00:00:21 Někdy se stane, že takříkajíc život s člověkem zatočí.
00:00:26 Třeba přijde o práci, přijde o partnera, onemocní,
00:00:30 je zkrátka na dně.
00:00:34 Ale většinou po nějaké době trápení přebolí.
00:00:37 Někdy se ale stane, že se člověk ocitne na dně propasti
00:00:41 a už mu docházejí síly.
00:00:50 A když se stane, že jste na dně propasti už příliš dlouho
00:00:54 a nemáte se o koho opřít,
00:00:56 rozhodnete se tento svět opustit.
00:01:00 Dnešní příběh je o 2 takových lidech.
00:01:03 O ženě, která měla ve svém zoufalství sílu odejít
00:01:06 a o muži, který tak silný nebyl.
00:01:11 Státní zástupce městského státního zastupitelství v Praze
00:01:14 podává obžalobu na Pavla Louku narozeného 12.3.1960 v Praze,
00:01:19 toho času ve vazbě městského státního zastupitelství,
00:01:26 že v nočních hodinách 3.11.2001 ve svém bytě,
00:01:31 který užíval společně se svou přítelkyní Zdenou Svitáčkovou,
00:01:37 po předchozí vzájemné dohodě,
00:01:39 že nejdříve usmrtí poškozenou Zdenu Svitáčkovou a poté sám sebe,
00:01:43 bodl výše jmenovanou kuchyňským nožem do levé komory srdeční.
00:01:50 Já jsem..., teda takhle..., já...
00:01:55 Ona si tam dala ten nůž a řekla: udělej to.
00:02:00 Popište nám, co jste udělal.
00:02:04 Prostě jsem na ní klekl, dal jí pusu
00:02:08 a potom...
00:02:10 A potom?
00:02:13 Pak jsem udeřil do toho nože.
00:02:16 Můžete nám ukázat, z jaké asi výšky?
00:02:21 Asi tak..., já přesně nevím. Ale ten nůž do ní zajel.
00:02:26 Můžete nám říct ještě jednou,
00:02:28 jak vás přesně Zdena Svitáčková vyzvala?
00:02:31 Já nevím...
00:02:33 Tak udělej to, udělej to konečně, teď to udělej.
00:02:36 Já si to přesně nepamatuji, já jsem byl...
00:02:38 -Byl jste v podnapilém stavu?
-Ano.
00:02:42 Na polici jste vypověděl, že jste se chtěl potom také zabít.
00:02:45 To je pravda.
00:02:47 A proč? Lekl jste se toho, co jste udělal?
00:02:49 Tak kdo by se nelekl.
00:02:51 Ale my jsme to tak plánovali, měli jsme to domluvené, víte.
00:02:55 Jak to, že se na vražedném nástroji nenašly vaše stopy?
00:02:59 Když jsem to udělal, tak jsem pak dostal strach,
00:03:03 že si všichni budou myslet, že já...
00:03:07 -Že jste to udělal vy?
-Ano.
00:03:10 A udělal jste to?
00:03:12 To byl ale jen takový zkrat, zkrat to byl.
00:03:17 To, že se společně zabijí si skutečně oba dva naplánovali
00:03:21 už před několika měsíci.
00:03:24 Ocitli se totiž na onom dně propasti.
00:03:29 Jejich společný příběh začal před několika lety.
00:03:33 Zdena Svitáčková tehdy pracovala v továrně na textilie jako dělnice,
00:03:38 Pavla Louku propustili ze zaměstnání
00:03:41 a navíc vyhodili z ubytovny.
00:03:44 Potkali se v jednom non-stop baru.
00:03:48 -Kolik je hodin?
-5.
00:03:57 Ty nemusíš do práce?
00:04:02 Nezaměstnaný.
00:04:06 Chlap s takovýma rukama a nemá práci?
00:04:11 To se musíš zeptat tam nahoře.
00:04:15 Vyhodili tě, viď?
00:04:20 Toho rána Pavel Louka poprvé usnul v bytě Zdeny Svitáčkové.
00:04:25 Sotva se však probudil, byl vyhozen jejím synem.
00:04:36 -Zlatíčko!
-Čí to jsou boty?
00:04:40 -Jaké?
-Nedělej hloupou, tyhle!
00:04:43 -Od Pavla.
-Jakého Pavla?
00:04:46 No od Pavla.
00:04:48 Kolikrát ti mám, matko, říkat, aby sis nebrala nikoho do bytu!
00:04:51 Ale Vladimíre...
00:04:53 Dokud tady bydlím já, tak tady budeme jen my dva!
00:04:56 -Ale Vládíčku, tenhle je jiný.
-Kde je?
00:04:59 Vládíčku, ať ho neprobudíš.
00:05:01 Že se tak blbě ptám, kde jinde než v posteli?!
00:05:04 Vypadněte!
00:05:06 -Proč na Zdenu tak křičíš?
-O to se nestarej!
00:05:09 Tady jsou dveře, mazej!
00:05:13 -Ať se aspoň obleče.
-Prosím tě, kdo by na něj koukal!
00:05:18 Pavle, Pavle!
00:05:21 Vladimír Svitáček, syn paní Zdeny,
00:05:25 nebyl na svou maminku až tak zlý, jak by se mohlo na 1. pohled zdát.
00:05:29 Jen s ní společně nechtěl v jedné domácnosti
00:05:32 prožívat další zklamání.
00:05:35 Pane doktore, vždyť ona si vodila furt do bytu nějaký chlapy,
00:05:39 všichni smrděli pivem a bůhví čím ještě.
00:05:41 A tady pan Louka byl to samý.
00:05:44 Ale byt patřil vaší matce, je to tak?
00:05:46 -Ano, ale...
-Tak patřil?
00:05:48 Tenkrát ještě patřil.
00:05:50 Pokračujte.
00:05:52 -Víte, jaký to bylo?
-Co?
00:05:54 Vždycky to bylo stejný.
00:05:56 Každýho krmila, koupila mu košile, boty a nakonec každý z nich odešel.
00:06:01 A potom matka plakala a pila.
00:06:04 A potom pila, protože je sama a potom, že je zase sama.
00:06:07 Potom pila, že už nechce být sama. V tom se nedalo žít.
00:06:12 Pavel Louka také nechtěl být sám
00:06:15 a stejně jako Zdena Svitáčková svá životní zklamání řešil alkoholem.
00:06:20 Čím víc byl zklamaný, tím víc pil. A hrál automaty.
00:06:24 A čím víc hrál automaty a pil,
00:06:27 tím méně se staral o to, aby ho někde zaměstnali.
00:06:33 Zdeno, Zdeno, Zdeno!
00:06:38 -Objednej ještě pivčo.
-Nepůjdeme už spát, Pavlíku?
00:06:43 -Asi nás vyhodí.
-Dneska třeba ne.
00:06:49 Zdenko, Zdenčo, půjč mi ještě kilo, já to vyhraju.
00:06:57 Pořád za ním chodila a dávala mu nějaké peníze,
00:07:00 snažila se ho propašovat do bytu.
00:07:02 A vy jste obžalovaného vždycky vyhodil?
00:07:05 Jasně, že vyhodil.
00:07:06 Jenže pak jsem se odstěhoval - a bylo.
00:07:09 Mám tomu rozumět tak, že vaše matka
00:07:11 si pana obžalovaného nastěhovala do bytu natrvalo?
00:07:14 Tak jsem to myslel.
00:07:16 Navštěvoval jste i potom svou matku?
00:07:19 Občas ano, ale snažil jsem se ho tam nikdy nepotkat.
00:07:23 Pozoroval jste při vašich návštěvách,
00:07:26 že by pan Louka vaší matce ubližoval?
00:07:28 -Asi těžko.
-Prosím?
00:07:30 No tak když jsem tam byl já, tak tam nebyl on,
00:07:33 tak jsem asi těžko mohl něco pozorovat.
00:07:36 Dobrá, myslím třeba modřiny, odřeniny,
00:07:38 nebo si vám poškozená stěžovala.
00:07:41 To ne, to nikdy.
00:07:43 Takže nemůžete potvrdit, že by se k ní pan Louka choval agresivně?
00:07:47 -On byl furt nalitej.
-Pane svědku!
00:07:50 -On se furt jen ploužil a vyžíral.
-Děkuji.
00:07:54 Nějaké další otázky?
00:07:56 -Ano.
-Prosím.
00:07:58 Pane svědku, na vás ale pan obžalovaný jednou zaútočil,
00:08:02 je to tak?
00:08:03 -My jsme se nikdy neměli rádi.
-Zaútočil nebo ne?
00:08:07 Říkám, že jsme se nikdy neměli rádi.
00:08:10 Odpovězte na otázku.
00:08:12 -Tak jo.
-A jak?
00:08:14 Nožem.
00:08:19 -Nebude tady bydlet.
-Je to můj byt!
00:08:22 -Prostě tady nebude.
-Je to pořád můj byt!
00:08:24 Matko, proboha!
00:08:26 Nekřič, já nechci, abys tady křičel!
00:08:28 Já ti říkám vypadni!
00:08:30 Nechej ho být, nechej být mého Pavla!
00:08:33 Copak nevidíš, jak tě vyžírá, copak nevidíš, jak nic nedělá?!!!
00:08:36 Ale je tady se mnou, rozumíš?! Já jsem šťastná!
00:08:40 Chceš moje prachy? Vezmi si je!
00:08:46 Chceš tenhle byt? Tak musíš počkat, až umřu!
00:08:49 Ale mami! Mami!
00:08:51 -Vypadni, už tě tady nechci vidět!
-Ty vyhazuješ svého syna?
00:08:56 Nechceš Pavla, nebudeš mít ani mámu!
00:09:05 Jak jsem šel ven, tak jsem nevěděl, co mám dělat.
00:09:10 No a?
00:09:12 Dal jsem si pár piv, jako na uklidnění.
00:09:15 A potom?
00:09:17 Potom jsem si řekl, že v tom matku prostě nemůžu nechat.
00:09:20 A šel jsem zpátky.
00:09:22 -Matka vám nevzala klíče?
-To nestihla.
00:09:26 Jak jsem vešel do bytu, měl jsem pocit, že za dveřmi někdo stojí.
00:09:31 Pozor, má nůž, má nůž, má nůž!!!
00:09:39 Pavle, Pavlíčku!
00:09:42 Za dveřmi stál Louka s nožem a čekal na mě.
00:09:46 Jenže já to věděl, otočil jsem se, zkroutil jsem mu ruku a...
00:09:49 Pokračujte.
00:09:51 Vlastně jsem ho bodl, tedy on se bodl sám.
00:09:55 Děkuji.
00:09:57 -Mohu, pane předsedo?
-Prosím.
00:10:01 Podle policie, která byla tehdy přizvána, pan obžalovaný tvrdil,
00:10:05 že si zranění v opilosti přivodil sám.
00:10:09 Vlastně ano, sám, neměl na mě číhat za dveřmi.
00:10:14 Ale když říkáte, že jste ho bodl jeho rukou do jeho boku,
00:10:18 jak tomu mám rozumět?
00:10:22 On na mě číhal a já jsem mu chytil jeho ruku.
00:10:25 Pane Louko, chcete se k výpovědi pana svědka vyjádřit?
00:10:28 -Ano.
-Prosím.
00:10:31 Já byl tehdy fakt hodně nalitej, jako ožralej.
00:10:35 Na ten nůž jsem si vážně naběhl, fakt to tak bylo, ne jinak.
00:10:43 Obžalovaný vystupoval při soudním jednání po celou dobu
00:10:49 velmi slušně, korektně a inteligentně
00:10:54 na to, že znalci u něj diagnostikovali
00:10:57 poměrně značnou závislost na požívání alkoholu.
00:11:01 Dá se říci, že svého jednání litoval.
00:11:07 Pro obhajobu bylo velmi důležité prokázat,
00:11:10 že se obžalovaný Pavel Louka
00:11:13 nikdy nechoval k poškozené Zdeně Svitáčkové agresivně.
00:11:17 A tak před soudem stanula řada jejich společných známých.
00:11:22 Pavla Svobodová do jednací síně!
00:11:30 Pani svědkyně, jak dlouho jste se znala s Pavlem Loukou?
00:11:34 Dlouho.
00:11:37 A s paní Zdenou Svitáčkovou?
00:11:40 -Co byli spolu.
-Takže?
00:11:43 Taky dlouho.
00:11:46 A jak se pan obžalovaný choval k paní poškozené?
00:11:50 Normálně.
00:11:52 Co to je, normálně?
00:11:55 Chodili spolu do baru, na automaty, on u ní bydlel.
00:12:00 A měli se rádi, nebo si nadávali?
00:12:03 Došlo snad i k nějakým agresivním útokům?
00:12:07 -Myslíte od Pavla?
-Otočte se k soudu.
00:12:11 -Já zapomněla.
-Tak došlo?
00:12:14 Ne. Pavel měl Zdenu rád. Sice po svým, ale rád.
00:12:19 Co to je - po svým?
00:12:24 On nikdy moc nemluvil, ale byl jí věrný a občas i odpaďák vynesl.
00:12:29 A paní poškozená?
00:12:32 Ta ho milovala, z toho mála, co měla, by mu snesla modré z nebe.
00:12:36 Jí nevadilo, že pan Louka nepracoval, že neměl peníze?
00:12:40 Pokud to utáhla, tak ne. Potom, víte, to bylo hrozně těžké.
00:12:46 To "těžké“ vlastně znamenalo začátek cesty do propasti.
00:12:51 Zdena Svitáčková přišla o práci
00:12:54 a společně s Pavlem Loukou neměli za co žít.
00:12:59 -Dej nám pivo, nebo dvě.
-Nic ti nedám, až zaplatíš!
00:13:04 -Jedno pivo, co to udělá?
-Nic ti nedám!
00:13:09 -My si ho dáme napůl.
-Já si jenom loknu.
00:13:14 Chceš vědět, kolik tady dlužíš?!
00:13:17 Tak nám dej pivo a půjč mi stovku, já ji vyhraju zpátky na automatu.
00:13:21 Na automatu - to známe. Nedostaneš nic!
00:13:28 Zdeno, nemáš ještě stovku?
00:13:32 Všichni jsme jim půjčovali.
00:13:35 Kamarádů měli spoustu, ale pak už teda ne.
00:13:39 Vy jste věřila, že vám ty peníze vrátí?
00:13:42 Tak o tom nepřemýšlíte. Copak byste nechal člověka bez jídla?
00:13:46 Takže jste půjčovali a potom už ne.
00:13:49 Já tady nevydělávám na dvě rodiny,
00:13:53 ale ze začátku jsem si říkala, než Zdena najde práci.
00:13:55 Ale ona ji pořád nemohla najít.
00:13:57 A pan Louka?
00:13:59 -Pavel je milej, ale...
-Ale?
00:14:02 On to vzdal.
00:14:05 A ona vlastně potom taky.
00:14:08 Ale když někam přijdete 20x a všude vám něco naslibujou
00:14:12 a už vám není 20, tak prostě...
00:14:17 Když přestali půjčovat kamarádi, vzala si Zdena Svitáčková
00:14:21 několik malých úvěrů v dobré víře, že se vše spraví.
00:14:24 Ty samozřejmě také nesplácela.
00:14:27 A potom už nebylo ani na nájem.
00:14:30 Dluh za družstevní byt se vyšplhal se všemi ostatními poplatky
00:14:34 na 400 tisíc korun.
00:14:36 Částku, kterou by Zdena Svitáčková nebyla schopna zaplatit
00:14:40 ani v čase, kdy pracovala.
00:14:44 Pane obžalovaný a tehdy jste se dohodli, že spácháte sebevraždu?
00:14:48 Ano.
00:14:49 Jak ta situace vypadala?
00:14:52 -Toho, jak...?
-Ano.
00:14:56 My jsme věděli, že už nás vystěhují z bytu.
00:15:00 Říkal jsem Zdeně, že odejdu, ale Zdenička nechtěla.
00:15:05 Co přesně vám řekla?
00:15:09 -Ona mě milovala a já ji moc.
-Takže co vám řekla?
00:15:14 -Řekla, že odejdeme oba dva.
-A vy jste s tím souhlasil?
00:15:22 Já ji měl fakt moc rád, já si to bez ní neuměl představit.
00:15:26 Kdybych odešel z toho bytu, tak tady dnes nestojím,
00:15:31 byl bych bez ní mrtvej.
00:15:34 Vy jste se domluvili, že...
00:15:37 Že život prostě takhle nemá smysl, že spolykáme prášky a zapijeme to.
00:15:43 -A?
-To jsme udělali - a nic.
00:15:47 -Jak nic?
-Akorát nám bylo špatně.
00:15:52 Takže jste se domluvili na tom noži.
00:15:56 To ne, my jsme se domluvili, že odejdeme spolu.
00:15:59 -Dohromady, najednou.
-A?
00:16:02 A nic se nám nepodařilo vymyslet, když ty prášky selhaly.
00:16:08 A potom Pavlu Loukovi zemřela maminka a on zdědil 85 tisíc.
00:16:14 Za ty peníze si koupili auto a rozhodli se odjet do jižních Čech,
00:16:20 kde si ještě užijí poslední dovolenou
00:16:23 a potom se spolu zabijí.
00:16:28 Týden se chýlil ke konci.
00:16:31 Týden, který oba dva vlastně propili.
00:16:34 A Zdena Svitáčková v den plánované sebevraždy v opilosti uklouzla
00:16:38 a zlomila si nohu.
00:16:40 Pavel Louka ji odvezl do nemocnice, kde podstoupila operaci.
00:16:45 Když jsme se vrátili domů, tak Zdena už byla na vozíčku
00:16:49 a nemluvili jsme o ničem jiném.
00:16:52 -Myslíte o sebevraždě?
-Ano.
00:16:55 A tehdy jste se domluvili na tom noži.
00:16:58 No ne, to vymyslela Zdena, ona se dívala na televizi,
00:17:03 někde to viděla a chtěla to tak udělat.
00:17:07 Naplánovali jste přesný den?
00:17:09 Víte, já se bál, ale chtěl jsem to.
00:17:13 Tak jsme naplánovali,
00:17:16 že koupíme nějaké pití do zásoby, abychom nemuseli chodit ven,
00:17:20 a že to pak uděláme.
00:17:34 -Ty první.
-Proč?
00:17:38 Já jsem slabá, já bych se nezabila.
00:17:44 Ještě se napijeme, jo?
00:17:55 -A potom asi za 2 dny...
-To jste vůbec nevycházeli z bytu?
00:18:00 Ne, my jsme věděli, že nás v pondělí vystěhujou.
00:18:05 -Takže to bylo v neděli?
-No.
00:18:10 V neděli jsem se vracel ze záchodu a viděl jsem Zdenu,
00:18:14 jak má vyhrnuté tričko a má nůž na prsou.
00:18:24 Pokračujte.
00:18:30 -Řekla - udělej to.
-A vy?
00:18:34 -Jak už jsem říkal.
-Tak to prosím zopakujte.
00:18:41 Já jsem jí říkal, že ještě ne.
00:18:45 Pak jsem odešel do kuchyně a když jsem se vrátil,
00:18:49 už měla nůž v těle zabodnutý.
00:18:53 Ano, Pavel Louka během soudního jednání změnil svou výpověď.
00:18:57 Sám nezabil, jen mrtvou nalezl.
00:19:01 Pane obžalovaný, mám tomu rozumět tak, že měníte svou výpověď?
00:19:05 Nevím, jestli měním.
00:19:08 Na policii, kam jste přišel ihned po činu, i zde jste tvrdil,
00:19:12 že jste Zdenu Svitáčkovou zabil vy.
00:19:16 Já si nejsem úplně jistý, já byl tenkrát moc opilý,
00:19:20 já si toho moc nepamatuju.
00:19:22 Takže jak to podle vás bylo?
00:19:26 Když jsem tam přišel, Zdena ležela a chroptěla.
00:19:30 Já křičel - ne, Zdeno, ne!
00:19:33 Pak jsem vzal ten nůž a zkoušel se zabít sám, ale neměl jsem odvahu,
00:19:38 tak jsem se napil a zkoušel to znovu a znovu - ale nešlo to.
00:19:49 Byli jsme v důkazní nouzi.
00:19:52 Měli jsme k dispozici posudek
00:19:55 z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství,
00:19:58 který připouštěl obě varianty,
00:20:02 tedy jak útok obžalovaného, tak i sebevražedné jednání.
00:20:08 Tak se stalo, že Pavel Louka, i přesto, že se okamžitě
00:20:11 po úmrtí Zdeny Svitáčkové přihlásil na policii jako vrah
00:20:14 a svou výpověď také následně potvrdil u soudu,
00:20:17 byl odsouzen pouze za...
00:20:22 Tím spáchal trestný čin účasti na sebevraždě
00:20:27 podle paragrafu 230 odst. 1 trestního zákona
00:20:31 a odsuzuje se podle paragrafu 230 odst. 1 trestního zákona
00:20:35 k trestu odnětí svobody v trvání 2 let.
00:20:39 Výkon trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 roky.
00:20:44 Mohlo by se zdát, že tímto náš příběh končí,
00:20:48 ale není tomu tak.
00:20:50 Pavel Louka se za několik měsíců znovu udal.
00:20:54 Přišel na policii a doznal se k přípravě dvojnásobné vraždy,
00:20:59 kterou chtěl spáchal na lidech z bytového družstva.
00:21:03 To údajně proto, že mohli za smrt Zdeny Svitáčkové tím,
00:21:07 že ji chtěli vystěhovat z bytu.
00:21:11 Nebylo prokázáno, že by se připravoval někoho zabít.
00:21:15 Šlo mu o to, aby se dostal do vazby, aby přežil přes zimu.
00:21:19 Jeho závěrečný proslov před soudem zněl,
00:21:23 že kdyby byla sociální politika taková, jaká má být,
00:21:26 že by on nemusel svou situaci řešit tím,
00:21:29 že se, aby přežil, ukryje do vazby.
00:21:33 Když jste na dně propasti a ztratíte všechnu sílu,
00:21:36 může se vám zdát život na svobodě horší než ve vězení.
00:21:40 I to se může stát podle práva, ale ne podle toho pozemského.
00:21:52 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize, 2008.
Byli pár, měli se rádi a chtěli skoncovat se svými životy. Jeden z nich to však přežil (2008). Do zákulisí soudních síní vás zavede František Derfler
Někdy se stane, že se člověk ocitne na dně propasti a už mu docházejí síly. A když se stane, že jste na dně propasti už příliš dlouho a nemáte se o koho opřít, rozhodnete se tento svět opustit. Dnešní příběh je o dvou takových lidech. O ženě, která měla ve svém zoufalství sílu odejít a o muži, který tak silný nebyl.
