Toulky za uměním

Díly

Po Královské cestě s profesorem Františkem Dvořákem

Pondělí 6. 2. 2023 po půlnoci na ČT art

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Toulky za uměním: Po Královské cestě s profesorem Františkem Dvořákem

Přehrát

00:00:19 Dobrý den.

00:00:20 Dostali jsme se na začátek Nerudovy ulice.

00:00:24 To je jedno z nejpamátnějších míst Prahy.

00:00:28 Máme před sebou tedy cestu na Hrad.

00:00:31 Uvidíme, jak je to nádherně vyjádřeno Vrchlickým

00:00:35 v překladu Cyrana:

00:00:38 Nuž, pojďme spatřiti, co právě uvidíme.

00:00:43 Stojíme u domu zvaného U Tří houslí nebo U Tří housliček

00:00:48 nebo také U Housliček,

00:00:50 který je spojen se slavnou houslařskou rodinou,

00:00:54 která tady působila po tři generace.

00:00:57 Uvádí se dokonce, že tenhle dům sloužil houslařům po dvě stě let.

00:01:02 Proto je zde tohle domovní znamení,

00:01:05 které už s určitostí zde bylo v době kolem roku 1700.

00:01:12 V Nerudově ulici máme opět další doklad o tom,

00:01:15 jaká byla tvořivost stavebníků anebo přímo těch stavitelů,

00:01:20 že každý vchod je řešen zcela individuálně.

00:01:24 Jako by každý z těchto majitelů se chtěl před sousedem prezentovat

00:01:29 zcela originálně řešeným, mnohdy docela jednoduše,

00:01:33 ale vždycky jinak vstupem do domu.

00:01:39 Byla to zřejmě nějaká soutěživost měšťanů mezi sebou,

00:01:44 že každý usiloval o to,

00:01:47 aby svůj dům měl zvýrazněn zcela individuálně.

00:01:51 Je to dáno i atmosférou 17. a 18.století.

00:01:56 Je to typické pro české baroko,

00:01:59 že podnikatelé se řídili principem evangelia

00:02:04 Miluj bližního svého jako sebe samého.

00:02:08 Takže já si popřeju parádu a já ji přeju také sousedovi.

00:02:14 Kdežto v oblastech evangelických -

00:02:17 v severním Německu, v Holandsku, v Anglii - platily normy opačné,

00:02:23 že všichni jsme si před bohem rovni.

00:02:27 Tam si nikdo nesměl dovolit zvýraznit svůj majetek.

00:02:32 Města jsou úplně uniformní, jak se přikazovalo.

00:02:36 Měšťansky jednoduché.

00:02:41 A nikdo se nesměl zvýraznit na úkor souseda.

00:03:07 Morzinský palác je zase unikátem v evropské architektuře.

00:03:11 Je to doklad dokonalé harmonické spolupráce architekta se sochařem.

00:03:18 Podívejte se, jaký problém měl tady na krku Santini,

00:03:23 když půdorys je neurčitý.

00:03:26 Podívejte se, to průčelí je třikrát zalomené.

00:03:29 To je rozdělené v podstatě na tři plochy.

00:03:32 Kdo se pozorně podívá,

00:03:34 tak najde uprostřed pod tím balkonkem signaturu,

00:03:38 která říká hos mauros, že tyto černochy vytvořil Brokoff

00:03:43 bez zdůraznění křestního jména v roce 1714.

00:03:53 Jedinečnost Morzinského paláce spočívá také v tom,

00:03:57 že je to dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa

00:04:01 vyloženě komponované do architektury.

00:04:04 Uplatnil tady jednak heraldické znamení Morzinů,

00:04:09 kteří odvozovali svůj původ od nějakého černocha

00:04:12 někdy z doby křižáckých válek.

00:04:15 Potom tady nad postranními portály jsou alegorické postavy dne a noci.

00:04:34 A nahoře jsou čtyři volné plastiky

00:04:36 znázorňující tehdy známé čtyři díly světa.

00:04:41 Je to teda souhra architekta se sochařem.

00:04:49 Na protější straně Morzinského paláce je dům,

00:04:53 který je označen už jménem Santiniho.

00:04:56 My si musíme připomenout,

00:04:58 že Santini už byl naturalizovaný Pražan.

00:05:01 Už byl ve třetí generaci Italů usazených v Praze.

00:05:05 Dokonce jeho maminka byla z Plzně. Češka zřejmě.

00:05:09 Takže to jméno zní sice cize,

00:05:12 ale můžeme hovořit o umělci domácím,

00:05:16 reprezentujícím české baroko před tváří celého světa.

00:05:24 Jako by tady šlo o soutěž nejvyšších tvůrců tehdejšího světa

00:05:29 vrcholného baroka.

00:05:31 Proti paláci Morzinskému

00:05:34 Thunové si objednali ke zvýraznění svého významu

00:05:39 opozičního sochaře Matyáše Bernarda Brauna,

00:05:44 který vytvořil tenhle nádherný portál,

00:05:47 potom alegorické postavy ve foyeru, tedy ve vstupní hale paláce.

00:05:53 Je to zase sochařsky jedinečně vytvořené dílo,

00:05:58 zapojené do architektury opět Giovanna Santiniho,

00:06:04 zvaného Eichel.

00:06:17 Po dosti složité proceduře jsem vás dostal

00:06:21 na hlavní schodiště Thunovského paláce,

00:06:25 které je záležitostí českého architekta Josefa Zítka.

00:06:31 Tohle se v podstatě do české odborné literatury nedostalo,

00:06:35 takže máte jedinečnou příležitost shlédnout něco,

00:06:40 co historici umění i specializovaní na 19.století

00:06:46 by vám mohli závidět,

00:06:48 poněvadž zde máme práce Františka Ženíška a Josefa Tulky

00:06:54 před soutěží na výzdobu Národního divadla.

00:06:58 Takže tady máme úplný zrod generace

00:07:03 označované jako generace Národního divadla.

00:07:06 Totiž Josef Zítek dostal za úkol vyřešit tady

00:07:12 ještě zastaralý vstup do horních pater.

00:07:15 Oni si úkol rozdělili tak,

00:07:17 že dolní vlys připadl Františkovi Ženíškovi,

00:07:21 kde rozvedl historii člověka od dětství až do staroby.

00:07:28 Kdežto nahoře v té arkádě ty svislé postavy

00:07:32 připadly za úkol Josefovi Tulkovi.

00:07:36 Čili tady Josef Tulka vytvořil alegorie mužských ctností,

00:07:43 víry, naděje a lásky

00:07:46 a přidal k tomu, poněvadž potřeboval sudé číslo,

00:07:49 ještě alegorii moudrosti.

00:07:51 Znovu zdůrazňuju, že jste se dostali do prostoru,

00:07:55 který zůstává uzavřený zvídavým návštěvníkům, turistům,

00:08:00 kteří tudy kráčí vzhůru na Pražský hrad.

00:08:07 A nyní je třeba si ještě všimnout tady prázdného místa

00:08:10 od kostela Panny Marie zvaný U Kajetánů,

00:08:14 že je to tedy podivně otevřené místo,

00:08:18 prostor směrem ke Hradu.

00:08:20 Totiž tady stála brána, která oddělovala horní část

00:08:23 směřující už k Hradu.

00:08:26 Ta byla zbořená právě kvůli výstavbě tady toho chrámu.

00:08:29 Místo zůstalo nezastavěné, takže je to jakási kuriozita,

00:08:33 že když jdeme Nerudovou ulici na Hrad,

00:08:37 máme tady kousek otevřené přírody.

00:08:41 Tady na rohu Jánského vršku, čili ulice,

00:08:44 která běží dolů k tržišti, nesmíme přehlédnout tento palác,

00:08:49 který není zvenčí nijak výrazný, i když má krásně zrestaurované

00:08:54 průčelí s portálem i s původními vraty.

00:08:58 Je to totiž palác spojený se jménem svobodného pána Josefa Bretfelda.

00:09:04 Ten Josef svobodný pán z Bretfeldu byl totiž muž velice ambiciózní,

00:09:10 který si šlechtický titul koupil.

00:09:14 Nebyl šlechtic rodem a doháněl to tím,

00:09:18 že tady pořádal slavné bály, plesy, kde sezval elitu Prahy.

00:09:23 Byl to veliký sběratel, měl velikou knihovnu.

00:09:27 Bohužel tu jeho proslulou sbírku obrazů jeho syn odvezl do Vídně,

00:09:33 kde byla rozprášena, rozprodaná.

00:09:39 V Nerudově ulici nesmíme přejít dům U Červeného lva,

00:09:43 poněvadž je spojen s historií našeho nejslavnějšího malíře

00:09:47 Petra Brandla, o kterém je v Kutné Hoře zápis,

00:09:52 že to byl v kumštu svém co druhý Apelés,

00:09:55 který skrze svůj vejborný pejnzlík

00:09:58 mnoho tisíc zlatých vydělal.

00:10:01 Zemřel ale v chudobě, nezanechaje po sobě ničeho

00:10:06 kromě jednoho šlofperce, který ještě k tomu cizí byl.

00:10:11 Čili zůstal po něm pouze vypůjčený spacák.

00:10:16 Ale životní dráha Petra Brandla začínala tady v tomhle domě,

00:10:20 kde jeho tatínek Michal Brandl měl šenk,

00:10:23 kde se čepovalo rakovnické pivo.

00:10:28 Současně to byla kuchyně i obytný pokoj rodiny.

00:10:33 Bydleli všichni dohromady i s hosty.

00:10:36 Ale důležitější je, že Petr Brandl odtud přešel

00:10:41 do Černínské obrazárny, kde se vyučil malířskému řemeslu

00:10:47 tak dokonale, že nemusel brát žádné podněty

00:10:51 a žádné poučení v zahraničí.

00:10:54 Tady je třeba se zastavit s úctou před domem,

00:10:57 kde Jan Neruda zemřel. Ten dům se jmenuje U Dvou slunců.

00:11:02 My si musíme připomenout, že Jan Neruda je skutečně tvůrcem

00:11:06 moderní fejetonistické literatury,

00:11:09 že by měl být patronem našich žurnalistů.

00:11:14 Malostranskými povídkami

00:11:16 tak jako Božena Němcová svojí Babičkou

00:11:20 položili základ moderní nádherné české literární řeči,

00:11:25 českého moderního jazyka.

00:11:30 Putování Nerudovou ulicí s těmi zastávkami,

00:11:33 o kterých jsem tady hovořil jaksi trhaně,

00:11:36 končíme tady u ulice, která jde příkře nahoru,

00:11:40 která se jmenuje U Radničních schodů.

00:11:43 Dnes je zcela na okraji. Ve skutečnosti tohle byl

00:11:46 hlavní přístup z menšího města pražského na Hrad a na Hradčany.

00:11:53 Je zdoben tady dvěma sochami. Po mé levé straně svatý Josef.

00:11:59 Nevíme, kdo je jeho autorem.

00:12:02 Uvádělo se ve starších pramenech, že to je přímo dílo Santiniho,

00:12:06 že architekt Santini to také zkoušel jako sochař,

00:12:10 což není doloženo.

00:12:13 Zato tady máme při mé pravici sochu svatého Jana Nepomuckého,

00:12:18 která je dílem Michaela Jana Josefa Brokoffa,

00:12:22 který zemřel o deset let dříve,

00:12:24 než svět opustil Ferdinand Maxmilián.

00:12:27 To znamená, že se před námi otevírá zase úplně jiný svět.

00:12:33 Máme se tedy na co těšit, že zase přijdeme na místa,

00:12:38 která nám ukáží Prahu z úplně jiného zorného úhlu.

00:12:43 Takže zase na shledanou.

00:13:05 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2008

15 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly37

Následující díl

Se zasvěceným průvodcem se vypravíme vzhůru malostranskou Nerudovou ulicí s působivou barokní zástavbou (2008). Připravili J. Drda a J. Hojtaš

Obsah dílu

Thunovský/Kolovratský palác (Nerudova 20)

Bretfeldovský palác (Nerudova 33)

Procházku Nerudovou ulicí zahájíme v domě U Tří housliček. Houslařské řemeslo se v něm dědilo z generace na generaci už od počátku 18. století. Zastavíme se u Morzinského a Thunovského paláce, které nutí kolemjdoucí k zastavení svou monumentální sochařskou výzdobou. Zvláštní pozornost si také zaslouží dům U Červeného lva, kde se narodil velký český barokní malíř Petr Brandl, a dům U Dvou slunců, kde prožil většinu svého života spisovatel Jan Neruda. Naše procházka bude končit v posledním ohybu před závěrečným stoupáním na Pražský hrad.