Primáš, muzikant, zpěvák a etnolog (2007). Režie D. Hrubá
00:00:04 PÍSEŇ.
00:00:08 Otvírajte sa, strážnické brány,
00:00:20 tam seděl jeden šohajek švarný.
00:00:35 Být primášem, to prostě znamená se vydávat.
00:00:51 Kdykoli jdu přes tento zámecký park,
00:00:54 tak nikdy neopomenu se poklonit.
00:01:00 HUDBA.
00:01:15 On si mohl dovolit poslat "někam“ i třeba toho ministra.
00:01:27 Ono to nebylo tak jednoduché mět primáše v rodině.
00:01:38 Třeba taková opravdovost, to vyjádření pravdy.
00:01:51 Dal aj kamarádovi vyniknout.
00:02:01 Jak o něm nemáme mluvit pěkně?
00:02:03 Když má takových hříchů za sebou...
00:02:06 Já tuto písničku mám hrozně rád.
00:02:10 I přestože jsem se, tak jako ona, ve Strážnici nenarodil.
00:02:15 Pocházel z Českomoravské vysočiny, tam prožil svoje dětství
00:02:19 a za rodiči se odtud dál stěhoval, nejdřív do Židlochovic,
00:02:24 a jeho otec, berní úředník, byl za trest přemístěn
00:02:28 do Strážnice.
00:02:29 No a Strážnice mu úplně učarovala.
00:02:32 Hlavně ty slovácké písničky.
00:02:38 Protože to byl vlastně muzikant tělem i duší.
00:02:41 PÍSEŇ.
00:02:43 Na petrovských dolinách,
00:02:44 na petrovských dolinách,
00:02:49 rozmarýn rozkvétá,
00:02:51 rozmarýn rozkvétá.
00:02:58 Ač babička měla snahu, když se podíváte na fotky,
00:03:02 mít z něho chlapečka v bílých punčoškách,
00:03:05 tak on se od toho "trhl“.
00:03:09 Mamince se zdály slovácké písničky trochu hlučné.
00:03:14 Potom, když se začalo "krúžkařit",
00:03:18 ta já jsem taky byla člen toho krúžku,
00:03:21 tzn. že jsem pro jeho práci byla samozřejmě velice nakloněná.
00:03:26 A ještě když jsem vycítila, že on je nakloněný mně,
00:03:29 tak se to v rodině rozjelo a z toho potom byla svatba
00:03:34 a nastoupily 2 dcery.
00:03:39 Takže v tom jsme potom pokračovaly my, pro změnu.
00:03:47 HUDBA.
00:03:55 Jako každý pořádný chlap mám dcery.
00:04:00 SMÍCH.
00:04:02 A sice 2.
00:04:07 PÍSEŇ.
00:04:08 Oj můj nebožtík,
00:04:10 už je nebožtík.
00:04:12 Starší, ta už mě udělala 2x dědečkem.
00:04:15 A udělala mě dědečkem 2 vnuků.
00:04:19 A doufám, že když už mě naše holky neužily jako tátu,
00:04:24 rozběhané mládí atd.,
00:04:27 takže aspoň tito vnoučkové jednou užijou dědka.
00:04:37 PÍSEŇ.
00:04:39 Ten strážnický zámek mezi horama,
00:04:41 ten strážnický zámek mezi horama,
00:04:47 povídalo švarné dívča,
00:04:49 povídalo švarné dívča,
00:04:51 že půjde s náma.
00:04:54 Děda umřel, když mi bylo 3.
00:04:56 Ještě si pamatuju, jak děda sedí v kuchyni
00:04:59 a něco mně strašně důležitého říká.
00:05:01 Jedna vzpomínka:
00:05:02 sedí pod hodinama s kukačkou,
00:05:05 má takhle pohárek, něco vykládá a to je jediná vzpomínka, co mám.
00:05:08 A to mě těsně předtím lištil a tobě řekl,
00:05:10 že si to nemáš tak brát,
00:05:11 protože jsem ti těsně předtím sebral lopatku na písek.
00:05:15 SMÍCH.
00:05:16 To já už třeba nevím, že.
00:05:17 To já už vím, mně bylo 6.
00:05:21 Umřel v r. 1983.
00:05:25 Mně bylo mínus 6.
00:05:28 Vyrůstám v Brně a tam když se řekne folklór,
00:05:32 tak všichni řeknou:
00:05:33 jsi blbej nebo co?
00:05:36 Tam to není "cool“.
00:05:39 Občas jezdím do Strážnice za babičkou a tak,
00:05:42 občas mě to trochu k tomu folklóru táhne,
00:05:46 když tady vidím bratrance a kluky, jak hrajou.
00:05:51 Říkal jsem si: proč já nehraju?
00:05:54 Předtím jsem hrál na klavír,
00:05:56 ve městě se hraje hodně na klavír,
00:05:58 na kytaru, klavír a všechno možné,
00:06:01 housle tam moc nejsou,
00:06:03 tak jsem si říkal, že to zkusím.
00:06:06 HUDBA.
00:06:12 PÍSEŇ.
00:06:27 Dobré ráno bývá,
00:06:32 když kohútek zpívá,
00:06:40 vstávaj hore, milá,
00:06:45 už sa rozednívá.
00:06:53 Jako ne že bychom přímo čerpali z dědy,
00:06:56 ale ty nahrávky samozřejmě známe.
00:07:00 Ale není to tak,
00:07:02 že bychom to podle toho nějak vymýšleli a kopírovali.
00:07:05 Máme pár sad, pár oblíbených písniček,
00:07:08 které nám předali jeho muzikanti,
00:07:11 třeba nějaká sepsaná pásma,
00:07:14 která jsme od nich dostali vyloženě proto,
00:07:16 abychom je hráli.
00:07:18 Víceméně je hráváme,
00:07:20 ale spíš hrajeme to, co jsme kde slyšeli,
00:07:23 co se nám líbilo, co cítíme.
00:07:25 Rozhodně to nekopírujeme jen proto, že to hrával děda.
00:07:29 Musíme k tomu mít nějaký osobní vztah.
00:07:33 PÍSEŇ.
00:07:36 Kdosi leží vedle mě,
00:07:38 má to nožky aj mančošky,
00:07:42 nechce dojít ode mě,
00:07:48 má to nožky aj mančošky,
00:07:52 nechce dojít ode mě.
00:07:57 HUDBA.
00:08:28 Muzika Slávka Volavého, taká, jak je známá,
00:08:33 vznikla ze 2 takových proudů.
00:08:36 My jsme se sešli coby 14 až 15 - letí chlapci,
00:08:40 on v té době hrával,
00:08:42 protože tehdy byla ve Strážnici muzika Janíčka Horného,
00:08:46 to už byli starší pánové,
00:08:49 no a tak jsme se nějak dali dohromady,
00:08:51 a teprve v r. 1945, na jaře po osvobození,
00:08:55 jsme tedy konečně vypluli jako jednolitá mladá muzika.
00:09:01 Tenkrát byl ten folklór opravdu klenot.
00:09:04 Lidi si toho úžasně považovali.
00:09:07 Dovedl z nás vytáhnout i to, co v nás vůbec nebylo.
00:09:11 Protože my jsme byli všeci amatéři a samouci.
00:09:16 Když měl 60 roků, a on už byl takový "rachuňkový“,
00:09:19 jak se u nás říká, tak jsem mu říkala: no jo, Slávku.
00:09:24 Já vím, že na tom zdravotně nejsi nejlíp.
00:09:27 Ale ty už máš 120, ne 60.
00:09:30 Protože žiješ ve dne v noci.
00:09:33 Měl zdravotní problémy,
00:09:35 obzvláště v posledních 10 letech,
00:09:38 ale před lidma byl vždycky "jura“.
00:09:42 Zemřel o půl 12 v noci a na druhý den měl brát důchod.
00:09:51 Místo Slávka nastoupil náš tercáš,
00:09:54 Miloš Slováček,
00:09:57 který byl Bohem nadaný tercáš.
00:10:01 Hrát druhý hlas, to není žádná legrace,
00:10:05 a on měl obzvlášť schopnosti.
00:10:07 Při vší úctě ale Slávka plně nenahradil.
00:10:12 Protože Slávek byl Slávek
00:10:14 a jeho zase nikdo nenahradil jako tercáře.
00:10:19 Čili my jsme odchodem Slávka ztratili 2 stěžejní místa v muzice.
00:10:26 A tady je Miloš Slováček, mé druhé muzikantské "já“.
00:10:30 Nenahraditelný tercáš.
00:10:34 A chlapec, primáš, který vždy podržel muziku.
00:10:39 My jsme sice hráli ještě dalších 10 roků,
00:10:42 ale Slávek už tu nebyl.
00:10:45 To se nedá nic dělat.
00:10:48 HUDBA.
00:11:04 Se Slávkem jsem se znal ze Strážnice,
00:11:09 já jsem sice z Kyjova,
00:11:11 ale hned jako dítě jsem přišel do Strážnice
00:11:14 a tam jsem prožil mládí.
00:11:19 Samozřejmě jsme chodili do "Slováckého krúžku“,
00:11:23 a jak se tam bavil s Jaromírem Behounkem,
00:11:24 což byl šéf této "krúžkovské muziky“,
00:11:27 tak tomu říká: tož víš, Jaróšu, co já včíl?
00:11:30 Konzervatoře jsem nechal,
00:11:32 protože se chcu stat filozofem,
00:11:34 ale co mám dělat?
00:11:39 A ten mu říká: nedělej nic.
00:11:42 Samozřejmě Paganini ani Ondříček už z tebe nebude.
00:11:46 Ale može se stat z tebe Slávek Volavý.
00:11:49 Tak jsem se nestal koncertním hráčem,
00:11:52 ale stal jsem se lidovým hudcem, primášem.
00:12:01 Byl úžasně společenský tvor, a vtipný.
00:12:04 Protože on tedy, to musím říct, byl chytrý chlap.
00:12:07 On taky měl pořád stohy knížek u postele
00:12:10 a to věčně něco studoval.
00:12:13 Znal výborně francouzsky,
00:12:15 rusky, protože byl profesorem ruštiny a češtiny,
00:12:19 německy mluvil výborně.
00:12:24 U každého člověka si nejvíce vážím toho,
00:12:29 že dokáže něco čistého, něco pozitivního,
00:12:32 podporovat něco mimořádného
00:12:34 a přenést to zase o nějakou tu generaci dál.
00:12:38 A v tomto bych viděla ten jeho největší význam.
00:12:42 PÍSEŇ.
00:12:44 Snad si, chlapci, vzpomenete,
00:12:48 až mě tu mět nebudete,
00:12:54 snad si na mě vzpomenete,
00:13:02 až mě tu mět nebudete.
00:13:11 Tady je velice pěkná fotka se stařenkú Procházkovú,
00:13:15 kerá byla naša renomovaná zpěvačka
00:13:19 a kerá se dožila málem 100 let
00:13:22 a pro nás byla prostě taková stařenka.
00:13:29 Maminka.
00:13:31 A babička.
00:13:32 Stařenku Procházkovou objevil už vlastně profesor Vladimír Ulehla
00:13:37 a Volavý ji po válce převzal už jako hotovou zpěvačku,
00:13:42 která byla známá ve Strážnici
00:13:45 a pak s ní pronikl a dobýval celý svět.
00:13:48 Dr. Volavý působil celých 26 let
00:13:51 jako ředitel Ústavu lidové kultury ve Strážnici
00:13:56 a jeho sídlem byla kancelář v této věži.
00:13:59 Kulatá kancelář, kam jsme chodívali na "kobereček“,
00:14:03 protože já jsem byl také zaměstnanec tehdejšího ústavu.
00:14:07 Ale já jsem ho poznal i z jiné strany,
00:14:10 nejen jako svého ředitele,
00:14:12 ale taky hodně jako muzikanta.
00:14:15 Někdy stačilo, když pohnul ramenem a už každý věděl, co se má hrát,
00:14:19 ale muselo to být podle něho.
00:14:22 Celá rodina byla v nasazení.
00:14:26 Otec šéfoval, mezitím hrál s muzikou,
00:14:29 když přes den řediteloval,
00:14:31 vzal večer husle a do noci tam hrál.
00:14:34 Někdy už nechodil ani dom.
00:14:39 Když on se vrátil domů, tak chtěl klid.
00:14:43 Takže pro nás to byla doslovně "odyssea“,
00:14:46 protože holky musely šeptat a tatínek spinkal.
00:14:53 Já bych řekla, že on byl hrozně rád,
00:14:56 když byl obklopený celou rodinou.
00:14:59 Nebylo to lehké, ale bylo to veselé.
00:15:01 SMÍCH.
00:15:04 Slávek, kromě toho, že byl samozřejmě primáš,
00:15:08 excelentní, tak uměl taky pěkně zpívat,
00:15:11 měl veliký smysl pro harmonii řeči,
00:15:15 takže pro něho bylo úplně běžné uvádět jakýkoli pořad.
00:15:25 Dobrý večer, přátelé,
00:15:26 já vás vítám zas na další “Voničce“,
00:15:30 tentokrát budu vám hrát já strážnickou písničku,
00:15:34 kterou se také budeme učit.
00:15:42 Otvíráme s ní také každoročně dny nevšední.
00:15:45 Strážnické dny.
00:15:46 V té Strážnici, kde snad, jako v jediné na celém světě,
00:15:51 mezi 2 dny není noci.
00:15:56 O těchto tématech se u nás hodně mluvilo.
00:15:59 Ať už to byla práce v Ústavu pro lidové umění,
00:16:02 ať to bylo zakládání skanzenu ve Strážnici,
00:16:05 kolikrát jsme tady stáli nad vypracovaným modelem,
00:16:09 nad tím, kam se naveze která kupička hlíny na stavbu,
00:16:12 kde bude jaká chalupa,
00:16:14 protože já ještě jako děcko si vlastně pamatuju,
00:16:16 že tam byla rovná louka a toto bylo jenom v myšlenkách.
00:16:20 Takže my až doposud sledujeme,
00:16:22 co se tam děje, co tam žije, kdo tam co pořádá ve skanzenu,
00:16:26 jak jsou ty akce úspěšné.
00:16:28 Přestože na tom nejsme nějak osobně zainteresovaní,
00:16:32 tak máme zájem, äby to bylo navštěvované,
00:16:34 aby žilo.
00:16:36 Aby se ta myšlenka rozvíjela dál.
00:16:40 PÍSEŇ.
00:16:42 Chodníček trhavý,
00:16:45 okolo Moravy,
00:16:51 chodníček trhavý.
00:17:09 On má zajisté velké zásluhy o tehdejší strážnické slavnosti,
00:17:14 o mezinárodní folklórní festival,
00:17:16 on velmi zdařile navázal na zakladatele z 50. let,
00:17:21 s folklóristy a jinými odborníky určoval směr toho festivalu,
00:17:27 kde i přes různé dobové extrémy
00:17:32 zůstal hlavním předmětem opravdový folklór.
00:17:37 Jednou z hlavních myšlenek tohoto folklórního festivalu
00:17:42 je taková nosná idea proletářského internacionalismu.
00:17:50 To je toho takový důkaz, jaksi.
00:18:03 Alois Indra.
00:18:04 Veliký pán.
00:18:10 Když tady byl kdysi na slavnosti a odjížděl,
00:18:13 tak před Bludníkem byly davy lidí.
00:18:19 Když se loučil, tak Slávek s muzikou hráli.
00:18:24 A zpívalo se.
00:18:26 "S pánem Bohem jdem od vás“.
00:18:30 Chudáci ti nenápadní pánové.
00:18:32 Člověk se až bavil tím,
00:18:34 jestli mají poslouchat nebo ne,
00:18:37 jestli se mají dívat nebo nemají.
00:18:40 A odzpívaly se všecky sloky,
00:18:42 muzika zahrála, lidi okolo poslouchali...
00:18:50 To si tak každý nemohl dovolit.
00:18:52 Pánové, fakt byste mu záviděli.
00:18:56 Já jsem s ním radši nikde nechodila.
00:18:59 Protože někdy mě to už naštvalo.
00:19:02 Protože já jsem s ním šla,
00:19:04 on pořád hrál, kulil oči a mrkal,
00:19:06 a já říkám: tož poslouchej, já su tu zbytečná.
00:19:10 Nač mě s sebou bereš?
00:19:12 "Mamko,
00:19:14 já musím ještě vyzkoušet,
00:19:16 jestli nějak působím na ty ženské.
00:19:18 To já musím, já si vždycky najdu nějakou oběť.“
00:19:22 Jenomže já jsem ho za celý večer neviděla!
00:19:26 Tak ono to bylo ještě trošku jinak.
00:19:29 Ale ještě dnes se s tím setkáváte u primášů,
00:19:32 hlavně u mladých kluků.
00:19:34 On umí pár dobrých hmatů, umí pár akordů
00:19:38 a najednou je z něho obrovský umělec,
00:19:41 tváří se a důležitě to prožívá,
00:19:43 přivřené oči a tak a nepodívá se do sálu.
00:19:48 A to je nejhorší, že nemá kontakt s divákem.
00:19:51 A na toto otec vždycky říkal:
00:19:54 to já si tam vždycky nějakou najdu a teď to na ňu hraju.
00:19:58 A to okamžitě zaujme celý ten sál.
00:20:01 A já myslím, že je to obrovské plus.
00:20:04 To tito pánové uměli.
00:20:06 To uměl Bohoušek Smejkal,
00:20:08 to uměl otec,
00:20:09 to uměl Kobzík,
00:20:11 protože oni se učili jeden od druhého.
00:20:14 Opravdu, to byly prostě kontakty.
00:20:17 A Jarin Staněk, prosím tě?
00:20:21 HUDBA.
00:20:40 Když někdo vidí Víťu, jak hraje, tak to je prostě dědek jak vyšitý.
00:20:45 On to sice před 10 rokama v hlavě neměl,
00:20:48 ale pak sa mu to tam dostalo, do tých ruk.
00:20:49 No tak jo, no.
00:20:53 Ale to řekne úplně každý, kdo ho zná,
00:20:57 že tak, jak hrával děda,
00:20:59 hraje podobně teďka Víťa.
00:21:01 Je to podobná technika hraní,
00:21:02 husle tomu také pomáhají,
00:21:04 protože hraje na dědové husle a dělá strašně moc.
00:21:07 Ta muzika není vymakaná technicky, ale má to prostě "kule“.
00:21:10 Ta muzika je na tom poskládaná a má to šmrnc.
00:21:13 To je super.
00:21:14 Muzikanty bez kulí nebereme.
00:21:16 SMÍCH.
00:21:20 No a kromě jiného je třeba připomnět,
00:21:22 že Víťovi se před 3 týdňama narodil synátor,
00:21:25 pro změnu je to taky Víťa,
00:21:27 takže legendární jméno.
00:21:30 Vítězslav III.
00:21:32 Takže jsme teď všichni v očekávání,
00:21:34 co z toho za takových 15 roků vznikne.
00:21:38 Na Vítězslavy.
00:21:44 Takže ať nám naši potomci rostou.
00:21:48 HUDBA.
00:22:10 PÍSEŇ.
00:22:16 Ej, hájek, hájek,
00:22:21 zelený hájek,
00:22:28 krásné dívky jak marjánek,
00:22:39 hoja, hoja.
00:22:58 Skryté titulky: Hana Svanovská
00:23:02 .
Pocházel z Českomoravské vysočiny, tam prožil svoje dětství a za rodiči se odtud dál stěhoval, nejdřív do Židlochovic. Jeho otec, berní úředník, byl za trest přemístěn do Strážnice, která mu úplně učarovala. Hlavně ty slovácké písničky.
Protože to byl vlastně muzikant tělem i duší.