Série dokumentárních pořadů o historii a vývoji myslivosti a jejích proměnách od středověku do současnosti. Režie J. Mudra
Obsah dílu
Postava myslivce bývá v českých filmech zobrazena jako směšná nebo odpudivá karikatura. Režisér Tomáš Vorel ve svém filmu Cesta do lesa tohle klišé prolomil a myslivce ukázal v lepším světle. Skuteční myslivci pomáhali při natáčení s věrohodností scén. Počítačovou animací vznikaly jen ty nejnáročnější scény se zvířaty. Všechny ostatní natáčel štáb s herci lidskými i zvířecími téměř rok, od léta do pozdního jara, za slunce i deště, v krásné krajině západních Čech.
Návštěvníci našich hradů a zámků jsou zvyklí, že tu bývají k vidění různé památky na loveckou vášeň někdejšího panstva. Mezi loveckými trofejemi se občas objeví velký výrazně barevný pták – krocan divoký, který k nám byl dovezen k mysliveckému chovu zřejmě až na začátku 19. století. Krocany odchovávají v bažantnicích nebo oborách, protože ve volnosti nemají krůťata šanci přežít naše příliš vlhké a chladné předjaří. Krocan je podle zákona lovnou zvěří s určenou dobou lovu, a ačkoli se to na první pohled nezdá, ulovit ho ve volnosti vyžaduje značnou trpělivost a obratnost.
V kopcovité krajině, jejíž dominantou je hrad Bouzov, se výjimečně dobře daří jelenovi jménem sika japonský. Je to nenáročný a odolný druh jelení zvěře, který se výborně adaptoval ve zdejším prostředí. Rozšíření jelena siky a jeho vysoké stavy hrozily nenapravitelnými škodami na lesních a polních kulturách. Jediným možným řešením bylo založit oblast chovu, sjednocující hospodaření s jelenem sikou na celém území, kde se přemnožil.