s Jožkou Šmukařem po krajích českých, moravských a slezských – Podluží. Hostem bude cimbálová skupina Slovácko (2008). Režie R. Tesáček
Před několika lety se v jihomoravské vesnici Zaječí objevil zbrusu nový vinný sklep U kapličky. Ta kaplička tam na kopci byla snad odjakživa, ale sklep nikoli. Vlastně nový, ale rovněž trochu historický, protože ho majitel Rostislav Žďárský nechal vystavět z cihel zrušených sklípků. Takže interiér vypadá starobyle, a báječně. Právě tam točil štáb České televize několik hudebních pořadů z cyklu Putování za písničkou.
Taky s cimbálovou muzikou Slovácko mladší primáše Petra Marady. Petr je z Podluží, z nedalekých Mikulčic, a tak je logické, že si jako téma vybral písničky mikulčického rodáka Fanoše Mikuleckého. No, vlastně Františka Hřebačky, protože to bylo občanské jméno autora mnoha nádherných a dnes už zlidovělých písniček. Snad stačí připomenout Vínečko bílé, Mikulecká dědina nebo V širém poli studánečka.
I když se nikdy nepotkali, skladatel, muzikolog a etnograf Mikulecký inspiroval muzikanta a režiséra Vladimíra Mertu k napsání scénáře Opera ve vinici. Ústřední postavu hrál Josef Kemr, film natočil Jaromil Jireš. Vladimír Merta vzpomíná, co před natáčením Josef Kemr říkal… „Budu to hrát o všech Fanoších světa“, řekl v čase příprav. Místní a domácí okouzlil. Nasával způsob jejich řeči, chůze, směs hrdosti, vzteku a zajatosti, s níž skutečný Fanoš přemáhal nedůvěru okolí.
Vladimír Merta v Putování za písničkou vzpomíná taky na cimbálovou skupinu Slovácko primáše Přemka Líčeníka. Byli to vlastně předchůdci Maradovy kapely a jejich učitelé. Ve filmu hráli a zpívali, vystupovali tam i další zpěváci a tanečníci z blízkého okolí. „Naučili nás sžít se s lidovým géniem Mikuleckým, vtáhli nás do příběhu a pak jsme se my z Prahy stávali Moravany.“ vzpomíná ještě Vladimír Merta.
Tak o tom, a ještě o mnohém dalším je Putování za písničkou s nadtitulem Podluží.
