Václav Postránecký uvádí nezapomenutelná televizní vystoupení mistrů zábavy (2008). Účinkují: J. Bohdalová, V. Dvořák, O. Kaiser, J. Lábus, J. Wimmer, K. Černoch, K. Šíp, J. Uhlíř, M. Lasica, J. Satinský, M. Šimek, J. Krampol, J. A. Náhlovský, J. Mladý, M. Horníček, M. Kopecký, Y. Simonová a M. Chladil. Kamera J. Lebeda. Režie F. Polák
00:00:17 Vítám vás, vážení a milí. Dnes nás budou bavit dvojice,
00:00:22 které k sobě už léta neodmyslitelně patří.
00:00:25 Někdy bývá problém, kdo je v té dvojici kdo.
00:00:30 U takové Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Dvořáka ani ne,
00:00:34 ale Šíp a Uhlíř, Lasica a Satinský, Mladý a Náhlovský,
00:00:39 tam už problémy bývají. To je jako s Laurerem a Hardym.
00:00:42 Taky si lidé pletou, který je tlustý, který je hubený.
00:00:46 Hubený je ten, začíná na H.
00:00:49 Ne. Hardy je ten tlustý. Hubený je Laurer.
00:00:55 L jako lunt. Vždycky je to postavené na kontrastu.
00:01:00 Buď je tlustý, nebo hubený, vysoký, nebo malý,
00:01:04 chytrý, nebo hloupý, někdy hloupý a ještě hloupější.
00:01:08 Problém je, když je chytrý a ještě chytřejší,
00:01:10 to pak i ten nejchytřejší je z toho úplně blbej.
00:01:13 Ale já vás zvu teď ke shlédnutí legendární dvojice
00:01:17 Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák.
00:01:24 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:01:27 Po čem jsou ty růže, matko?
00:01:29 Po pěti korunkách, mladej pane, po pěti.
00:01:33 Před hodinou čerstvě řezaný. No čuchněte si, jak voněj.
00:01:38 Já vám to věřím. ale já mám rýmu, víte?
00:01:41 Ale co? Rýma přejde. To já mám plotýnky.
00:01:45 Víte, co mi to dělá, když tady musím sedět celej den na luftu?
00:01:50 Herdek, ale vy jste někomu strašně podobnej.
00:01:55 -Tak kolik dáme těch růžiček?
-Já nevím. Tak dejme tomu...
00:01:58 Lichej počet. Já nevím proč,
00:02:01 ale kytek má být vždycky lichej počet.
00:02:05 -Já vím.
-Tak dáme tři za patnáct,
00:02:08 nebo pět za pětadvacet?
-Já bych si vzal pět za pětadvacet.
00:02:12 Vy jste ale opravdu někomu strašně podobnej.
00:02:15 -Ale ne.
-Ale jo. Já už vím!
00:02:19 Vy jste děsně podobnej tomu, jak je takhle...
00:02:24 Tomu Dvořákovi, no jo.
00:02:28 Jak kecá s tou Bohdalovou v televizi.
00:02:39 Pane, já špatně vidím, ale vidím.
00:02:43 -Ne.
-Jako byste mu z oka vypad.
00:02:46 Já mu nejsem podobnej. To jsem já, paní.
00:02:51 Propánakrále, tak to jste vy, Mistře?
00:02:56 Ale vidíte, já jsem hned věděla, že vás odněkud znám.
00:03:00 Mistře, promiňte, že jsem vás hned s určitostí nepoznala.
00:03:04 Ale kdo by to byl řek, že přijdete pro růžičky
00:03:08 zrovna ke mně. A nejsou nakonec pro Jiřinku?
00:03:11 Ne, ne, ty jsou pro manželku.
00:03:19 Mistře, my se vám vždycky celá rodina
00:03:24 tak nasmějeme.
00:03:26 Teda hlavně když vás Bohdalka umeje.
00:03:33 Na ženskou, to víte, si člověk...
00:03:35 Nic ve zlým, Mistře, na ženskou žádnej chlap nestačí.
00:03:39 -My vás máme rádi celá rodina.
-To jsem rád.
00:03:44 Už i malej Fanouš. Jak vy dva jste v televizi,
00:03:48 tak ho nedostaneme do postele. On vám tleská i na nočníku.
00:03:57 -Fanouš?
-Fanda.
00:03:59 -Fanoušek.
-To víte, děti.
00:04:01 -Fanoušek.
-Na nočníku tleská? -No jo.
00:04:04 -A kolik je mu?
-Čtrnáct.
00:04:10 Co to povídám? Já jsem z toho celá zmagořená.
00:04:13 To jenom z tý radosti, že vás vidím živýho.
00:04:18 Tohle až já budu povídat Milče. To je švagrová, víte?
00:04:23 My si vždycky říkáme: Tihle dva by měli být v televizi častějc.
00:04:27 -Každej den. Ti uměj pobavit.
-No ono to nejde.
00:04:30 Já vím, že to dá fušku něco jako vyšpekulovat.
00:04:34 -No. Je to pracný.
-My jsme vám vděční, Mistře!
00:04:39 My jsme vám vděční. My bysme pro vás, Mistře, jak tu sem,
00:04:44 my bysme pro vás první, poslední. Ale já vás asi zdržuju, že?
00:04:50 -Tak kolik dáme těch růžiček?
-No tak já bych...
00:04:54 Víte co? Já vám je svážu všechny a je to.
00:04:58 Ale no tak... A pardon, po čem jste říkala, paní, že jsou?
00:05:03 Po devíti korunkách, Mistře, po devíti.
00:05:14 Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř spolu začínali v Televizním klubu mladých
00:05:18 svérázným uváděním písniček.
00:05:21 Později se přeorientovali na zábavné scénky a skeče
00:05:24 a vytvořili velice charakteristickou dvojici.
00:05:28 Parodickou vzpomínkou na Klub mladých
00:05:32 je i tohle jejich silvestrovské vystoupení.
00:05:35 Ahoj v klubu. Jé, ahoj taky. Ahoj!
00:05:39 My si tykáme?
00:05:42 My si tady odjakživa všichni tak nějak neformálně tykáme.
00:05:47 No tak vy si klidně tykejte, ale mně laskavě vykejte.
00:05:50 -Třeba i formálně.
-Tak ještě jednou. Ahojte!
00:05:54 -Ahojte. -Vy samozřejmě víte, že to je známý televizní herec,
00:05:58 ale také scénárista, režisér, kameraman a tak dále.
00:06:02 -Tak ještě jednou. Ahojte.
-Ahojte.
00:06:05 Československá televize se ostatně jako vždy velice správně rozhodla
00:06:10 podle mého námětu i mého scénáře natočit celý seriál
00:06:14 z horolezeckého prostředí.
-Aha. Vy jste byl obhlédnout terén,
00:06:18 kde se seriál bude natáčet. My diváci se budeme už teď těšit
00:06:22 na ten seriál. Rovnou z toho udělejte 22 dílů.
00:06:27 -To je osvědčená norma.
-Myslíte?
00:06:30 No to se vyplatí.
00:06:40 Doufám, že po odvysílání seriálu nebudete chybět ani na besedě.
00:06:52 Ale vraťme se raději do těch hor. Já si to představuju,
00:06:56 když už jste tam byl a jste tak trochu horolezec,
00:06:58 přiznejte se nám tady, když jste viděl tu nádheru kolem sebe,
00:07:01 že jste se neudržel a aspoň rekreačně si vylezl
00:07:04 na nějakou tu osmitisícovku?
00:07:07 No tak nezapírám. Když už tam jednou jste,
00:07:13 vidíte to kolem sebe, musíte na něco vlézt.
00:07:19 Poslyšte...
00:07:24 Takhle se zeptám: To jste opět lezl úplně sám a bez kyslíku?
00:07:30 Ano. Sám. Jenom s jednou Šerpou.
00:07:35 Vy jste asi chtěl říct s jedním Šerpou, čili nosičem bagáže.
00:07:39 Tak se říká těm domorodcům, co tam tahají bagáž. Šerpové.
00:07:42 To jsem vysvětlil mladým divákům.
00:07:44 Ne. Najímám si k nošení bagáže zásadně vždycky ženu.
00:07:47 Já sice vydržím dlouho bez kyslíku, to ano,
00:07:50 ale zase nevydržím dlouho...
-Řekněte nám raději...
00:08:03 Řekněte nám raději... Já se vás takhle zeptám.
00:08:06 Řekněte nám... Řekněte nám třeba...
00:08:13 Co byste nám tak mohl říct, člověče?
00:08:17 Já se bojím na něco zeptat, abychom to mohli vysílat taky někdy.
00:08:21 Tuhle besedu. No takhle: Řekněte nám...
00:08:25 Tohle už můžete. Řekněte nám, kterou jste tam vlastně pokořil?
00:08:31 Horu tedy samozřejmě.
00:08:33 Zdolal jsem vrchol Kámásútry.
00:08:43 Nezlobte se na mě, ale já vás teď už musím otevřeně napomenout.
00:08:49 Říct vám, že jste v Televizním klubu mladých
00:08:51 a mladí by od vás čekali jiné záliby, než jaké z vás lezou.
00:08:56 Držte si toho sportu, ať se v tom orientujeme.
00:08:59 -Ale Kámásútra je jméno hory.
-To je taky hora?
00:09:05 -Kámásútra je jméno hory.
-To je v pořádku. To jsem nevěděl.
00:09:12 Teda ona se jmenuje jinak.
00:09:17 To já jsem si ji překřtil na Kámásútru,
00:09:20 protože je na ní plno šutrů.
00:09:24 Ano, my to mu rozumíme. Už jsme se zasmáli.
00:09:28 My tomu rozumíme, ano. Sutru - šutrů. Ono se to rýmuje.
00:09:33 A takový horolezec ví hned, kam leze.
00:09:36 To byla taková veselá historka. Málokterý horolezec...
00:09:39 Ona to zas taková sranda nebyla, víte?
00:09:43 Ale pro mě jo. Mně stačí málo.
00:09:50 Tak mě napadá, Karabinka, bude ten váš seriál, co chystáte
00:09:53 taky tak veselý, jako jste vy sám?
-Ne, to nebude veselý seriál.
00:09:58 To bude milostný příběh, když v tom hraju já.
00:10:01 -A co tam hrajete?
-Zamilovaného horolezce.
00:10:04 Já hraju furt milovníky. Pořád jenom milovníky.
00:10:09 Víte, nejhorší je, když si vás režiséři jako herce zařadí
00:10:13 do určité škatulky typů, charakterů.
00:10:16 Tak mě si například režiséři zařadili do škatulky milovník.
00:10:22 Já si v jiný roli ani nevrznu.
00:10:28 A když už nemůžu já, volaj Bartošku.
00:10:33 Jestli ono to není tím, že výběr mladých milovníků
00:10:36 mezi našimi herci není zas tak velký. Vždyť se rozhlídněte.
00:10:40 Kde mají ti režiséři pořád brát nové mladé milovníky?
00:10:44 A to máte pravdu. Nás mladých, krásných, talentovaných herců
00:10:49 je opravdu jako šafránu. A víte, že já závidím těm ošklivým?
00:10:54 Na mě nekoukejte.
00:10:58 Já jim závidím tu neustálou pracovní změnu, kterou oni mají.
00:11:03 Vždyť si to vemte. Oni natáčí jednou v továrně...
00:11:05 No, kdyby jednou.
00:11:09 Podruhé na poli, potřetí v kasárnách. To je senzace.
00:11:13 Pořád nějaká změna. Kdežto já furt v posteli. Už mě to zmáhá.
00:11:18 Jak vás tak poslouchám, možná by bylo dobré, kdybyste tady teď
00:11:22 prozradil něco ze zákulisí takového natáčení.
00:11:26 Diváci velice často pátrají po pravdivosti milostných scén,
00:11:30 které třeba vidí na svých obrazovkách. Řeknu vám to takhle.
00:11:34 Já jsem taky trošku herec, ale role, co dostávám já,
00:11:37 když vůbec nějaká vůbec zbyde, to je většinou v té továrně,
00:11:39 jak jste říkal, nebo na poli. A víte, co je zajímavý?
00:11:42 Že my herci, když natáčíme scény třeba zrovna na tom poli,
00:11:45 tak my tam nic nepředstíráme, nemarkýrujeme,
00:11:48 my tam makáme doopravdy. A tady bych chtěl vědět...
00:11:55 Ne, jinak.
00:11:58 Takhle se radši zeptám. Vezměme si jako příklad,
00:12:01 to by mě zajímalo, takové ty líbací scény.
00:12:04 Já když takovou líbací scénu vidím v televizi, tak se na to zaměřím,
00:12:08 přestanu sledovat děj, to nedá takovou práci, že jo,
00:12:12 a zajímám se o to, jestli při těch scénách skutečně dochází
00:12:16 s těma herečkama, nebo co teda vlastně?
00:12:22 Prosím vás, to není žádné líbání. To je jen takové ocicmávání
00:12:28 a ve vrcholu se točíme zády ke kameře, takže nic není vidět.
00:12:32 To je pravda. Zády. Já ani nevěděl, že to je nějaká vyhláška.
00:12:38 Zády a nikdy nic kloudnýho.
00:12:40 Tedy v našich filmech nikdy nic kloudnýho není vidět.
00:12:44 Copak? Ano, já jsem zapomněl. Vy jste říkal, že pospícháte.
00:12:47 Kam pospícháte? To jste mi neřekl.
00:12:49 Tady ve vedlejším studiu se natáčí první díl toho seriálu,
00:12:53 tak abych to neprošvih.
-Výborně. Děkuji vám za rozhovor.
00:12:57 Vy mně taky.
00:13:05 Lasica a Satinský. Úžasná dvojice.
00:13:09 Oba skvělí herci a znamenití lidé.
00:13:13 Zvlášť s Julou Satinským mě hodně bavil svět.
00:13:18 Když tihle dva dokázali uvádět v nadšení Jana Wericha,
00:13:22 proč by neuvedli v nadšení i vás?
00:13:25 Ty určitě dostáváš od svých obdivovatelek, posluchačů, diváků
00:13:29 spousty děkovných dopisů.
-No to určitě.
00:13:32 Nás by zajímalo, jestli jsi dostal i nějaké kritické dopisy.
00:13:39 Žádný kritický dopis jsem nedostal.
00:13:41 -Ale...
-Ne, nepamatuju se.
00:13:44 Aspoň jeden kritický dopis.
00:13:46 Já sem nedostal ani jeden kritický dopis.
00:13:49 Nikdy jsi nedostal ani jeden kritický dopis?
00:13:52 -Ne.
-Julo, jak je to možné?
00:13:56 Já jsem ho zapomněl podat.
00:14:00 To je on. Tak si ho přečti. Přečti nám ho všem.
00:14:03 Ale kluci, když jste už tady, prosím.
00:14:07 -Řekněte to otevřeně publiku.
-To my to řekneme. -Proč ne?
00:14:11 Nebojte se. To je moje publikum. To jsou moji přátelé.
00:14:15 Aha. To jsou tvoji přátelé. Tak zas takové kritické výhrady to nejsou.
00:14:21 -Intonace je v pořádku.
-Sáčko je taky dobře ušité.
00:14:27 Ale přece jen. Co ta tvoje nešťastná variabilita?
00:14:32 -Jak to myslíš?
-No variabilita.
00:14:36 Umělec tvého formátu si může dovolit být variabilní.
00:14:39 -Jak například?
-Řekni mu to o tom rádiu.
00:14:42 Mám? Tak podívej. Ráno zapnu rádio a ozve se:
00:14:49 Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?
-Ty vysoko zpívám?
00:14:53 No.
00:14:56 V poledne zapnu rádio a ozve se: Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?
00:15:01 Večer zapnu rádio a zase: Kdepak, ty ptáčku...
00:15:05 To už jsi unavený, tak je to níž. Proč neobměňuješ trošku tu melodii?
00:15:11 Kluci, to nejde přece. To napsal skladatel,
00:15:15 to už je daná věc a už je nahraná.
00:15:17 Proč by to nešlo? Vždyť jsi zpěvák číslo 1. Ty si to můžeš dovolit.
00:15:21 Podívej se, když už od rána sedíš v tom rádiu,
00:15:25 proč bys to nemohl někdy změnit?
00:15:28 Tak ráno to může zůstat, prosím, ale...
00:15:35 Teď trochu zaimprovizuju. Proč by to v poledne nemohlo být takhle:
00:15:42 -Kdepak ty ptáčku, kdepak ty hnízdo máš? -Kdepak, kdepak?
00:15:47 -Asi takhle.
-V rádiu bez té gestikulace.
00:15:50 -No tak samozřejmě.
-To je zbytečné.
00:15:52 A večer by to mohlo být, řekněme:
00:15:55 Kdepak, kdepááák,
00:16:00 ramta, ra, ram, ta, ram, hnízdo máš?
00:16:05 To je zajímavý. Tak to se mně líbí.
00:16:16 -Velmi zajímavý.
-Tak zkus něco takovýho.
00:16:19 A na závěr vysílání by mohlo být: Kdepak, kdepak, kdepak, kdepak,
00:16:24 kdepak, kdepak, kdepak, kdepak, hnízdo máš?
00:16:39 A teď další taková maličkost.
00:16:42 Kleinigkeit, jak říkají v Ein Kessel Buntes.
00:16:47 -Entrée.
-Kdo, prosím?
00:16:50 Nikoliv André, ale entrée. Příchod na jeviště.
00:16:54 Vstup na jeviště. To nemůže být tak jednoduché, že prostě přijdeš
00:16:57 a řekneš: Dobrý večer. Vítejte ve Slaném.
00:17:00 Ne. To musí být nekonvenční, netradiční.
00:17:03 Ty do toho musíš přinést něco nového.
00:17:05 Postav se támhle a já ti předvedu takový příchod na scénu
00:17:11 spojený s nesmírným osobním šarmem.
00:17:23 Dobrý večer. Vítejte ve Slaném.
00:17:36 Tak to byl příchod spojený s nesmírným osobním šarmem.
00:17:40 A teď příchod okořeněný humorem. Dávej pozor.
00:17:44 Drobný smích pro obecenstvo na začátek. Bez rekvizity!
00:17:49 Hop!
00:17:51 Dobrý večer. Vítejte ve Slaném.
00:18:04 Tak si to zkus. Hlavně nekonvenční ať je to.
00:18:24 Dobrý večer. Vítejte ve Slaném.
00:18:27 Ano! Ano!
00:18:32 Miloslav Šimek s Jiřím Grossmanem získali v šedesátých letech
00:18:36 obrovskou popularitu svými povídkami a dialogy,
00:18:39 které přímo sršely chytrým humorem.
00:18:42 Předčasná smrt Jiřího Grossmana postavila vedle Miloslava Šimka
00:18:46 hned dva úplně odlišné komiky. Nejprve Luďka Sobotu
00:18:50 a o nějaký čas později Jiřího Krampola.
00:18:54 Jak vzpomínáte na léta strávená u nás, pane Kawasaki?
00:18:59 Kawasaki!
00:19:03 Já su Kawasaki s krátkym, měkkym.
00:19:06 MLUVÍ JAKOBY S CIZÍM PŘÍZVUKEM
00:19:09 Systém vašich železnic mi učaroval,
00:19:13 ale během studia jsme ho nepochopil.
00:19:17 Proto jsem zůstal u vás na praxi.
00:19:22 Vyfasoval jsem červenou čepici, píšťalku
00:19:26 a osem roků jsem robil mašinfíru na trati Frýdek-Místek -
00:19:32 Moravská Třebová. A pokud bylo dosť uhla, i dále.
00:19:39 Pane Kawasaki, vy jste si prý u nás dokonce našel i nevěstu.
00:19:43 Ano. V Karviné 1.
00:19:46 A kde jste se s paní seznámil?
00:19:49 Moja Marcela robila na nádraží v bufetovém stánku,
00:19:52 který stál šikmo v rohu, takže jsem ju měl neustále na očích.
00:19:58 Potem jsem ji poznal do ubytovni,
00:20:02 že jí ukážu svoju sbírku kalkulaček
00:20:06 a na svatého Jokabuši byly zásnuby.
00:20:10 Svatba byla u nás v Československu, nebo u vás v Japonsku?
00:20:14 Na potvoru u nás v Japonsku.
00:20:17 -Byly nějaké problémy?
-Ano, problémy byly,
00:20:21 bo Marcela má osm sester a pět nevlastních bratrů.
00:20:25 Každé z děcek má jiného tatu.
00:20:28 Všici jsme se nevešli do letadla.
00:20:32 Marcela plakala, bo se do speciálu nevešla maringotka a lochneska.
00:20:39 -A nyní žijete v Tokiu?
-Ne, nežijeme v Tokiu.
00:20:43 Žijeme pod Fudžijamu, bo moja tchyňa Jaruna
00:20:48 jest velmi spokojena, bo ji Fudžijama připomíná
00:20:52 vysoké pece v Karviné 1.
-Děti máte?
00:20:57 Ano. Dva malé Japonce. Jaruša a Laďu.
00:21:03 A chlapci jsou po vás, nebo po manželce?
00:21:06 Napůl. Jedno oko šikmé, druhé po Marcele.
00:21:14 -A kde pracujete? -Celá naše família robíme na vlakové súpravě
00:21:19 Hikari na trati šinkanzenu Ósaka - Tokio,
00:21:24 Já robím jako mašinfíra
00:21:27 a moja Marcela s chlapcami ovládli bufetový vagon.
00:21:31 Postupně vytlačili japonskú národní kuchyň
00:21:36 a prodávajú kratke ostravske klobasy za dlouhé peníze.
00:21:44 V súčasné době zavedli novinku - cikánské kuře na pražcích.
00:21:50 Takže dá se říct, že si nežijete špatně?
00:21:53 To v žádném případku. A standard naší famílie se zvýší tím,
00:21:58 bo Marcela vymyslela vybírat v podmořském tunelu
00:22:02 mezi ostrovy Honšú a Kjúšú podmořskú přirážku.
00:22:07 Takže Japoncam se rozšířily panenky do českých parametrů.
00:22:21 Čemu se věnujete po práci vy a vaše rodina?
00:22:24 Synci Jaruš a Laďa sú tak vyžratí, že se věnují národnímu sportu sumo.
00:22:33 Marcela se přihlásila do kurzu na gejšu a má ohromné výsledky.
00:22:40 Japonský učitel říká, že už to někdy v životě musela robiť.
00:22:47 Tchyňa Jaruna, která do všeho klape zobakem,
00:22:52 tak tu jsme přihlásili do leteckého krúžku kamikadze.
00:22:59 Já osobně vedu jazykový kútek češtiny v Tokiu,
00:23:03 robota mě velmi baví, bo su tam sám a mám klid.
00:23:11 Pane Kawasaki, japonské železnice se vyznačují naprostou přesností.
00:23:15 -Je tomu tak?
-Bylo temu tak.
00:23:20 To, že jsem studoval v Československu,
00:23:24 se prostě nedá zapomenúť.
00:23:29 Naša famíla urobila v japonské dopravě určitú revoluci.
00:23:35 Když jsem poprvé přijel o tři hodiny později,
00:23:39 bo Marcele zvlhly pražce a kuřata se nemohly dogrilovať,
00:23:46 šéf vlakového dispečinku pan Joko Suzuki mně vynadal do bezvědomí.
00:23:53 Když jsem ho probral k životu, řekl jsem mu:
00:23:58 Kurňa, pane Suzuki, však jsme lidé, nejsme stroje.
00:24:04 Často s Marcelú vzpomínáme na zlatý Frýdek - Místek,
00:24:08 kde hodina sem, hodina tam, a nic se neděje.
00:24:13 Pane Kawasaki, jaký, si myslíte, je zásadní rozdíl
00:24:17 mezi železniční dopravou v Japonsku a u nás?
00:24:20 Tak když v Japonsku se vlak opozdí o minutu,
00:24:25 všici sú nervózní a železnice vrací cestujícím jízdné.
00:24:32 U nás se klidně stane, že vlak nepřijede vůbec,
00:24:37 železnice nevrátí nic, ale lidé se vrátí domů.
00:24:52 Prostě žádné nervy, kurňa, zítra je taky den.
00:25:02 Závěrem bych se vás chtěl zeptat, pane Kawasaki,
00:25:06 proč, myslíte, že se světové sympózium Vlaková souprava
00:25:10 pro třetí tisíciletí koná právě v Československu?
00:25:14 Bo svět se od vás musí mnoho učiť.
00:25:19 Přesnost v dopravě je nuda. Japonská přesnost ničí ducha.
00:25:27 Váš systém dopravy je ve své improvizaci dokonalý.
00:25:32 Nutí cestující mysleť.
00:25:35 Každý je nucen přemýšleť:
00:25:39 Jak se kam dostanu?
00:25:43 Kde přespím?
00:25:46 Kde seženu co k jídlu, k pití?
00:25:50 Jestli nezmrznu na WC.
00:25:55 Jestli na mě v kupé nečíhá blecha.
00:26:02 Kdo mi co kde ukradne?
00:26:07 Kdo mě v tunelu přivede do jiného stavu?
00:26:12 Ale hlavně jestli nezůstanu sám v polích v odpojeném vagónu.
00:26:21 Vážení přátelé, pan Kawasaki by se vám chtěl ještě pochlubit,
00:26:24 jak připravuje pro svoji ženu Marcelu palivo,
00:26:28 tedy pražce na grilování kuřat. Prosím, pane Kawasaki.
00:26:32 Já myslím, že je všechno připraveno. Můžete, mládenci!
00:26:46 Ó, šó, jamadam!
00:26:53 To je skvělé! Já vám děkuji, pane Kawasaki!
00:27:00 Miroslav Horníček a Miloš Kopecký spolu vytvořili dvojici
00:27:06 pro představení, které se jmenovalo Tvrďák.
00:27:09 Typické pro to představení bylo vzájemné hecování
00:27:12 a bezpočet impertinencí ve velmi chytrých dialozích.
00:27:17 Z Tvrďáku je i tahle roztomilá ukázka,
00:27:20 kterou oba pánové předvedli v jednom ze Silvestrů.
00:27:24 Tvrďák - krásný doby!
00:27:26 -To bylo představení pro dva lidi.
-Tedy na jevišti.
00:27:29 Jo. V hledišti byli.
00:27:36 Tobě se to hrálo, člověče, ty jsi měl fajn partnera,
00:27:40 ale já co měl dělat? To byla dřina.
00:27:43 -Tam jsme tančili.
-Tam jsme tančili!
00:27:45 Byly bys schopen po těch letech ještě ten taneček předvést?
00:27:49 Já myslím, že jo. Já myslím, že klidně,
00:27:51 ale s kým to budu tančit?
-No s kým? Jsi měl partnera.
00:27:56 -Máš partnera tady.
-Někdo přijde?
00:27:59 -Jo s tebou!
-No jo.
00:28:01 Počkej. Zopakujeme si to nejdřív. Bylo to nějak takhle.
00:28:04 -Hlavně bylo s hudbou.
-To bylo s hudbou?
00:28:07 -Ty jsi to neslyšel?
-To víš určitě?
00:28:12 Jo, to bylo s hudbou! Toť je mi jiná.
00:28:17 Tak počkej. Bylo to nějak...
00:28:19 Objednej hudbu.
00:28:24 -Stop! -Co je?
-Ty musíš začít současně se mnou.
00:28:28 -Ty jsi začal pozdě.
-Promiň, promiň. Patnáct let, no.
00:28:32 Hudba!
00:28:37 -Stop! -Co je zas?
-Ty jsi začal dřív.
00:28:40 Ty musíš začít současně se mnou. V tom je ten vtip.
00:28:44 Vizuální. Že to je synchronní.
00:28:47 -Jedem!
-Hudba!
00:28:58 Stop!
00:29:00 Stop! Teď to bylo dobře, viď?
00:29:16 Stop! To není tak rychle, člověče. Co to tam má za noty ten člověk?
00:29:20 -To není ono.
-Přineste sem noty.
00:29:24 To byla jiná skladba tenkrát.
00:29:27 Ukažte, co to je.
00:29:34 La, la, la...
00:29:39 Jo tak! Jak to můžete zahrát, když to máte obráceně?
00:29:44 Tys to měl obráceně.
00:29:46 Ovšem jaksi ono to asi bylo tenkrát pomalejší.
00:29:49 Počkej. Zkusíme to a uvidíme, Hudba!
00:30:00 Stop! Člověče, to bylo určitě pomalejší.
00:30:02 Ne. Ne.
00:30:14 Bylo to stejný, ale my jsme teď pomalejší.
00:30:17 -Myslíš? -Jo.
-A víš, že na tom nezáleží.
00:30:20 -Já doufám. -Víš, co je důležitý? Důležitý je pohyb myšlenkový.
00:30:23 -Viď? Bejt myšlenkově pohyblivej.
-A ty jsi pohyblivej?
00:30:26 No já obrovsky. Já jsem tak myšlenkově pohyblivej,
00:30:29 že já si přebíhám někdy. Já si nestačím.
00:30:32 -Než se pochopíš, tak... -A víš, co na tobě mě vždycky imponovalo?
00:30:36 Ale to už léta. Já jsem to i doma říkal.
00:30:43 To ses musel dost nakecat.
00:30:48 -To bohatství myšlenek.
-A víš, že se mýlíš?
00:30:51 Já mám celej život jenom jednu myšlenku.
00:30:53 Ovšem myslím na miliony věcí.
00:30:57 To je obráceně než u mě. Já mám miliony myšlenek,
00:31:00 a myslím porád jenom na tu jednu jedinou věc.
00:31:10 Ve dvojici Náhlovský, Mladý jsou karty rozdány jasně.
00:31:15 Josef Mladý je ten chytrý, ale sympatie publika sklízí
00:31:19 Pepa Náhlovský. On je až k zulíbání nechápavý.
00:31:26 Kdyby byla olympiáda v nechápavosti,
00:31:28 musel by nás reprezentovat.
00:31:30 Skutečně. Je nepochopitelně nechápavý.
00:31:33 Schválně. Podívejte se a pochopíte.
00:31:36 My bychom se měli starat trošku proto,
00:31:38 aby tady zbylo něco pro ty, kteří přijdou po nás.
00:31:41 Ano. Pro ty, co si přijdou pro nás.
00:31:43 A nebude to dlouho trvat. Ještě dvoje volby a jedem.
00:31:47 -Ne pro nás, ale po nás.
-To je slovensky to samý.
00:31:50 Uvědomte si, vymírají celé živočišné druhy.
00:31:55 Ano. Přátelé, pozor. To je velice vnímavý, citlivý člověk.
00:31:58 Má pravdu. Máte pravdu, pane Mladý. Vymírají nám celé živočišné druhy.
00:32:03 Ano. Mamut umřel.
00:32:06 Taky ten dinosaurus už na tom není nejlépe.
00:32:09 Ani ten Špilberk z Brna už ho nezachránil v těch filmech
00:32:12 a že se snažil ve dvou dílech.
-Kdo?
00:32:15 -Špilberk.
-Odkud? -Z Brna.
00:32:21 To je materiál.
00:32:23 Špilberk z Brna, Ty ses zesměšnil před celou republikou.
00:32:28 Musím ti vysvětlit, drahý příteli, že Špilberk z Brna je hrad.
00:32:32 To, co ty jsi měl na mysli, je Spielberg režižér.
00:32:38 -Režižér?
-Ano.
00:32:41 Ten je taky chytrej, že jo? To je dvojka. Blbej a blbější.
00:32:55 -To si najmuli teda.
-Počkej. Víš, co je to režižér?
00:32:58 Jistě že vím. To je pokyn Vietnamci: Rejži žer!
00:33:04 To jsem ráno slyšel v Holešovicích.
00:33:06 Přátelé, když jsem říkal, že vymírají celé živočišné druhy,
00:33:09 samozřejmě měl jsem na mysli, že v současnosti nám vymírají
00:33:12 celé živočišné druhy. -Tak třeba?
-Kupříkladu vymírá tohle to káně.
00:33:18 -Jaký tohle to káně? -Tak nejenom tohle, i jiné, ale káně vymírá.
00:33:22 Ale jaký to káně? To jste užil špatně rodu.
00:33:25 To není to káně, to je ta káně.
00:33:28 -Je tohle možný? -Ano. Na obloze letěla ta káně. Nebo ta káň.
00:33:32 -To je podle Havránka, Jedličky.
-Ty myslivce ani neznám,
00:33:35 ale nikoho to tady nezajímá.
-Pochop to, já řeším problém
00:33:39 vymírajícího druhu. On se hrabe v rodě. No tak ať je po tvým.
00:33:44 -Na obloze letěla tkáň.
-Ta káň.
00:33:48 -Na tom trvám.
-Ta káň. Jsi spokojen?
00:33:50 -Jsem spokojenej, Ta káň.
-No. My se dohodneme.
00:33:53 -Čeština, to je moje.
-V pořádku.
00:33:55 -Kdo letěl s ní?
-Ten káň.
00:34:00 Oni lítaj jako párek vždycky.
00:34:04 Někdy i v rohlíku. To je blbej fór?
00:34:07 Fór ne, jenom blbý to je. A s nima letělo...
00:34:10 -Letělo...
-Malý... -To káně.
00:34:14 To káně, a o tom já právě hovořím, protože mladé je třeba zachraňovat.
00:34:19 Ti starší už nějak dojdou. Tak řekněme si něco o tom zvířátku.
00:34:24 Káně myšilov je ptáček, který se živí drobnými savci,
00:34:29 zajíčky, králíčky...
-A proto se mu říká myšilov.
00:34:35 Žere zajíce, králíky, a je to myšilov.
00:34:39 -A tak je to u nás léta se vším.
-Prosím tě, já se tam dostanu.
00:34:43 -To říká každej.
-Ale hlavně se živí myšmi.
00:34:53 -Jak?
-Myšmi.
00:34:57 Myšmami!
00:35:01 -Myšimi. Myšmama.
-Myšuge!
00:35:06 -Žere myši.
-Tak! To je důležitá informace.
00:35:10 -Ano, ta káně žere myši.
-Ano.
00:35:12 -Mně jednou ta káně sežrala myš od počítače. -Ale ne. To už je moc.
00:35:17 Že jo? To už je moc. Jsem si hrál na zahradě s počítačem,
00:35:21 letěla ta káně, spustila se, sezobla mně myšku i s podložkou,
00:35:28 frnk a byla pryč. Akorát ten drát jí koukal z huby.
00:35:33 Tam se houpalo moje Pentium i s Windows 98.
00:35:40 Akorát...
00:35:44 Tiskárnu jsem jí utrh od huby.
00:35:46 Prosím tě, udržuj trošku úroveň, která tady je.
00:35:50 -Barevnou.
-Říkám úroveň udržovat.
00:35:53 -Laserovou. -Alois!
-Na leasing. -Dost!
00:35:58 Přátelé, pojďme k poslední důležité informaci,
00:36:02 která tady zazněla. Žere myši.
00:36:06 Ne tenhle. To říkal tenhle.
00:36:09 Káně žere myši. A teď pozor. Hraboš polní...
00:36:13 -To je taky myš.
-Samozřejmě. Co by to bylo jinýho?
00:36:16 -Jsou ještě hraboši, co si nahrábli
-Ano, ale na poli to nehrozí.
00:36:20 Tam je jenom tenhle malej. Hraboš polní sežere až dvě kila obilí.
00:36:24 A pozor! Káně sežere za rok až dva tisíce hrabošů.
00:36:30 Tady vidíte užitečnost ptáčka, který bohužel nám vymírá.
00:36:34 Tomu já ale nerozumím. Počítejte se mnou. Jeden hraboš - dvě kila.
00:36:38 Dva tisíce hrabošů sežere čtyři tisíce kilogramů obilí.
00:36:41 To znamená čtyři tuny obilí. Ti znamená, že jedna káň,
00:36:45 která sežere dva tisíce hrabošů, sežere s tím čtyři tuny obilí?
00:36:51 Propasírované přes to nebohé, blbé zvířátko?
00:36:55 -A to je užitečný?
-To je jinak.
00:36:58 Hele, jeden z nás je blbej a já už vím kterej.
00:37:01 To je samozřejmě jinak. Já vím, kde je ten problém.
00:37:03 -Zajdi třeba mezi Greenpeace.
-Green špíz, znám.
00:37:07 To jsem si tuhle koupil zelenej špízek v hospodě.
00:37:11 Salmonelózu jsem dostal. Tatarka chodila okolo, než jsem ji chytnul.
00:37:15 -Ne green špíz, ale Greenpeace.
-Greenpeace. To je něco jinýho.
00:37:20 Víš, co to je? To je něco jako Děti Země.
00:37:23 -Vaše děti?
-Ale ne moje děti.
00:37:26 Vy jste říkal děti ze mě.
00:37:31 Prosím tě, Děti Země, to je taková obrovská skupina mladých,
00:37:36 temperamentních lidí.
-Vy jste pěkně potentní ptáček.
00:37:39 To je něco jako Hnutí Duha. To taky neznáš, viď?
00:37:42 Hnutí Duha znám. To jsme založili s klukama u nás v hospodě
00:37:46 takovou odnož.
-To musí mít úroveň v hospodě.
00:37:50 No to má úroveň. My děláme třeba soutěže různý.
00:37:53 -Prosím tě? -Včera jsme měli takovou intelektuálskou soutěž.
00:37:56 -Neblázni.
-O Harvardský fondy.
00:37:58 Jak jsem ji vyhrál. Už v půl desátý jsem byl koženej.
00:38:01 No děkujeme!
00:38:09 Když v roce 1982 vznikl pořad Možná přijde i kouzelník,
00:38:14 hledali se představitelé pro role učitele a žáka.
00:38:18 Tenkrát poprvé se spolu potkali před kamerou
00:38:21 Jiří Vimmer a Karel Černoch.
00:38:23 Úspěch to byl fenomenální a nová komická dvojice byla na světě.
00:38:28 -Matylda...
-Počkejte! To je nápad.
00:38:33 Ale já zas neznám tu verzi. Ale znám ten refrén.
00:38:37 Můžeme se držet toho názvu. Ale musím upozornit:
00:38:40 Běžný Maďar nezná jméno Matylda. Ale kdybychom se vžili do pozice
00:38:47 Maďarů, kteří chtějí slyšet jméno Matylda,
00:38:50 znělo by nám to asi jako Métyldej.
00:38:58 Métyldej.
00:39:01 Zkuste to.
00:39:04 Ano. Métyldej.
00:39:08 Ne.
00:39:11 Jen to protemněte. Nebojte se.
00:39:14 Métyldej.
00:39:17 Tam to má takovej. To je takhle graficky.
00:39:20 To je taková křivka. Métyldej.
00:39:25 A tam je ten ocásek.
00:39:28 Ten bych tam chtěl slyšet.
00:39:32 Nesmějte se.
00:39:35 Métyldej.
00:39:37 Ne tyl... Métyldej!
00:39:40 Už. Métyldej.
00:39:43 Počkejte! Já vám ještě prozradím takovou pomůcku,
00:39:46 kterou jsem si cvičil jako malý chlapec, když jsem před zrcadlem
00:39:49 si takhle pomáhal.
-Ano, ano.
00:39:52 Já vám to napřed ukážu sám.
00:39:55 Métyldej.
00:39:58 Ty mluvidla přizpůsobíme takhle.
00:40:01 Métyldej.
00:40:16 Vy pouštíte.
00:40:22 Métyldej.
00:40:27 Tak jsem vám to ukázal a teď už si držte hubu sám.
00:40:36 Métyldej.
00:40:41 Špulte! Špulte! Špulte! Ty ústa si dejte jako do korýtka.
00:40:45 Métyldej.
00:40:47 Počkejte, měli bysme to naučit obecenstvo.
00:40:49 -No právě. -Já bych rád, kdyby si to zkusili.
00:40:52 Ten úkol abych splnil.
00:40:54 Prosím vás, pomozte mu. Za chvilku to máme z krku.
00:40:58 Jak se nepřehoupnem přes ten název, tak dneska nejdeme domů.
00:41:03 Já jsem tady ochoten hodinu po představení zůstat, můžeme pilovat,
00:41:07 ale teď, kdo chce, hungaristé nemusí.
00:41:14 Pojďte si to zkusit. Já řeknu tři, čtyři.
00:41:17 Tři, čtyři!
00:41:19 Métyldej.
00:41:26 Ten ocásek!
00:41:28 -Ještě jednou.
-A balkóny!
00:41:31 Jedem!
00:41:33 Métyldej.
00:41:39 -Takže můžeme to zkusit.
-Teď už to šlo, že jo?
00:41:42 S tou verzí. A až to skončí, tak jako víc zahřměte.
00:41:48 V tom se ztratí ty chyby.
00:41:52 Tak já hraju a zpívám a vy budete překládat, jo?
00:41:54 Jako pro formu přeložím tu verzi.
00:41:57 Tak já jedu, jo? Bylo léto, byly prázdniny...
00:42:01 PŘEKLÁDÁ JAKO DO MAĎARŠTINY
00:42:08 A v trávě zrály maliny.
00:42:11 Et dem malinóš...
00:42:14 Vyrostly ve sladký a zdravý, voňavý, jak jsem si všim.
00:42:22 Hrajte to pomalejc.
00:42:30 To se tam nevejde do toho.
00:42:33 -Tak já jedu pomalejc.
-Vám se to říká, zrály maliny,
00:42:36 ale mékéš ej méken...
00:42:41 Tak jedem pomalejc. My Černoši to cítíme jinak.
00:42:56 Jedem pomalejc.
00:43:00 MLUVÍ JAKO MAĎARSKY
00:43:02 Já si to nadháním.
00:43:07 Bylo léto, byly...
00:43:15 Tak zpívejte!
00:43:20 -Já nemůžu.
-Já můžu.
00:43:26 -Bylo léto, byl...
-Já už nevím, co mám říkat!
00:43:33 Teď si to zas nadežeňte vy.
00:43:37 -Já dám druhou sloku.
-Já jsem u těch dalších prázdnin.
00:43:42 -Na šumavský louce pod Kvildou...
-Šumavoš kokot nemét...
00:43:49 Trhali jsme je tenkrát s Matyldou.
00:43:52 Métyldej.
00:43:55 Vyrostly ve sladký a zdravý, voňavý, jak jsem si všim.
00:44:13 A teď všichni! Jedem!
00:44:15 Pozor!
00:44:17 Métyldej.
00:44:24 Métyldej.
00:44:30 Métyldej.
00:44:35 La, la, la, la, la, la, la...
00:44:42 Pořad Možná přijde i kouzelník přinesl obrovskou popularitu
00:44:46 i dvojici Kaiser, Lábus.
00:44:48 Některé jejich scénky už vstoupily do dějin zábavy.
00:44:52 Jako třeba tahle.
00:44:55 Dobrý den. Copak si přejete, telátko?
00:44:59 A torro!
00:45:04 Ty zmetku jeden, ty dostaneš naplácáno!
00:45:09 Bav se, Oldřichu, jako by nic. Jako bych tu nebyl.
00:45:18 Si hraješ pěkně, viď? Dostal jsi dárečky?
00:45:22 -Ještě ne.
-Máš z nich radost?
00:45:24 -Ještě ne. -Vy mladí taky nevíte, co byste chtěli porád.
00:45:29 Ale proč jsem vlastně přišel? Jak bych to...
00:45:33 Schválně. Pojď se přetahovat. Kdo s koho. Jako dva chlapi.
00:45:38 No tak.
00:45:39 Tak hopla.
00:45:41 Ale, ale, on má sílu. On mě snad přepere.
00:45:46 No, už jsi mužskej. Už jsi opravdickej...
00:45:51 No, no, nepřeháněj. Jsi chlap. Už si můžeme spolu promluvit
00:45:56 jako chlap s chlapem.
00:46:00 Milý Oldřichu, teď jsi v takovém, řekl bych, nebezpečném věku.
00:46:05 Jsi pubescent.
00:46:08 No jistě. Vždyť se na sebe podívej.
00:46:11 Jistě jsi pozoroval, že v tvém organismu probíhají změny.
00:46:15 V podstatě mohutníš, i hlas už máš takový pěkný.
00:46:19 -Jistý tón máš takový. Všiml sis?
-No.
00:46:23 No vidíš.
00:46:28 Všechno jako by to chtělo ven z tvého těla.
00:46:31 Všechno je jakoby v rozpuku. Všechno bouří v tobě.
00:46:35 Ano, přesně. Jako papiňák, Oldřichu.
00:46:40 Víš, já jsem nedávno s maminkou mluvil o tvém sklonu.
00:46:44 Prosím. talent máš, to je beze sporu,
00:46:47 ale podívej se, časem si najdeš děvče, že jo...
00:46:50 -Já už mám.
-No vidíš. Oženíš se,
00:46:54 založíš si rodinu a budeš se muset o tu rodinu starat.
00:46:58 To telátko tu věčně nebude.
00:47:02 Musíš si najít pořádné povolání.
00:47:04 Vždyť jo. Právě proto tady zkouším s telátkem.
00:47:06 Ukaž ruce! To jsou tlapy, Oldřichu, tohle to.
00:47:10 To víš, takovej Kaiser, to je eso. Ten když je v televizi,
00:47:13 tak s maminkou řveme, ale Kaiser, to je jeden z tisíce.
00:47:16 To není pravda. Kluci v družině říkali, že jsem mu dost podobnej.
00:47:19 Ale kluci v družině. Neposlouchej kluky v družině.
00:47:22 To víš, že jo. Že jsem jako on. Podívej! Třeba tohle.
00:47:30 Honím si patku.
00:47:33 To je nádhera.
00:47:36 Pak třeba.. Jak on to ještě dělá?
00:47:40 Tohle, no. Pak taky: Luďo, to je normální.
00:47:47 Tvůj problém je naprosto normální. Bl!
00:47:52 Takový šaškárny bys chtěl dělat celej život jako ten šašek Kaiser?
00:47:56 Ty si najdeš pořádný, slušný povolání. Už toho mám dost.
00:47:58 -Já chci bejt Kaiser! Chci bejt...
-Já ti dám Kaisra.
00:48:02 Já chci bejt Kaiser.
00:48:15 Tak abys věděl, ty jsi taky podobnej jednomu herci.
00:48:22 Oldřichu, pojď sem! Netrucuj. Jsi chlap, pojď sem!
00:48:31 Podívej se mi do očí! Řekl jsem, podívej se mi do očí!
00:48:41 Kterýmu herci jsem podobnej?
00:48:44 Delonovi.
00:48:47 Cože?
00:48:49 Alanovi Delonovi?
00:48:53 Ty už máš vlastní názor.
00:48:59 Teprve teď si uvědomuju, jak málo času jsem ti věnoval.
00:49:05 To víš, to byla práce, rodina, starosti, úspěchy.
00:49:10 A ty jsi mezitím dospěl.
00:49:14 Oldřichu, právě jsi složil zkoušku z dospělosti.
00:49:23 Jsem hrdý, že mám takového synka.
00:49:27 Běž a řekni to mamince. Bude mít radost.
00:49:34 Jsi príma táta!
00:49:37 Ty tele!
00:49:40 Mámo, jsem dospělý!
00:49:49 A na konec jsem si nechal jednu pěveckou dvojici,
00:49:52 která dosáhla takové popularity, že by tu rozhodně neměla chybět.
00:49:56 Iveta Simonová a Milan Chladil. Vy se mějte hezky
00:50:00 a my až zas něco nasbíráme, tak na shledanou.
00:50:13 My dva a čas jsme písničkáři toulaví,
00:50:18 my dva a čas jdem s písničkou zas k vám a vy
00:50:22 snad přijmete nás a řeknem si zas,
00:50:26 co den dal, co přines, co vzal.
00:50:31 A tak my dva a čas s košíkem písní půjdeme dál.
00:50:41 Vem rezavej kornet, setři se strun prach,
00:50:46 pojď s námi prašnou cestou, za sáhem sáh.
00:50:50 K těm veselejm tónům připoj svůj druhej hlas,
00:50:54 tak s úsměvem teď trubku vem a doprovoď nás.
00:50:58 My dva a čas, jde stále dál svou pěšinou,
00:51:03 my dva a čas už dohodnem se většinou,
00:51:07 vždyť víme, kam plout a stříbrnej proud,
00:51:12 co nás hnal, něco dal, něco vzal.
00:51:16 A tak my dva a čas s košíkem písní půjdem zas dál.
00:51:22 A půjdeme zas.
00:51:25 A tak my dva a čas s košíkem písní půjdem zas dál.
00:51:59 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
Ve světě zábavy existují vedle slavných komiků také slavné dvojice, které k sobě neodmyslitelně patří. Diváci je už mají zafixované jako jeden celek, někdy si i jednotlivé členy mezi sebou pletou. Kolikrát se stalo K. Šípovi, že ho oslovili: „pane Uhlíři“, nebo si spletli Lasicu se Satinským, či Laurela s Hardym! Malý – velký, tlustý – hubený, chytrý – hloupý, kontrast, na kterém je většina dvojic založena, dává ideální možnost vzniku komických situací, neuvěřitelných dialogů a skvělé zábavy. Uvidíte J. Bohdalovou jako květinářku, která je zároveň fanynkou V. Dvořáka, K. Šípa a J. Uhlíře v parodické vzpomínce na Klub mladých, Lasicu a Satinského při kritice K. Gotta, Krampola jako japonského železničáře Kawasakiho, J. Wimmera jako překladatele do maďarštiny a mnohé další.