Rodina československého ministra Ladislava Feierabenda na cestě od 1. republiky do Evropské unie (2007). Režie T. Feierabend
00:00:24 Dobrý den.
00:00:28 SYN TOM MLUVÍ ANGLICKY:
00:00:41 Pojď sem, Brite! Brite, ke mně!
00:02:17 Není, jak známo, identity bez kontinuity.
00:02:21 Chceme-li být dobře sami sebou, musíme mít určitý názor i na to,
00:02:26 čím jsme byli, anebo o tom aspoň něco vědět.
00:02:36 Doktor Ladislav Feierabend, in memoriam.
00:02:41 Vyznamenání přebírá paní Hana Ludikarová.
00:02:46 HRAJE HYMNA
00:04:35 Symbolicky.
00:04:39 Ej, a je tam.
00:06:35 Byl konec srpna 1938, časně ráno. Probudilo mne troubení na poplach.
00:06:42 Na Velešínském náměstí hlásil hasič: Jde velká voda
00:06:48 a za hodinu bude tady. Nad prameny Malše byla v noci
00:06:53 průtrž mračen. Děti spaly klidně dál,
00:06:57 ale žena a já jsme se rychle ustrojili,
00:07:00 abychom včas vyklidili věci z naší boudy.
00:07:03 Prosím vás, dostaneme se tady k vodě?
00:07:05 No. Jo? A kudy se...
00:07:07 Tady kolem toho plotu. Kolem toho plotu?
00:07:09 Jo, tam vede chodníček a ten vede ke schodům.
00:07:12 Pak už jdete po schodech rovně dolů nebo po cestičce pořád rovně.
00:07:16 Dá se tam koupat? No, koupe se tu, ale nesmí se.
00:07:21 Tolerují to. Teď bychom vás měli strčit,
00:07:24 protože jsme vás přerušili. To nemusíte.
00:07:28 Chudák syn.
00:07:35 Z okraje planiny za městečkem jsme viděli,
00:07:38 že řeka má plné řečiště. A když jsme sestoupili do údolí,
00:07:42 byla voda už venku z břehů. Malše se přelévala mocným proudem
00:07:48 přes splav nad mlýnem U Kolínů a propust byla sotva k rozeznání.
00:07:55 Naše bouda stála pár kroků nad splavem,
00:07:59 na paloučku svažujícím se k řece. Anička vstoupila ještě suchou nohou
00:08:06 do boudy a oknem mně podala koupací věci, knihy a hračky.
00:08:11 Když opouštěla boudu, už se brodila vodou nad kolena.
00:08:17 Tak rychle řeka stoupala. Usměvavé zelené údolí změnilo tvář.
00:11:05 Zatajil se nám dech. Bouda se přehoupla přes splav,
00:11:09 narazila na pilíř lávky, roztrhla se
00:11:14 a její trosky unášela Malše. Je to zlověstné znamení?
00:11:20 Je to varovný prst prozřetelnosti?
00:11:24 Změní se náš život tak rychle, jako se změnilo klidné údolí Malše?
00:11:33 Zamyšlení jsme nesli domů, co jsme zachránili z boudy.
00:12:25 Je tady zahrádka ještě za tím? Je tam, ale je neudržovaná.
00:12:31 Mohli bychom se tam podívat? Můžete, to jenom projdete chodbou.
00:12:35 Nikdo nás tam nevyhodí?
00:12:37 Ne, ne, on tu stejně pan vedoucí není, ale jinak vás nevyhodí.
00:12:41 Děkujeme mockrát. Prosím.
00:12:45 Já jsem Ludikarová. Těší mě. Doležel, jméno mé.
00:12:52 My jsme tady strávili naše dětství a mládí,... tady vedle.
00:12:56 Dědeček tady byl doktor a... Ještě před doktorem Tuterem?
00:13:03 Ano, Hartman. A máte něco společného
00:13:06 s panem doktorem Feierabendem? To byl nějaký politik
00:13:10 v 1. republice. To je náš otec.
00:13:12 Dokonce. Já si pamatuji, že to byl politik.
00:13:18 To máte velkou čest.
00:13:27 Do Velešína jsem přijel z Prahy přes podbořanský okres,
00:13:34 kde jsme v obci Německé Hořovice vlastnili statek Šmikousy.
00:13:38 Odvedl jsem domů ženinu matku,
00:13:41 která tam dozírala při česání chmele.
00:17:04 Dobrý den. Dobrý den.
00:17:08 Německé Hořovice ležely na jazykové hranici
00:17:12 západních Čech. Byly většinou německé.
00:17:16 Matinka vypravovala, že štvaní henleinovců
00:17:20 proti republice se stupňuje a že skoro všichni Němci
00:17:24 jsou nakaženi nacismem. U nás na statku
00:17:28 v Německých Hořovicích je prý klid na povrchu díky vojenské posádce,
00:17:35 kterou jsme dostali do vesnice. Pod povrchem to však vře.
00:17:53 Ivo a Tomy Feierabend.
00:18:01 Po příjezdu do Prahy mne uvítala zpráva,
00:18:05 že Hitlerova vojska jsou připravena na československých hranicích
00:18:11 a jen čekají na rozkaz, aby vtrhla do Československa.
00:18:15 Nevěřil jsem, že by Hitler vojensky napadl Československo,
00:18:19 poněvadž by to podle spojeneckých smluv automaticky znamenalo válku
00:18:25 s Francií a také se Sovětským svazem a Velkou Británií.
00:18:33 Teprve asi za půl hodiny, která se zdála nekonečností,
00:18:38 hlasatel oznámil, že byla nařízena všeobecná mobilizace do 40 let.
00:18:50 Ivo, Ivo! Medo!
00:18:54 No, prosím, to už se moc dlouho nestalo.
00:18:58 No, jo, já jsem měla šílený život ty poslední roky.
00:19:02 Ale to prosím... Snad to není váš syn?
00:19:05 To na vás není ale znát. Syn?
00:19:07 Syn Tomáš. Toho jste viděla, když byl malý.
00:19:12 Jednou se táta chlubil s rodinami. Všecky děti přivedl, pamatuji se.
00:19:20 Víte, Feierabend... Mluvíte česky? Trošku.
00:20:57 Myslím si, že i ten mýtus první republiky o tom,
00:21:01 jak byla ve všem báječná, i na to je potřebí se podívat
00:21:05 kriticky, právě pod zorným úhlem toho jasného poznání,
00:21:09 ke kterému Feierabendovy vzpomínky a celý jeho osud
00:21:13 neobyčejně silně přispěl. Takže Feierabend je pro mě
00:21:17 po této stránce učebnice, a kromě toho ještě něco navíc.
00:21:21 V době, kdy se tolik mluví, a právem mluví,
00:21:25 o zištnosti politiků, o tom, že politickou dráhu volí
00:21:29 nikoli proto, aby sloužili, ale aby posloužili sami sobě,
00:21:33 tak je tu příklad politika, který 2x odcházel z politiky
00:21:40 a těžce na to doplácel i hmotně. Riskoval existenci své rodiny.
00:22:04 Dne 30.9. odpoledne jsem se však dověděl,
00:22:08 že západ nás na konferenci v Mnichově hanebně opustil
00:22:12 a že Československo k té konferenci vůbec nepozval.
00:22:19 Nechtěl jsem věřit svým uším, když jsem slyšel, co se stalo...
00:22:50 Snad dobře, že moje maminka zemřela, na jaře,
00:22:55 a bratr doc. MUDr. Bohuslav Feierabend byl v roce 1933
00:23:01 s rodinou zasypán lavinou v Rakouských Alpách,
00:23:06 a že nejsou nyní v slzavém českém údolí.
00:23:37 T.G.Masarykovi byla prozřetelnost milostivá,
00:23:41 že ho včas vzala do nebe. Zato Beneš musel vypít
00:23:46 hořký kalich až do dna.
00:25:11 Němci měli Hitlera docela rádi, ale jako Francouzi a všichni jiní
00:25:19 se hrozně báli války. Čili jak byl už Mnichov,
00:25:27 tak z války nebyl žádný strach a Hitler se stal hrdina.
00:26:19 Když jsem 4.10.1938 přišel z Československé obilní společnosti
00:26:26 do své kanceláře v Kooperativě...
00:26:32 ...čekal mě telefonický vzkaz, abych ihned přišel
00:26:36 k panu prezidentovi na Hrad.
00:26:41 Pane doktore, nebudete se zlobit, mně se vaše řeč velmi líbila,
00:26:47 skutečně. Máte báječný přednes, a vůbec to bylo moc pěkné.
00:26:51 Můžu vás opravit na jedné věci? No,jistě.
00:26:55 Otec nebyl ve vládě ani před Mnichovem,
00:26:59 ani za Mnichova, ale po Mnichovu. Já měl dojem,
00:27:05 že těsně před Mnichovem a že tam zůstal.
00:27:07 Aha, vidíte. Tak to je... Nezlobíte se?
00:27:11 Vůbec ne, naopak. Já jsem to takhle nepřesně nebo špatně...
00:27:18 ...to je velká chyba. Beneš ho povolal
00:27:23 vyloženě před tím, než odjel. Ono se mu nechtělo.
00:27:28 Skrze to jsem si to já popletl, poněvadž já vím,
00:27:31 že ho Beneš pro tu myšlenku získal. Ano.
00:27:34 A říkal jsem si, že Beneš ho musel získat již jako prezident.
00:27:38 Ano, ale on 2. den odletěl. On rezignoval, udělal novou vládu
00:27:47 v čele se Syrovým a hned odešel. A otec k té vládě přišel...
00:27:57 Jak slepý k houslím. Tak, správně, jak slepý k houslím.
00:28:01 On se moc rozhodoval. To bych prosil.
00:28:09 On vždycky říkal: "Cokoliv budeme ve vládě dělat, tak pro Němce
00:28:14 to bude málo a pro Čechy to bude moc.“
00:28:18 Čili ta situace pro ně byla velmi těžká.
00:28:24 Ministr zemědělství a spravedlnosti
00:28:27 dr. Feierabend mluví k vám o nových úkolech
00:28:29 v oboru zemědělství... Tak to je otec,
00:28:32 tak se na něj pamatuji zamlada.
00:28:35 ...Prožili jsme otřes, který mění ze základu
00:28:38 politické i hospodářské poměry našeho státu.
00:28:43 Do nových poměrů musíme jíti novými cestami.
00:28:47 Nejhorší je, že není možno vyložit národu tragiku naší situace.
00:28:53 Jak mu vysvětlit, že vinna je mezinárodní situace a nikoliv my.
00:29:00 Jestliže se odvážíme říct národu pravdu,
00:29:03 popudíme proti sobě Hitlera a vystavíme se nebezpečí výtky,
00:29:08 že provokujeme. ...Zanechte rekriminaci.
00:29:12 Člověk, který spadl do vody, nebude dlouho uvažovati o tom,
00:29:16 kdo jej do té vody dostal, bude se nejdříve snažiti míti
00:29:20 zase pevnou půdu pod nohama. Prošli jsme tvrdou školou,
00:29:25 chybiti je lidské, avšak opakovati chybu je neodpustitelné.
00:29:31 Nyní jsme poučeni a připraveni budovat lepší budoucnost.
00:30:45 "Nedej se chytit za žádnou cenu“, pokračoval Eliáš,
00:30:48 "ani za cenu svého života“. Pověděl jsem:
00:30:51 "Nevím, zda jsem tak statečný, abych vydržel tělesné mučení.
00:30:56 A také nedovedu posoudit, jak dalece by takové trápení
00:31:01 mohlo oslabit mou vůli. Ale slibuji,
00:31:05 že kdyby mě Němci při útěku dostali,
00:31:08 dostanou mě jen jako mrtvolu.“
00:31:21 V pátek jsem odjel odpoledním rychlíkem do Rokycan
00:31:25 a odtud pokračoval lokálkou do Mirošova.
00:31:35 Rozhodl jsem se, že všechno Haničce řeknu
00:31:38 a že začnu připravovat útěk z vlasti.
00:31:42 V sobotu jsem se jel podívat do našich lesů,
00:31:45 abych odhadl škody, které před Vánocemi utrpěly
00:31:49 sněhovou bouří. Jinak jsme sobotu i neděli
00:31:53 strávili lyžováním z kopců dolů do Mirošova.
00:31:58 Venkovský vzduch, sport a rodinné prostředí mne zbavily
00:32:02 úzkosti a daly zapomenout na možnost zatčení
00:32:06 a na nutnost útěku.
00:32:39 Rodiče mojí ženy byli velmi rozčíleni.
00:32:42 Tchýně mi se slzami v očích chystala na cestu věci
00:32:47 a byla pobouřena, když mi tchán lékař
00:32:50 na mou naléhavou žádost dal s sebou dávku morfia.
00:33:12 Lopata byla dost velká, otvor do kotle poměrně malý,
00:33:16 výkyvy lokomotivy při jízdě tak značné,
00:33:19 že jsem při přikládání vrážel do okraje kotelního otvoru
00:33:23 a uhlí se rozsypalo na podlahu. Ač byl mráz,
00:33:27 potil jsem se při práci a pot mě štípal v obličeji.
00:33:31 Utíral jsem se rukama, poněvadž jsem měl jen
00:33:34 špinavý hadr na utírání rukou. Byl jsem tak začerněnej v obličeji,
00:33:39 že jsem nemohl být lépe maskován. Po delší době přišli
00:33:44 2 členové německé pohraniční stráže a strojvůdce mu podal naše papíry.
00:33:50 "Dnes to trvalo dlouho“, pravil 1 z Němců,
00:33:52 "museli jsme důkladně prohlížet, aby nám neproklouzli
00:33:57 2 ministři - Feierabend a Nečas, stíháni zatykačem.“
00:34:01 "Také jsme o jejich útěku informováni“,
00:34:05 odpověděl strojvůdce německy, "takoví lumpové jen přidělávají
00:34:09 jen lidem práci.“ Pak se obrátil na mě a řekl:
00:34:12 "Není-li to pravda, kolego.“
00:35:04 Pan Vejražka? Velice mě těší. Dobrý den. Mně taky.
00:35:08 Chtěl bych tuto 1. kapitolu této části svých vzpomínek
00:35:12 skončit pietní vzpomínkou na ty, kdo mi dopomohli k útěku
00:35:17 a jimž tato skutečnost přitížila v očích nacistické justice.
00:35:24 Dobrý den. Já jsem Ivo Feierabend. Já jsem ta Vejražková.
00:35:28 Pojďte dál. Velice mě těší.
00:35:30 Račte vstoupit.
00:35:31 Borek do toho odboje šel dobrovolně, věděl, co činí,
00:35:35 měl to v sobě tak napsáno. Podle mě už to, že byl v legiích,
00:35:41 a vůbec to, jaký byl a že potom šel do toho odboje,
00:35:45 signalizuje, že on měl v sobě určitý kód,
00:35:48 určitý životní program, a to byl tento.
00:35:50 Takže vlastně on to udělal a v té železniční síti
00:35:53 pan Feierabend mohl být, ale taky nemusel být.
00:35:56 Tam se náhodou dostal váš otec. Myslím si, ne myslím, vím,
00:36:01 že ani matku, ani mně nikdy nenapadlo vyčítat,
00:36:04 že kvůli Feierabendovi náš prastrýc zemřel. Tak to není.
00:36:09 Teprve po válce jsem se dověděl jména všech, kdo mi pomáhali.
00:36:17 Mladý muž, kterého jsem potkal ve Štěpánské ulici,
00:36:21 byl inspektor Ředitelství státních drah v Praze Ctibor Trager
00:36:27 Pro mě je čest, že můj prastrýc mohl zachránit pana Feierabenda,
00:36:32 protože... Já tomu úplně rozumím.
00:36:34 Rozumíte mi, jo? Ať otec udělal nám těžkosti,
00:36:41 tak to bychom mu nikdy nevyčítali. Naopak, máme určitou pýchu z toho.
00:36:46 Jasně. A že ty těžkosti byly úplně zásadní
00:36:49 a mohly jít až na smrt. Ano.
00:36:51 Trager a Vančurová byli odsouzeni k smrti a popraveni.
00:36:57 Filípek ani při vyšetřování na gestapu neprozradil,
00:37:01 že moje žena přinesla pro Vladimíra Grégra 5 tisíc korun.
00:37:09 A tak svým mlčením zachránil celou mou rodinu.
00:37:15 Já jsem měl na toho prvního sjednaný,
00:37:19 poněvadž byl konec školy, zápas v basketu. Bylo horko
00:37:24 a někteří kluci se chtěli jít koupat,
00:37:29 tak pět že nás musí být. A těch 5 se zapřísáhalo, že přijdou
00:37:35 A já jsem nepřišel. Oni se strašně zlobili,
00:37:38 jak to, že jsem nepřišel a že museli hrát ve čtyřech.
00:37:43 A pak přišli na to, proč. Tak pojďte,
00:37:46 půjdeme zase pomaličku.
00:38:44 Ale když my jsme přišli, tady... ZVONÍ ZVON
00:39:36 Do Spojených států jsem jel, s doktorem Mládkem
00:39:40 a společně s delegacemi exilových vlád,
00:39:43 sídlících v Londýně, lodí Queen Mary
00:39:47 ze zátoky u Glasgowa. Slavnostnímu zahájení
00:39:51 Mezinárodní měnové konference Bretton-Woods v ohromném hotelu,
00:39:57 který byl pro konferenci probuzen z válečného spánku,
00:40:02 poslal prezident Roosewelt zvláštní poselství.
00:40:07 Předseda čínské delegace a já jsme byli vybráni,
00:40:12 abychom na ně odpověděli. Jako předseda
00:40:18 československé delegace jsem byl nominálně členem všech komisí,
00:40:25 ale práci v nich vykonávali moji experti. Konečné rozhodnutí
00:40:31 o všech důležitých otázkách bylo ovšem v mých rukách
00:40:37 a často jsem byl v choulostivých situacích,...
00:40:45 ...zejména když jsem se rozhodl hlasovat proti návrhům
00:40:49 sovětské delegace, které obsahovaly výhody pro státy Německem napadené,
00:40:56 tedy také pro Československo, ale taky nepřiměřené,
00:41:00 že by mohly ohrozit úspěšnou činnost
00:41:04 budoucí mezinárodní měnové organizace.
00:41:15 Jakmile jsem vstoupil do prezidentovy pracovny,
00:41:18 viděl jsem, že 1 prezidentova líc je pokleslá a spodní víčko oka
00:41:22 odchlípené. "Pane prezidente, na procházkách v Aston Abbotts,
00:41:29 na něž budu vzpomínat celý život, mluvili jsme o vše možném,
00:41:33 jenom ne o Bohu. Já věřím v Boha a jsem přesvědčen,
00:41:37 že vaše nevolnost je pokyn prozřetelnosti.
00:41:41 Prosím vás znovu, nejezděte do Moskvy a zůstaňte v Londýně.
00:41:45 Máte vážný zdravotní důvod, jímž můžete odůvodnit změnu
00:41:50 svého rozhodnutí a nikdo v tom nemůže hledat politické motivy.
00:41:55 Pane prezidente, nejezděte do Moskvy.“
00:41:58 Prezident to pochopil, podíval se na mne zvláštním pohledem
00:42:02 a řekl: "Kolego, teď už je pozdě." A celou cestu do Londýna
00:42:08 mi za volantem nešel z hlavy prezidentův zvláštní pohled
00:42:11 a jeho slova: Teď už je pozdě.
00:42:16 Měl jsem diskuzi s českým historikem, který říkal,
00:42:21 co měl ten Beneš dělat. Ty dějiny šly touto cestou,
00:42:24 Beneš to vystihl a kráčel s nimi. Já jsem říkal,
00:42:28 co takový doktor Feierabend. A on říkal, že to se neprosadilo,
00:42:32 to je mrtvé rameno. Já jsem s ním nesouhlasil
00:42:37 a nesouhlasím dodneška. Říkal jsem tomu historikovi:
00:42:41 "Prosím vás, Feierabend dokázal 1 věc,
00:42:45 dokázal z té politiky odejít ve chvíli, kdy věděl,
00:42:48 že tam nemůže prosadit své.“ Říkal jsem, že já mám Benešovi
00:42:53 i Janu Masarykovi za zlé, že v době, kdy věděli,
00:42:59 že nemohou prosadit ani zlomeček toho kompromisu,
00:43:02 který považovali za únosný, se tam stále udržovali.
00:43:07 Jan Masaryk je prý autorem slavné věty:
00:43:11 Odjel jsem do Moskvy jako zahraniční ministr
00:43:14 nezávislého státu a vrátil jsem se jako Stalinův pohunek.
00:43:18 No, to je podle mě špatné poselství a doktor Feierabend vyslal
00:43:24 dobré poselství. Feierabend tam není, to znamená,
00:43:27 že ten směr se dává někam, kam si nepřejeme.
00:43:32 V pondělí 12.2.1945 byl pro mne velmi pohnutý den.
00:43:37 Beneš mě přijal přátelsky a hned úvodem řekl,
00:43:41 že jsem jistě vše řádně uvážil a že na demisi nepomýšlím.
00:43:46 Když jsem řekl, že po bedlivém rozboru situace
00:43:49 přicházím, abych podal demisi, prohlásil, že to nesmím udělat.
00:43:54 Jsem členem jeho vlády a on mi ničím neublížil.
00:43:59 Vyložil jsem podrobně důvody, které mě přinutily k demisi.
00:44:03 Postup socialistického bloku mě utvrdil v přesvědčení,
00:44:08 že je pod vlivem komunistů
00:44:10 a nebude zachovávat demokratické zásady.
00:44:31 Po odchodu Němců a před příchodem ruské armády
00:44:35 se lid vrhl na zámek a dvůr, jako na symbol německé moci,
00:44:40 a řádil za mlčenlivého souhlasu Místního národního výboru.
00:44:45 Když bylo všechno rozkradeno, národní výbor sklidil úrodu
00:44:50 a její výtěžek utratil, teprve pak mi můj statek vrátil.
00:45:52 Na Místním národním výboru nastalo velké znepokojení,
00:45:57 když jsem žádal, aby ostatky byly vykopány
00:46:00 a pohřbeny jinde. Členové výboru snažně prosili,
00:46:03 abych to nežádal a neučinil o tom
00:46:06 žádné hlášení v Rokycanech. Vyhověl jsem jim
00:46:09 a tím si vykoupil klid a mír i u těch nejzuřivějších komunistů.
00:46:44 V poledne jsme slyšeli doma v rozhlase,
00:46:47 že prezident přijal demisi odstoupivších ministrů
00:46:51 a podepsal novou Gottwaldovu vládu.
00:46:56 Byl jsem si vědom toho, že je to historický okamžik
00:47:00 pro národ a stát. Nebyl jsem doma ani půl hodiny,
00:47:05 když jsem slyšel ve svém pokoji, že někdo u vily zvoní.
00:47:12 Vykoukl jsem za záclonou z okna a viděl u branky neznámého muže,
00:47:17 s nímž mluvil Ivo.
00:50:13 Dne 9.7.1950 jsme přistáli v New Yorku
00:50:19 a začali vést nový život v Novém světě.
00:50:24 Přibyli jsme do Ameriky jako žebráci,
00:50:28 mně už bylo 59 let, a museli jsme začínat znovu.
00:50:34 Zbyla nám však naše užší rodina a to byla velká vzpruha.
00:50:40 Nikdy v životě jsme nezaháleli, i když jsme žili v bohatství,
00:50:46 a chudoba nás v ničem nezměnila. Pravé štěstí jsme hledali a našli
00:50:54 ve svobodném životě při činorodé práci.
00:51:06 Konec.
00:51:42 Pamatujete se na otce, když jste byl ve Washingtonu?
00:51:46 Pamatuji, ano. Mluvil jsem s ním, ale byl tehdy
00:51:50 už dost starý a unavený, ale mám to v dobré paměti.
00:51:54 Já jsem chystal knížku jakýchsi reportáží,
00:51:59 rozhovorů s předúnorovou politickou garniturou.
00:52:05 Byl jsem v té době odsud první, který se odvážil je navštívit,
00:52:12 a ještě navíc jsem s nimi dělal ty hovory. Chtěl jsem to vydat
00:52:16 jako knížečku a že by to vycházelo na pokračování
00:52:21 v Literárních novinách. Ale mezitím přišla vojska
00:52:27 a doma mi to sebrali při domovní prohlídce policajti.
00:52:32 Už jsem to nikdy neviděl. Někde to existuje...
00:53:15 Steve...
00:53:18 A já?
00:53:25 Tady je taky.
00:53:39 V roce 1968 jsme tam byli všichni, zrovna v té době,
00:53:44 kdy přijeli Rusové s tanky.
00:53:53 A rok 1969, neštěstí bylo tam to rozloučení.
00:54:00 Tenkrát byl večer na rozloučenou a Láda ještě říkal:
00:54:09 "Holky, dejte se do gala, dneska bude slavnostní večeře.“
00:54:16 Tak jsme se všichni sešli u večeře a najednou u toho stolu se
00:54:28 on předklonil a říkal, že mu je hrozně zle.
00:54:36 My jsme ho vzali a vynesli ven. Tam jsme ho položili
00:54:41 a on říkal: "Já mám něco v břiše, já mám něco ve střevech.“
00:54:50 A vysloveně odcházel, to bylo vidět.
00:56:15 Skryté titulky: Dušková
00:56:17 .
Americký filmový tvůrce Tom Feierabend surfuje napříč světadíly i desetiletími, aby vystopoval osud své české rodiny od 30. let až do současnosti.
Jeho dědeček, Dr. Ladislav Feierabend byl po Mnichově prezidentem Benešem vtažen do politiky. Jako ministr zemědělství před i během nacistické okupace se stal význačným členem odboje. Po odhalení gestapem Feierabend za dramatických okolností uprchl do Londýna, kde se připojil k Benešově exilové vládě. Převážná část jeho rodiny byla poslána do koncentračního tábora, ale všichni jako zázrakem přežili. V roce 1948 Ladislav Feierabend opět těsně unikl zatčení a odjel se svojí ženou a dětmi do exilu. Jeho rodina byla rozptýlena po Evropě a Americe.
Režisér Tom Feierabend se znovu vrací k příběhům, které slýchával jako malý, od cimrmanovských ód na Čechy za první republiky až k vyprávění o hrůzách, které následovaly. Příběhům, které balancují mezi realitou a mýtem, mezi malou a velkou historií. Provází nás od kalifornské pláže, kde vyrostl, k řece Malši, kde jeho dědeček v 30. letech natáčel své děti. Poté pokračuje dále – přes Terezín, Dachau, Paříž, Londýn, Bretton Woods a Washington až do současné Prahy.
Film splétá dohromady rodinné filmy tří generací, úryvky z memoárů Ladislava Feierabenda, historické a policejní archivy a osobní svěděctví rodiny Feierabendovi a významnných Čechů včetně Václava Havla, Medy Mládkové, Milana Uhdeho a Pavla Žáčka.
Tato hluboce intimní a překvapivě osobitá cesta filmaře Toma Feierabenda k jeho vlastní identitě nabízí neobvyklý vhled do identity českého národa.