00:00:02 Historie.cs
00:00:27 Studenti jsou svérázná cháska.
00:00:29 Buď zlobí, nebo se učí.
00:00:31 Spíš zlobí.
00:00:33 Ale když o něco jde, třeba o svobodu,
00:00:36 tak najednou koukáte a oni jsou na náměstí.
00:00:39 Historie.cs, dobrý den.
00:00:42 Češi, pojďte s náma!
00:00:50 Daniel Kroupa, dobrý den.
00:00:51 Dobrý den.
00:00:52 Stanislav Komárek, dobrý den.
00:00:54 Dobrý den.
00:00:55 Pánové, vy jste představitelé
00:00:58 studentského vzdoru, i když každý jiným způsobem.
00:01:03 Dan Kroupa vlastně plynule z vysoké školy přešel do disentu.
00:01:09 Profesor Komárek plynule přešel do Rakouska.
00:01:14 Dá se to tak říct?
00:01:16 Ne úplně plynule.
00:01:18 V 25 letech, odhaduji.
00:01:21 Každý svým způsobem dali najevo,
00:01:23 že s totalitou,
00:01:25 nebo jak teď někdo říká s autoritativním režimem,
00:01:29 v této zemi nesouhlasí.
00:01:31 Kam až sahá tradice toho studentského odporu
00:01:35 vůči totalitním a autoritativním režimům?
00:01:38 Myslím historicky.
00:01:42 To je velmi těžko říci.
00:01:44 Když vzpomínám na vzpurné mladé lidi,
00:01:47 abych to řekl obecněji, kteří se zajímají o vědění.
00:01:51 To je oblíbené slovo - rebely.
00:01:53 Ano.
00:01:54 Tak se mi vybavuje případ Sokratův.
00:01:57 On byl obžalován za to, že zavádí nová božstva,
00:02:01 ale že kazí mládež.
00:02:03 To znamená, okolo něj byla spousta mladých lidí
00:02:07 a ty aténské občany to tak štvalo,
00:02:11 zřejmě proto, že ti mladí lidé tam dělali
00:02:14 jakési nepokoje.
00:02:16 Čili v tom ta žaloba na Sokrata byla opodstatněna.
00:02:21 A zjevně nebyl sám, protože podobné skupiny
00:02:25 vzpurných mladých lidí, studentů,
00:02:28 byly okolo učitelů moudrosti neboli sofistů.
00:02:34 Koneckonců z historie ranější, z roku 1848,
00:02:40 a i ve středověku byly běžné pouliční rvačky studentů
00:02:44 s řemeslnickými cechy.
00:02:46 To mělo možná spíš podobné pozadí jako dnešní fotbalový rowdies.
00:02:50 Ale v tom roce 1848 už to bylo zcela výrazně politické.
00:02:57 No ono ve středověku, na středověkých univerzitách,
00:03:01 se musela zavádět jakási policejní služba,
00:03:05 která udržovala pořádek uvnitř té univerzity.
00:03:08 To svědčí o tom, že tam probíhaly značné nepokoje.
00:03:14 No tady v Praze, jak známo,
00:03:17 v souvislosti s Wycliffeovými spisy,
00:03:21 Zbyněk Zajíc Abeceda, spálil knih a nic nevěda,
00:03:26 tak to rovněž vyvolávalo jakési studentské nepokoje.
00:03:30 Vlastně i sama Karlova univerzita, když byla roku 1348 založena,
00:03:37 tak bych řekl, že produkovala
00:03:40 mladé nepokojné lidi, kteří potom vytvořili,
00:03:44 řekl bych, zázemí pro husitské povstání.
00:04:01 Studenti se sešli u Karlova náměstí
00:04:03 vevnitř v Technice.
00:04:05 Tento druhý průvod byl ještě důležitější
00:04:10 než ten první, dva dny předtím,
00:04:12 kterému slíbil prezident Beneš, že bude demokracie zachována,
00:04:17 protože to už bylo všechno v háji.
00:04:22 To už Klement Gottwald se vrátil z Hradu,
00:04:26 už začaly fungovat akční výbory a tento pochod
00:04:33 šel protestovat proti ztrátě demokracie na Hrad.
00:04:39 Obrovsky působivé bylo, to byl vydán takový pokyn:
00:04:44 "Nic nevolat, nebavit se, naprosto mlčet."
00:04:49 Já vám musím říci, že to byl tak silný zážitek,
00:04:52 že když tady o něm začínám mluvit, tak ho mám v sobě.
00:04:58 Jak se ta masa, ty tisíce mladých lidí,
00:05:03 mlčky, ale odvážně, sunou tím,
00:05:08 tenkrát to byl dost takový temný únorový večer,
00:05:13 byla lezavá zima, a studenti šli jako jediní
00:05:17 v tom národě protestovat na Hrad.
00:05:21 To čelo průvodu v Nerudovce, tam jak přechází
00:05:25 Nerudovka na hradní rampu, dnes je tam pamětní deska,
00:05:29 tak tam ho zastavil pohotovostní pluk SNB.
00:05:47 Myslíte si, že jde jenom o mutaci
00:05:50 nějakého mladistvého odporu proti generaci otců a matek?
00:05:56 To bych nepovažoval za hlavní motiv.
00:05:59 Já se domnívám, že to,
00:06:01 co je takovým živným podhoubím, je,
00:06:04 že studenti nemají ještě nějaké ekonomické závazky.
00:06:12 Nikdy neděláme revoluci s lidma, kteří mají ženy a děti.
00:06:16 Kteří mají ženy a děti.
00:06:18 Oni vlastně mají trošku, bych řekl,
00:06:22 ten život bez zodpovědnosti k tomu obstarávat denní chléb a tak dále.
00:06:27 Toto oni mají zajištěno a tak trochu to považují
00:06:30 za samozřejmé.
00:06:32 Ale myslím si, že z velké části
00:06:34 to jsou ideové příčiny.
00:06:37 Na těch středověkých univerzitách to byly vášnivé boje
00:06:41 mezi zastánci různých teologických, filozofických škol.
00:06:46 V tom roce 1848 tam už se začíná probouzet
00:06:51 národní vědomí a určitý politický odpor.
00:06:56 Takže spíš bych hledal příčiny v těchto podnětech myšlenkových.
00:07:03 Koneckonců nejen studenti se bouřili.
00:07:06 Ale v pozdní antice, či raném středověku, také mniši.
00:07:10 My málo jsme si dneska vědomi toho, že mniši ve staré Alexandrii
00:07:14 byli poměrně značná a někdy drsná revoluční síla,
00:07:18 někdy trochu tak jako chlapci na špinavou práci.
00:07:22 Co dělali?
00:07:25 Takové bojůvky.
00:07:28 On to byl i velký přelom, řekněme, politický.
00:07:31 Tvrdí se, že i jedna frakce
00:07:33 alexandrijské knihovny byla takto zapálena.
00:07:37 Tehdy rozzuřený dav rozsápal jednu z mála filozofek,
00:07:43 o kterých víme v antice, a zřejmě tam také docházelo
00:07:48 k podobným bouřím.
00:08:03 Studenti koncem 60. let, tedy v období roku 1967,
00:08:08 až tedy do okupace, byli velice aktivní,
00:08:11 předtím a tedy i potom.
00:08:13 Řekla bych, že to byla skupina,
00:08:16 která nejvíce profilovala společnost.
00:08:19 Ale tak to bývá skoro vždycky.
00:08:22 Já jsem tehdy byla mladá asistentka a byla jsem i věkově jim blízko.
00:08:27 Navíc jsem byla zástupkyně za ten sbor učitelů
00:08:30 v akademické radě studentů, takže já jsem je osobně znala.
00:08:35 Přímo v době okupace, tedy toho 21. srpna,
00:08:39 vlastně ti studenti zde ještě nebyli.
00:08:41 Nezapomeňme, že to byly vysokoškolské prázdniny.
00:08:45 Takže teprve potom se tedy dávali dohromady
00:08:48 a velice aktivně.
00:08:50 Podívejte se, vždyť tito studenti pracovali
00:08:53 okamžitě v redakcích, dělali letáky, rozdávali je.
00:08:58 No a samozřejmě ty všechny potom pozdější setkání,
00:09:02 ta akademická rada studentů a ty stávky,
00:09:07 to všechno byla záležitost studentů.
00:09:10 Jednoznačně byli proti.
00:09:12 Ve srovnání reakce studentů na okupaci a na Jana Palacha,
00:09:17 tak to bylo trošku rozdílné.
00:09:20 Ta okupace, to zasáhlo celek.
00:09:24 Ten Jan Palach zasáhl především tu vysokoškolskou obec.
00:09:29 Také to samozřejmě organizovali, ale přece jenom to už byl
00:09:33 jakýsi útlum.
00:09:38 Jak to bylo třeba v Rakousku?
00:09:39 Jak je to se studenty?
00:09:41 Jsou taky takoví revoluční?
00:09:42 Vy říkáte, že Rakousko je vaše druhá vlast.
00:09:45 Tak v dobách, kdy jsem tam byl, vcelku nebyly nijaké revoluce,
00:09:49 až teprve poté, co jsem z Rakouska odešel.
00:09:52 Jedna věc mi byla tehdy dosti nepříjemná
00:09:55 nebo běhal mi mráz po zádech.
00:09:57 Tehdy se, ale to bylo i mnoho jiných lidí,
00:10:00 nejen studenti, účastnili demonstrací
00:10:02 za unilaterální ozbrojení západní Evropy.
00:10:05 Když tedy takhle čerstvě emigrujete a teď tam jde třistatisícový dav
00:10:10 a skanduje: "Raději rudý, než mrtvý."
00:10:15 Tak potom si říkáte, zda-li by v nějaké té Paraguayi
00:10:19 nebylo přece jenom lépe.
00:10:21 A ve slabých chvílích jsme si studovali mapy
00:10:24 Jižní Ameriky a doufali jsme, měli jsme tehdy ještě mladé nohy,
00:10:28 že se nám podaří utéct včas.
00:10:31 Každá revolta má dvě strany.
00:10:35 Já bych řekl, moje zkušenost tady doma,
00:10:39 byla spíše taková proměnlivá.
00:10:42 Bylo období, kdy ti studenti byli ochotni
00:10:45 se angažovat, nasadit, demonstrovat, něco organizovat.
00:10:50 Pak bylo období naprosté pasivity, kde ta aktivní skupinka
00:10:54 nedokázala rozhýbat studenty téměř k ničemu.
00:11:00 Je to skoro takový magický jev, který se nedá předvídat.
00:11:04 Nedá se to nijak vyvolávat uměle.
00:11:08 Prostě to vznikne v tom studentském prostředí
00:11:11 a to nadšení studenty pohne.
00:11:14 Já bych řekl, že opravdu to nelze hodnotit
00:11:17 ani kladně, ani záporně.
00:11:19 Velice často, třeba v roce 1968,
00:11:23 naši západní kolegové - studenti demonstrovali za pravý opak toho,
00:11:29 co jsme chtěli my tady u nás.
00:11:31 My jsme bojovali proti komunistickému režimu,
00:11:36 zatímco tam vůdci studentského povstání,
00:11:41 tak byli z velké části radikální levičáci.
00:11:56 28. října, což byl státní svátek
00:11:58 za Československé republiky, který protektorátní vláda zrušila,
00:12:02 učinila z něj klasický pracovní den a odboj vyzýval obyvatelstvo,
00:12:06 aby pokojným způsobem dalo najevo, že s tím nesouhlasí
00:12:09 a že si připomíná první Československou republiku
00:12:12 a ideály T. G. Masaryka.
00:12:14 Vyzýval k takovým aktivitám, jako že lidé si mají vzít
00:12:17 smuteční oblečení, mají dát najevo smutek z toho,
00:12:20 že již 28. říjen nemohou slavit.
00:12:22 Nicméně obyvatelstvo si to vyložilo trošku jinak,
00:12:25 respektive chtělo dát razantněji najevo svůj postoj
00:12:29 k okupačnímu režimu než pouze oblečením.
00:12:32 A tak tedy došlo na řadě míst Protektorátu,
00:12:35 zejména tedy v Praze, k mohutným manifestacím,
00:12:39 k provolávání protinacistických hesel,
00:12:42 k provolávání slávy Edvardu Benešovi,
00:12:45 ale i J. V. Stalinovi a k protiokupačním vystoupením.
00:12:49 Nacisté samozřejmě nemohli to tolerovat
00:12:52 a zakročili proti tomu s brutalitou dosud nevídanou,
00:12:56 na území Protektorátu byly nasazeny bezpečnostní jednotky
00:13:00 při vyklizování Václavského náměstí.
00:13:02 Během tohoto vyklizování došlo k ostré střelbě do davu,
00:13:06 při níž kolem 18:30 hodin byl zastřelen
00:13:09 dělník Václav Sedláček
00:13:11 a postřelen student medicíny Jan Opletal.
00:13:13 Došlo k tomu v Žitné ulici.
00:13:15 Jan Opletal na následky zranění 11. listopadu zemřel,
00:13:19 přes veškerou lékařskou péči, která mu byla poskytnuta.
00:13:22 15. listopadu se posléze konalo poslední rozloučení,
00:13:26 nikoliv pohřeb, jak bývá někdy uváděno,
00:13:28 protože Jan Opletal byl pohřben v Nákle na Moravě,
00:13:31 odkud pocházel.
00:13:33 Takže v Praze se konalo poslední rozloučení.
00:13:36 Začalo to na Albertově.
00:13:37 Tohoto posledního rozloučení se účastnily tisíce studentů,
00:13:42 kteří dávali najevo svoji nelibost s okupačním režimem
00:13:45 a tedy s tím, že Jan Opletal byl takto zabit.
00:13:49 V ranních hodinách 17. listopadu, kolem 04:00 hodin,
00:13:54 přijely k této budově Hlávkovy koleje
00:13:57 nacistické bezpečnostní jednotky.
00:13:59 Obsadily kolej a studenty zatkly
00:14:01 a transportovaly je do Ruzyně, do bývalých dělostřeleckých kasáren
00:14:06 československé armády.
00:14:07 Hitler nařídil tuto akci jako odvetu
00:14:10 za události 28. října a zejména 15. listopadu 1939.
00:14:16 Součástí těch represivních opatření
00:14:19 bylo i uzavření českých vysokých škol.
00:14:22 Týkalo se to i Vysokého učení v Brně,
00:14:25 týkalo se to Báňské univerzity v Příbrami.
00:14:30 Jediná škola, řekněme vyšší než středoškolská,
00:14:34 která mohla v Protektorátu působit, byla Teologická fakulta,
00:14:37 která působila ve formě teologického učiliště.
00:14:40 V těch nacistických dokumentech je několikrát řečeno,
00:14:44 že jsou to právě studenti, kteří představují
00:14:46 nejradikálnější složku české společnosti.
00:14:49 Ti studenti vyjadřovali odpor právě i třeba oblečením,
00:14:53 nošením čepic, kterým se říkalo "masaryčky".
00:14:56 Ti mladí lidé a studenti dávali tímto najevo,
00:15:01 že nesouhlasí s okupací a nacisty toto velice provokovalo.
00:15:06 Nemohli někoho zatknout jenom za to,
00:15:08 že nosí nějakou čepici.
00:15:10 Takže v těch hlášeních z roku 1939 se objevuje,
00:15:13 že je to jednak inteligence, a pak mladí lidé a studenti,
00:15:16 kteří jsou tou nejradikálnější skupinou.
00:15:23 Zvláštní je například, že teď vyšel před krátkou dobou
00:15:27 průzkum CVVM.
00:15:30 Tři čtvrtě lidí nechtějí návrat komunismu nebo diktaturu.
00:15:34 Nicméně 18 procent by obojím nepohrdlo.
00:15:40 Myslíte si, že mezi těmi 18 procenty,
00:15:45 kteří chtějí komunismus, tedy ten specifický,
00:15:52 po kterém ti lidé nostalgicky volají
00:15:55 a vzpomínají na něj, anebo diktátora bez parlamentu,
00:16:00 že by se našel někdo takový mezi studenty,
00:16:03 kdo by s tím souhlasil?
00:16:06 Jistě, že ano.
00:16:07 Je celá řada studentů, kteří se hlásí
00:16:09 právě k této radikální levici.
00:16:11 I když to ne vždycky mohou ve svém prostředí
00:16:13 dávat najevo.
00:16:15 Ale taková uskupení jsou a já občas mezi studenty,
00:16:19 když poslouchám jejich diskuse, tak tyto studenty identifikuji.
00:16:25 Důležité je, že, řekněme, na té univerzitní výuce,
00:16:30 alespoň pokud já jsem o tom informován,
00:16:34 tam se tyto ideologické záležitosti neakceptují.
00:16:39 Tam se probírají veškeré ideologie vcelku jakožto rovné.
00:16:46 Diskutuje se tam zcela otevřeně o všem.
00:16:50 V žádném smyslu tam nesmí docházet
00:16:52 k nějaké propagandě tím či oním způsobem.
00:16:55 Toto nebývalo zvykem v minulých desetiletích,
00:16:59 a řekněme, v těch 60. letech, ale i později.
00:17:03 Někteří profesoři se snažili indoktrinovat
00:17:06 své studenty a podněcovat je k tomuto boji.
00:17:09 Dokonce někteří slavní filozofové světového významu
00:17:14 na tom postavili svoji koncepci, jako třeba Herbert Marcuse.
00:17:18 On místo dělnické třídy vidí revoluční sílu
00:17:23 v té mladé inteligenci.
00:17:28 Bylo to postavené na Francii v tom roce 1968.
00:17:32 Zajímavé bylo, že mnozí z těch radikálních vůdců,
00:17:35 kupříkladu ve Francii bych uvedl konkrétní jméno
00:17:40 André Glucksmann, tak potom,
00:17:42 co se odehrálo v roce 1968 a pravděpodobně
00:17:46 i po četbě Solženicynova Souostroví Gulag,
00:17:49 tak zcela radikálně obrátili své smýšlení
00:17:53 a s tímto levicovým radikalismem se rozešli.
00:18:01 To ostatně někteří autoři Černé knihy komunismu také?
00:18:05 Nebyli sami.
00:18:06 Ano.
00:18:07 Jak vy se na tento problém díváte, jako že někteří studenti
00:18:12 by si docela klidně uměli představit tuto zemi
00:18:15 s diktátorem?
00:18:16 Vy jste se také s takovými setkal?
00:18:18 Setkal, ačkoli jich není obzvláště mnoho.
00:18:21 Já bych obecně těm, kdo si něco takového přejí,
00:18:24 to opravdu přál uskutečnit.
00:18:27 Hlavně ať u toho nejsem já, prosím vás, pane profesore.
00:18:31 Ne, nechte mě domluvit.
00:18:33 Že by zbytek občanstva dobrovolně vyklidil
00:18:35 jeden nebo dva okresy a tam by si dotyční
00:18:37 mohli ten experiment jen tak mezi sebou provést.
00:18:42 To myslím, že by bylo velmi poučné.
00:18:48 A výchovné.
00:18:49 A výchovné.
00:18:51 Já nejsem sociolog, ale pokud si dobře pamatuji,
00:18:55 tak od toho roku 1989 vlastně nepřetržitě
00:18:58 se ta skupina pohybuje kolem 18 - 20 procent.
00:19:02 No trošku to stoupá, bohužel.
00:19:05 Stoupá to všem o jednotlivá procenta.
00:19:08 To znamená nikoli výrazně.
00:19:10 To, nad čím se lze podle mě podivovat,
00:19:14 je, že to neklesá.
00:19:16 Ale řekl bych, že by se to asi dalo vysvětlit tím,
00:19:19 že v posledních 5 letech, nebo možná i 10 letech,
00:19:24 se naší zemi příliš nedařilo a je to trochu reakce
00:19:28 na tu depresi po ekonomické krizi.
00:19:31 Čili řekl bych, že je to svým způsobem
00:19:35 pochopitelné.
00:19:37 Ale je to pochopitelné také díky tomu,
00:19:40 že vlastně u nás neexistuje výchova k demokratickým hodnotám.
00:19:45 Ve Spojených státech amerických existuje propracovaný systém,
00:19:49 kde se děti na základních, ale zejména na středních,
00:19:54 školách učí znát demokratické hodnoty
00:19:56 své vlastní země a diskutují o tom
00:19:59 velice otevřeně a vášnivě.
00:20:02 Tím se vlastně, řekl bych,
00:20:06 porozumění té demokracie reprodukuje.
00:20:09 U nás ta výuka občanské nauky chce vyčerpat všechno,
00:20:14 co by se mohlo hodit člověku do života.
00:20:17 Výsledkem je, že studenti si nepamatují
00:20:21 skoro nic.
00:20:22 Tato myšlenka, že tedy k demokratickým hodnotám
00:20:27 je třeba mladé lidi vychovávat, tak ta v našem školském systému
00:20:31 vlastně nehraje žádnou roli.
00:20:40 Mene Tekel pochází z Bible, ze Starého zákona.
00:20:43 Tam je takový příběh o tom, jak kdosi zneužíval své postavení.
00:20:47 Jednoho dne se mu objevilo znamení psané ohnivou rukou
00:20:52 jménem Mene Tekel Ufarsin.
00:20:54 To volně přeloženo znamená:
00:20:56 "Tvé činy byly sečteny, byl jsi shledán lehkým,
00:21:00 tedy špatným a tvé vládnutí bude ukončeno."
00:21:04 Nám se to zdálo tak příhodné ke všem totalitám
00:21:07 a jak je vidět, ty totality byly odjakživa,
00:21:10 to zneužívání moci, a bohužel jsou a budou,
00:21:13 tak jsme ten festival pojmenovali podle toho.
00:21:17 Letos bylo téma Studenti proti totalitě,
00:21:21 protože se nám sešla, jistě ne náhodou,
00:21:24 taková půlkulatá výročí, rok 1939, to je 75 let.
00:21:28 Potom v roce 1949 byli popraveni studenti
00:21:33 Právnické fakulty Univerzity Karlovy,
00:21:36 Boris Kovaříček a Karel Bacílek,
00:21:38 kterým jsme se hodně věnovali letos.
00:21:40 Pak víme, že rok 1969: Jan Palach, Jan Zajíc.
00:21:43 A rok 1989.
00:21:45 Čili ta půlkulatá výročí nám dala podnět k tomu,
00:21:51 abychom tento ročník věnovali čistě studentům
00:21:54 a jejich odvěkému boji proti zlu, násilí, totalitě.
00:22:03 Já jsem při přípravě toho letošního ročníku
00:22:06 nahlížel i do svých archivů.
00:22:09 Našel jsem materiál z doby, kdy jsem byl
00:22:12 na Divadelní fakultě AMU v roce 1969.
00:22:17 V tzv. Palachově týdnu, tedy poté, co se Jan Palach upálil,
00:22:23 tak jsme vydali prohlášení, které jsme nacyklostylovali,
00:22:27 a četlo se po divadlech.
00:22:29 Já bych vám z toho kousek rád tady přečetl:
00:22:32 Přísaháme v těchto chvílích sami sobě,
00:22:36 že nedopustíme, aby světlo hořící pochodně
00:22:39 pohltila temnota.
00:22:41 Aby odkaz Jana Palacha mohl být někým znesvěcen.
00:22:53 V souvislosti s tím, co jste říkal o tom,
00:22:56 že byla období, kdy ti studenti byli pasivní,
00:23:00 tak ono to možná souviselo s výběrem na ty vysoké školy.
00:23:04 Většina, nebo podstatná část, byla vybírána tak,
00:23:08 aby kádrově vyhovovala?
00:23:10 Nejenom, aby kádrově vyhovovala, ale aby nepocházeli z rodin,
00:23:14 které mají rebelii takříkajíc jako genetickou vlohu.
00:23:18 To je sice pravda, ale to platí pro 70. - 80. léta,
00:23:22 i když i tam se dají zaznamenat určité pohyby mezi studenty.
00:23:27 Ale udivující je to spíš v těch letech devadesátých
00:23:30 a v letech dalšího tisíciletí, prvního století dalšího tisíciletí.
00:23:35 Tady by člověk očekával, že studenti budou
00:23:39 daleko citlivěji reagovat na některé společenské události
00:23:44 a zdá se, že ta pasivita vlastně přetrvává.
00:23:48 Studenti se věnují svým věcem.
00:23:51 Veřejné záležitosti je přestaly zajímat.
00:23:55 Když jsme dělali kupříkladu vysokoškolský zákon,
00:23:58 tak jsme se snažili, aby co největší možnost
00:24:01 na řízení univerzit měli sami studenti.
00:24:05 Dá se říci, že to do značné míry,
00:24:08 ne snad ztroskotalo, ale fungovalo špatně,
00:24:13 díky malému zájmu studentů o tuto věc.
00:24:16 A není to tím, že ten konzumerismus zasáhl
00:24:20 i tu revoluční skupinu občanů?
00:24:24 Tak pochopitelně zasáhl.
00:24:28 A elektronická společnost.
00:24:30 Pardon, že vám skáči do řeči.
00:24:32 Rozhodně oboje.
00:24:33 To jsou oboje takové významné, řekl bych, trankvilizéry.
00:24:37 Těsně po roce 1989 bylo mezi studenty velké nadšení,
00:24:41 já si vzpomínám, že moje první přednášky
00:24:44 pronášené v roce 1990 ještě ve špatné češtině,
00:24:48 končívaly vždycky dlouhými diskusemi u piva ve stylu:
00:24:52 "Pane doktore, řekněte nám, jak je to doopravdy."
00:24:55 Oni měli dojem, že ti učitelé jim
00:24:57 i tu Pythagorovu větu zlomyslně překrucovali.
00:25:02 Tak to přece jenom nebylo.
00:25:06 Sám jsem si vybral biologii, protože to byl apolitický obor,
00:25:10 proti třeba historii, která by mě taky zajímala.
00:25:13 Nakonec vidím, že nějak trochu politické,
00:25:16 ono je vlastně všechno.
00:25:19 Ale zrovna doba pozdních 70. a raných 80. let,
00:25:23 co jsem je zažil na univerzitě, tak ta byla neobyčejně mrtvá
00:25:27 a každý se zajímal jen o to své.
00:25:31 Vy jste tedy odešel v roce 1983, tuším.
00:25:36 Ano.
00:25:38 Takže vy jste se nedostal do té skupiny se vším smířených?
00:25:44 Co vás tak zlobilo na tom režimu?
00:25:48 Je to strašně zvláštní, když to řeknu,
00:25:50 ale moje hlavní motivace k odchodu byla estetická.
00:25:56 Přišlo to jednou, zcela neočekávaně.
00:25:59 Jel jsem z Jindřichova Hradce do Českých Budějovic autobusem.
00:26:03 Vy to, pánové, pamatujete, tam podél té cesty
00:26:08 byla celá řada takových těch poutačů,
00:26:11 co kilometr jeden.
00:26:12 "Sovětský svaz: mírová hráz."
00:26:14 "Sovětský svaz: přítel nejvěrnější."
00:26:17 "Závěry n-té pětiletky splníme již za 4 roky."
00:26:20 A tak dále.
00:26:22 "Proletáři všech zemí, spojte se."
00:26:25 "Spojené lihovary." Bylo na Smíchově.
00:26:27 Ano, přesně tak.
00:26:30 A to trvalo hodinu a mně se z toho udělalo,
00:26:32 řekl bych, esteticky špatně.
00:26:34 Řekl jsem si, že v této zemi, byť zašit v Akademii věd,
00:26:38 už dále nebudu.
00:26:40 Viděl jsem před sebou takříkajíc 3 cesty.
00:26:44 Jedna z nich vedla do emigrace, jedna vedla do kriminálu
00:26:48 a třetí možná do blázince.
00:26:50 A to je pak výběr velmi jednoduchý.
00:26:53 Některá ta rozhodnutí přicházejí poměrně rychle
00:26:56 a zpětně vidím, že to bylo nejchytřejší rozhodnutí,
00:26:59 které jsem v životě udělal.
00:27:02 Jaká byla vaše cesta ze studentských kamen do disentu?
00:27:07 Já jsem po roce 1968, po strašném ponížení našeho národa,
00:27:12 také přemýšlel, jestli mám odejít,
00:27:16 jako někteří přátelé tehdy odcházeli.
00:27:19 Já jsem byl sám s maminkou.
00:27:21 Musel bych ji zde nechat samotnou.
00:27:23 Čili tento závazek mě tady udržel takříkajíc natrvalo.
00:27:29 Ale na mě veliký dojem v těch srpnových dnech roku 1968,
00:27:35 kdy opravdu všude na ulicích byla ta sovětská vojska
00:27:41 a kdy jsem poprvé zažil střílení a hvízdaly kulky kolem uší,
00:27:45 tak tehdy vyšlo v nějakých novinách
00:27:48 takové prohlášení filozofa Jana Patočky
00:27:53 a on tam napsal, co se má dělat v té okupaci.
00:27:59 On tam psal:
00:28:01 "Živit se prací a ne kolaborací."
00:28:04 Tato zásada mně utkvěla.
00:28:08 Říkal jsem si, že se budu snažit živit
00:28:11 fyzickou prací.
00:28:13 Nastoupil jsem jako kopáč do dělnické party
00:28:18 a protloukal jsem se tedy všelijak.
00:28:21 K tomu jsem studoval samozřejmě.
00:28:24 Navštěvoval jsem dál přednášky, ale prostě jsem se živil
00:28:29 podobnými pracemi, jako čistič výloh a topič.
00:28:33 Když pak ze zdravotních důvodů to nešlo,
00:28:35 nastoupil jsem jako propagační redaktor v Tesle,
00:28:40 kde jsem propagoval rozhlasové a televizní přijímače
00:28:45 a podobně.
00:28:46 Psal jsem o technice, technické články.
00:28:49 Snažil jsem se cílevědomě vyhnout jakémukoli závazku s tím režimem.
00:28:57 Do disentu mě to přivedlo tak trošku náhodou.
00:29:02 Přece jenom ten okruh studentů profesora Patočky
00:29:05 z velké části cítil určitou zodpovědnost,
00:29:09 když pan profesor se stal mluvčím Charty 77,
00:29:13 tak mnozí z nás o tom příliš nepřemýšleli
00:29:18 a tu chartu podepsali taky.
00:29:32 Pro mě bylo překvapení, kolik se tady sešlo studentů.
00:29:36 Faktem je, že ta akce,
00:29:37 jak měla punc na jednu stranu něčeho zakázaného,
00:29:40 na druhou stranu povoleného, aspoň ta první část,
00:29:43 tak to sem přitáhlo řadu studentů,
00:29:45 kteří by na demonstraci na Václavák nikdy nešli.
00:29:48 Já si pamatuji, že my jsme odhadovali
00:29:51 s přítelem Fefíkem, kolik tu bude od nás studentů,
00:29:54 jako z žurnalistiky, což byla asi nejmenší fakulta.
00:29:57 Tak jsme si říkali, že vzhledem k určité
00:29:59 politické angažovanosti, vzhledem k tomu,
00:30:01 že tam byli studenti z různých rodin,
00:30:04 i z takových středních komunistických kruhů,
00:30:06 tak jsem si říkal, že tam tolik lidí nepůjde.
00:30:10 Nicméně to, že to byl tedy pátek,
00:30:12 to, že to byla akce nějakým způsobem promovaná,
00:30:16 dnešními slovy řečeno, a nebyla zakázaná,
00:30:19 tak tam prostě přišli.
00:30:21 To byl zajímavý fenomén, protože když tito studenti
00:30:24 z těchto rodin dostali také obuškem,
00:30:28 tak pak se byli schopni postavit i svým vlastním rodičům
00:30:31 a ti to špatně i uvnitř strany vysvětlovali,
00:30:34 že vlastně se bijí jako i komunistické děti.
00:30:40 Já si myslím, ten zlom během demonstrace
00:30:43 začal svým způsobem už tady při tom,
00:30:44 jak si lidi uvědomovali, kolik nás je,
00:30:47 při tom prvním odchodu, který byl na to místo vyhrazené,
00:30:50 na ten Vyšehrad, ale začali se tam nabalovat
00:30:53 další lidé.
00:30:54 Myslím si, že to, že to nebylo jenom studentské
00:30:57 a že při těch ulicích se přidávali lidé z práce,
00:31:00 to bylo fantastické.
00:31:03 Pro mě ten klíčový zlom byl na Engelsově nábřeží,
00:31:06 svým způsobem pod bydlištěm Václava Havla,
00:31:09 kde se skandovalo: "Vašku, kde jsi?"
00:31:13 Já jsem vlezl na lampu a díval jsem se zpět
00:31:17 zhruba od Mánesa a viděl jsem obrovskou masu lidí.
00:31:21 Já jsem to odhadoval na několik desítek tisíc lidí.
00:31:24 Byl jsem překvapen.
00:31:25 Protože tady nás v tom sevřeném okolí Albertově
00:31:28 bylo několik tisíc a tam mi to připadalo,
00:31:30 že je to opravdu desítky tisíc.
00:31:37 Pro nás podstatná byla realita té konkrétní situace,
00:31:41 prostě podzim 1989.
00:31:42 Že tam byly přesahy, to bylo zřejmé.
00:31:44 Bez toho 17. listopadu 1939 by to nebylo.
00:31:47 Tady, když třeba to někdo analyzuje,
00:31:49 říká si:
00:31:50 "Vy jste navazovali spíš na to reformně-komunistické hnutí."
00:31:53 Tak u těch studentů to rozhodně nebylo.
00:31:55 My jsme navazovali, bojovali jsme celý rok 1989
00:31:58 o vznik časopisu typu student, Studentské listy.
00:32:00 Všechno věci, které v očích těch komunistů
00:32:02 na všech úrovních vyvolávaly toho ducha roku 1968,
00:32:05 který pro ně byl naprosto fatálním
00:32:08 a který vedl také k tomu jejich shození,
00:32:10 protože oni byli nastoleni, ta garnitura celá normalizační
00:32:14 nastolena po té okupaci, roku 1968.
00:32:21 Země česká, domov můj.
00:32:27 V tom hrají roli tradiční akademické svobody,
00:32:29 které si studenti jako během historie
00:32:32 vydupali anebo získali, nevím.
00:32:35 Ona je otázka, co jsou tradiční akademické svobody
00:32:39 a kolik z nich ve skutečnosti zbylo.
00:32:45 V minulosti, v tom středověku, ta univerzita byla
00:32:48 něco jako stát ve státě.
00:32:50 Ona měla vlastní zákony, vlastní jurisdikci,
00:32:53 vlastní práva a vlastní povinnosti.
00:32:56 Také ona byla feudál, měla nějaké vesnice,
00:33:00 kde zase na ni sedláci robotovali.
00:33:03 Tady to byly Horní Počernice a několik dalších.
00:33:06 Některé ty univerzity měly čtyři základní fakulty:
00:33:11 filozofickou, teologickou, práva a medicína.
00:33:16 Je třeba vědět, že tehdy vlastně na univerzitách
00:33:23 díky tomu byla neuvěřitelná svoboda.
00:33:25 To znamená, mohlo se tam diskutovat
00:33:28 v zásadě o všem, často na hranici
00:33:32 či za hranicí nějakého kacířství.
00:33:35 Pokud to člověk tedy neprohlašoval za platné,
00:33:40 tak vlastně všechny hypotézy se tam mohly probírat.
00:33:43 To ale potom vedlo k různým konfliktům.
00:33:46 Samozřejmě dnes ty akademické svobody už jsou,
00:33:50 neříkám reliktem, ale ve chvíli,
00:33:53 kdy máte stejnou svobodu v celé společnosti,
00:33:55 tak se jeví jako trošičku nadbytečné
00:34:00 to zvláště zdůrazňovat na akademické půdě.
00:34:03 Takže nemáme policii na univerzitách vlastní,
00:34:08 také by to pohltilo, řekl bych,
00:34:10 většinu rozpočtu dnešních univerzit
00:34:13 a nezbylo by nám na bádání.
00:34:15 Dnes prostě ta svoboda je skutečně tak široká,
00:34:20 nejenom na univerzitě, ale všude,
00:34:22 že se domnívám, že nehraje roli v těchto rebeliích.
00:34:28 Ovšem součástí akademické svobody, pokud vím, bylo,
00:34:31 že státní biřici nesměli vstoupit na akademickou půdu?
00:34:37 Ano, pochopitelně.
00:34:39 V některých zemích to ještě tak dodnes je.
00:34:42 Ono se velmi zřídka stane, že by se na univerzitě stal
00:34:45 nějaký kriminální počin.
00:34:47 Ale jak pan kolega Kroupa před chvílí říkal,
00:34:50 ony skutečně měly vlastní policii.
00:34:53 Bylo by dnes zajímavé si představit,
00:34:55 že by třeba měla i vlastní tajnou policii,
00:34:57 která by odposlouchávala telefonáty,
00:34:59 kontrolovala emaily.
00:35:02 Teď se na to podívám z hlediska ne-studenta.
00:35:06 Není to trochu nespravedlivé, že ti studenti měli tyto výsady?
00:35:13 Každý stav měl v tom středověku
00:35:15 některé výsady a zase některé povinnosti.
00:35:18 Takže ono musíme vzít v úvahu, že většina studentů
00:35:22 měla takříkajíc vysoko do žlabu.
00:35:25 Vzpomeňme na staročeské skládání podkoní a žák.
00:35:28 Kdy vlastně ten podkoní, dneska jako podomek, pacholek,
00:35:31 byl výborně zajištěn proti tomu studentovi.
00:35:34 Studenti žebrali, z části také kradli,
00:35:37 přiživovali se drobnými nádenickými činnostmi.
00:35:41 Ono to nebylo úplně snadné.
00:35:44 Tehdy byla snaha, ono se to vždycky úplně nevedlo,
00:35:48 ale nějak ty různé skupiny ve společnosti si nebyly rovné,
00:35:55 ale měly nějak, pokud možno,
00:35:57 adjustovaná práva a povinnosti tak,
00:36:00 aby to úplně nebilo do očí.
00:36:02 Ono to pak nakonec taky bilo, ale přece jenom tato idea
00:36:06 tam byla na samém začátku.
00:36:08 Druhá věc je, že ten studentský stav
00:36:11 byl strašlivě maličký.
00:36:13 Dnes máme v populaci 30 a více procent studentů
00:36:18 vysokých škol.
00:36:20 Nikdo tedy asi nebude poukazovat na to,
00:36:23 že jsou zde nějaká privilegia.
00:36:26 V zásadě každý, kdo splní podmínky,
00:36:29 může jít studovat na vysokou školu.
00:36:36 Proč právě vysokoškoláci, a je to pro ně charakteristické
00:36:42 už od roku 1848, jsou vždycky ti,
00:36:45 kteří se stavějí proti totalitě, proti těmto zločincům?
00:36:52 Já myslím, že to jednak přináší vzdělání.
00:36:57 Ta úroveň vzdělání že v tom hraje velkou roli.
00:37:03 Potom, že přehled, který se při tom vzdělávání nabízí,
00:37:11 no a potom samozřejmě, já jsem jako optimistický,
00:37:16 já jsem přesvědčen, že mladí lidé,
00:37:19 i když pak někteří na to rychle zapomenou,
00:37:23 jsou bytostně poctiví a chtějí být čestní
00:37:30 a z toho ten jejich postup v krajních situacích vychází.
00:37:42 Studenti jsou vždycky v každé společnosti aktivní,
00:37:46 protože, dalo by se říct, je to volná síla na demonstrace,
00:37:50 zaprvé jsou inteligentní, orientují se v politice,
00:37:53 vědí, kdo jest kdo a jak by se mohlo postupovat.
00:37:57 Vedle toho mají volný čas, na tu přednášku nemusí chodit.
00:38:01 Mohou se rychle zorganizovat.
00:38:03 Kdysi se říkalo, že studenti jsou
00:38:06 pro revoluce pozdního typu.
00:38:09 Takže je to něco jako dělnická třída,
00:38:12 která v těch továrnách je snadno organizovatelná.
00:38:15 Studenti proto bývají vždycky to vehikulum,
00:38:18 které dává tu společnost do pohybu.
00:38:21 Mají jednu nevýhodu.
00:38:23 Jsou na té fakultě poměrně krátkou dobu.
00:38:28 Takže jejich akční rádius je po tu dobu, co tam jsou,
00:38:32 ale pak, když už se píší diplomové práce,
00:38:36 tak se jakoby tak trochu ztrácejí
00:38:38 a pak už ten jejich vliv na celek není tak velký.
00:38:50 Myslíte si, že zbytek společnosti nahlížel
00:38:54 na studenty pozitivně nebo negativně během historie?
00:38:59 V dělnickém prostředí jsem se dosti často setkal
00:39:02 s jakousi averzí vůči studentům.
00:39:05 To bylo to oslovení "študente", já to pamatuji.
00:39:09 Ale řekl bych, že to byla averze
00:39:11 spíše podněcovaná politickou mocí.
00:39:14 Ta ideologie dělnické třídy tu třídu jakoby stavěla
00:39:17 proti inteligenci, proti studentům,
00:39:20 proti všem, kteří nepracují rukama.
00:39:22 Proti bílým límečkům, jak se jim říkalo.
00:39:25 Přetrvává to?
00:39:27 Dnes už bych řekl, ta fyzicky pracující třída
00:39:30 je mnohem menší než bývala.
00:39:32 Jestli se nemýlím, tak nárůstem takových sektorů
00:39:36 jako jsou služby a podobně, tak už to rozhodně není síla.
00:39:42 Také si ti někteří západní neomarxisté vymýšleli
00:39:47 novou revoluční sílu, protože ta dělnická
00:39:53 zjevně už nebyla schopná dělat revoluci.
00:39:56 Myslíte si, že jedním z důvodů
00:39:58 studentské svobodomyslnosti je vzdělanost?
00:40:02 Že ti studenti mají širší pohled na svět, vyhraněnější, jasnější?
00:40:09 Principiálně platí, že člověk vzdělaný
00:40:12 je svobodomyslný.
00:40:14 Ale to vzdělání musí být skutečné vzdělání,
00:40:19 nikoliv pouhá učenost.
00:40:21 Protože vzdělání se přeci týká kvality člověka,
00:40:24 jaký ten člověk je.
00:40:26 Vzdělání nás vede k tomu, abychom byli dobrými lidmi.
00:40:29 Být dobrými lidmi znamená trvat na svých myšlenkách,
00:40:33 svých názorech a mít schopnost je prosazovat.
00:40:35 Potíž je, že dnes naprostá většina toho,
00:40:38 co se nazývá vzděláním, je učeností.
00:40:41 Ten vzdělanostní prvek i v tom akademickém světě
00:40:47 jakoby ubýval.
00:40:48 Takže to, co spíše bývá viděno
00:40:53 jako svobodomyslnost, je trochu touha po nevázanosti,
00:40:56 touha po boření konvencí, která k tomu mládí patří.
00:41:04 Pokud si vzpomínám, já jsem trošičku byl i rebel
00:41:09 vůči své vlastní generaci.
00:41:12 Mně strašlivě vadilo, že moji vrstevníci
00:41:15 bourali konvence, ale zaváděli konvence nové.
00:41:20 Například dlouhé vlasy.
00:41:21 Já jsem chodil s krátkými vlasy.
00:41:24 Souhlasíte?
00:41:26 Já jsem chodil s dlouhými, ač to už dneska nevypadá.
00:41:29 Ono samozřejmě k té svobodomyslnosti,
00:41:33 ať už skutečné či domnělé, patří i taková nevyvázanost
00:41:37 do života, jak jsme tady o tom mluvili.
00:41:40 To bylo i v jiných kulturách.
00:41:42 My dneska nevíme, že třeba tibetské kláštery
00:41:46 měly speciální kategorii mnichů, kteří také žili v celibátu
00:41:49 a vyřizovali mezi těmi kláštery různé, i intelektuální, spory
00:41:54 poměrně brachiálním způsobem.
00:41:57 Počkejte, mohu-li se zeptat,
00:41:59 to oni měli jako ideový spor nebo náboženský
00:42:03 a poslali dvě jednotky proti sobě a ty se seřezaly a která zvítězila,
00:42:08 tak ten spor byl pravdivý?
00:42:10 Ono to bylo většinou propleteno, že to byl spor ideový,
00:42:15 zároveň třeba i majetkový nebo mocenský.
00:42:18 A to se vyřizovalo mimo jiné takhle,
00:42:21 když tedy ostatní argumenty došly.
00:42:25 Nejdříve se to zkusilo samozřejmě po dobrém.
00:42:29 Ještě je tam třetí věc, a to je relativní nezkušenost.
00:42:36 Protože většina lidí během života
00:42:38 dostane rozmanité drobné ťafky a to je postupně unaví.
00:42:47 Není náhodou, že generace roku 1989 byla ta,
00:42:51 která už v dospělejším věku neviděla přijíždět tanky
00:42:56 v roce 1968.
00:42:58 Já třeba vím, jak obrovské trauma
00:43:02 to bylo pro moje rodiče, jejichž svobodomyslnost
00:43:06 tím byla vlastně zlomena, i když je nikdo nepostavil ke zdi
00:43:10 ani v náznaku.
00:43:17 V našich moderních dějinách to byli často studenti,
00:43:20 kteří rozpoutávali různé revoluce a změny režimu.
00:43:24 Myslím si, že to může být často i nevědomky,
00:43:27 že ti studenti samozřejmě neví, co se nakonec z aktivit vyvine.
00:43:32 Málokterý ze studentů, který přišel
00:43:35 17. listopadu 1989 na Albertov,
00:43:37 asi tušil, že je to počátek pádu
00:43:39 komunistického režimu v Československu.
00:43:41 Stejně tak asi málokdo z těch studentů,
00:43:44 co demonstrovali 28. října 1939 na Václavském náměstí, tušil,
00:43:48 jak velkou akci nacistů to vyvolá
00:43:50 a že vlastně to povede až k vyhlášení
00:43:52 Mezinárodního dne studenstva, že to bude připomínáno
00:43:55 po celém světě.
00:43:57 Takže, řekl bych, že studenti ve svém mládí
00:43:59 ve své radikalitě nemají takové uvažování
00:44:02 jako dospělí lidé, každodenní strach o rodinu,
00:44:06 o své blízké, o povolání, a více se řídí srdcem než rozumem
00:44:10 a to je potom přivádí k těmto vystoupením.
00:44:15 Těch faktorů je hodně.
00:44:17 Je tam jednak to mládí, takové ty ideály
00:44:20 ještě nezkažené životní špatnou zkušeností.
00:44:23 Pak je tam samozřejmě to, že ta mladá inteligence
00:44:29 přece jenom díky svému vzdělání a díky tomu, že jsou pohromadě,
00:44:34 tak že se ta část, která je i tak doma vychovávaná,
00:44:42 čili to je další impuls, ta rodina,
00:44:44 tak si myslím, že to je to zdravé jádro národa,
00:44:48 které se vždycky dokáže včas ohradit proti tomu násilí,
00:44:54 které už překračuje nějakou hranici.
00:44:58 Bory šumí po skalinách.
00:45:01 V sadě skví se jara květ.
00:45:05 Ten střet těch studentů, mladých lidí,
00:45:07 s establishmentem, příp. se svými rodiči,
00:45:10 prostě s těmi staršími generacemi, je logická věc.
00:45:12 Myslím si, že každý si tou dobou projde
00:45:15 a musí nějakým způsobem rebelovat.
00:45:17 V tomto smyslu, mně bylo 20 let v roce 1989,
00:45:19 to byla správná věc, nebylo to rebelování
00:45:23 proti nějakému demokratickému establishmentu,
00:45:26 ale správná z toho mravního hlediska,
00:45:29 protože to bylo proti totalitnímu režimu,
00:45:31 sice už zahnívajícímu, ale který bylo nutno
00:45:34 nějakým způsobem svrhnout, iniciovat to svrhnutí.
00:45:38 Čím to, že ti, kteří vyjdou z té vysoké školy,
00:45:41 tak se řada z nich dopouští toho, co se nazývá eufemisticky
00:45:44 zrada vzdělanců?
00:45:46 Že se častokrát z nich stávají velice přizpůsobiví,
00:45:49 velice s mocí kolaborující lidé?
00:45:55 Čím to je?
00:45:58 Staré Rakousko mělo přísloví: "Mladí rebelanti, staří hofráti."
00:46:04 Koneckonců pozdější, velmi vlivný ministr Bach,
00:46:09 který samozřejmě dneska platí za reakcionáře par excellence,
00:46:14 tak se v roce 1848 angažoval na liberálním křídle.
00:46:20 Čili toto je poměrně častý přesun.
00:46:25 Pak jsou jedinci, kteří rebelují celý život.
00:46:30 Dokonce bych řekl, že každý režim
00:46:32 by si měl nejvíc dávat pozor na ty, kteří od samého počátku mlčeli,
00:46:37 protože jejich odpor se teprve jednoho dne
00:46:40 provalí a projeví a řeknou, co si myslí.
00:46:44 V tomto jsem trošku fatalističtější.
00:46:48 V poslední době, kde jsem viděl určitý pohyb
00:46:52 mezi studenty, tak v Ústí na univerzitě
00:46:55 samozřejmě mnohými studenty pohnulo zrušení činoherního klubu.
00:47:00 Musím říct, že jsem byl na ty studenty hrdý,
00:47:04 když jsem je viděl, jak pochodují
00:47:06 demonstrovat na náměstí a dát najevo své mínění.
00:47:10 Sám jsem jim své mínění tedy moc neříkal.
00:47:13 Teď už můžete.
00:47:16 Důležité je, když jednají sami za sebe,
00:47:19 to znamená z vlastního přesvědčení, z vlastních podnětů.
00:47:23 To, co nejvíc mohou jejich učitelé dosáhnout, je,
00:47:29 když ti studenti myslí samostatně, byť odlišně od toho,
00:47:34 co by si myslel sám vyučující.
00:47:36 To znamená, jsou schopni samostatného pohledu
00:47:40 na skutečnost a samostatného jednání.
00:47:43 Není zvláštní, pánové, že v této době řídí stát
00:47:49 a jsou v těch rozhodujících místech lidé,
00:47:52 kteří studovali v té normalizaci?
00:47:55 Byť to byli oni, kdo se vzbouřili v tom roce 1989?
00:47:59 Ale mají v sobě zafixováno to "držet hubu a krok".
00:48:03 Oni mají také tu revoluční zkušenost.
00:48:09 Když si probereme ty situace, kdy zaplnili lidé
00:48:15 Václavské náměstí, tak to byl jakýsi impuls,
00:48:18 kde začali lidé dávat najevo, že chtějí změnu.
00:48:24 Byla to televizní krize.
00:48:26 Při podobných situacích přece jenom se lidé zvednou
00:48:30 a to jádro tohoto pohybu nakonec tvoří mladí lidé.
00:48:36 Čili dochází na to, co říkal tady pan profesor,
00:48:40 že ti, co mlčí, se najednou vzbouří
00:48:43 a jsou nezvratní potom?
00:48:47 To se někdy stává.
00:48:49 Víte v těch 90. letech jakoby celá mladá generace
00:48:53 byla vedena k tomu, aby se hnala za kariérou.
00:48:56 Teď máte obrovské možnosti rychle zbohatnout,
00:48:59 budete mít každý svoji firmu, budete každý kapitalista, bohatý,
00:49:03 nebudete muset nic dělat a budete létat po světě
00:49:07 po dovolených a podobně.
00:49:09 Tento ideál rozhodně lidi ke svobodnému jednání nevedl
00:49:14 a k zájmu o veřejné záležitosti také ne.
00:49:18 Tito lidé jsou dneska zahořklí, protože jejich touhy se nenaplnily.
00:49:23 Každá revoluce s sebou nese také přemrštěná očekávání.
00:49:27 Já si ještě pamatuji, co si kdo z mých blízkých přátel
00:49:32 tehdy plánoval a přál.
00:49:35 Přece jenom pasážováno už 8 let přes Rakousko,
00:49:38 jaksi zemi reálného západu, tak jsem tušil,
00:49:42 že je to trochu nadměrečné, ale podle evangelijní výzvy,
00:49:46 plakat s těmi, kdo pláčí a radovat se s těmi, kdo se radují,
00:49:51 tak jsem se radoval s nimi.
00:49:53 Nedělal jsem to, že bych jim vyprávěl,
00:49:57 co kde přehánějí.
00:50:00 Pak všichni pochopili.
00:50:02 Ona by ta země musela být nafukovací,
00:50:05 kdyby se všem splnily všechny jejich sny.
00:50:08 Takže nějaké to rozčarování tam přichází poměrně nutně.
00:50:13 Je zajímavé, že nejen vítězné revoluce
00:50:16 přinášejí časem rozčarování a pohyb jediného kyvadla nazpátek,
00:50:22 ale i revoluce potlačené přinášejí většinu těch reforem,
00:50:26 za které se braly.
00:50:29 Viz to rozehnání a pobití studentů na náměstí Tchien-an-men,
00:50:36 ale to řadu z těch čínských reforem nastartovalo.
00:50:41 Čili tato věc je trošku zašmodrchaná.
00:50:44 Myslíte si, že kdyby šlo v této zemi do tuhého,
00:50:48 že by to byli studenti, kdo by se postavili?
00:50:52 Za určitých okolností ano, ale nedá se to říci obecně.
00:50:57 Záleží na tom, do jak tuhého by šlo.
00:51:00 Koneckonců jsem kantor a ne prorok.
00:51:03 Já vám děkuji.
00:51:05 Téma jsme asi nevyčerpali, ono je asi nevyčerpatelné.
00:51:09 Vám, divákům, děkuji, že jste se na nás dívali.
00:51:12 Příště u Historie.cs na shledanou.
00:51:15 Na shledanou. Na shledanou.
00:51:20 Skryté titulky: Petra Kinclová Česká televize, 2014
Proč u všech projevů odporu proti totalitním systémům ve 20. století stáli studenti
Kam až sahá historická tradice studentského odporu vůči totalitním a autoritativním režimům? Nejedná se spíše o jakousi „mutaci“ všeobecného odporu mladé generace proti svým otcům (a matkám)? Proč jsou vlastně studenti tak často určitou avantgardou odporu proti omezování svobody jakéhokoliv druhu, jak to u nás dokazují vystoupení studentů v roce 1939, 1948, 1968 a 1969 a v listopadu 1989?
