Přátelské posezení s Janem a Františkem Nedvědovými a jejich hosty (1997). Spoluúčinkují: J. Bohdalová, B. Polívka, Jihočeský komorní orchestr, Kapela Martina Hrbáče a T. Sláma. Režie V. Fatka
Přezůvky s sebou
Neděle 7. 7. 2013 po půlnoci na ČT1
Přehrát
00:00:04 KOMENTÁŘE V NĚMČINĚ A ANGLIČTINĚ
00:00:36 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:00:39 -Poslední v řádu, stýská se mu, lásko má.
00:00:43 Stožáry svítí, noc jistí si vládu, hvězdám asi něco se zdá.
00:00:53 Do náručí prázdno mi vklouzlo. Chybíš mi, jsi můj zvyk.
00:01:04 Ticho vlaky jen krájí, kostel bim bim bam bam.
00:01:10 Chybíš mi, lásko má.
00:01:19 Hedvábku krásný, můj úryvku z básní,
00:01:24 co o tobě jsem písničkám psal. Bělásku z louky,
00:01:33 má pletýnko z mouky semletých mých myšlenek vál.
00:01:42 Do náručí prázdno mi vklouzlo, chybíš mi, jsi můj zvyk.
00:01:53 Ticho vlaky jen krájí, kostel bim bim bam bam.
00:01:59 Chybíš mi, lásko má.
00:02:07 Mé sluníčko z louží, má tmo, co tu kroužíš.
00:02:13 Moje varhánko, můj vlásku co jsi spadl.
00:02:19 Spěchej můj plůtku, je čas vinobraní,
00:02:25 usínám, už půjdeme spát.
00:02:30 Do náručí prázdno mi vklouzlo. Chybíš mi, jsi můj zvyk.
00:02:41 Ticho vlaky jen krájí, kostel bim bim bam bam.
00:02:47 Chybíš mi, lásko má.
00:03:02 -Dobrý večer. Vítáme vás u pořadu Přezůvky s sebou.
00:03:08 Dlouho jsme se neviděli, takže musím připomenout,
00:03:11 že název pořadu je odvozen od toho,
00:03:18 že když se přezujete do papučí, máte pocit určité pohody.
00:03:25 Máte pocit, že budete laskaví k těm,
00:03:28 které uvítáte ve vaší domácnosti.
00:03:30 A my jsme v tuto chvíli ve vaší domácnosti.
00:03:34 Slibujeme, že díky přezůvkám u vás bude čisto, žádné šlápoty.
00:03:38 Díky přezůvkám také ušetříme podlahu Bolku Polívkovi.
00:03:43 Pořad Přezůvky s sebou natáčíme u Bolka v hospodě.
00:03:47 Hospoda, přezůvky,... to je ideální, viď, Františku.
00:03:51 -To je ideální, ale je to trochu složitější.
00:03:55 My jsme vlastně na návštěvě u vás doma, jsme na návštěvě u Bolka,
00:04:00 Bolek je na návštěvě u nás, když je v našem pořadu...
00:04:05 -Tohle bych nechal vyřešit Bolka samotného.
00:04:09 Já bych ukázal, jaké máte papuče.
00:04:12 -Kterou nohu?
00:04:14 -Levou. Ta je krásná, jemné pepito, velká šlápota.
00:04:18 Tohle je irská šedivá, ideální pro pohodový pořad.
00:04:23 K tomu je ovšem zapotřebí co?
-Písnička.
00:04:28 Já bych zahrál 1 z našeho nového CD.
00:04:33 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:04:43 Na tvé jméno a na tvou noc. Na pár rukou co na pomoc
00:04:52 přišly ráno, když chtěl jsem jít. Ani neuměl jsem správně vzít.
00:05:04 Nenaspaná rána mám, často bývám večer sám.
00:05:13 Když ne s tebou, no tak s kým? S knížkou tvou si spím.
00:05:24 Telefon hlídám, jak pěkně teď lásko zní.
00:05:34 Písničky střídám, nevím co je to hlad.
00:05:39 To všechno jen mám, mám rád.
00:05:56 Zasel vítr setbu svou, nenaspaná přání jsou.
00:06:05 Pod polštářem co tu mám, vždy tě lásko večer potkávám.
00:06:17 Telefon hlídám, jak pěkně teď lásko zní.
00:06:26 Písničky střídám, nevím, co je to hlad.
00:06:31 To všechno jen mám, mám rád.
00:06:48 Na tvé jméno a na tvou noc.
00:06:53 Na pár rukou co na pomoc přišly ráno, když chtěl jsem jít.
00:07:02 Ani neuměl jsem správně vzít. Hm...
00:07:18 -Rovnou k věci přátelé.
00:07:21 Pan domácí Bolek Polívka ve své vlastní hospodě.
00:07:25 -Nazdar.
-Bolku, ty máš výhodu.
00:07:27 Jak jsi to říkal?
-Vítám vás u vás.
00:07:31 -Ty máš jako jediný výhodu, že tady nemusíš klepat.
00:07:36 To všechno, přátelé, je jeho. Jeho knihovna,...
00:07:40 -...jeho Zlatý lev.
-Všechno ti patří.
00:07:43 Jsou Olšany tvůj sen? Je to ten pravý domov?
00:07:50 -Je to sen, který se pomalu a těžce plní.
00:07:58 -Neříkej, že bys ty sám lopatou nebo pilou...
00:08:02 -...lopotně jako lopatou.
-Na to máš lidi, ne?
00:08:06 -Samozřejmě, ale musím vynaložit nějaké finanční úsilí.
00:08:12 Abych nebyl jako pan Sovák,
00:08:15 když přišel na natáčení a říkal Heřmánkovi:
00:08:18 Bolí mě za krkem. Dělal jsem na chalupě střechu.
00:08:22 Heřmánek říká: Ty, ve svém věku lítáš po střeše?
00:08:24 Sovák: Ne, díval jsem se.
00:08:30 -Nebolí tě náhodou v krku nebo za krkem?
00:08:33 -Ne. Já vždycky o této farmě říkám:
00:08:36 Co tady je, to tady nebylo a co tady není, to tady bude.
00:08:41 To je taková moje optimistická koncepce.
00:08:44 -Co je pro tebe domov? Je to, jak říká pan Voskovec:
00:08:48 Domov je tam, kde si pověsím klobouk?
00:08:51 -Já si na to vzpomínám. On to píše v knížce.
00:08:55 Že Američani říkají, že domov je tam,
00:08:58 kde si pověsím klobouk.
00:09:00 Voskovec dodával: Domov je tam, kde se pověsím.
00:09:06 -Já to zjednodušuji. Ida Kellarová z Divadla na provázku,
00:09:10 vzpomínáš si na ni?
-Jistě.
00:09:13 -...ta to zjednodušila. Řekla: Domov je tam,
00:09:16 kde zrovna jsem, kde se zrovna nacházím.
00:09:18 Takže ty se můžeš nacházet na divadelních prknech
00:09:21 a jsi v podstatě doma.
00:09:24 -Jsou domovy ambulantní a stálejší. A potom ten opravdu jediný domov
00:09:34 je v našich vzpomínkách. To je domov.
00:09:40 A jestli se obklopíme koňmi nebo přáteli,
00:09:49 tak pořád nosíme domov v sobě.
00:09:52 Krásně to říká Voskovec: Domov je také česká řeč.
00:09:56 To je ta síť, ve které jsme chyceni.
00:09:59 Chyceni, ale na svobodě. Vidíš, jak si toho Voskovce pamatuji.
00:10:04 -Když někam přijdeš, tak se většinou očekávají
00:10:09 veselé historky z natáčení. Všem se vybaví Manéž.
00:10:13 Už jen jisté části diváků se vybaví třeba protichůdné role,
00:10:17 třeba jako v Zapomenutém světle nebo role Trosečníka
00:10:21 v Podivuhodném odpoledni dr.Zvonka Burkeho.
00:10:24 Je to ta tvoje pravá tvář nebo souhrn věcí?
00:10:28 -Nevím. Když jsem hrál kněze v Zapomenutém světle,
00:10:38 tak jsem nehrál kněze, ale člověka, který je shodou okolností kněz.
00:10:42 Hrál jsem o člověku, který je uvnitř krásný.
00:10:47 Proto jsem asi na tu roli byl vybrán.
00:10:51 Vždycky říkám, že mě obsazují do filmu,
00:10:55 protože jsem hezký člověk.
00:10:59 Třeba Bohouš v "Dědictví" je vesničan, který také hledá víru.
00:11:08 Je třeba vulgárnější, podivínský...
-On už věří.
00:11:13 -Věří.
-Ale ne jen v Boha.
00:11:17 -On má zvláštní vztah k Bohu.
00:11:20 Třeba: Tohle jsi mi neměl dělat, týden se nemodlím.
00:11:24 -Ano, on toto řekne a na konci udělá hm.
00:11:30 Je to jako: Promiň mi to, že se týden nebudu modlit.
00:11:35 On ví, že to nemá být.
00:11:38 My jsme tomu filmu věřili a věříme.
00:11:42 Já jsem se na Moravě napůl usadil.
00:11:46 Ty jsi tam zahrál něco, co je na Moravě doma.
00:11:49 Ať si každý říká, co chce.
00:11:51 -Mimochodem, viděl jsi ten film? Je pěkný.
00:11:55 -Já ti půjčím videokazetu. Nebudeme opakovat
00:12:00 legrace z toho filmu, ale co nějakou z natáčení?
00:12:05 Já vždycky říkám "...va hoši Gutentag".
00:12:10 -Ono se to jmenuje Dědictví aneb ...
00:12:14 Oni říkali, že ten název není dobrý. Já jsem to prosazoval.
00:12:22 Představil jsem si ušlechtilou televizní hlasatelku jak říká:
00:12:27 Dnes večer uvidíte film Věry Chytilové
00:12:30 v hlavní roli s B.Polívkou "Kurva hoši Gutentag".
00:12:35 Ta představa se mi tak líbila, že jsem riskoval i to,
00:12:39 že si o mně někdo může případně myslet, že jsem vulgární.
00:12:45 -Nevede tě tenhle tvůj 2. domov k tomu,
00:12:49 že jsi tady trochu smutnější?
-Utěšuje mě to,
00:12:57 že jsem stvořil magické místo, kde se krávy mění v koně.
00:13:02 Tady byl původně kravín. Tak pozor, pánové, koho si přivedete.
00:13:10 -Pánové, mohli byste zahrát nějakou písničku. Chceš si nějakou vybrat?
00:13:19 -Velmi rád. Tu "pro 1 pitomou holku".
00:13:24 -Myslel jsem, že začneš dělat: Tuhle nebo tamtu.
00:13:27 Já sice neznám názvy ani text, ale...
00:13:30 -Ale tu "pro 1 pitomou holku" mám rád. Už jsem vám to vyprávěl.
00:13:37 Jednou jsem si tuhle písničku popěvoval před 1 kamarádkou.
00:13:44 Ona tu píseň znala a ptala se mě, jestli si myslím, že je pitomá.
00:13:49 Říkal jsem, že ne. Ona to vzala na sebe.
00:13:53 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:13:55 -Na dlani 1 z tvých řas, do tmy se koukám.
00:13:59 Hraji si písničky své, co jsem ti psal.
00:14:04 Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná.
00:14:11 Půjdu se mýt a pozhasínám. Co bude dál?
00:14:19 Pod polštář dopisů pár, co poslala jsi, dávám.
00:14:29 Píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk.
00:14:36 Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná.
00:14:44 Půjdu se mýt a pozhasínám. Co bude dál?
00:14:53 Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
00:14:57 ti říct, že už ti nezavolám.
00:15:01 Pro 1 pitomou holku, pro pár nocí touhy,
00:15:05 podvedl jsem všechno, o čem doma si sníš.
00:15:09 Teď je mi to líto.
00:15:27 Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky?
00:15:35 2x či 3x to ne, i 1x je dost.
00:15:43 Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná.
00:15:52 Půjdu se mýt a pozhasínám. Co bude dál?
00:15:59 Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
00:16:04 ti říct, že už ti nezavolám.
00:16:08 Pro 1 pitomou holku, pro pár nocí touhy,
00:16:12 podvedl jsem všechno, o čem doma si sníš.
00:16:16 Teď je mi to líto.
00:16:19 -Jsem trochu na rozpacích,
00:16:22 jak mám po této krásné písničce uvést dalšího hosta.
00:16:26 Rozpaky jsou proto, že ta písnička ve mně doznívá,
00:16:30 ale také možná můj životní osud, i osudy našeho hosta.
00:16:33 Jiřina Bohdalová na pozvání bratrů Nedvědových.
00:16:36 Byla jsi také tak naměkko jako já?
00:16:40 -Ano, pokaždé po všech těchto písničkách bratrů Nedvědových.
00:16:47 Je mi jedno, jaká to je písnička.
-Jiřinku jsem si dovolil pozvat já.
00:16:53 Pro mě je to člověk, který prošel celým mým životem
00:16:57 a přinesl do něj něco, co ve mně zůstalo.
00:17:01 Víš, co se odehrávalo v 50. letech.
00:17:06 A oni byli vždycky nad věcí, moudří, veselí.
00:17:12 Já jsem si přál, aby toto byl nějaký cíl mého života,
00:17:18 abych byl pořád veselý. Je to nesmysl.
00:17:21 Ale oni takoví zůstali.
00:17:24 Podívej se na člověka, člověk to je pěkný název.
00:17:28 Člověk, který to v životě neměl příliš lehké.
00:17:31 Je to moc vážné. Člověk, který to neměl lehké,
00:17:35 ale stačil pobavit, potěšit a dát těm lidem tolik,
00:17:42 že jim bylo lehčeji. To je něco,
00:17:48 co už se nikdy nemůže vrátit, protože to je 1 generace.
00:17:55 A oni by si zasloužili opravdu sochy
00:17:58 na Václavském náměstí s panem Sovákem, Menšíkem,...
00:18:02 -To ne.
00:18:04 -Nezlobte se, ale lidi zajímá, jestli paní Bohdalová
00:18:09 má také přezůvky s sebou.
-Mám, dámské, hezké.
00:18:15 -Přezouvají se lidé u vás doma?
-Ano. Nebudu po nich pořád uklízet.
00:18:23 -Já jsem to 1x vyzkoušel v bytě v Černošicích.
00:18:28 Nedovedeš si představit, jak ten koberec dnes vypadá.
00:18:31 -To nejde.
00:18:34 -Pokud dopadne balíček pana Klause, koupím si nový koberec.
00:18:38 Nebo si řeknu nějaké nadaci.
-Co pro tebe znamená domov?
00:18:45 -Já jsem slyšela, jak jste říkali, že domov je tam,
00:18:49 kde si pověsím klobouk. Myslím si, že to je mužská záležitost.
00:18:59 Já to beru tak, že muži jsou přelétavější.
00:19:04 Tam si pověsím klobouk a hned jsem tam doma.
00:19:07 Tak to já ne. Já mám domov tam, kde můžu zavřít oči, jít ve tmě
00:19:21 a najdu stůl, dveře... Prostě jsem doma tam, kde se naprosto vyznám.
00:19:28 Já jsem narozená v býku, takže můj dům, můj hrad.
00:19:31 -Dokážeš v tom domově také snít? Já jsem četl v jedné knížce,
00:19:36 jak jistý člověk sedává v divadle a je nadšený, tleská.
00:19:41 Přitom se v tom divadle nehraje. Oni ho léčí a když ho vyléčí,
00:19:48 ten člověk řekne: To je moje zhouba, přátelé,
00:19:51 vy jste mi vzali to krásné mámení smyslů.
00:19:55 Zajímalo by mě, jestli jsi doma tam,
00:19:58 kde víš, kde jsou dveře, myčka, pračka,...
00:20:01 -Ne, to je o něčem jiném. Ty jsi mě nepochopil.
00:20:04 Je to tam, kde to mám osahané, kde si můžu snít.
00:20:11 Kde mám ten svůj koutek a ten je jen můj.
00:20:17 Tam nikdo jiný nesmí.
-To je jen doma.
00:20:20 -Ano.
-Honza se zmínil o jedné věci,
00:20:25 o tvých hereckých polohách - tragických, veseloherních,...
00:20:30 Je krásné, že to dokážeš.
00:20:33 Třeba v "Domě na nebesích" je najednou vedle smíchu i pláč.
00:20:40 Ty už ani nemusíš jezdit na akce s Nedvědama nebo s Amforou.
00:20:48 Můžeš sedět uzavřená doma...
-Ne, naopak, musím.
00:20:51 -Co ti to dává?
-Já z nich čerpám.
00:20:55 To nejde se doma uzavřít a čekat, že to odněkud přiletí.
00:21:00 Musíš ten život žít se vším všudy. Musíš to prožít sám,
00:21:05 i ten smutek, radost, veselí, abys to mohl někomu předat.
00:21:12 -A když se raduješ hodně, jsi schopná někoho obejmout a políbit?
00:21:18 -Ano. Ale zase musím říct, že současně s přicházejícím věkem
00:21:24 se už bojím tolik radovat. Říkám si, odkud to zase přiletí.
00:21:33 Když jsem byla mladá, tak jsem to prožila.
00:21:37 Dnes už jsem trochu zpátky, říkám si: Neraduj se moc.
00:21:41 Za rohem možná něco čeká. A když ne, to je radost.
00:21:50 -Já bych doporučoval na chvilku Jiřinku rozesmutnět.
00:21:55 -Ty bys doporučoval, já bych poprosila.
00:21:59 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:22:16 -Neptej se mě na nic, když tě blízko mám.
00:22:21 Nestačím než být jen být.
00:22:25 Kdyby kolem nás byl jenom dým a klam,
00:22:29 tak ty jsi to, v co uvěřím.
00:22:34 Víš, jak někdy člověk bývá hodně sám,
00:22:38 smutný ze svých vlastních vin. S tebou vždycky pocit,
00:22:44 že i žiju, mám. Že nejím, jen sním a bdím.
00:22:50 Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam.
00:22:57 Jsi můj rým, já verše další vždycky u sebe mám.
00:23:03 Co zapadnou, když napadnou.
00:23:13 Udělám ti křížek palcem na čelo, jak dělávala bába nám.
00:23:21 Aby žádné pokušení nesmělo přes práh dveří nikdy k nám.
00:23:30 Aby bída co se o svět pokouší, s kosou chodí duše brát.
00:23:39 Utekla a nikdy ať to nezkouší, miluješ mě, mám tě rád.
00:23:46 Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam.
00:23:52 Jsi můj rým, já verše další vždycky u sebe mám,
00:23:59 co zapadnou, když napadnou.
00:24:14 -Já bych se Honzo teď obrátil trochu na tebe.
00:24:19 Ale začnu u Bolka.
00:24:22 Někdy jsem měl u něj pocit, že trochu emigroval do Olšan.
00:24:28 U tebe jsem měl také pocit, že někdy emigruješ
00:24:34 do jiných oblastí než do Prahy a kraje kolem Medníka.
00:24:40 Proč navštěvuješ třeba Horňácko, hledáš tam kořeny muziky?
00:24:47 -Ty se přes muziku dostaneš k lidem a tam skončíš.
00:24:54 Ani nechceš domyslet, kam až to vede.
00:24:58 Žiješ léta v Praze, je ti tam dobře.
00:25:01 Zvykneš si na Sázavě, máš tam svoje mládí.
00:25:04 A najednou přijedeš mezi ty lidi
00:25:08 a ta muzika tě chytne jako muzikanta.
00:25:16 Pak se těch lidí dotkneš a začneš tam hledat
00:25:22 podstatu života, tu správnost a poctivost.
00:25:32 Začneš ji tam nacházet a bojíš se toho, co bude dál.
00:25:37 Musíš se vrátit do Prahy, kde máš kořeny, muziku a všechno,
00:25:41 co jsi žil celý život. Na Sázavě jsem žil s bratrem 40 let.
00:25:46 A najednou cítíš, že je něco dalšího,
00:25:50 až se toho trochu bojíš.
00:25:53 -Myslím, že lepší vizitka vám nemohla být pánové dána.
00:25:57 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:26:28 -Pásl Janek krávy a ta žena pávy. Jankova kráva zašlápla páva.
00:27:42 Jeli cestou až do vily Kašparovy.
00:28:11 Jeli cestou necestou, až dojeli k mostu.
00:28:38 Zajíček se v údolí pase, myslivec se na něj třese.
00:28:46 Střelil by na něho, nemůže, protože se bojí.
00:29:08 V údolí louka zelená, zastřelil tam myslivec jelena.
00:29:16 Jelena zastřelil, svou milou poranil do kolena.
00:29:38 Janek Fryštuk takhle večeří, včera byla husa pečená.
00:29:48 Ale dneska ráno velmi málo, běda přeběda.
00:30:13 Voják si po mezi běží, píšťalku v ruce drží.
00:30:19 Píská si na jednu dívku, počkej, však já si tě chytnu.
00:30:33 Sedlák se z obilí dívá, jak voják dívku ohýbá.
00:30:38 Počkej, ty mrcho vojenská, to byla moje galánka.
00:31:09 -Teď se vás pánové, Honzo a Martine Hrbáči, ptám.
00:31:16 Jsem na rozpacích z toho, jestli jsem měl nebo neměl zpívat.
00:31:20 Byl ve mně takzvaný přetlak, chtělo se mi zpívat.
00:31:23 Ale bál jsem se, protože zpívám falešně, nedržím rytmus.
00:31:26 Trošku to se mnou cloumalo, tak se vás ptám, co jsem měl dělat?
00:31:32 -Tomáši, u lidové muziky vždycky může každý zpívat.
00:31:36 Vždyť jsi to viděl, hrála muzika a kameramanům poskakovaly nohy,
00:31:40 až jsme zastavily záběry.
-Já to znám z Horňáckých slavností.
00:31:47 Kdybyste tam byl, určitě byste zpíval.
00:31:51 Naučil byste se mnoho písniček, jako Honza.
00:31:55 Když hraje muzika a vystupují soubory, tak to s každým hýbe.
00:32:03 Horňácké slavnosti jsou svižné, mají svůj rytmus.
00:32:08 Písničky jsou zajímavé textem i melodií.
00:32:13 -Protože jsou čisté. Zůstaly v té krásné podobě,
00:32:17 i když se svým způsobem vyvíjely.
-Dobře, ale máme tady 20. století.
00:32:21 Není to jen hra na nějakou čistotu, průzračnost a autentičnost?
00:32:26 -Možná všude jinde, ale na Horňácku ne.
00:32:30 -Já jsem vyrostl v muzice Jožky Kubíka
00:32:35 a tam jsem se naučil hrát, zpívat a tancovat.
00:32:41 Z toho to vychází. Já jsem pokračovatelem Jožky Kubíka,
00:32:45 protože ten už přestal dávno hrát. Snažím se hrát tak jako on.
00:32:51 Je to ve mně. Já jsem se to naučil
00:32:54 na Horňácku od lidí, od otce, od matky,...
00:32:58 -Co kdybychom vám teď vzali všechny nástroje,
00:33:02 nebo aspoň některé. Žila by ta muzika dál?
00:33:06 -Ano. Dnes je na Horňácku taková základna mladých muzikantů,
00:33:13 zpěváků i tanečníků, že muziky budou bezpochyby žít dál.
00:33:23 -Bylo by bez vás smutno.
00:33:26 -Bez nich smutno nebude. Pojďme se rozloučit písničkou.
00:33:40 HUDBA+ZPĚV TEXT:
00:33:44 -Znám já 1 háječek, v tom háječku domeček.
00:34:06 V domečku děvče víno nalévá. Já jsem ji přišel navštívit.
00:34:38 V domečku děvče víno nalévá. Já jsem ji přišel navštívit.
00:35:12 Kdybych věděl, kde zahynu, zapálil bych tu dědinu.
00:35:38 Až půjdete přes pole, dejte pozor na sebe,
00:35:43 aby vás v háječku nezastavili, aby vám halenku nesebrali.
00:36:09 Kdybych já byl sedláckým synem, napájel bych děvčata vínem.
00:36:16 Ale že jsem chlapec malý, kde by se u mě peníze vzaly.
00:36:24 .