00:00:03 HISTORIE.CS
00:00:14 V konci 30. a během 40. let minulého století se několikrát
00:00:18 měnila mapa Československa.
00:00:20 V kořenech toho stála Mnichovská dohoda
00:00:23 podepsaná před 75 lety.
00:00:26 Historie.cs, dobrý den.
00:00:29 Červený hrádek u Jirkova stal se dějištěm předehry
00:00:32 k nejsmutnějšímu údobí historie národa.
00:00:35 18. srpna o 4. hodině odpolední zasedli v těchto místech
00:00:39 nad mapou republiky lord Runciman z Doxfordu
00:00:42 s nacistickými předáky Konradem Henleinem a Kuntem,
00:00:47 aby připravili cestu k Mnichovu.
00:00:51 Tesařskou tužkou zakreslili nové hranice našeho státu,
00:00:54 oběť, kterou jsme měli přinést na oltář světového míru.
00:01:04 U Mnichovské dohody je důležité právě to,
00:01:07 že je to mezinárodní smlouva.
00:01:09 A právě tou smlouvou čtyři velmoci, jejichž představitelé
00:01:12 se v Mnichově sešli, se rozhodly řešit
00:01:15 menšinový problém.
00:01:17 A vyřešily ho tedy tak, že přinutily Československo,
00:01:20 aby odstoupilo více než třetinu svého státního území.
00:01:25 A nehodlaly řešit jen česko-německý menšinový problém,
00:01:31 ale také i otázku polské a hlavně maďarské menšiny.
00:01:35 Ten právní problém Mnichovské dohody je v tom, jestli ta smlouva
00:01:40 byla platnou mezinárodní smlouvou.
00:01:42 Ten československý pohled na Mnichovskou dohodu
00:01:46 je spojen s tím, že Československo jí nechce přiznat
00:01:51 žádnou mezinárodní platnost, a to dokonce od samého počátku.
00:01:55 Ale největší problém je právě v tom prosazení
00:01:59 československého pohledu na Mnichovskou dohodu
00:02:03 jako od samého počátku neplatnou smlouvu, protože porušovala
00:02:07 řadu pravidel mezinárodního práva, a dokonce se pro ni vžil i pojem
00:02:12 mnichovský diktát, tedy něco, co je vnuceno třetí straně
00:02:17 a porušuje nějaká základní pravidla mezinárodního práva.
00:02:22 Ale ty velmoci, které uzavřely tu smlouvu,
00:02:25 to tak samozřejmě neviděly a ten československý pohled
00:02:29 se velmi těžko prosazoval.
00:02:32 -Jan Němeček, dobrý den.
-Dobrý den.
00:02:34 -Vít Smetana, dobrý den.
-Dobrý den.
00:02:36 -A Jaroslav Šebek, dobrý den.
-Dobrý den.
00:02:39 Na obecném povědomí v duši našeho národa je Mnichov zafixován
00:02:43 jako zrada.
00:02:44 Básník psal o zvonu zrady a ironicky o Anglii,
00:02:48 o hrdé a sladké Francii.
00:02:51 A pociťujeme to jako křivdu dodnes, což je od nás pochopitelné,
00:02:56 ale je tu jeden problém, musíme se na to dívat také
00:02:59 nejen z našeho dvorka, ale z celoevropského
00:03:02 nebo celosvětového hlediska.
00:03:04 Proč vlastně Anglie s Francií přistoupily na tuto dohodu?
00:03:10 Mnichovská dohoda, to byla výslednice, dá se říci,
00:03:15 nikoli politiky dnů, týdnů, měsíců, dá se říci možná i let předchozích.
00:03:22 A zejm. politiky Velké Británie, která nalezla společnou linku
00:03:28 i s Francouzi a dovedla tuto politiku až do Mnichova.
00:03:37 Nemůžeme si samozřejmě myslet, že by československé záležitosti
00:03:42 byly pro Velkou Británii něčím, co by na tom žebříčku
00:03:47 jejich priorit bylo někde nahoře, to rozhodně ne.
00:03:52 Byly tady věci, které samozřejmě pro Velkou Británii,
00:03:57 zejm. osud jejího impéria, jejích kolonií,
00:04:01 byly mnohem prioritnější.
00:04:04 Otázka Indie a dalších věcí.
00:04:07 Z toho také musíme pohlížet na to, jak Británie pohlížela
00:04:12 na československou otázku.
00:04:15 Tedy pohlížela na ni jako na něco, co je pro její imperiální zájmy
00:04:20 nepříjemné a je potřeba se toho, pokud možno za cenu
00:04:23 nejmenších obětí, zbavit.
00:04:25 A přitom Francie byla tak laxní k nám, spojenec.
00:04:30 Francie procházela, dá se říci, dlouhodobou politickou krizí.
00:04:35 A ta výměna kabinetu, kdy levicový kabinet
00:04:38 je nahrazen dalším kabinetem, to samozřejmě pevnosti,
00:04:44 stálosti pozic v tomto ohledu příliš nepřispívalo.
00:04:50 To byl asi rozdíl od té politiky britské.
00:04:58 Já bych souhlasil tady s kolegou Němečkem v tom smyslu,
00:05:02 že právě Francie prožívala obrovské období nestability.
00:05:07 A řekl bych, že toto všechno ovlivňovalo
00:05:11 i její mezinárodní politiku.
00:05:14 Ale zároveň bych tady připomněl jedno datum, které se mi jeví
00:05:18 jako důležité zmínit v souvislosti s Mnichovem,
00:05:21 i když jakoby na první pohled nesouvisí, a to je březen 1936,
00:05:25 kdy právě obě mocnosti západní, Francie a Velká Británie,
00:05:29 v zásadě bez problémů souhlasí s obsazením
00:05:33 té demilitarizované zóny v Porýní německou armádou.
00:05:37 A řekl bych, že možná to byl moment,
00:05:41 který právě už obrátil koleje, které směřovaly k Mnichovu.
00:05:45 To, že obě mocnosti nebyly schopny na tento agresivní krok Hitlera
00:05:52 reagovat.
00:05:53 Obě mocnosti prodělaly velké trauma,
00:05:57 zvláště když se chceme dívat na události roku 1938
00:06:03 nejen českou optikou.
00:06:05 Trauma vzpomínek na 1. světovou válku, která pro Francii
00:06:10 byla ještě strašlivější než pro Británii.
00:06:14 V podstatě Francie zažila po 1. světové válce
00:06:18 populační pokles a i v britském případě lze hovořit o likvidaci
00:06:26 celé jedné generace upper class, kdy ti mladí chlapci kolem 20 let
00:06:34 tvořili ten důstojnický sbor na všech nižších postech
00:06:41 a jako takoví vedli své muže na zteč a hynuli před hlavněmi
00:06:47 německých kulometů.
00:06:50 V podstatě potom z roku 1938 máme deníkové záznamy
00:06:55 některých tehdejších protagonistů té Chamberleinovy vylády,
00:07:01 kteří si zapsali do deníků, já jsem to konkrétně četl
00:07:06 v deníku Johna Simona: "No, my jsem tady v podstatě
00:07:10 taková skupina starých osob,
00:07:12 tady by měli sedět podstatně mladší,
00:07:15 ale ti bohužel zahynuli u Ypres."
00:07:20 Dobře, to mluvíme o elitách Francie a Velké Británie.
00:07:24 Ale co tedy občané sladkého a slavného a hrdého Albionu?
00:07:29 Je docela typické, že když se západní politici
00:07:34 vraceli z Mnichova, tak u nich byl určitý prvek nejistoty.
00:07:39 Zejm. u Daladiera, když jeho letoun kroužil nad letištěm
00:07:43 a on přemýšlel, jak bude přijat, viděl, že mu lidé mávají,
00:07:49 ale nevěděl, jestli mu spílají a nebo jestli ho nadšeně vítají.
00:07:55 Teprve když přistál, tak zjistil, že ho opravdu nadšeně vítají.
00:08:01 Samozřejmě toho využil.
00:08:03 Obdobně tomu bylo v případě Chamberleina.
00:08:06 Důvod byl zcela jednoznačný pro ty lidi, válka byla zažehnána.
00:08:11 Já bych řekl, že to přesně souvisí s tím, co tady říkal
00:08:15 Vít Smetana, protože ti lidé měli v sobě mentalitní zkušenost
00:08:20 z té právě prožité 1. světové války a oni nechtěli,
00:08:24 aby se znovu ty hrůzy zopakovaly, protože víceméně nás, české země,
00:08:28 válka nezasáhla v té brutální podobě,
00:08:31 ale ve Francii samozřejmě byla vybombardovaná města,
00:08:35 tam se tvrdě bojovalo, takže pro ně ten zážitek
00:08:38 byl opravdu mnohem více traumatičtější a ty miliony mrtvých
00:08:42 pořád byly v jejich hlavách.
00:08:44 To byl ten důvod, proč si přáli mír za každou cenu.
00:08:49 A co politická opozice?
00:08:52 Traduje se ta známá volba Velké Británie,
00:08:56 jakou měla před sebou.
00:08:59 Ano, ono už když ty nadšené davy vítaly Chamberleina,
00:09:04 tak jsou zaznamenány výkřiky jednotlivců, solitérů,
00:09:08 kteří vykřikovali, co je to za mír, na jak dlouho vydrží.
00:09:14 Je to zase zaznamenané v řadě deníků a záznamů.
00:09:17 A pochopitelně malá část opozice, početně malá,
00:09:22 ale složená ze skutečně výrazných politických osobností,
00:09:29 se proti výsledku mnichovské konference vymezila velmi kriticky
00:09:35 hned v té debatě, která následovala v Británii,
00:09:40 tedy v následujících dnech října, od 1. do 5. října,
00:09:46 kde nejzajímavější byl výrok Winstona Churchilla,
00:09:50 z nějž si dovolím ocitovat první větu:
00:09:56 "Utrpěli jsme totální, ničím nezmenšenou porážku."
00:10:02 A během doby, která se může měřit na roky, ale možná se bude měřit
00:10:09 jenom na měsíce, bude Československo pohlceno
00:10:14 do německé diktatury.
00:10:17 Samozřejmě potom to jemu a těm, kteří s tím souhlasili,
00:10:24 umožnilo získat velkou reputaci, když se jejich prorocká slova
00:10:31 potvrdila v březnu 1939.
00:10:34 Také se mu připisovalo to: "Volili jsme mezi válkou a hanbou,
00:10:40 zvolili jsme hanbu a budeme mít válku."
00:10:42 Existovala ještě možnost řešit menšinový problém jednáním
00:10:47 mezi československou vládou a zástupci německé menšiny.
00:10:52 Československá vláda postupně přišla s několika variantami,
00:10:56 jak řešit menšinovou otázku, a to jak v podobě
00:11:01 tzv. národnostního statutu, kde hodlala přiznat více práv
00:11:07 menšinám, a ten návrh byl dalekosáhlý a liberální.
00:11:13 A určitě by mohl být přivítán, pokud by ale přišel v jiné situaci,
00:11:19 než byla ta mezinárodní situace československé krize v jarních
00:11:25 a pak i letních měsících roku 1938.
00:11:28 Pak samozřejmě se začala ta otázka ještě kombinovat s takovou možností
00:11:35 dát více práv menšinám, ale zároveň se tam objevovaly
00:11:40 otázky odstoupení části území v takové kombinaci.
00:11:46 K tomu nakonec československá vláda byla ochotna přistoupit,
00:11:51 na určitý kompromis, ale rozhodně ne na takové řešení,
00:11:56 které by znamenalo konec existence samostatného
00:12:00 československého státu, jak se vlastně stalo v Mnichově.
00:12:05 Nás učili ještě ve škole, že Sovětský svaz byl ochoten
00:12:08 nám pomoc, je to pravda?
00:12:10 Nebo jak to bylo s tou sovětskou pomocí?
00:12:15 Především je otázka toho, do jaké míry má význam
00:12:19 tuto otázku řešit, protože co by znamenala sovětská pomoc?
00:12:26 V jaké míře by dokázala ovlivnit události po Mnichovské dohodě?
00:12:32 Samozřejmě v současnosti nemáme k dispozici všechny
00:12:38 relevantní dokumenty z ruského archivu,
00:12:42 protože archiv ruského ministerstva zahraničních věcí doposud
00:12:48 nezpřístupňuje všechny dokumenty, např. telegrafickou korespondenci,
00:12:53 která je pro tyto věci klíčová.
00:12:56 Byly z toho vyňaty některé dokumenty,
00:12:59 nicméně v zásadě se dá říci, že Sovětský svaz
00:13:03 podle těch dokumentů, které jsou, byl nakloněn do určité míry
00:13:08 pomoci Československu.
00:13:11 Druhým faktem ale je, že ta pomoc nebyla v praktické rovině řešena.
00:13:17 Tzn. nebyla tady spolupráce generálních štábů
00:13:21 Československé a Rudé armády, která by dokázala naplňovat,
00:13:27 jak by ta pomoc mohla přijít, protože jak známo,
00:13:32 v tehdejší době neexistovala přímá hranice mezi Československem
00:13:39 a Sovětským svazem, tudíž zde byla otázka přechodu
00:13:44 sovětských jednotek přes polské, resp. rumunské území.
00:13:50 Sovětský svaz zůstal stranou, několikrát naznačil,
00:13:55 že by byl ochoten splnit spojenecké závazky,
00:13:59 ale právě buď vázáno na rozhodnutí společnosti národů
00:14:03 nebo na společný československo- francouzský-sovětský postup,
00:14:08 k čemuž samozřejmě nedošlo.
00:14:11 A také postup té sovětské diplomacie přímo v tom týdnu,
00:14:16 který vedl k Mnichovu, je takový poměrně pokrytecký,
00:14:20 protože sovětský vyslanec v Praze samozřejmě sice ujistil Beneše
00:14:27 o možnosti splnit závazek, zároveň ale vyčkával,
00:14:32 jak se situace vyvine.
00:14:35 A v zásadě to sovětské stanovisko nebylo do té doby,
00:14:41 než bylo známo mnichovské rozhodnutí, nijak formálně sděleno
00:14:48 nebo využito.
00:14:51 Čili Sovětský svaz mohl tvrdit, že byl připraven,
00:14:55 ale my to vlastně nemůžeme nijakým způsobem verifikovat,
00:14:59 jak by se ta sovětská diplomacie skutečně zachovala.
00:15:03 Co Spojené státy, ty se dívaly tehdy na Evropu
00:15:06 jako na vzdálenou cizinu?
00:15:09 Tak tam byla dlouhá tradice amerického izolacionismu,
00:15:14 který jako by byl přerušen, byl přerušen v letech
00:15:19 1. světové války, ale záhy většina americké společnosti
00:15:23 i jejich politická reprezentace dospěla k závěru,
00:15:27 že to skutečně nestálo za to a že je potřeba se vrátit
00:15:32 k těm fundamentálním myšlenkám otců zakladatelů, tj. stranit se
00:15:37 evropských problémů.
00:15:38 Toho byl nucen se držet i Franklin Roosevelt
00:15:42 po svém nástupu do úřadu prezidenta v roce 1933.
00:15:46 On potom v těch kritických měsících roku 1938 tak trochu lavíroval.
00:15:52 Na jednu stranu mu samozřejmě expanze diktátorských režimů
00:15:58 nijak sympatická nebyla, naopak, on měl i tendence nějakým způsobem
00:16:05 přispět k hledání cesty, jak tomu zamezit,
00:16:10 ale bylo to spíše v jeho myšlenkách.
00:16:15 Zároveň byl limitován těmi republikány a částí demokratů,
00:16:23 kteří opravdu trvali na tom, aby se držel
00:16:28 té izolacionistické politiky a do evropských problémů
00:16:34 tolik nezasahoval.
00:16:36 Když velvyslanec Bullitt v Paříži pronesl cosi v tom smyslu,
00:16:43 že Amerika stojí při Francii, což potom bylo interpretováno
00:16:50 jak v míru, tak ve válce, tak za to sklidila
00:16:55 Rooseveltova administrativa velmi tvrdou kritiku
00:17:00 zase ze strany těch izolacionistů.
00:17:03 A Roosevelt se potom spíše stahuje, nicméně jeho tři iniciativy
00:17:08 z té poslední zářijové dekády tady jsou.
00:17:12 Nejprve to byla 26. září výzva jak k Hitlerovi, tak k Benešovi,
00:17:17 aby řešili ten problém smírčí cestou.
00:17:21 Posléze z následujícího dne je iniciativa směřovaná
00:17:26 k Mussolinimu, která velmi odpovídala tomu,
00:17:30 co si přáli Britové, tj. aby Mussolini zprostředkoval
00:17:35 nějaké smírčí jednání.
00:17:37 A 28. září on ještě apeluje na Hitlera, opět,
00:17:42 aby bylo vše řešeno formou dohody.
00:17:45 Ovšem nedá se úplně říci, že by mu zase konvenovalo řešení,
00:17:51 které potom bylo přijato, protože on hovoří o tom,
00:17:54 že by se toho jednání měly účastnit všechny zúčastněné strany,
00:17:58 že by to mělo být ve férovém duchu atd., což přeci jen nebyl způsob,
00:18:03 jak to pak proběhlo.
00:18:04 Naše administrativa, zejm. potom Edvard Beneš od roku 1918,
00:18:08 nás neustále stavěla do role jakýchsi miláčků Dohody.
00:18:12 Dokonce se to používalo, tento terminus technicus.
00:18:16 Když nás potom snadno tyto země takto pustily,
00:18:20 musel to být strašný šok pro tyhle lidi,
00:18:23 nebo už si začali uvědomovat, že naše postavení už zdaleka
00:18:27 není tak výsadní, jak jsme si mysleli?
00:18:30 Určitě šok samozřejmě znamenal Mnichov jako takový.
00:18:34 To i ty události, které bezprostředně předcházely,
00:18:40 protože už od jednání v Berchtesgadenu to bylo něco,
00:18:47 kde se celá záležitost vymkla z rukou československému vedení.
00:18:54 Ať už prezidentovi, ať už vládě.
00:18:57 Tedy otázka se přenesla z pole československo-německého
00:19:03 na pole mezinárodní, do kterého československá vláda
00:19:09 mohla zasahovat už jen omezeně, do těch jednání.
00:19:13 Víceméně byla stavěna před hotová rozhodnutí,
00:19:18 která měla víceméně pouze akceptovat.
00:19:22 Ať se to týká anglo-francouzského ultimáta, ať se to pak týká
00:19:26 Mnichovské dohody.
00:19:28 V obou případech šlo o diktát, který musela v prvním případě
00:19:33 ještě československá vláda, pokusila se to odmítnout
00:19:37 v té první verzi po ultimátu, které přišlo od britského
00:19:43 a francouzského vyslance v Praze.
00:19:47 Československá vláda tento anglo-francouzský plán přijala.
00:19:53 V případě Mnichovské dohody, tam už se vlastně
00:19:57 na její stanovisko ani už nečekalo.
00:19:59 Já si ale myslím, že tu ty signály existovaly už minimálně
00:20:07 v tom krizovém roce 1938.
00:20:10 Myslím, že si tyto skutečnosti museli uvědomovat někteří politici
00:20:17 ve smyslu, jak se vyvíjely události těsně před Mnichovem 1938.
00:20:24 Stačí si vzpomenout na to, jakou podporu dokonce dostávala
00:20:29 i Henleinova strana z některých britských kruhů.
00:20:33 Nakonec svědčí o tom pak i Runcimanova mise v létě 1938,
00:20:37 která víceméně už se staví právě na požadavky
00:20:41 Henleinovy strany.
00:20:42 Takže to už jistě byly signály, které svědčí o tom,
00:20:46 že minimálně ta britská politika má v tomto směru své představy,
00:20:51 které bude prosazovat.
00:20:52 Vy jste se nadychoval.
00:20:55 Já bych řekl, že ne možná tolik československá politika
00:20:59 si toho byla vědoma jako československá diplomacie.
00:21:04 A zejm. potom naši vyslanci, ať už to byl Osuský v Paříži
00:21:08 nebo Jan Masaryk v Londýně či Vojtěch Masný v Berlíně.
00:21:13 Zejm. Osuský si, dá se říci, asi příliš moc iluzí nedělal.
00:21:17 Alespoň po Mnichovu on to potom rád, zejm. ve svém sporu s Benešem
00:21:23 za války zdůrazňoval, že on na tyto věci upozorňoval
00:21:28 již dříve.
00:21:29 -A Beneš tedy nenaslouchal?
-Beneš byl prezident.
00:21:33 Beneš nebyl ministr zahraničních věcí.
00:21:36 My jsme zvyklí až možná příliš nahlížet na to,
00:21:40 že Beneš byl tou klíčovou rozhodující osobností.
00:21:44 On byl, ale přeci jen musíme koukat, jak fungoval ten systém.
00:21:50 Čili vyslanci byli především zodpovědní ministerstvu.
00:21:55 Čili ministerstvo zahraničí nedostatečně akceptovalo
00:22:00 nebo nedostatečně to přenášelo do ostatní reprezentace?
00:22:05 Ty signály, které také ministr zahraničí a potažmo prezident,
00:22:10 protože dostával samozřejmě k dispozici tu korespondenci,
00:22:15 tak oni dostávali signály kontradiktorické.
00:22:19 To, co pocházelo od Jana Masaryka zejména, z Londýna,
00:22:24 do toho se odrážela taková jeho vrtkavá a velmi nejistá povaha
00:22:29 a jeho aktuální nálady a psychické stavy.
00:22:34 Je třeba říci, že on v několika telegramech živil
00:22:39 v prezidentu Benešovi takovou tu naději, že Chamberleinův kabinet
00:22:45 bude vystřídán jinou vládou, která bude hájit britské
00:22:49 a potažmo i československé zájmy ve smyslu ze strategického hlediska
00:22:55 výhodné pro obě země, což ta opozice,
00:22:58 jakkoli se tam vůči Chamberleinovi začala profilovat,
00:23:02 tak rozhodně nebyla tak silná, aby dokázala Chamberleina svrhnout.
00:23:07 A ještě bych si dovolil říci jednu kritickou zmínku,
00:23:11 že přeci jen ta československá pozice v září 1938
00:23:15 byla trochu oslabena i tím, že několikrát prezident Beneš
00:23:21 signalizoval vůli k nějakým teritoriálním změnám a ústupkům.
00:23:27 Ať už to bylo v rozhovoru s britskými žurnalisty,
00:23:32 asi dvakrát, ale co bylo nejpodstatnější, tak to bylo
00:23:37 vyslání té mise Ing. Jaromíra Nečase,
00:23:40 který 16. a 17. září hovořil v Paříži a v Londýně
00:23:44 s francouzskými a britskými představiteli.
00:23:48 A v podstatě tam bylo signalizováno, že ty výběžky,
00:23:53 že jsme připraveni těch oblastí před pevnostmi,
00:23:56 nebo z našeho pohledu za pevnostmi, že jsme některých těch oblastí
00:24:01 s naprostou většinou německého obyvatelstva připraveni se vzdát.
00:24:06 A v tom okamžiku, jestliže západní mocnosti hledají
00:24:10 kompromisní řešení jakkoli na československý úkor,
00:24:13 tak v tu chvíli z pohledu těch velmocí už jsou to
00:24:16 jen modality, ano, oni jsou připraveni se vzdát
00:24:19 části svého území, tak se jen domluvme na tom,
00:24:22 jak bude ta část toho území velká.
00:24:25 Do jakého postavení jsme se dostali tedy po tom Mnichovu,
00:24:29 jak ta republika měla najednou mezinárodní statut,
00:24:33 jak si stála prestižně?
00:24:34 Jak si může stát prestižně stát, který bez boje přijde
00:24:39 o část svého území, který ztratí svou obranyschopnost,
00:24:43 protože co si budeme říkat, nikoli to,
00:24:47 co bylo rozhodnuto v Mnichově, ale to, co bylo po Mnichově
00:24:51 rozhodnuto v Berlíně, zmrzačilo 2. republiku.
00:24:55 V Mnichově byla vyznačena čtyři pásma, která měla být
00:25:00 odtržena a připojena k Německu, tzv. 5. pásmo mělo být stanoveno
00:25:05 na konferenci velvyslanců, která měla být v Berlíně.
00:25:09 A na této konferenci došlo k tomu definitivnímu zmrzačení
00:25:14 československého státu, protože ztratil veškerou
00:25:18 svou obranyschopnost.
00:25:21 Ty hranice byly vedeny nikoli už národnostními hledisky,
00:25:25 ale těmi hledisky, že Hitler potřeboval najít
00:25:30 nejvýraznější možnosti pro to, aby zlikvidoval československý stát.
00:25:36 Tzn. z toho se odvíjela i politika 2. republiky.
00:25:42 To nebyla politika suverénního státu, to byla politika
00:25:47 záchrany státu ve vztahu k mocnému západnímu sousedovi.
00:25:53 Já bych dokonce řekl, že tu nastal problém,
00:25:57 že celé mezinárodní postavení bylo oslabováno
00:26:00 i těmi vnitřními procesy, které se po Mnichovu
00:26:04 daly jasně do pohybu.
00:26:06 Sice se na jednu stranu říkalo "malá, ale naše",
00:26:10 myšleno tedy na upevnění národní jednoty ve 2. republice,
00:26:15 ale současně velmi dlouhou dobu, podzim 1938, se tu hledá
00:26:20 viník mnichovské katastrofy, ukazuje se právě
00:26:24 na systém 1. republiky.
00:26:26 Zároveň se tu začínají objevovat lidé, kteří říkají:
00:26:31 "My už jsme to říkali dávno."
00:26:33 -To je takový český neduh.
-Ano, přesně.
00:26:36 Ale to je přesně ta situace, která pak oslabuje
00:26:39 i to postavení navenek, to bylo zcela jasné.
00:26:43 Tady se začaly objevovat hlasy, které volaly,
00:26:47 měli jsme se s Německem daleko dřív usmířit
00:26:51 a snažit se o to, abychom s Německem vyšli,
00:26:54 nedráždit ho tím, že budeme mít tady pakt
00:26:57 se Sovětským svazem atd.
00:26:59 Nebylo trošku žinantní Francii, Británii samozřejmě také,
00:27:03 že de facto tyto hranice spoluvytvářely nebo dokonce
00:27:07 rozhodujícím způsobem spoluvytvářely
00:27:11 při Versailleské smlouvě a při vzniku samostatného Československa?
00:27:17 Velmi riskantní hranici nebo choulostivý stát.
00:27:22 A pak se na to najednou odvolaly, že je to špatně, a cukly od toho?
00:27:28 Nebylo jim to skutečně trošičku trapné?
00:27:32 Já bych neřekl, protože v tom roce 1918 tady byla jiná situace v tom,
00:27:38 že Německo bylo zdánlivě na kolenou, takže pro obě země,
00:27:44 pro Francii i pro Velkou Británii víceméně Versailleská dohoda
00:27:50 bylo řešení, které reagovalo na momentální situaci Německa.
00:27:58 A ještě více to pokořilo Německo.
00:28:00 Samozřejmě, tam byl problém, který reflektovala pak
00:28:05 britská politika, to byla otázka menšin.
00:28:09 Proto tak např. už během 2. světové války nakonec Velká Británie
00:28:14 se kloní k té myšlence transferu, protože tady viděli
00:28:19 ten rizikový potenciál právě v těch menšinách,
00:28:23 které byly v jednotlivých státech v té nově narýsované mapě Evropy.
00:28:28 To byl nakonec problém, který britská politika považovala
00:28:32 za hlavní spouštěcí mechanismus všech těch problémů,
00:28:36 které pak ústí i do Mnichova.
00:28:38 Do jaké situace se dostala naše politická reprezentace,
00:28:42 která do značné části emigrovala po Mnichovu?
00:28:46 Jaké tam měla postavení?
00:28:48 V pozici soukromých osob.
00:28:50 Ať už se to týkalo Beneše, Jana Masaryka či dalších politiků,
00:28:56 kteří postupně po Mnichovu odcházeli do exilu.
00:29:00 Zaprvé to byli lidé, kteří byli velmi pozorně sledováni.
00:29:04 Byli sledováni samozřejmě z Německa, z Prahy,
00:29:09 do jaké míry narušují či nenarušují československé zájmy.
00:29:14 A Beneš se tu musel potýkat s tím, že tu nebyl zájem,
00:29:18 aby působil jakkoli publicisticky, aby působil přednáškově,
00:29:24 aby ovlivňoval nějak politickou scénu
00:29:28 zejm. při tom britském pobytu.
00:29:32 To se netýkalo jen toho období po říjnu 1938,
00:29:36 kdy přijíždí do Anglie, ale zejm. i po jeho návratu
00:29:41 v úplně jiné situaci, v létě 1939, kdy se vrací do Británie
00:29:47 zpátky ze Spojených států.
00:29:49 A kdy se změnil ten postoj k němu a k dalším
00:29:52 politickým reprezentantům?
00:29:55 Fakt je ten, že lze archivně doložit, že v obou případech
00:30:00 a po obou těch emigracích, jak v říjnu 1938,
00:30:05 tak v červenci 1939, to byla československá strana,
00:30:10 která přispěchala k Britům s ujištěním, že doktor Beneš
00:30:15 nebude vyvíjet žádnou politickou činnost, která by ohrožovala
00:30:20 zájmy Británie, takže to byla taková ta česká obava,
00:30:25 abychom něco nezpůsobili.
00:30:28 Faktem je, že např. Wenzel Jaksch, jeho politické působení v Británii
00:30:34 bylo také sledováno a vnímání zpočátku třeba jako problematické,
00:30:40 nicméně s žádným takovým prohlášením nepřispěchal
00:30:45 a žádné omezení nenastalo.
00:30:47 Troufám si tvrdit, že v červenci a v srpnu 1939 už těžko mohl Beneš,
00:30:54 kdyby hovořil o čemkoli a třeba každý den,
00:30:59 tak ho těžko mohl někdo zastavit.
00:31:03 Byla to otázka spíše taktiky a faktem je,
00:31:08 že jestliže potom Francouzi při formování té československé
00:31:13 politické reprezentace na podzim 1939 se snažili
00:31:18 Beneše vyšachovat ze hry, tam možná otázka nějaké viny
00:31:22 hrála také určitou úlohu, tak Britové se o to nepokusili.
00:31:27 Jakkoli samozřejmě ve Foreign Office byli lidé,
00:31:31 kteří ho úplně nemuseli, ale zároveň jednoznačné stanovisko
00:31:35 Foreign Office bylo, že součástí politické reprezentace,
00:31:39 až se zformuje a urovná své vnitřní nesrovnalosti,
00:31:42 a ty tam byly mezi Benešem a Hodžou, tak že Beneš musí být
00:31:46 její součástí.
00:31:47 Trvalo to ovšem nějakou dobu, než přišlo to její uznání.
00:31:51 Nejprve v podobě národního výboru ze strany Británie v prosinci 1939
00:31:56 a potom v podobě prozatímní vlády v červenci 1940.
00:32:00 Až po pádu Francie.
00:32:01 -Čili s tím hnula válka.
-Vývoj války.
00:32:04 Určitě psychologickým zlomem je ten 10. květen 1940
00:32:09 a zahájení západního tažení, protože to je vlastně šok
00:32:15 a ukazuje se, že skutečně měli pravdu ti, kteří říkali,
00:32:19 že tady v Mnichovu se Hitler nezastaví.
00:32:22 A právě proto, že už znovu je Francie a většina západních států
00:32:27 ve válce, která je už vlastně i na jejich území.
00:32:31 A kdy, pánové, se rozhodli ti, co Mnichovskou dohodu podepsali,
00:32:36 že svůj podpis vezmou zpátky?
00:32:39 Kdy tedy byla, tím ošklivým slovem, oduznána?
00:32:43 Hlavním hybatelem v tomto ohledu byl československý zahraniční odboj,
00:32:48 který usiloval od samého počátku o likvidaci Mnichovské dohody.
00:32:54 V souvislosti se základním cílem zahraničního odboje,
00:32:58 tzn. o obnovu československých předmnichovských hranic.
00:33:03 Proto začíná v souvislosti s tím, jak je postupně
00:33:07 československé exilové státní zřízení, ať už nejprve
00:33:11 národní výbor, prozatímní vláda, vláda uznaná v červenci 1941
00:33:17 v plném rozsahu, se snaží tuto otázku postupně,
00:33:21 jak sílí postavení československého odboje, stále,
00:33:25 řekněme možná i tvrdošíjněji, prosazovat zatím u těch,
00:33:30 u kterých to prosazovat šlo, tzn. u Velké Británie
00:33:34 a potom také u zástupců francouzského odboje,
00:33:38 resp. francouzského národního výboru generála Charlese de Gaulla.
00:33:45 Velká Británie nikdy nepřistoupila na to, že by sjednala
00:33:50 od samého začátku neplatnou mezinárodní smlouvu.
00:33:54 Takové kompromisní řešení se narodilo v roce 1940,
00:33:58 když Winston Churchill prohlásil 30. září 1940,
00:34:02 že Mnichovská dohoda sice platně vznikla, ale byla porušena
00:34:07 Hitlerovým postupem po 15. březnu a že ji tedy Hitler,
00:34:12 jeho slovy, roztrhal a od té doby se jí Velká Británie
00:34:16 necítí být vázána.
00:34:18 A pak začala ta jednání o obnově Československa,
00:34:22 popř. o obnově Československa v předmnichovských hranicích.
00:34:26 Určitě svou roli hraje i to, co bylo několikrát zmiňováno,
00:34:31 a to je samozřejmě ten velký čin českých hrdinů,
00:34:36 to je zavraždění Heydricha.
00:34:38 -No, zavraždění, to je zkreslené.
-Atentát na Heydricha.
00:34:42 Likvidace Heydricha.
00:34:44 Ale právě že důsledky na tu britskou pozici
00:34:48 to až takové nemá.
00:34:49 Ono to Churchillovo prohlášení ze září 1940 bylo velmi výstižné,
00:34:54 ale Beneš pochopitelně chtěl více, žádal o to.
00:34:58 A jeho velký spojenec na britské straně, Robert Bruce Lockhart,
00:35:03 který byl zmocněn udržovat kontakt s československou exilovou
00:35:08 reprezentací, posléze prozatímní vládou, tak na to upozorňoval
00:35:13 britský Foreign Office, že on se neustále obává
00:35:17 o ty hranice, jestli budou vráceny zpět nebo ne,
00:35:21 že je to jeho základní snaha, a hlavně se bojí,
00:35:25 aby skutečně ty Sudety, řekněme to v uvozovkách,
00:35:28 aby nebyly po válce odděleny od Československa.
00:35:31 A tak v reakci na to ještě v říjnu 1940 je to
00:35:35 Churchillovo prohlášení ještě doplněno výměnou
00:35:40 takových vyjádření ze strany Foreign Office,
00:35:45 ve kterých je řečeno, že se to netýká
00:35:49 žádných hranic včetně, tzn. to vyhýbavé
00:35:53 britské stanovisko, žádných hranic včetně těch pomnichovských,
00:35:59 tzn. že se Británie k ničemu nezavazuje.
00:36:02 Potom v roce 1942, shodou okolností poté, co parašutisté provedli
00:36:08 úspěšný atentát na Heydricha, tak toho 5. srpna 1942 je řečeno,
00:36:15 že Britové nebudou při rozhodování o poválečných hranicích
00:36:22 ovlivněni ničím, co se stalo v roce 1938.
00:36:27 Ale to je jen logicky dovedeno do důsledku to,
00:36:31 co bylo řečeno už v roce 1940.
00:36:34 A faktem je, že po celý rok 1942 od ledna Beneš zahajuje
00:36:40 tu svou třetí velkou kampaň, a tady jde o to,
00:36:45 aby Československu byly přiklepnuty zpět ty předmnichovské hranice.
00:36:51 A v podstatě to nikam nevede.
00:36:54 A Britové dospívají k tomuto stanovisku, k této formulaci,
00:36:58 kterou jsem teď zmínil, ještě před tím,
00:37:01 než je proveden atentát na Heydricha.
00:37:04 A pak je zajímavé sledovat ty následující debaty,
00:37:08 ono se tam objeví, ano, bylo by dobré to veřejně říci
00:37:14 i vzhledem k tomu, co se stalo v Praze,
00:37:18 k těm následujícím represáliím, Lidice, Ležáky,
00:37:22 bylo by dobré to veřejně říci, ale neřekne se ani o slovo více,
00:37:27 než co bylo domluveno už před tím, než ten atentát byl proveden.
00:37:32 Čili oni to do toho hezky zabalili, ale nezměnili postoj.
00:37:35 Takhle, oni ten atentát využili dodatečně, když Eden potřeboval
00:37:40 v britské sněmovně odůvodnit to britské prohlášení
00:37:44 z 5. srpna 1942, tak si vzal na pomoc atentát.
00:37:49 Ale upozorňuje na ty represe, ale je to politický prostředek,
00:37:55 není to důsledek toho atentátu.
00:37:59 Ale řekl bych, že důsledkem atentátu je rozhodně oslabení
00:38:04 pozice Wenzela Jaksche jako mluvčího demokratických Němců,
00:38:09 který tam tvořil určitý, řekl bych, "korektiv" vůči představám Beneše
00:38:15 po roce 1942, po atentátu, ke kterému se nezachoval
00:38:19 zrovna politicky prozíravě Wenzel Jaksch, tak si myslím,
00:38:23 že jeho role právě v Británii končí.
00:38:27 A Francouzi to zneplatnili, Mnichov?
00:38:31 Francouzi se k tomu, dá se říci, postavili čelem.
00:38:36 Po určitých počátečních diskusích nad formulací nakonec oduznali
00:38:41 Mnichovskou dohodu od samého počátku.
00:38:44 A potvrdili to výměnou dopisu mezi monsignorem Janem Šrámkem,
00:38:49 předsedou československé exilové vlády,
00:38:52 a generálem Charlesem de Gaullem, předsedou francouzského výboru.
00:38:56 Tato výměna byla potom ještě jednou potvrzena v deklaraci,
00:39:00 která byla podepsána v srpnu 1944, a opětovně potvrdili
00:39:04 toto oduznání Mnichova od samého počátku
00:39:08 ještě v 60. letech.
00:39:10 Já bych to jen okomentoval tím, jak to tehdy komentoval
00:39:15 Foreign Office, protože jak říkal kolega Němeček,
00:39:20 francouzský národní výbor, nikoli francouzská vláda,
00:39:25 takže stálý státní podtajemník, de facto číslo 2
00:39:29 hned po ministru zahraničí Anthonym Edenovi
00:39:33 to označil za šaškárnu, jestliže neuznaný národní výbor
00:39:38 prohlašuje něco na téma platnosti či neplatnosti mezinárodní smlouvy.
00:39:45 Ale nijak proti tomu nevystoupili, to je takový interní přípodotek,
00:39:50 kteréžto přípodotky ve Foreign Officu jsou zaznamenány,
00:39:55 můžeme si jich číst dlouhé seznamy, a jsou někdy velmi pikantní
00:40:01 a je zajímavé to číst, ale ještě bych k tomu řekl,
00:40:05 že ta britská pozice vůči Mnichovu se tady střetávala
00:40:10 s tou československou.
00:40:13 Československou snahou bylo dosáhnout oduznání Mnichova
00:40:18 od samého počátku.
00:40:20 A v podstatě Beneš tady nabízel možnost opřít se o tu teorii
00:40:25 právní kontinuity 1. československé republiky, tj. že cokoli se stalo
00:40:31 od půlky září 1938 dále, tak k tomu došlo buď silou
00:40:35 a nebo pod hrozbou síly, a tudíž je to neplatné.
00:40:39 Ale Britové se na to dívali úplně jinak.
00:40:43 Dívali se na to tak, že Mnichovská dohoda byla podepsána vládou
00:40:49 Jeho veličenstva, a jakkoli Churchill od počátku
00:40:54 tu dohodu kritizoval, tak ani on nebyl ochoten říci,
00:40:59 že podpis jeho předchůdce pod mezinárodní smlouvou
00:41:03 byl od samého počátku neplatný.
00:41:05 Ten britský tradicionalismus.
00:41:07 To je vůbec mimo možnosti uvažování britské politiky.
00:41:11 Takže ta kontinuita 1. československé republiky
00:41:15 se tady střetávala s kontinuitou britské zahraniční politiky,
00:41:19 a ta převážila.
00:41:21 Já bych ještě dodal k těm Francouzům,
00:41:24 ono sice ano, tehdy to byl francouzský národní výbor,
00:41:28 nějaký francouzský národní výbor, který existoval
00:41:32 jen z milosti spojenců, jenže když se podíváme
00:41:35 na ten další vývoj, přichází vylodění spojenců v Normandii,
00:41:40 ustavení francouzské prozatímní vlády na francouzské půdě
00:41:43 v čele s generálem Charlesem de Gaullem
00:41:46 a tato prozatímní francouzská vláda je mezi prvními uznána
00:41:50 právě československou vládou, právě proti odporu Britů.
00:41:54 A vzápětí už tato, řekněme legální francouzská vláda
00:41:58 vydává deklaraci, ve které potvrzuje ono prohlášení ze září roku 1942.
00:42:04 Čili tady už mohli Britové tak trošku jenom zaskřípat zuby.
00:42:10 On se dokonce k Mnichovské dohodě postavil norimberský soud,
00:42:14 pokud vím.
00:42:15 Mnichovská dohoda byla samozřejmě vzata jako jedno z prvních
00:42:20 exemplárních porušení mezinárodních pravidel,
00:42:23 resp. celá věc byla řešena na půdě nově vzniklé
00:42:28 Organizace spojených národů, kde československý zástupce,
00:42:34 jímž byl Ivan Krno, bylo jednou z důležitých premis,
00:42:40 že Mnichov je potřeba zaznamenat jako věc, která musí být
00:42:47 i pro futuro, do budoucna chápána jako naprosto flagrantní porušení
00:42:53 mezinárodních pravidel a konec konců i statutu
00:42:57 společnosti předválečných národů, a že něco podobného
00:43:02 se nesmí opakovat.
00:43:04 Itálie se vyjádřila v září 1944, samozřejmě až po svržení
00:43:09 Mussoliniho.
00:43:11 A ten italský postoj je velmi zajímavý, protože Itálie
00:43:15 v takovém prohlášení, které zaslala československé exilové vládě,
00:43:20 prohlásila také, že je Mnichovská dohoda neplatná od samého začátku,
00:43:26 ale přidala k tomu to, že neplatnou je
00:43:29 i vídeňská arbitráž, kterou Československo odstoupilo
00:43:33 pohraniční území ve prospěch Maďarska.
00:43:36 Čili ten italský postoj zahrnoval i ty následné akty.
00:43:39 A zbýval z těch signatářů ještě postoj Německa.
00:43:43 A ten německý postoj, samozřejmě za 2. světové války
00:43:49 bylo jasné, že není možné otevírat takovouto otázku německého pohledu,
00:43:57 Německo bylo státem, se kterým spojenci válčili.
00:44:03 Ale zdálo se, že by se bylo možné touto otázkou zabývat
00:44:08 při mírové konferenci.
00:44:10 Popř. se Československo snažilo, aby takovýto postoj byl zahrnut
00:44:17 i do podmínek příměří s Německem, popř. kapitulace s Německem.
00:44:23 To se nepodařilo, takže ten německý postoj nebyl vyjádřen,
00:44:28 bylo těžké dosáhnout nějaké právě té dohody,
00:44:33 když nebyla ani uzavřena mírová smlouva s Německem.
00:44:38 Proto se ten problém přesunul až do roku 1948,
00:44:43 kdy už ale byly dva německé státy a postoj NDR se lišil
00:44:48 od postoje Spolkové republiky Německo, a ta jednání pak byla
00:44:55 velmi složitá a vrcholila teprve v 70. letech
00:44:58 v úplně jiné konstelaci a politické situaci,
00:45:02 kdy se Spolková republika Německo vyjádřila k této otázce
00:45:06 v tzv. Pražské smlouvě, která byla sjednána v roce 1973.
00:45:10 Tam byl sjednán určitý kompromis mezi československým
00:45:14 a německým pohledem na platnost Mnichovské dohody.
00:45:17 Československá vláda po celou tu dobu, a v tom je dramatičnost
00:45:23 toho příběhu, chtěla zneplatnění dohody od samého počátku.
00:45:29 Ale tento krok by logicky znamenal přerušení právní kontinuity
00:45:35 pro sudetské Němce do toho období 15. března 1939.
00:45:41 Na to právě po celou tu dobu politických diskusí na toto téma
00:45:47 nechtěla západoněmecká vláda přistoupit.
00:45:51 A nakonec je paradoxní, že československá vláda
00:45:55 přistupuje právě k té variantě, že je zneplatněna tím,
00:46:01 že Hitler tuto smlouvu roztrhal 15. březnem 1939
00:46:06 pod tlakem ze strany Sovětského svazu, protože musíme vidět
00:46:12 tyto události v celém komplexu vývoje mezinárodní politiky
00:46:18 na přelomu 60. a 70. let, v době vlády kancléře W. Brandta,
00:46:25 kdy jsou uzavřeny všechny ty smlouvy další,
00:46:30 se Sovětským svazem, s Polskem, s NDR, a pak nakonec,
00:46:36 v roce 1973, také s Československem.
00:46:40 A touto smlouvou je tedy uznána nulita Mnichovské dohody
00:46:45 a současně je navázán diplomatický vztah mezi oběma státy.
00:46:49 A tím se jakoby uzavírá válečná kapitola,
00:46:53 válečná minulost v Evropě, definitivně, a otevírá se cesta
00:46:57 k té helsinské mírové konferenci.
00:47:01 Sovětský svaz ten Mnichov častokrát využívá jako příklad
00:47:06 imperialistických smluv vůči malým třetím státům.
00:47:11 A podobně je to taková sovětská strategie ve vztahu k Mnichovu,
00:47:16 kterou vidíme po roce 1945, 1948 velmi často, takovéto argumenty.
00:47:22 A právě s tím, že Sovětský svaz byl připraven pomoci,
00:47:27 a my to nemůžeme zpochybnit v tom smyslu,
00:47:31 že ta situace nenastala a Sovětský svaz pak mohl
00:47:36 spolu s těmi československými komunisty právě tuto otázku
00:47:41 používat jako velmi účinnou propagandistickou kartu
00:47:45 právě oproti zradě Západu apod.
00:47:48 Čili tady se pak ten Mnichov dostává do úplně jiných
00:47:53 souvislostí, kde se vytrácí to, o co vlastně v tom Mnichově šlo
00:47:58 v té konkrétní situaci v roce 1938.
00:48:01 Navíc je zřejmé, že Sovětský svaz by se eventuálně
00:48:05 i nějaké mezinárodní konference o řešení československého problému
00:48:11 rád účastnil, ale nebyl přizván právě do té mezinárodní konstelace
00:48:16 řešení otázek na velmocenské úrovni.
00:48:19 A my jsme ani nevěděli, jak se mohl Stalin zachovat
00:48:23 právě při tom, pokud by byl Sovětský svaz přizván.
00:48:27 Můžeme jen spekulovat, že by mohl více hájit
00:48:30 některé z československých zájmů, ale znovu, je to jen spekulace.
00:48:35 A spíše bych tu chtěl upozornit na to, že pro Sovětský svaz
00:48:39 se ta otázka pak stávala především tou propagandistickou zbraní
00:48:43 a velmi výraznou kartou, s kterou hrál.
00:48:46 A do značné míry ruská politika a diplomacie s ní hraje
00:48:50 až do dnešních dnů.
00:48:51 Říká se, že jsme se vrátili do předmnichovských hranic,
00:48:55 což je historická nepravda.
00:48:58 Otázka je, v které době o tom hovoříme.
00:49:01 Pokud hovoříme o květnu 1945, de iure jsme se vrátili
00:49:05 k předmnichovským hranicím.
00:49:07 Ale tehdy už bylo domluveno odstoupení té Podkarpatské Rusi.
00:49:11 Ještě to nebylo schváleno, to je pravda.
00:49:14 Dohoda byla podepsána 29. června 1945, ano.
00:49:17 De facto už to bylo.
00:49:19 Domluveno na jednáních v Moskvě v březnu 1945
00:49:23 mezi Molotovem a Stalinem.
00:49:26 Otázka toho, jestli se Československo obnoví
00:49:30 v těch předmnichovských hranicích, je velký problém
00:49:35 související s celou tou dobou a jednáními za 2. světové války.
00:49:40 A tady je samozřejmě zajímavé to, že československá diplomacie
00:49:44 se vždy snažila prosadit obnovení Československa
00:49:48 v předmnichovských hranicích jako svůj hlavní cíl.
00:49:51 A ztráta Podkarpatské Rusi je významnou ranou
00:49:54 právě i této teorii kontinuity státu.
00:49:57 A měla být i určitým varováním pro poválečný vývoj.
00:50:01 Na druhou stranu je tu ale možné vidět i postoj,
00:50:05 že to území Podkarpatské Rusi bylo určitou cenou
00:50:09 za obnovu těch zbylých československých hranic.
00:50:15 A tak to asi ta československá společnost
00:50:19 a tehdejší politická elita interpretovaly a přijaly,
00:50:25 toto řešení.
00:50:27 Ale jinak je tato otázka velmi důležitá právě proto,
00:50:32 že nebyl prosazen celý ten cíl obnovy Československa
00:50:36 v předmnichovských hranicích.
00:50:39 Tak, pánové, čas nám vypršel, já vám moc děkuji za to,
00:50:44 že jste přišli, bylo to velmi zajímavé a doufám,
00:50:48 že už nikdy v historii se nebudeme muset bavit
00:50:52 o tak potupné a smutné záležitosti, jako byla Mnichovská dohoda.
00:50:57 Děkuji vám moc, na shledanou.
00:50:58 A vám divákům také na shledanou, příště u Historie.cs.
00:51:03 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2013
Jaký je pohled historiků na mnichovskou dohodu osm desetiletí po jejím podepsání
Mnichovská dohoda patří k nejtemnějším dokumentům našich moderních dějin. Jaké bylo mezinárodní pozadí jejího uzavření? Kdy přestala vlastně oficiálně platit? Jak k ní přistupovali během války a po porážce nacismu hlavní aktéři? A jaké je poselství mnichovské dohody pro dnešek?
