Unikátním galakoncertem, na němž bývalé i současné hvězdy proslulého divadla oslavily 40. výročí jeho založení, připomínáme i ty letošní, již 55. semaforské narozeniny. ### Účinkují: J. Suchý, F. Havlík, J. Molavcová, Z. Svěrák, H. Hegerová, P. Filipovská, E. Pilarová, N. Urbánková, K. Gott, W. Matuška, M. Lasica, P. Sedláček, M. Drobný, H. Zagorová, P. Janů, M. Prokop, M. Voborníková, M. Eben, P. Bobek, J. D. Novotný, L. Machálková, T. Trapl a další. Kamera J. Lebeda. Scénář J. Suchý a I. Paukert. Režie I. Paukert
00:00:35 Dobrý večer, dovolte,
00:00:37 abych vás hned v úvodu seznámil s poněkud výjimečnou zprávou.
00:00:41 Semaforu je právě dnes 40.
00:00:44 Za tu dobu v něm působilo 227 herců a zpěváků.
00:00:48 Vzniklo tu 76 původních hudebních komedií a komponovaných pořadů,
00:00:54 zaznělo tu 1119 písniček a viděli nás, přibližně 3 114 597 diváků.
00:01:04 A tak zdravím všechny ty naše diváky, zvláště ty, pro které není
00:01:10 Semafor jen vzpomínkou z mládí, ale kteří znají i naší současnou
00:01:15 adresu a setkávají se s námi na našich představeních dodnes.
00:01:23 Vítám i ty, kteří na našem jevišti strávili část svého života.
00:01:30 Je mi moc líto, že se někteří z nich nemohli dostavit.
00:01:36 Omluvme ty, kteří odešli do jiného angažmá, kde je to nejspíš krásné,
00:01:43 protože žádný se odtamtud nikdy nevrátil.
00:01:54 Jak se zachovat v případě požáru. Kdokoliv z vás zahlédne během
00:02:00 programu oheň, doutnající jiskérku, nebo ucítí kouř,
00:02:07 je povinen i během představení vstát a silným hlasem zvolat HOŘÍ!
00:02:17 Občané, kteří nevyslovují ř, mohou místo toho říci HOJÍ.
00:03:32 K smíchu toto představení trochu bylo a už není,
00:03:40 záleží teď velectění na vašem rozhodnutí,
00:03:48 buď si račte hledět dámy, která je tu třeba s vámi,
00:03:56 anebo se smějte s námi, nikdo vás však nenutí.
00:04:04 Neboť toto představení k smíchu bylo a už není,
00:04:08 a proto se, velectění osmělujem přebrati,
00:04:14 zdali je to vůbec vhodné, smát se tomu, kdo se zbodne,
00:04:22 a kdo do roka a do dne na zbodnutí doplatí.
00:04:45 Zdeněk Svěrák.
00:04:56 Dobrý večer.
00:04:57 Přišel mi k svátku gratulovat Olda.
00:05:01 A přinesl mi žlutý tulipán a pěknou reprodukci od Marolda,
00:05:07 je na ní vidět bitva u Lipan. Co to je? Řekl jsem si,
00:05:12 když mě tahle písnička kdysi prvně zasáhla.
00:05:17 Do mého nepřipraveného ucha pronikly rýmy tak štěpné,
00:05:22 až to zabolelo a plýtvalo se jimi tak, jakoby ten člověk měl ještě
00:05:28 spoustu dalších v rukávu. Je to písňový text, anebo poezie?
00:05:35 Jestli to nebude ten vzácný případ, kdy se to obojí scuklo.
00:05:43 Představuji si, že k tomu došlo asi takto:
00:05:47 Tam, kde kdysi Jan Werich odložil svou zednickou lžíci,
00:05:52 Jiří Voskovec vodováhu a Jaroslav Ježek kladívko,
00:05:58 tam přišel propagační grafik Suchý a doktor práv Šlitr,
00:06:05 potěžkali to opuštěné náčiní a řekli si, že postaví nové patro
00:06:11 české písničky. Z okna pak vyhodili lano. Ten konec, který ta
00:06:18 předchozí parta dlouho hledala, přivázali k srpku měsíce,
00:06:26 protože té noci byl nízko a mohl tykat štikám.
00:06:32 A pak po tom laně vyslali píseň jako krásnou provazochodkyni.
00:06:40 Ta slečna, jestli se nepletu, třímá v dlaních tyč a balancuje
00:06:48 ve světle reflektorů tak, že se chvíli zdá, že musí spadnout
00:06:53 tam, kde na místech k stání čeká lid na peprné šantánové popěvky.
00:07:02 Nebo do míst, odkud jí sledují pánové s vyššími nároky.
00:07:09 Ale ona, naštěstí pro nás, nespadne ani na jednu stranu.
00:07:14 Jde po bílém provaze k měsíci.
00:07:19 Je to holka pěkná, ale někdy udělá grimasu, či komický pohyb,
00:07:28 aby byla legrace, která jí, zdá se, baví ze všeho nejvíc.
00:07:34 Chová se prostě jako Jitka Molavcová a tak ptáte-li se,
00:07:39 co pro mne znamená Semafor, tak je to to vyšší patro české písničky.
00:07:46 Chtěl bych tam bydlet.
00:07:56 Jiří Suchý a Jitka Molavcová
00:08:04 To je kalamita, to je kalamita. To je kalamita, to je kalamita.
00:08:26 Prosím tě, jaká kalamita kde, ukaž mi nějakou kalamitu.
00:08:28 Přece tady, koukej těch lidí. To je, co?
00:08:32 To jsem splašil všecko já. Já bych radši šla domů.
00:08:38 Páni, já se picnu, já tady kvůli, s ní organizuju takovouhle...
00:08:44 Hovadinu... A vona by šla domů.
00:08:48 Víš, co to dalo práce sehnat ty všechny lidi dohromady?
00:08:51 To trvalo 40 let.
00:08:54 Pane Jonáš, co se vám to vyrazilo na pravý tváři?
00:08:59 To samý co tobě na levý.
00:09:02 Vždyť jsem ti to tam sám lepil. A to máme proto, aby nás slyšeli.
00:09:09 Když slyším tvoje řeči, tak bych ti to nejradši odlepil.
00:09:14 Melicharová, dávej pozor, rozpoutám shaw,
00:09:18 na kterou se bude vzpomínat.
00:09:22 Pane Jonáš, já bych ten shaw třeba mohla dělat s vámi.
00:09:28 Lidi si dneska potrpějí na sex. To vím i bez tebe. Ale jak na to?
00:09:35 Jak na to jít? Já bych věděla.
00:09:43 Já bych věděl. A bude sex. Melicharová, Žofie Melicharová,
00:09:50 mám pro tebe veliké překvapení. Nefuň, hlavně nefuň.
00:09:55 My přibereme do party nějaké krásné děvče. A bude sex.
00:10:00 Já bych to třeba mohla zkusit s vámi.
00:10:02 Ano, zkoušet budeš ty a ona pak pojede na vostro. Tak zkoušíme.
00:10:09 Představ si, že jsi krásný děvče, no tak, vrť se trošku, jsi ženská.
00:10:23 Když se k tobě nakláním, když ti nebe zacláním,
00:10:34 je to láska.
00:10:37 Obraz tváře zdobí rám, vlasů, které probírám,
00:10:45 to je láska.
00:10:49 Kladu své rty na tvé rty, ráno já a večer ty,
00:10:57 to je láska.
00:11:01 A když v šeru pokoje rozepínám, co to je,
00:11:09 to je láska. Je to láska.
00:11:16 Řekni, co to znamená, když ti hladím ramena.
00:11:25 To je láska.
00:11:29 Když ti šeptám nesmysly, tak co ti tane na mysli?
00:11:36 Že je to láska.
00:11:40 Když tě v pase držím fest, inu řekni, co to jest?
00:11:48 Je to láska!
00:11:52 A když jiná, nežli ty mě zaútočí na city,
00:12:01 je to děvka, ne ne! To je láska.
00:12:07 Já popadnu karabáč a až jí řeknu co je zač,
00:12:16 pak jí zpráskám.
00:12:19 Holka bude jeden šrám a to samý udělám
00:12:26 všem tvým láskám.
00:12:31 Ještě jednou si to zkus a bude to na funus,
00:12:38 poukázka.
00:12:42 Je mi zle a jakoby padám náhle do mdloby,
00:12:48 ne, ne, to je láska. Je to láska.
00:12:57 Ja va va vá va va, to je láska. Je to láska.
00:13:32 Pavlína Filipovská
00:13:40 Včera neděle byla. Včera byl hezký čas.
00:13:46 Včera neděle byla, za týden bude zas.
00:13:52 Nikdy bych nevěřila, že se to může stát,
00:13:59 včera neděle byla, řekl, že mě má rád.
00:14:05 Poslal mi úsměv letmý, tolik nesmělý byl.
00:14:12 Počkal si, až se setmí a pak mě políbil.
00:14:18 Láska celý svět změní, všechno je jinačí,
00:14:24 zima studená není, tvrdá mez netlačí.
00:14:31 Včera neděle byla. Včera byl hezký čas.
00:14:38 Včera neděle byla, za týden bude lá lá lá la la lá...
00:14:55 Včera neděle byla. Včera byl hezký čas.
00:14:56 Včera neděle byla,
00:15:00 kdybyste věděli, kde byli v neděli.
00:15:02 Včera neděle byla. Včera byl hezký čas.
00:15:09 Kdybyste věděli, kde byli v neděli,
00:15:12 kde budou za týden, Lá lá la la la....
00:15:34 Pavel Sedláček
00:15:53 Vzduch je modrým nikotinem nasycen,
00:16:01 nový ubrus starým vínem polit.
00:16:09 Mladý muž si tyká s měsícem
00:16:16 a vzlyká,
00:16:18 život je pes a já se musím holit.
00:16:24 Jé, jé, jé....
00:16:34 Není to dávno, co má brada byla holá.
00:16:39 Když tu náhle přišel vous, malý a zrzavý.
00:16:43 Koupil jsem si holení a večer místo školení,
00:16:47 holil jsem se potají, tak jak to hoši dělají,
00:16:52 když mě náhle prozradily boty vrzavý.
00:17:01 A ihned bylo veselo skrz jeden zrzavej vous,
00:17:06 jenom málo scházelo, abych je vzteky kous.
00:17:11 Utíkal jsem večerem a hledal jsem si klid.
00:17:15 Teď sedím v baru, ve kterém nemusím tiše znít.
00:17:28 Vzduch je modrým nikotinem nasycen.
00:17:37 Nový ubrus starým vínem polit.
00:17:45 Potichu si tykám s měsícem a vzlykám
00:17:55 život je pes a já se musím holit.
00:17:59 Život je pes. Život je pes. Život je pes. Život je pes.
00:18:19 A nyní: Současná hudební komedie Pré.
00:18:32 Co je to Pré? To ví i myš.
00:18:37 A vyvádí, když kocour někde bloumá.
00:18:42 Co je to pré? To pochopíš.
00:18:47 A mít ho smíš, jen pokud nejsi ňouma.
00:18:52 My už to víme. My už to víme. Pré to je všechno to, o čem sníme.
00:19:02 Tak tedy: Pré je svátek a my budeme ho slavit
00:19:09 báječně, báječně, báječně dnes.
00:19:42 Navlíkli jsme se do šatů, někdo má frak a kravatu,
00:19:47 někdo má pouze kombiné, někdo má ránu, to my ne.
00:19:52 Někdo má kabát na paty, někomu sluší strakatý.
00:19:58 Anebo chytat lelky do kabelky, to nás pobaví.
00:20:03 Pré to štěstí bez mezí a jenom mozek hovězí,
00:20:07 nechápe, neví, netuší, co dere se nám do duší.
00:20:32 La la la la la Dál už se to zpívat nemusíííí.
00:21:35 Máme a známe náš cíl. Už víme, co je to pré.
00:21:54 Vaše libry, marky, franky těší se do naší banky, vau.
00:22:16 Poslové dobrých zpráv
00:22:41 Přicházíme, abychom vám sdělili výsledky plebiscitu,
00:22:47 ve kterém národ český vybral z tisíce dvou set sedmnácti
00:22:52 písní divadla Semafor 49 nejoblíbenějších.
00:22:58 V žebříčku Českého rozhlasu se na prvních třech stupních
00:23:03 umístily tyto písně: 3. Pramínek vlasů, 2. Jó, to jsem ještě žil
00:23:13 a 1. místo Láska nebeská.
00:23:24 Anketa Týdeníku Vlasta a Květy, která se zaměřila na písňové
00:23:30 texty, nám nabízí tyto výsledky: Na 3. místě Kamarádi, na 2. místě
00:23:39 Jó, to jsem ještě žil, na místě 1. Pramínek vlasů.
00:23:50 Když měsíc rozlije světlo své po kraji a hvězdy řeknou,
00:23:59 že čas je jít spát, zdá se mi, že jsem motýl,
00:24:04 který si vzal do hlavy, že usedla vosa králi na nose,
00:24:14 pak ale přiletěla lesklá a horká střela,
00:24:20 bouchne jí a v tu ránu je po vose, bez ní život šťastný není.
00:24:32 Bez ní život šťastný není, proto vím, že je nutné
00:24:42 vést řeči smutné a tak si naraž bouřku do čela,
00:24:52 na shledanou.
00:25:06 Sólo má Ferdinand Havlík Neštěstí.
00:25:12 Neštěstí má správně chodit po horách, ale chodí taky někdy
00:25:17 po Semaforu. Tak se stalo, že někdo ochořel a musel se hrát
00:25:21 náhradní program. My jsme tomu říkali zprskanec, nebo slepenec.
00:25:27 Evžen Jegorov to nazval Veselé pásmo. Každej hrál, co ho napadlo.
00:25:34 Já jsem hrál takovou improvizaci, doprovázel mě na bicí nástroje
00:25:42 Jiří Hájek a dneska to bude Vláďa Žižka.
00:27:43 Hana Hegerová
00:28:02 Já bývávala lavice,
00:28:06 no co mám říkat, samej plyš. A neznala jsem štěnice
00:28:20 A neznala jsem, co je myš. Třpytila jsem se pozlátky
00:28:24 a věřila, že nevyblednou a těšila se na zadky,
00:28:31 které si na mě jednou sednou.
00:28:36 40 let jsem sloužila v šedivém baru, ve kterém
00:28:41 se neustále snoubila absolutní tma se šerem.
00:28:53 Ačkoliv bylo docela maličko vidět v onom šeru,
00:28:58 já přece jenom viděla a slyšela, no na mou věru.
00:29:06 Já pamatuju básníka, kterej si na mě denně sedal
00:29:14 a kterej místo u mlíka u kontušovky štěstí hledal.
00:29:22 Kdybych já, račte odpustit, básníkem snad se mohla stát,
00:29:28 nedala bych si chvíli klid a musela bych psát a psát.
00:29:33 O hysterické blondýně, o muži s cizím dialektem,
00:29:40 a o těch, kteří jedině si umí pestřit život sektem.
00:29:47 Kdybych já byla básníkem, sepsala bych svou minulost,
00:29:50 za posledním puntíkem bych jednou provždy řekla: Dost.
00:30:01 A nikdy víc bych nesedala v šedivém baru, ve kterém,
00:30:08 jak už jsem jednou předeslala, se snoubila tma se šerem.
00:30:17 Škoda, že jsem jen lavice a nemám špetku nadání,
00:30:23 já kdybych měla ambice, pustila bych se do psaní.
00:30:32 Žila bych jako pták, byla bych veselá.
00:30:46 Teď jsem však, teď jsem však šedivá, omšelá.
00:31:02 Teď jsem však, teď jsem však šedivá, omšelá.
00:31:21 Nesmějte si mi, prosím vás, moly, prach, čas.
00:31:38 Ach bože, smažme to.
00:31:58 Nižný Novgorod
00:32:01 Komedie o tom, proč nedošlo k říjnové revoluci v září.
00:32:17 Sadnitě, sadnitě, la la la la
00:33:03 Nikdo tě nepozná, generále.
00:33:09 Můžeš jít směle na ulici, je to krása, kdekdo se za tebou ohlídne,
00:33:14 to mi věř.
00:33:16 Prosím tě, jak mohu jít na ulici, když vidím úplný temno před očima.
00:33:22 To se hned spraví, propíchneme tam dvě malý diróčky,
00:33:31 nejdřív jednu diróčku. Jauuu, jauuu!
00:33:39 Co je, co je? Já ti nakopu diróčku,
00:33:46 žes to jakživa neviděla. Uklidnitě sa, nasaď si škatulku,
00:33:54 musím tam propíchnout druhou diróčku.
00:33:57 Ne, ne, mám poslední voko a toho se nevzdám.
00:34:01 Radši tě zabiju, než bych vo něj přišel.
00:34:03 Ukaž mi to tvoje bolavý očičko, Nikitóčko. Podívám se ti na něj.
00:34:09 Barbarka očičko ošetří Nikitkovi, poď ošetříme očičko, poď ty můj,
00:34:14 poď ty, ošetříme. Barbarka očičko ošetří, Nikitóčko.
00:34:28 Neboj ty se, neboj, ošetříme očičko.
00:34:33 Barbarko, Barbarko moje. Víš, Barbaro,
00:34:38 ty víš, že tě nemiluju, ale něco mezi námi je.
00:34:42 Nikitko, mám pro tebe pěknou zprávu, očičko máš celý.
00:34:47 Sláva! Odebraný, ale nevyteklo.
00:34:53 Je tam. Já ho vidím. A ještě dvě zprávy mám pro Tebe, Nikitko.
00:35:00 Jednu dobrou a jednu zlou. Kterou chceš slyšet nejdřív?
00:35:05 No tu dobrou, samozřejmě. Je čas k večeři.
00:35:08 To je věru dobrá zpráva. A tu zlou?
00:35:13 Žádnou večeři nemáme. Ale nepřijdeš zkrátka.
00:35:17 Místo večeře ti zazpívám tu tvou zamilovanou.
00:35:24 Námořníci ze všech světa konců sedávali v naší hospoděěěě.
00:35:36 A nudili se, bavili se, zlobili se, opili se,
00:35:44 pak vrátili se na loděěě.
00:35:52 Časně ráno za hlaholu zvonců děvušky v nedělní pohoděěě,
00:36:04 bílou mašlí zdobily se, v sobor zašly, modlily se
00:36:09 za ty, co se plaví po vodě. Překrásně zpívá Barbaročka.
00:36:19 Krasavice, krasavice.
00:36:30 Na stěžni sedí a nohama klátí, do dálky hledí matros z Oděsy.
00:36:41 Přemejšlí, zda se domů ještě vrátí,
00:36:46 nebo zda ho náruč moře k sobě vezme si.
00:37:03 A teď ja nožky pokážu. Moře má náruč slanou,
00:37:08 má náruč nevlídnou, má náruč uplakanou,
00:37:14 kam oči dohlídnou, náruč moře je zrada,
00:37:20 je šedá jako mrak a než se člověk nadá,
00:37:26 z lodě se stane vrak, laj laj laj laj laj...
00:37:57 No malčik, no malčik, kakaja eto Brodvaja?
00:38:05 Van smol, plís, van, tu, van tu trý for...
00:38:25 No, no, no, no. Náruč moře je zrada,
00:38:30 je šedá jako mrak a než se člověk nadá,
00:38:34 z lodě se stane vrak. To je tak krásný.
00:38:40 Laj laj laj laj la, jo! Laj laj laj laj la, jo!
00:39:15 Karel Jaromír Erben, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík: Kytice
00:39:22 Zpívají: Petra Janů, Hana Zagorová, Michal Prokop,
00:39:26 Anna K., Tomáš Trapl, C.K.Vokal
00:40:12 Tmou tmoucí svítí moje očka, světýlka zelená.
00:40:29 Ploužím se, ploužím jako černá, jako černá kočka,
00:40:47 hebká a šílená.
00:41:38 Po muchomůrkách jedovatých voní můj dech.
00:41:48 Na těle místo chloupků zlatých kvete mi mech.
00:42:00 A náruč má je čekárnou a márnicí a rájem.
00:42:11 Mí muži láskou zestárnou, mí muži láskou zestárnou
00:42:28 a umřou, kdo má zájem? Kdo má zájem? Kdo má zájem?
00:42:41 Kdo má zájem? Kdo má zájem?
00:44:02 Miláčku, neumím lháti, ani krásti.
00:44:10 Miláčku, podnapilý jsem pouze zčásti.
00:44:18 Mám touhu, která nezná meze. A sice touhu po tvé něze.
00:44:28 Miláčku, mé tváře háraj mužným rysem.
00:44:37 Miláčku, tvé tváře laskat, chtěla by sem.
00:44:45 Je přece věcí dávno známou, že hezcí hoši srdce lámou.
00:44:53 Buď mou dámou.
00:45:03 Miláčku, když už jsme se tak šťastně sešli,
00:45:12 miláčku, něco si spolu začnem, chceš-li?
00:46:29 Když jedenáctá odbila a lampa ještě svítila
00:46:39 a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela,
00:46:51 co nad klekadlem visela.
00:46:58 Maria Panno, jsem děvče prosté, nejsem taková jako ty.
00:47:06 Maria Panno, zpívám ti posté, bojím se, bojím samoty.
00:47:15 Měla jsem smutná milého, život bych dala pro něho.
00:47:24 Do ciziny se obrátil, dosud se ještě nevrátil.
00:47:52 Pěkná noc jasná, v tu dobu vstávají prý mrtví ze hrobů
00:47:57 a nežli zvíš, jsou k tobě blíž,
00:48:00 má milá nic se nebojíš.
00:48:07 Co to vedeš za řeči, přestaň, nebo ti uteči,
00:48:11 radši mi, hochu, řekni přec, živ-li a zdráv je tvůj otec?
00:48:17 Tvůj otec a tvá milá máť. A ráda-li mě bude znát.
00:48:26 Jé, moc má panenko, moc se ptáš, jen honem poď a uhlídáš.
00:48:30 A co máš milá v pravici? Nesu si knížky modlící.
00:48:43 Zahoď je pryč, to modlení je těžší než to kamení.
00:48:58 V jetelině široké stavení stojí vysoké.
00:49:02 Úzká dlouhá okna jsou a věž se zvonkem nad střechou.
00:49:06 Hoj má panenko, tu jsme již. Nic má panenko nevidíš.
00:49:11 Vidím věže kostela. Chtělas to, nebo nechtěla?
00:49:15 A ten hřbitov, křížů řad. To nejsou kříže, to můj sad.
00:49:36 Tu děvčeti se zazdálo, že o taký sad nestálo.
00:49:44 A milý, který vstane z már, nebudí správnej lásky žár.
00:49:52 I zachtělo se děvčeti nenápadně mu zmizeti.
00:50:00 On, ale prokouk její spády a zavolal si kamarády.
00:50:08 Než mohlo děvče úprci, obklopili ho umrlci.
00:50:20 Pokud není nutno, nejíme a nepijem.
00:50:23 A když je nám smutno, zpíváme si rekviem.
00:50:28 Rekviem, rekviem, rekviem. Rekviem, rekviem, rekviem.
00:50:32 Co máš v uzlíčku má milá? Košile co jsem ušila.
00:50:36 Doufám, že noční neboť den mým spádům není nakloněn.
00:50:41 O jééé, o jéééé!
00:50:47 Kamarádi, za pár chvil oblečeme se do košil.
00:50:57 Noc temná vládne nad krajem. My se živou si pohrajem.
00:51:13 Ó, nech mě již, nech mě tak. Divý a hrozný je tvůj zrak.
00:51:18 Tvůj dech otravný jako jed. A tvoje srdce, tvrdý led.
00:51:28 Léta jsi po lásce toužila. Léta ses pro ní soužila.
00:51:33 Máš za ty dlouhé, za roky na moře lásky nároky.
00:51:39 Dostaneš jí i s úroky, jééé.
00:51:57 Ať nám to pan Erben promine, že skončil happyendem a my ne.
00:52:15 Ráno, když vyjde mašírou, v úžasu státi zůstanou.
00:52:27 V košilích bílých jako sníh válí se kosti umrlých
00:52:39 a na žulové mohyle spí tělo dívky, dívky spanilé.
00:54:11 Stalo se módou sezóny do nepravostí rázně tepat.
00:54:21 Kajzrrok této fazóny mně ale dobře nikdy nepad.
00:54:32 A proto marně čekáte, kdy k tepání se přikročí.
00:54:42 Mám oči sněhem zaváté a po babičce klokočí.
00:54:52 Ptáte se, proč jsem za sto let se ani jednou nezachmuřil.
00:55:03 Přestože kolem vadnul květ a vichr někdy krutě zuřil.
00:55:13 Mně totiž osud nadělil několik dobrejch kamarádů
00:55:24 a tak mně ušlo, že jsem žil někdy i potmě, nebo v chladu.
00:55:34 Pan Chesterton ten rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn.
00:55:44 A v tom světle jsem pochytil že je tu taky Charlie Chaplin.
00:55:54 No Charlie přišel vždycky včas a Chagall, další z toho spolku
00:56:05 nakreslil pro mě jindy zas povětřím lítající holku, jé, jé.
00:56:15 A bylo u nás veselo. Morgenstern žvatlal ententýny.
00:56:25 Rimbaud mě líbal na čelo a Tichý kreslil harlekýny.
00:56:35 Salvador Dali posvačil na bříšku plavovlasé dívky
00:56:40 a já se divit nestačil, když dal si růži do polívky.
00:56:47 A zatím kolem běžel čas a mně unikly souvislosti.
00:56:54 No nedivte se, prosím vás, v takový krásný společnosti.
00:57:17 Dalším hostem je Viki.
00:57:28 Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
00:57:32 sedíš tu u cesty, stane se neštěstí,
00:57:37 něco tě zajede.
00:57:44 Elce pelce strejček Nimra koupil šimla v Kadani,
00:57:48 ani nevíš, jak to šimrá, když mi leze po dlani.
00:57:53 Podívej se, zvedá krovky, asi někam poletí.
00:57:57 Do nebe, či do Stromovky. Hádej, hádej, hádej potřetí.
00:58:07 Nevím, nevím, nemám zdání, počkej s nataženou dlaní.
00:58:16 Snad se vrátí za chviličku. I ty malý popleto.
00:58:21 Letí hledat osmou tečku, nevrátí se, nevrátí se,
00:58:31 nevrátí se, nevrátí se, tak je to.
00:58:52 Lípa zelená, lípa košatá,
00:58:57 říkám vám, až se vdám, bude ze mě nóbl dáma.
00:59:01 Lípa zelená, lípa košatá
00:59:05 říkám vám, až se vdám, budu bohatá.
00:59:10 V domě, pro mě konvalinka pokvete.
00:59:14 A pro mýho muže růže, včetně poupěte.
00:59:18 Lípa zelená, lípa košatá,
00:59:22 říkám vám, až se vdám, budu bohatá.
01:00:21 Lípa zelená, lípa košatá,
01:00:25 říkám vám, až se vdám, bude ze mě nóbl dáma.
01:00:30 Lípa zelená, lípa košatá,
01:00:34 říkám vám, až se vdám, budu bohatá.
01:00:51 Marek Eben.
01:01:02 Dobrý večer, když jsem přemýšlel o svém vztahu k Semaforu,
01:01:06 tak jsem zjistil, že to vždycky souvisí s nějakou látkou.
01:01:12 Tím myslím s textilem. Když mi bylo tak osm, devět let,
01:01:17 tak jsme měli doma gramorádio a to se jmenovalo Tábor.
01:01:23 Byla to obrovská dřevěná bedna, která měla ještě dole
01:01:29 takové dva velké knoflíky, spíš to vypadalo jako kola.
01:01:32 Jeden se používal na hlasitost a druhý na ladění stanic.
01:01:37 Takže to gramorádio Tábor opravdu působilo dojmem,
01:01:41 že bylo kdysi součástí husitské vozové hradby.
01:01:47 A kromě toho gramorádia jsme měli velký štos desek Semaforu.
01:01:54 A ty já jsem miloval a často jsem si je pouštěl.
01:01:57 Nejradši jsem měl píseň Škrhola. V té písni se na začátku zpívá:
01:02:05 Král se namích a bouch pěstí do stolu ― buch, buch.
01:02:09 Přijdou dvě rány. To gramorádio mělo vepředu velký reproduktor,
01:02:16 který byl potažen látkou. Když jsem to pustil hodně nahlas,
01:02:23 rány vydouvaly látku na reproduktoru, to mne fascinovalo.
01:02:34 Poprvé jsem viděl, jak nějaká myšlenka může něco vydout.
01:02:52 Připadalo mi, jako kdyby to gramorádio bylo lodí s plachtou,
01:02:59 do které fučí písně z reproduktoru.
01:03:05 Myslím, že bychom měli být Semaforu vděční za to,
01:03:10 že tolik let vzdouvala reproduktory kvalitní poezie.
01:03:19 To co tehdy tvořilo střední proud populární hudby,
01:03:25 byly takové skvosty jako Pramínek vlasů, nebo Klokočí.
01:03:35 Semafor mne fascinoval i v pubertě, to souviselo s látkou.
01:03:43 Spíš s nedostatkem látky na sukni Milušky Voborníkové.
01:03:51 Já bych Semaforu rád popřál, aby mu látka vždy scházela tam,
01:03:58 kde je co ukazovat a přebývala tam, kde je co sdělit.
01:04:13 Hloubal jsem nad prací vědeckou, ta dívka si hbitě vede svou.
01:04:17 Jsem řádný muž, ne žádný flink, proč mám slyšet tohle gimidetdink.
01:04:22 Gimidet gimidet gimi gimi gimidet gimi gimi gimidetdink.
01:04:30 Tak tady to máte.
01:04:31 Gimidet gimidet gimi gimi gimidet gimi gimi gimidetdink.
01:04:39 Užijte si se mnou.
01:04:40 Už se stmívá, den se skrývá
01:04:42 s modrou oblohou.
01:04:44 Jak den končí v šeru loučí, přízrak táhne tmou.
01:04:49 Už ho vidím, jak se plíží ztichlou ulicí.
01:04:53 To je kapesní zloděj.
01:04:54 A jak hledá moje okno do tmy zářící.
01:04:58 Gimidet gimidet gimi gimi gimidet gimi gimi gimidetdink.
01:05:06 Gimidet gimidet gimi gimi gimidet gimi gimi gimidetdink.
01:05:30 Já nechci být sama doma, strach veliký mám.
01:05:35 Tak si kup kanára.
01:05:36 Zmizí jenom, když si nahlas takhle zazpívám.
01:05:39 No to jsem šťastnej.
01:05:41 Jaká je tu síla skryta, co ho odhání.
01:05:44 No ten zpěv.
01:05:45 Moje formule tajná mraky rozhání.
01:05:48 Já bych rád kdyby bylo ticho, gimi.
01:05:51 Gimidet gimidet gimi gimi gimidet gimi gimi gimidetdink.
01:06:13 Naďa Urbánková
01:06:31 Kdybys byl králem a mohl mi dát
01:06:39 jen jakoby darem svoji zemi, či stát.
01:06:45 Když koupíš mi zámek a ze zlata štít
01:06:51 a sbírku všech známek, já nebudu chtít.
01:07:03 Vždyť já chci jen žít, jak žít se má a o nic víc.
01:07:16 Je to jen má touha šílená a té chci říct.
01:07:38 Závidím řekám, vidím je téct. Závidím chlebům, cítím je péct.
01:07:48 Závidím ohňům voňavý dým. Závidím růžím a nepochodím.
01:07:57 Závidím včelám medový ráj. Závidím dubnu, že přivádí máj.
01:08:07 Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá.
01:08:22 Studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá.
01:08:42 Závidím cestám. Závidím jim.
01:08:47 Závidím stromům. Závidím jim.
01:08:52 Závidím loukám. Závidím jim.
01:08:57 Závidím horám.
01:09:16 Karel Gott
01:09:40 Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín.
01:09:55 Rampouchem srdce prokláté, studený hlas, na dlani mráz,
01:10:04 ledový klín.
01:10:08 Slunce svit marně útočí, její cit neroztál.
01:10:22 Prosím vás, pane průvodčí,
01:10:28 zastavte vlak, už je to tak, nemohu dál.
01:10:35 Vidím, že už se šeří. A vím, že už teď zpívá
01:10:42 smutek u zavřených dveří pro toho, kdo je sám.
01:10:49 Pro toho, kdo si věří, pro toho, kdo si zpívá,
01:10:56 přestože na rtech ho studí polibek poslední.
01:11:03 Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín.
01:11:19 Až se mě jednou zeptáte, co z toho mám, že žiju sám,
01:11:27 neodpovím. Co z toho mám, že žiju sám?
01:11:40 Že žiju stále sám?
01:12:05 Eva Pilarová a Leona Machálková
01:12:12 Je nebezpečné dotýkat se hvězd, na zem spadlých,
01:12:18 na zem spadlých z nebe. Je nebezpečné dotýkat se tebe .
01:12:31 Ve hvězdách stojí psáno, proč chodím večer smutna spát.
01:12:41 Proč se pláčem budím ráno a proč mě nemá nikdo rád.
01:12:51 Proč si v duchu stále říkám, že bych se měla brzy vdát?
01:13:00 Proč se v noci nezamykám, když vím, že bych se měla bát?
01:13:53 Je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých,
01:13:59 na zem spadlých z nebe, je nebezpečné dotýkat se tebe.
01:14:07 A vrhnout se do nebezpečí, to je pro nás čest.
01:14:12 A ještě dneska musíme se spolu dotknout hvězd.
01:14:23 A ještě dneska musíme se spolu dotknout hvězd.
01:15:20 Vzpomínka na jazzovou operu: Dobře placená procházka.
01:15:33 Já přilepím si známku na čelo, razítkem omráčen, přestanu vnímat
01:15:44 vše co mě celý život bolelo. Hned si začnu jiných věcí všímat.
01:15:55 Říkají o mne, že jsem listonoš, že jsem listonoš.
01:16:02 Já už tomu věřit začínám. Stejně se jednou stanu holubem
01:16:17 a budu lítat s poštou při měsíci. Picasso neví, že mám za lubem
01:16:28 přebrat mu jeho krásnou holubici. Budem si spolu jako děti,
01:16:39 tak jako děti, na tichou poštu hrát.
01:16:51 V krajině exotických pohlednic. Z Mrtvého moře se pak napijem.
01:17:03 Pěvecký sbor poštovních úřednic bude nám k tomu zpívat rekviem.
01:17:15 To je mý nevyplacený blues, nevyplacený blues,
01:17:22 blues, který se nevyplácí, to je to moje blues.
01:17:43 Ty jsi švarná, já jsem švarný, já jsem švarný, já jsem švarný,
01:17:48 jaký jsme to krásný pár, jaký jsme to krásný pár.
01:17:52 Neříkej, že mám to marný, mám to marný, mám to marný,
01:17:56 že jsem pro tě příliš stár, že jsem pro tě příliš stár.
01:18:01 Zahrnu tě láskou vroucí, snesu po čem zatoužíš.
01:18:09 Nebudu tě nikdy tlouci, ani když to zasloužíš.
01:18:17 Popusť uzdu svojí touze, svojí touze, svojí touze,
01:18:21 ukryj se v mém náručí, ukryj se v mém náručí.
01:18:26 Pak už budeš jednat pouze, jednat pouze
01:18:30 jak ti srdce poručí, jak ti srdce poručí.
01:18:34 Nesetkáš se v celém kraji s líbeznějším zážitkem,
01:18:39 budeš se mít jako v ráji, nahá mezi dobytkem.
01:18:49 To je baba.
01:18:58 To všechno vodnes čas.
01:19:13 Když jsem byl ještě malý, tak se mě vždycky ptali,
01:19:19 zdali chtěl bych vázat stádo krav,
01:19:25 pročpak se mě ptali, když nakonec mě dali
01:19:31 na loď starou a řekli mi, plav.
01:19:36 To všechno vodnes čas. To všechno vodnes čas.
01:19:42 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
01:19:48 to, co všechno vodnes čas.
01:19:55 A na zdejší pouti bylo jestli plouti,
01:20:01 tam kde v moře vtéká řeky proud.
01:20:07 Zpět jel jsem proti proudu, když zřel jsem rodnou hroudu.
01:20:13 Pohnutím jsem se nemoh ani hnout.
01:20:17 To všechno vodnes čas. To všechno vodnes čas.
01:20:24 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
01:20:30 to, co všechno vodnes čas.
01:20:37 Za nejbližším rohem dal jsem lodi sbohem,
01:20:43 krásnou dívku z ranče jsem si vzal.
01:20:49 A tak v žití shodě, dočkal jsem se koně,
01:20:55 všichni tři teď šťastně žijem dál.
01:21:00 To všechno odnes čas. To všechno odnes čas.
01:21:06 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
01:21:13 to, co všechno odnes čas. Co všechno odnes čas.
01:21:18 Co všechno odnes čas.
01:21:48 Ach, ach, ta láska nebeská, ta láska, láska nebeská.
01:22:01 Ach, ach, ta láska nebeská. Je jak něžné pohlazení,
01:22:19 které život v štěstí změní. Ach, ta láska nebeská.
01:22:38 Bez ní život šťastný není. Oh no, nemůže být.
01:22:52 Bez ní život šťastný není. Jak by mohl jenom být.
01:23:03 A proč lásky políbení člověk nikdy nedocení?
01:23:17 Ach, ta láska nebeská. Ach, ta láska nebeská.
01:23:50 Lalalala láska nebeská. Ta láska nebeská.
01:23:56 Nebeská je láska nebeská. Ach, ta láska nebeská.
01:24:08 Je jak hebké pohlazení, které život v štěstí změní.
01:24:21 Ach, ta láska nebeská. Bez ní život šťastný není.
01:24:47 Bez ní život šťastný není. Nemůže nikdy, nikdy být.
01:25:00 A proč lásky políbení člověk nikdy, nikdy, nikdy, nikdy,
01:25:11 nikdy, nikdy nedocení? Ach, ta láska nebeská.
01:25:26 Ach, ta láska nebeská.
01:26:21 Milan Lasica
01:26:31 Dobrý večer, dámy a pánové, dovolte, abych vám přečetl dopis,
01:26:34 který jsem napsal dnes v noci Jiřímu Suchému.
01:26:38 Formu dopisu jsem zvolil proto, že je to důstojné a také proto,
01:26:44 abych se to nemusel učit nazpaměť.
01:26:49 Milý pane Jiří, byl jsem velmi příjemně překvapený,
01:26:54 když jste mě požádal, abych zde pověděl pár slov.
01:27:00 Na podzim roku 1959, když mi bylo 19 let a s Juliem Satinským
01:27:06 jsme v Bratislavě začínali naši komediantskou pouť,
01:27:10 ocitl jsem se, ani nevím jak, možná řízením osudu, v Praze,
01:27:15 v ulici Ve Smečkách a vystál tam dlouhou frontu
01:27:20 na představení Člověk z půdy.
01:27:23 Nad vchodem do hlediště byl nápis: Dnes hraji já. Miroslav Horníček.
01:27:30 A pod tím: Žádejte snížené vstupné. Miloš Kopecký.
01:27:39 Protože Semafor a vy, pane Jiří, jste kus mého a Juliova života,
01:27:45 tedy našeho, nebojím se říci, slovenského.
01:27:50 Kus nesmazatelný, abych parafrázoval Horníčkovu repliku
01:27:57 z Člověka z půdy, zkuste smazat nesmazatelné. To zkrátka nejde.
01:28:03 Milý pane Jiří, děkuji.
01:28:58 Dovolte, abych teď chvíli děkoval. Poněvadž mám komu.
01:29:04 Chtěl bych poděkovat panu prezidentovi a jeho choti
01:29:07 za to, že vážili cestu z Ořechovky.
01:29:11 Já taky vážil cestu z Ořechovky, ale oni nemuseli.
01:29:23 Oni nemuseli, já musel. Chtěl bych poděkovat všem,
01:29:28 kteří mají zásluhu na tomto večeru. Panu primátorovi,
01:29:34 který převzal záštitu, děkuji mu. Chtěl bych poděkovat našim
01:29:41 generálním partnerům Investiční a Poštovní bance
01:29:47 a akciové společnosti PVT za to, že dopomohly k tomuto večeru,
01:29:53 protože já bych to sám finančně neutáh.
01:30:04 Chtěl bych poděkovat všem, kteří jste se přišli na nás podívat.
01:30:09 Ale teď potřebuji poděkovat těm, kteří to táhli se mnou 40 let.
01:30:15 Ať stáli na scéně, nebo za scénou.
01:30:19 Anebo v kanceláři, ale tam se sedělo, tak to měli snazší.
01:30:24 Já jim moc děkuju a takhle bych mohl děkovat možná do rána.
01:30:31 Prostě děkuji všem, kteří se zasloužili o to,
01:30:35 že pořád existujeme a hrajeme, že máme své divadlo.
01:30:43 V této budově je kromě našeho divadla je ještě jedno velikánské.
01:30:49 Tato divadla tady žijí v pokojné symbióze.
01:31:02 Takže všem, všem děkuji.
01:31:06 Vám všem také děkuji, že jste se účastnili tohoto večera.
01:31:12 A těším se zase za 40 let na shledanou.
01:31:32 Na shledanou, na shledanou, mysli na mě a jdi spát.
01:31:47 Srdce hoří, oči planou. Na shledanou, na shledanou,
01:32:00 na shledanou, mám tě rád. Na shledanou, va va va,
01:32:11 na shledanou, va va va, až se budeš sama bát,
01:32:21 utrhni si růži planou. Na shledanou, na shledanou.
01:32:32 Na shledanou, na shledanou, mám vás rád.
Legendu moderní české divadelní kultury připomíná slavnostní pořad, který se konal v roce 1999 při čtyřicetinách divadla Semafor v Hudebním divadle Karlín. Na večer se sjeli téměř všichni, kteří touto scénou malých jevištních forem prošli – a není jich málo, vždyť v Semaforu se vystřídala celá jedna nebo dvě generace našich populárních zpěváků. Gratulovat také přišli Z. Svěrák, M. Eben a M. Lasica. Součástí programu byly ukázky a písně ze současných i starších představení, například Dobře placená procházka, Pré či Kytice.
