Skvělé historky herce Miroslava Donutila o přátelích a letech hereckých začátků. ### Režie R. Tesáček
00:00:36 -Dobrý večer.
00:00:38 Možná je to trochu nesmyslné, když hned na začátku řeknu,
00:00:41 že jsem přijel z Prahy proto, abych si já, Třebíčák,
00:00:43 vyprávěl s vámi o Brně.
00:00:46 Za chvilku pochopíte, že to tak úplně nesmyslné není.
00:00:49 Strávil jsem v Brně neodmyslitelných 25 let
00:00:52 svého dosavadního života. Na to se nedá jen tak zapomenout.
00:00:57 Přišel jsem do Brna ve chvíli, kdy jsem končil základní školu
00:01:02 a nastupoval na gymnázium.
00:01:05 To gymnázium bylo svým způsobem zvláštní.
00:01:10 Učili jsme se na něm 4 jazyky -
00:01:14 angličtinu, francouzštinu, latinu a ruštinu.
00:01:18 To se nedalo všechno zvládnout a my jsme to také nezvládali.
00:01:23 V maturitním ročníku jsem propadl z francouzštiny
00:01:26 a stal jsem se hercem. Ale k tomu všemu se ještě dostaneme.
00:01:31 Gymnázium bylo zvláštní ještě z několika dalších důvodů.
00:01:35 Především díky tomu, že mu velel zvláštní pan ředitel,
00:01:39 který se tehdy vrátil ze studií v Moskvě.
00:01:43 V 1. hodině ruštiny se uvedl tím, že řekl:
00:01:46 Nestrpím počešťování ruských výrazů! Saďajtěs!
00:01:50 SMÍCH
00:01:52 A my jsme pochopili, že s ním bude legrace. A také byla.
00:01:56 On byl autoritativní typ člověka, ale bavil se třeba tím,
00:02:01 že nás vyvolával jinými jmény.
00:02:03 On se třeba na mě podíval a řekl: Bůček, k tabuli!
00:02:06 Já jsem říkal, že nejsem Bůček, možná Ovar, ale Bůček ani omylem.
00:02:10 On: Pojďte, Bůček, a nemluvte! Já jsem nešel.
00:02:13 Zatímco mnozí jiní spolužáci slyšeli třeba na jméno Tlačenka,
00:02:18 já jsem se bouřil. A to se mu líbilo, měl rád opozici.
00:02:21 Došlo to mezi námi tak daleko, že jsme si vypěstovali
00:02:24 zvláštní vztah - já jsem ho nenáviděl a on mě měl rád.
00:02:29 Jednoho dne jsme s kamarádem tajně kouřili na záchodě.
00:02:33 Já jsem hodil nedopalek přes dveře, kde seděl ředitel.
00:02:37 Padlo mu to na hlavu.
00:02:39 On odtamtud vystřelil a začal okamžitě škrtit mého spolužáka.
00:02:43 Já jsem mu říkal, že jsem to hodil já a on řekl:
00:02:46 Vy mlčte! A škrtil ho dál.
00:02:49 Přestože jsme spolu vycházeli, u maturity pak došlo k problému.
00:02:56 K tomu se ale ještě vrátím.
00:02:58 Ve škole byl i další zajímavý pedagog, učil nás biologii.
00:03:02 Pro mě byl zajímavý tím, že měl dceru.
00:03:06 3 týdny jsem se s ní významně přátelil.
00:03:10 Jednoho dne jsem ji doprovodil domů a pan profesor nebyl doma.
00:03:13 Zato byla doma paní profesorová.
00:03:16 Hned mezi dveřmi mě začala kádrovat.
00:03:18 Ptala se mě, kam jezdíme na dovolenou.
00:03:21 Řekl jsem, že na Vranovskou přehradu.
00:03:23 Ona: Vy tam máte chatu? Já: Ano.
00:03:27 Ona: To je vaše chata? Já: Ano.
00:03:30 Ona: Jak tam jezdíte? Já: Autem.
00:03:33 Ona: To je vaše auto? Já: Ano.
00:03:36 Ona: Tak pojďte na kávu.
00:03:38 SMÍCH
00:03:42 Tím mě takřka přijala do rodiny.
00:03:44 Ale já už jsem z toho vztahu couval, protože jsem si říkal,
00:03:47 že člověk si vždycky volí nevěstu podle tchyně.
00:03:50 A tahle holka vypadala, že do ní doroste.
00:03:53 Už jsem to pomalu pouštěl z hlavy a vtom vstoupil profesor biologie.
00:03:57 Když uviděl toho blba na schodišti, který má u něj trojku, čtyřku,
00:04:02 nebyl to schopen pochopit. Ani mu to nebylo přáno pochopit.
00:04:06 Jeho žena se hned na něj otočila a řekla:
00:04:07 Ani se nevysvlékej a umyj schody!
00:04:13 K mému údivu okamžitě klesl na všechny 4
00:04:16 a začal ty schody drhnout. To se mi velmi líbilo.
00:04:19 Ale ještě na mě kývnul a řekl:
00:04:21 Když zařídíš, abych dnes večer mohl jít ven,
00:04:23 tak tě zítra vyzkouším, z čeho budeš chtít.
00:04:26 Slíbil jsme mu to a šel jsem za jeho manželkou.
00:04:31 Řekl jsem jí: Víte, my máme dnes večírek se třídou
00:04:36 a byli bychom rádi, aby tam byl pan profesor s námi.
00:04:39 A ona: Vy byste byli rádi, aby tam byl s vámi? A proč?
00:04:43 Já: My ho máme rádi. Ona: Vy ho máte rádi? Proč?
00:04:48 Já: On je vtipný. Ona: On že je vtipný?
00:04:53 To bych ráda jednou zažila. Do kdy to máte?
00:04:57 Já: Do desíti, jedenácti... Ona: V 9 ať je doma.
00:05:01 SMÍCH
00:05:04 Šel jsem to profesorovi oznámit a on měl kupodivu radost.
00:05:07 Šel hrát s kamarádama karty. Mezi dveřmi mi ještě řekl:
00:05:11 Nauč se na zítra láčkovce. A já jsem se šel učit láčkovce.
00:05:15 2. den jsem přišel do hodiny biologie.
00:05:18 Profesor otevřel knihu a říká:
00:05:21 Tak kohopak jsme tady dlouho neměli?
00:05:25 Já už jsem věděl svoje a on taky. A pak říká:
00:05:30 Á, Donutil tady dlouho nebyl. Tak pojď.
00:05:33 Tak jsem šel k tabuli a všichni ostatní se rozklepali,
00:05:36 někteří mi to i přáli.
00:05:38 Postavil jsem se k tabuli a profesor se na mě zadíval
00:05:41 a řekl: Prvoci!
00:05:48 Já jsem na něj začal dělat posunky a on na mě.
00:05:56 Chvilku jsme si vyměňovali pohledy a on na mě pak kývl,
00:05:59 abych přistoupil a říká: Tak co je? Já: Vy jste říkal láčkovci.
00:06:02 On: Ježišmarjá! Odstup!
00:06:07 Tak jsem odstoupil a on před celou třídou oznámil:
00:06:09 To by se ti to odpovídalo na prvoky, láčkovce mi řekneš!
00:06:19 Dospěl jsem k maturitě a tam se stalo to,
00:06:23 na co jsem upozorňoval na začátku. My jsme se učili angličtinu,
00:06:27 protože nás bavilo to, co zpívali Beatles.
00:06:30 Učili jsme se ruštinu, protože to byl tenkrát populární jazyk.
00:06:35 Učili jsme se latinu, to byl nový jazyk a základ všech jazyků.
00:06:41 Ale neučili jsme se francouzštinu, to nás nebavilo.
00:06:45 Paní profesorka byla natolik tolerantní, že věděla,
00:06:48 že se neučíme a přesto nám vždycky na konci roku dala čtyřku.
00:06:54 V maturitním roce jsme s jedním kamarádem zlobili
00:06:59 paní profesorku tolik, že to nemohla přehlédnout.
00:07:01 Dala nám pětku a nechala nás propadnout.
00:07:03 Přímluvy-nepřímluvy, byl jsem připraven
00:07:06 na opožděnou maturitu na podzim.
00:07:09 Napřed jsem musel udělat reparát z francouzštiny.
00:07:13 A tak jsem nemohl jít dělat přijímačky na katedru žurnalistiky,
00:07:16 ale musel jsem jít na přijímačky na JAMU, obor herectví.
00:07:21 Tam totiž brali bez maturity, když měl člověk talent.
00:07:24 Nevím jak, ale zkoušky jsem udělal.
00:07:27 Byl jsem na to velmi pyšný. Pak jsem se učil 3 měsíce
00:07:33 francouzštinu u svého spolužáka, který studoval v Dijonu.
00:07:37 Za ty 3 měsíce jsem se naučil víc než za 3 roky ve škole.
00:07:43 Přišel jsem k reparátní komisi a pozdravil jsem francouzsky.
00:07:50 Paní profesorka řekla: On Vás ten humor hned přejde.
00:07:54 SMÍCH
00:07:59 ...Řekněte nám francouzsky, jak jste se měl o prázdninách.
00:08:06 S tímto tématem se dalo počítat a tak jsem začal mluvit.
00:08:16 Po chvíli se paní profesorka zarazila a říká:
00:08:18 Soudruhu řediteli, on neuměl. On vážně neuměl!
00:08:24 Ředitel řekl: Mlčte, prosím Vás! Pokračujte prosím.
00:08:29 Dokončil jsem svůj prázdninový příběh v jazyce,
00:08:32 kterému ředitel nerozuměl a on mi dal dvojku.
00:08:37 Řekl, že mi nemůže dát jedničku,
00:08:39 protože by to byl z pětky příliš velký skok.
00:08:44 A pak jsem šel k němu maturovat z ruštiny.
00:08:47 Když jsem si z pytlíku tahal otázku,
00:08:51 tak mi jako bývalý důstojník řekl: Zpět, položím otázku sám.
00:08:56 Všichni se rozklepali, ale já jsem se k otázce postavil čelem.
00:09:01 Ředitel říká: Vyskloňujte mi číslovku "odin".
00:09:04 Já jsem řekl: odin, odnoj, odnamu..
00:09:07 On: Stačí. Píši jedna. Nashledanou.
00:09:09 SMÍCH
00:09:12 Potom jsem přešel na JAMU a zase jsem začal potkávat
00:09:18 celou řadu vynikajících pedagogů.
00:09:23 Učili tam takoví pánové jako Kundera, Srba, Uhde...
00:09:27 Ten Uhde, co nám dnes vede parlament.
00:09:30 Už tenkrát se říkalo, když se Uhde blížil po chodbě:
00:09:33 Pozor, uh de! SMÍCH
00:09:41 Dnes se tím prý baví poslanci v parlamentu.
00:09:46 Kromě těchto vynikajících teoretiků nás učili i vynikající herci -
00:09:50 Josef Karlík, Vlasta Fialová, Ladislav Lakomý...
00:09:56 Mně utkvěl v hlavě zvlášť zajímavý profesor.
00:10:01 Jmenoval se prof. Antonín Beer. Měřil 2 metry, měl 7 danů,
00:10:06 protože víc jich v judu snad nejde dosáhnout.
00:10:09 A učil nás právě judo.
00:10:12 Mluvil takovým způsobem, jako kdyby měl přeraženou nosní přepážku.
00:10:15 Možná měl, ale to já nevím. Nechal si náš ročník
00:10:21 v 1. hodině nastoupit v kimonech, prošel okolo nás,
00:10:25 vybral si mě, dal mi do ruky nůž a řekl: Bodni mě.
00:10:29 SMÍCH
00:10:32 Já: Prosím, pane profesore? On: Bodni mě.
00:10:39 Já: To ne, 1. hodinu a hned... On: Nemluv a bodni mě!
00:10:47 Já jsem se omluvil ročníku, že v 1. hodině zruším pedagoga,
00:10:54 vzal jsem ten nůž, rozpřáhnul se a pak jsem o sobě 10 minut nevěděl.
00:11:00 On se mnou omlátil celou tělocvičnu.
00:11:05 Připravoval nám samá taková překvapení.
00:11:08 Jednou přišla skromně štíhlá dívka, sedla si a čekala.
00:11:13 My jsme tam sebou mlátili na žíněnkách.
00:11:16 Spolužák Pavel Zdeníček k ní přistoupil a říká:
00:11:19 Slečno, co tady pořád tak vysedáváte?
00:11:21 Pojďte, já s Vámi švihnu a bude. SMÍCH
00:11:25 Ona trvala na svém: Ne, ne. Já čekám na pana profesora.
00:11:29 Jen něco vyřídím a hned zase půjdu.
00:11:31 On: Co tady budete vyčkávat! Pojďte, já s Vámi švihnu!
00:11:34 Ona: Nezlobte se, já na to nemám náladu.
00:11:37 Ještě tak 3x-4x jí to Pavel navrhl, ona pak vstala a švihla s ním.
00:11:44 Vtom vstoupil profesor Beer a řekl:
00:11:47 To je Libuška Pospíšilová, juniorská mistryně Evropy v judu.
00:11:51 SMÍCH
00:11:53 Tohle nám dělal pořád. On už v té době byl velmi slavný.
00:11:57 Dělal spoustu pohybových kreací k filmům,
00:12:00 třeba Vražda v červeném jaguáru.
00:12:03 My jsme se ho často na něco vyptávali, třeba:
00:12:06 Pane profesore, jak to tak je,
00:12:08 když třeba kaskadér skočí z jedoucího vlaku?
00:12:11 A on říkal: To je jednoduché. On stojí na schůdkách,
00:12:15 vykoukne ven, zmapuje terén, odrazí se a skočí.
00:12:20 SMÍCH
00:12:22 My jsme říkali: Dobře, ale jaký je princip?
00:12:25 On: Vždyť to říkám. Princip je, že stojí na schůdkách,
00:12:29 otevře dveře, vykoukne ven, zmapuje terén, odrazí se a skočí.
00:12:35 My: Dobře, ale to nám neříkáte... On: Ty jsi úplně natvrdlý, pojď!
00:12:39 Šli jsme na chodbu, kde bylo schodiště až dolů k vrátnici.
00:12:46 On se postavil na to schodiště a říká: Tak jako stojím
00:12:48 na těch schůdkách, vykouknu ven, mapuju terén, odrazím se a skočím.
00:12:52 A skočil dolů a sroloval to schodiště.
00:12:55 Tam šel rektor do práce a vyděsil se, co se to děje.
00:12:58 Profesor Beer se vedle něho vztyčil
00:13:00 a řekl: Vysvětluji právě studentům, jak se skáče z jedoucího vlaku.
00:13:03 SMÍCH
00:13:08 Nejdůležitějsí pro nás bylo to, že jsme se už mohli konfrontovat
00:13:14 s velkým divadlem - Mahenovou činohrou.
00:13:17 Brněnské divadelnictví v době 60., 70. let
00:13:20 byla 1 velká slavná kapitola.
00:13:23 Bylo o tom mnoho napsáno a ještě bude.
00:13:28 Já bych se na to podíval očima těch, jako jsme byli my,
00:13:33 kteří tam chodili dělat štěky.
00:13:36 Měli jsme vzácnou možnost vidět velké herce při práci,
00:13:41 třeba paní Strobachovou, paní Fialovou, paní Kurandovou,
00:13:45 pana Karlíka, pana Šlégra... U pana Šlégra se zastavím.
00:13:51 Už tehdy to byl starší pán a trochu zapomínal.
00:13:54 Měl na to právo.
00:13:56 Já už dnes také zapomínám, takže vím, co to je.
00:14:00 On zapomínal s jistou noblesou.
00:14:03 Třeba říkal text a najednou mu to vypadlo.
00:14:08 Zarazil se a začal chrčet: mm, mm, mm,...
00:14:28 Tam seděla nápověda. On se k ní klidně rozešel
00:14:36 a řekl: Nahoď!
00:14:40 Ozvalo se:...kus matčiny minulosti. On: Mm, mm... Nahoď!
00:15:04 Ozvalo se znovu: ...kus matčiny minulosti, mistře!
00:15:11 On:...ku svačině času dosti. SMÍCH
00:15:25 On už i špatně slyšel.
00:15:28 My jsme si říkali, že když se takovým velkým hercům
00:15:31 stávají takové věci, že to bude nádhera a bude také legrace.
00:15:34 A byla. Děly se tam neuvěřitelné věci.
00:15:37 Hrála se třeba Lucerna, kterou všichni znáte.
00:15:40 Tam je situace, kde se mlynář domlouvá s kněžnou,
00:15:42 že ji s lucernou doprovodí na zámek.
00:15:45 Kněžna potom odchází dozadu.
00:15:47 V této režijní koncepci odjížděla na točně,
00:15:50 točícím zařízení na jevišti.
00:15:52 Ona odjela a už neměla přijet, ale zase přijela.
00:15:56 Zvlášť matoucí to bylo pro dvořanstvo,
00:16:00 protože oni už odcházeli pryč ze scény a teď jim přijela kněžna..
00:16:04 Zase odcházeli a kněžna je zase nečekaně tady.
00:16:11 A nejen to, jela čím dál rychleji.
00:16:16 Ono se to zrychlovalo a baba rejdila na té točně...
00:16:22 Bylo to způsobeno tím, že dole to obsluhoval nějaký muž,
00:16:27 který odešel na pivo.
00:16:29 Točna se vykloubila z pantů, ten mechanismus se zrychloval
00:16:32 a vymršťoval kněžnu neustále dopředu.
00:16:35 Někteří z točny skákali. Kněžna jediná to vydržela.
00:16:38 Na konci také podle toho vypadala,
00:16:41 už vůbec nechtěla slyšet o nějakém zámku, mlynáři...
00:16:45 Že by to dohrála, to už vůbec ne. Tak to skončili a dál se nehrálo.
00:16:50 Ve stejné hře se přihodila ještě 1 krásná věc
00:16:55 panu profesorovi Vykypělovi. Na něho také velmi rád vzpomínám.
00:17:00 On v té hře měl vždycky pozdější nástup než ostatní herci.
00:17:04 Nastupoval většinou 1-2 minuty před představením
00:17:08 a šel přes jeviště do šatny.
00:17:10 A jednou se začalo dřív a nikdo mu to neřekl.
00:17:13 On zase šel přes jeviště do šatny a viděl vpředu kolegu
00:17:18 odříkávat monolog mlynáře.
00:17:19 Bylo mu to divné, ale přesto si neodpustil větu:
00:17:22 Co blbneš vole, ty si to zkoušíš nebo co?
00:17:26 SMÍCH
00:17:34 Já tenhle lidský faktor velmi obdivuju.
00:17:39 Ve filmu nebo v televizi se vám to určitě také stane,
00:17:43 ale tam to vystřihnou, upraví a už to tam nikdy neuvidíte.
00:17:46 Tady se to jednou stane a je to tam.
00:17:50 Řeknete si, jak je možné, že herec 2-3 měsíce studuje roli,
00:17:55 vy si na něho pak koupíte lístek
00:17:57 a on se vám za vaše peníze přebreptne.
00:17:59 Je to jednoduché.
00:18:02 Vy sem vstoupíte a najednou vidíte 100-vky párů očí,
00:18:06 které vás hypnotizují. A je to tady raz, dva.
00:18:09 Jeden můj kolega měl říct skoro nepřebreptnutelnou větu:
00:18:13 Vyjadřuji mínění vás všech.
00:18:16 A on se nadechl a řekl: Vydražuji všechnání vás míň.
00:18:20 SMÍCH
00:18:25 Vůbec si to neuvědomil. To je ta lepší varianta.
00:18:30 Horší je, když si to herec uvědomí a chce to napravit.
00:18:34 Jako 1 naše slavná herečka, která zavírala
00:18:37 neméně slavného kolegu na jevišti do vězení.
00:18:41 Měla říct větu: A trp!
00:18:45 SMÍCH Už to někteří vytušili.
00:18:54 Samozřejmě, jak byla v tom rozletu, tak řekla to,
00:18:58 co už někteří vytušili: A prď! Zarazila se, uvědomila si to,
00:19:08 chtěla to napravit a řekla ještě jednou hlasitěji to samé.
00:19:18 SMÍCH
00:19:24 To už bylo jen na úklonu a na rychlý odchod do šatny.
00:19:28 S tím už se nedá nic dělat.
00:19:32 Také se říká, jak herci pijí. Pijí, jako každý jiný.
00:19:37 Jenže jsou víc na očích, tak pijí víc.
00:19:42 Ubezpečuji vás, že herec z 99% s alkoholem na jeviště nevstoupí.
00:19:47 Byl by sám proti sobě, protože on je ten, který nese kůži na trh.
00:19:52 Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo.
00:19:57 Zažil jsem 2 případy, na které se dobře vzpomíná.
00:20:02 Horší to ale bylo zažít přímo.
00:20:05 Byl 1 šéf činohry, který si kvůli sobě nasadil
00:20:08 do repertoáru hru Antonius a Kleopatra, aby si zahrál Antonia.
00:20:14 Před představením za ním přišel jeho kolega a říkal:
00:20:19 Prosím Vás, šéfe, promiňte, já jsem...to dneska...
00:20:26 ..trochu přehnal. Ale lidé... v publiku...to..vůbec...nepoznají.
00:20:47 SMÍCH
00:20:53 Šéf se na něj vyčítavě díval a řekl: To si vyřídíme potom.
00:21:01 SMÍCH
00:21:07 A šli hrát divadlo. Oni byli tak zaujatí tím svým problémem,
00:21:13 že si vůbec nevšimli, že nejhůř je na tom César.
00:21:17 Toho vůbec nemohli najít.
00:21:19 Nakonec ho našli spícího v šatně a ptali se ho: Zvládneš to?
00:21:26 On řekl jen: Éééé... A oni to brali jako souhlas.
00:21:36 Dali ho na jeviště na šikmu. To je zešikmené jeviště,
00:21:43 abyste herce dobře viděli a on se snadno zabil.
00:21:47 César měl nevýhodu, že stál na vrcholku té šikmy.
00:21:50 Vzadu ho drželi, on tam plápolal ve větru a přehlížel tu krajinu.
00:21:56 Pod ním kráčel Antonius-šéf a opíral se o Kleopatru.
00:22:03 Antonius se podíval na Césara, který stál na jednom ze 7-mi
00:22:07 Římských pahorků a řekl větu: Odkud přicházíš?
00:22:12 SMÍCH
00:22:21 César se na něj podíval a řekl neuvěřitelnou větu:
00:22:30 Z Králova Pole, ty vole! SMÍCH
00:22:44 Jsme v Brně, tak vám nemusím vysvětlovat,
00:22:49 že Královo Pole je čtvrť. Odsud ten César pocházel,
00:22:55 ale nebyl to ten nejvhodnější moment, jak to šéfovi sdělit.
00:23:00 Potom už to nebylo moc veselé.
00:23:03 Člověk, který vzadu držel Césara, smíchy povolil.
00:23:08 Césarovi podjely nohy a po břiše sjel do orchestřiště
00:23:13 a zlomil si žebra. Lidé se smáli jako vy.
00:23:18 Byla to tragédie, ne komedie. A navíc, hrajte bez Césara.
00:23:24 Stáhli oponu a jeho to přišlo na 15 tisíc Kč.
00:23:30 Vidíte, že i ta finanční motivace je silná k tomu,
00:23:33 aby to člověk nedělal. Přesto jsou tací, kteří to dělají.
00:23:37 Zažil jsem jednoho našeho velmi dobrého herce,
00:23:40 který odříkal monolog krále Filipa beze slov.
00:23:46 On byl v takovém stavu, že ta slova nenašel.
00:23:50 Ale byl to dobrý herec,
00:23:53 takže všichni v podstatě slyšeli obsah toho monologu.
00:23:57 Byl až dojemný, jak stál v tom prostoru a říkal:
00:24:01 Hm..e..fň..au..... co eea....
00:24:29 Všichni na něho zírali a všechno mu věřili, tak byl dobrý.
00:24:34 SMÍCH
00:24:37 .
Miroslav Donutil vás tentokrát zavede do prostředí brněnského klubu Šelepka, který se nesmazatelně zapsal především do moravského kulturního dění šedesátých let. Právě proto si toto místo herec vybral, aby zde zavzpomínal na svá brněnská studentská léta. Jen málokdo dokáže vyprávět s takovým zaujetím jako on, jen málokdo dokáže i v prostých životních situacích nacházet příběhy s pointami…