00:00:09 Á, Televize, co?
00:00:15 Dneska tady máme zajímavé záběry.
00:00:19 Když se někdo dostal do Národního divadla, tak to byl vrchol,
00:00:22 protože výš už nic nebylo.
00:00:24 A najednou on se rozhodl, že výš je Jan Werich.
00:00:32 Tady v tomto prostoru při pořadu Hovory H to bylo k prasknutí -
00:00:36 smíchy, potlesky...
00:00:47 Musel se chovat tak, aby mohl dělat, což bylo strašně důležité,
00:00:51 ale na straně druhé, aby se ráno mohl na sebe podívat do zrcadla.
00:00:58 Seděl tam nahoře na té skruži, dostal záchvat a spadl tam.
00:01:07 Ona stála u dveří a říkala mu - vezmi si kapesník, peníze, klíče,
00:01:13 a pak přidala - a hlavu, hlavu s sebou!
00:01:18 On nevěděl, kde má ponožky.
00:01:21 On se za všechny své filmy trochu styděl, pouze uznával Dva písaře.
00:01:29 Miroslav měl rád víno, ale možná to bude pro mnohé lidi překvapení,
00:01:36 on vínu vůbec nerozuměl a vždy říkal, že je mu jedno, co pije.
00:01:44 Neznám nikoho z naší branže, kdo by neměl rád Horníčka.
00:02:02 UKÁZKA
00:02:03 Já vás přišel usvědčit!
00:02:04 Netvařte se tak tupě!
00:02:05 Ukažte! A pardon, vy tak vypadáte.
00:02:09 - Jste Jaroslav Holoubek?
- Jsem.
00:02:10 - Bydlíte tady?
- Bydlím.
00:02:11 - Vidíte?
- Vidím.
00:02:13 Tak vidíte!
00:02:14 Otevřete tu skříň! Je v ní moje žena!
00:02:18 Ženo!
00:02:20 Jak odporné! Moje žena v objetí vašich svršků!
00:02:23 On nebyl klasický herec a celou dobu tím jakoby trpěl.
00:02:30 Byl výrazná osobnost, ale nebyl tvůrce rolí.
00:02:34 On na jevišti přitahoval pozornost, ale byl to pořád Horníček.
00:02:40 Zaplaťpánbůh, že neměl vlastnosti klasického herce,
00:02:44 že dělal, co dělal, protože v tom, co dělal - povídání, v jeho stylu
00:02:50 byl neopakovatelný a mistrný.
00:02:56 UKÁZKA
00:02:57 A ten člověk přijel k nám, a protože věděl, že záběr
00:03:00 je od stolku nahoru, tak vlezl pod stůl, kde nebyl vidět,
00:03:03 do ruky mi vložil papírek, kde bylo napsáno: ZRYCHLIT!
00:03:09 To byl vzkaz od režiséra.
00:03:12 Za těchto podmínek, za takovýchto partyzánských podmínek vznikal
00:03:18 televizní pořad.
00:03:19 Takže se nedivte, že mezi Rusalkou a princem projde pán s prknem,
00:03:25 to není režijní nápad, to je nutnost!
00:03:28 On jinudy nemohl.
00:03:30 Proto říkám, že Televize je v plenkách už řadu let.
00:03:41 Mám dojem, že za partnera potřeboval mít Horníček
00:03:48 posluchače a diváka a čtenáře vnímavého,
00:03:50 nemohl mít za partnera pitomce.
00:03:53 Na druhé straně nepotřeval mít akademika.
00:03:56 Dokonce se domnívám, že divadlo pro akademiky nedělal,
00:04:00 bylo to divadlo, které umělo bavit jak vysokoškolského
00:04:04 profesora, tak paní, která chodila po odpoledních uklízet.
00:04:10 Vždycky jsem ho viděl jako klauna.
00:04:14 I u nás v Semaforu si dokonce dopřál svůj sen,
00:04:17 kdy hrál klauna s červeným frňákem.
00:04:20 Většinou hrál komické role nebo role, které silně pracovaly
00:04:28 s humorem.
00:04:32 UKÁZKA
00:04:33 Bydlím, nebydlím.
00:04:34 Kdo může s jistotou tvrdit, že vůbec někde bydlí?
00:04:37 Snad jedině hlemýžď.
00:04:39 Může-li hlemýžď vůbec něco tvrdit?!
00:04:42 Ale pane, tady se hraje divadlo!
00:04:45 A kde se nehraje?!
00:04:50 Stejně vtipný a duchaplný byl i v soukromí,
00:04:53 ale nedá se říci, že by to byl bavič společnosti jako Menšík
00:05:02 nebo Jiří Sovák.
00:05:07 Bylo to spíše glosátor, který uměl senzačně okomentovat situaci.
00:05:14 Byl to těžký introvert a zdaleka nesršel pořád vtipem.
00:05:27 I doma byly chvilky, kdy se mu chtělo vtipnit,
00:05:33 ale měl mnoho chvílí, kdy se mu vtipnit nechtělo a chtěl být sám.
00:05:37 Horníček byl stokrát opakován, že si velice váží samoty.
00:05:48 Říkal, že umí být sám, i když je kolem plno lidí.
00:05:53 My jsme se vždy divili, že má pořád dobrou náladu,
00:05:56 ale on ji neměl, on také měl své chmury.
00:06:00 Když jsme se ho ptali, proč má pořád tak dobrou náladu,
00:06:02 odpovídal: Snadno, ukazuji se vám jen zřídka.
00:06:10 UKÁZKA
00:06:34 On mi svědčil, že budu dobrým manželem.
00:06:36 Tehdy jsme si ještě vykali.
00:06:38 Řekl mi: Pane Dostál, že neřeknete ano, až já vám to dovolím?!
00:06:44 Já jsem se divil, proč bych to neudělal.
00:06:48 V oddací síni se mě ptali, zda si beru dobrovolně Marcelu,
00:06:53 nebo jak se to říká.
00:06:59 Já jsem se obrátil na Horníčka a čekal jsem na jeho pokynutí.
00:07:04 Mirek stál, vůbec se na mě nedíval - možná 20 vteřin!
00:07:18 Já jsem se na něj zoufale díval.
00:07:25 Bylo to strašné, v síni už nastával šum, oddávající byl neklidný...
00:07:33 Miroslav se na mě pak podíval a řekl: Tak jo.
00:07:37 A já jsem tehdy řekl ano.
00:07:41 On byl pyšný na to, že se narodil v Plzni, že je Plzeňák,
00:07:46 že tady vystudoval gymnázium, že tady začal jako student
00:07:53 hrát divadlo...
00:07:56 Od dospívání ho prý více zajímala četba než škola.
00:08:02 Také jsme si řekli, že nás spojuje to, že jsme katastrofálně
00:08:07 ztroskotali na střední škole.
00:08:11 Jak Horníček řekl: Pluli jsme bez jakýchkoliv kormidel.
00:08:20 Jeho maminku jsem znala velmi dobře.
00:08:23 Maminka byla natolik hovorná, že mi všechno řekla.
00:08:28 O tatínkovi se nehovořilo, protože zemřel velice brzy.
00:08:40 Tatínek byl ten, po kterém zdědil onen typ humoru -
00:08:45 jak říkal, klukovského humoru.
00:08:51 Maminka si hrála na nóbl dámu, což mu nebylo milé.
00:08:57 Nechci říci, že neměl rád maminku, ale tatínka měl raději.
00:09:02 Zažili jsme spolu Divadlo Satiry, což bylo jeho doménou,
00:09:12 protože tam se improvizovalo, v čemž on byl mistr nad mistry!
00:09:21 UKÁZKA
00:09:30 Pardon, já jen, že jste mi nějaký povědomý.
00:09:34 (hovoří francouzsky)
00:09:36 - To je možné.
- Možné, hm.
00:09:38 Pardon, nehrál vy jste v nějakém filmu?
00:09:40 Ano.
00:09:43 - Ve kterém filmu?
- Tři mušketýři.
00:09:49 - Kterou roli?
- D Artagnan.
00:09:55 Á, pardon.
00:09:57 V tom případě navrhuji vyřešit náš spor telefonicky.
00:10:00 Z Divadla Satiry pak přešel rovnýma nohama do Národního divadla.
00:10:08 Vydržel tam kolik let, ale sám si z této éry dělal legraci.
00:10:19 Sám říkal, že v Národním divadle hrál nejvíce Artagonova syna,
00:10:27 nejstrašnější roli svého života, která se nedá hrát.
00:10:30 Ani to nebyla jeho touha - hrát Čechova...
00:10:37 To, že odešel z Národního divadla, byl neobvyklý krok,
00:10:45 protože když se tam někdo dostal, tak to byl vrchol,
00:10:50 výš už nic nebylo.
00:10:52 On se najednou rozhodl, že výš je Jan Werich.
00:10:56 Nevím o tom, že by jiný herec dobrovolně odešel
00:11:00 z Národního divadla na méně významný a placený post.
00:11:08 Traduje se, že si ho Werich vybral podle toho, jak ho viděl hrát.
00:11:12 Já tvrdím, že to není pravda, protože Werich byl z diváků,
00:11:18 kteří se v Divadle Satiry nejvíce řechtali a publikum se smálo tomu,
00:11:22 jak se směje Werich.
00:11:24 On asi věděl, koho si do souboru bere, a kdo bude náhražkou
00:11:29 za Jiřího Voskovce.
00:11:31 Horníček nebyl zpočátku rovnocenný partner Wericha.
00:11:37 Je to logické, protože tam byl generační rozdíl.
00:11:49 Horníček byl zpočátku "nahrávač".
00:11:53 On se z toho vylhal tím, že si zvolil roli jakéhosi učedníka,
00:12:02 který poslouchá gejzír Werichových nápadů a občas něco přihodí.
00:12:09 Horníček se Wericha strašlivě bál. Oni měli konflikty.
00:12:16 Werich byl nesmírně silná osobnost, Horníček byl z něj velmi vyplašený.
00:12:30 Úcta tam byla obrovská a zabraňovala vřelejšímu vztahu.
00:12:43 Horníček nepatřil k těm, kteří by chodili do domácnosti pana Wericha.
00:12:53 Horníček později vzpomínal, jak Werich strašně nerad zkoušel.
00:12:57 Nenáviděl divadlo, říkal, že přes den je divadlo hrozné pracoviště.
00:13:02 Horníček si myslel, že s Werichem přece něco nacvičí...
00:13:08 Werich mu odpověděl: Znáte text? Četl jste Caesara? Tak o co jde?!
00:13:15 Obecenstvo i lidé, kteří za první republiky viděli pana Voskovce
00:13:25 v tomto divadle V + W Horníčka brali, k Werichovi patřil.
00:13:31 Nechtěl bych být na premiéře Caesara v roce 1955,
00:13:37 kdy publikum mělo v živé paměti na téže scéně bílou masku
00:13:41 Jiřího Voskovce. To musely být strašné nervy.
00:13:45 To byl moment, kdy on stanul vedle Wericha a našel si svou
00:13:49 polohu a uhrál ji.
00:13:52 Jsou místa, která jsou naprosto jeho, a která nebýt Horníčka,
00:13:56 by Wericha ani nenapadly.
00:13:59 Werich mu pak složil poklonu, že takové dialogy by nikdy
00:14:02 nevznikly, nebýt jeho pohotovosti a schopnosti vracet míček.
00:14:08 Vy jste se díval na mé Hovory, pane Werich?
00:14:10 - Na co?
- Na ty moje minulé Hovory.
00:14:12 Vždycky!
00:14:14 Jo?
00:14:15 Vždyť vy víte, že já jsem na vás vsadil.
00:14:18 Proč jsem si vás platil u nás v divadle?
00:14:23 Abych měl někoho vedle sebe, s kým je sranda přece.
00:14:26 Tak to nechme na potom.
00:14:30 Tady, v kostele Sv. Antonína, měl v roce 1948 Miroslav Horníček
00:14:37 svatbu se svojí vzácnou ženou Bělou.
00:14:41 Žil s ní 51 let, bylo to jediné manželství.
00:14:46 Dlužno říci, že to manželství bylo krásné - se všemi těžkostmi,
00:14:51 které ke každému vzahu patří.
00:14:55 Myslím, že to byl příkladný a láskyplný vztah.
00:15:00 Oni se nádherně doplňovali.
00:15:02 Kdyby nebylo paní Běly, tak on by nebyl to, co byl.
00:15:10 Kdyby byli indiáni, tak ona byla náčelník celého kmene,
00:15:20 rozhodovala o všem.
00:15:23 Jejich láska byla ale neskutečná.
00:15:26 Oni byli jako my, mladí, když jsme zamilovaní.
00:15:30 Oni se stále pošťuchovali.
00:15:32 Prošli si spoustou věcí, které je jistě spojovaly,
00:15:36 ale pořád to tam fungovalo, pořád tam bylo vlnění...
00:15:41 Když on šel večer do divadla, tak ona stála ve dveřích
00:15:46 a vždy mu říkala: Mirku, kapesník, peníze, klíče...
00:15:50 A pak přidala: A hlavu, hlavu s sebou taky!!
00:15:54 On nevěděl, kde má ponožky...
00:15:57 On nebyl líný, ale on měl tak dokonalý servis.
00:16:03 Miroslav Horníček dokonce ani nevěděl, kolik vydělává,
00:16:05 to všechno věděla Běla, dokonce mu sjednávala i vystoupení.
00:16:10 Horníčka akorát přivezli, on přišel na jeviště a tvořil.
00:16:15 Bylo to od něj možná sobecké, ale on se o nic nestaral.
00:16:25 Jednou jsme u nich seděli, byli jsme asi čtyři.
00:16:34 Horníček si na něco vzpomněl a volal na ženu přes velký pokoj,
00:16:39 halu až do kuchyně:
00:16:46 Bělo, pojď sem, prosím tě!
00:16:50 Ona přišla z kuchyně a on jí řekl:
00:16:54 Prosím tě, podej mi tam tu knížku!
00:16:57 Ta kniha od něj ležela dva metry! Nepřeháním!!
00:17:01 Po této stránce on byl velmi pohodlný.
00:17:05 On jako chalupář byl velmi dobrý, až na to, že na té chalupě nic
00:17:09 dělat nemohl.
00:17:11 On sám říkal, že když vezme kladivo do ruky,
00:17:16 tak abychom všichni utíkali pryč!
00:17:22 UKÁZKA
00:17:23 Tak dělejte něco!
00:17:24 Franto, smeták!
00:17:27 Já myslím, že byl rozkošně nepraktický.
00:17:29 On si na tom ale zakládal!
00:17:36 Pan Horníček byl nepraktický člověk.
00:17:39 Pan Brodský říkal, že tu svou nepraktičnost má schválně,
00:17:46 aby se vyhnul všem věcím, které nechce dělat.
00:17:52 Každý muž, který je tak duchaplný, s takovým šarmem, s noblesou,
00:18:02 s takovou galantností nemůže neokouzlit ženu.
00:18:13 Pokud vím, tak se nikdy nestalo, aby on byl své ženě nevěrný.
00:18:20 Určitě ne vnitřně, z hlediska duše.
00:18:25 Byl jsem na představení v divadle ABC, kde on hrál,
00:18:29 a byli jsme dohodnutí, že na něj po představení počkám,
00:18:33 a že si někam půjdeme sednout.
00:18:37 Vyšel z divadla, byl nervózní a řekl mi:
00:18:48 Bohužel, musím jít domů, právě mi telefonovala moje manželka
00:18:55 a řekla do telefonu: Okamžitě pojď domů, vím všechno!
00:19:04 Nevím, co všechno věděla, ale něco tam bylo zřejmě dost závažné.
00:19:10 Krásný, přátelský, manželský vztah, který bych demonstroval
00:19:17 tímto osobním zážitkem:
00:19:23 Jednou jsem u nich seděl a Běla říkala Mirkovi:
00:19:33 Mirku, já tě mám ráda, ale nemiluju tě.
00:19:44 Mirek řekl: Bělo, já tě miluju, ale nemám tě rád!
00:19:52 Ptejte se na cokoliv, co by vás zajímalo na herecké práci,
00:19:55 na divadle, ve filmu, v televizi, v rozhlase, v kinoautomatu,
00:19:59 ve všem, co mohu, nechci říct, co umím dělat.
00:20:04 Ptejte se na cokoliv, já vím všechno.
00:20:07 No ne, co nevím, tak si vymyslím.
00:20:18 UKÁZKA
00:20:18 Aby ti nevyschlo.
00:20:20 Děkuji, to je milá pozornost.
00:20:21 To není pozornost, to zaplatíš!
00:20:25 Tak nelej plný!
00:20:28 V 70. letech minulého století zde vzniklo televizní studio.
00:20:33 Když jsme tady dělali Hovory H, tak jsme sem dali fotky
00:20:39 pana Horníčka,
00:20:41 tady měl on židli, stolek, na stolku červené víno...
00:20:54 UKÁZKA
00:20:55 Pozor, já se rozmáchnu.
00:21:00 Kolem toho stolku bylo místo, aby se mohl projít,
00:21:09 komunikovat s lidmi.
00:21:11 On vám ji tam rdousil tak nádherně.
00:21:14 A on ji rdousil tím způsobem, že on ji ohnul do takového obloučku.
00:21:24 To se nejlépe škrtí dáma.
00:21:28 Na konci, když jsme dělali poslední pořad, tak to zde bylo k prasknutí,
00:21:32 takže Mirek už neměl kam jít, protože to tady byla samá židle.
00:21:36 Vy si ji ohnete, nožičky už nezaberou... To je důležité.
00:21:48 On ji škrtil tím způsobem, že hlavinku milostivé paní...
00:21:55 A v tom já tedy jedu.
00:22:02 Tehdy byl absolutní hvězda.
00:22:04 Jedině když jsme vyhráli hokejový zápas s Ruskem, tak se na televizi
00:22:08 dívalo více lidí, jinak tyto Hovory H byly bezkonkurenčně
00:22:12 nejoblíbenějším pořadem.
00:22:14 Z divadla ho lidé tolik neznali, ale Hovory způsobily,
00:22:18 že jít s ním po ulici téměř něšlo.
00:22:21 Paní Horníčková toho využívala tím praktickým způsobem -
00:22:26 když nebyl např. toaletní papír, tak se musel on ukázat v obchodě,
00:22:30 aby jí dali podpultové zboží.
00:22:33 Já jsem byl tehdy na gymnáziu.
00:22:37 My jsme se tehdy na to dívali, vyprávěli si o tom...
00:22:40 Řeholnice v Mariánských lázních, kam on jezdil každý rok v červnu,
00:22:46 posunuly bohoslužby...
00:22:49 To byla pravda, na to jsme se všichni těšili.
00:22:51 Pak řekněte, pro koho to bylo?
00:22:54 To bylo pro celý národ!
00:23:01 Hovory H byly zastaveny.
00:23:04 Začala normalizace a Horníček se nehodil.
00:23:07 Jeho humor byl obviňován, že je příliš intelektuálský,
00:23:10 že je pro snoby, že to jsou 60. léta,
00:23:14 že nezve do publika horníky, dělníky, pracující inteligenci,
00:23:19 že tam jsou pouze poťouchlí intelektuálové...
00:23:23 Tím, že jeho humor je znepokojivý - něco řekne a hraje si s tím slovem,
00:23:28 s jeho významy - to nejvíce vadilo.
00:23:32 Hlavním důvodem bylo, že jeden člověk v Československé televizi
00:23:40 má svůj program v sobotu v 8 hodin, v hlavním televizním čase.
00:24:10 Hra se jmenovala Člověk a jeho dům.
00:24:13 Hra začínala tím, že u paní Svobodové někdo zazvoní.
00:24:19 Ona se pouze v osušce podívá, kdo to zvoní a zabouchnou se jí dveře.
00:24:24 Ona stojí jen v osušce přede dveřmi a neví, co má dělat.
00:24:33 Zvoní u sousedů a otevře jí pan Horníček,
00:24:37 kterému skoro vypadnou oči, protože nahá sousedka chce
00:24:42 k němu dovnitř.
00:24:45 On jí vysvětluje, že jeho manželka je už na cestě domů,
00:24:51 a že ji tedy nemůže vpustit dovnitř, jak by to vypadalo!
00:24:54 Tehdy nastává zastavení děje a byly dvě možnosti -
00:25:00 divákům se dalo hlasovat, jestli se má paní Svobodovou pustit do bytu
00:25:07 nebo nepustit.
00:25:10 Podle toho, jak volili diváci, tak se rozbíhá děj.
00:25:15 (mluví anglicky)
00:25:47 Nikdo nechtěl věřit, že nemluví anglicky.
00:25:49 Když byla tiskovka, tak na něj začali mluvit anglicky
00:25:51 a on se pouze usmíval a kýval hlavou, jako kdyby rozuměl,
00:25:54 všechno za něj odpovídal tlumočník.
00:25:58 To byl kolosální úspěch, byly velké fronty, aby se lidé na ten
00:26:03 film dosaly...
00:26:06 Potom se přestěhoval do Prahy, v kině Světozor byla premiéra...
00:26:16 Mezitím proběhl rok 1968 a začala normalizace.
00:26:20 Hrál asi rok, pak byl z politických důvodů zakázaný.
00:26:26 On byl cestovatel.
00:26:28 Kinoautomat mu umožnil dlouhou dobu - několik měsíců,
00:26:32 pobývat v Severní Americe a přivézt odtut postřehy,
00:26:38 které potom zveřejňoval v literárních novinách,
00:26:40 na jevišti, v televizi...
00:26:42 Nevím, jestli to někde říkal, ale na vlastní uši jsem slyšel,
00:26:45 jak řekl: Bože, jak já jsem nepolitický člověk!
00:26:48 On měl velice negativní vztah ke komunistům,
00:26:54 ačkoliv říkal: I já jsem tam byl s Werichem, i my jsme tomu uvěřili!
00:26:59 Ale velice záhy odešli.
00:27:01 Pro něj to bylo těžké, stejně jako pro Wericha, jít po té hraně
00:27:10 a nespadnout, aby režim o něm řekl: To je náš člověk, umělec!
00:27:21 Věděli jsme, co si každý myslí o politice a nijak jsme
00:27:27 neprovokovali.
00:27:32 Horníček vždy zachovával odstup od proklamací,
00:27:39 věděl, že je to násilný řežim a trochu se bál.
00:27:46 Díky režimu byl opatrnější, než by musel.
00:27:54 Přišel dopis z ústředí Komunistické strany Československa,
00:27:58 kde mu vyčítali, že hovoří hanlivě o kremrole,
00:28:04 čímž skrytě hanlivě hovoří o kremli.
00:28:11 On řekl: Když mluvím o kremroli, tak myslím tím kremroli,
00:28:17 a když řeknu jablko, myslím tím jablko...
00:28:21 Na to vzápětí přišel další dopis: My víme, pane Horníčku,
00:28:24 co jste mysleli tím slovem jablko - já blbý komunista!
00:28:37 UKÁZKA
00:28:57 H!
00:29:01 To není dobrý začátek!
00:29:06 Od H začíná každý blbec.
00:29:09 Vystupuje-li Horníček jako herec, tak v té roli přichází spisovatel,
00:29:14 dramatik, režisér.
00:29:16 Bude-li Horníček režírovat, bude hercům dávat svá slova
00:29:22 spisovatele.
00:29:24 Jako spisovatel odráží se v něm pochopitelně jeho zkušenost
00:29:27 herecká i dramatická.
00:29:30 Jeho talenty jsou prostoupeny do komplexní univerzálnosti,
00:29:42 kterou Horníček nosil v sobě.
00:29:50 V této přední straně měl svůj ateliér,
00:29:57 kde dělal své koláže...
00:30:03 Když jsme byli na nějaké výstavě, tak se mi přiznal,
00:30:10 že trochu lituje, že se jeho životní dráha neorientovala
00:30:18 za výtvarným uměním, protože prý původně chtěl být výtvarníkem.
00:30:23 Je v tom cítit úžasná hravost, není v tom ambicioznost,
00:30:29 kterou člověk nemá rád, není tam nic okázalého...
00:30:35 Kdyby on skutečně byl výtvarníkem a měl v sobě možnosti a vůli
00:30:45 projevovat se ve smyslu literárním výtvarnými prostředky,
00:30:51 tak jsem přesvědčen, že Horníček byl ve svéře výtvarného umění
00:30:56 skutečně zapsán jako zjev historický.
00:31:00 Myslím, že nijak nepřeháním, naopak - popularita
00:31:03 a jeho jednoznačné profesionální zaměření způsobilo,
00:31:10 že jeho koláže v podstatě pro historii výtvarného umění
00:31:14 nic neznamenají nebo dosud nebyly akceptovány.
00:31:22 Úvahy? Eseje? Postřehy?
00:31:26 To není román, to není povídka, to není něco podobného,
00:31:31 a přesto je to literatura, ke které se všichni rádi vracejí,
00:31:37 a která je velmi frekventovaná.
00:31:39 Tady má dokonce vlastní regálek.
00:31:44 Velmi se mi líbily dvě věci - Dobře utajené housle
00:31:47 a Dobrý den, socho.
00:31:52 Ty ostatní věci psal jako monology pro svá vystoupení,
00:31:58 takže byl především interpretem.
00:32:01 Jeho knihy byly plné výborných nápadů,
00:32:06 ale chyběl mi tam interpret, bylo tam příliš mnoho slov.
00:32:12 Knihu Dobře utajené housle mám ze všeho nejraději,
00:32:16 protože to je základ.
00:32:20 Horníček v této knize nejlépe definuje pohled na svět, na humor,
00:32:30 na lidi.
00:32:32 Nemohu se nepřiznat, že v jeho dalších knihách se znovu
00:32:38 používá tento princip, který je až rozmnělňován.
00:32:44 Je to až nechutné, jak Horníčkova vlastnost být šťastný mi byla
00:32:49 až protivná, protože ona ho vedla k polohám,
00:32:53 které jsem u něj rád neměl - tzn. k harmonizujícím,
00:32:59 násilně pozitivním koncům některých jeho knih, vystoupení...
00:33:06 Ale pamatuji si jednu báseň Miroslava Horníčka,
00:33:10 která je tak geniální, že bych ji rád řekl veřejnoprávnímu publiku:
00:33:17 Naše Kačka
00:33:20 Naše Kačka zná mé koště, nevdala se a šla k poště.
00:33:32 Od té doby naše Kačka nejlepší je poštěvačka.
00:33:43 UKÁZKA
00:34:05 Miroslav Horníček byl na tom se zpěvem špatně,
00:34:07 říkal, že nesmí zpívat ani hymny, že to má zakázáno.
00:34:12 U nás jsme ho ve hře Člověk z půdy donutili zpívat.
00:34:15 Také zpíval s Janem Werichem.
00:34:17 Ten vždy říkal, že když on zpívá, tak že je to barvotisk,
00:34:23 kde se barvy nepřekrývají.
00:34:26 UKÁZKA
00:34:34 Zůstal nevyužit, protože nebyl klasický herec a nikdo mu
00:34:39 nenapsal takovou roli, kde by se uplatnilo jeho "neherectví",
00:34:47 jeho způsob existence na jevišti.
00:34:55 Má jednu slavnou filmovou kreaci - Kam čert nemůže, kde hrál
00:34:58 Dr. Fausta - novodobého Fausta, vědce, který přednáší,
00:35:02 že Faustovská legenda je nesmysl, černá díra ve Faustově domě
00:35:07 neexistuje, jsou to jen babské povídačky.
00:35:09 Je to vědecký ateista, materialista, a neustále se mu zjevují
00:35:13 různé věci, které ho přesvědčují o opaku.
00:35:18 Ty dělá žena Markéta, kterou hraje Jana Hlaváčová -
00:35:22 napůl Markéta, napůl ďábel. Ona ho svádí.
00:35:26 UKÁZKA
00:35:27 Jsem na hradě, protože mi to nejvíc vyhovuje.
00:35:30 Spím, může se mi zdát cokoliv.
00:35:32 Já můžu odejít, já tady můžu zůstat,
00:35:34 anebo vás můžu uškrtit,
00:35:38 nebo můžu jít pár kroků dál, padat dolů a v tom se probudit.
00:35:43 V tom se člověk vždycky probudí!
00:35:45 Držte se!
00:35:47 Držte se, prosím vás!
00:35:48 Nedívejte se dolů nebo dostanete závrať!
00:35:52 Probuďte se! Držte se!
00:35:53 Prosím vás, zkuste vylézt!
00:35:55 My jsme spolu skončili, slečno, já už mám dost těch vašich
00:35:58 vylomenin!
00:35:59 Jů, mně praskl zip!
00:36:01 A to se nemám koukat, co?
00:36:03 Vy že jste ďábel?
00:36:04 Obyčejná ženská jste!
00:36:06 Počítejte do šesti, padám!
00:36:13 Já myslím, že s filmovými rolemi si moc hlavu nelámal,
00:36:21 byly to pro něj příležitosti, aby dostal nějaké peníze,
00:36:26 a aby mohl v létě jet do Francie.
00:36:30 Za všechny své filmy se styděl, pouze uznával Dva písaře,
00:36:36 které natočil se Sovákem.
00:36:38 To byl jeho výborný partner, se kterým si výborně rozuměli.
00:36:45 UKÁZKA
00:36:46 Zkontrolujte vítr.
00:36:48 Je to dobrý, jde proti.
00:36:51 Ovce má totiž neobyčejně vyvinutý čich.
00:36:53 Šestkrát vyvinutější čich než člověk.
00:36:56 A sluch třikrát!
00:36:58 Dejte pokoj, to jsem nevěděl.
00:37:00 Ano, ano.
00:37:01 Děkuji vám.
00:37:02 Tak pojďte, opatrně!
00:37:04 Písaři, to je jeho zamilovaný text, jeho zamilovaná Francie.
00:37:10 To je čistě jeho autorský projekt.
00:37:12 Sovák je tam jako vynikají herec a partner,
00:37:16 ale autorsky, nápadem, dramaturgicky je to Horníčkova záležitost.
00:37:22 Myslím si, že on se do toho hodně promítal,
00:37:26 protože on miloval francouzský humor.
00:37:29 UKÁZKA
00:37:32 Dobré jitro.
00:37:33 Není nad pohyb, zvláště po ránu!
00:37:37 Moje řeč, není nad pohyb - po ránu.
00:37:43 Pardon.
00:37:47 Teď jsme na místě, kde se film odehrával.
00:37:50 Při vlastním natáčení se stávalo, že se zjistilo, že do pátého dílu
00:37:54 chybí pět minut, do sedmého také...
00:37:59 Pan Roháč mi pak řekl, že musím napsat čtyři minuty do pátého dílu!
00:38:06 Tak jsme si od 9 - 11 hodin dali pauzu, Mirek to napsal,
00:38:10 a od 11 - 12 hodin jsme to natočili.
00:38:22 Oni hodně improvizovali, dialogy vznikaly podle situace.
00:38:29 Horníčkovi nevadilo, když jsme natáčeli místo v předepsané kuchni
00:38:33 např. v ložnici, protože kuchyň nebyla připravená.
00:38:46 Horníčkovi to nevadilo.
00:38:50 Říkal jsem mu, že to nechápu a ptal jsem se,
00:38:52 jestli on se ty texty učí?
00:38:54 On říkal, že ne, že si vždy přečte, o co jde, a pak že poslouchá
00:38:57 toho druhého, co povídá.
00:38:59 UKÁZKA
00:39:00 Připravte se na samotu!
00:39:03 - Pozor, samota!
- Samota je tíživá.
00:39:12 Tady byla půda.
00:39:13 Kuchyň byla tady.
00:39:27 Kdo seděl na střeše, když se hrálo?
00:39:30 To nevím.
00:39:37 Kdo to volá?
00:39:40 Ano?
00:39:43 No nazdar!
00:39:45 Ahoj, Mirku!
00:39:48 Jak to vedeme? No, zlatý časy!
00:39:51 Vyřídím.
00:39:54 Mirek volá, pozdravuje nás Sovák.
00:40:10 Nejhorší bylo, když Honza Horníček utonul v rybníku.
00:40:18 Můj otec a Horníček byli letití přátelé a spolupracovníci.
00:40:25 Já jsem se s Honzou znala odmala, pak jsme spolu začali chodit.
00:40:36 My jsme v pět hodin odjížděli a oni tu ještě zůstávali.
00:40:40 My jsme odjeli a druhý den ráno jsme se tohle dozvěděli.
00:40:44 Při natáčení seriálu Dva písaři se Honza jel podívat na natáčení...
00:40:58 On měl epilepsii, ale my jsme to nikdo nevěděli.
00:41:02 On byl nemocný a v jednom se záchvatů lehké ztráty vědomí
00:41:07 byl poblíž vody...
00:41:11 Ráno přišel Horníček, že celou noc volali po nemocnicích,
00:41:17 že Honza nepřišel domů...
00:41:20 Pak někdo našel ve skleníku jeho bundu,
00:41:24 tak věděli, že musí být tady.
00:41:26 Podívali a našli ho...
00:41:28 Bylo to asi velmi dramatické.
00:41:33 Přišli jsme se Satinským k nim domů.
00:41:36 Horníček se slzami v očích přišel k nám a řekl nám jednu větu:
00:41:48 "Proč zrovna já?"
00:41:53 Našli v sobě hodně síly, že film na tom místě dokončil.
00:41:59 Byl to seriál a oni byli tehdy dost na začátku...
00:42:02 Podle mě to trochu přivedlo Horníčka k alkoholu,
00:42:11 ani se tomu nedivím.
00:42:23 Pak jsem čekala Adélku, tak jsem si myslela,
00:42:28 že nás to trochu oddělí.
00:42:32 Oni Adélku přijali jako vnučku.
00:42:37 Ona na to přišla asi v 10 letech, že to není technicky možné,
00:42:42 aby to byl vlastní dědeček a vlastní babička.
00:42:48 Měli jsme přezdívky - Čundr-Hundr byl děda
00:42:54 a já jsem byla Čuntryhnátek.
00:42:56 Já jsem měla štěstí, že jsem své dětství prohrála,
00:43:04 nevěděla jsem, že s jedním z nejzábavnějších herců.
00:43:11 V této chalupě pan Horníček trávil většinu svého času o prázdninách.
00:43:19 Mezi dveře na zahradu vyndal psací stolek psal.
00:43:29 Často přijímal návštěvy, jeho paní byla dobrá hostitelka,
00:43:35 vypilo se hodně červeného vína. Bývalo tam veselo.
00:43:44 Křeslo je krásné, stoleček mi sem dali krásný, ale takový...
00:43:51 zbytečně prázdný, bych řekl.
00:43:55 Tam by se klidně vešla ještě lahev i se skleničkou.
00:43:58 No ale jsme chudé divadlo na zájezdu,
00:44:00 musíme to dělat při svíčce.
00:44:03 Když se přišlo na to s tím vínem,
00:44:07 tak on řekl, že by mu bylo protivné,
00:44:10 aby předstíral, že nepije víno, ale minerální vodu,
00:44:16 že si rád dá dobrý mok, protože pokládá víno za ušlechtilý
00:44:25 nápoj, a že při jeho podtlaku to s ním nemůže nic udělat,
00:44:32 naopak, že mu to velice pomůže.
00:44:38 On víno pil, ale že by byl znalec vína, to ne.
00:44:43 Bylo mu celkem jedno, jaké víno pije.
00:44:46 Problém nebyl v tom, že ho lidé nějak lákali na skleničku,
00:44:51 on si dal jednu, dvě.
00:44:58 Když ale byla nějaká akce, tak on odešel za roh a dal si
00:45:03 panáka vodky.
00:45:08 On se těšil na reakci lidí.
00:45:10 Když přišel k baru, tak se ho každý barman nebo barmanka ptala,
00:45:15 co si dá?
00:45:17 On odpověděl: Prosím kakao.
00:45:20 Barmanka se omluvila, že kakao nemá, tak on si objednal vodku.
00:45:26 Měl velice rád slivovici, což neměla jeho manželka ráda.
00:45:34 Paní Běla byla milá osoba, která milovala víno.
00:45:39 Vždycky mi nalila a hned lahev schovala s tím,
00:45:42 že Mirek to má od lékaře zakázané.
00:45:46 Já jsem tedy příjemně popil a popovídal s paní Bělou,
00:45:51 příjemnou Moravačkou.
00:45:54 Přišel pan Horníček a ona nás nechala o samotě.
00:45:57 Povídali jsme si a najednou Horníček řekl, že má nápad -
00:46:02 vytáhl z jiného sejfu lahev vína.
00:46:06 Řekl, že jeho žena to nesmí, že je z Moravy, a tam se moc pije.
00:46:15 UKÁZKA
00:46:16 Před třemi týdny mi volali, že mám být uveden do Síně slávy.
00:46:24 Já jsem nevěděl, jestli řekli uveden nebo uložen.
00:46:33 Když se dostavilo stáří, tak se dostavily choroby,
00:46:37 pravděpodobně ve větší míře, než počítal.
00:46:42 Když měl zlý den, tak jsem se bál a raději jsem chtěl práci přerušit.
00:46:54 On nikdy nechtěl.
00:46:58 Najednou se rozsvítilo světlo, on se napřímil,
00:47:03 udělal pět kroků ke svému křeslu, a pak bezvadně bavil 2 hodiny lidi.
00:47:09 Potom si sedl do auta a dvě hodiny mlčel.
00:47:15 Dost špatně viděl.
00:47:18 Když si měl natahovat inzulin do injekce,
00:47:25 tak měli strach, že to nezvládne.
00:47:32 To jsem tedy dělal já a chtěl jsem mu to i píchat,
00:47:37 ale on to nedovolil a píchal si to do žíly sám.
00:47:50 Někdy se stalo, že jsme si i přes den dali skleničku
00:47:55 a on si tu vlnu propíchl a všechno vyteklo ven.
00:48:07 Říkal jsem mu, že si musí dát nový inzulin!
00:48:17 On mi odpověděl, že mu do toho nemám kecat,
00:48:19 že jsem tam od toho, abych to natáhl a on si to má píchnout.
00:48:25 Jednou jsme seděli asi do půlnoci a on už chtěl jít spát
00:48:32 a chtěl prášek na spaní.
00:48:38 On ale místo aby šel spát, tak dál popíjel víno a zapil
00:48:44 i ten prášek!
00:48:47 Asi za půl hodiny jsme se dali na cestu do podkroví,
00:48:50 což bylo složité.
00:48:55 Asi na třetím schodu usnul, takže jsem ho tam musel nechat.
00:49:03 Když se ráno probudil, tak byl v šoku, kde je,
00:49:06 protože viděl nad sebou schody a myslel si,
00:49:10 že už jsou to schody do nebe.
00:49:14 Poslední rok to byla velice smutná záležitost.
00:49:17 On byl ale v péči manželů Marešových.
00:49:23 V Liberci byl poslední téměř dva roky, většinou u nás doma.
00:49:30 Několik měsíců byl v nemocnici upoután na lůžku,
00:49:35 jeho stav byl natolik vážný, že vyžadoval hospitalizaci.
00:49:39 Potom se ale vrátil a žil u nás v rodině.
00:49:47 Byla jsem za ním v nemocnici, kde byl na přístrojích,
00:49:52 ale stejně měl vedle sebe víno.
00:49:57 Tam už mluvily jen jeho oči.
00:50:06 Pan primář, který se o něj staral, nám řekl, abychom chvíli počkali,
00:50:16 že nám ho zatím posadí!
00:50:19 To už nebyl Miroslav.
00:50:22 To přivezli člověka...
00:50:32 Celou dobu jsme měli pocit, že neví, kdo jsme a odkud jsme.
00:50:41 Když jsme odcházeli, tak mi najednou tiše řekl:
00:50:48 Pozdravuj Jula!
00:50:58 V tom Liberci to nebyl Mirek, to odmítám, že to byl Horníček!
00:51:06 Pamatuji si ho jako rytíře plného síly.
00:51:12 Ten mi zůstane!
00:51:17 Skryté titulky: Marie Marek, Česká televize, 2005
00:00:09 Á, Televize, co?
00:00:15 Dneska tady máme zajímavé záběry.
00:00:19 Když se někdo dostal do Národního divadla, tak to byl vrchol,
00:00:22 protože výš už nic nebylo.
00:00:24 A najednou on se rozhodl, že výš je Jan Werich.
00:00:32 Tady v tomto prostoru při pořadu Hovory H to bylo k prasknutí -
00:00:36 smíchy, potlesky...
00:00:47 Musel se chovat tak, aby mohl dělat, což bylo strašně důležité,
00:00:51 ale na straně druhé, aby se ráno mohl na sebe podívat do zrcadla.
00:00:58 Seděl tam nahoře na té skruži, dostal záchvat a spadl tam.
00:01:07 Ona stála u dveří a říkala mu - vezmi si kapesník, peníze, klíče,
00:01:13 a pak přidala - a hlavu, hlavu s sebou!
00:01:18 On nevěděl, kde má ponožky.
00:01:21 On se za všechny své filmy trochu styděl, pouze uznával Dva písaře.
00:01:29 Miroslav měl rád víno, ale možná to bude pro mnohé lidi překvapení,
00:01:36 on vínu vůbec nerozuměl a vždy říkal, že je mu jedno, co pije.
00:01:44 Neznám nikoho z naší branže, kdo by neměl rád Horníčka.
00:02:02 UKÁZKA
00:02:03 Já vás přišel usvědčit!
00:02:04 Netvařte se tak tupě!
00:02:05 Ukažte! A pardon, vy tak vypadáte.
00:02:09 - Jste Jaroslav Holoubek?
- Jsem.
00:02:10 - Bydlíte tady?
- Bydlím.
00:02:11 - Vidíte?
- Vidím.
00:02:13 Tak vidíte!
00:02:14 Otevřete tu skříň! Je v ní moje žena!
00:02:18 Ženo!
00:02:20 Jak odporné! Moje žena v objetí vašich svršků!
00:02:23 On nebyl klasický herec a celou dobu tím jakoby trpěl.
00:02:30 Byl výrazná osobnost, ale nebyl tvůrce rolí.
00:02:34 On na jevišti přitahoval pozornost, ale byl to pořád Horníček.
00:02:40 Zaplaťpánbůh, že neměl vlastnosti klasického herce,
00:02:44 že dělal, co dělal, protože v tom, co dělal - povídání, v jeho stylu
00:02:50 byl neopakovatelný a mistrný.
00:02:56 UKÁZKA
00:02:57 A ten člověk přijel k nám, a protože věděl, že záběr
00:03:00 je od stolku nahoru, tak vlezl pod stůl, kde nebyl vidět,
00:03:03 do ruky mi vložil papírek, kde bylo napsáno: ZRYCHLIT!
00:03:09 To byl vzkaz od režiséra.
00:03:12 Za těchto podmínek, za takovýchto partyzánských podmínek vznikal
00:03:18 televizní pořad.
00:03:19 Takže se nedivte, že mezi Rusalkou a princem projde pán s prknem,
00:03:25 to není režijní nápad, to je nutnost!
00:03:28 On jinudy nemohl.
00:03:30 Proto říkám, že Televize je v plenkách už řadu let.
00:03:41 Mám dojem, že za partnera potřeboval mít Horníček
00:03:48 posluchače a diváka a čtenáře vnímavého,
00:03:50 nemohl mít za partnera pitomce.
00:03:53 Na druhé straně nepotřeval mít akademika.
00:03:56 Dokonce se domnívám, že divadlo pro akademiky nedělal,
00:04:00 bylo to divadlo, které umělo bavit jak vysokoškolského
00:04:04 profesora, tak paní, která chodila po odpoledních uklízet.
00:04:10 Vždycky jsem ho viděl jako klauna.
00:04:14 I u nás v Semaforu si dokonce dopřál svůj sen,
00:04:17 kdy hrál klauna s červeným frňákem.
00:04:20 Většinou hrál komické role nebo role, které silně pracovaly
00:04:28 s humorem.
00:04:32 UKÁZKA
00:04:33 Bydlím, nebydlím.
00:04:34 Kdo může s jistotou tvrdit, že vůbec někde bydlí?
00:04:37 Snad jedině hlemýžď.
00:04:39 Může-li hlemýžď vůbec něco tvrdit?!
00:04:42 Ale pane, tady se hraje divadlo!
00:04:45 A kde se nehraje?!
00:04:50 Stejně vtipný a duchaplný byl i v soukromí,
00:04:53 ale nedá se říci, že by to byl bavič společnosti jako Menšík
00:05:02 nebo Jiří Sovák.
00:05:07 Bylo to spíše glosátor, který uměl senzačně okomentovat situaci.
00:05:14 Byl to těžký introvert a zdaleka nesršel pořád vtipem.
00:05:27 I doma byly chvilky, kdy se mu chtělo vtipnit,
00:05:33 ale měl mnoho chvílí, kdy se mu vtipnit nechtělo a chtěl být sám.
00:05:37 Horníček byl stokrát opakován, že si velice váží samoty.
00:05:48 Říkal, že umí být sám, i když je kolem plno lidí.
00:05:53 My jsme se vždy divili, že má pořád dobrou náladu,
00:05:56 ale on ji neměl, on také měl své chmury.
00:06:00 Když jsme se ho ptali, proč má pořád tak dobrou náladu,
00:06:02 odpovídal: Snadno, ukazuji se vám jen zřídka.
00:06:10 UKÁZKA
00:06:34 On mi svědčil, že budu dobrým manželem.
00:06:36 Tehdy jsme si ještě vykali.
00:06:38 Řekl mi: Pane Dostál, že neřeknete ano, až já vám to dovolím?!
00:06:44 Já jsem se divil, proč bych to neudělal.
00:06:48 V oddací síni se mě ptali, zda si beru dobrovolně Marcelu,
00:06:53 nebo jak se to říká.
00:06:59 Já jsem se obrátil na Horníčka a čekal jsem na jeho pokynutí.
00:07:04 Mirek stál, vůbec se na mě nedíval - možná 20 vteřin!
00:07:18 Já jsem se na něj zoufale díval.
00:07:25 Bylo to strašné, v síni už nastával šum, oddávající byl neklidný...
00:07:33 Miroslav se na mě pak podíval a řekl: Tak jo.
00:07:37 A já jsem tehdy řekl ano.
00:07:41 On byl pyšný na to, že se narodil v Plzni, že je Plzeňák,
00:07:46 že tady vystudoval gymnázium, že tady začal jako student
00:07:53 hrát divadlo...
00:07:56 Od dospívání ho prý více zajímala četba než škola.
00:08:02 Také jsme si řekli, že nás spojuje to, že jsme katastrofálně
00:08:07 ztroskotali na střední škole.
00:08:11 Jak Horníček řekl: Pluli jsme bez jakýchkoliv kormidel.
00:08:20 Jeho maminku jsem znala velmi dobře.
00:08:23 Maminka byla natolik hovorná, že mi všechno řekla.
00:08:28 O tatínkovi se nehovořilo, protože zemřel velice brzy.
00:08:40 Tatínek byl ten, po kterém zdědil onen typ humoru -
00:08:45 jak říkal, klukovského humoru.
00:08:51 Maminka si hrála na nóbl dámu, což mu nebylo milé.
00:08:57 Nechci říci, že neměl rád maminku, ale tatínka měl raději.
00:09:02 Zažili jsme spolu Divadlo Satiry, což bylo jeho doménou,
00:09:12 protože tam se improvizovalo, v čemž on byl mistr nad mistry!
00:09:21 UKÁZKA
00:09:30 Pardon, já jen, že jste mi nějaký povědomý.
00:09:34 (hovoří francouzsky)
00:09:36 - To je možné.
- Možné, hm.
00:09:38 Pardon, nehrál vy jste v nějakém filmu?
00:09:40 Ano.
00:09:43 - Ve kterém filmu?
- Tři mušketýři.
00:09:49 - Kterou roli?
- D Artagnan.
00:09:55 Á, pardon.
00:09:57 V tom případě navrhuji vyřešit náš spor telefonicky.
00:10:00 Z Divadla Satiry pak přešel rovnýma nohama do Národního divadla.
00:10:08 Vydržel tam kolik let, ale sám si z této éry dělal legraci.
00:10:19 Sám říkal, že v Národním divadle hrál nejvíce Artagonova syna,
00:10:27 nejstrašnější roli svého života, která se nedá hrát.
00:10:30 Ani to nebyla jeho touha - hrát Čechova...
00:10:37 To, že odešel z Národního divadla, byl neobvyklý krok,
00:10:45 protože když se tam někdo dostal, tak to byl vrchol,
00:10:50 výš už nic nebylo.
00:10:52 On se najednou rozhodl, že výš je Jan Werich.
00:10:56 Nevím o tom, že by jiný herec dobrovolně odešel
00:11:00 z Národního divadla na méně významný a placený post.
00:11:08 Traduje se, že si ho Werich vybral podle toho, jak ho viděl hrát.
00:11:12 Já tvrdím, že to není pravda, protože Werich byl z diváků,
00:11:18 kteří se v Divadle Satiry nejvíce řechtali a publikum se smálo tomu,
00:11:22 jak se směje Werich.
00:11:24 On asi věděl, koho si do souboru bere, a kdo bude náhražkou
00:11:29 za Jiřího Voskovce.
00:11:31 Horníček nebyl zpočátku rovnocenný partner Wericha.
00:11:37 Je to logické, protože tam byl generační rozdíl.
00:11:49 Horníček byl zpočátku "nahrávač".
00:11:53 On se z toho vylhal tím, že si zvolil roli jakéhosi učedníka,
00:12:02 který poslouchá gejzír Werichových nápadů a občas něco přihodí.
00:12:09 Horníček se Wericha strašlivě bál. Oni měli konflikty.
00:12:16 Werich byl nesmírně silná osobnost, Horníček byl z něj velmi vyplašený.
00:12:30 Úcta tam byla obrovská a zabraňovala vřelejšímu vztahu.
00:12:43 Horníček nepatřil k těm, kteří by chodili do domácnosti pana Wericha.
00:12:53 Horníček později vzpomínal, jak Werich strašně nerad zkoušel.
00:12:57 Nenáviděl divadlo, říkal, že přes den je divadlo hrozné pracoviště.
00:13:02 Horníček si myslel, že s Werichem přece něco nacvičí...
00:13:08 Werich mu odpověděl: Znáte text? Četl jste Caesara? Tak o co jde?!
00:13:15 Obecenstvo i lidé, kteří za první republiky viděli pana Voskovce
00:13:25 v tomto divadle V + W Horníčka brali, k Werichovi patřil.
00:13:31 Nechtěl bych být na premiéře Caesara v roce 1955,
00:13:37 kdy publikum mělo v živé paměti na téže scéně bílou masku
00:13:41 Jiřího Voskovce. To musely být strašné nervy.
00:13:45 To byl moment, kdy on stanul vedle Wericha a našel si svou
00:13:49 polohu a uhrál ji.
00:13:52 Jsou místa, která jsou naprosto jeho, a která nebýt Horníčka,
00:13:56 by Wericha ani nenapadly.
00:13:59 Werich mu pak složil poklonu, že takové dialogy by nikdy
00:14:02 nevznikly, nebýt jeho pohotovosti a schopnosti vracet míček.
00:14:08 Vy jste se díval na mé Hovory, pane Werich?
00:14:10 - Na co?
- Na ty moje minulé Hovory.
00:14:12 Vždycky!
00:14:14 Jo?
00:14:15 Vždyť vy víte, že já jsem na vás vsadil.
00:14:18 Proč jsem si vás platil u nás v divadle?
00:14:23 Abych měl někoho vedle sebe, s kým je sranda přece.
00:14:26 Tak to nechme na potom.
00:14:30 Tady, v kostele Sv. Antonína, měl v roce 1948 Miroslav Horníček
00:14:37 svatbu se svojí vzácnou ženou Bělou.
00:14:41 Žil s ní 51 let, bylo to jediné manželství.
00:14:46 Dlužno říci, že to manželství bylo krásné - se všemi těžkostmi,
00:14:51 které ke každému vzahu patří.
00:14:55 Myslím, že to byl příkladný a láskyplný vztah.
00:15:00 Oni se nádherně doplňovali.
00:15:02 Kdyby nebylo paní Běly, tak on by nebyl to, co byl.
00:15:10 Kdyby byli indiáni, tak ona byla náčelník celého kmene,
00:15:20 rozhodovala o všem.
00:15:23 Jejich láska byla ale neskutečná.
00:15:26 Oni byli jako my, mladí, když jsme zamilovaní.
00:15:30 Oni se stále pošťuchovali.
00:15:32 Prošli si spoustou věcí, které je jistě spojovaly,
00:15:36 ale pořád to tam fungovalo, pořád tam bylo vlnění...
00:15:41 Když on šel večer do divadla, tak ona stála ve dveřích
00:15:46 a vždy mu říkala: Mirku, kapesník, peníze, klíče...
00:15:50 A pak přidala: A hlavu, hlavu s sebou taky!!
00:15:54 On nevěděl, kde má ponožky...
00:15:57 On nebyl líný, ale on měl tak dokonalý servis.
00:16:03 Miroslav Horníček dokonce ani nevěděl, kolik vydělává,
00:16:05 to všechno věděla Běla, dokonce mu sjednávala i vystoupení.
00:16:10 Horníčka akorát přivezli, on přišel na jeviště a tvořil.
00:16:15 Bylo to od něj možná sobecké, ale on se o nic nestaral.
00:16:25 Jednou jsme u nich seděli, byli jsme asi čtyři.
00:16:34 Horníček si na něco vzpomněl a volal na ženu přes velký pokoj,
00:16:39 halu až do kuchyně:
00:16:46 Bělo, pojď sem, prosím tě!
00:16:50 Ona přišla z kuchyně a on jí řekl:
00:16:54 Prosím tě, podej mi tam tu knížku!
00:16:57 Ta kniha od něj ležela dva metry! Nepřeháním!!
00:17:01 Po této stránce on byl velmi pohodlný.
00:17:05 On jako chalupář byl velmi dobrý, až na to, že na té chalupě nic
00:17:09 dělat nemohl.
00:17:11 On sám říkal, že když vezme kladivo do ruky,
00:17:16 tak abychom všichni utíkali pryč!
00:17:22 UKÁZKA
00:17:23 Tak dělejte něco!
00:17:24 Franto, smeták!
00:17:27 Já myslím, že byl rozkošně nepraktický.
00:17:29 On si na tom ale zakládal!
00:17:36 Pan Horníček byl nepraktický člověk.
00:17:39 Pan Brodský říkal, že tu svou nepraktičnost má schválně,
00:17:46 aby se vyhnul všem věcím, které nechce dělat.
00:17:52 Každý muž, který je tak duchaplný, s takovým šarmem, s noblesou,
00:18:02 s takovou galantností nemůže neokouzlit ženu.
00:18:13 Pokud vím, tak se nikdy nestalo, aby on byl své ženě nevěrný.
00:18:20 Určitě ne vnitřně, z hlediska duše.
00:18:25 Byl jsem na představení v divadle ABC, kde on hrál,
00:18:29 a byli jsme dohodnutí, že na něj po představení počkám,
00:18:33 a že si někam půjdeme sednout.
00:18:37 Vyšel z divadla, byl nervózní a řekl mi:
00:18:48 Bohužel, musím jít domů, právě mi telefonovala moje manželka
00:18:55 a řekla do telefonu: Okamžitě pojď domů, vím všechno!
00:19:04 Nevím, co všechno věděla, ale něco tam bylo zřejmě dost závažné.
00:19:10 Krásný, přátelský, manželský vztah, který bych demonstroval
00:19:17 tímto osobním zážitkem:
00:19:23 Jednou jsem u nich seděl a Běla říkala Mirkovi:
00:19:33 Mirku, já tě mám ráda, ale nemiluju tě.
00:19:44 Mirek řekl: Bělo, já tě miluju, ale nemám tě rád!
00:19:52 Ptejte se na cokoliv, co by vás zajímalo na herecké práci,
00:19:55 na divadle, ve filmu, v televizi, v rozhlase, v kinoautomatu,
00:19:59 ve všem, co mohu, nechci říct, co umím dělat.
00:20:04 Ptejte se na cokoliv, já vím všechno.
00:20:07 No ne, co nevím, tak si vymyslím.
00:20:18 UKÁZKA
00:20:18 Aby ti nevyschlo.
00:20:20 Děkuji, to je milá pozornost.
00:20:21 To není pozornost, to zaplatíš!
00:20:25 Tak nelej plný!
00:20:28 V 70. letech minulého století zde vzniklo televizní studio.
00:20:33 Když jsme tady dělali Hovory H, tak jsme sem dali fotky
00:20:39 pana Horníčka,
00:20:41 tady měl on židli, stolek, na stolku červené víno...
00:20:54 UKÁZKA
00:20:55 Pozor, já se rozmáchnu.
00:21:00 Kolem toho stolku bylo místo, aby se mohl projít,
00:21:09 komunikovat s lidmi.
00:21:11 On vám ji tam rdousil tak nádherně.
00:21:14 A on ji rdousil tím způsobem, že on ji ohnul do takového obloučku.
00:21:24 To se nejlépe škrtí dáma.
00:21:28 Na konci, když jsme dělali poslední pořad, tak to zde bylo k prasknutí,
00:21:32 takže Mirek už neměl kam jít, protože to tady byla samá židle.
00:21:36 Vy si ji ohnete, nožičky už nezaberou... To je důležité.
00:21:48 On ji škrtil tím způsobem, že hlavinku milostivé paní...
00:21:55 A v tom já tedy jedu.
00:22:02 Tehdy byl absolutní hvězda.
00:22:04 Jedině když jsme vyhráli hokejový zápas s Ruskem, tak se na televizi
00:22:08 dívalo více lidí, jinak tyto Hovory H byly bezkonkurenčně
00:22:12 nejoblíbenějším pořadem.
00:22:14 Z divadla ho lidé tolik neznali, ale Hovory způsobily,
00:22:18 že jít s ním po ulici téměř něšlo.
00:22:21 Paní Horníčková toho využívala tím praktickým způsobem -
00:22:26 když nebyl např. toaletní papír, tak se musel on ukázat v obchodě,
00:22:30 aby jí dali podpultové zboží.
00:22:33 Já jsem byl tehdy na gymnáziu.
00:22:37 My jsme se tehdy na to dívali, vyprávěli si o tom...
00:22:40 Řeholnice v Mariánských lázních, kam on jezdil každý rok v červnu,
00:22:46 posunuly bohoslužby...
00:22:49 To byla pravda, na to jsme se všichni těšili.
00:22:51 Pak řekněte, pro koho to bylo?
00:22:54 To bylo pro celý národ!
00:23:01 Hovory H byly zastaveny.
00:23:04 Začala normalizace a Horníček se nehodil.
00:23:07 Jeho humor byl obviňován, že je příliš intelektuálský,
00:23:10 že je pro snoby, že to jsou 60. léta,
00:23:14 že nezve do publika horníky, dělníky, pracující inteligenci,
00:23:19 že tam jsou pouze poťouchlí intelektuálové...
00:23:23 Tím, že jeho humor je znepokojivý - něco řekne a hraje si s tím slovem,
00:23:28 s jeho významy - to nejvíce vadilo.
00:23:32 Hlavním důvodem bylo, že jeden člověk v Československé televizi
00:23:40 má svůj program v sobotu v 8 hodin, v hlavním televizním čase.
00:24:10 Hra se jmenovala Člověk a jeho dům.
00:24:13 Hra začínala tím, že u paní Svobodové někdo zazvoní.
00:24:19 Ona se pouze v osušce podívá, kdo to zvoní a zabouchnou se jí dveře.
00:24:24 Ona stojí jen v osušce přede dveřmi a neví, co má dělat.
00:24:33 Zvoní u sousedů a otevře jí pan Horníček,
00:24:37 kterému skoro vypadnou oči, protože nahá sousedka chce
00:24:42 k němu dovnitř.
00:24:45 On jí vysvětluje, že jeho manželka je už na cestě domů,
00:24:51 a že ji tedy nemůže vpustit dovnitř, jak by to vypadalo!
00:24:54 Tehdy nastává zastavení děje a byly dvě možnosti -
00:25:00 divákům se dalo hlasovat, jestli se má paní Svobodovou pustit do bytu
00:25:07 nebo nepustit.
00:25:10 Podle toho, jak volili diváci, tak se rozbíhá děj.
00:25:15 (mluví anglicky)
00:25:47 Nikdo nechtěl věřit, že nemluví anglicky.
00:25:49 Když byla tiskovka, tak na něj začali mluvit anglicky
00:25:51 a on se pouze usmíval a kýval hlavou, jako kdyby rozuměl,
00:25:54 všechno za něj odpovídal tlumočník.
00:25:58 To byl kolosální úspěch, byly velké fronty, aby se lidé na ten
00:26:03 film dosaly...
00:26:06 Potom se přestěhoval do Prahy, v kině Světozor byla premiéra...
00:26:16 Mezitím proběhl rok 1968 a začala normalizace.
00:26:20 Hrál asi rok, pak byl z politických důvodů zakázaný.
00:26:26 On byl cestovatel.
00:26:28 Kinoautomat mu umožnil dlouhou dobu - několik měsíců,
00:26:32 pobývat v Severní Americe a přivézt odtut postřehy,
00:26:38 které potom zveřejňoval v literárních novinách,
00:26:40 na jevišti, v televizi...
00:26:42 Nevím, jestli to někde říkal, ale na vlastní uši jsem slyšel,
00:26:45 jak řekl: Bože, jak já jsem nepolitický člověk!
00:26:48 On měl velice negativní vztah ke komunistům,
00:26:54 ačkoliv říkal: I já jsem tam byl s Werichem, i my jsme tomu uvěřili!
00:26:59 Ale velice záhy odešli.
00:27:01 Pro něj to bylo těžké, stejně jako pro Wericha, jít po té hraně
00:27:10 a nespadnout, aby režim o něm řekl: To je náš člověk, umělec!
00:27:21 Věděli jsme, co si každý myslí o politice a nijak jsme
00:27:27 neprovokovali.
00:27:32 Horníček vždy zachovával odstup od proklamací,
00:27:39 věděl, že je to násilný řežim a trochu se bál.
00:27:46 Díky režimu byl opatrnější, než by musel.
00:27:54 Přišel dopis z ústředí Komunistické strany Československa,
00:27:58 kde mu vyčítali, že hovoří hanlivě o kremrole,
00:28:04 čímž skrytě hanlivě hovoří o kremli.
00:28:11 On řekl: Když mluvím o kremroli, tak myslím tím kremroli,
00:28:17 a když řeknu jablko, myslím tím jablko...
00:28:21 Na to vzápětí přišel další dopis: My víme, pane Horníčku,
00:28:24 co jste mysleli tím slovem jablko - já blbý komunista!
00:28:37 UKÁZKA
00:28:57 H!
00:29:01 To není dobrý začátek!
00:29:06 Od H začíná každý blbec.
00:29:09 Vystupuje-li Horníček jako herec, tak v té roli přichází spisovatel,
00:29:14 dramatik, režisér.
00:29:16 Bude-li Horníček režírovat, bude hercům dávat svá slova
00:29:22 spisovatele.
00:29:24 Jako spisovatel odráží se v něm pochopitelně jeho zkušenost
00:29:27 herecká i dramatická.
00:29:30 Jeho talenty jsou prostoupeny do komplexní univerzálnosti,
00:29:42 kterou Horníček nosil v sobě.
00:29:50 V této přední straně měl svůj ateliér,
00:29:57 kde dělal své koláže...
00:30:03 Když jsme byli na nějaké výstavě, tak se mi přiznal,
00:30:10 že trochu lituje, že se jeho životní dráha neorientovala
00:30:18 za výtvarným uměním, protože prý původně chtěl být výtvarníkem.
00:30:23 Je v tom cítit úžasná hravost, není v tom ambicioznost,
00:30:29 kterou člověk nemá rád, není tam nic okázalého...
00:30:35 Kdyby on skutečně byl výtvarníkem a měl v sobě možnosti a vůli
00:30:45 projevovat se ve smyslu literárním výtvarnými prostředky,
00:30:51 tak jsem přesvědčen, že Horníček byl ve svéře výtvarného umění
00:30:56 skutečně zapsán jako zjev historický.
00:31:00 Myslím, že nijak nepřeháním, naopak - popularita
00:31:03 a jeho jednoznačné profesionální zaměření způsobilo,
00:31:10 že jeho koláže v podstatě pro historii výtvarného umění
00:31:14 nic neznamenají nebo dosud nebyly akceptovány.
00:31:22 Úvahy? Eseje? Postřehy?
00:31:26 To není román, to není povídka, to není něco podobného,
00:31:31 a přesto je to literatura, ke které se všichni rádi vracejí,
00:31:37 a která je velmi frekventovaná.
00:31:39 Tady má dokonce vlastní regálek.
00:31:44 Velmi se mi líbily dvě věci - Dobře utajené housle
00:31:47 a Dobrý den, socho.
00:31:52 Ty ostatní věci psal jako monology pro svá vystoupení,
00:31:58 takže byl především interpretem.
00:32:01 Jeho knihy byly plné výborných nápadů,
00:32:06 ale chyběl mi tam interpret, bylo tam příliš mnoho slov.
00:32:12 Knihu Dobře utajené housle mám ze všeho nejraději,
00:32:16 protože to je základ.
00:32:20 Horníček v této knize nejlépe definuje pohled na svět, na humor,
00:32:30 na lidi.
00:32:32 Nemohu se nepřiznat, že v jeho dalších knihách se znovu
00:32:38 používá tento princip, který je až rozmnělňován.
00:32:44 Je to až nechutné, jak Horníčkova vlastnost být šťastný mi byla
00:32:49 až protivná, protože ona ho vedla k polohám,
00:32:53 které jsem u něj rád neměl - tzn. k harmonizujícím,
00:32:59 násilně pozitivním koncům některých jeho knih, vystoupení...
00:33:06 Ale pamatuji si jednu báseň Miroslava Horníčka,
00:33:10 která je tak geniální, že bych ji rád řekl veřejnoprávnímu publiku:
00:33:17 Naše Kačka
00:33:20 Naše Kačka zná mé koště, nevdala se a šla k poště.
00:33:32 Od té doby naše Kačka nejlepší je poštěvačka.
00:33:43 UKÁZKA
00:34:05 Miroslav Horníček byl na tom se zpěvem špatně,
00:34:07 říkal, že nesmí zpívat ani hymny, že to má zakázáno.
00:34:12 U nás jsme ho ve hře Člověk z půdy donutili zpívat.
00:34:15 Také zpíval s Janem Werichem.
00:34:17 Ten vždy říkal, že když on zpívá, tak že je to barvotisk,
00:34:23 kde se barvy nepřekrývají.
00:34:26 UKÁZKA
00:34:34 Zůstal nevyužit, protože nebyl klasický herec a nikdo mu
00:34:39 nenapsal takovou roli, kde by se uplatnilo jeho "neherectví",
00:34:47 jeho způsob existence na jevišti.
00:34:55 Má jednu slavnou filmovou kreaci - Kam čert nemůže, kde hrál
00:34:58 Dr. Fausta - novodobého Fausta, vědce, který přednáší,
00:35:02 že Faustovská legenda je nesmysl, černá díra ve Faustově domě
00:35:07 neexistuje, jsou to jen babské povídačky.
00:35:09 Je to vědecký ateista, materialista, a neustále se mu zjevují
00:35:13 různé věci, které ho přesvědčují o opaku.
00:35:18 Ty dělá žena Markéta, kterou hraje Jana Hlaváčová -
00:35:22 napůl Markéta, napůl ďábel. Ona ho svádí.
00:35:26 UKÁZKA
00:35:27 Jsem na hradě, protože mi to nejvíc vyhovuje.
00:35:30 Spím, může se mi zdát cokoliv.
00:35:32 Já můžu odejít, já tady můžu zůstat,
00:35:34 anebo vás můžu uškrtit,
00:35:38 nebo můžu jít pár kroků dál, padat dolů a v tom se probudit.
00:35:43 V tom se člověk vždycky probudí!
00:35:45 Držte se!
00:35:47 Držte se, prosím vás!
00:35:48 Nedívejte se dolů nebo dostanete závrať!
00:35:52 Probuďte se! Držte se!
00:35:53 Prosím vás, zkuste vylézt!
00:35:55 My jsme spolu skončili, slečno, já už mám dost těch vašich
00:35:58 vylomenin!
00:35:59 Jů, mně praskl zip!
00:36:01 A to se nemám koukat, co?
00:36:03 Vy že jste ďábel?
00:36:04 Obyčejná ženská jste!
00:36:06 Počítejte do šesti, padám!
00:36:13 Já myslím, že s filmovými rolemi si moc hlavu nelámal,
00:36:21 byly to pro něj příležitosti, aby dostal nějaké peníze,
00:36:26 a aby mohl v létě jet do Francie.
00:36:30 Za všechny své filmy se styděl, pouze uznával Dva písaře,
00:36:36 které natočil se Sovákem.
00:36:38 To byl jeho výborný partner, se kterým si výborně rozuměli.
00:36:45 UKÁZKA
00:36:46 Zkontrolujte vítr.
00:36:48 Je to dobrý, jde proti.
00:36:51 Ovce má totiž neobyčejně vyvinutý čich.
00:36:53 Šestkrát vyvinutější čich než člověk.
00:36:56 A sluch třikrát!
00:36:58 Dejte pokoj, to jsem nevěděl.
00:37:00 Ano, ano.
00:37:01 Děkuji vám.
00:37:02 Tak pojďte, opatrně!
00:37:04 Písaři, to je jeho zamilovaný text, jeho zamilovaná Francie.
00:37:10 To je čistě jeho autorský projekt.
00:37:12 Sovák je tam jako vynikají herec a partner,
00:37:16 ale autorsky, nápadem, dramaturgicky je to Horníčkova záležitost.
00:37:22 Myslím si, že on se do toho hodně promítal,
00:37:26 protože on miloval francouzský humor.
00:37:29 UKÁZKA
00:37:32 Dobré jitro.
00:37:33 Není nad pohyb, zvláště po ránu!
00:37:37 Moje řeč, není nad pohyb - po ránu.
00:37:43 Pardon.
00:37:47 Teď jsme na místě, kde se film odehrával.
00:37:50 Při vlastním natáčení se stávalo, že se zjistilo, že do pátého dílu
00:37:54 chybí pět minut, do sedmého také...
00:37:59 Pan Roháč mi pak řekl, že musím napsat čtyři minuty do pátého dílu!
00:38:06 Tak jsme si od 9 - 11 hodin dali pauzu, Mirek to napsal,
00:38:10 a od 11 - 12 hodin jsme to natočili.
00:38:22 Oni hodně improvizovali, dialogy vznikaly podle situace.
00:38:29 Horníčkovi nevadilo, když jsme natáčeli místo v předepsané kuchni
00:38:33 např. v ložnici, protože kuchyň nebyla připravená.
00:38:46 Horníčkovi to nevadilo.
00:38:50 Říkal jsem mu, že to nechápu a ptal jsem se,
00:38:52 jestli on se ty texty učí?
00:38:54 On říkal, že ne, že si vždy přečte, o co jde, a pak že poslouchá
00:38:57 toho druhého, co povídá.
00:38:59 UKÁZKA
00:39:00 Připravte se na samotu!
00:39:03 - Pozor, samota!
- Samota je tíživá.
00:39:12 Tady byla půda.
00:39:13 Kuchyň byla tady.
00:39:27 Kdo seděl na střeše, když se hrálo?
00:39:30 To nevím.
00:39:37 Kdo to volá?
00:39:40 Ano?
00:39:43 No nazdar!
00:39:45 Ahoj, Mirku!
00:39:48 Jak to vedeme? No, zlatý časy!
00:39:51 Vyřídím.
00:39:54 Mirek volá, pozdravuje nás Sovák.
00:40:10 Nejhorší bylo, když Honza Horníček utonul v rybníku.
00:40:18 Můj otec a Horníček byli letití přátelé a spolupracovníci.
00:40:25 Já jsem se s Honzou znala odmala, pak jsme spolu začali chodit.
00:40:36 My jsme v pět hodin odjížděli a oni tu ještě zůstávali.
00:40:40 My jsme odjeli a druhý den ráno jsme se tohle dozvěděli.
00:40:44 Při natáčení seriálu Dva písaři se Honza jel podívat na natáčení...
00:40:58 On měl epilepsii, ale my jsme to nikdo nevěděli.
00:41:02 On byl nemocný a v jednom se záchvatů lehké ztráty vědomí
00:41:07 byl poblíž vody...
00:41:11 Ráno přišel Horníček, že celou noc volali po nemocnicích,
00:41:17 že Honza nepřišel domů...
00:41:20 Pak někdo našel ve skleníku jeho bundu,
00:41:24 tak věděli, že musí být tady.
00:41:26 Podívali a našli ho...
00:41:28 Bylo to asi velmi dramatické.
00:41:33 Přišli jsme se Satinským k nim domů.
00:41:36 Horníček se slzami v očích přišel k nám a řekl nám jednu větu:
00:41:48 "Proč zrovna já?"
00:41:53 Našli v sobě hodně síly, že film na tom místě dokončil.
00:41:59 Byl to seriál a oni byli tehdy dost na začátku...
00:42:02 Podle mě to trochu přivedlo Horníčka k alkoholu,
00:42:11 ani se tomu nedivím.
00:42:23 Pak jsem čekala Adélku, tak jsem si myslela,
00:42:28 že nás to trochu oddělí.
00:42:32 Oni Adélku přijali jako vnučku.
00:42:37 Ona na to přišla asi v 10 letech, že to není technicky možné,
00:42:42 aby to byl vlastní dědeček a vlastní babička.
00:42:48 Měli jsme přezdívky - Čundr-Hundr byl děda
00:42:54 a já jsem byla Čuntryhnátek.
00:42:56 Já jsem měla štěstí, že jsem své dětství prohrála,
00:43:04 nevěděla jsem, že s jedním z nejzábavnějších herců.
00:43:11 V této chalupě pan Horníček trávil většinu svého času o prázdninách.
00:43:19 Mezi dveře na zahradu vyndal psací stolek psal.
00:43:29 Často přijímal návštěvy, jeho paní byla dobrá hostitelka,
00:43:35 vypilo se hodně červeného vína. Bývalo tam veselo.
00:43:44 Křeslo je krásné, stoleček mi sem dali krásný, ale takový...
00:43:51 zbytečně prázdný, bych řekl.
00:43:55 Tam by se klidně vešla ještě lahev i se skleničkou.
00:43:58 No ale jsme chudé divadlo na zájezdu,
00:44:00 musíme to dělat při svíčce.
00:44:03 Když se přišlo na to s tím vínem,
00:44:07 tak on řekl, že by mu bylo protivné,
00:44:10 aby předstíral, že nepije víno, ale minerální vodu,
00:44:16 že si rád dá dobrý mok, protože pokládá víno za ušlechtilý
00:44:25 nápoj, a že při jeho podtlaku to s ním nemůže nic udělat,
00:44:32 naopak, že mu to velice pomůže.
00:44:38 On víno pil, ale že by byl znalec vína, to ne.
00:44:43 Bylo mu celkem jedno, jaké víno pije.
00:44:46 Problém nebyl v tom, že ho lidé nějak lákali na skleničku,
00:44:51 on si dal jednu, dvě.
00:44:58 Když ale byla nějaká akce, tak on odešel za roh a dal si
00:45:03 panáka vodky.
00:45:08 On se těšil na reakci lidí.
00:45:10 Když přišel k baru, tak se ho každý barman nebo barmanka ptala,
00:45:15 co si dá?
00:45:17 On odpověděl: Prosím kakao.
00:45:20 Barmanka se omluvila, že kakao nemá, tak on si objednal vodku.
00:45:26 Měl velice rád slivovici, což neměla jeho manželka ráda.
00:45:34 Paní Běla byla milá osoba, která milovala víno.
00:45:39 Vždycky mi nalila a hned lahev schovala s tím,
00:45:42 že Mirek to má od lékaře zakázané.
00:45:46 Já jsem tedy příjemně popil a popovídal s paní Bělou,
00:45:51 příjemnou Moravačkou.
00:45:54 Přišel pan Horníček a ona nás nechala o samotě.
00:45:57 Povídali jsme si a najednou Horníček řekl, že má nápad -
00:46:02 vytáhl z jiného sejfu lahev vína.
00:46:06 Řekl, že jeho žena to nesmí, že je z Moravy, a tam se moc pije.
00:46:15 UKÁZKA
00:46:16 Před třemi týdny mi volali, že mám být uveden do Síně slávy.
00:46:24 Já jsem nevěděl, jestli řekli uveden nebo uložen.
00:46:33 Když se dostavilo stáří, tak se dostavily choroby,
00:46:37 pravděpodobně ve větší míře, než počítal.
00:46:42 Když měl zlý den, tak jsem se bál a raději jsem chtěl práci přerušit.
00:46:54 On nikdy nechtěl.
00:46:58 Najednou se rozsvítilo světlo, on se napřímil,
00:47:03 udělal pět kroků ke svému křeslu, a pak bezvadně bavil 2 hodiny lidi.
00:47:09 Potom si sedl do auta a dvě hodiny mlčel.
00:47:15 Dost špatně viděl.
00:47:18 Když si měl natahovat inzulin do injekce,
00:47:25 tak měli strach, že to nezvládne.
00:47:32 To jsem tedy dělal já a chtěl jsem mu to i píchat,
00:47:37 ale on to nedovolil a píchal si to do žíly sám.
00:47:50 Někdy se stalo, že jsme si i přes den dali skleničku
00:47:55 a on si tu vlnu propíchl a všechno vyteklo ven.
00:48:07 Říkal jsem mu, že si musí dát nový inzulin!
00:48:17 On mi odpověděl, že mu do toho nemám kecat,
00:48:19 že jsem tam od toho, abych to natáhl a on si to má píchnout.
00:48:25 Jednou jsme seděli asi do půlnoci a on už chtěl jít spát
00:48:32 a chtěl prášek na spaní.
00:48:38 On ale místo aby šel spát, tak dál popíjel víno a zapil
00:48:44 i ten prášek!
00:48:47 Asi za půl hodiny jsme se dali na cestu do podkroví,
00:48:50 což bylo složité.
00:48:55 Asi na třetím schodu usnul, takže jsem ho tam musel nechat.
00:49:03 Když se ráno probudil, tak byl v šoku, kde je,
00:49:06 protože viděl nad sebou schody a myslel si,
00:49:10 že už jsou to schody do nebe.
00:49:14 Poslední rok to byla velice smutná záležitost.
00:49:17 On byl ale v péči manželů Marešových.
00:49:23 V Liberci byl poslední téměř dva roky, většinou u nás doma.
00:49:30 Několik měsíců byl v nemocnici upoután na lůžku,
00:49:35 jeho stav byl natolik vážný, že vyžadoval hospitalizaci.
00:49:39 Potom se ale vrátil a žil u nás v rodině.
00:49:47 Byla jsem za ním v nemocnici, kde byl na přístrojích,
00:49:52 ale stejně měl vedle sebe víno.
00:49:57 Tam už mluvily jen jeho oči.
00:50:06 Pan primář, který se o něj staral, nám řekl, abychom chvíli počkali,
00:50:16 že nám ho zatím posadí!
00:50:19 To už nebyl Miroslav.
00:50:22 To přivezli člověka...
00:50:32 Celou dobu jsme měli pocit, že neví, kdo jsme a odkud jsme.
00:50:41 Když jsme odcházeli, tak mi najednou tiše řekl:
00:50:48 Pozdravuj Jula!
00:50:58 V tom Liberci to nebyl Mirek, to odmítám, že to byl Horníček!
00:51:06 Pamatuji si ho jako rytíře plného síly.
00:51:12 Ten mi zůstane!
00:51:17 Skryté titulky: Marie Marek, Česká televize, 2005
Legendární herec, bavič, spisovatel a výtvarník ve vzpomínkách S. Zázvorkové, J. Adamové, L. Lipského, P. Dostála, J. Suchého, A. Činčerové, A. Sirotkové a dalších kolegů a přátel (2005). Režie L. Jablonská
Legendární herec, bavič, spisovatel a výtvarník
