Napsal texty nejveselejších operních árií, ale také stohy udání. Čím vším byl mimořádný osud patrona českých donašečů?
Krycí jméno Roman. Nikdo nebyl z české společnosti tak vyobcován jako Karel Sabina. Stalo se v červenci 1872 v jednom pražském bytě, během tzv.Národního soudu. Na jedné straně stáli soudci jako Jan Neruda, Julius Grégr, Vítězslav Hálek, proti nim právě odhalený konfident rakouské tajné policie Karel Sabina. Vůbec nejslavnější úlovek, který se policii podařilo mezi českými elitami získat. A také nejvýše ceněný – na sto zlatých měsíčně. Nebýt této spolupráce zůstal by Sabina v paměti národa zapsán jako vtipný libretista, statečný revolucionář z roku 1848, strhující řečník na táborech lidu, literární průkopník v řadě žánrů, Máchův přítel. Co se vlastně stalo, že to vše – svou pověst a svoje zásluhy i své přátelé – zradil? Proč udával a na kolik svými udáními ohrozil životy druhých? A jak pracovala tehdejší tajná policie a můžeme její praktiky srovnat s praktikami komunistické státní bezpečnosti? A může zásadní morální selhání natrvalo ocejchovat i dílo zrádce?