Ani den bez čárky (2011). Režie J. Bergmanová
Ani den bez čárky
Vzkaz Vladimíra Šlapety
Čtvrtek 20. 6. 2024 na ČT2| ČT2 | čtvrtek 20. 6. 2024 18:55 | Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programu |
Přehrát
00:00:17 Váží si ho celý svět architektury.
00:00:20 Nadšeně propaguje naši modernu.
00:00:22 Je autorem desítek publikací, hlavně o českém funkcionalismu.
00:00:27 Jeho představitelem byl i Vladimírův tatínek Lubomír.
00:00:31 Nezaskočí ho žádná otázka týkající se autorství
00:00:35 jen trochu význámnější stavby.
00:00:37 Působí v několika mezinárodních vědeckých institucích
00:00:41 a na vysokých školách v Praze a Brně přednáší
00:00:44 historii architektury.
00:00:51 HUDBA
00:01:10 Octli jsme se na rohu ulice Dvořákovy a Na Vozovce.
00:01:15 To byla hrana města, tady končila Olomouc,
00:01:18 za Dvořákovou ulicí byly louky, stály tam ještě 2 domy ―
00:01:25 dům stavitele Vodičky a dům Ivana Teimera.
00:01:29 Ten dům projektoval otec jako 2. zakázku v Olomouci
00:01:35 po vile na Polívkově ulici.
00:01:40 Přemluvil zákazníka, byla to rodina advokáta Kousalíka,
00:01:48 aby to nebyla vila se dvěmi, ale 3 byty,
00:01:52 a zároveň se domluvil, že si ten byt pronajme.
00:01:55 Byt si navrhl jakoby pro sebe i s malým ateliérem,
00:01:59 kde do roku 1945 kreslil.
00:02:04 Když jsme se po válce narodila dvojčata
00:02:07 a děti už nebyly dvě jako za války, ale čtyři,
00:02:10 tak musel ven, děti měly přednost a najal si kancelář
00:02:15 v činžovním domě naproti.
00:02:20 Otec byl velmi zajímavý člověk, velmi muzický.
00:02:25 Hrál denně na klavír, ještě zažil Janáčka
00:02:29 a jeho premiéry v Brně, když studoval na průmyslovce.
00:02:35 Byl velmi rodinně založený a rád pracoval doma.
00:02:39 To mělo pozitivní vliv, když jsme ho viděli denně
00:02:44 vstávat brzy ráno a sedat za pracovní stůl.
00:02:49 Kdysi jsem našel citaci řeckého malíře Apela
00:02:54 "ani den bez čárky".
00:02:56 Myslím, že se otec toho držel.
00:02:59 Když se podíváme do jeho archivu, najdeme tam i návrhy,
00:03:03 které jsou datovány 1.1.1947, i na Nový rok část dne
00:03:11 věnoval práci.
00:03:15 Byl to projekt na úpravu auly pro olomouckou univerzitu.
00:03:27 Důležitá byla pozitivní energie, žádný problém neviděl
00:03:32 jako nepřekonatelný, i když v životě, v době,
00:03:37 kdy jsem ho zažil, už prohrával.
00:03:40 Po roce 1948 vlastně prohrál, ale nenechal se zlomit,
00:03:45 nepodlehl svodům režimu a tím to vyhrál u nás, u dětí.
00:03:54 HUDBA
00:04:07 Minulost je součástí i mé profesionální práce.
00:04:17 Shodou okolností jsem se ocitl na pozici historika a archiváře.
00:04:26 18 let jsem vedl největší archiv architektury v ČR,
00:04:33 v Národním technickém muzeu.
00:04:35 Každý den jsem vedl dialog s Gočárem, Roškotem, Kotěrou
00:04:41 a z těchto východisek jsem přemýšlel,
00:04:43 kam se architektura pohybuje dnes a kam se možná bude pohybovat
00:04:49 v budoucnosti.
00:04:52 U architektury je to zvlášť významné,
00:04:54 architektura je fyzickým obrazem světa.
00:04:59 To je to, co z paměti zbude, a nemůžete se tomu vyhnout,
00:05:03 protože to fyzicky existuje.
00:05:06 Architektura ani nikdy nelže, vypovídá pravdivě o době,
00:05:10 která se odehrála v baroku, gotice, empíru nebo za 1. republiky.
00:05:33 Všichni nevědomky ty stavby užívají.
00:05:37 Mám na to krásnou vzpomínku, když jsem sháněl místo ve školce
00:05:41 pro svou dceru a paní ředitelka mi řekla, že asi mou dceru nevezme,
00:05:48 protože tam nepatří, že patří do jiné školky.
00:05:51 Ptala se, proč chci, aby chodila do té školky.
00:05:54 Říkal jsem, že chci, aby má dcera chodila do té školky,
00:05:57 protože je to pěkný dům.
00:05:59 Byla šokována, protože takovou argumentaci ještě neslyšela.
00:06:03 Chvilku se zamyslela a řekla: "Tak já vám tu dceru vezmu."
00:06:10 Nejdůležitější na architektuře je prostor,
00:06:12 protože vymezuje prostor, ve kterém existujete.
00:06:19 To dítě si to uvědomuje nevědomky, ale ovlivňuje ho to.
00:06:26 Kavárna Era je jednou ze dvou veřejných staveb,
00:06:31 které architekt Josef Kranz postavil na počátku své kariéry.
00:06:38 Dnes se rekonstrukcí kavárny celá věc dostala ještě dál,
00:06:43 takže je vidět, jak krásná architektura to je.
00:06:49 Režim je jednodušší změnit než lidskou mentalitu.
00:06:54 Je to zkušenost ze všech postkomunistických zemí,
00:06:59 že změnit režim trvá několik týdnů, ale změnit mozek, myšlení
00:07:09 trvá možná až 2 generace.
00:07:12 My jsme v tom procesu, který není zrovna jednoduchý,
00:07:16 a cítíme to denně ve své činnosti a realitě, s níž jsme konfrontováni.
00:07:27 Příkladem jsou složitá jednání kolem vysokoškolského zákona.
00:07:32 Máme nejhorší vysokoškolský zákon v Evropě.
00:07:36 Dá se to doložit tím, jak se volí rektoři univerzit.
00:07:43 Rektory a děkany univerzit volí senáty.
00:07:48 Ve 2 případech, o kterých bezpečně vím,
00:07:52 v těch senátech nebyl žádný profesor nebo jeden.
00:07:57 Je evidentní, že nejkvalifikovanější vrstva není vtažena do jednání
00:08:05 o tom, kdo bude mít zodpovědnost v čele univerzity.
00:08:16 Tuto hru postavil v 2. polovině 20. let architekt Arnošt Wiesner
00:08:20 pro rodinu Šťastných s nádherným parkem,
00:08:25 možná nejkrásnější soukromou zahradou této doby vůbec u nás.
00:08:33 Tato vila bude sloužit jako centrum ochrany památek
00:08:38 architektury 20. století a bude zde umístěna moje knihovna,
00:08:44 protože celý život jsem sbíral knihy a nasbíral jsem jich asi 110 beden
00:08:50 a teď čekají na přemístění do tohoto příbytku.
00:08:58 Když jsme prožívali ty poměrně těžké doby 70. a 80. let
00:09:03 a procházel jsem se po Karlově mostě, říkal jsem si,
00:09:07 že režim nebude schopen úplně národ zlikvidovat,
00:09:11 protože pokud má národ takové památky s takovou hodnotou,
00:09:18 tak nedokážou vše zničit a národ přežije.
00:09:26 Karlův most se stal symbolem nejen pro naše básníky,
00:09:30 je i překrásná báseň německého básníka,
00:09:34 který utíkal před totalitním režimem z Německa přes Československo
00:09:39 do Ameriky.
00:09:41 Byl to Bertolt Brecht, který napsal,
00:09:43 že žádné násilí netrvá věčně a nakonec dobro zvítězí.
00:09:56 Napadalo mě, že bych zůstal venku,
00:09:59 měl jsem už 2 bedny dokumentace připravené v zahraničí pro případ,
00:10:07 kdybych musel emigrovat.
00:10:10 Nakonec jsem zůstal tady, vztah k domovu byl možná silnější,
00:10:17 takže jsem zůstal.
00:10:18 Měl jsem tu velkou rodinu a to se špatně odchází.
00:10:22 Zůstal jsem tady a snažil jsem se stále poukazovat
00:10:27 na hodnoty české architektury a probouzet zapomenutou paměť
00:10:33 architektů českých i židovských, německých a celé střední Evropy,
00:10:41 která jakoby zůstala zahalena šedým závojem,
00:10:46 ze kterého se prodíráme ven.
00:10:56 V Olomouci jsem se narodil, je to silný moment v životě
00:11:02 a je to taky domov, místo, se kterým jste spojen prostorem,
00:11:08 budovami, vzpomínkami i pamětí toho města a sílou umění,
00:11:16 které z těch prostor vyzařuje.
00:11:19 Olomouc má úžasný potenciál, protože se stále měří s Evropou
00:11:25 a se světem tím, co nabízí: sloupem svaté Trojice,
00:11:31 Edelmanovým palácem, divadlem, kulturou, působil zde Mahler
00:11:38 a další hudebníci a divadelníci, kteří město pozvedli.
00:11:43 Je to i kostelem svatého Mořice a varhanami,
00:11:46 které jsou jedny z nejkrásnějších v Evropě.
00:11:48 Češi budeme tehdy, když se budeme poměřovat s Evropou,
00:11:54 ne když se uzavřeme do sebe.
00:12:03 HUDBA
00:12:08 Máme hudbu Janáčka, Dvořáka, bez které si národní existenci
00:12:15 neumíme představit.
00:12:18 Máme výtvarné umění a výtvarníci, kteří se poměřovali s cizinou,
00:12:24 např. Šíma, Kupka, tak to je češství,
00:12:31 když se dotkneme měřítka evropanství a světovosti.
00:12:51 Když se mi podařilo prosadit Kamila Roškota k prezentaci
00:12:56 ve finském Muzeu architektury a on tam uspěl, to byl moment,
00:13:01 kdy byl člověk hrdý na to, že pochází z toho malého státu,
00:13:09 tehdy Československa, nebo naposledy,
00:13:12 když jsem byl vyzván k jedné z hlavních přednášek
00:13:16 na světovém kongresu architektury v Tokiu,
00:13:19 kdy 5 000 architektů z více než 100 zemí slyšelo a vidělo,
00:13:26 co se v české architektuře odehrálo ve 20. století a vedlo to k tomu,
00:13:32 že jsem byl vybrán do malé delegace, která mohla promluvit
00:13:38 s japonským císařem a císařovnou.
00:13:41 To byly pěkné momenty, když si člověk uvědomil,
00:13:45 kam patří, odkud přichází a co zastupuje.
00:13:50 HUDBA
00:14:00 Kdysi na gymnáziu jsem našel citát, který mne od té doby provází
00:14:07 celý život a který symbolizuje snahu
00:14:12 o všední Masarykovskou práci:
00:14:17 Nulla dies sine linea. Ani den bez čárky.
00:14:35 Skryté titulky: Milena Nečadová, Česká televize, 2011