Čtenářský deník...

00:00:22 Mě zajímají samozřejmě vztahy. Jako každého zajímají vztahy.

00:00:28 Zajímají mě takové okamžiky v životě,

00:00:30 které jsou nějakým způsobem nedořečené.

00:00:43 Nebo takové jakoby rámy, takové obrazy, nebo takové

00:00:46 záseky v životě, které člověk vlastně s sebou nese.

00:00:49 A neví, jak by se to celé vyvinulo dál,

00:00:53 kdyby se v tu chvíli třeba zachoval jinak.

00:00:59 Nebo okamžiky, kterých litujete.

00:01:03 Nebo kterých se prostě nemůžete nějak zbavit.

00:01:06 A když jsem začínala psát tuhle knížku,

00:01:08 tak jsem právě měla takovou hromadu takovýchhle obrazů,

00:01:12 nebo rámů, různých drobků.

00:01:20 Z různých zemí a z různých situací. Z různých vztahů.

00:01:28 A hledala jsem jakoby formu,

00:01:30 jak se k těmhle jako ranám vlastně přiblížit.

00:01:35 A některé ty texty také vznikly vlastně i z hněvu.

00:01:38 Úplně ty první povídky,

00:01:40 kdy jsem ještě neměla tady ten koncept v hlavě.

00:01:43 Tak vznikly z toho, že vlastně ty postavy,

00:01:48 že jsem se na ně nějak zlobila. A to mě nějak donutilo

00:01:54 se s nimi vypořádat tady tím, že začnu mluvit jako oni.

00:02:00 Možná že je to taková parodie, svým způsobem. Nevím.

00:02:15 -Já si pamatuji, že poprvé jsem Magdalenu viděl náhodou,

00:02:19 když jsem byl navštívit svého kamaráda.

00:02:22 Já jsem ho navštívil v jeho malostranském bytě

00:02:25 a tam bylo takové něžné děvče. To už je takových 15 let.

00:02:29 A potom jsem ji už nemohl přestat potkávat a registrovat.

00:02:33 Potom začala psát do různých časopisů,

00:02:36 Literárních novin, A2.

00:02:39 Vždy její články byly takové

00:02:41 zvláštním způsobem soustředěné, velmi precizní.

00:02:54 Bylo vidět, že skutečně ten problém neokecává.

00:02:57 Nemá sklony utéct do nějaké legrace, nebo ironie.

00:03:03 -Moje zkušenost třeba s kritikou, když už třeba někdo si dá tu práci,

00:03:10 že o vás tu kritiku napíše, tak je taková, že my v Čechách

00:03:19 jsme dost alergičtí na nějaké ambice.

00:03:33 -Jak máte v New Yorku? Je tam hezky teď?

00:03:36 -Hrozný horko.

00:03:45 Stárnu.
-Hm.

00:03:47 -Bolest odezněla, ani jsem si nevšiml kdy.

00:03:50 Spolužáci tloukli do bubnů,

00:03:52 z ohně s praskáním vyletovaly kotouče jisker.

00:03:55 Schýlená černá záda, zlatorudé tváře,

00:03:58 jednu od druhé jsem neuměl rozeznat.

00:04:02 Snil jsem o starověkých mystériích

00:04:05 a hladil Alfonsině špičkami prstů po ňadrech.

00:04:10 Dlouho, nekonečně dlouho jsem jí lehounce tápal po prsou

00:04:15 a necítil potřebu dělat víc,

00:04:17 než právě dělám a být něčím jiným, než jsem.

00:04:21 Potom mě Alfonsina odvedla k sobě domů a uložila do postele.

00:04:25 Nahmatali jsme jeden druhého v hluboké tmě,

00:04:28 z níž stále vyletovaly jiskry. Snad jsem to ani nebyl já.

00:04:35 Obklopila mě svými skrýšemi a tajemstvím.

00:04:46 Najednou jsem neměl ponětí,

00:04:47 kdo je dívka, která si říká Alfonsina,

00:04:50 ani jakou by nade mnou mohla mít moc.

00:04:54 Vzpomněl jsem si, jak rychle dovedla proměnit

00:04:57 mou bolest na rozkoš a pomyslel jsem si,

00:05:00 že v opačném směru to jistě funguje taky.

00:05:04 Tiše jsem vstal, sundal jsem si kalhoty...

00:05:08 -Oblékl jsem si kalhoty!!

00:05:11 Vždyť je měl sundaný! Ty seš hroznej!

00:05:13 -Dal si mrkvový salát...
-Nech toho!

00:05:18 Vyplížil se ven.
- Vyplížil se ven .Ty to víš?

00:05:21 A vyšel jsem ze dveří.
-To je lepší, než vyplížil se ven.

00:05:26 -Vyšel jsem ze dveří, šlápl jsem na hrábě, praštil se do hlavy...

00:05:35 -A já vám povím, jakým způsobem jsem jí sáhl do života.

00:05:38 Já se svými přáteli jsme jeli na výlet.

00:05:41 Koupili jsme si lístek, před pokladnou jsme stáli

00:05:44 a najednou přibíhá Magdalena s malým psem.

00:05:49 A já jí říkám nazdar, Platzová, kam jedeš?

00:05:53 Ona říká, ále, do Lovosic.

00:05:55 A já říkám, do Lovosic? Co budeš dělat v Lovosicích?

00:05:58 No, taky nevím. A já říkám, pojeď s námi do Čelákovic.

00:06:01 A ona říká, no tak jo. Tak jeden lístek do Čelákovic.

00:06:06 A celou dobu jsem to fotografoval na svůj fotoaparát ten náš výlet

00:06:10 a druhý den jsem o tom napsal takovou reportáž

00:06:13 do svého tzv. fotoblogu.

00:06:14 Týden na to mezi půl devátou a desátou večer jsem jí zavolal.

00:06:18 Už tak večer. A říkám jí, nazdar, Platzová.

00:06:22 A ona říká, ahoj. A bylo vidět,

00:06:24 že její podání není úplně samozřejmé.

00:06:30 Že mi bude zdvořile odpovídat, ale že ještě něco se děje.

00:06:34 A najednou slyším cinknutí skleniček a hlas, jenž říká,

00:06:39 prosím tě, kde máš skleničky?

00:06:43 A v tu chvíli jsem si uvědomil,

00:06:45 že to je hlas mého velmi dobrého kamaráda Jirky Zavadila,

00:06:48 jenž žije 10 let v New Yorku.

00:06:51 Já říkám, prosím tě, co u tebe dělá?

00:06:53 Vždyť má být v New Yorku?

00:06:55 Ona říká, víš, on si přečetl ten tvůj fotoblog a vzpomněl si,

00:06:59 že vlastně jsme se znali před 20 lety, no a tak přijel.

00:07:05 A Magdalena? Několik měsíců poté svatba na poště v New York city

00:07:12 a dítě na cestě a toto je můj zásah do jejich životů.

00:07:18 Tak.

00:07:22 -Stačili jste si někdy povšimnout,

00:07:24 do jaké intimity vtahuje dva lidi prostor pod deštníkem?

00:07:27 Bylo mi líto, když jsme se zastavili před řadovým domkem

00:07:31 s přehnaně strmým schodištěm.

00:07:33 Přítelkyně někam odešla, byt byl zšeřelý, tichý.

00:07:36 Nerozsvítili jsme. Nabídl jsem, že uvařím čaj.

00:07:40 Ona se natáhla na koberec.

00:07:42 Od nošení dítěte ji teď často bolí záda.

00:07:45 Dítě si v leže na břiše hrálo.

00:07:48 Přinesl jsem čaj a sedl si vedle ní na zem, zády k topení.

00:07:52 Ne příliš blízko. Chtěl jsem ji vidět celou.

00:07:55 Byla pohublá a obličej měla nevyspalý. Působila něžně.

00:08:00 Mluvil jsem o tom, že vyhlášení předčasných

00:08:02 voleb v Německu vytrhlo lidi z letargie.

00:08:05 Vznikly nové strany.

00:08:06 Byl to chaos, ale lepší než dlouhá, ubíjející deprese.

00:08:10 Vyprávěl jsem o Amsterdamu, který mám rád,

00:08:12 protože se v něm zachoval veselý duch 70. let mého mládí.

00:08:17 -No, pak už se nikdy neuvidí.

00:08:23 Jmenuje se to Recyklovaný muž podle té poslední povídky.

00:08:29 Má to vlastně dva významy.

00:08:31 Jednak to je samozřejmě muž, který je recyklovaný mnou.

00:08:36 Já píši jako muž, já recykluji muže.

00:08:40 A jednak ta poslední povídka je tematicky o tom,

00:08:43 jak se takový intelektuál, takový beznadějný milenec,

00:08:48 který vlastně nejradši prožívá všechny vztahy na dálku.

00:08:56 A jak vymění jednu ženu za jinou.

00:09:04 A zároveň ta jeho láska mu vlastně píše, že už spolu všechno zažili,

00:09:09 a že nechce recyklovat jejich touhu.

00:09:12 To znamená, to recyklování se tam pořád objevuje.

00:09:17 Recyklace je fascinující jako taková.

00:09:23 -Jo, já jsem si tu povídku schválně četl dvakrát,

00:09:27 abych to pochopil, proč je to recyklovaný muž.

00:09:30 Recyklovaný znamená pravděpodobně něco jako přes kopírák.

00:09:34 Možná aspoň tuctový, nebo kopiový. Nebo muž jeden jako druhý.

00:09:48 Něco, co se dá prostě znovu použít, aniž by člověk poznal,

00:09:52 jestli je to originál, nebo kopie, nebo co.

00:09:55 To, co ona popisuje v těch povídkách,

00:09:58 je vlastně taková neschopnost vykročit ze svého osudu.

00:10:04 Udělat něco, co je vzpoura proti té zavedenosti.

00:10:10 Nebo toho, jak se ty životy přirozeně, nutně musí odbývat.

00:10:19 Ten člověk, ten recyklovaný muž, tam neudělá jednu základní věc.

00:10:23 Miluje nějakou ženu, s tou si dopisuje.

00:10:27 On de facto podvádí svoji skutečnou ženu tím,

00:10:30 že si dopisuje s nějakou jinou a touží po ní.

00:10:32 Ale potom, co udělá tu věc, že se s ní domluví,

00:10:35 že se sejdou v jednom městě, tak tam prostě nepřijde.

00:10:40 -Můj vnitřní systém se rozpadl. Anna byla jeho úběžníkem.

00:10:44 Byla záminkou pocitům,

00:10:46 díky kterým jsem si uvědomil, že žiju.

00:10:48 Kniha, jež skončila náhle a dřív, než jsem ji začal psát.

00:10:53 Jen člověk s nadějí dokáže ráno vstát, pokud ho nežene hlad.

00:10:57 Já nebyl hladový. Trčel jsem do prázdna.

00:11:01 A nedokázal ani pořádně pít.

00:11:05 Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2010

00:11:06 .