Není třeba v každé situaci zaujímat postoje. Stačí rovně stát! (2011). Režie P. Lokaj
Není třeba v každé situaci zaujímat postoje. Stačí rovně stát!
Vzkaz Jana Rokyty
Neděle 11. 8. 2013 na ČT24
Přehrát
00:00:27 Ono s tím valašstvím se operuje strašně moc.
00:00:30 Nikdo to nemá na čele napsané, nikdo to nenosí na klopě,
00:00:34 ale kdo jsme se v tom kraji narodili, víme, že je to kraj,
00:00:39 který nás velmi determinoval a měl veliký vliv na to, čím budeme,
00:00:48 jak se v životě budeme chovat a čeho možná i dosáhneme.
00:00:55 Narodil se v roce 1938 v Jasenné na Zlínsku
00:00:59 a po celý svůj život se hrdě hlásí k tomu, že je Valach.
00:01:03 Od dětství hrál jako samouk na cimbál.
00:01:05 Po příchodu do Ostravy pracoval 10 let jako důlní technik.
00:01:09 Více než půl století byl cimbalistou a uměleckým vedoucím muziky Technik
00:01:14 a od roku 1980 je redaktorem hudebního vysílání Českého rozhlasu.
00:01:20 Podílí se na přípravě mnoha folklorních festivalů a slavností
00:01:24 a na Ostravské univerzitě přednáší obor Lidová píseň a hudba.
00:01:29 V popředí však stojí především
00:01:31 jeho činnost upravovatelská a skladatelská.
00:01:37 Jak jsem se dostal k muzice? Na to už se mě ptalo asi tisíc lidí
00:01:44 a musím ke své cti říct, že ta odpověď byla pokaždé stejná.
00:01:50 V rodině. Myslím si, že rodinný kořen je u každého,
00:01:55 protože tatínek byl muzikus jako takový aktivní,
00:02:00 navíc byl dobrý dirigent, byl schopný číst a analyzovat partitury.
00:02:06 Byl to prostě muzikant jako takový. Maminka byla výborná zpěvačka.
00:02:14 Její zpěv se vázal téměř výhradně na kostel,
00:02:17 a když dáte dohromady šipky ze všech těchto stran,
00:02:21 které se ve mně nějak protnuly, byly tím sudičkovským mementem,
00:02:27 co bych měl dělat, čemu bych se měl věnovat a na co budu mít talent.
00:02:40 Ten život na valašské dědině byl takový, že všechno bylo blízko.
00:02:46 Lidi byli blízko a každý druhý,
00:02:48 koho jsem potkal, byl v podstatě příbuzný.
00:02:52 A ti, co nebyli příbuzní, se taky oslovovali "tetičko" a "strýčku".
00:02:57 Já jsem vždycky s rozkoší četl a vyznávám výrok Františka Palackého,
00:03:02 který říkal: "Jsem sice Čech, avšak moravského původu."
00:03:14 Nebudu nikdy vyznávat žádnou moravskou stranu ani žádné snahy
00:03:19 o to, aby bylo nějaké markrabství moravské, to už tady bylo,
00:03:23 ale pořád si v sobě ponesu fakt,
00:03:27 že když jsem se narodil, první, co jsem zjistil, bylo, že jsem Valach.
00:03:33 Až ve škole, když jsem poprvé slyšel mluvit spisovně česky,
00:03:37 jsem se dozvěděl, že jsem také Čech, respektive příslušník, občan ČR.
00:03:47 Ale to "Valach" bylo předtím a zůstalo to ve mně i potom.
00:03:57 Teď sedíme na náměstí.
00:04:00 Když jsem do Ostravy přišel, jmenovalo se náměstí Lidových milicí.
00:04:06 Byla tu velká milicionářská socha
00:04:10 a v počátku jsem z toho měl trošičku strach.
00:04:13 Najednou jsem se ocitl ve velkém městě, zaprášeném, rušném
00:04:18 a průmyslovém městě, nicméně jakmile jsem získal první špagátky
00:04:24 k lidové písni, začal jsem být tomuto městu vděčný
00:04:29 a jsem mu vlastně vděčný dodnes.
00:04:33 Já jsem odchodem z dědiny něco maličko ztratil,
00:04:37 a to byla ta širší rodina, hudba jazyka a věci krojové, krajinopisné.
00:04:49 Ale co jsem získal je nadhled nad světem
00:04:52 a pozorování věcí a lidí z trošku větší dálky a výšky.
00:05:00 Ba dokonce i lidovou píseň jsem měl možnost pozorovat z větší dálky
00:05:04 než tam. A uviděl jsem, že z větší dálky vypadá jinak než zblízka.
00:05:10 Je to jako u dobrého obrazu. Dobrý obraz potřebuje,
00:05:13 abyste si od něj couvl na jinou vzdálenost, aby vyniklo to,
00:05:16 co autor chtěl, aby pro vás na něm vyniklo.
00:05:25 LIDOVÁ PÍSEŇ
00:05:28 Lidová píseň obsahuje všechno.
00:05:33 Je v ní Adam a Eva, je v ní ráno a večer, je v ní pondělí a neděle
00:05:38 a je v ní taky leden až prosinec.
00:05:42 A je v ní samozřejmě i narození, láska a smrt.
00:05:49 Moji vlastní předkové bydleli blízko slovenské hranice ve Slavičíně
00:05:54 a každou neděli chodili 5 - 6 hodin pěšky do nejbližšího
00:06:00 evangelického kostela za bohoslužbou a zpěvem.
00:06:06 A chodili tak dlouho, že se rozhodli,
00:06:09 že se radši přestěhují tam, kde ten kostel stojí.
00:06:17 Naši předkové si zpívali mnohem častěji než my dnes.
00:06:21 O mém staříčkovi se říká: Když po ránu ještě nemohl zpívat,
00:06:25 tak si aspoň pískal při poklízení dobytka od rána písničky nábožné.
00:06:35 K čemu vede zpívání? Samozřejmě prospívá hlasivkám,
00:06:39 dýchacím cestám, ale když to otočím z té druhé strany jako muzikant,
00:06:44 ohromně prospívá obecnému kulturnímu růstu.
00:06:51 Na písni se tříbí také paměť, hudební sluch a všeobecné hudební povědomí
00:06:58 ke svému kmeni nebo národu.
00:07:04 Když budeme hledat v lidové písničce vlastenectví a příslušnost k národu,
00:07:09 nemusíme chodit vůbec daleko.
00:07:12 Celé 19. století, když otevřete kterýkoliv zpěvník písní,
00:07:18 nejsou označeny jako písně lidové ale jako písně národní.
00:07:25 To slovo "národní" šlo ruku v ruce s utužováním národního povědomí.
00:07:31 V 19. století byla lidová píseň nosnou vlnou vlastenectví českého.
00:07:39 Dnes je to tak, že zákon říká:
00:07:43 Hymnou ČR je píseň J. K. Tyla a F. Škroupa Kde domov můj,
00:07:49 její první sloka.
00:07:54 Dřív než se uzákonila první sloka, se zpívalo víc slok.
00:07:58 Kde domov můj, kde vlast je má, v kraji znáš-li Bohu milém duše útlé
00:08:03 v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar a tu sílu vzdorů zmar,
00:08:09 to je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj.
00:08:15 Dnes se zpívá jedna proto, že my si vůbec ten život ulehčujeme.
00:08:20 Trénovat paměť je dnes v této době trošičku problematické,
00:08:23 protože to signalizuje příliš mnoho strojových ulehčovadel,
00:08:27 které nám tu paměť jaksi ani nedovolí zatížit.
00:08:33 Všude si všechno můžeme najít otočením knoflíku,
00:08:36 zmáčknutím nějakého enteru nebo něčeho podobného.
00:08:40 Zdá se, že šprtání ve školách a učení se zpaměti je na nic.
00:08:46 Není to pravda. Mít paměť a tu paměť používat je ohromná věc
00:08:51 a k tomu ta lidová píseň taky pomáhá.
00:08:58 Pokud bych měl najít nějakou písničku, která vyjadřuje stav
00:09:03 dnešní společnosti, asi bych ji hledal těžko,
00:09:07 ale charakterizuje to česká píseň Bejvávalo, bejvávalo dobře.
00:09:14 A pokud jde o tu východomoravskou poetiku,
00:09:19 existuje taková píseň o ukradené jalovici a zbojnících.
00:09:26 Řekl bych na adresu našich soudobých politiků:
00:09:31 Chodili, všade šli, hledali, nenašli.
00:09:43 Kolikrát jsem uvažoval, jestli 20 roků je v životě státu
00:09:48 dost dlouhá doba na to, aby se stalo nebo nestalo něco zásadního.
00:09:53 Já si myslím, že je to dost dlouhá doba na položení základů
00:09:57 něčemu opravdu stabilnímu a mám dojem,
00:10:01 že za těch 20 let se toho moc nepoložilo. Pořád se něco hledá,
00:10:06 pořád se něco vyměňuje, reformuje a opravuje, ale dostat se
00:10:12 k demokracii je zatím trošku na půlcestě a mám dojem,
00:10:21 že ten pojem je tady doposud prázdný.
00:10:26 Čekáme na to, aby se naplnil něčím, co k demokracii patří.
00:10:43 Muzika zcela určitě živel je, ale ohni nebo vodě příliš podobná
00:10:47 není z 1 důvodu. Oheň nebo voda mohou živlovat nebo působit i bez lidí.
00:10:55 Muzika, pokud má zaznít, musí u toho být člověk.
00:11:07 V každém případě, když se o živlech říká, že mnohdy bývají dobrý sluha,
00:11:10 ale zlý pán, muzika je i dobrý sluha i dobrý pán.
00:11:18 Tak jako voda uhasí oheň, může uhasit muziku lidský nezájem.
00:11:26 A to jak na straně těch,
00:11:29 kdo ji dělají, tak na straně těch, jimž je určena.
00:11:35 Ale nikdy to nebude na věky, nikdy to nebude úplně.
00:11:39 Muziku hned tak něco neuhasí, pokud to neuděláme my sami.
00:11:52 Samotný pojem Valach má 2 významy.
00:11:55 Jednak se píše s malým v, a tady v té karpatské oblasti
00:12:00 jednoznačně znamená někoho, kdo pase ovce.
00:12:03 A pak tady máme Valacha s velkým V,
00:12:06 a to je obyvatel jistého etnografického regionu
00:12:10 vymezeného charakterem jazyka a také folklorními projevy,
00:12:15 tzn. písněmi, všemi kulturními atributy,
00:12:21 které s sebou to etnikum nese.
00:12:29 V Evropě asi není zájem o to, aby všichni lidé byli stejní,
00:12:32 takže já říkám, že pokud nepřežijí valašské krásné atributy,
00:12:36 tj. jistá zpěvnost, odpovědnost k práci,
00:12:43 věci múzické, řemeslné a zručnostní, Evropa bez Valachů nemůže existovat.
00:12:53 Čím větší Valach, tím větší Evropa.
00:13:04 Můj vzdálený příbuzný, valašský spisovatel Josef Kalda
00:13:08 napsal takovou píseň, která se jmenuje Na čísle posledním.
00:13:14 A popisuje v ní starý valašský hřbitůvek.
00:13:20 A číslem posledním pro řadu vzácných lidí je Valašský Slavín
00:13:26 ve valašském muzeu v přírodě v Rožnově. Písnička říká,
00:13:32 že hřbitov je zahrada zelená, do které padají nejdražší semena.
00:13:39 V rožnovském zahradním hřbitovním areálu je těch semen naseto tolik
00:13:46 a jedno je cennější než druhé. Písnička, která o tom zpívá, říká:
00:13:56 Rozpomeň sa, ó člověče, na to, že nic nejsi, len popel a blato.
00:14:03 Až ty prídeš pred súd pánů Pána, nepomože ti výmluva žádná.
00:14:15 Ti drazí, kteří na tom Slavíně jsou, se domnívám, že u posledního soudu
00:14:22 žádnou výmluvu potřebovat nebudou, protože v životě se řídili heslem,
00:14:31 že není třeba v každé situaci zaujímat postoje. Stačí rovně stát.
00:14:54 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize, 2011
