Přátelské posezení s Františkem a Janem Nedvědovými a jejich hosty (1995). Spoluúčinkují: T. Sláma, M. Kubišová, Ch. Poullain, Duo Červánek, Hradišťan a Trio Rudolfa Rokla. Režie V. Fatka
00:00:16 .
00:00:47 Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc,
00:00:55 cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc.
00:01:03 Poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář plná stop mých,
00:01:11 začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží.
00:01:19 Už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít,
00:01:27 uklidím okurky, polštáře, naposledy pusu ti dám.
00:01:35 Ruce si chvíli nebudu mýt, pel z tvojí kůže nechci si vzít,
00:01:44 tak zase zítra, ty moje mládě milovaný.
00:01:51 Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám,
00:01:59 jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl.
00:02:07 Snad se mi zdáš, nebo nechápu nic,
00:02:11 šťastnej jak blázen, co chtěl bych víc,
00:02:15 ty moje mládě, skládanko hezká z kouzelnejch chvil, milovaná.
00:02:34 Dobrý večer, vážení přátelé.
00:02:37 Já bych měl asi vysvětlit, proč tady teď v této společnosti...
00:02:42 Muzikant je osamělá duše a má spoustu tužeb a přání
00:02:47 a my si tím s bráchou vlastně plníme jeden z těch svých snů.
00:02:52 Pozvat si lidi, kterých si vážíme, přijít k vám domů s písničkou,
00:02:59 až k vám domů do pokoje s písničkou.
00:03:04 Prosím vás, dejte si ty křesla kousek dál, abysme se tam vešli.
00:03:07 No a něco sladkýho.
00:03:09 Popravdě řečeno, promiň...
00:03:11 To je Tomáš Sláma, který se ujal tady pomocnýho hostitele,
00:03:15 není to moc málo?
00:03:17 Není to málo, ve vašem případě je to velmi významná funkce.
00:03:19 Děkujem. To má pravdu.
00:03:21 Ale ať děláš, co děláš, ty už jsi vlastně do té televizní domácnosti
00:03:24 teď vstoupil.
00:03:25 Otázka je, jestli seš vítán, nebo jestli jsme vítáni my, hosti.
00:03:28 Na to je tam takovej knoflík.
00:03:30 Ano, ten se dá vypnout, nebo zapnout.
00:03:32 Ale já bych doporučoval, abyste přijali nabídku Honzy Nedvěda,
00:03:35 abyste přišli, jak říká Ivan Vyskočil,
00:03:38 abyste přišli na chvilku pobejt.
00:03:40 Protože my jsme v krásném prostředí,
00:03:42 to je restaurace U Klauna, už ten název je velmi pěkný.
00:03:46 Pan Polívka nás donutil, abychom se přezuli, kromě mě.
00:03:49 Já teda jo.
00:03:51 Já taky.
00:03:52 Já jsem se nepřezul, protože jsem si řekl,
00:03:55 že v amerických seriálech se také nepřezouvají
00:03:57 a mají stejný obývák jako tady, takhle velký a mohutný.
00:03:59 A Niagáru.
00:04:01 Niagáru, ale my v tom obýváku máme jednu důležitou věc,
00:04:04 nebo několik důležitých věci, které v americkém obýváku nevidíš.
00:04:07 -Viděls tam někdy cimbál?
-To jsem tedy neviděl.
00:04:09 U nás je. Viděls tam někdy klavír?
00:04:12 Někdy, ale nikdo na něj nikdy nehraje.
00:04:15 To si myslím, je ideální prostředí.
00:04:16 Já jsem rád mezi vámi, ale málem jsem nebyl.
00:04:19 -Pročpak?
-Já ti to vysvětlím.
00:04:21 To jste zavinili skoro vy jednou.
00:04:23 Ležel jsem v nemocnici na zeleném pruhu a šel televizní pořad,
00:04:26 který se jmenoval Paraple.
00:04:29 Zdeněk Svěrák to uváděl, bylo to takové hodně charitativní,
00:04:33 -ale nesmírně lidské a prosté.
-Zadarmo.
00:04:36 Já jsem měl takový dráty od sebe, tam byl monitor,
00:04:39 tam to všechno končilo...
00:04:41 -Elektrický křeslo.
-Nebylo to, ne, to bude pozdějc.
00:04:44 A teď jsem najednou pozoroval sám sebe, tep svýho srdíčka
00:04:47 a jak jste začali zpívat, tak to tam začalo takhle kmitat
00:04:50 a já jsem říkal, panebože, tak takhle krásná písnička,
00:04:53 a že bych měl už odejít do nebes?
00:04:56 Naštěstí jsem neodešel a uvědomil jsem si,
00:04:59 jak je hezké, když písnička udělá s naším srdcem něco takového.
00:05:03 -To bylo vlnění štěstí.
-Vlnění štěstí.
00:05:06 Tak se loučím, Indiano, míchám radost s hořkostí.
00:05:23 Tak se loučím, Indiano, v hlavě závrať a v srdci stín.
00:05:40 Irská zem je možná chudá, ale já ti přísahám,
00:05:54 jsi moc krásná, Indiano, domov svůj však jinde mám.
00:06:11 Léta práce, léta zrání, léta nálezů a ztrát,
00:06:27 první lásky na počkání, první vzestup a první pád.
00:06:44 Když máš úspěch, lidé žárlí, pak tě začnou pomlouvat.
00:06:58 Co mně umřel bratr Charlie, už myslím jen na návrat.
00:07:15 Moji známí hlavou kroutí, prý na tom jen prodělám.
00:07:31 Říkají mi, že jsem blázen, ale já svůj důvod mám.
00:07:48 Žádný z nich u soudu nestál, když jsem hájil kůži svou.
00:08:02 Soudce Taylor v očích města zničil rázem pověst mou.
00:08:19 Tak se loučím, Indiano, míchám radost s hořkostí.
00:08:35 Tak se loučím, Indiano, v hlavě závrať a v srdci stín.
00:08:52 V podlodí už se voda vaří, ale já ti přísahám,
00:09:06 ty jsi město stovky tváří, domov svůj však jinde mám.
00:09:47 Jako částečný spoluhostitel...
00:09:50 Počkej, nejdřív mi řekni, co to s tebou udělalo.
00:09:53 Vydržel jsem, je to dobré, srdce je v pořádku.
00:09:56 Jako částečný spoluhostitel mám vlastně milou povinnost
00:10:00 pozvat teď paní Martu Kubišovou, která už sedí mezi námi
00:10:03 a poslouchá vaše písničky.
00:10:06 Děkuji a moc se mi líbí.
00:10:12 To přátelství je už možná oboustranné, nevím,
00:10:15 rozhodně vím, že vás chlapci obdivují asi tak jako já.
00:10:18 Jenomže já jsem váš špatný divák, což jsem vám asi ještě neříkal.
00:10:21 Ne.
00:10:22 Já trošku ruším při vašich koncertech, když sedím v hledišti.
00:10:25 A čím?
00:10:26 Jestli se mám přiznat, tak tím, že brečím občas.
00:10:29 Já si nevymýšlím, já říkám pravdu, dokonce mám pocit,
00:10:33 že najednou během těch písniček
00:10:36 se mi odehrává v hlavě jakýsi biograf mého života.
00:10:39 Že tam jsou všechny ty neúspěchy, průšvihy, věci špatné,
00:10:43 které jsem udělal, a které bych chtěl napravit.
00:10:45 Vždycky, když skončí písnička, tak si říkám,
00:10:47 já budu chvilinku lepší.
00:10:50 Na koncertě v divadle Na Vinohradech,
00:10:52 tam seděl dokonce pan prezident a já jsem tam začal brečet, Franto.
00:10:55 Teď jsem si říkal, je tady pan prezident, já brečím.
00:10:58 To bude vypadat.
00:11:01 Já mám zase vzpomínku na paní Kubišovou, teda to není tak dávno,
00:11:06 když já jsem ještě pracoval,
00:11:08 tak jsem chodil ulicí V Občanských domovech 2a,
00:11:11 tam byla telefonní ústředna.
00:11:13 Oni se smějou tomu, žes pracoval, ne, žes chodil tou ulicí.
00:11:17 Skutečně jsem pracoval a vždycky, když jsem dopoledne šel do práce,
00:11:20 tak jsem potkal takovou dámu se dvěma pejskama a já říkám,
00:11:23 to by mohla být paní Kubišová.
00:11:25 A skutečně 2. den jsem si to ověřil, byla jste to vy.
00:11:28 Taková spokojená, jako když si říkáte:
00:11:30 A vy mně můžete všichni chodit kolem baráku, třeba.
00:11:34 Ano, ono se taky nedalo nic jinýho dělat.
00:11:37 Ale tos už moh nabídnout písničku tenkrát, ale tys nevěděl,
00:11:39 jak se to bude...
00:11:41 Já jsem se hrozně styděl.
00:11:42 Ale já se vám zase přiznám,
00:11:44 že když jsem vás uviděla poprvé jako bratry Nedvědy v televizi,
00:11:48 tak jsem si říkala, tohohle pána odněkud znám.
00:11:51 Já myslel, že kolem mě chodíte jen tak.
00:11:55 Tak nějaký intimnosti.
00:11:59 Mě napadla 1 věc, jak by se vám zpívalo najednou,
00:12:03 když byste neměla za zády velkou kapelu, velký orchestr?
00:12:07 Protože ta velká sláva, když jsme slyšeli ty písničky
00:12:10 od Boba Ondráčka,
00:12:12 tak tam hrály dechy a smyčce a teď najednou to taky jde bez toho?
00:12:16 Ano, taky, vždyť jsem dokonce zpívala akapela beze všeho,
00:12:21 ale to jsem měla malinkou dušičku.
00:12:25 Jo, na Václavským náměstí, to jsem byl dole, viděla jste mě?
00:12:29 To jsem vás viděla.
00:12:31 Vedle mě byl jeden předseda Svazu mládeže.
00:12:35 Taky zvonil.
00:12:39 Já vám řeknu, to byl ten pověstný Silvestr,
00:12:42 já jsem tam vedle vás taky stál, teď se všichni chlubíme,
00:12:44 že jsme tam stáli vedle vás.
00:12:46 Já tam nebyl.
00:12:47 No, tak jsi pracoval, jak jsi říkal, tak jsi nemohl chodit.
00:12:50 Ale mně se tam stala neuvěřitelná věc,
00:12:52 já se k ní přiznávám dodatečně divákům.
00:12:54 Jak jsem byl rozrušen a já jsem tam narozdíl od vás
00:12:56 stál od 7 od večera, vy jste přišli až v tom závěru.
00:12:59 Já byl zmrzlý hrozně, a když pak přišla státní hymna,
00:13:03 tak já jsem zapomněl smeknout a moc mně to diváci vyčítali,
00:13:08 tak já jenom dodatečně říkám, že to nebyla neúcta k hymně,
00:13:13 ale pud sebezáchovy.
00:13:15 To zas bych tě vyved.
00:13:17 Asi by nám paní Marta mohla zazpívat.
00:13:21 To je to, že bych vás poprosil bez velké kapely,
00:13:25 ona by se tady stejně nevešla.
00:13:27 Ano, ráda.
00:13:48 Zapal pár bledých svící, dneska téměř všechno smíš.
00:14:05 Milován, milující, oj, pojď blíž.
00:14:25 Koutem svých úst mě spoutej, tou rukou, co tak pálí mě spoutej,
00:14:38 ať jsem jen tvá, ty buď mým pánem.
00:14:52 Spoutej můj dech svou touhou a proměň na den bílý noc dlouhou,
00:15:06 tu vábnou noc, co končí ránem.
00:15:20 Znáš můj dům i práh, stačí, abys dlaň jen vztáh,
00:15:35 tam v těch zdech a tmoucích tmách.
00:15:49 Splň mé přání, změň v bílý den noc vábnou,
00:16:04 mé horké ruce svírej, ať slábnou, spoutej mé já a já tě spoutám.
00:16:25 Znáš můj dům i práh, stačí, abys dlaň jen vztáh,
00:16:39 tam v těch zdech a tmoucích tmách.
00:16:53 Splň mé přání, změň v bílý den noc vábnou,
00:17:10 mé horké ruce svírej, ať slábnou, spoutej mé já a já tě spoutám.
00:17:31 Spoutej mé já a já tě spoutám.
00:17:55 Děkuji vám, děkuji.
00:18:03 Paní Marto, já jsem tam řekl, že budete bez kapely,
00:18:06 málem to vypadalo priorativně, jenomže, přátelé,
00:18:09 to bylo trio pan Rudolf Forkl, Jan Žižka, František Vrba
00:18:14 a to je za 5 kapel světa, bych řekl.
00:18:18 Já bych tady ještě chtěl připomenout
00:18:20 jednu z těch nemuzikantských rolí,
00:18:23 kterou hrála u mě paní Marta Kubišová
00:18:27 a to je, on jí to říká asi každej, ale já to musím říct.
00:18:30 Ale v restauraci U Klauna nikdy nikdo ještě.
00:18:35 To je ta role tý osobní odvahy a toho všeho, co prožila.
00:18:39 Já jsem chlap a mám dojem, že bych to nezvlád.
00:18:43 Ale zvlád.
00:18:45 Šlo to.
00:18:47 Já jsem chodil do tabáku za vaší maminkou se zdálky koukat,
00:18:50 aby mě neviděli STB.
00:18:53 Největší odvaha je spíš to každodenní vycházení před lidi,
00:18:58 to jeviště.
00:19:00 Já bych se vrátil na to jeviště z jednoho prostého důvodu,
00:19:04 mám vždycky pocit a mám to jenom u několika zpěvaček,
00:19:07 rozhodně u vás a u paní Hegerové třeba.
00:19:10 I když slyším písničku vaši po 15., po 20., po 40.,
00:19:13 tak vždycky mám pocit, že ji slyším poprvé, malinko je možná jiná.
00:19:17 Je to tím, že muzikanti a herci říkají jít po textu,
00:19:22 ale máte pocit, že vás ten text vede?
00:19:25 Taky si to uvědomuju, že pokaždý zpívám tu písničku jinak,
00:19:31 podle toho, jak jsem naladěná, možná, že je to trochu znát.
00:19:35 Já si sama tak jako to ovlažuju,
00:19:38 protože kdybych každej den to zpívala stejně,
00:19:41 tak by mě to asi nebavilo.
00:19:44 Ještě si dovolím do toho zasáhnout v tom,
00:19:48 že paní Marta už zvládla asi cíl a sen muzikantů nebo zpěváků,
00:19:55 kdy člověk zpívá téměř tak, jak mluví.
00:19:59 Kdy vlastně tvůj projev je absolutní pravda.
00:20:03 A přitom vlastně musíte být nad věcí, ale je to pravda.
00:20:08 Tak působím? To snad není možný.
00:20:12 To je taková poklona.
00:20:14 Zpěvaček je moře, ale vy jste jedna z těch, který člověk uvěří.
00:20:19 Kdybyste věděl, jakou malou duši mám.
00:20:22 Tak to chce kardiograf.
00:20:25 Já kdybych věděl, že budu mít 10 kardiaků a budou takhle zpívat,
00:20:30 tak bych ležel furt v nemocnici.
00:20:32 Já bych ještě připomněl, Tomáši, lidový písničky,
00:20:34 aspoň já mám doma všechny.
00:20:37 Jednu jsem ohrál tak, že jsem ji opravdu skoro prodřel.
00:20:40 Modlitbu pro Martu, která vlastně, když sem vtrhli ti loupežníci,
00:20:44 tak já už jsem věděl, že tady budou navždycky a nebyli.
00:20:49 A já zase myslela, že na 2 roky a byli.
00:20:53 A tak ta deska byla vlastně takovým mým malinkým...,
00:20:56 měl jsem to spojený se vším, bylo mi 20,
00:20:59 tak tohle byla taková moje.
00:21:01 A jedna z těch desek, ve kterých jsem vás měl,
00:21:04 taky byla lidová písnička.
00:21:06 Ano.
00:21:07 Byly to balady.
00:21:09 A byly ty začátky skutečně lidové písničky, nebo někdy později?
00:21:12 Ne, k tomu jsem přišla právě během charty,
00:21:14 kdy se vlastně dělaly jenom takový opravdu hodně utajený večírky
00:21:18 a Jarda Hutka tam k mýmu překvapení začal zpívat tak nádherný věci
00:21:22 a já jsem se prostě neovládla.
00:21:25 A jak jsem si pořád říkala, vůbec mi to nevadí, že nezpívám,
00:21:29 naopak dobře, že jsem zticha a takhle, tak jsem ho poprosila
00:21:32 a říkala jsem:
00:21:33 "Jardo, mohla bych, naučil bys mě to?
00:21:36 Nebo dej mi ten text a já to budu zpívat s tebou."
00:21:39 Jenomže on velice záhy vlastně mě jenom doprovázel
00:21:42 a já jsem to potom zpívala.
00:21:44 Ale my nemáme Hutku tady.
00:21:47 Ale ne, máme, pozor, viděla jste ten autobus tady?
00:21:49 Viděla.
00:21:51 Náhodou jel kolem autobus.
00:21:53 A najednou se z toho začli sypat muzikanti.
00:21:55 Muzikanti a dokonce Pavlica z toho vypadl, to je Hradišťan.
00:21:58 Já jsem řek:
00:21:59 "To je náhoda, tady je paní Kubišová,
00:22:01 možná by si s váma zazpívala."
00:22:03 A zkusila byste to, když ta náhoda nás tak...
00:22:05 Ráda.
00:22:06 Pánové, zvládli bysme Starala se máti má?
00:22:13 A v G duru?
00:22:22 Starala se máti má, starala se máti má,
00:22:32 hej nám, hej, jde mě k městu pochovat.
00:22:45 Nestarej se, matičko, nestarej se, matičko,
00:22:55 hej nám, hej, dá mi Pánbůh místečko.
00:23:10 Na Slavkovském krchově, na Slavkovském krchově,
00:23:19 hej nám, hej, tam mám místo hotové.
00:23:33 Ty nebeské hvězdičky, ty nebeské hvězdičky,
00:23:43 hej nám, hej, budou moje družičky.
00:24:07 Teď to bylo o pravdě, já jsem si pozval hosty,
00:24:11 kteří mně připomínají moje mládí a našeho tátu a mámu
00:24:16 a vůbec naši osadu.
00:24:19 Vítám vás tady, je to duo Červánek.
00:24:31 Nač bát se, dítě, tolik lidí, myslíš, že nás hned někdo vidí.
00:24:39 Měsíc, když skáče po střeše jak ptáče, nám to závidí.
00:24:46 Ulétni, dívko, z města radši, stromů kde stíny cestu značí
00:24:54 a tráva měkká před chajdou je čeká, nám snad postačí.
00:25:01 Já přijdu za tebou, jen tam zůstaň, dívenko má.
00:25:09 Nás nikdo neuvidí, ani fotr, až bude tma.
00:25:16 Kousíček za chajdou místečko mám, tam nemůže víc naši lásku nic vzít,
00:25:29 děvčátko, nám.
00:25:33 Děvčátko, když je zima a mráz, počkáme, jaro až přijde zas.
00:25:39 Když slunce zajde, noc už jistě najde v lásce někde nás.
00:25:47 Měsíc až kdesi nad horami, toulat se bude pod hvězdami,
00:25:54 počkáš tam chvíli, kde jsme vždycky byli já a ty sami.
00:26:02 Já přijdu za tebou, jen tam zůstaň, dívenko má.
00:26:09 Nás nikdo neuvidí, ani fotr, až bude tma.
00:26:16 Kousíček za chajdou místečko mám, tam nemůže víc naši lásku nic vzít,
00:26:29 děvčátko, nám.
00:26:32 Tam nemůže víc naši lásku nic vzít, děvčátko, nám.
00:26:44 Nedá se nic dělat, ale prostě to je ono, to vidím koleje a tunel a tátu
00:26:51 a mámu, která neuměla zpívat, hrozně chtěla,
00:26:54 jak spousta zpěváků dnešních.
00:26:57 Jen aby ses nerozbrečel prosím tě.
00:27:00 My jsme s bráchou hráli, kde možně, ve Spirituálu 20 let,
00:27:03 já jsem skládal muziku pro hry do divadel,
00:27:06 brácha dělal konzervatoř, my jsme prošli opravdu vším možným.
00:27:10 Ale tohleto....
00:27:14 Dobře, dobře, ale někdo říká, že to je malování takovejch
00:27:16 malebnejch obrázků,
00:27:18 a že to je idealizace všeho, dokonce idealizace vztahů,
00:27:20 tak mně to vysvětli.
00:27:22 Ne, akorát problém je v tom, že už dneska za tím musíš trošku jít.
00:27:26 Tenkrát to bylo všude, ona byla taky taková doba.
00:27:29 Lidem nic jinýho nezbejvalo, než si tohle hrát někde v osadách,
00:27:32 tak dneska už jim zbejvá cokoliv a oni za tím už někteří ani
00:27:35 nechtěj.
00:27:37 Ale někteří si říkaj, ono to už stejně není...
00:27:39 Ne, je to všude stejný vztahy, stejná příroda, jenom vstřícnost.
00:27:44 Myslíš, že ta vaše Sázava je stejná jako řeka, jako pojem?
00:27:48 Ve mně jo. Ve mně těch celej 50 let jo.
00:27:54 Víš, když tě táta na dobrou noc pohladí, ty típneš tajně tu Letku
00:28:02 a pak posloucháš, ještě než usneš hodinu všecko to povídání,
00:28:07 ty písničky, to je víc než rodina, ti lidi, kteří tam byli,
00:28:13 tak ti byli ještě víc než ta rodina.
00:28:16 Vy jste mě vzali do tý vaší rodiny, tak pojďte mě pohladit teďka vy.
00:28:27 Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
00:28:32 co veze opožděný nádražáky domů spát.
00:28:38 Zhasni tu písničku a napít mi dej,
00:28:41 před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd.
00:28:45 Ta řeka je jak pohádka, co vyprávěli naši v chatě,
00:28:49 kde byl les.
00:28:53 Mravenčí skála plná našich jmen a pražce plný hřebů,
00:28:58 z kterých jsi si letopočet přečíst moh.
00:29:03 Viadukt, kam ses chodil učit bát, jak strašně duní,
00:29:08 když projíždí vlak.
00:29:11 A táta s mámou, co foukali nám rány,
00:29:13 když chodili jsme domů spát.
00:29:18 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:29:27 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:29:35 Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
00:29:39 co veze opožděný nádražáky domů spát.
00:29:45 U trati ostružiny vykvetly zas, v Sázavě zase prej je hromada ryb.
00:29:53 A dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo, bude líp.
00:30:00 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:30:09 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:30:16 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:30:25 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:30:41 Přátelé, on vás přejde smích teďka, teď tady bude jako revizor.
00:30:45 No ne, Franto, nesměj se, počkej.
00:30:47 Ty přece musíš vědět, že tady máme knihu hostů.
00:30:50 Jsme na návštěvě a teďka jak to mám tady napsaný,
00:30:53 když přijde přímo majitelka, paní Chantal Poullain.
00:30:57 Já tam nebudu nic psát.
00:30:59 -Nejsem majitelka.
-Tak spolumajitelka.
00:31:06 Paní Chantal, já už tady mám několik dobrých poznámek.
00:31:09 Krb funguje výborně, polena nejsou umělá, ale dokonce bukové dřevo,
00:31:15 dobré, vysušené, od Bolka Polívky doporučené.
00:31:19 Máš to všechno, nemáš papuče ale.
00:31:23 Papuče nemám, protože já už jsem říkal v úvodu,
00:31:25 že jsem to vyloučil.
00:31:27 Já to vím, ale dívej se, já jsem musela.
00:31:29 V Americe se nezouvaj, ve Francii se zouvají.
00:31:32 No právě, já nejsem zvyklá, ale já jsem chtěla dokázat,
00:31:36 že nejsme tak veselí jak Francouzka tady, my jsme tady v Čechách.
00:31:41 Bohužel francouzský seriály se u nás nepromítají,
00:31:44 to mi je velmi líto.
00:31:46 Houby, tady jsou taky a velmi špatný jako ti Američani.
00:31:50 Paní Chantal, jak se vám to tady líbí?
00:31:53 My jsme vám tady půjčili nějaký křesla, nábytek, židle.
00:31:56 Všechno není vaše, jako televize, ne, ne, máme taky.
00:32:01 Možná si necháme nějaký.
00:32:04 To si nenecháte, poněvadž to je Česká televize,
00:32:06 to není Valašská televize.
00:32:09 To si všimněte, jak je někdo ženou nějakýho krále nebo prezidenta,
00:32:12 už ten majetek takhle bere.
00:32:15 Řekněte mi upřímně, já si myslím, že tím,
00:32:18 jak jste se seznámila s Bolkem, tak to musela být velká záležitost,
00:32:23 rána do života.
00:32:26 Jestli vás on seznámil vůbec se svými poddanými,
00:32:29 s folklórem své krajiny.
00:32:32 To víš, že jo, to bylo noci a noci spolu, kamarádi, setkání.
00:32:40 Mluvili jsme, oni hráli krásný folklór a zpívali a brečeli a smáli
00:32:49 a bojovali a všechno možný.
00:32:52 -Bojovali slovy ale.
-Slovy, no, slovy.
00:32:57 Řekněte mi upřímně také, jestli třeba ve Francii existuje
00:33:01 něco jako u nás, kluci se sbalí, vemou bágl
00:33:05 a jdou někam na tramping.
00:33:08 Existuje vůbec pojem trampování ve Francii?
00:33:11 To víš, že jo, my nejsme barbaři.
00:33:15 Máme taky baťohy, máme taky kytary, máme taky hlas a my jsme sousedi,
00:33:21 my jsme dost podobní.
00:33:23 Když jsem přišla vedle nějaký, speciální doba,
00:33:28 vedle nějaký potvory, který tady byly,
00:33:31 jinak všecko bylo, my jsme byli velmi blízko.
00:33:34 Nikdy jsem neměla velký pocit, že je rozdíl.
00:33:38 A šansony, jenomže právě, ve francouzštině máš šansony,
00:33:42 ale s písnička.
00:33:45 Pro nás máme jedno slovo chanson.
00:33:48 A tady v češtině to používáte šansony a písnička.
00:33:53 Protože my, narozdíl od vás, už jsme byli vepředu tenkrát,
00:33:57 že jsme všechno chtěli usměrňovat.
00:33:59 Já jsem říkala pořád:
00:34:01 "Bolku, tady vy jste lepší než u nás, vy jste bohatější."
00:34:06 Oni by vám to mohli teď dokázat.
00:34:08 Já jsem ještě chtěl připomenout, vy tady furt mluvíte Polívka
00:34:12 a Poullain a podobně.
00:34:15 Poullain, ty víš, co to znamená poullain?
00:34:19 Hříbě.
00:34:21 Já myslel, že polívka opravdu na jídlo.
00:34:24 Ne, já jsem, Chantal je Pěva, to je starý český jméno, dovol.
00:34:30 Čili naše kultura vychází z francouzský zřejmě.
00:34:34 Já jsem Pěva Hříbětová - Polívková.
00:34:39 Hele, já tě usměrním.
00:34:41 Ne, já jsem tady chtěl připomenout, Tomáši, tu jednu z hlavních rolí,
00:34:45 kterou tady hraje paní Chantal, bez ohledu na to,
00:34:49 že má manžela populárního,
00:34:51 bez ohledu, že ona sama je velikánská umělkyně,
00:34:54 ale ona je hlavně manželka umělce.
00:34:58 No a co?
00:34:59 A jak říká pan Seifert:
00:35:02 Zeptejte se mé ženy, co to je umění a ona vám zapláče.
00:35:07 A já dám...
00:35:13 Ale to letí, je to pravda, to setkání mezi Bolek,
00:35:16 to někdy talíře letijou.
00:35:19 Talíř letí, ale todle je nejlepší gesto pro to,
00:35:22 abyste hříbátku zazpívali.
00:35:27 Z kyjovský hospody zaslech jsem písničku, co mám rád.
00:35:33 Většinou zaznívá z hospod jen řev,
00:35:38 pár chlapů zpije se, pohádá a začne rvát,
00:35:44 tady se zpívalo, že Janek bude si Chantal brát.
00:35:53 Maměnky v krojích si pod bradou na uzel šátek svážou
00:36:00 a chlapi dělaj, že jakoby nic.
00:36:04 Leštěný holínky, stužky, pás vyšívanej,
00:36:10 v ruce sklenku, když vyschne jim, připijou, ty muziko hrej.
00:36:20 Z kyjovský hospody zaslech jsem písničku, co mám rád.
00:36:26 Dveře u šenku malovaný.
00:36:31 Tak jsem přidal smutek, očima chtěl jít ven,
00:36:36 možná stokrát jsem do Prahy přezpíval s Pánem Bohem.
00:36:44 Jak se řekne francouzsky s Pánem Bohem?
00:36:47 Adieu.
00:36:48 S Pánem Bohem, adieu.
00:37:07 Jura Pavlica, Hradišťan, panečku, tady máš velkého obdivovatele.
00:37:12 Bodejť by ne, já jsem v určitý době měl možnost se s písničkou
00:37:16 seznámit, ale vnitřně.
00:37:18 Písničku známe všichni od mládí a jeden z představitelů,
00:37:21 který mi to podával, i když přes desky, byl Jura Pavlica.
00:37:26 Písnička, která mě tak strašně oslovila,
00:37:29 že vlastně se dneska bojím o svoji tvorbu.
00:37:32 Protože když člověk ty vlivy turecký.
00:37:35 Juro, řekni mně, ty seš mužskej, kterej se v tom pohybuje denně,
00:37:41 profesionální muzikant lidový muziky,
00:37:45 co ty jako primáš a člověk, kterej tu písničku vyvíjí,
00:37:50 co ty posloucháš, co si zpíváš?
00:37:54 -Doufám, že Black Sabath třeba.
-Taky samozřejmě.
00:37:58 Ty jsi říkal, že jsem profesionální muzikant lidové písničky.
00:38:01 Ono si to trošku protiřečí, ale to bychom asi zašli moc daleko.
00:38:04 Ptáš se mě, co poslouchám.
00:38:06 Poslouchám v podstatě každou, ono se to říká, dobrou muziku
00:38:11 i tu a tam se stane, že i Nedvěda si poslechnu.
00:38:13 To seš kulturní člověk.
00:38:16 Ale co si poslouchám a co si zpívám.
00:38:19 Tak opravdu písnička je velice subtilní a intimní sdělení.
00:38:26 A když je člověk opravdu sám a má tu možnost si takhle intimně zpívat
00:38:31 a nejsou tam lidi a nejsou tam posluchači,
00:38:33 tak pak si většinou zpívám písničky,
00:38:36 které jsou, tak říkajíc, tempo rubato,
00:38:40 které jsou o věcech, o kterých se zpívá jenom velmi svátečně.
00:38:46 A vlastně, co já bych povídal,
00:38:49 já bych jednu takovouhle písničku teďka rád zazpíval.
00:38:54 Ne rád, já poprosím kluky z kapely, kdybychom to mohli dát dohromady
00:38:58 a vydáme se až strašně daleko.
00:39:00 Možná to bude pro tebe i pro mnohé překvapení.
00:39:02 -Pro mě ne.
-Ty nevíš, co zazpíváme, Honzo.
00:39:05 Já, narozdíl od tebe, mám doma všechny tvoje desky,
00:39:09 takže mě nemůžeš překvapit.
00:39:11 Nemusí to být z desky.
00:39:13 Bude to písnička, která je v textu staroslověnském,
00:39:16 v textu, kterému už asi málokdo rozumí.
00:39:19 Je to text, který se dochoval z 9. století,
00:39:22 je připisován Cyrilu a Metodějovi, čili je to text duchovní.
00:39:25 Jenom řeknu incipit písně, přeložím,
00:39:28 i když ten smysl určitě každý pochopí:
00:39:30 Na království naše, Pane, pohlédni svou milostí.
00:39:33 A já myslím, že teď v tuto chvíli si to rozjímání můžeme dovolit
00:39:38 a každý si pomyslete, na co chcete.
00:39:47 ZPÍVAJÍ STAROSLOVĚNSKY
00:41:23 Tak to jsem si asi dovolil hodně, ty jsi čekal určitě něco jiného.
00:41:28 Ne, já to mám doma na desce, ale já ti řeknu,
00:41:30 že se mi ani tleskat nechtělo.
00:41:33 Opět je to věc niterná, to snad ani není písnička,
00:41:36 to je opravdu modlitba, krásný.
00:41:40 Ale my jsme se tu sešli právě kvůli tomu.
00:41:42 Já myslím, že v tomto složení lidi, pokud maj doma nějaký notičky,
00:41:46 by si to mohli klidně...
00:41:48 Vy jste nehráli, to byla kapela.
00:41:50 My jsme nehráli, to se může zpívat bez čehokoliv, jen ne sám se sebou.
00:41:53 Dovedeš si představit, že zasednou v tom paneláku a zpívaj.
00:41:56 A zpívaj velkomoravský chorál.
00:41:59 Ale, Honzo, já si myslím, že opravdu když jde o muziku,
00:42:03 tak jde o muziku, že by se nemělo škatulkovat.
00:42:06 Já si myslím, že to je věc tolerance.
00:42:12 Já bych ti chtěl něco zahrát, Milane, dej tam D dur a uvidíme,
00:42:21 co se z toho vyklube.
00:42:38 Jestli znáš, můžeš se přidat, ostatní taky.
00:42:45 U stánků na levnou krásu postávaj a smějou se času,
00:42:53 s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
00:43:02 Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den, jak večerní zprávy,
00:43:11 neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.
00:43:20 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:43:25 tak málo je, málo je lásky,
00:43:30 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:43:39 U stánků na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasů poznávám,
00:43:50 jak málo jsme jim stačili dát.
00:43:57 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:44:01 tak málo je, málo je lásky,
00:44:06 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:44:15 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:44:20 tak málo je, málo je lásky,
00:44:24 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:45:01 Na tých panských lukách našel jsem já dukát,
00:45:11 kdo mně ho promění, kdo mně ho promění,
00:45:16 milá doma není.
00:45:21 Kdo mně ho promění, kdo mně ho promění,
00:45:26 milá doma není.
00:45:49 Když ho neproměním, dám ho do cimbála,
00:46:00 muzika bude hrát, muzika bude hrát do bílého rána.
00:46:11 Muzika bude hrát, muzika bude hrát do bílého rána.
00:46:44 Ona ta muzika nemusí hrát až do bílého rána,
00:46:47 ale přesto ji v tom bílém ránu asi slyšíme.
00:46:50 My jsme dneska vstoupili na chvilku do vašich domovů,
00:46:53 byl to takový malý pokus o invazi pohody.
00:46:56 Také jsme vstoupili do prostoru paní Chantal.
00:46:59 A já musím říct 1 věc, že jsme před tím ale naladili piano,
00:47:02 naladili jsme cimbál a snad v závěru bych mohl říct,
00:47:05 že doufám, že jsme naladili i vaše duše.
00:47:09 No, vidíš, naladili, naladili a najednou tu nikdo není.
00:47:12 No, tak příště.
00:47:13 Dobrou noc a hodně dobré vůle a asi hodně toho zpívání,
00:47:18 ono to opravdu člověka tak příjemně pohladí, dobrou noc.
00:47:26 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:47:30 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:47:36 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:47:41 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:47:45 ať ti každej den připomíná.
00:47:49 Kluka jako já hledám už spoustu let,
00:47:53 takový trošku trhlý, vím já.
00:47:57 Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,
00:48:00 i když obrovskou práci to dá.
00:48:04 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:48:08 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:48:14 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:48:19 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:48:24 ať ti každej den připomíná.
00:48:28 Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádnej ideál,
00:48:35 hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
00:48:39 to je pouto, co vede nás dál.
00:48:43 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:48:47 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:48:53 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:48:59 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:49:04 ať nám každej den připomíná.
00:49:10 Skryté titulky: Jana Žákovská
00:49:11 .
00:00:47 Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc,
00:00:55 cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc.
00:01:03 Poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář plná stop mých,
00:01:11 začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží.
00:01:19 Už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít,
00:01:27 uklidím okurky, polštáře, naposledy pusu ti dám.
00:01:35 Ruce si chvíli nebudu mýt, pel z tvojí kůže nechci si vzít,
00:01:44 tak zase zítra, ty moje mládě milovaný.
00:01:51 Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám,
00:01:59 jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl.
00:02:07 Snad se mi zdáš, nebo nechápu nic,
00:02:11 šťastnej jak blázen, co chtěl bych víc,
00:02:15 ty moje mládě, skládanko hezká z kouzelnejch chvil, milovaná.
00:02:34 Dobrý večer, vážení přátelé.
00:02:37 Já bych měl asi vysvětlit, proč tady teď v této společnosti...
00:02:42 Muzikant je osamělá duše a má spoustu tužeb a přání
00:02:47 a my si tím s bráchou vlastně plníme jeden z těch svých snů.
00:02:52 Pozvat si lidi, kterých si vážíme, přijít k vám domů s písničkou,
00:02:59 až k vám domů do pokoje s písničkou.
00:03:04 Prosím vás, dejte si ty křesla kousek dál, abysme se tam vešli.
00:03:07 No a něco sladkýho.
00:03:09 Popravdě řečeno, promiň...
00:03:11 To je Tomáš Sláma, který se ujal tady pomocnýho hostitele,
00:03:15 není to moc málo?
00:03:17 Není to málo, ve vašem případě je to velmi významná funkce.
00:03:19 Děkujem. To má pravdu.
00:03:21 Ale ať děláš, co děláš, ty už jsi vlastně do té televizní domácnosti
00:03:24 teď vstoupil.
00:03:25 Otázka je, jestli seš vítán, nebo jestli jsme vítáni my, hosti.
00:03:28 Na to je tam takovej knoflík.
00:03:30 Ano, ten se dá vypnout, nebo zapnout.
00:03:32 Ale já bych doporučoval, abyste přijali nabídku Honzy Nedvěda,
00:03:35 abyste přišli, jak říká Ivan Vyskočil,
00:03:38 abyste přišli na chvilku pobejt.
00:03:40 Protože my jsme v krásném prostředí,
00:03:42 to je restaurace U Klauna, už ten název je velmi pěkný.
00:03:46 Pan Polívka nás donutil, abychom se přezuli, kromě mě.
00:03:49 Já teda jo.
00:03:51 Já taky.
00:03:52 Já jsem se nepřezul, protože jsem si řekl,
00:03:55 že v amerických seriálech se také nepřezouvají
00:03:57 a mají stejný obývák jako tady, takhle velký a mohutný.
00:03:59 A Niagáru.
00:04:01 Niagáru, ale my v tom obýváku máme jednu důležitou věc,
00:04:04 nebo několik důležitých věci, které v americkém obýváku nevidíš.
00:04:07 -Viděls tam někdy cimbál?
-To jsem tedy neviděl.
00:04:09 U nás je. Viděls tam někdy klavír?
00:04:12 Někdy, ale nikdo na něj nikdy nehraje.
00:04:15 To si myslím, je ideální prostředí.
00:04:16 Já jsem rád mezi vámi, ale málem jsem nebyl.
00:04:19 -Pročpak?
-Já ti to vysvětlím.
00:04:21 To jste zavinili skoro vy jednou.
00:04:23 Ležel jsem v nemocnici na zeleném pruhu a šel televizní pořad,
00:04:26 který se jmenoval Paraple.
00:04:29 Zdeněk Svěrák to uváděl, bylo to takové hodně charitativní,
00:04:33 -ale nesmírně lidské a prosté.
-Zadarmo.
00:04:36 Já jsem měl takový dráty od sebe, tam byl monitor,
00:04:39 tam to všechno končilo...
00:04:41 -Elektrický křeslo.
-Nebylo to, ne, to bude pozdějc.
00:04:44 A teď jsem najednou pozoroval sám sebe, tep svýho srdíčka
00:04:47 a jak jste začali zpívat, tak to tam začalo takhle kmitat
00:04:50 a já jsem říkal, panebože, tak takhle krásná písnička,
00:04:53 a že bych měl už odejít do nebes?
00:04:56 Naštěstí jsem neodešel a uvědomil jsem si,
00:04:59 jak je hezké, když písnička udělá s naším srdcem něco takového.
00:05:03 -To bylo vlnění štěstí.
-Vlnění štěstí.
00:05:06 Tak se loučím, Indiano, míchám radost s hořkostí.
00:05:23 Tak se loučím, Indiano, v hlavě závrať a v srdci stín.
00:05:40 Irská zem je možná chudá, ale já ti přísahám,
00:05:54 jsi moc krásná, Indiano, domov svůj však jinde mám.
00:06:11 Léta práce, léta zrání, léta nálezů a ztrát,
00:06:27 první lásky na počkání, první vzestup a první pád.
00:06:44 Když máš úspěch, lidé žárlí, pak tě začnou pomlouvat.
00:06:58 Co mně umřel bratr Charlie, už myslím jen na návrat.
00:07:15 Moji známí hlavou kroutí, prý na tom jen prodělám.
00:07:31 Říkají mi, že jsem blázen, ale já svůj důvod mám.
00:07:48 Žádný z nich u soudu nestál, když jsem hájil kůži svou.
00:08:02 Soudce Taylor v očích města zničil rázem pověst mou.
00:08:19 Tak se loučím, Indiano, míchám radost s hořkostí.
00:08:35 Tak se loučím, Indiano, v hlavě závrať a v srdci stín.
00:08:52 V podlodí už se voda vaří, ale já ti přísahám,
00:09:06 ty jsi město stovky tváří, domov svůj však jinde mám.
00:09:47 Jako částečný spoluhostitel...
00:09:50 Počkej, nejdřív mi řekni, co to s tebou udělalo.
00:09:53 Vydržel jsem, je to dobré, srdce je v pořádku.
00:09:56 Jako částečný spoluhostitel mám vlastně milou povinnost
00:10:00 pozvat teď paní Martu Kubišovou, která už sedí mezi námi
00:10:03 a poslouchá vaše písničky.
00:10:06 Děkuji a moc se mi líbí.
00:10:12 To přátelství je už možná oboustranné, nevím,
00:10:15 rozhodně vím, že vás chlapci obdivují asi tak jako já.
00:10:18 Jenomže já jsem váš špatný divák, což jsem vám asi ještě neříkal.
00:10:21 Ne.
00:10:22 Já trošku ruším při vašich koncertech, když sedím v hledišti.
00:10:25 A čím?
00:10:26 Jestli se mám přiznat, tak tím, že brečím občas.
00:10:29 Já si nevymýšlím, já říkám pravdu, dokonce mám pocit,
00:10:33 že najednou během těch písniček
00:10:36 se mi odehrává v hlavě jakýsi biograf mého života.
00:10:39 Že tam jsou všechny ty neúspěchy, průšvihy, věci špatné,
00:10:43 které jsem udělal, a které bych chtěl napravit.
00:10:45 Vždycky, když skončí písnička, tak si říkám,
00:10:47 já budu chvilinku lepší.
00:10:50 Na koncertě v divadle Na Vinohradech,
00:10:52 tam seděl dokonce pan prezident a já jsem tam začal brečet, Franto.
00:10:55 Teď jsem si říkal, je tady pan prezident, já brečím.
00:10:58 To bude vypadat.
00:11:01 Já mám zase vzpomínku na paní Kubišovou, teda to není tak dávno,
00:11:06 když já jsem ještě pracoval,
00:11:08 tak jsem chodil ulicí V Občanských domovech 2a,
00:11:11 tam byla telefonní ústředna.
00:11:13 Oni se smějou tomu, žes pracoval, ne, žes chodil tou ulicí.
00:11:17 Skutečně jsem pracoval a vždycky, když jsem dopoledne šel do práce,
00:11:20 tak jsem potkal takovou dámu se dvěma pejskama a já říkám,
00:11:23 to by mohla být paní Kubišová.
00:11:25 A skutečně 2. den jsem si to ověřil, byla jste to vy.
00:11:28 Taková spokojená, jako když si říkáte:
00:11:30 A vy mně můžete všichni chodit kolem baráku, třeba.
00:11:34 Ano, ono se taky nedalo nic jinýho dělat.
00:11:37 Ale tos už moh nabídnout písničku tenkrát, ale tys nevěděl,
00:11:39 jak se to bude...
00:11:41 Já jsem se hrozně styděl.
00:11:42 Ale já se vám zase přiznám,
00:11:44 že když jsem vás uviděla poprvé jako bratry Nedvědy v televizi,
00:11:48 tak jsem si říkala, tohohle pána odněkud znám.
00:11:51 Já myslel, že kolem mě chodíte jen tak.
00:11:55 Tak nějaký intimnosti.
00:11:59 Mě napadla 1 věc, jak by se vám zpívalo najednou,
00:12:03 když byste neměla za zády velkou kapelu, velký orchestr?
00:12:07 Protože ta velká sláva, když jsme slyšeli ty písničky
00:12:10 od Boba Ondráčka,
00:12:12 tak tam hrály dechy a smyčce a teď najednou to taky jde bez toho?
00:12:16 Ano, taky, vždyť jsem dokonce zpívala akapela beze všeho,
00:12:21 ale to jsem měla malinkou dušičku.
00:12:25 Jo, na Václavským náměstí, to jsem byl dole, viděla jste mě?
00:12:29 To jsem vás viděla.
00:12:31 Vedle mě byl jeden předseda Svazu mládeže.
00:12:35 Taky zvonil.
00:12:39 Já vám řeknu, to byl ten pověstný Silvestr,
00:12:42 já jsem tam vedle vás taky stál, teď se všichni chlubíme,
00:12:44 že jsme tam stáli vedle vás.
00:12:46 Já tam nebyl.
00:12:47 No, tak jsi pracoval, jak jsi říkal, tak jsi nemohl chodit.
00:12:50 Ale mně se tam stala neuvěřitelná věc,
00:12:52 já se k ní přiznávám dodatečně divákům.
00:12:54 Jak jsem byl rozrušen a já jsem tam narozdíl od vás
00:12:56 stál od 7 od večera, vy jste přišli až v tom závěru.
00:12:59 Já byl zmrzlý hrozně, a když pak přišla státní hymna,
00:13:03 tak já jsem zapomněl smeknout a moc mně to diváci vyčítali,
00:13:08 tak já jenom dodatečně říkám, že to nebyla neúcta k hymně,
00:13:13 ale pud sebezáchovy.
00:13:15 To zas bych tě vyved.
00:13:17 Asi by nám paní Marta mohla zazpívat.
00:13:21 To je to, že bych vás poprosil bez velké kapely,
00:13:25 ona by se tady stejně nevešla.
00:13:27 Ano, ráda.
00:13:48 Zapal pár bledých svící, dneska téměř všechno smíš.
00:14:05 Milován, milující, oj, pojď blíž.
00:14:25 Koutem svých úst mě spoutej, tou rukou, co tak pálí mě spoutej,
00:14:38 ať jsem jen tvá, ty buď mým pánem.
00:14:52 Spoutej můj dech svou touhou a proměň na den bílý noc dlouhou,
00:15:06 tu vábnou noc, co končí ránem.
00:15:20 Znáš můj dům i práh, stačí, abys dlaň jen vztáh,
00:15:35 tam v těch zdech a tmoucích tmách.
00:15:49 Splň mé přání, změň v bílý den noc vábnou,
00:16:04 mé horké ruce svírej, ať slábnou, spoutej mé já a já tě spoutám.
00:16:25 Znáš můj dům i práh, stačí, abys dlaň jen vztáh,
00:16:39 tam v těch zdech a tmoucích tmách.
00:16:53 Splň mé přání, změň v bílý den noc vábnou,
00:17:10 mé horké ruce svírej, ať slábnou, spoutej mé já a já tě spoutám.
00:17:31 Spoutej mé já a já tě spoutám.
00:17:55 Děkuji vám, děkuji.
00:18:03 Paní Marto, já jsem tam řekl, že budete bez kapely,
00:18:06 málem to vypadalo priorativně, jenomže, přátelé,
00:18:09 to bylo trio pan Rudolf Forkl, Jan Žižka, František Vrba
00:18:14 a to je za 5 kapel světa, bych řekl.
00:18:18 Já bych tady ještě chtěl připomenout
00:18:20 jednu z těch nemuzikantských rolí,
00:18:23 kterou hrála u mě paní Marta Kubišová
00:18:27 a to je, on jí to říká asi každej, ale já to musím říct.
00:18:30 Ale v restauraci U Klauna nikdy nikdo ještě.
00:18:35 To je ta role tý osobní odvahy a toho všeho, co prožila.
00:18:39 Já jsem chlap a mám dojem, že bych to nezvlád.
00:18:43 Ale zvlád.
00:18:45 Šlo to.
00:18:47 Já jsem chodil do tabáku za vaší maminkou se zdálky koukat,
00:18:50 aby mě neviděli STB.
00:18:53 Největší odvaha je spíš to každodenní vycházení před lidi,
00:18:58 to jeviště.
00:19:00 Já bych se vrátil na to jeviště z jednoho prostého důvodu,
00:19:04 mám vždycky pocit a mám to jenom u několika zpěvaček,
00:19:07 rozhodně u vás a u paní Hegerové třeba.
00:19:10 I když slyším písničku vaši po 15., po 20., po 40.,
00:19:13 tak vždycky mám pocit, že ji slyším poprvé, malinko je možná jiná.
00:19:17 Je to tím, že muzikanti a herci říkají jít po textu,
00:19:22 ale máte pocit, že vás ten text vede?
00:19:25 Taky si to uvědomuju, že pokaždý zpívám tu písničku jinak,
00:19:31 podle toho, jak jsem naladěná, možná, že je to trochu znát.
00:19:35 Já si sama tak jako to ovlažuju,
00:19:38 protože kdybych každej den to zpívala stejně,
00:19:41 tak by mě to asi nebavilo.
00:19:44 Ještě si dovolím do toho zasáhnout v tom,
00:19:48 že paní Marta už zvládla asi cíl a sen muzikantů nebo zpěváků,
00:19:55 kdy člověk zpívá téměř tak, jak mluví.
00:19:59 Kdy vlastně tvůj projev je absolutní pravda.
00:20:03 A přitom vlastně musíte být nad věcí, ale je to pravda.
00:20:08 Tak působím? To snad není možný.
00:20:12 To je taková poklona.
00:20:14 Zpěvaček je moře, ale vy jste jedna z těch, který člověk uvěří.
00:20:19 Kdybyste věděl, jakou malou duši mám.
00:20:22 Tak to chce kardiograf.
00:20:25 Já kdybych věděl, že budu mít 10 kardiaků a budou takhle zpívat,
00:20:30 tak bych ležel furt v nemocnici.
00:20:32 Já bych ještě připomněl, Tomáši, lidový písničky,
00:20:34 aspoň já mám doma všechny.
00:20:37 Jednu jsem ohrál tak, že jsem ji opravdu skoro prodřel.
00:20:40 Modlitbu pro Martu, která vlastně, když sem vtrhli ti loupežníci,
00:20:44 tak já už jsem věděl, že tady budou navždycky a nebyli.
00:20:49 A já zase myslela, že na 2 roky a byli.
00:20:53 A tak ta deska byla vlastně takovým mým malinkým...,
00:20:56 měl jsem to spojený se vším, bylo mi 20,
00:20:59 tak tohle byla taková moje.
00:21:01 A jedna z těch desek, ve kterých jsem vás měl,
00:21:04 taky byla lidová písnička.
00:21:06 Ano.
00:21:07 Byly to balady.
00:21:09 A byly ty začátky skutečně lidové písničky, nebo někdy později?
00:21:12 Ne, k tomu jsem přišla právě během charty,
00:21:14 kdy se vlastně dělaly jenom takový opravdu hodně utajený večírky
00:21:18 a Jarda Hutka tam k mýmu překvapení začal zpívat tak nádherný věci
00:21:22 a já jsem se prostě neovládla.
00:21:25 A jak jsem si pořád říkala, vůbec mi to nevadí, že nezpívám,
00:21:29 naopak dobře, že jsem zticha a takhle, tak jsem ho poprosila
00:21:32 a říkala jsem:
00:21:33 "Jardo, mohla bych, naučil bys mě to?
00:21:36 Nebo dej mi ten text a já to budu zpívat s tebou."
00:21:39 Jenomže on velice záhy vlastně mě jenom doprovázel
00:21:42 a já jsem to potom zpívala.
00:21:44 Ale my nemáme Hutku tady.
00:21:47 Ale ne, máme, pozor, viděla jste ten autobus tady?
00:21:49 Viděla.
00:21:51 Náhodou jel kolem autobus.
00:21:53 A najednou se z toho začli sypat muzikanti.
00:21:55 Muzikanti a dokonce Pavlica z toho vypadl, to je Hradišťan.
00:21:58 Já jsem řek:
00:21:59 "To je náhoda, tady je paní Kubišová,
00:22:01 možná by si s váma zazpívala."
00:22:03 A zkusila byste to, když ta náhoda nás tak...
00:22:05 Ráda.
00:22:06 Pánové, zvládli bysme Starala se máti má?
00:22:13 A v G duru?
00:22:22 Starala se máti má, starala se máti má,
00:22:32 hej nám, hej, jde mě k městu pochovat.
00:22:45 Nestarej se, matičko, nestarej se, matičko,
00:22:55 hej nám, hej, dá mi Pánbůh místečko.
00:23:10 Na Slavkovském krchově, na Slavkovském krchově,
00:23:19 hej nám, hej, tam mám místo hotové.
00:23:33 Ty nebeské hvězdičky, ty nebeské hvězdičky,
00:23:43 hej nám, hej, budou moje družičky.
00:24:07 Teď to bylo o pravdě, já jsem si pozval hosty,
00:24:11 kteří mně připomínají moje mládí a našeho tátu a mámu
00:24:16 a vůbec naši osadu.
00:24:19 Vítám vás tady, je to duo Červánek.
00:24:31 Nač bát se, dítě, tolik lidí, myslíš, že nás hned někdo vidí.
00:24:39 Měsíc, když skáče po střeše jak ptáče, nám to závidí.
00:24:46 Ulétni, dívko, z města radši, stromů kde stíny cestu značí
00:24:54 a tráva měkká před chajdou je čeká, nám snad postačí.
00:25:01 Já přijdu za tebou, jen tam zůstaň, dívenko má.
00:25:09 Nás nikdo neuvidí, ani fotr, až bude tma.
00:25:16 Kousíček za chajdou místečko mám, tam nemůže víc naši lásku nic vzít,
00:25:29 děvčátko, nám.
00:25:33 Děvčátko, když je zima a mráz, počkáme, jaro až přijde zas.
00:25:39 Když slunce zajde, noc už jistě najde v lásce někde nás.
00:25:47 Měsíc až kdesi nad horami, toulat se bude pod hvězdami,
00:25:54 počkáš tam chvíli, kde jsme vždycky byli já a ty sami.
00:26:02 Já přijdu za tebou, jen tam zůstaň, dívenko má.
00:26:09 Nás nikdo neuvidí, ani fotr, až bude tma.
00:26:16 Kousíček za chajdou místečko mám, tam nemůže víc naši lásku nic vzít,
00:26:29 děvčátko, nám.
00:26:32 Tam nemůže víc naši lásku nic vzít, děvčátko, nám.
00:26:44 Nedá se nic dělat, ale prostě to je ono, to vidím koleje a tunel a tátu
00:26:51 a mámu, která neuměla zpívat, hrozně chtěla,
00:26:54 jak spousta zpěváků dnešních.
00:26:57 Jen aby ses nerozbrečel prosím tě.
00:27:00 My jsme s bráchou hráli, kde možně, ve Spirituálu 20 let,
00:27:03 já jsem skládal muziku pro hry do divadel,
00:27:06 brácha dělal konzervatoř, my jsme prošli opravdu vším možným.
00:27:10 Ale tohleto....
00:27:14 Dobře, dobře, ale někdo říká, že to je malování takovejch
00:27:16 malebnejch obrázků,
00:27:18 a že to je idealizace všeho, dokonce idealizace vztahů,
00:27:20 tak mně to vysvětli.
00:27:22 Ne, akorát problém je v tom, že už dneska za tím musíš trošku jít.
00:27:26 Tenkrát to bylo všude, ona byla taky taková doba.
00:27:29 Lidem nic jinýho nezbejvalo, než si tohle hrát někde v osadách,
00:27:32 tak dneska už jim zbejvá cokoliv a oni za tím už někteří ani
00:27:35 nechtěj.
00:27:37 Ale někteří si říkaj, ono to už stejně není...
00:27:39 Ne, je to všude stejný vztahy, stejná příroda, jenom vstřícnost.
00:27:44 Myslíš, že ta vaše Sázava je stejná jako řeka, jako pojem?
00:27:48 Ve mně jo. Ve mně těch celej 50 let jo.
00:27:54 Víš, když tě táta na dobrou noc pohladí, ty típneš tajně tu Letku
00:28:02 a pak posloucháš, ještě než usneš hodinu všecko to povídání,
00:28:07 ty písničky, to je víc než rodina, ti lidi, kteří tam byli,
00:28:13 tak ti byli ještě víc než ta rodina.
00:28:16 Vy jste mě vzali do tý vaší rodiny, tak pojďte mě pohladit teďka vy.
00:28:27 Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
00:28:32 co veze opožděný nádražáky domů spát.
00:28:38 Zhasni tu písničku a napít mi dej,
00:28:41 před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd.
00:28:45 Ta řeka je jak pohádka, co vyprávěli naši v chatě,
00:28:49 kde byl les.
00:28:53 Mravenčí skála plná našich jmen a pražce plný hřebů,
00:28:58 z kterých jsi si letopočet přečíst moh.
00:29:03 Viadukt, kam ses chodil učit bát, jak strašně duní,
00:29:08 když projíždí vlak.
00:29:11 A táta s mámou, co foukali nám rány,
00:29:13 když chodili jsme domů spát.
00:29:18 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:29:27 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:29:35 Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak,
00:29:39 co veze opožděný nádražáky domů spát.
00:29:45 U trati ostružiny vykvetly zas, v Sázavě zase prej je hromada ryb.
00:29:53 A dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo, bude líp.
00:30:00 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:30:09 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:30:16 Nad Sázavou, nad Sázavou občas vzpomene si člověk asi
00:30:25 na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury Spirituál.
00:30:41 Přátelé, on vás přejde smích teďka, teď tady bude jako revizor.
00:30:45 No ne, Franto, nesměj se, počkej.
00:30:47 Ty přece musíš vědět, že tady máme knihu hostů.
00:30:50 Jsme na návštěvě a teďka jak to mám tady napsaný,
00:30:53 když přijde přímo majitelka, paní Chantal Poullain.
00:30:57 Já tam nebudu nic psát.
00:30:59 -Nejsem majitelka.
-Tak spolumajitelka.
00:31:06 Paní Chantal, já už tady mám několik dobrých poznámek.
00:31:09 Krb funguje výborně, polena nejsou umělá, ale dokonce bukové dřevo,
00:31:15 dobré, vysušené, od Bolka Polívky doporučené.
00:31:19 Máš to všechno, nemáš papuče ale.
00:31:23 Papuče nemám, protože já už jsem říkal v úvodu,
00:31:25 že jsem to vyloučil.
00:31:27 Já to vím, ale dívej se, já jsem musela.
00:31:29 V Americe se nezouvaj, ve Francii se zouvají.
00:31:32 No právě, já nejsem zvyklá, ale já jsem chtěla dokázat,
00:31:36 že nejsme tak veselí jak Francouzka tady, my jsme tady v Čechách.
00:31:41 Bohužel francouzský seriály se u nás nepromítají,
00:31:44 to mi je velmi líto.
00:31:46 Houby, tady jsou taky a velmi špatný jako ti Američani.
00:31:50 Paní Chantal, jak se vám to tady líbí?
00:31:53 My jsme vám tady půjčili nějaký křesla, nábytek, židle.
00:31:56 Všechno není vaše, jako televize, ne, ne, máme taky.
00:32:01 Možná si necháme nějaký.
00:32:04 To si nenecháte, poněvadž to je Česká televize,
00:32:06 to není Valašská televize.
00:32:09 To si všimněte, jak je někdo ženou nějakýho krále nebo prezidenta,
00:32:12 už ten majetek takhle bere.
00:32:15 Řekněte mi upřímně, já si myslím, že tím,
00:32:18 jak jste se seznámila s Bolkem, tak to musela být velká záležitost,
00:32:23 rána do života.
00:32:26 Jestli vás on seznámil vůbec se svými poddanými,
00:32:29 s folklórem své krajiny.
00:32:32 To víš, že jo, to bylo noci a noci spolu, kamarádi, setkání.
00:32:40 Mluvili jsme, oni hráli krásný folklór a zpívali a brečeli a smáli
00:32:49 a bojovali a všechno možný.
00:32:52 -Bojovali slovy ale.
-Slovy, no, slovy.
00:32:57 Řekněte mi upřímně také, jestli třeba ve Francii existuje
00:33:01 něco jako u nás, kluci se sbalí, vemou bágl
00:33:05 a jdou někam na tramping.
00:33:08 Existuje vůbec pojem trampování ve Francii?
00:33:11 To víš, že jo, my nejsme barbaři.
00:33:15 Máme taky baťohy, máme taky kytary, máme taky hlas a my jsme sousedi,
00:33:21 my jsme dost podobní.
00:33:23 Když jsem přišla vedle nějaký, speciální doba,
00:33:28 vedle nějaký potvory, který tady byly,
00:33:31 jinak všecko bylo, my jsme byli velmi blízko.
00:33:34 Nikdy jsem neměla velký pocit, že je rozdíl.
00:33:38 A šansony, jenomže právě, ve francouzštině máš šansony,
00:33:42 ale s písnička.
00:33:45 Pro nás máme jedno slovo chanson.
00:33:48 A tady v češtině to používáte šansony a písnička.
00:33:53 Protože my, narozdíl od vás, už jsme byli vepředu tenkrát,
00:33:57 že jsme všechno chtěli usměrňovat.
00:33:59 Já jsem říkala pořád:
00:34:01 "Bolku, tady vy jste lepší než u nás, vy jste bohatější."
00:34:06 Oni by vám to mohli teď dokázat.
00:34:08 Já jsem ještě chtěl připomenout, vy tady furt mluvíte Polívka
00:34:12 a Poullain a podobně.
00:34:15 Poullain, ty víš, co to znamená poullain?
00:34:19 Hříbě.
00:34:21 Já myslel, že polívka opravdu na jídlo.
00:34:24 Ne, já jsem, Chantal je Pěva, to je starý český jméno, dovol.
00:34:30 Čili naše kultura vychází z francouzský zřejmě.
00:34:34 Já jsem Pěva Hříbětová - Polívková.
00:34:39 Hele, já tě usměrním.
00:34:41 Ne, já jsem tady chtěl připomenout, Tomáši, tu jednu z hlavních rolí,
00:34:45 kterou tady hraje paní Chantal, bez ohledu na to,
00:34:49 že má manžela populárního,
00:34:51 bez ohledu, že ona sama je velikánská umělkyně,
00:34:54 ale ona je hlavně manželka umělce.
00:34:58 No a co?
00:34:59 A jak říká pan Seifert:
00:35:02 Zeptejte se mé ženy, co to je umění a ona vám zapláče.
00:35:07 A já dám...
00:35:13 Ale to letí, je to pravda, to setkání mezi Bolek,
00:35:16 to někdy talíře letijou.
00:35:19 Talíř letí, ale todle je nejlepší gesto pro to,
00:35:22 abyste hříbátku zazpívali.
00:35:27 Z kyjovský hospody zaslech jsem písničku, co mám rád.
00:35:33 Většinou zaznívá z hospod jen řev,
00:35:38 pár chlapů zpije se, pohádá a začne rvát,
00:35:44 tady se zpívalo, že Janek bude si Chantal brát.
00:35:53 Maměnky v krojích si pod bradou na uzel šátek svážou
00:36:00 a chlapi dělaj, že jakoby nic.
00:36:04 Leštěný holínky, stužky, pás vyšívanej,
00:36:10 v ruce sklenku, když vyschne jim, připijou, ty muziko hrej.
00:36:20 Z kyjovský hospody zaslech jsem písničku, co mám rád.
00:36:26 Dveře u šenku malovaný.
00:36:31 Tak jsem přidal smutek, očima chtěl jít ven,
00:36:36 možná stokrát jsem do Prahy přezpíval s Pánem Bohem.
00:36:44 Jak se řekne francouzsky s Pánem Bohem?
00:36:47 Adieu.
00:36:48 S Pánem Bohem, adieu.
00:37:07 Jura Pavlica, Hradišťan, panečku, tady máš velkého obdivovatele.
00:37:12 Bodejť by ne, já jsem v určitý době měl možnost se s písničkou
00:37:16 seznámit, ale vnitřně.
00:37:18 Písničku známe všichni od mládí a jeden z představitelů,
00:37:21 který mi to podával, i když přes desky, byl Jura Pavlica.
00:37:26 Písnička, která mě tak strašně oslovila,
00:37:29 že vlastně se dneska bojím o svoji tvorbu.
00:37:32 Protože když člověk ty vlivy turecký.
00:37:35 Juro, řekni mně, ty seš mužskej, kterej se v tom pohybuje denně,
00:37:41 profesionální muzikant lidový muziky,
00:37:45 co ty jako primáš a člověk, kterej tu písničku vyvíjí,
00:37:50 co ty posloucháš, co si zpíváš?
00:37:54 -Doufám, že Black Sabath třeba.
-Taky samozřejmě.
00:37:58 Ty jsi říkal, že jsem profesionální muzikant lidové písničky.
00:38:01 Ono si to trošku protiřečí, ale to bychom asi zašli moc daleko.
00:38:04 Ptáš se mě, co poslouchám.
00:38:06 Poslouchám v podstatě každou, ono se to říká, dobrou muziku
00:38:11 i tu a tam se stane, že i Nedvěda si poslechnu.
00:38:13 To seš kulturní člověk.
00:38:16 Ale co si poslouchám a co si zpívám.
00:38:19 Tak opravdu písnička je velice subtilní a intimní sdělení.
00:38:26 A když je člověk opravdu sám a má tu možnost si takhle intimně zpívat
00:38:31 a nejsou tam lidi a nejsou tam posluchači,
00:38:33 tak pak si většinou zpívám písničky,
00:38:36 které jsou, tak říkajíc, tempo rubato,
00:38:40 které jsou o věcech, o kterých se zpívá jenom velmi svátečně.
00:38:46 A vlastně, co já bych povídal,
00:38:49 já bych jednu takovouhle písničku teďka rád zazpíval.
00:38:54 Ne rád, já poprosím kluky z kapely, kdybychom to mohli dát dohromady
00:38:58 a vydáme se až strašně daleko.
00:39:00 Možná to bude pro tebe i pro mnohé překvapení.
00:39:02 -Pro mě ne.
-Ty nevíš, co zazpíváme, Honzo.
00:39:05 Já, narozdíl od tebe, mám doma všechny tvoje desky,
00:39:09 takže mě nemůžeš překvapit.
00:39:11 Nemusí to být z desky.
00:39:13 Bude to písnička, která je v textu staroslověnském,
00:39:16 v textu, kterému už asi málokdo rozumí.
00:39:19 Je to text, který se dochoval z 9. století,
00:39:22 je připisován Cyrilu a Metodějovi, čili je to text duchovní.
00:39:25 Jenom řeknu incipit písně, přeložím,
00:39:28 i když ten smysl určitě každý pochopí:
00:39:30 Na království naše, Pane, pohlédni svou milostí.
00:39:33 A já myslím, že teď v tuto chvíli si to rozjímání můžeme dovolit
00:39:38 a každý si pomyslete, na co chcete.
00:39:47 ZPÍVAJÍ STAROSLOVĚNSKY
00:41:23 Tak to jsem si asi dovolil hodně, ty jsi čekal určitě něco jiného.
00:41:28 Ne, já to mám doma na desce, ale já ti řeknu,
00:41:30 že se mi ani tleskat nechtělo.
00:41:33 Opět je to věc niterná, to snad ani není písnička,
00:41:36 to je opravdu modlitba, krásný.
00:41:40 Ale my jsme se tu sešli právě kvůli tomu.
00:41:42 Já myslím, že v tomto složení lidi, pokud maj doma nějaký notičky,
00:41:46 by si to mohli klidně...
00:41:48 Vy jste nehráli, to byla kapela.
00:41:50 My jsme nehráli, to se může zpívat bez čehokoliv, jen ne sám se sebou.
00:41:53 Dovedeš si představit, že zasednou v tom paneláku a zpívaj.
00:41:56 A zpívaj velkomoravský chorál.
00:41:59 Ale, Honzo, já si myslím, že opravdu když jde o muziku,
00:42:03 tak jde o muziku, že by se nemělo škatulkovat.
00:42:06 Já si myslím, že to je věc tolerance.
00:42:12 Já bych ti chtěl něco zahrát, Milane, dej tam D dur a uvidíme,
00:42:21 co se z toho vyklube.
00:42:38 Jestli znáš, můžeš se přidat, ostatní taky.
00:42:45 U stánků na levnou krásu postávaj a smějou se času,
00:42:53 s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
00:43:02 Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den, jak večerní zprávy,
00:43:11 neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.
00:43:20 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:43:25 tak málo je, málo je lásky,
00:43:30 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:43:39 U stánků na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasů poznávám,
00:43:50 jak málo jsme jim stačili dát.
00:43:57 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:44:01 tak málo je, málo je lásky,
00:44:06 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:44:15 Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky,
00:44:20 tak málo je, málo je lásky,
00:44:24 ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
00:45:01 Na tých panských lukách našel jsem já dukát,
00:45:11 kdo mně ho promění, kdo mně ho promění,
00:45:16 milá doma není.
00:45:21 Kdo mně ho promění, kdo mně ho promění,
00:45:26 milá doma není.
00:45:49 Když ho neproměním, dám ho do cimbála,
00:46:00 muzika bude hrát, muzika bude hrát do bílého rána.
00:46:11 Muzika bude hrát, muzika bude hrát do bílého rána.
00:46:44 Ona ta muzika nemusí hrát až do bílého rána,
00:46:47 ale přesto ji v tom bílém ránu asi slyšíme.
00:46:50 My jsme dneska vstoupili na chvilku do vašich domovů,
00:46:53 byl to takový malý pokus o invazi pohody.
00:46:56 Také jsme vstoupili do prostoru paní Chantal.
00:46:59 A já musím říct 1 věc, že jsme před tím ale naladili piano,
00:47:02 naladili jsme cimbál a snad v závěru bych mohl říct,
00:47:05 že doufám, že jsme naladili i vaše duše.
00:47:09 No, vidíš, naladili, naladili a najednou tu nikdo není.
00:47:12 No, tak příště.
00:47:13 Dobrou noc a hodně dobré vůle a asi hodně toho zpívání,
00:47:18 ono to opravdu člověka tak příjemně pohladí, dobrou noc.
00:47:26 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:47:30 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:47:36 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:47:41 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:47:45 ať ti každej den připomíná.
00:47:49 Kluka jako já hledám už spoustu let,
00:47:53 takový trošku trhlý, vím já.
00:47:57 Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,
00:48:00 i když obrovskou práci to dá.
00:48:04 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:48:08 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:48:14 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:48:19 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:48:24 ať ti každej den připomíná.
00:48:28 Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádnej ideál,
00:48:35 hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
00:48:39 to je pouto, co vede nás dál.
00:48:43 Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
00:48:47 ať ti každej den připomíná toho, kdo je tvůj, čí ty jsi
00:48:53 a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.
00:48:59 Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
00:49:04 ať nám každej den připomíná.
00:49:10 Skryté titulky: Jana Žákovská
00:49:11 .
Přibližně v polovině 90. let minulého století vrcholila společná kariéra písničkářského dua bratrů Jana a Františka Nedvědových, kdy už měli za sebou nejen první společné desky, ale především legendární koncert na pražském Strahově. V té době s nimi po několika předchozích projektech, například po prvním Honzově televizním recitálu, navázalo užší spolupráci i brněnské studio České televize. Vznikl tak cyklus pořadů pod společným názvem Přezůvky s sebou, v němž se oba bratři společně s moderátorem Tomášem Slámou, snažili oživit příjemnou atmosféru „domáckého“ posezení s přáteli a příznivci.