00:00:03 HISTORIE.CS
00:00:15 Já jsem vám byl včera u doktora a on mi řekl, že mám nějakou nemoc.
00:00:20 No, to je horší.
00:00:22 Něco jako z porcelánu nebo něco takovýho.
00:00:26 -Ne, počkejte. Ze skla.
-Ze skla?
00:00:30 -Nějak jako sklo... sklo...
-Jo takhle, sklerózu.
00:00:34 Sklerózu, no, tak nějak to říkal.
00:00:37 Mě vám někdy napadne něco v hlavě, víte, mě většina věcí
00:00:41 vždycky napadá v hlavě, no a chci vám to říct
00:00:44 a najednou koukám, a už to nevím.
00:00:47 Ne, dnes se nebudeme bavit o dějinách českého humoru.
00:00:51 V Historii.cs se skutečně budeme bavit
00:00:53 o Češích ve wehrmachtu.
00:00:55 A Felix Holzmann na začátku? On byl prostě jeden z nich.
00:00:58 Sloužil, tento klasik českého humoru, sloužil v německé armádě.
00:01:04 Jak to bylo?
00:01:05 Jeho životopisec, pan Suchý, se o této skutečnosti
00:01:09 mnoho nezmiňuje, ale z nějakých podkladů se dá zjistit,
00:01:13 že pan Holzmann sloužil u německé Kriegsmarine
00:01:16 jako pobřežní dělostřelec, ale mnoho těchto
00:01:20 podkladů neexistuje, a po válce byl zřejmě
00:01:23 v sovětském zajetí, asi rok.
00:01:34 -František Emmert, dobrý den.
-Dobrý den.
00:01:37 -Viktor Grossmann, dobrý den.
-Dobrý den.
00:01:39 A Petr Gruber. Ten teď mluvil o Felixi Hozmannovi.
00:01:42 Dobrý den.
00:01:43 Jak se mohli Češi ocitnout ve wehrmachtu?
00:01:46 Vždyť přeci Adolf Hitler tvrdil, že, abych to přečetl přesně:
00:01:50 "Češi nejsou hodni cti být povoláni do zbraně,
00:01:52 protože jsou nepolepšitelní a zrádní.“
00:01:54 A jak to, že se tam najednou ocitli, že byli povoláni do zbraně?
00:01:59 Služba Čechů ve wehrmachtu nebo osob, které se před válkou
00:02:02 hlásily k české národnosti a potom vlastně během okupace
00:02:06 byli povoláni do německé armády, souvisela s tím,
00:02:08 že během okupace nějakým způsobem, nějakou formou získali
00:02:13 německé občanství, tehdy se říkalo říšskoněmecké občanství.
00:02:17 To občanství jim bylo buď vnuceno nebo ho pasivně přijali
00:02:20 a nesnažili se toho občanství zbavit, někteří z nich
00:02:23 dokonce o to německé občanství i sami požádali.
00:02:26 A tím, že se z nich stali úředně Němci,
00:02:29 tak pak byli jako němečtí občané, jako ostatní Němci,
00:02:32 povoláni na základě povolávacího rozkazu do německé armády.
00:02:36 Jak to, že jsme ale v tom případě neměli ani jednotku?
00:02:39 Protože všude byly nějaké dokonce brigády SS.
00:02:43 Waffen SS měli Dánové, Belgičané, ti měli dokonce
00:02:47 valonskou a vlámskou, dokonce Rusové, vlasovci.
00:02:53 A Češi nebyli?
00:02:54 Hitler z plna svého srdce a duše odmítal službu Čechů
00:02:59 v německé armádě z toho titulu, že toho nejsou hodni,
00:03:03 aby bojovali za říši.
00:03:05 Ale tady ty státy, které jste jmenoval,
00:03:08 nebo jejich příslušníci byli buďto pod nadvládou
00:03:11 např. Sovětského svazu, nebo i když se zakládala
00:03:14 indická divize zase pod nadvládou Velké Británie,
00:03:17 takže oni měli zase spíše takové tendence
00:03:20 se nějakým způsobem osvobodit a v nacistickém Německu
00:03:23 spatřovali ten prostředek ke svému zviditelnění se,
00:03:26 znárodnění se.
00:03:28 A Češi nebo ti, kteří kolaborovali přímo s nacismem,
00:03:31 tak až na konci války měli snahu vytvořit jednotku,
00:03:35 tzv. Dobrovolnickou svatováclavskou rotu.
00:03:39 Ale těch příslušníků bylo tak málo, že to nestálo za řeč,
00:03:44 aby se uskutečnil tento jejich plán.
00:03:47 On tedy Hitler ještě o nás taky říkal, že máme 500leté
00:03:50 zkušenosti s tím, jak dokonale hrát podřízenost
00:03:53 a nevzbudit při tom nedůvěru.
00:03:56 A nechtěl, aby mu Češi po válce předložili politickou směnku,
00:04:00 která by v důsledku české krve, prolité pro říši,
00:04:04 obsahovala požadavky pro něj nesplnitelné.
00:04:06 Je to tak?
00:04:08 Ono to souviselo s tím, že nacisté měli v plánu
00:04:11 české země germanizovat, tudíž vůbec nebyl
00:04:14 v tom generálním plánu východ a prostor pro to,
00:04:17 že by i na území českých zemí měla i po tom předpokládaném
00:04:21 německém vítězství se zachovávat nějaká česká národní identita,
00:04:24 nějaká česká národní svébytnost, natož nějaký český státní útvar.
00:04:28 A veškeré snahy nacistů směřovaly k tomu,
00:04:31 tento prostor plně germanizovat.
00:04:33 V rámci toho uvažovaného generálního plánu Východ
00:04:35 předpokládali, že zhruba polovina Čechů bude vystěhována
00:04:39 potom po válce do těch uvolněných prostor ve východní Evropě
00:04:43 na území právě dobývaného Sovětského svazu
00:04:45 a druhá polovina bude beze zbytku plně germanizována,
00:04:48 tzn. přijme německý jazyk a vzdá se české národní identity.
00:04:52 A to byl jeden z těch hlavních důvodů, proč nacistická
00:04:55 okupační správa nikdy nestála o to, aby vznikaly nějaké
00:04:58 české národní formace Waffen SS nebo jiné vojenské jednotky
00:05:02 složené z Čechů jakožto protektorátních občanů,
00:05:05 které by bojovaly na německé straně,
00:05:08 pod českou vlajkou a za "české zájmy“
00:05:11 na straně Německa.
00:05:13 Český národ měl ale dobrý rasový profil z hlediska
00:05:17 německých rasových zákonů a z hlediska německé rasové vědy.
00:05:21 A v SS existovaly tendence, že by část Čechů
00:05:24 mohla být zapojena do něčeho takového,
00:05:27 do nějaké takovéto jednotky, ale vlastně Adolf Hitler
00:05:30 a ta nejvyšší suita vždy stála proti tomu
00:05:33 a nikdy se to nerealizovalo.
00:05:35 Jedinou výjimkou, jak tu kolega už zmiňoval,
00:05:38 je ta svatováclavská rota, která vznikla
00:05:41 až v úplném závěru války pod požehnáním K. H. Franka.
00:05:44 A byla to jednotka, uvádí se, zhruba kolem 77 lidí, že měla,
00:05:49 účastnila se výcviku, který trval jen měsíc.
00:05:53 A jediným jejím aktem bylo, že se na konci války vzdala
00:05:58 v bývalém lázeňském objektu Čeperka, tak se tam vzdala
00:06:03 českým povstalců, a to bylo všechno.
00:06:06 Na rozdíl od jiných národností Češi neměli jednotku ve wehrmachtu,
00:06:10 protože Hitler byl zásadně proti tomu.
00:06:15 On snad měl dokonce prohlásit, že zamezí opakování
00:06:19 té legionářské historie.
00:06:20 On prostě chtěl držet Čechy co nejdále fronty,
00:06:23 aby nemohli přebíhat ke spojencům,
00:06:25 aby se nemohli postavit proti Německu.
00:06:28 Na druhé straně existovalo vládní vojsko
00:06:31 protektorátu Čechy a Morava, které vlastně Hitler zřídil
00:06:35 v březnu 1939 po vyhlášení protektorátu, ale to bylo v době,
00:06:39 kdy byl ještě mír a kdy se Hitler snažil zachovat
00:06:44 jakési zdání státní suverenity protektorátu.
00:06:46 Nicméně to vládní vojsko bylo omezeno počtem 6000 mužů
00:06:50 a československý vojenský odboj ho považoval za jakýsi zárodek
00:06:55 budoucí armády po osvobození z německé okupace.
00:07:00 Většina mužstva a důstojníků vládního vojska smýšlela
00:07:04 československy, a Němci to věděli.
00:07:06 Po válce přistupovala k vládním vojákům
00:07:09 obnovená československá armáda s nedůvěrou.
00:07:12 Ve vládním vojsku proběhla důkladná očista,
00:07:15 skutečně několik notorických kolaborantů,
00:07:17 kteří se i zasazovali o to, žádali na německém velení,
00:07:21 aby vládní vojsko mohlo být nasazeno na frontě,
00:07:24 tak ti samozřejmě byli potrestáni.
00:07:27 Velká většina v té první retribuci byla očištěna,
00:07:31 nicméně ta jakási nálepka politicky nespolehlivých
00:07:37 nebo nějakým způsobem podezřelých osob
00:07:42 těm bývalým vládním vojákům zůstala až do důchodu.
00:07:47 Český svaz válečníků, co to bylo?
00:07:50 Český svaz válečníků, dá se říci, že stavěl na jakémsi zneuznání
00:07:55 rakouskouherských válečných veteránů z 1. světové války,
00:08:01 kdy první republika pro ně neměla místo a nacisté využili
00:08:07 rozčarování části těchto veteránů a podpořila založení
00:08:13 této organizace, která měla spolupracovat s německými úřady
00:08:18 a podporovat říšskou myšlenku v českých zemích.
00:08:22 Tady do toho Českého svazu válečníků byli potom nabíráni lidé,
00:08:28 kteří něco znamenali, což byl třeba případ
00:08:32 generála Aloise Podhajského, který za Rakouska-Uherska
00:08:36 nosil hodnost polního podmaršálka a v československé armádě
00:08:40 za první republiky byl armádním generálem,
00:08:43 i když Masaryk se snažil zbavit těch austriáků, jak on říkal.
00:08:47 Přeci jen sloužil a do toho Českého svazu válečníků
00:08:50 vstoupil v roce 1942 s tím, že si požádal o vyplacení
00:08:54 určitých reparací nebo důchodů, jak by se dalo říct.
00:08:57 A po válce mu to samozřejmě bylo připočteno ke zlu,
00:09:00 že kolaboroval s nacisty.
00:09:02 Vraťme se k těm Čechům, kteří tedy dostali
00:09:05 říšskou příslušnost.
00:09:07 Proč tedy najednou?
00:09:09 Vy jste říkal, že řada jich k tomu byla přinucena.
00:09:13 Proč tedy v tomto směru byl zájem z německé strany?
00:09:16 Ono to souviselo s těmi germanizačními snahami
00:09:19 nacistické okupační správy, která chtěla už během války
00:09:22 část české populace poněmčit, a to především skrze vnucení
00:09:26 té říšskoněmecké státní příslušnosti.
00:09:29 V podstatě v pohraničí byla ta otázka státní příslušnosti
00:09:33 po záboru řešena na základě československo-německé smlouvy
00:09:36 o státním občanství a opci, kde všem starousedlíkům,
00:09:40 kteří žili v pohraničí bez ohledu na národnost,
00:09:43 byla automaticky přiznána říšskoněmecká státní příslušnost.
00:09:47 V podstatě to starousedlictví se prokazovalo buď tím,
00:09:50 že ta osoba nebo její předkové žili na území zabraného pohraničí
00:09:54 už v roce 1910.
00:09:56 A tyto osoby byly považovány za starousedlíky
00:09:59 a bez ohledu na národnost získaly automaticky
00:10:02 říšskoněmecké občanství.
00:10:04 Přičemž osobám české národnosti byla dána možnost optovat
00:10:08 pro zachování československého občanství, což také velká většina
00:10:11 Čechů učinila, ovšem využití toho práva opce bylo spojeno
00:10:15 s podmínkou povinného přestěhování se do vnitrozemí.
00:10:19 Tato podmínka potom opadla po vzniku protektorátu
00:10:22 po březnu 1939, takže nakonec Češi, kteří si nechali
00:10:26 československé občanství, tak se nemuseli stěhovat
00:10:29 do vnitrozemí a stali se z nich protektorátní občané,
00:10:33 kteří žili v pohraničí.
00:10:34 A v určitých takových regionech, zejm. v bývalém opavském okrese,
00:10:38 na severní Moravě a ve Slezsku, tam poměrně dost českých obyvatel
00:10:43 neoptovalo pro zachování československého občanství.
00:10:47 A to zejm. z toho důvodu, že se obávali toho vystěhování.
00:10:51 Např. na Hlučínsku, tam téměř nikdo neoptoval,
00:10:54 takže tam si hromadně Češi, byť tam tvořili 90% většinu,
00:10:58 tak si nechali přiznat to říšskoněmecké občanství
00:11:00 a stali se tedy říšskými Němci.
00:11:11 Lidé dost často v těchto územích mění tu příslušnost,
00:11:17 že nerozeznávají, jestli jsou národnosti
00:11:21 české, německé nebo jiné, prostě usuzují podle toho,
00:11:26 v kterém území se zrovna ten jejich region ocitne.
00:11:33 My jsme byli Alt Reich, stará říše jako tu, Hlučínsko.
00:11:37 A zbytek byl protektorát potom.
00:11:39 A tam byli sudetští Němci.
00:11:41 Oni nebyli povinni jít na Volyni, ale naši chlapi, kdyby nebyli šli,
00:11:46 tak je zastřelí.
00:11:48 Jak se to týkalo lidí v protektorátu potom,
00:11:52 tedy Němců třeba v Jihlavě, v Praze, kde jich bylo hodně?
00:11:56 Na základě té československo-německé smlouvy
00:11:59 z listopadu 1938 se mohli i Němci, kteří zůstali ve vnitrozemí,
00:12:03 přihlásit k říšskoněmeckému občanství, ale zase pod podmínkou,
00:12:07 že se přestěhují do pohraničí a nebo do Německa.
00:12:10 Tzn. že neměli zůstat v té okleštěné
00:12:12 Československé republice.
00:12:14 A je zajímavé, že ze strany německé menšiny ve vnitrozemí
00:12:17 o to nebyl vůbec žádný zájem, takže byl velký nepoměr mezi Čechy,
00:12:22 kteří byli ochotni se vystěhovat z pohraničí
00:12:24 do vnitrozemí a Němci, kteří by byli ochotni
00:12:27 se z vnitrozemí vystěhovat do Německa.
00:12:30 Takže vlastně drtivá většina Němců v tom vnitrozemí zůstala
00:12:34 československými občany až do toho 15. března 1939.
00:12:37 A potom, po vzniku protektorátu, jim byla přiznána
00:12:40 říšskoněmecká státní příslušnost, ale oni se o ni museli
00:12:43 sami přihlásit.
00:12:44 Bylo vydáno nařízení už v dubnu 1939,
00:12:46 podle kterého všechny osoby, které se při sčítání lidu
00:12:50 v roce 1930 přihlásili k německé národnosti,
00:12:52 tak jsou povinni vyplnit tzv. dotazník ztišťující
00:12:55 národní příslušnost v protektorátu a vlastně podstoupit
00:12:59 úřední poněmčení a přijetí říšskoněmeckého občanství.
00:13:02 Tehdy byla okupační správa nemile překvapena tím,
00:13:05 jak málo je české vnitrozemí germanizované.
00:13:07 Představovali si zřejmě nějaké důsledky toho,
00:13:10 že české země patřily k Rakousku-Uhersku,
00:13:13 že tu bude daleko silnější stopa a že to němectví zde bude silnější.
00:13:17 Např. byli překvapeni tím, že zde v protektorátu
00:13:20 žila jen 2 % lidí, kteří se hlásili
00:13:22 k německé národnosti, což bylo zhruba 150 000 osob.
00:13:25 A navíc některé z nich už ani neuměly dobře německy.
00:13:29 Takže pak následovala v podstatě taková kampaň
00:13:32 že se snažili přesvědčit i osoby, které se před válkou
00:13:35 hlásily k české národnosti, ale měly vzdálenější
00:13:38 německé předky, aby se o to říšskoněmecké občanství
00:13:41 rovněž přihlásily.
00:13:42 A během toho prvního roku okupace, tak zhruba někdy v té 1. polovině
00:13:46 roku 1940, se počet říšskoněmeckých občanů v protektorátu
00:13:49 zvýšil asi na 4 %, tzn. na dvojnásobek
00:13:51 v důsledku těchto poněmčovacích akcí.
00:13:53 Ale je pravdou, že ti občané protektorátu se dobrovolně hlásili
00:13:57 o to německé občanství.
00:13:59 Měl jsem 16 let a vytáhli mě, tak jsem musel na vojnu.
00:14:07 Měli jsme za úkol bránit letiště, a v tu dobu jsme tam vypálili
00:14:11 117 salv na ty americké bombardovací svazy.
00:14:16 No, sem tam jsme někoho sundali, tak tam byl jeden sestřelený
00:14:20 Fortress 2, kulometčík, ten shořel jako husa na rožni,
00:14:24 ten byl úplná škvára.
00:14:28 Ani se mě, prosím vás, neptejte, jaký jsem měl pocit,
00:14:31 protože já jsem to bral spíš tak automaticky,
00:14:34 že jsem tam jako futro, jako předmět, že musím.
00:14:38 A kdo nechtěl nebo nemohl, vlastně nechtěl,
00:14:40 o toho se oni postarali.
00:14:42 Kde sloužili ti Češi ve wehrmachtu?
00:14:46 Tak sloužili u různých zbraní, ale pořád pocházeli
00:14:50 tady z těch českých a moravských oblastí, kterých si vážili
00:14:54 už za Rakouska-Uherska jako technicky zdatných
00:14:57 a vyspělých, takže většinou byli dáváni k takovým zbraním,
00:15:01 kde tu svou vyspělou technickou zdatnost mohli uplatnit,
00:15:04 tzn. jako řidiči tanků, k letectvu, k námořnictvu,
00:15:07 k protiletadlovému dělostřelectvu a tak dále.
00:15:10 Kolik jich tak bylo, dá se to odhadnout?
00:15:12 Češi z vnitrozemí sloužící ve wehrmachtu,
00:15:15 myslím si, že by toto číslo šlo do tisíců.
00:15:17 Přesněji spočítány máme jen hlučínské obyvatele,
00:15:21 kde se uvádí asi 12 000 Hlučíňáků, že sloužilo ve wehrmachtu.
00:15:26 Přičemž asi 3000 jich mělo padnout a 5000 z nich se po válce
00:15:31 vrátilo z fronty s různými typy zranění.
00:15:34 Co se týká Českého Těšínska, tak z něj padly asi 2000 vojáků
00:15:39 plus další tisíce raněných, ale to číslo, kolik jich rukovalo,
00:15:44 se bude pohybovat asi kolem 20 000 z toho Těšínska.
00:15:49 Já jsem narazil na pojem Volkslista, co to bylo?
00:15:54 Volkslista je takové specifikum pro Těšínsko,
00:15:58 je to taková záležitost, byl to nástroj
00:16:02 největší germanizační akce v dějinách.
00:16:06 A byl to způsob, kdy vlastně šlonzáci,
00:16:10 což je specifická národnost Slezska, byli prohlášeni
00:16:14 z úřední moci za Němce.
00:16:17 A tito lidé, kteří se za Němce nepovažovali, oni se často
00:16:22 považovali za šlonzáky, a když se jich ptali:
00:16:25 "Jste Češi, Poláci, Němci?“ tak říkali:
00:16:28 "Ne, my jsme šlonzáci,“ tak Němci je prohlásili
00:16:31 jen za takové odrodilé Němce, kteří zapomněli
00:16:35 na svou starou vlast.
00:16:36 No a tyto lidi potom nutili podepsat Volkslisty.
00:16:40 To přinucení často záviselo na tom, že jim bylo vyhrožováno
00:16:44 vystěhováním, ztrátou zaměstnání, odebráním dětí atd.
00:16:49 Takže oni se pak nechávali zapsat do tohoto seznamu.
00:16:53 A existovaly Volkslisty čtyř typů.
00:16:56 Ta Volksliste 1, to byli ti uvědomělí Němci,
00:17:00 a ti měli právo po přijetí té Volkslisty i vstoupit do NSDAP
00:17:04 a všechny výhody říšskoněmeckého občanství se na ně vztahovaly,
00:17:09 práva i povinnosti.
00:17:11 Ti, kteří obdrželi Volksliste 2, ti ještě do NSDAP vstoupit nemohli,
00:17:15 ale také obdrželi veškerá práva.
00:17:18 A ti, kteří obdrželi Volksliste 3, tak ti ta práva zatím neobdrželi,
00:17:23 ale obdrželi povinnost narukovat povinně do wehrmachtu.
00:17:27 Takže tito lidé, když ještě dnes žijí,
00:17:31 tak o sobě s takovým tragikomickým nádechem prohlašují,
00:17:35 že jsou vlastně Němci 3. kategorie.
00:17:38 A potom ještě, abych nezapomněl, Volksliste 4,
00:17:41 těchto lidí, kteří obdrželi tuto listinu, bylo velice málo.
00:17:44 A dá se říci, že Němci je považovali
00:17:46 za naprosté odrodilce, popolonizované.
00:17:49 Jaké bylo postavení těch Čechů ve wehrmachtu?
00:17:52 Vnímali je ti ostatní Němci jako někoho jiného?
00:17:56 Ono to bylo velmi individuální, protože nejvíce to záviselo
00:18:00 asi na tom, do jaké míry ti jednotliví čeští odvedenci
00:18:03 ovládali němčinu, takže samozřejmě pokud na jazyce
00:18:06 bylo poznat, že němčina není jejich mateřský jazyk,
00:18:09 tak samozřejmě v těch jednotkách svými spolubojovníky za Němce
00:18:13 příliš považováni nebyli.
00:18:15 Spíše byli bráni, že jsou to potomci
00:18:17 nějakých německých kolonistů nebo odrodilých Němců
00:18:20 z těch nově obsazených východních území.
00:18:22 Tomu samozřejmě potom odpovídala i jejich perspektiva
00:18:26 a možnost vojenské kariéry, o které oni v drtivé většině
00:18:29 neměli zájem, byli to nedobrovolní odvedenci.
00:18:32 Takže většinou zůstávali v pozici řadových vojínů.
00:18:35 A dostal se některý z nich nahoru?
00:18:38 Podařilo se to některému, i když tedy nechtěli?
00:18:41 Co vím z různých vyprávění pamětníků, tak nejdále to dotáhli
00:18:47 na nějakého feldwebela nebo něco takového,
00:18:51 což je vlastně příklad Kurta Knispela,
00:18:55 o kterém se objevují titulky, nebo když našli jeho ostatky,
00:18:59 že nejlepší tankista byl Čech.
00:19:01 A teď je otázka, ano, on byl československý občan
00:19:05 za té první republiky, ale po zabrání Sudet se stal
00:19:08 samozřejmě říšskoněmeckým občanem, takže je otázka,
00:19:11 jestli to byl Čech nebo Němec.
00:19:14 Když on sám tím vojenským nevystupováním a svými eskapádami,
00:19:17 kterými deklasoval důstojnický sbor,
00:19:20 chodil často opilý, tak si vysloužil malou hodnost
00:19:24 a žádné vyznamenání.
00:19:26 A přesto to byl nejlepší tankista všech dob.
00:19:29 Otázkou je, jestli se skutečně cítil být Čechem.
00:19:33 -Obávám se, že v žádném případě.
-Asi ne.
00:19:35 Takže to je další jen dnešní pokus o nějakou jaksi mediální bombu.
00:19:40 Jinak, jak jste se ptal, tak můžu zmínit.
00:19:43 Na Hlučínsku se uvádí, že tři hlučínští odvedenci
00:19:47 do wehrmachtu získali rytířský kříž,
00:19:49 což se dá říci, že je nejvyšší německé vyznamenání.
00:19:53 A kromě toho samozřejmě oni dnes mají spíše tendenci upozaďovat
00:19:57 nějaký ten svůj vojenský um.
00:19:59 A pokud se jim podařilo dostat někde nahoru,
00:20:03 tak se o tom příliš nemluví ani není zájem,
00:20:06 aby se o tom mluvilo.
00:20:07 Říká se tady dost mezi Čechy, že většina těchto kluků
00:20:11 byla nasazena do Ruska, je to pravda?
00:20:14 Já zase jen z vyprávění znám případ, kdy ten dotyčný
00:20:18 se ocitl až u Stalingradu.
00:20:21 Naštěstí byl zraněn před obklíčením, dostal se zpátky
00:20:25 a pak právě tím, že byl odborník, který se kdysi
00:20:28 vyučil v Baťových závodech jako technik,
00:20:31 tak byl poslán na západní frontu k protiletadlovému dělostřelectvu
00:20:36 jako takový rektifikátor zaměřovačů.
00:20:39 Pak se dokonce vzdal Britům, myslím, že někde v Belgii.
00:20:42 Ale že by tam byli posíláni masově a cíleně, na to jsem nenarazil.
00:20:46 Ty odvodové komise vůbec nerozlišovaly,
00:20:49 jestli ta osoba se před válkou hlásila k české národnosti.
00:20:53 Oni v podstatě všechny brali, jako že jsou to říšští Němci,
00:20:56 takže žádná specifika, že by přihlíželi k tomu,
00:20:59 že by se před válkou hlásili k jiné národnosti,
00:21:02 tak k tomu se vůbec nepřihlíželo.
00:21:04 Takže vlastně Češi sloužili např. i u Afrikakorpsu.
00:21:07 který když kapituloval nebo se vzdal spojencům
00:21:09 v květnu 1943 v severním Tunisku, tak tehdy se vlastně
00:21:12 ze zajateckých spojeneckých táborů přihlásilo do československé
00:21:16 jednotky ve Velké Británii celkem 50 těšínských Čechů,
00:21:19 kteří upadli do zajetí v uniformě Afrikakorpsu.
00:21:22 A potom také stovky, možná tisíce Čechů se hlásily
00:21:25 ze zajateckých táborů ve Francii potom po invazi ve 2. polovině
00:21:29 roku 1944, a stali se velmi vítanou posilou
00:21:32 československé obrněné brigády, která obléhala Dunkerque,
00:21:36 kam tito dezertéři spíše tedy ze zajateckých táborů
00:21:38 nežli přímo z frontových linií, původem z Hlučínska a Těšínska,
00:21:43 se stali velmi vítanou posilou.
00:21:45 Vzhledem k tomu, že měli za sebou velmi kvalitní vojenský výcvik
00:21:49 v německé armádě a mnohdy širší frontové bojové zkušenosti
00:21:52 než příslušníci té obrněné brigády.
00:21:56 Tady padlo, že někteří Češi přijali to německé občanství
00:22:01 nebo říšskou státní příslušnost.
00:22:05 Ono se mezi tím rozlišovalo, že?
00:22:07 V podstatě na základě norimberských zákonů z roku 1935
00:22:11 byla odlišena státní příslušnost od říšského občanství,
00:22:14 kdy říšské občanství vzniklo jako nový právní titul,
00:22:17 který byl přiznán jen osobám německého původu,
00:22:20 tzn. že Židé, těm zůstalo jen to státní občanství.
00:22:24 A Němci dostali jakousi nástavbu, to říšské občanství.
00:22:29 Ovšem v podstatě z pohledu práva to bylo tak,
00:22:33 že skutečným státním občanstvím bylo to říšskoněmecké
00:22:37 a naopak to státní občanství, které tehdy zůstalo těm osobám
00:22:40 židovského původu, tak to se blížilo
00:22:43 dnešnímu institutu domovského práva nebo povolení k trvalému pobytu
00:22:47 v rámci cizineckého režimu.
00:22:49 Takže jediným skutečným státním občanstvím bylo to říšskoněmecké.
00:22:53 A oni prý museli mít nějaké rasové testy nebo co,
00:22:59 když se dobrovolně hlásili.
00:23:02 To se týkalo Čechů nebo osob, které se před válkou hlásily
00:23:06 k české národnosti a žily na území protektorátu
00:23:10 a chtěly si požádat o říšskoněmecké občanství,
00:23:13 které odvozovaly od vzdálenějších německých předků.
00:23:16 A dokonce podle jednoho nařízení K. H. Franka právě z dubna 1939
00:23:19 bylo možné udělit říšskoněmecké občanství dokonce i osobě,
00:23:23 která neměla německé předky nebo je nedokázala prokázat.
00:23:26 A to na základě toho, že podstoupila lékařskou prohlídku,
00:23:30 ze které vyplynulo, že má jakési vzdálené
00:23:32 germánské rysy a že ji tedy lze germanizovat a udělit jí
00:23:35 to říšskoněmecké občanství.
00:23:37 Ono ještě k tomu udělování toho říšskoněmeckého občanství
00:23:40 v protektorátu.
00:23:41 Tak vlastně zpočátku probíhala až taková náborová kampaň,
00:23:44 že ty okupační úřady byly ochotny v podstatě kohokoli přijmout
00:23:49 jako říšského občana.
00:23:50 Ale potom, po příchodu zastupujícího říšského protektora
00:23:53 Heydricha do Prahy se naopak udělování říšskoněmeckého občanství
00:23:57 stalo spíše výsadou, protože Heydrich prosazoval tezi,
00:24:00 že říšskoněmecké občanství patří osobě, která nejenže je
00:24:04 schopna poněmčení, ale zejm. jestli je ho hodna,
00:24:07 že se z toho stala jakási taková výsada.
00:24:10 Ono by také nějaké masové přijímání bylo v rozporu s tou
00:24:14 Hitlerovou tezí o Češích.
00:24:16 -Ano.
-Přesně tak.
00:24:18 To je příklad toho Těšínska, kdy vidíme, že ty úřady
00:24:22 si do určité míry také dělaly svou politiku
00:24:25 a že byť Adolf Hitler měl absolutní moc v třetí říši,
00:24:28 tak tam existovaly různé proudy, které on ne vždy musel podchytit
00:24:32 a ne vždy by s nimi i souhlasil.
00:24:34 Jen doplním takovou malou obezličku, co jsem nalezl
00:24:37 při tom bádání, když se přečte ten přihlašovací lístek
00:24:41 při sčítání lidu ve 31. roce, tak je tam kolonka národnost
00:24:45 a mateřský jazyk.
00:24:46 Hodně lidí nenapsalo žádnou národnost,
00:24:49 ale mateřský jazyk český.
00:24:51 Tzn. že se s tím i vyhli tomu česká a z toho titulu si potom žádali
00:24:55 o to německé občanství a řekli, že tehdy to prostě udělali takto,
00:24:59 aby neměli potíže.
00:25:01 Já jsem slyšeli, že museli mít také nějaké ručitele,
00:25:04 ti, kteří žádali v Německu.
00:25:06 -Je to pravda?
-Je to pravda.
00:25:08 Museli mít ručitele a každý musel mít dva svědky,
00:25:11 kteří už byli říšskoněmeckými občany, kteří dosvědčili u úřadu,
00:25:17 že ta osoba smýšlí německy a je tedy vhodná k tomu,
00:25:21 aby získala říšskoněmecké občanství.
00:25:25 To se třeba týkalo i Čechů, kteří se chtěli oženit s Němkami.
00:25:29 Rovněž potřebovali potvrzení a svědectví, nejenže jsou
00:25:32 německého smýšlení, ale že jsou hodni toho,
00:25:35 oženit se s Němkou.
00:25:37 Jinak to bylo tak, že pokud se Čech oženil s Němkou
00:25:41 v období okupace na území protektorátu,
00:25:44 tak si mohl ponechat protektorátní občanství
00:25:47 a vlastně manželka měla říšskoněmecké
00:25:50 a děti z této smíšené rodiny pak měly automaticky
00:25:53 říšskoněmecké občanství po matce, což tehdy byla výjimka.
00:26:04 Manžel narukoval, měl 18 roků 5. října 1942.
00:26:11 On sloužil u dělostřelectva s koňmi.
00:26:15 On narukoval do Berlína a z toho Berlína za šest týdnů
00:26:22 je dovezli do Francie.
00:26:25 A potom do Itálie narukovali, odvezli je, tam byli půl roku.
00:26:33 A z toho půl roku přešel do Ruska a tam zůstal až do konce války.
00:26:40 Já jsem četl vaši knížku Češi ve wehrmachtu,
00:26:44 to je vlastně složené ze vzpomínek těch lidí,
00:26:47 pamětníků, a všichni, tedy většina z nich dává najevo,
00:26:51 že se k tomu povolání do německé armády stavěla laxně
00:26:56 a k tomu bojování také.
00:26:59 Byla to stylizace těch lidí, samozřejmě daná vývojem,
00:27:04 nebo to tak skutečně bylo?
00:27:08 Já bych docela věřil tomu, že to tak zřejmě bylo,
00:27:11 protože většina pamětníků, se kterými já jsem mluvil,
00:27:14 pocházela právě z toho regionu Těšínska, a tam lidé přijímali
00:27:18 v podstatě to říšskoněmecké občanství ze strachu z toho,
00:27:22 aby nebyli vystěhováni do vnitrozemí
00:27:25 nebo nebyli postiženi nějakým dalším způsobem.
00:27:28 A také je pravda, že to byl specifický region,
00:27:30 kde obyvatelstvo bylo nejprve zastrašeno polskou okupací
00:27:34 a snahou všechny české obyvatele popolštit.
00:27:36 O rok později ta polská okupace byla vystřídána tou německou,
00:27:40 která se zase snažila to veškeré obyvatelstvo
00:27:43 germanizovat právě prostřednictvím toho, že úplně zrušila kategorii
00:27:47 české národnosti.
00:27:48 K té se směl za nacistické okupace Těšínska hlásit pouze
00:27:52 rodák z vnitrozemí, ovšem místní obyvatelé
00:27:55 se směli hlásit jen ke slezské národnosti.
00:27:58 A tímto administrativním podvodem pak byli Slezané
00:28:02 úředně označeni za Němce právě zápisem na Volksliste.
00:28:07 Dokonce jsem četl v jedné vzpomínce,
00:28:10 že celou válku střílel do vzduchu.
00:28:14 -Tak říci to mohl.
-To ano.
00:28:17 K tomu Těšínsku, nejsou bez výjimky třeba zápisy
00:28:20 řádného lidového soudu v Ostravě, kdy je vyšetřován,
00:28:24 je zjišťováno jeho národní cítění.
00:28:26 A on vlastně před válkou se hlásil jako Čech,
00:28:30 za polské okupace se hlásil jako Polák,
00:28:33 za německé se hlásil jako Němec, když podepsal Volksliste,
00:28:37 a po válce zase jako Čech.
00:28:39 Takže jsou i tyto případy.
00:28:41 Ono je těžké z dnešního pohledu takovou věc hodnotit,
00:28:45 protože tehdy jsme nežili, nevíme, jak bychom se zachovali
00:28:49 my sami a každý, kdo jen tak akademicky řekne,
00:28:52 že by to nikdy neudělal, tak myslím, že nemluví pravdu
00:28:55 a bůhví, jak by to bylo.
00:28:56 Nejsem si jistý, kdybych se přihlásil
00:28:59 k německé národnosti a pak přišel Hitler a řekl mi,
00:29:02 že jsem Němec, že bych mu řekl: "Adolfe, vlez mi na záda,“ nevím.
00:29:06 Můj nastávající manžel se schoval, chudák,
00:29:09 vykopal si ve sklepě díru v bramborách,
00:29:14 tam si dal takové dřevěné troky, koberec,
00:29:18 a tam na tom 14 dní spal v tom.
00:29:22 Zakryla jsem ho tím, dávala jsem mu jídlo a v noci,
00:29:26 jak byl klid, tak jsme mu říkali, aby vylezl na záchod.
00:29:31 Ale Němci ho hledali, přišli a říkali,
00:29:34 že jinde nebude než tady.
00:29:37 No, ptali se, no, ptali se.
00:29:40 Já nevím, kde je, co já můžu vědět?
00:29:43 Měli jsme strach, pořád jsme měli strach.
00:29:47 Ale potom, jak přišli Rusové, tak chodili stejní,
00:29:52 měli takové ostré tyče, říkali jsme tomu štangle,
00:29:58 a píchali do těch brambor.
00:30:01 Chodili po všech barácích a ten sedlák přišel a říká:
00:30:05 "Jane, Jane, vylez z těch brambor, je zle, Rusové tě propíchnou!“
00:30:10 A to on pak vylezl?
00:30:12 Vylezl, vybledlý, zarostlý, zničený, vylezl
00:30:16 a už do brambor nešel, už byl osvobozený.
00:30:22 Našel si vojenskou českou uniformu, my jsme mu ty knoflíky
00:30:27 vyleštili hezky, on se oblékl a představil se těm Rusům.
00:30:31 A ti Rusové, charašo, to brat, charašo, to bude starosta vísky.
00:30:39 Tak ho udělali starostou.
00:30:42 Těšínsko bylo na úplné periferii českých zemí a ti lidé tam
00:30:48 během národního obrození atd. neměli ty informace,
00:30:55 nežili propojeni s českým národem a nelze se divit tomu,
00:31:00 že tam nevznikly nějaké vztahy.
00:31:03 To se vlastně ještě víc než Těšínska týkalo Hlučínska,
00:31:06 které před vznikem republiky...
00:31:08 -Tam se jim říkalo Prejzáci?
-Ano, ano.
00:31:10 To patřilo k bývalému Prusku ještě.
00:31:13 Takže to se jednalo o území, které před vznikem republiky
00:31:17 vůbec nepatřilo k Rakousku-Uhersku a kde ten vývoj šel samostatně.
00:31:20 Tam sice 90 % obyvatel se hlásilo k češství,
00:31:23 oni sami se tedy nazývali Moravci, Němci tam tvořili
00:31:26 jen 10 % obyvatel, ale měli takovou
00:31:28 zdvojenou identitu.
00:31:30 Oni se ve smyslu národnostním a jazykovém považovali za Čechy
00:31:33 nebo tedy za Moravce, ale v tom smyslu občanském
00:31:36 za Němce, tedy za německé občany.
00:31:38 Navíc, co si budeme povídat, vztahy Česká republika - Těšínsko
00:31:42 byly vždycky poměrně, použiji nedobrého slova,
00:31:46 vachrlaté.
00:31:47 Určitě, protože to soupeření s Polskem a polskými bojůvkáři
00:31:52 během první republiky, vlastně v roce 1919
00:31:56 tam proběhla sedmidenní válka s Polskem o to Těšínsko.
00:32:01 Potom v roce 1938 zase zábor, takže tyto problémy zde byly.
00:32:05 HUDBA
00:32:25 O osudech těch Čechů ve wehrmachtu jsme informováni především
00:32:31 z výslechových protokolů československého vojenského
00:32:35 zpravodajství, protože ti Češi, kteří byli zajati
00:32:39 ve stejnokroji německé armády a přihlásili se jako Češi
00:32:43 do československé armády v zajateckém táboře,
00:32:46 tak pak byli prověřováni a ty jejich osudy
00:32:49 jsou zaznamenány.
00:32:51 Jsou to osudy někdy až neuvěřitelné,
00:32:54 dokonce jeden případ vojáka, který bojoval
00:32:58 v československé divizi ve Francii proti Němcům,
00:33:02 byl odloučen při ústupu od své jednotky
00:33:06 a nepodařilo se mu dostat do Velké Británie,
00:33:09 tak vstoupil do francouzské protibolševické legie,
00:33:14 se kterou v roce 1941 odjel na frontu s tím,
00:33:17 že přeběhne k sovětské armádě, ale protože v okamžiku,
00:33:21 kdy přijeli na frontu, tak většina bělogvardějských důstojníků
00:33:26 zběhla na sovětskou stranu, tak je okamžitě stáhli z fronty,
00:33:30 takže to se mu nepodařilo.
00:33:31 A pak vstoupil jako dobrovolník do Afrikakorpsu,
00:33:34 kde se mu již podařilo nechat se zajmout
00:33:36 a přihlásil se znovu do československé armády.
00:33:39 Jak to bylo s těmi, kteří se vzdali v Rusku?
00:33:42 To mohu z toho osobního vyprávění jednoho bývalého vojáka.
00:33:46 Bylo to na konci války, kdy se vzdal sovětské armádě,
00:33:50 byl převezen do Trnavy do zajateckého tábora,
00:33:52 ale v okamžiku, kdy zjistili, že je bývalý protektorátní občan
00:33:56 nebo Němec z protektorátu, tak byl vrácen
00:33:59 tehdejším už československým úřadům a byl vyslýchán
00:34:02 v Uherském Hradišti ve věznici.
00:34:05 A podle těch popisů soudních lejster tak způsobem,
00:34:08 který si nezadal nic s gestapem.
00:34:11 Na východní frontě, tam přecházeli nejvíce
00:34:14 z té slovenské armády přes frontu do československé
00:34:19 vojenské jednotky.
00:34:22 Stalo se ale, přecházeli tam také ti zajatí bývalí příslušníci
00:34:29 německé armády, především pracovních jednotek.
00:34:35 Dokonce jeden válečný veterán vzpomínal, že u jednoho z vojáků
00:34:42 při výcviku objevili tetování Waffen SS, tak ho tam zastřelili,
00:34:48 protože podle toho poznali, že sloužil u SS,
00:34:53 což považovali za zločin.
00:34:57 Ovšem z těch bývalých wehrmachťáků řada přestoupila
00:35:02 do Svobodovy armády.
00:35:04 Přesně tak, dá se říci, že ve Svobodově armádě
00:35:08 se jim podařilo často dostat i na vyšší místa,
00:35:11 známe různé řidiče tanků atd.
00:35:14 Co se týká povyšování, tak ta možnost tu také byla,
00:35:18 ale ti lidé samozřejmě byli pod nějakým dohledem,
00:35:21 byli pod dohledem Rajcina a kontrarozvědky,
00:35:25 takže tady ta pověst wehrmachťáků se s nimi často držela
00:35:29 až do poválečného období.
00:35:32 Jak se k nim tedy zachovala republika, když válka skončila?
00:35:36 On se na ně nevztahoval dekret o odsunu, že?
00:35:39 V podstatě byl těmto lidem udělen generální pardon,
00:35:42 tzn. že ve své velké většině získali tzv. osvědčení
00:35:45 o národní spolehlivosti, což představovalo potvrzení,
00:35:48 že československé úřady je považují
00:35:50 za československé občany a že dokonce toto
00:35:53 československé občanství měli s nepřerušenou
00:35:56 právní kontinuitou i během okupace,
00:35:58 tzn. že Československou republiku tím, že si nechali přiznat
00:36:02 to říšskoněmecké občanství, nezradili,
00:36:04 neporušili žádné povinnosti československého občana,
00:36:08 takže jim bylo odpuštěno i to, že sloužili v německé armádě,
00:36:11 takže se na ně nevztahovaly Benešovy dekrety,
00:36:14 nebyli postiženi na majetku, nebyli zbaveni občanství.
00:36:18 Jiná věc je, že řada pamětníků, se kterými jsem mluvil,
00:36:21 byly to desítky různých osudů těch českých veteránů
00:36:24 z wehrmachtu, tak vzpomínali na to,
00:36:26 jak byli perzekvováni v poválečném období
00:36:29 a zejm. pak za komunistického režimu.
00:36:32 Ale potom z toho většinou vyplynulo, že ta forma perzekuce
00:36:36 nesouvisela s tím, že sloužili v německé armádě,
00:36:39 ale že např. pocházeli z těch zemědělských regionů
00:36:42 na Hlučínsku, takže potom utrpěli majetkovou újmu
00:36:44 v důsledku pozemkové reformy jako každý jiný.
00:36:47 Jiná situace byla u veteránů wehrmachtu německé národnosti,
00:36:51 kteří také někteří z nich totiž zůstali po válce
00:36:54 v republice, nebyli odsunuti.
00:36:56 To se jednalo zejm. o Němce ze smíšených rodin,
00:36:58 zejm. o otce ve smíšených rodinách a o Němce,
00:37:01 kteří se oženili s Češkami.
00:37:03 Tak ti byli postiženi Benešovými dekrety,
00:37:06 tzn. byl jim konfiskován majetek a zůstali na určitou dobu
00:37:10 bez státní příslušnosti, protože československé občanství
00:37:14 ztratili na základě Benešova dekretu číslo 33.
00:37:17 A museli si požádat o jeho znovunavrácení.
00:37:19 A v tom meziobdobí, kdy nebyli občany,
00:37:22 neměli žádná občanská práva, vztahovala se na ně
00:37:24 pracovní povinnost, což se rovnalo v podstatě
00:37:27 nuceným pracím a to období, které strávili
00:37:30 na nucených pracích, tak se jim nezapočítávalo
00:37:33 do důchodu, nedostávali za to řádnou mzdu,
00:37:36 takže na ně nějaká perzekuce dolehla.
00:37:38 V roce 1953 vznikl zákon č. 34/53 Sbírky,
00:37:43 který dával všeobecný pardon i těmto bývalým vojákům,
00:37:49 že nabyli zpátky československého občanství a z toho zpětně vyplývá,
00:37:54 že všichni jejich potomci, protože oni si nepožádali
00:37:57 dobrovolně o to československé občanství, tak všichni
00:38:00 jejich potomci si dnes mohou požádat o německé občanství.
00:38:04 Oni jsou stále Němci totiž, podle německých zákonů.
00:38:07 A než přišel ten generální pardon v 53., jak žili tito lidé tady?
00:38:14 To je zrovna ten případ toho hrdiny z té mojí knihy,
00:38:18 který byl až do roku 1953 ve vězení a vyšel ven na amnestii
00:38:22 až po smrti Gottwalda.
00:38:23 A on byl ve vězení za to, že byl ve wehrmachtu?
00:38:26 Byl za to odsouzen, ano.
00:38:28 I když z toho Hlučínska jsou známy případy,
00:38:31 že dotyčný sloužil za první republiky
00:38:34 v prvorepublikové armádě v rámci povinné služby,
00:38:38 za 2. světové války sloužil v německé armádě
00:38:41 a po návratu nějakou dobu pobyl na tom svém statku
00:38:44 a poté byl znovu povolán, tentokrát znovu
00:38:47 do československé armády, ale později třeba k těm
00:38:51 Pomocným technickým praporům, takže si užil ještě
00:38:54 takovéto vojny.
00:38:55 -Čili ten si užil hodně vojny.
-Ano, ano. 10 roků třeba.
00:38:59 To už byli trochu takoví vojáci z povolání.
00:39:02 Stalo se některým těm příslušníkům wehrmachtu českého původu,
00:39:06 že je nedali českým úřadům a zůstali třeba,
00:39:09 to bylo zejm. v Rusku, zůstali někde v gulagu?
00:39:12 Těch byly určitě tisíce.
00:39:14 Např. sovětská správa zajateckých táborů uváděla
00:39:17 v 50. letech, že v těch sovětských zajateckých táborech je drženo
00:39:21 téměř 60 000 Čechů a Slováků, ale oni do toho zahrnuli
00:39:24 i všechny sudetské Němce, takže se jednalo
00:39:27 o velmi zkreslující údaj.
00:39:30 Ale lze předpokládat, že mezi těmi zajatci
00:39:33 určitě byly i osoby českého původu,
00:39:35 protože zejm. na území Sovětského svazu se mezi zajatci
00:39:39 příliš nerozlišovalo.
00:39:41 Takže pokud se ten zajatec ještě v průběhu války
00:39:43 sám nepřihlásil do československé zahraniční armády
00:39:46 na území Sovětského svazu, tak většinou po válce zůstal
00:39:50 v tom zajateckém táboře.
00:39:51 Ale je pravda, že některé zajatecké tábory,
00:39:54 nevím, zda na území Sovětského svazu,
00:39:57 ale např. na území Jugoslávie potom i po válce navštívili
00:40:00 českoslovenští diplomaté z Bělehradu a hledali mezi zajatci
00:40:04 právě hlučínské a těšínské Čechy ve snaze je z těch
00:40:07 zajateckých táborů dostat.
00:40:09 Československý konzulát v Bělehradu jim vystavil
00:40:13 to osvědčení o národní spolehlivosti
00:40:16 a směli se vrátit domů.
00:40:17 -A podařilo se to?
-V některých případech ano.
00:40:20 A co se stalo s těmi, u kterých se to nepodařilo?
00:40:23 Ti tam umřeli v tom zajateckém táboře?
00:40:26 Ti následovali osudy ostatních německých zajatců,
00:40:29 takže pokud byli třeba propuštěni v tom roce 1955,
00:40:32 tak někteří z nich byli propuštěni směrem do Západního Německa.
00:40:36 To měli tak trošku kliku, když se to tak vezme.
00:40:39 No, přežili.
00:40:41 Spousta těch zajatců potom už v 50. letech neměla zájem
00:40:44 se vracet.
00:40:46 Zde byla spuštěna železná opona, oni, pokud zde neměli rodinu
00:40:50 a nějaké další závazky, rodina mohla být také odsunuta,
00:40:54 tak se nechávali poslat do Německa a takto se vyhnuli návratu
00:40:58 do totalitní země.
00:41:01 A stalo se některým, že zůstali v Rusku?
00:41:04 Je to vysoce pravděpodobné, že takových lidí byly tisíce,
00:41:08 kteří tam zemřeli a dodnes tam někde leží.
00:41:11 Říká se, to se vypráví, že speciálně těm na Hlučínsku
00:41:15 chodily vojenské důchody v bonech z Německa, je to pravda?
00:41:20 A vdovské důchody vdovám po padlých.
00:41:23 To tedy nebylo bezprostředně po válce.
00:41:26 Ono do konce 60. let se nikdo z těch,
00:41:28 který si nějakým způsobem zadal s německými okupanty,
00:41:32 tak se k tomu nechtěl nijak hlásit,
00:41:34 nechtěl na sebe upozorňovat, ale situace se změnila
00:41:37 po podpisu mezistátní smlouvy mezi tehdejším Československem
00:41:41 a Západním Německem v roce 1973.
00:41:44 A po podpisu této smlouvy už bylo možné,
00:41:46 že německá strana posílala na území Československa,
00:41:49 např. vdovám po padlých německých vojácích,
00:41:53 vojenské renty.
00:41:54 Dokonce i přeživší vojáci, bývalí vojáci wehrmachtu
00:41:58 české národnosti, kteří zůstali v Československu po válce,
00:42:02 mohli např. za různá zranění se potom dožadovat různých rent
00:42:06 a odškodnění z německé strany.
00:42:08 A tyto renty byly vypláceny v bonech, což dělalo trošku
00:42:12 zlou krev, protože to bylo za situace, kdy české oběti
00:42:17 nuceného nasazení v říši se žádného odškodnění nedostaly.
00:42:22 A naopak ti, kteří sloužili v německé armádě,
00:42:25 tak tehdy měli lukrativní příjmy ze Západního Německa.
00:42:31 Ale nejen to, ale také se jim otevřela možnost po podpisu
00:42:35 té smlouvy v roce 1973 možnost naprosto legálního
00:42:38 vystěhování do Západního Německa.
00:42:41 Čili oni byli de facto zvýhodněni v tomto.
00:42:44 Ano, zlou krev např. v Ostravě to určitě dělalo.
00:42:48 To je ono, nějaký havíř, který tam dřel.
00:42:54 A je to kuriózní situace, když z centra Ostravy,
00:42:58 z ostravského náměstí jste schopen se městskou hromadnou dopravou
00:43:03 během 10 minut dostat do oblasti, která je úplně jiná,
00:43:06 kde lidé myslí jiným způsobem, která i jinak vypadá,
00:43:10 domy tam jinak vypadají, zahrady jsou jinak upravené,
00:43:13 je to taková trošku kuriozita.
00:43:15 Ono se říkalo, že mají mercedesy v garážích.
00:43:19 Myslím, že něco pravdy na tom bude.
00:43:21 To říkal tady náš výtvarník, který si odtamtud přivezl ženu,
00:43:26 že tam se pozná podle toho, jaký má kdo dům,
00:43:29 kolik měli padlých ve wehrmachtu v rodině.
00:43:31 Podle počtu podlaží a podle počtu garáží.
00:43:37 Vy k tomu máte jaký vztah?
00:43:39 Máte nějaké příbuzné, známé z této oblasti Čechů
00:43:43 ve wehrmachtu?
00:43:46 Jestli tedy mohu, protože teď dělávám přednášky
00:43:49 v knihovnách, ve školách různě, a když dělám pro dospělé lidi,
00:43:54 tak opravdu se mi stává, že se najdou jeden, dva lidi,
00:43:58 kteří se tak nesměle přihlásí a říkají, že jejich dědeček
00:44:01 také sloužil ve wehrmachtu, takže pomalu přestávám věřit,
00:44:04 že tu není rodina, ve které by nikdo nebyl.
00:44:07 -Tam v tom...
-Tam v tom našem regionu, ano.
00:44:09 Kde by někdo neměl nějakého předka,
00:44:12 který by někde sloužil.
00:44:13 Je pravda, že v Hodoníně tehdy na začátku války žilo
00:44:17 asi 500 německých rodin a z toho zhruba 110, 120 mužů
00:44:20 narukovalo do různých služeb wehrmachtu nebo dalších
00:44:23 ozbrojených složek, takže ty příbuzenské vztahy
00:44:26 jsou komplikované.
00:44:28 V roce 1955 byl v Západním Německu přijat zvláštní zákon
00:44:32 o regulaci státoobčanských otázek, který potvrdil plnou platnost
00:44:36 udělení německého občanství, tedy toho říšskoněmeckého
00:44:39 občanství na území okupovaných českých zemí.
00:44:42 Tzn. že v podstatě každý, kdo během okupace získal
00:44:45 to říšskoněmecké občanství ať už jakoukoli formou,
00:44:48 tzn. mu bylo vnuceno, byl německé národnosti
00:44:51 nebo byl české národnosti, nechal se poněmčit
00:44:54 nebo se nechal zapsat na tu Volksliste,
00:44:56 tak vlastně všem byla potvrzena platnost udělení
00:44:59 toho německého občanství.
00:45:01 A pokud tam byla splněna podmínka, že po válce tyto osoby
00:45:05 nezískaly na vlastní žádost zpátky československé občanství,
00:45:08 tak jim to německé jako právní titul
00:45:10 zůstalo zachováno, aniž to ty osoby tušily.
00:45:13 A vzhledem k tomu, že podle německých zákonů
00:45:16 se to občanství dědí i v cizině po předcích,
00:45:19 tak i dnes vnuci a pravnuci osob, které to občanství za války měly,
00:45:23 tak ve své většině ho zřejmě mají dodnes.
00:45:26 Tzn. že pokud si požádají o zjištění,
00:45:29 zdali to německé občanství stále mají,
00:45:31 tak ve velmi zjednodušené proceduře, která není spojena
00:45:35 se žádnou jazykovou zkouškou ani s povinností se stěhovat
00:45:38 do Německa, tak mohou německé občanství nabýt
00:45:41 a ještě jim zůstane zachováno to české.
00:45:43 A dá se předpokládat, je to takový hrubý odhad,
00:45:46 že by se nárok na německé občanství mohl týkat
00:45:49 200-300 000 lidí, kteří dnes žijí na území
00:45:51 České republiky.
00:45:53 Ale drtivá většina o tom ani neví a samozřejmě také
00:45:55 značná část z nich by neměla zájem si ho vyřizovat.
00:46:00 Jak se k tomuto problému stavěla česká historiografie od války?
00:46:06 Je to pochopitelně téma lehce tabuizované
00:46:09 nebo spíše těžce tabuizované, protože tito lidé se nehodí
00:46:13 do krámu nikomu, nehodí se demokratům,
00:46:16 nehodí se komunistům.
00:46:17 To Hlučínsko konkrétně bylo problémem
00:46:20 během celé první republika, protože zde vznikala otázka,
00:46:25 první republika tyto občany nadšeně přijala zpátky domů
00:46:29 po necelých 200 letech, kdy měli žít v pruském útlaku.
00:46:33 A k velkému překvapení ti Hlučíňáci z toho
00:46:37 nebyli nadšeni, protože oni během těch 200 let si opravdu
00:46:42 uchovali tu svou moravskou řeč, nějakou moravskou identitu,
00:46:47 oni si říkají Moravci, ale co se týká smýšlení, kultury,
00:46:51 tak přijali německou, pruskou kulturu,
00:46:55 protože na ně nebyl vyvíjen nátlak ze strany pruského státu.
00:47:00 A taky zde důležitým faktorem je dodnes náboženství.
00:47:05 Je to oblast katolická, Prusko bylo samozřejmě
00:47:08 spíše protestantské, ale bylo tolerantní.
00:47:11 Takže jim bylo umožněno zachovat si katolickou víru.
00:47:15 A za první republiky měli strach z ateismu,
00:47:19 první republika tím byla charakteristická.
00:47:24 -Byla sekulární hodně.
-Přesně tak.
00:47:27 A i propaganda německá, která na Hlučínsku byla,
00:47:31 tak tím dost operovala, že je ohrožena jejich víra.
00:47:34 Takže ti lidé, navíc nezapomínejme na to, že veškeré jejich
00:47:39 pracovní vztahy, obchodní vztahy, všechno bylo směřováno do Německa,
00:47:44 nikoli na území bývalého Rakouska-Uherska,
00:47:48 takže oni se z toho důvodu snažili udržet stále u Německa
00:47:51 a k Československu byli připojeni až v roce 1920,
00:47:55 resp. poslední dvě vesnice až v roce 1923.
00:47:57 Čili ono kdyby se začal řešit problém Čechů ve wehrmachtu,
00:48:01 tak by se najednou začalo narážet na problémy,
00:48:03 které jsou daleko hlubší a historicky vzdálenější.
00:48:06 -Asi ano.
-Přesně tak.
00:48:08 Ten byl u českého vojska v hranicích jako český voják.
00:48:15 A tady už je jako německý voják potom.
00:48:19 To nás ani nenapadlo, že za chvíli budeme Němci.
00:48:25 Že naši chlapi budou jeden den jako českoslovenští vojáci
00:48:29 v bunkrech u Hrabyně a na druhý den
00:48:32 budou němečtí vojáci.
00:48:36 Jak na to vzpomínají, to společenství?
00:48:39 Vy jste říkal, že je to specifické společenství,
00:48:42 a je to součást jejich historie.
00:48:45 Je to součást jejich kolektivní paměti.
00:48:47 Oni mají, dá se říct, dvě kolektivní paměti.
00:48:50 Jedna je taková ta oficiální i pro ten venek,
00:48:54 kde se spíše na službu atd. dívají skrze útlak a útisk.
00:48:58 A pak je ta vnitřní, soukromá, kdy ti staří pánové
00:49:02 si rádi zavzpomínají na to, jak létali se stíhačkami,
00:49:06 popř. bojovali v tancích atd.
00:49:09 Ale samozřejmě to je věc, která je určena jen pro ně
00:49:13 a jejich komunitu.
00:49:14 To vzpomínání je velice intimní a stále tabuizované
00:49:20 a udržované v té malé skupině 38 obcí, což je dnešní Hlučínsko.
00:49:26 A tam vlastně neproniká jiný život?
00:49:29 Venkovní vlivy asi ne, asi si pořád udržují
00:49:32 svou kontinuitu a své myšlení.
00:49:34 Já bych ale řekl ještě jeden příklad, jak se dalo získat,
00:49:38 jak se člověk dostal k říšskému občanství.
00:49:41 Také ho zmiňuji v té své knize.
00:49:44 Existovala jedna matka, která měla syna za svobodna
00:49:48 s nějakým sedlákem v Hodoníně, a která byla kupodivu členkou KSČ.
00:49:53 Těsně před válkou si vzala hodonínského ševce, Němce,
00:49:57 a samozřejmě hned po 15. březnu 1939
00:50:01 se z té rodiny stala rodina německá a ten kluk,
00:50:05 i když neměl s němectvím nic společného,
00:50:08 tak pak musel jít do Hitlerjugend apod., a nasazení na frontu
00:50:12 ho minulo jen o rok.
00:50:14 -Jen kvůli věku?
-Jen kvůli věku.
00:50:16 Takže vidíte, že z takovýchto svazků manželských se člověk
00:50:19 stal Němcem, aniž by chtěl, aniž by to vnímal,
00:50:22 protože co mohl vnímat tehdy 10letý kluk, že ano.
00:50:25 Já vám děkuji moc.
00:50:27 A vám divákům děkuji, že jste se dívali.
00:50:30 Příště u Historie.cs na shledanou.
00:50:34 HUDBA
00:51:00 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2013
V armádě tzv. třetí říše bojovali i bývalí čeští občané, někteří dobrovolně, jiní z donucení
Jak se Češi mohli octnout v německé armádě? Nejvíce se jich rekrutovalo z obyvatel Hlučínska a případně Těšínska, kteří se po Mnichovu dostali do podivného právního postavení. Mnozí se stali říšskými Němci a tak se jich týkala branná povinnost. Němci se také mohli stát bývalí čs. občané ze smíšených česko-německých rodin i ti pak museli do armády. Kolik jich ve wehrmachtu sloužilo a jací to byli vojáci?
