Letošní osmdesátník, mnohokrát oceněný, světově proslulý kameraman, jehož práce ovlivnila dějiny kinematografie. ### Režie: Martin Šulík, Zdeněk Suchý, Petra Všelichová, Tomáš Klein. Scénář: Jan Lukeš.
00:00:39 To byla taková doba. Jako dneska si děti počítají počítačové hry
00:00:43 a hrajou na computerech, tak tehdá nic jiného nebylo.
00:00:46 Tehdá byl vlastně film jediný sdělovací prostředek
00:00:49 a všichni jsme ho milovali. My jsme trávili celý dětství v kině,
00:00:53 celé mládí, že jo. Já jsem začal chodit do školy ve čtyřicátém roce,
00:00:57 na začátku války. To jsme chodili...
00:01:02 Na Žižkově byl Ponec, Aero, Deklarace.
00:01:06 No a my jsme tam byli od rána do večera.
00:01:09 Já jsem taky absolvoval spoustu filmů za den.
00:01:13 A to byla taková zvláštní romantika, víte?
00:01:16 To bylo kino Tábor, tomu se říkalo Bouda,
00:01:20 a tam jsem vlastně poprvé se dostal k filmu,
00:01:24 s filmem do kontaktu.
00:01:27 Protože Tábor měl dveře otevřený do ulice.
00:01:32 A v létě tam bylo teplo, tak nezavírali.
00:01:35 A v zimě, když topili, tak ty roury od kamen,
00:01:38 protože se topilo v kamnech, šly takhle kolem celýho...
00:01:42 A my jsme si sedali pochopitelně ke kamnům. Deklarace měla to samý.
00:01:46 Ale u Tábora v létě, když otevřeli dveře,
00:01:50 tak jsme nemuseli platit, to jsme se koukali jako děti bokem.
00:01:54 Představte si, že tak jsem byl již fascinován...
00:01:58 To bylo tím číslem, protože nás byla celá parta,
00:02:03 že jsem se šel podívat za plátno.
00:02:07 Já měl fantastický rodiče,
00:02:09 tak táta mi koupil promítačku Pathé osmičku.
00:02:13 Dneska by to stálo spoustu peněz, taková kamera,
00:02:17 když to nabízejí z toho Mnichova. To bylo...
00:02:21 No a tak jsem to chtěl, furt jsem to chtěl.
00:02:24 Máma mi umřela na jaře 1950,
00:02:28 teda 25.února 1950.
00:02:31 Ta nevěděla, že jsem se dostal k filmu.
00:02:34 A já jsem...
00:02:37 To je takový, že vždycky dostanete facku od života,
00:02:40 pak najednou se to ukáže, jako že to bylo...
00:02:43 Že vám to pomohlo na druhou stránku.
00:02:46 Máma byla teda nemocná, takže už se to muselo zavřít.
00:02:50 My jsme to likvidovali, ten její obchod.
00:02:53 A táta měl holírnu s dědou napůl.
00:02:57 A to byla takzvaná ulička hanby.
00:03:02 A to seděli zakladatelé komunistické strany
00:03:06 a dělnická třída v hospodě a buď vás nechali, nebo ne.
00:03:10 A tam hnali všecky. Vždyť zavřeli v roce 1949
00:03:13 šest tisíc živnostníků v Praze.
00:03:17 Máma chtěla furt, abych šel na zkoušky
00:03:20 do obchodní akademie do Resslovky.
00:03:23 To byla Obchodní akademie doktora Eduarda Beneše.
00:03:26 Myslím, že se teď se jmenuje zase zpátky tak.
00:03:29 A já jsem to dělal a oni mi poslali dopis,
00:03:36 že jsem zkoušky udělal, ale vzhledem ke svému původu,
00:03:41 že se mám jít sblížit s dělnickou třídou.
00:03:46 A tak já jsem v roce 1949 na pracáku dostal umístění.
00:03:53 Když jsem mě ptali, řekl jsme u filmu a takový,
00:03:57 tak mě dali k firmě ETA.
00:03:59 A to byla tady na desítce továrna, která vyráběla fotoaparáty.
00:04:07 Tak jsem tam přišel. A tam nás bylo 600 dětí,
00:04:11 který nevyhovovaly. A oni tam už měli plno.
00:04:14 Tak když jsem se dostal před tu komisi, tak mi řekli:
00:04:17 Tak tady máme ještě poslední místo.
00:04:21 To je firma Malik na Žižkově, která dělala takzvaný protonio.
00:04:27 To je pro laboratoře. Takovou černou práci.
00:04:31 Tak jsem tam nastoupil jako dělník pomocnej.
00:04:34 Tehdá všechny děti jsme dělaly tzv. psychoanalitický zkoušky.
00:04:40 A tam je zajímavý to, že ty zkoušky probíhaly,
00:04:44 jak U Jindřicha bylo Ústřední ředitelství filmu,
00:04:52 a tam jsme skládali zkoušky. Z počtů, skládání prken
00:04:57 a takovýhle blbosti. A ta komise vyšla a dala mi papír,
00:05:02 že moje žádost se dostat k filmům nemůže být,
00:05:06 poněvadž se mi potí ruce. A když se mi potí ruce,
00:05:09 tak že nemůžu dělat s filmem. A ještě bych chtěl říct,
00:05:13 což je nádherný, že v tý budově toho Ústředního filmu
00:05:18 za války sedělo velitelství SS.
00:05:22 A můj strejček Mocek, měl v Jindřišský,
00:05:26 myslím, že se to jmenuje Růžová,
00:05:29 ta naproti, na rohu hospodu. Ale on byl Sokol,
00:05:32 důstojník československý armády a byl v tý tajný armádě.
00:05:37 A on vydával celou válku, to jsme se dozvěděli až po válce
00:05:41 pochopitelně, on to neřek, v sudu měl tiskárnu
00:05:44 a vydával časopis Odboj, kterej mi předal.
00:05:49 A když začla revoluce, tak on si dal do oken...
00:05:53 Měl písek a vytáhnul já nevím co, a začal odstřelovat
00:05:57 a sám válčil s těma esesákama přes tu zahradu.
00:06:02 Tak to je takovej kout, kterým jsem se protloukal,
00:06:08 než jsem se dostal na ten Barrandov.
00:06:12 Tak tam brali každej rok partu a před náma byl Saša Rašilov,
00:06:15 Milota. A takováhle parta. A pak jsme byli zase s Honzou Eisnerem.
00:06:19 Vždycky osm kluků vzali.
00:06:22 A my jsme chodili současně na grafiku do Šámalky.
00:06:27 No a protože dokumentární film potřeboval asistenty,
00:06:33 tak většinou sahal do těchto dětí, jako jsme byli my.
00:06:37 Protože cesta ke kameře vždycky vedla přes laboratoře.
00:06:44 Ještě předtím než začalo FAMU. Vlastně spoustu českých kameramanů
00:06:49 začalo v laborce. Pečenka, Stalich, všichni.
00:06:52 Akorát Roth byl divadelník, to byl osvětlovač v divadle.
00:06:56 A mě dostal do dokumentárního filmu Honza Eisner.
00:07:01 My jsme byli velký kámošové, takže on mi doporučil.
00:07:07 A já jsem šel jako asistent ke zpravodajství potom.
00:07:10 Tam byl kameraman Robek, který přišel z koncentráku.
00:07:17 Šikovnej, rychlej chlap.
00:07:20 A ten měl obrovskej klid v sobě.
00:07:24 Já vám řeknu, my jsme točili, byli jsme na věži na Spartě
00:07:29 a točili jsme příjezd Závodu míru teda Varšava a tak
00:07:34 a měli jsme teleobjektiv, třístovku a on furt kouřil.
00:07:41 Hlasatel hlásil: Veselý už dojíždí, Růžička, už jedou.
00:07:45 A najednou mi ten šroubek, kterej jezdí v tom šneku,
00:07:52 tak vypad.
00:07:55 No tak já jsem paniku, jo. Co teď?
00:07:58 A ten Robek, takhle se koukal do ty kamery a říká: Pusť to!
00:08:03 A do brány vjíždí... A vyndal zápalky,
00:08:07 takhle ulomil kus zápalky a říkal: Vraž to tam.
00:08:11 Tak jsem to tam vrazil a na ty zápalky jsem to odostřil.
00:08:15 Tam byl ještě kameraman Pajer,
00:08:19 starší pán, takovej decentní.
00:08:23 A tehdá, teda v pětačtyřicátým vyhořel orloj.
00:08:29 A profesor Sucharda udělal nový figury orloje.
00:08:34 A bydlel támhle nahoře, na Letný měl ateliér
00:08:37 a my jsem tam k němu jeli a on měl figury těch apoštolů
00:08:41 rozestavěný na takový bílým papíře do kruhu.
00:08:45 A on to tak zasvětloval.
00:08:49 A co prý tomu říkám. Já jsem říkal:
00:08:53 No, pane Pajer, tady máte tolik stínů!
00:09:01 A on říká. Ale uvědom si, kde je světlo, tak je vždycky stín.
00:09:06 A tím mi vlastně moje filmový myšlení začlo.
00:09:11 Tahle světelná architektura filmu nebo tonalita,
00:09:15 která přicházela, to znamená, že nevíme,
00:09:19 odkud to světlo přichází.
00:09:22 Protože když víme, odkud přichází to světlo,
00:09:25 tak tomu se v Americe říká, že to je flashlighting,
00:09:31 to svítí baterkama.
00:09:34 To je, že jo, že vždycky na herce nasazují hlavní.
00:09:38 A já jsem to nesnášel.
00:09:42 Protože to jsou divadelní přístupy nebo fotografický přístupy.
00:09:47 Furt nasazovat hlavní a kontralight a vláček.
00:09:52 Pečenku jsem strašně obdivovali, protože Pečenka,
00:09:58 to byla poezie, že jo.
00:10:01 A podívejte se, my jsme generace Fráni Šrámka.
00:10:07 A to byl Měsíc nad řekou.
00:10:10 Řeka a nějaké louky. Vzadu lesy.
00:10:14 A víc nevidíte?
00:10:16 -Nějaký vysoký komín.
-To je pivovar.
00:10:22 -Zajímavé.
-A co řeka?
00:10:25 Řeka? No co? Teče, myslím. Trochu hučí
00:10:32 Svítí na ni slunce.
00:10:35 To přece není zázrak. Tak dobře ne, jako to, že nosím kalhoty.
00:10:39 A víte to jistě, že nosíte kalhoty?
00:10:42 Když jsme viděli Měsíc nad řekou, tak jsme chodili,
00:10:47 to bylo v Blaníku premiéra, a my jsme s Honzou chodili
00:10:52 až do rána, než jsme jeli na Barrandov, do sedmi hodin,
00:10:56 pomáhat tahat kufry nahoru dolů a furt jsme si o tom povídali.
00:11:00 Pro nás to byl šok.
00:11:02 Tuzar byl výbornej jako...
00:11:07 Vytváření architektury světla ve filmu, on byl mistr.
00:11:12 A on točil v Polsku Kanály s Wajdou, že jo.
00:11:19 On byl významnej kameraman evropskej.
00:11:21 A ten mě hodně naučil vůbec jako vztah k tomu,
00:11:28 hlavně ke kameře, k materiálům.
00:11:31 Protože on si všechny přístroje dělal sám.
00:11:35 On měl na Národní třídě takovou dílnu, ateliér
00:11:39 a on si vyráběl lampičky a držáčky.
00:11:43 On byl fantasticky zručnej.
00:11:47 A my jsme tehdá měřili světlo,
00:11:51 to se měřilo takzvaným luxmetrem.
00:11:53 To byla jeden lux, jedna svíčka
00:11:56 a to byly takový malý housličky, tak to vypadalo.
00:12:00 A tím se namířilo na světlo a ukázalo to,
00:12:05 kolik to má luxů, ta ručička. Tak já ji pustil na zem.
00:12:09 Vypadla mi. A představte si, to už jsem byl...
00:12:14 A on skočil a dal mi facku. A stopl natáčení.
00:12:20 Ale jenom to říkám, že bych v podstatě to někdy potřeboval
00:12:25 do dneška, kdybych byl schopný dát někomu facku.
00:12:28 A já jsem to nikdy nedokázal. Škoda.
00:12:32 To jsem se od něj nenaučil.
00:12:35 No tak to byl pan Tuzar.
00:12:38 Ale nedám na něj dopustit.
00:12:42 Když jsme točili Amadea, tak přišel za mnou do divadla,
00:12:47 to už mu bylo pětaosmdesát.
00:12:51 A měl z toho největší radost. Úplně mu tekly slzy.
00:12:56 Prostě viděl jsem, že jako předal pochodeň.
00:13:00 To bylo dojemný.
00:13:04 Jak se točil film v Česku Velká samota.
00:13:10 Oni rozhodli, to byl černobílej film,
00:13:13 že to budou dělat v zataženým, v mrakách, dešti.
00:13:18 Ono to bylo takový jako... Celý ten příběh byl takovej.
00:13:21 A ono bylo furt krásně modro, slunce pálilo.
00:13:26 A já jsem tam byl vlastně tři neděle
00:13:29 a tři neděle jsme točili scénu, já myslím Pántik nebo kdo
00:13:34 jede s koňma na JZD, ty koně zabrzděj, on vystoupí,
00:13:39 nějaký konflikt tam byl. A my jsme nic jiného nedělali,
00:13:43 než že jsme vstávali ve dvě hodiny nebo po půlnoci,
00:13:48 jeli jsme tam, tam byla jízda postavená,
00:13:51 postavili jsme kameru. A než se rozední
00:13:55 a než slunce vysvitne, tak se řeklo: Kamera!
00:13:59 To bylo deset minut nebo patnáct k dispozici,
00:14:02 jsme natáčeli tuhletu scénu.
00:14:05 Ty koně byly jako cirkusový. Ty měli značky, ty koně
00:14:10 a aby se neporušily, tak to byly z konzerv ty víčka
00:14:14 přibitý hřebíkama a oni se přesně zastavili na nich.
00:14:18 A to jsme dělali tři neděle. A Ivan Passer, protože tam byly
00:14:21 slepice a komparz, tak ten vstával, ten vlastně odcházel po večeři.
00:14:28 Chodil po těch vesnicích a budil všecky ty lidi,
00:14:31 aby přišli na tu náves, aby nezaspali.
00:14:35 Když je to s dnešním pohledem na techniku
00:14:39 a jak se žije, tak je to neskutečná ptákovina.
00:14:44 Neskutečná ptákovina!
00:14:46 Ouvrez-les cages!
00:15:06 Franta Vláčil, to byl boží člověk.
00:15:10 Já vám řeknu výrok Jeníka Čuříka.
00:15:14 Ten říká: Mirku, je to příjemné otroctví.
00:15:19 To byl Franta, no.
00:15:41 Honza Němeček tam byl jako švenkr, já jsem byl ostřič.
00:15:46 A na Kotvě jsem měli postavenej ten ateliér toho Irmanova.
00:15:52 Koblasa dělal tu sochu a Pištěk dělal tu grafiku.
00:16:05 A já si myslím, že Franta Vláčil byl člověk
00:16:10 s obrovským výtvarným talentem.
00:16:13 My jsme jeli natáčet ty věžičky
00:16:17 a on nám je dal namalovaný
00:16:20 a ještě časy, kdy to máme snímat.
00:16:25 On nebyl Bůh, on měl jenom nápad.
00:16:29 Ale on nemůže nám říct, když zrovna jsme přijeli
00:16:32 a sluníčko nebylo, že jo. Ale my jsme museli natočit.
00:16:35 To už nás nikdo nezaplatil, abychom tam stáli 14 dní a čekali,
00:16:39 až vysvitne sluníčko.
00:17:06 My jsme furt nemohli natočit, jak ta holubice opouští ateliér.
00:17:11 A já jsem bydlel v Truhlářský ulici, v sedmičce.
00:17:16 A tak já jsem si vzal domů camaflexu
00:17:20 a chodil jsem tam měsíc každou neděli
00:17:25 a vypouštěl jsem vždycky holuba a točil jsem ho.
00:17:28 On mi vždycky přistál dolů. Až pak jednou se mi to podařilo,
00:17:33 že letěl dolů, vytočil a šplhá po těch barákách
00:17:38 a letí. Jenom jednou se to podařilo.
00:18:05 My jsme točili ve východním Německu, jo.
00:18:09 A to bylo vlastně poprvé, co jsme vyjeli
00:18:12 až do západního Berlína.
00:18:15 A představte si, tak jsme založili skupinu přátel Sovětského svazu
00:18:20 a všichni jsme do toho vstoupili, oni nám rozdali legitimace
00:18:24 a mohli jsme odjet točit Holubici. Taková byla doba.
00:18:29 Ale víte, co je zajímavý?
00:18:32 Že čím dál míň lidí o tom mluví,
00:18:38 čím dál lidí na to vzpomíná jako
00:18:40 ano, byli jsme na vojně, ale byla tam sranda.
00:18:45 Víte, to člověk je přizpůsobenej k tomu,
00:18:50 že na špatný příběhy zapomíná.
00:18:53 A zůstávájí nám jenom dobrý příběhy.
00:19:13 Naši tátové, teda naši učitelé, vytáhli film s dekorací.
00:19:19 A Konkurz, tam se to plete. My jsme v Semaforu nikdy netočili.
00:19:26 Konkurz se odehrával u Bati a pak na Václaváku,
00:19:33 jak je Bulharská hospoda, tam byla Bulharská taková,
00:19:39 tak tam jsme to dělali v podzemí. Tam přišla nabídka toho Konkurzu.
00:19:45 Pikovickej pacifik na sobotu doveze
00:19:48 tam, kam nikdy nemůže, kdo do něj nevleze,
00:19:55 Tak vy prej hrajete na piáno. Co myslíte, zahrála byste nám něco?
00:20:01 Dobře
00:20:11 A co to bude? Co nám zahrajete?
00:20:15 Ale já opravdu nic neumím. Opravdu.
00:20:18 Něco pravděpodobně umíte. Jak jinak byste věděla, že hrajete na piáno?
00:20:22 No, ale bude tam strašně moc chyb.
00:20:24 My jsme začali točit to stěhování Semaforu ze Smeček
00:20:30 do divadla Oldy Novýho.
00:20:35 Tak tu úpravu a ty fronty
00:20:40 a tu základní podtitulkovou scénu.
00:20:43 Ta je natočená s tou kamerou východoněmeckou,
00:20:51 kamerou, která měla zeissovou optiku,
00:20:54 ale taková nemotorná.
00:20:58 No a tehdá, když jsme ten materiál měli natočenej,
00:21:01 tak na Barrandově byl pan Veselý ředitel.
00:21:06 A ten Veselý, v podstatě my mu vděčíme za celou svoji kariéru,
00:21:11 protože on dal peníze na to, že se to dá zvětšit.
00:21:17 My jsme s tímhle materiálem jeli s Milošem vlakem do Zlína,
00:21:22 kde to dělali. A tam jsme to nazvětšovali.
00:21:26 Pak jsme mu to promítli. A na ty scénáře,
00:21:29 co ještě dělal Ivan Passer, tak oni dali 300 tisíc
00:21:33 na natočení Konkurzu. A my jsme dostali štáb,
00:21:38 zvukaře, vrchního osvětlovače a natáčel se Konkurz.
00:21:44 -Já se jmenuju Šubrtová.
-Ale já potřebuju Křesadlovou.
00:21:49 Křesadlová!
00:21:52 Franta Vláčil všechno maloval.
00:21:55 A na mně to chtěli vždycky taky všude malovat.
00:21:58 Ale já jsem to nikdy, my jsme to nemalovali.
00:22:02 Miloš zkoušel, nazkoušela se scéna.
00:22:05 A to je to, proč já myslím, že to není fotografie.
00:22:10 Vždycky šlo po příběhu.
00:22:11 Každá scéna vždycky má důležitý úhly.
00:22:15 V každý scéně, v tom dialogu něco potřebujete vypíchnout,
00:22:19 něco potlačit, že jo. Něco bezvýznamnýho, když jsou kecy.
00:22:23 A teď se řekne replika. Ta nejdůležitější.
00:22:26 Je to scéna pět minut a je tam jenom jedna replika.
00:22:30 My jsme říkali, takhle, takhle. Tak jsme to zkoušeli
00:22:33 a určili jsme si úhly. No a jeli jsme.
00:22:37 My jsme spolupracovali, to bylo jako když si mažete chleba máslem.
00:22:42 Teď nám řekněte, prosím vás, na mikrofon vaše jméno.
00:22:45 -Můžeme jet.
-Křesadlová.
00:23:29 Promiňte, prosím vás, já zpívat nebudu, já jsem si to rozmyslela.
00:23:32 A proč?
00:23:33 Nezlobte se na mně, prosím vás. Na shledanou.
00:23:37 No Kdyby ty muziky... To přišel zase někdo nápad,
00:23:39 že by to byl jako dvě i celovečerní program.
00:23:43 Konkurz a Kdyby ty muziky nebyly. No a tam Miloš přišel
00:23:48 s Ivanem na ten nápad. A tam už nastupuje pan Odstrčil
00:23:54 a ta kolínská dechovka, jako teda Kotas.
00:24:00 Vidíte? Musíte vycítit to. Bez srdce nelze.
00:24:04 Ani krajíc chleba nejde ukrojit bez srdce, že,
00:24:07 natož vyloudit tón na lesní roh.
00:24:10 Každej muzikus musí mít mladé srdce.
00:24:12 -A to máme, že, Kašíku?
-Ano.
00:24:14 No, děvčata se nám líběj, i když máme poněkud méně vlasů.
00:24:19 Ale to nám nevadí. Máme skryté krásy zase.
00:24:22 Film není fotografie, film je život.
00:24:26 Já jsem vlastně přenášel život. Já jsem nepřenášel fotografie.
00:24:33 Já jsem vlastně vyráběl světla. Já jsem svítil do deštníků.
00:24:38 A já jsem vyráběl světla, který jsem dělal a...
00:24:44 Na Láskách jedné plavovlásky celej lustr nad všechny tančící,
00:24:49 kterej osvětloval základy..
00:24:51 Jako základní lampy na stativu, těch jsem používal málo.
00:24:57 Jako takzvaný unit, pětikila nebo desetikila
00:25:03 lampy, málo.
00:25:05 Mám rád mladý lidi. Zapálený pro věc.
00:25:11 Vždyť není na světě nic krásnějšího než muzika.
00:25:18 Ty máš ovšem asi jiné zájmy.
00:25:22 Nebudu tě přesvědčovat už.
00:25:24 Seber si fidlátka a běž tam, kam tě táhne srdce.
00:25:31 Tady tě nepotřebujem. Ne.
00:25:36 Běž. Víc tě tady nechci vidět.
00:25:38 Miloš hlavně říkal: Dělej, dělej, ať nám netvrdnou.
00:25:42 My jsme museli bejt furt připravený. My jsme furt točili.
00:25:46 Já vám řeknu sladký tajemství. Všichni hrajou Miloše.
00:25:51 A to říkám poprvé u vás před kamerou.
00:25:55 Protože tak to je.
00:25:57 Říkal dialogy, říkal, jak to chce, aby to řekli.
00:26:01 Na co mají dát důraz. Všichni.
00:26:07 Babi.
00:26:10 Babi!
00:26:13 -Co je?
-Co tu dělá ta slepice?
00:26:16 Už zase?
00:26:18 -No vidíš. -No jo, kouká, jak by nám ten autobus vyseděla.
00:26:25 Jedeš! Kššš!
00:26:29 Hergot, kolikrát jsem povídal, abyste to sem nedávali.
00:26:33 No, no, no!
00:26:41 Kájo, nech ji. Vždyť jí něco uděláš.
00:26:46 -Ná, puť, puť, puť!
-Tady je to všude samá slepice.
00:26:50 Kam se člověk hne, tak do něčeho šlápne.
00:26:53 No bóže, vždyť ono tě neubyde.
00:26:55 No jo, ale to auto! Podívej se, jak vypadá.
00:26:58 Vždyť to je kurník tady, a ne garáž.
00:27:00 Vždyť to není jenom tvoje auto.
00:27:02 My jsme taky na něj s dědou dali dvacet tisíc.
00:27:05 To ty jsi sem přišel s holou prdelí.
00:27:08 -To už jsem tady slyšel už mockrát
-Taky ti to musím pořád opakovat.
00:27:12 Ty bys na to moc brzo zapomněl.
00:27:14 Já jsem se tady nadřel málo? Já jsem si div nezničil ruce.
00:27:17 Vždyť máš barák! Vždyť máš barák!
00:27:20 Jo, barák. Já ti říkám, že ta slepice tady byla naposledy.
00:27:23 Jen nech bejt. Víš, vajíčko k vajíčku...
00:27:27 No Ivánek, to byl sladkej chlap.
00:27:29 Podívejte se, do dneška my si tak pravidelně jednou do měsíce voláme.
00:27:34 Ať je kdekoliv, jo. A to už trvá leta letoucí.
00:27:40 Ivan byl úžasnej.
00:27:43 Zajedno:
00:27:47 Vždycky řek pravdu.
00:27:51 Jako třeba v Konkurzu, jak tam ta holka hraje,
00:27:55 já už nevím co na to piáno, to byl jeho nápad.
00:27:59 On vždycky... Vždycky našel tu podstatu.
00:28:02 Jo, vždycky, tam jako... On byl úžasnej.
00:28:07 Vy to možná nevíte, ale já vám něco povím.
00:28:09 Mě děda unes.
00:28:13 A to jsme se znali teprve tři dny.
00:28:17 Víte, oni k nám přijeli s cirkusem.
00:28:22 Naši mě nechali tenkrát hledat.
00:28:25 Ale já už byla ve Francii.
00:28:28 Víte, dneska se tomu směju, ale chudák maminka.
00:28:39 No vyzkoušejte si to.
00:28:49 Ale pořádně!
00:28:51 My jsme na Intimní osvětlení měli takovou vášeň.
00:28:55 My jsme hráli badminton. A protože to byla doba čekání,
00:28:58 tak jsme čekali zrovna na nějaký počasí v tom statku tam,
00:29:02 teda v tom baráku.
00:29:05 A počítali jsme to.
00:29:08 A už jsme měli 1151, 1152... Furt jsme takhle to.
00:29:14 A najednou tam zastavila šestsettřináctka
00:29:18 a vystoupil Šebor a Bor. A on: Mládenci...
00:29:23 A teď si vzali Ivana a šli s ním k lesu procházkou,
00:29:28 pak přišli a vzali si mě.
00:29:30 Tak my jsme vám dali takovou důvěru,
00:29:35 a vy tady si hrajete.
00:29:37 Celej štáb sedí a vy si hrajete badminton.
00:29:42 Rozumíte? To božství, ten klid.
00:29:46 Ta rozvaha.
00:29:48 A to neustálý, jak mu to myslelo u toho filmu.
00:29:52 To jsou přeci nádherný věci.
00:30:02 Hele, tady budou jednou moje.
00:30:04 Pš!
00:30:13 A teď si poslechni ten koncert. CHRÁPÁNÍ
00:30:16 CHRÁPÁNÍ
00:30:18 To já znám, tohle. CHRÁPÁNÍ
00:30:32 -To je ďábel.
-Ale mě sere.
00:30:35 Ivan aby dělal Intimní osvětlení, to už nemohli strávit.
00:30:41 A Ivan řekl, že to budeme dělat spolu.
00:30:44 To nemohli teprv strávit.
00:30:46 Tak to byl Harnach, ředitel na Barrandově.
00:30:50 A z tý komunistický odbočky byl Franta Valert, kameraman.
00:30:56 A Harnach řekl: Když to schválej kameramani,
00:31:00 tak tě ho nechám dělat.
00:31:03 Tak jsme byli pozvaní do Filmovýho klubu na schůzi,
00:31:07 kde se sešli všichni kameramani.
00:31:11 A tam se hlasovalo.
00:31:16 A já už nevzpomínám, ale myslím, že všichni zvedli ruku,
00:31:19 že to nemůžu dělat. A i kolegové, prostě.
00:31:25 No tak, bylo to dost trapný, deprimující.
00:31:29 A oni mě všichni znali, vždyť já jsem už byl, já nevím,
00:31:33 patnáct let u filmu, že jo.
00:31:36 A Stalich mi tam na ty schůzi říkal:
00:31:39 Ale kdy vy jste přišel? Já si vás nepamatuji vůbec.
00:31:43 A Střecha přišel a říkal:
00:31:47 Kluci, dělejte si to, jak chcete, mě zajímá jenom honorář.
00:31:53 A vzal to. A zastřešil to.
00:31:57 A my jsme točili a on se choval fantasticky.
00:32:01 A můžu i říct, že takovej byl tátovskej ke mně.
00:32:06 Já jsem díky němu mohl odjet do Anglie,
00:32:09 protože tu poslední scénu, jak cvičej v těch postelích,
00:32:13 já musel odjet do Anglie. A on to dodělal.
00:32:16 Já už jsem u toho nebyl.
00:32:20 11, 12, 13, 14
00:32:23 Tak se kvůli tomu koňaku rozvedem, no.
00:32:32 -Počkej.
-Žádný počkej.
00:32:36 -No tak počkej! VRZÁNÍ POSTELE
00:32:39 VRZÁNÍ POSTELE
00:32:41 -Hergot, ty tam cvičej. VRZÁNÍ POSTELE
00:32:43 Tam mi začaly růst vousy. My jsme u Tábora
00:32:47 měli vybranej ten hřbitov, tu nejkrásnější scénu.
00:32:52 Ale furt pršelo a my jsme to nemohli natočit.
00:32:56 A tak jsme si řekli s Ivanem, že já se neoholím do tý doby,
00:33:00 než to natočím. No a je to jednapadesát let.
00:33:03 Teda jednačtyřicet nebo kolik. Já už neumím počítat.
00:33:07 To je hrozný.
00:33:09 Ale tam to bylo nádherný v tom, že to je všechno kontaktama.
00:33:16 A v tom autě, jak jedou za tím průvodem,
00:33:21 tak my máme v tom autě naloženou Debrie kameru.
00:33:28 Debriovka, to byla obrovská kráva kamera,
00:33:32 která se otevírá takhle. My jsme ji museli vyndat, když jsme zakládali.
00:33:36 To bylo... To nebyla jednoduchá práce.
00:33:54 To se stalo na Láskách jedný plavovlásky.
00:34:01 On byl v Cannes, totiž v Karlových Varech na festivalu,
00:34:05 kam přivez Sporting Live. No Lindsay řek, že by chtěl,
00:34:10 tehdá, to byli FITESáci,
00:34:13 tak že chce vidět nějaký natáčení filmu.
00:34:18 Oni ho vozili po několik produkcích a přivezli ho taky do Zruče,
00:34:23 a ve Zruči my jsme točili Lásky jedné plavovlásky.
00:34:26 No a on tam přijel, večer že pojede domů,
00:34:31 ale zůstal tam. On hrál kulečník, on s náma hrál kulečník.
00:34:36 On tam zůstal tejden. A byl na place a furt se tak jako díval,
00:34:41 nic neříkal. A my jsme končili nějak
00:34:45 a Miloš chodil do střižny. Já už si teď nevzpomínám,
00:34:49 každou sobotu, neděli nebo víkend. A tak říká Lindsaymu:
00:34:55 Jestli chcete,
00:35:00 tak my máme v úterý ráno projekci toho filmu,
00:35:04 co jste... A Lindsay: Vážně? No tak já se tam půjdu podívat.
00:35:08 On tam přijel na Barrandov a u Boudskýho v jedničce
00:35:12 tam přišel Anderson se svou tlumočnicí
00:35:15 a viděl ten film.
00:36:01 My jsme šli do klubu a já jsem seděl u stolu i s Evaldem Schormem.
00:36:07 A povídali jsme si blbosti.
00:36:11 A Lindsay přišel k tomu stolu s tou tlumočnicí a říká mi:
00:36:17 Já bych byl rád, kdybyste mi přijel do Anglie točit film.
00:36:21 Bílej autobus. Co tomu říkáte? Vzal byste to?
00:36:26 A já jsem omdlel. Ta mě to přeložila.
00:36:29 A já říkám: To je šílenství. Vždyť já neumím anglicky.
00:36:32 Co tam budu dělat? A Evald Schorm se ke mně naklonil a říká:
00:36:36 Řekni, že jo. A když tak ti dám facku, když neřekneš.
00:36:40 No tak já jsem řekl jo a jel jsem do Anglie, no.
00:36:43 Tehdá se mnou na letiště šla celá....
00:36:47 Tam byli Kučera, Čuřík, Chytilová, Jireš, Papoušek...
00:36:51 Všichni byli na starém letišti. Já to mám někde na fotkách,
00:36:55 ale nemůžu to najít. A já jsem zasedl do tý karavely
00:36:59 a říkal jsem si, že bude lepší, když to letadlo spadne,
00:37:02 než abych byl vyhnán s ostudou.
00:37:06 HUDBA
00:37:39 Začali jsme točit v Manchesteru v knihovně.
00:37:43 Obrovský knihovně, všechno.
00:37:46 A tak jsem tam musel hodně svítit, tam byla tma.
00:37:49 A oni sehnali na inzerát tlumočníka. Oni mu říkali Edgar.
00:37:53 A to byl redaktor Rudýho práva, kterej emigroval do Anglie
00:37:59 a furt by chtěl, abych za diety si u něho koupil,
00:38:03 že mi dá tu svoji felicii, kterou přivezl, že mi ji dá.
00:38:08 A chodil v tom šusťáku a měj baret. A seděl vedle mě a furt kecal.
00:38:14 Já jsem ho nesnášel. A jedeme v tom autě - Lindsay, producent,
00:38:20 já a Edgar vedle mě a ten šofér. A tak já mu říkal:
00:38:24 Do prdele, jak tohle vyjde? To byla zakládačka!
00:38:28 Tak jako lidsky. A Lindsay se otočí s tím producentem a říká:
00:38:32 Co se tam bavíte? A tahle pseudobolševická slepička
00:38:37 říká: On říká, že když mu to nevyjde, tak že má z toho strach.
00:38:42 A ten producent a Lindsay se otočí a říká:
00:38:44 To je jednoduchý, když to nevyjde, tak mu odpoledne letí letadlo.
00:39:10 No ale v Anglii taky jsem skládal zkoušky.
00:39:13 To víte, že jo. Protože to dělají odborový organizace.
00:39:18 Odborový organizace vždycky zajišťujou práci, který maj.
00:39:22 Oni nesháněj někomu, ale zajišťujou vám práci.
00:39:26 A aby vás přijmuli cizího, tak vždycky ještě po vás chtěj
00:39:30 jako v Americe, v Anglii, že jste někde zaměstnanej.
00:39:36 Že jste prošel profesí. Že to děláte.
00:39:39 To trvalo tomu Lindsaymu několik měsíců,
00:39:42 než to schválily ty anglický odbory, abych tam přijel.
00:39:46 A představte si, že já jsem si natočil zkoušky
00:39:53 a šel jsem do projekce a tam přišli čtyři páni,
00:39:57 já je neznal, oni si sedli dozadu, tma.
00:40:00 Tak jsme se bavili, pak vstali a Lindsay mi řekl:
00:40:05 Složil jsi zkoušku, je to v pořádku.
00:40:09 To byli zaměstnanci,
00:40:11 kameramani staří, kteří to schválili.
00:40:39 Já?
00:41:10 Heleďte se, Honza Němec, oni to kluci neradi slyšej,
00:41:14 ale to byl v podstatě v českým filmu
00:41:17 strašně výraznej filmař. Ten myslel filmově.
00:41:24 Dramaticky, ale filmově. Nebo výrazově.
00:41:28 A ti Mučedníci lásky, to je, jako když si dáte šampus
00:41:32 a pijete šampus. To je jako mejdan.
00:41:37 To není nějakej příběh, nebo co. To je mejdan.
00:41:50 To já jsem zase potřeboval do toho dostat ty kontrasty.
00:41:54 Tak jsme dělali černobílej film. A aby nám vyšel,
00:41:58 tak já jsem potřeboval, aby ty lidi byli v tom bytě
00:42:03 ne v bílejch, ale měli žlutý. Takhle jsme spolupracovali, no.
00:42:08 A ta tapeta, ta je modrá, která ve spektru, že jo,
00:42:14 ta nejmíň exponuje. Studený tóny. Tak je modrá.
00:42:18 A nejvíc exponuje stříbrná, že jo.
00:42:21 Anebo žlutá. A to jako Karel Goetz, kterej dělal architekta,
00:42:25 tak udělal ten stříbrnej váleček.
00:42:29 Pal!
00:43:12 Když jdete na film, na látku, kterou vás pozvou,
00:43:15 abyste ji vyfotografoval, tak vždycky musíte něco říct,
00:43:20 jak si to představujete. A buď to oni koupěj,
00:43:24 anebo vám řeknou svou představu.
00:43:27 A vy se do toho nemůžete vejít, protože to je neuskutečnitelný,
00:43:30 protože.... Proto jsme byli direktor fotografie,
00:43:35 protože garantujeme...
00:43:37 Zase mluvím o filmech v minulým tisíciletí nebo století.
00:43:42 Dnešní technika umožňuje jakoukoliv představu.
00:43:45 Ale tehdá jsme byli limitovaní materiálem hlavně,
00:43:50 světelnýma zdrojema, citlivostí filmu.
00:43:53 A celou tou trikovou části, že jo. Nebo co...
00:43:58 No tak tam jsme měli dominantní postavení, že jo.
00:44:02 A teď jsme v době, kdy ta kameramanská síla, funkce,
00:44:08 v podstatně... Ta technika jim vzala sílu.
00:44:13 A zase tam vstupuje to malířství.
00:44:17 Protože v tom po production můžete ten film domalovat.
00:44:21 Můžete měnit kompozici, můžete najíždět, odjíždět,
00:44:24 rozhejbat to, přidat, ubrat.
00:44:27 A tehdá když se to tam jednou nakoplo do toho kufru,
00:44:30 tak to tam bylo a už se s tím nedalo se nic dělat.
00:44:35 Rozumíte? Dneska je to čím dál tím víc
00:44:41 už jenom o charakterech, o estetickým vnímání,
00:44:46 protože ta technika už... Už to můžete orientovat,
00:44:49 ale musíte to vědět už dopředu, jak se budete orientovat.
00:44:56 Dobrej večír, slečno.
00:44:58 Slečno my jsme přišli... My jsme z toho plesovýho vejboru...
00:45:02 -Počkej!
-Tak to dořekni
00:45:05 Slečno, my jsme...
00:45:08 Jestli byste nechtěla se zúčastnit volby královny krásy.
00:45:14 Jste docela slušná, hezká slečna.
00:45:16 Co tomu říkáte?
00:45:18 Ono to mělo být černobílý.
00:45:21 A já jsem jako řekl, že bysme to měli udělat v barvě,
00:45:27 ale to je úskalí.
00:45:29 Ono totiž v jednom prostoru, v jednom prostoru,
00:45:34 kde snímáte vlastně portréty lidí. A když se podíváte...
00:45:40 A to já říkám, že mají kameramani študovat hlavně výtvarnej kumšt.
00:45:44 Já jsem potřeboval, aby to mělo tmavý pozadí.
00:45:49 Ale nemůžu to natřít celý třeba černě.
00:45:53 Nemůžu v rozptýleném světle vyloučit, že to pozadí...
00:45:56 Já ho potřeboval ovlivnit. A já jsem furt nevěděl, jak to natřít.
00:46:01 A tak jsem.... To mně vyprávěl Eda Kadeřábek.
00:46:05 Chodili jsme spolu a já jsem sbíral listy podzimu.
00:46:09 A našel jsem kaštanovej list, přesně u tý...
00:46:13 Na Karláku, jak je ta fontána.
00:46:18 A ten byl tak zabarvenej,
00:46:21 tak jsem s tím listem šel k tomu Otčenáškovi,
00:46:26 kterej byl naproti Národního domu, malíř Vyšehradu.
00:46:31 No a tam jsem si to namaloval.
00:46:34 Podívejte se, renesanční umění portrétový, když se na to podíváte,
00:46:38 tak vždycky... Tak gotika, to bylo zlatý nebo modrý,
00:46:42 a pak vždycky všichni slavní malíři vždycky dělají tmavý.
00:46:46 Ať je to Rembrandt a tak, vždycky je to tmavý.
00:46:49 No tak jsem na to přišel. Udělali jsme si to tmavohnědý.
00:46:54 Dobrý den. Já jsem maminka a jdu se na vás podívat.
00:46:59 Chci se vás zeptat, co je na tom pravda.
00:47:02 Holka mi pořád bájí o nějaké královně krásy.
00:47:05 A já si myslím, holka je mladá, že jo, nezkušená.
00:47:08 Aby někde nenaletěla. Tak se jdu zeptat, přesvědčit,
00:47:11 co je na tom pravdy.
00:47:15 To je hezký, že jste se přišla podívat.
00:47:17 Můžete mít radost, že byla vybraná!
00:47:19 No tak když se vám líbí, tak nechám na vás, že jo.
00:47:23 Další byla potíž, že jsme obešli všechny lidi,
00:47:29 co hrajou a vybrali jsme jim... To byly jejich kostýmy.
00:47:32 Protože jsme vyčlenili všechny studený tóny.
00:47:37 Studený tóny tam nehrajou.
00:47:41 A další klíčový byly uniformy hasičů.
00:47:45 Ty byly modrozelený a byly strašně sprostý.
00:47:51 Tak já jsem jel do továrny v Tanvaldu
00:47:57 a nechali jsem uplést šedivou
00:47:59 a z toho jsou ušitý hasičský uniformy.
00:48:04 Pozor!
00:48:10 Já vám dám královnu krásy, vy kanci!
00:48:14 Marš!
00:48:15 Marš!
00:48:22 Já jsem filmař.
00:48:24 Já jsem dělal vždycky film jako celek.
00:48:28 Já jsem byl, rozumíte, od začátku...
00:48:31 Já jsem třeba, když třeba Miloš přišel s tím nápadem,
00:48:34 tak já jsem tady na Vinohradech chodil do toho hasičskýho muzea.
00:48:40 A do dneška ten odznak, který jsme zvětšili, mám doma.
00:48:46 Oni mi ho dali v tom muzeu. To bylo z tý doby.
00:48:50 A já jsem chtěl, aby tam byla ta vzpomínka historická.
00:48:53 Takže ten znak takovej za tou kapelou velikej,
00:48:56 to mi dali v tom muzeu.
00:49:00 Dobrý večer. Dobrý večer.
00:49:02 Nezlobte se na mě. Já jsem si byla doma pro plavky.
00:49:07 -Pro co?
-Pro plavky.
00:49:11 Vy je máte s sebou?
00:49:21 Počkejte! Co to děláte?
00:49:25 Nech ji, ať dělá.
00:49:27 Ale přece nenechám tady svlíkat holku.
00:49:30 -Nech ji.
-Aspoň to můžeme porovnat.
00:49:35 Počkej!
00:49:38 Podrž tam ty dveře, ať sem nikdo neleze.
00:49:45 Pokračujte.
00:49:47 Ale já jsem měl pětadvacítku a pětasedmdesátku,
00:49:51 to byly základní objektivy pro celej film,
00:49:55 který jsem si vybral. A to já jsem dělal u všech filmů.
00:49:59 U Ragtimu, u Amadea taky.
00:50:03 Já nerad měním objektivy. A málo jsem používal transfokátor.
00:50:08 Rozumíte? Tam vstupuje moc technika.
00:50:12 A vždycky ta technika vám vezme...
00:50:18 Prostě najednou vidíte,
00:50:20 že s váma to v kině něco dělá...
00:50:22 Zrovna tak máte, když se stavěj jízdy.
00:50:26 Když postavíte jízdu, kde vám to pozadí utíká rychleji
00:50:31 než ten herec. Točíte se, tak jste vlastně někde jako v karuselu.
00:50:36 To je ten rozdíl mezi fotografií a kamerou.
00:50:40 A když vyprávíte příběhy, jako já jsem musel vyprávět příběhy,
00:50:44 to bylo vždycky...
00:50:49 Většinou s klukama, to byly takový lidský příběhy.
00:50:53 Takže ta technika tam nesměla se tam moc prodávat.
00:50:57 Pokračujte!
00:51:01 No jděte, jděte nahoru!
00:51:06 -Hudba, co je?
-To samý máme hrát?
00:51:09 No samozřejmě.
00:51:17 Já tam jdu!
00:51:24 Bartošová, vidím vás!
00:51:31 Ten barák se koupil. Film ho koupil.
00:51:35 Přišli hasiči, technici, pyrotechnici.
00:51:38 Vysmejčili ho. Že to... A on nechyt.
00:51:42 My tam byli a on nechyt. Oni byly dvě hodiny, a on nechyt.
00:51:47 Tak jsme to stopli, odložilo se to o tejden.
00:51:51 A zase ten barák... Oni navezli sudy nafty,
00:51:55 postříkali ho benzínem a my jsme začali točit
00:51:58 a my jsme na to měli dvě hodiny. Ten barák shořel tak rychle.
00:52:03 My jsme z Milošem lítali, já s nějakou zvukovou kamerou,
00:52:07 no to bylo šílentví. Ale stihli jsme to.
00:52:13 Paní, jděte na stranu kousek.
00:52:15 Vždyť já tady stojím proto, aby neviděl, jak mu hoří barák.
00:52:18 Taky ho na to necháte koukat.
00:52:20 Otočte ho aspoň. Vždyť je to blbý.
00:52:24 Tak se, dědo, otočte.
00:52:30 Sedněte si, dědo. Sedněte. Pomalu.
00:52:33 Vždyť on se tam stejně dívá.
00:52:35 No nedivte se, vždyť mu hoří barák.
00:52:38 My žijeme v mystice. Šedesátý léta byly nejenom v Česku,
00:52:43 ale to šly všude na celým světě. V Anglii byly, ve Francii,
00:52:47 v Americe přeci šli studenti a musely tanky proti.
00:52:52 Ve Francii se bojovalo na ulicích.
00:52:55 Miloš se houpal v Cannes na oponě, když jsme točili.
00:52:59 Když jsme stříhali. To byly šedesátý léta.
00:53:02 My jsme taky na to naskočili.
00:53:05 Ale protože u nás se nikdy moc nestřílelo,
00:53:10 tak se to převedlo to do tý intelektuální roviny,
00:53:14 do literatury a do filmu hlavně, že jo.
00:53:19 A kdoví do jakýho. To je jako... To bylo to naše sednutí.
00:53:23 My jsme byli jiní. My když jsme přijeli do Paříže
00:53:27 v šedesátým sedmým tehdá,
00:53:31 oni z nás udělali takový dvojice a trojice
00:53:35 a tři měsíce nebo dva měsíce jsme jezdili po kinech
00:53:39 a promítaly se Perličky, Lásky, Intimní osvětlení.
00:53:45 Lidi byli nadšení, když viděli, že tady jsou v socialismu
00:53:49 taky živí lidi a problémy.
00:53:55 Každou noc furt vzpomínáte, furt vedete nějaký dialogy.
00:53:59 A já jich ved... Když se podíváte s kolika režisérama
00:54:03 já jsem dělal ze všech možných národností.
00:54:06 Furt jako, to je do nekonečna.
00:54:09 Ale nemám... Nejsem k tomu nostalgický.
00:54:11 To je blbost. To bych strašně zestárnul.
00:54:14 Já naopak s těma svýma klukama, mám jich sedm na FAMU
00:54:19 a v Písku mám celou školu.
00:54:23 A najít, jak z toho ze všeho, jak přeprat tu diktaturu techniky.
00:54:31 Čili využít to, víte? Ono to svádí
00:54:35 celou tu kinematografii, že se vlastně vrhne do pohádkového světa.
00:54:41 A ten pohádkovej svět je zavádějící.
00:54:49 Protože ta generace vždycky žije v nějakým reálu.
00:54:54 A vždycky žije s nějakýma problémama.
00:54:57 A ty jako vymezujou, ty najednou odcházej z toho,
00:55:00 všichni utíkaj do fantazie. No a já jsem teď na Vánoce mluvil
00:55:04 se svou partou v New Yorku, už jsou všichni v důchodu.
00:55:10 A můj Erik, který se mnou dělal sedm filmů, říká:
00:55:13 Mirek, filmaři odešli. Jak jsme odešli my, tak už nejsou.
00:55:18 Dneska si všichni... Máš jenom DVD,
00:55:21 který dostáváš k čaji, novinám. A u nás je to to samý.
00:56:27 Počkejte, vy pacholci, až vás chytím!
00:56:46 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
|
Narodil se 4. listopadu 1934 v Praze. Základní školu dokončil v roce 1949 a jako syn živnostníka nesměl studovat. Nastoupil tedy do učebního oboru, kde se učil práci se železem, a o rok později přešel do učebního oboru filmový laborant. Po jeho ukončení nastoupil do filmových laboratoří barrandovských ateliérů, kde se časem stal asistentem kamery a později asistentem zpravodajského filmu. Jelikož pracoval v dělnické profesi, přestal jeho živnostenský původ vadit a on mohl vystudovat večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU. Po dvanácti letech práce v dokumentárním filmu se dostal k celovečerním filmům, když začal spolupracovat s režiséry Milošem Formanem, Janem Němcem a Ivanem Passerem. Jako kameraman se podílel na čtyřiceti celovečerních filmech, polovinu z nich natočil v zahraničí. Mezi nejslavnější filmy, na kterých se podílel, patří Lásky jedné plavovlásky, If, Hoří, má panenko, O lucky man, Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont, Taking off. Spolupracoval i s dalšími režiséry, například s Jiřím Krejčíkem, Georgem Royem Hillem, Mikem Nicholsem, Robertem Mandelem či Lindsayem Andersenem. Je členem správní rady Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Je ženatý a jeho syn David je filmový režisér. Oscar mu dvakrát o vlas unikl, přesto nikdo nepochybuje, že patří k extratřídě světových kameramanů. Kluk z pražského Žižkova prošel školou života, práce na domácích i zahraničních velkoprodukcích mu poničila zdraví, stále však věří v sílu filmového vyprávění světlem a stínem a snaží se to vnuknout i svým studentům. |
|
Nač vzpomíná z oněch šedesátých let nejraději? Na to, že jsme byli mladí, že jsme byli parta, scházeli se a žili pohromadě – to bylo asi nejkrásnější. Ale nemyslete si, česká filmová škola šedesátých let, s níž jsem spojován, nebyla doma zdaleka jednoznačně přijímána. Generace, která byla tehdy stejně stará asi jako teď já, naše filmy kritizovala, říkala, že koktají. Zkrátka, každá doba má sice své kouzlo, ale uvědomuje si to asi jen jedna či dvě vrstvy té generace. Určitě ne celý národ. Dnešní filmaři jsou i podnikatelé a svým způsobem si konkurují. Když si dva holiči otevřou na jedné ulici krám, taky spolu zpravidla moc nechodí na pivo. U nás to bylo jinak, kromě toho, že jsme měli podobné názory, byli jsme honorovaní podle týchž tabulek, já dostal za film deset tisíc korun, po srážkách to hodilo sedm; mohli jsme se klidně kamarádit a žít pohromadě, všichni jsme byli stejně chudí. Chudoba sdružuje, jen jsme na to už zapomněli. Ve světě jsme, myslím, vyhrávali nejen poetikou našich filmů, ale taky tím, že jsme tenkrát ukázali světu život za železnou oponou. Moc o něm nevěděli, proto na „naše“ šedesátá léta dodnes tak vzpomínají. |
| Foto: Kirké a archiv ČT Převzato z časopisu ČT+ |
