Jeskyně využívané i zneužívané, udržované i zdevastované, hrozivé i přívětivé aneb putování po Pekárně, Výpustku, Kostelíku či Císařské jeskyni. Průvodci Arnošt Goldflam a Josef Polášek jsou jako vždy vtipní i věcní zároveň (2008). Režie P. Jirásek
Podzemní továrna, vojenský kryt, příbytek poustevníka či ozdravovna? Co tohle má společného s jeskyněmi? Ano, i tyto podoby na sebe jeskyně braly v průběhu věků. Arnošt Goldflam a Josef Polášek se oklikou přes brněnské muzeum Anthropos vydávají do Moravského krasu, po stopách člověka, a opět diváky pobaví i vzdělají zároveň. V jeskyni Pekárna se zajímají o život neandrtálců i o umění, které je jeskyněmi inspirováno. Před Výpustkem překvapí Josefa Poláška vojenský bunkr: realita válečných a poválečných let. Německá armáda vybudovala v tomto od pradávna známém podzemním labyrintu továrnu na výrobu leteckých motorů a po válce vznikl v části jeskyně vojenský kryt, dodnes skvěle zachovaný a teprve nedávno armádou opuštěný. Jeskyně však nesloužily pouze k destrukci, v nedaleké jeskyni Kostelík kdysi sídlil poustevník a například Císařská jeskyně u Ostrova u Macochy je dnes přebudována na plicní ozdravovnu pro děti, které v chodbách a dómech hrají hry i odpočívají.