Neboj se světa – svět se na tebe usměje… (2011). Režie P. Všelichová
Neboj se světa – svět se na tebe usměje…
Vzkaz Viktora Koláře
Pondělí 4. 11. 2019 po půlnoci na ČT art
Přehrát
00:00:21 Narodil se v Ostravě do rodiny fotografa
00:00:23 a pod otcovým vedením začal ve třinácti dělat
00:00:26 první fotografie.
00:00:28 První samostatnou výstavu uspořádal v r. 1964
00:00:33 a po srpnových událostech roku 1968 emigroval do Kanady.
00:00:37 Uvědomoval si ale, že Ostrava je jeho životním tématem,
00:00:41 a tak se po 5 letech rozhodl pro návrat do vlasti.
00:00:44 Po revoluci začal učit na katedře fotografie pražské FAMU.
00:00:48 Asociace profesionálních fotografů ho zvolila
00:00:51 osobností české fotografie za rok 2010.
00:01:02 Člověk chce všemu přijít na kloub, tím se připravuje
00:01:06 o spoustu krásných věcí: tajemství osobních i jiných.
00:01:15 To je proto, že si myslí, že se vše dá zkonzumovat.
00:01:19 Všechno se dá zvěstovat, zveřejnit a převést
00:01:24 do populistických slov, výkladů a tím zpřístupnit všem.
00:01:31 Myslím, že opak je pravdou, protože určité věci
00:01:35 jsou neuchopitelné, člověk může říct hodně slov,
00:01:39 a nemusí říct nic, a někdy může mlčet
00:01:43 a může vyjádřit mnohem víc.
00:01:53 Tajemství fotky je nejdůležitější položka,
00:01:57 pokud se o tom dá mluvit.
00:02:00 Dobrá fotka má své tajemství, jako žena má své tajemství,
00:02:07 tak fotka se nedá rozcupovat na kousky pomocí slov
00:02:12 nebo chytrých analytických souvětí.
00:02:17 Navzdory tomu rozboru pořád drží tajemství nedotknutelné.
00:02:27 Tajemství fotky jí umožňuje přežívat dobu,
00:02:34 odolávat estetickým nebo jiným nárokům.
00:02:39 Ona se neobrousí pohledy ani vytištěním nebo vystavováním,
00:02:45 naopak získá na síle a to je také to tajemství fotky.
00:02:54 Emigroval jsem po zásadním rozhodnutí kolem 15.10.1968,
00:03:05 kdy bylo zřejmé, že se poměry velmi promění
00:03:10 a bude zde tuhý režim.
00:03:13 Pro mne to znamenalo, že to byla šance vyrazit do světa,
00:03:19 zkusit zjistit, co jsem zač, zda mám vnitřní potenciál
00:03:26 a můžu se něco naučit.
00:03:41 Z Koláře se neměl stát slavný fotograf v Americe nebo Kanadě,
00:03:46 ale měl se z něj stát navrátilec domů.
00:03:52 Český občan, který bude anonymně fotit v Ostravě
00:03:57 své drobné příběhy a bude si všímat lidí,
00:04:01 kteří nevypadají jako hvězdy ani hrdinové,
00:04:04 ale jsou poutaví, protože fotografie, kterou dělám já,
00:04:09 se týká hodně i těch marginálních lidí nebo okrajových jevů,
00:04:15 které někdy přesněji sdělí zprávu o podstatě věcí.
00:04:24 To jsou ty obyčejné lidské příběhy a situace, lokality.
00:04:34 Staré domky, červená cihla.
00:04:39 Podíváme se zblízka a nová okna, nové dveře,
00:04:43 luxusní auta.
00:04:45 Myslím, že to je průkaznější, jak se lidé snaží žít,
00:04:51 chtějí žít najednou v jiném světě,
00:04:58 s větším rozmachem, chtějí, aby to vypadalo jinak,
00:05:03 aby byli vážení a identita, kterou si vyberou,
00:05:07 byla respektovaná a aby to dávalo smysl.
00:05:13 Musím vám upřímně říct, že kdybych měl fotit
00:05:15 tuto situaci, tak bych ji nefotil.
00:05:19 Znovu bych hledal člověka ve dveřích, který mě upoutá.
00:05:26 Šel jsem tu mnohokrát, ale téměř jsem nepotkal živáčka.
00:05:37 Myslím, že jsme se změnili zásadně v tom,
00:05:41 že každý kope na svém hřišti.
00:05:44 Vedle kolektivní mentality, kolektivního sdílení žití,
00:05:50 které bylo typické pro minulý režim,
00:05:53 lidé dnes žijí za sebe a český člověk už teď ví,
00:06:01 že už to nikdy nebude, jak to bývalo,
00:06:05 jak to bylo sjednocené, jednoduché a srozumitelné,
00:06:09 že teď se bude dít opak, že to bude těžké, komplikované
00:06:14 a to je jeden z rysů současnosti, jak se společnost proměnila
00:06:19 a český člověk v ní.
00:06:29 Rozpoznávám to tady, jako bych byl v Kanadě
00:06:33 před mnoha lety, kdy jsem začal fotografovat fenomén
00:06:38 zvaný nákupní střediska.
00:06:42 Pak jsem odešel zpět do vlasti, do Ostravy,
00:06:47 a podařilo se mi ještě zachytit kousek z tradičního života,
00:06:53 po kterém jsem toužil, ale počátkem 90. let
00:06:59 stavba nákupních center začala tady taky, ale myslím si,
00:07:03 že tento způsob života velmi ovlivní lidi,
00:07:06 kteří tady žijí.
00:07:07 Budou mít stále méně času, energie a příležitosti,
00:07:11 aby se sebou dělali něco zásadního, hledali sami sebe,
00:07:17 potřebovali jeden druhého, protože ten náhradní prostor
00:07:22 budou nákupní střediska.
00:07:25 Budou to pomaličku ty katedrály současnosti,
00:07:29 kam se věřící konzumerismu budou ubírat ve svátek
00:07:35 i ve všední den.
00:07:37 Hledám k tomuto způsobu života alternativu,
00:07:40 ve které se nacházím já sám, protože pro kreativní lidi
00:07:47 tohle není vize budoucnosti.
00:07:51 Cesta konzumu oddaluje možnost pro člověka,
00:07:54 který má duševní potenciál, aby se rozvíjel
00:07:59 a dosáhl vnitřních duchovních rozměrů,
00:08:03 aby se stal člověkem s vnitřní kvalitou,
00:08:10 mohli bychom ji pojmenovat moudrostí.
00:08:32 Počasí je ostravské, nevidíme nic z ostravských dominant,
00:08:37 ale tušíme tady Ostravu, drsné prostředí,
00:08:42 žádné elegance a pózy.
00:08:48 O Ostravě se říká klišé,
00:08:51 že je surová, hrubá, primitivní a nepřizpůsobivá.
00:09:01 Z toho je pravda jen to, že je přímá
00:09:06 a má schopnost přijímat větší díl pravdy než jinde.
00:09:14 Fotograficky je Ostrava nejzajímavější město ČR.
00:09:19 Nejenže je černobílá v pocitu, ale má černobílou duši.
00:09:24 Není to černá nebo hříšná duše, to je duše člověka,
00:09:30 který se tu octnul, musí s tím zápasit
00:09:35 a je to i stigma Ostravy.
00:09:38 Ta černobílá je stigma, není to zanedbaná barevnost
00:09:43 nebo nedostatek, to je znak.
00:10:02 Tak jste mě dostali.
00:10:06 Možná to bylo fakt tady.
00:10:09 Kopeček byl jednodušší.
00:10:13 Děvčátko přišlo a jakoby tušilo, že jsem tam dole,
00:10:17 protože ten dětský svět je to, co mají děti,
00:10:20 mají to, co my často už nemáme.
00:10:24 Mají citlivá čidla, mají intuici,
00:10:29 cítí určité věci, které jsou neviditelné.
00:10:35 Děvčátko se jakoby přiblížilo, aby mě tam zahlídlo
00:10:38 a v tom momentě jsem ji zachytil.
00:10:41 Najednou se objevila maminka nad děvčátkem,
00:10:44 viděla mě dole.
00:10:47 Strhla ji dozadu, vzala ji za paži a stáhla ji dozadu,
00:10:52 jakoby ji chtěla uchránit ode mne.
00:10:56 Jakoby cítila zlé síly, které se vzpínají
00:11:00 k tomu andílkovi.
00:11:03 Nemohl jsem jí říct, že je vše jinak,
00:11:05 protože to se nedá říct ve slovech.
00:11:07 To je vše pocit.
00:11:13 Určitě bych fotil rád v r. 2011, ale toho člověka si musím najít.
00:11:20 Musel by to být člověk, který mě upoutá něčím,
00:11:23 co je o té lidskosti, o tom váhání, o tom,
00:11:28 proč tady jsme.
00:11:33 Že není úplně vyladěn s dobou, že se zdá,
00:11:38 že ta doba ho úplně neoslovuje.
00:11:41 Můžeme říct, že je to člověk konzervativní a neuchopitelný
00:11:49 v tom smyslu, že se v něčem podobá předcházející generaci.
00:11:54 A těch lidí je málo.
00:11:57 To je ten subjekt dneška, který mě zajímá.
00:12:03 Naše doba, vyjádřená vizuálně mou fotkou, je taková,
00:12:12 že leží na zemi člověk, a kolem toho člověka obcházejí
00:12:18 dobře oblečení lidé, aniž by měli naléhavou potřebu
00:12:22 se zastavit, pomoci a řešit to,
00:12:27 tak jak by to řešili lidé z předcházející generace.
00:12:32 Je to cynismus, lhostejnost vůči bližnímu
00:12:36 a ta doba je hodně o tom.
00:12:45 Často mě napadá, když fotím v Ostravě ty kašírované situace,
00:12:50 kde se ve mně bere ta odvaha.
00:12:53 Reálie jsou někdy hrozné, je to úžasné kolbiště
00:12:57 do toho světa vstoupit, nafotit ho.
00:13:00 Ostrava je velmi zajímavá a nekašírovaná.
00:13:06 Někdy odvahu nemám, abych vstoupil do ulice,
00:13:10 protože ta ulice je silnější než já.
00:13:13 Ale to neznamená, že zítra nebo další den
00:13:18 nebudu mít tu kuráž, abych šel s kamerou hledat
00:13:23 své situace.
00:13:37 Kolář, který nevypadá jako odvážný fotograf,
00:13:42 i ten potřebuje si dodat kuráž, a tak našel ten malý šém,
00:13:48 malý textík, a ten jde asi takto:
00:13:53 Neboj se světa - svět se na tebe usměje...
00:13:57 A to je vzkaz těm, kteří tu kuráž potřebují.
00:14:30 Skryté titulky: Milena Nečadová, Česká televize, 2011