Jací byli naši předkové, když se bouřili? Měl český sedlák opravdu pod čepicí?
Jak sedláci u Chlumce. Ze školy si o nich pamatujeme pouze několik vět, či obrazů. A snad ještě pár písní a básniček. Těžce zkoušený poddaný, venkovský lid a proti nim rozmařilí pánové a vrchnost, žijící v přepychu na zámku. Jednou za čas pohár roboty přetekl a poddaní se vzbouřili. Ale zpravidla dopadli tak, že vstoupili do symbolického rčení o zmaru a smůle: Jak sedláci u Chlumce. Ale jak to bylo doopravdy se selskými a poddanskými bouřemi sedmnáctého a osmnáctého století? Jak si počínali východočeští sedláci, chodští Psohlavci a všichni další, když se rozhodli jít na pány? Nechali se snadno napálit, nebo naopak vychytrale využili slibů císaře pána? Jací byli jejich vůdcové a jak uspěli? A jak se jim vůbec žilo? Je pravdou, že naši předkové na venkově měli mnohem těžší životní podmínky než venkované v sousedních státech? A o čem přemýšleli? A jak se to přihodilo, že z obyčejného poddaného lidu se zrodily nové generace vzdělanců a elit našeho národa?