Magazín o vizuálním umění a jeho tvůrcích se tentokrát zabývá vlivem čínského uměleckého prostředí na české výtvarníky a naopak. Současná výstava Federica Díaze v Pekingu nás inspirovala k zamyšlení, čím je české umění pro Čínu zajímavé. Ptáme se těch, kteří v posledních letech v této zemi vystavovali – M. Grygara, T. Císařovského, J. Černického a dalších
České vizuální umění v Číně
Premiéra: Neděle 14. 12. 2014 na ČT art00:00:32 To, že prosincovým tématem Artmixu je Čína,
00:00:34 nesouvisí ani s podzimní návštěvou prezidenta Zemana v této zemi,
00:00:37 ani s žádnými ekonomickými aktivitami,
00:00:40 ale s výstavou vizuálního umělce Federica Díaze,
00:00:43 který v Pekingu představuje své dílo zdejšímu publiku.
00:00:47 Díaz není výjimkou.
00:00:48 Za posledních deset let se v Číně konaly
00:00:51 desítky výstav našich umělců a tak už můžeme srovnávat.
00:00:55 Zajímalo nás,
00:00:57 co je na téhle kontroverzní zemi zaujalo?
00:00:58 Inspirovala je něčím?
00:01:00 A jak vlastně Číňané reagují na naše západní umění?
00:01:10 Federico není v Číně poprvé.
00:01:11 Před čtyřmi lety viděli jeho Zlatou slzu
00:01:14 návštěvníci Expa 2010 v Šanghaji.
00:01:16 Nyní jako první český umělec dostal příležitost
00:01:19 vystavovat své dílo v prostorách prestižního muzea
00:01:22 Čínské akademie výtvarných umění v Pekingu,
00:01:24 přímo v líhni umělců a teoretiků.
00:01:30 Díaz patří mezi nejvýznamnější umělecké aktivisty
00:01:33 v oblasti nových médií. Umělecké dílo považuje
00:01:36 za součást sociálního a kulturního prostoru,
00:01:39 nikoli za pouhý estetický objekt
00:01:41 určený pro elitní prostředí galerie.
00:01:45 Jeho umělecká instalace, kterou speciálně
00:01:47 pro Peking připravil, nese název Svařený ornament doby.
00:01:57 Snažil jsem se najít něco úplně obyčejného,
00:02:01 co na pokraji vnímáme, něco, co je pro nás ztracený,
00:02:03 je to na periferii, je to něco,
00:02:05 co zároveň odráží čínskou mentalitu.
00:02:09 Dalo by se říct i asijskou.
00:02:12 A dospěl jsem k tomu, že je to práce spojená
00:02:16 s tradičním dopravním prostředkem, a to je trojkolka.
00:02:21 V minulosti se to nazývalo i rikša.
00:02:23 Dřív to byl velmi běžný dopravní prostředek,
00:02:26 který sloužil pro dopravu lidí, materiálů...
00:02:28 A proto jsem se rozhodl
00:02:31 pozvat jednoho z těch mechaniků sem do muzea.
00:02:37 A tradiční mojí technikou, kterou jsem používal
00:02:39 i na benátském bienále, snímat jeho pohyby.
00:02:44 Proč jeho pohyby?
00:02:46 Nemusím jít do nějaký zbytečně hluboký analýzy.
00:02:48 Definice života nebo definice jakéhokoliv organizmu je v pohybu.
00:02:52 Čili pohyb rovná se život.
00:03:00 Výstavní projekt je promyšlený a trefný.
00:03:02 Autor využil pěti výklenků galerie,
00:03:04 do nichž umístil svůj speciální plotter
00:03:07 a pomocí senzorů snímá pohyby
00:03:09 a chování mechanika montujícího trojkolku.
00:03:11 Spreje s černou barvou, které tyto pohyby zaznamenávají
00:03:14 a přenášejí na velkoformátové papíry na stěně
00:03:17 připomínají čínskou tuš.
00:03:19 A ony papíry jsou bílé čínské hedvábí.
00:03:22 Umělecká symbióza. Navíc interaktivní.
00:03:25 Mechanik pracuje po celou dobu výstavy
00:03:27 v prostorách musea, kam nikdy předtím nevkročil.
00:03:30 Jeho místo je na ulici. Ornament doby.
00:03:44 Projekt Federica Díaze, který připravil pro naše muzeum,
00:03:48 je zcela mimořádný, protože víme, že ho zajímají
00:03:50 sociální proměny v Číně.
00:03:53 Je to umělec, který se zaměřuje na super média.
00:03:57 Jejich prostřednictvím přemýšlí zvláštním způsobem
00:03:59 o čínské společnosti, o zdejších lidech,
00:04:01 protože kola a tříkolky reflektují proměnu Číny.
00:04:08 Je to dialog mezi vysoce rozvinutými technologiemi
00:04:12 a zcela prostými technologiemi,
00:04:15 které jsou obrazem současných společenských proměny Číny.
00:04:27 Výstava, na které se vedle muzea podílelo
00:04:29 i velvyslanectví České republiky, galerie Zdeněk Sklenář
00:04:32 a řada dalších sponzorů, byla velkým překvapením:
00:04:35 člověk, stroj, supermédia, minulost, současnost -
00:04:39 všechno pracovalo společně.
00:04:41 Díazův projekt všechny zaujal, především mladé umělce,
00:04:44 pro které jsou supermédia něco nového.
00:04:47 Příprava výstavy trvala tři roky,
00:04:49 ale v průběhu let se situace změnila.
00:04:54 Trojkolky, typický dopravní prostředek
00:04:56 milionů chudých obyvatel, kteří žijí na okraji společnosti,
00:04:58 byly totiž letos v ulicích Pekingu zakázány,
00:05:01 stejně jako způsob jejich malovýroby -
00:05:04 svařování v malých dílnách.
00:05:06 Rikšáci, jak se tady lidově říká
00:05:08 majitelům těchto bizarních dopravních prostředků,
00:05:10 se vládnímu nařízení brání.
00:05:13 Jenže s hustým dopravním provozem v centru města
00:05:15 to dohromady nejde. Společnost i Peking se mění.
00:05:25 Dneska, když procházíme centrem Pekingu,
00:05:28 který se rozděluje na několik okruhů,
00:05:30 tak až do čtvrtého okruhu nacházíme nápisy,
00:05:33 na kterých je napsáno: ZÁKAZ POHYBU TROJKOLEK.
00:05:37 Oni se stydí za rikšu, protože oni se neustále
00:05:40 snaží potlačit něco nedokonalého.
00:05:44 Neustále se snaží vytvářet jakýsi estetický obal,
00:05:48 který zneprůhlední nebo uzavře něco,
00:05:53 co je nepřijatelný pro ten systém.
00:06:09 V muzeu nadále návštěvníci uvidí
00:06:12 pouze hotová velkoformátová díla.
00:06:14 Akce, která zaznamenávala pohyby mechanika skončila.
00:06:17 Protější stěna, na které se měl vykreslit
00:06:20 velký ornament doby zůstala bílá.
00:06:55 V roce 2005 poprvé přivezl galerista Zdeněk Sklenář
00:06:58 do Pekingu unikátní soubor 106 tušových maleb
00:07:01 Františka Kupky Člověk a Země,
00:07:03 který mapuje různé etapy lidstva a jeho kultur,
00:07:06 jimiž Kupka doprovodil stejnojmenné dílo
00:07:08 francouzského historika a geografa Eliséa Recluse.
00:07:12 Unikátní celek byl představen v prestižním
00:07:14 Národním muzeu umění Číny.
00:07:17 Pro čínské publikum byl tehdy Kupka zjevením.
00:07:20 Výstava se těšila velkému zájmu odborníků i veřejnosti.
00:07:26 Po Kupkovi následovaly další výstavy
00:07:28 a dnes po téměř deseti letech a stovkách cest
00:07:30 je galerista Zdeněk Sklenář
00:07:32 zkušeným znalcem čínského uměleckého trhu.
00:07:38 Čínská mentalita je zcela odlišná od evropské.
00:07:41 Číňané prostě nemají představu o tom,
00:07:45 co je to abstraktní myšlení.
00:07:47 A z toho vychází vtah k výtvarnému umění.
00:07:50 To výtvarné umění v té abstraktní podobě je stále ještě nepřijatelné.
00:07:56 Proto možná všechny ty veliké čínské světové hvězdy
00:08:02 jsou symbolem jakéhosi realismu,
00:08:05 který se vyrovnává s vlivem minulosti.
00:08:13 Autory, které vybírám, vycházejí především
00:08:16 z mé intuice, ale také ze znalosti čínského prostředí.
00:08:20 Vím, jak je pro Číňany těžké přijmout západní projev umění.
00:08:25 A všichni, koho jsem zde představil,
00:08:27 byly to už desítky jmen, tak ve všech jsem cítil
00:08:31 potenciál na jakési výtvarné esperanto.
00:08:36 A je jedno, jestli tvoří jako Milan Grygar,
00:08:38 nebo jako můj strýc malíř Zdeněk Sklenář,
00:08:40 nebo třeba realistický Kupka,
00:08:42 nebo Reynek, kterého téměř zbožštili.
00:09:00 Grygar přinesl ohromující zjištění,
00:09:04 že tuš může být užita jinak než do té doby
00:09:08 Číňané po století používali.
00:09:14 Přinesl jim vlastně zcela odlišný vjem.
00:09:16 Protože ta kapka, která dopadá na tu membránu,
00:09:18 kterou je třeba papír nebo plátno, to vyvolává zvuk a zanechává stopy.
00:09:23 A samozřejmě ty stopy tuše, to je jejich jazyk.
00:09:33 Pochopitelně všichni ti mladí chlapci,
00:09:35 kteří sem přijíždí, například Josef Achrer,
00:09:38 který zde má ohromující jméno,
00:09:42 protože zde strávil dva a půl měsíce,
00:09:44 stal se člověkem, který vystoupil na tu střední akademii.
00:09:48 Jsou požadovány jeho výstavy v Číně.
00:09:51 Myslím si, že mnoho Čechů zde má cestu otevřenu.
00:10:06 V roce 2011 vystavoval na půdě naší ambasády v Pekingu
00:10:09 a v galerii Bloom své akvarely malíř Tomáš Císařovský.
00:10:15 Pocit, že jste ještě rozporuplný z té Číny, samozřejmě.
00:10:17 Ale na druhou stranu vlastně takový prvotní
00:10:21 pozitivní pocit, je tam obrovská energie, velký vzmach.
00:10:25 A to je to, co ta naše stárnoucí Evropa
00:10:27 pravděpodobně nemá a těžko už zažije.
00:10:33 Ale tak jako obrazně jsem si podobně v duchu srovnával,
00:10:36 že to takhle muselo vypadat někdy po 2. světové válce
00:10:40 v Americe, v New Yorku. Jako rozmach umělecké scény.
00:10:44 Ještě ke všemu oni se také naučili takový ty
00:10:46 určitý strategie, jak pracovat s tou svou historií,
00:10:50 s tou svojí minulostí, jak právě prodávat
00:10:53 tu svoji komunistickou paměť,
00:10:55 jak to kontextuálně roubovat do těch obrazů.
00:10:58 Někdy se to samozřejmě povede, že to sedí,
00:11:02 ale někdy je to trochu pro nás taky komický.
00:11:19 Nejdřív jsem si myslel, že když teda tam povezu
00:11:21 práce na papíře, do Číny, akvarely,
00:11:23 že ruční papír, že to je trochu nošení dříví do lesa.
00:11:28 Ale pak jsem byl vlastně velmi mile překvapený,
00:11:32 protože jsem si uvědomil, že ta jejich práce je úplně jiná.
00:11:36 Že to je skutečně... Oni nepoužívají akvarel tak,
00:11:39 jak ho máme my tady v Evropě, já nevím,
00:11:42 od doby Dürela a renesančních malířů.
00:11:45 Tam je to všechno postavený na těch sazích,
00:11:48 na tý lavírovaný tuši,
00:11:51 plus je to občas decentně kolorovaný.
00:11:54 Ale že by se tam prostě pracovalo na papíře barvami,
00:11:58 jako základní stavební prostředek toho obrazu,
00:12:02 to oni neznají a vlastně ty reakce na ty akvarely
00:12:05 byly tím pádem překvapivě dobrý.
00:12:17 Kromě toho jsme tam udělali
00:12:18 i několik výletů mimo Peking do krajiny.
00:12:22 A jeli jsme na Čínskou zeď, ale do míst,
00:12:25 který jsou naprosto turisticky nevytížený.
00:12:29 A to byl skutečně krásný zážitek, protože,
00:12:32 jak byl ten podzim, tak ty kopce kolem té Zdi,
00:12:37 ta hradba takových těch kopců, těch hor
00:12:41 se tam rozbarvila do neuvěřitelně pestrých škál různých tónů.
00:12:46 Podzim je samozřejmě všude krásný,
00:12:49 ale tam mi to přišlo nějak dvojnásob intenzivní.
00:12:56 Tak jsme tam navštěvovali
00:12:58 taky různý kláštery, umělecký památky.
00:13:05 Tak takhle ty deníky dělám všude, že jo.
00:13:21 Když v roce 2012 zahajovalo svůj provoz CCC -
00:13:25 Česko čínské centrum současného umění,
00:13:28 které vede manželka malíře Jiřího Straky,
00:13:32 viděli místní diváci poprvé fotografie Tona Stana.
00:13:35 Na její pozvání se autor do Pekingu vrátil
00:13:37 a připravuje svůj nový výstavní projekt.
00:13:40 Podmínky, které k práci měl prý byly fantastické.
00:13:45 Já Číňany cítím velice blízko.
00:13:49 Já vlastně tím, že se zajímám o tu starou
00:13:52 čínskou filosofii, o to čínské myšlení,
00:13:55 to už léta letoucí, ale určitý problém u nich je ten,
00:14:00 že oni se stali jakoby velkovýrobnou
00:14:03 a ten národ strašně v minulosti trpěl, to tam je vidět.
00:14:07 A v podstatě teď trpí taky těmi penězi, tou ekonomií.
00:14:11 To nikomu nemůže udělat dobře.
00:14:14 No a teď jde o to, aby se oni vnitřně nějak osvobodili.
00:14:19 Ale kolikrát vidím ty jednotlivé lidi, jak vlastně by toužili
00:14:25 vyjít s něčím ven, ale vlastně se bojí to projevit.
00:14:30 Projevit tu svoji osobnost.
00:14:33 Takže tam je velice vzácný potkat někoho,
00:14:36 kdo je vybarvený jako člověk. To je prostě úplná rarita.
00:14:45 Šel jsem do jakéhosi neznáma.
00:14:48 Říkal jsem si: To bude taková improvizace.
00:14:51 Kdy já jsem měl k dispozici jeden celý dům,
00:14:54 kde jsem bydlel, potom jsem měl k dispozici ateliér,
00:14:58 kde jsem udělal sérii zátiší, pak jsem udělal Číňany v ateliéru
00:15:03 a Číňany v exteriéru jako modely,
00:15:07 všechno koncipovaný věci s lidma.
00:15:13 Mě zajímal ten Peking, speciálně v noci.
00:15:17 A já jsem to toho pustil takovou figuru,
00:15:19 není vidět, až na malý výjimky, vlastně obličej.
00:15:24 A teď chodí tím Pekingem a nějak ho tam svítí.
00:15:27 Nějak přidává nějaký svoje světlo.
00:15:31 Ono se totiž ukázalo, že já jak vlastně tady pracuji
00:15:35 s lidma, který jsou bez šatů, aby tam nehrálo roli
00:15:39 nějaké to ukotvení v čase,
00:15:42 ale aby se ten čas tam projevil tou akcí samotnou.
00:15:46 No a samozřejmě mile rád bych tam s těmi Číňany
00:15:49 pracoval v tomhle duchu, ale ukázalo se,
00:15:52 že oni z toho mají tak obrovský, ale tak obrovský strach!
00:15:57 Ne, že by nechtěli, to ne,
00:15:59 ale prostě, že to je něco, za co tě můžou chytit.
00:16:07 Pak je tam téma takového jako zátiší,
00:16:11 což jsem udělal jako čistou improvizaci tam.
00:16:14 Protože na ulici jsem našel takový jako svazky takových fazolí.
00:16:19 A už byly asi takový trošičku jetý, ty svazky.
00:16:24 Ale úplně zabalený, jak oni to balí takovými
00:16:27 červenými provázky,
00:16:29 tak jsem to popadl a vzal jsem to do ateliéru.
00:16:32 A z toho jsem udělal jedno zátiší. Ale jako jiný...
00:16:36 Nějaký ramínko s nějakou tou čínskou okurkou.
00:16:40 Tu jsem rozřízl a vytvořil jsem z toho takový ten věšák.
00:16:44 Ohnul jsem ho a píchnul do okurky, zamotal,
00:16:49 potom jsem to ještě otočil... A tak.
00:16:56 Mě zaujaly ty starý čínský texty.
00:16:58 A s jednou modelkou jsem udělal sérii,
00:17:01 která je možná taková nejkompaktnější z té Číny.
00:17:04 A vychází to z černý. Jako ze tmy vycházejí
00:17:08 jak ta zátiší, tak ty ateliérové fotky.
00:17:13 A vlastně ta noc je dost taková poměrně hustá.
00:17:39 Já jsem jel krajinou z Pekingu do Quelinu,
00:17:45 to je taková úžasná homolovitá krajina.
00:17:49 A to je vlastně u té řeky Li.
00:17:58 No a tam ty mlhy skutečně jsou.
00:18:01 Takže když tam jdeš, tak si řekneš: "Jé, to není možný.
00:18:05 Já myslel, že to je jenom v těch filmech."
00:18:08 A ono to tam skutečně takhle nádherný je.
00:18:13 Každá země, jak má jiné podnebí, tak má pro malíře jinou paletu.
00:18:19 A ta krajina je skutečně v Číně fascinující.
00:18:26 Já jsem tam byl pozván malířským institutem v Šen-čenu.
00:18:30 Což je město u Hongkongu.
00:18:33 A oni si tam každý dva roky zvou nějakého frekventanta,
00:18:36 který tam žije s těmi jejich umělci.
00:18:39 No a tam mi nabídli, abych tam bydlel.
00:18:42 A taky mně tam nabídli ateliér, takže jsem tam byl.
00:18:56 Na těch obrazech odtamtud je zajímavý,
00:18:58 že mají takový zvláštní sfumato.
00:19:01 A současně takovou jako sladkost.
00:19:04 Že ty květy a to všechno, to, co vidíme, to sladký,
00:19:08 když se díváme na asijský umění, jako na to komerční,
00:19:11 dalo by se říct, nebo jejich sladký zpěv,
00:19:14 tak je to opravdu ovlivněný tou krajinou.
00:19:20 Tohle to je právě jedna z těch městských krajin.
00:19:24 To město je fascinující! Je to jinej frmol, jiný pohyb,
00:19:27 jiný vztah k jídlu,
00:19:29 jiný vztah k městu, jiný vztah k práci.
00:19:32 Takže, když maluju město, tak samozřejmě
00:19:35 tam vždycky musejí být lidi v nějakých situacích.
00:19:45 Byl jsem tam ve škole tušové malby, ten mistr tam měl žáky,
00:19:50 na stole měl pár kamenů a podle těch různých kamenů
00:19:55 on maloval velký hory tou tušovou technikou.
00:20:00 A já jsem tam udělal takových 25 velkých tušových obrazů.
00:20:03 A ten mistr, to se musím pochlubit,
00:20:06 říkal: Na to, že jsem z Evropy, tak jsem to pochopil velmi dobře.
00:20:10 Takže to mě dost potěšilo.
00:20:14 To rozmezí mezi tou abstrakcí a tou realitou mě vždycky bavilo.
00:20:18 A všechny ty krásný abstraktní věci,
00:20:21 který tu vznikají takovou expresivnější metodou,
00:20:24 tak nemůžu v obrazech použít, ale tady v těch kresbách jo.
00:20:29 Takže mě to vždycky lákalo. Tohle to.
00:20:35 Asie nikdy nepřemýšlela, jako my přemýšlíme nad tím,
00:20:39 že jdeme od někudy někam. My furt řešíme tu posloupnost,
00:20:42 jestli se vyvíjíme, odkud kráčíme kam.
00:20:45 Tam z jejich hlediska, když se dosáhlo určitý kvality
00:20:49 a porozumění té věci, jako určitá harmonie,
00:20:54 tak se vlastně ta věc stopla.
00:20:57 A to jak v architektuře, tak v tom malování.
00:21:00 A pak ti umělci navazovali na ty tradiční umělce.
00:21:03 A neměli ambice to měnit.
00:21:06 A občas se stalo, že ten, kdo přišel s něčím novým,
00:21:09 tak překonal toho mistra a vlastně se stali lepším.
00:21:13 Ale vždycky se říkalo, že je to žák toho mistra.
00:21:16 Takže tohle to vnímání, ta harmonie toho,
00:21:20 že patřím k nějakému celku, který je důležitý
00:21:24 a který stojí za to si ho vážit, tak to se teď samozřejmě mění.
00:21:30 S byznysem, s globalizací.
00:21:33 A oni jsou ovlivnění v tom individualismu.
00:21:37 Že teď něco individuálně musejí vymyslet.
00:21:39 A samozřejmě jsou ovlivnění i tím, co se dělo v umění i v Evropě.
00:21:45 Pořád někdo říká, že jsem Číňan. Nebo že si hraju na Číňana.
00:21:50 A to mi vyčítají už 20, 30 let.
00:21:55 Jak cvičím to taiči, tak to je asi ten důvod.
00:21:59 Ale všichni jsme byli fascinovaní takovými těmi
00:22:04 zkazkami o čínské malbě, jak je tam nějaké soustředění,
00:22:09 jak se ten mořský ráček musí deset let pozorovat
00:22:11 a pak to teprve dá nějakou sílu na to,
00:22:15 aby člověk tím tahem udělal geniálně nějaký ten,
00:22:18 tak tímhle tím jsem si tu Čínu pořád představoval,
00:22:23 nebo měl jsem k ní nějaký vztah. Ale furt jsem tam nejel.
00:22:28 Měl jsem pak měl takovou předtuchu,
00:22:32 že tam pojedu a že se nevrátím.
00:22:36 Až nakonec velvyslanec Sečka přivedl...
00:22:47 A pak ještě dalšího čínského malíře.
00:22:49 A tak jsem si říkal, že bych možná do té Číny jel.
00:22:52 A netušil jsem, že teď během posledních těch dvou let,
00:22:55 nebo kolik to je,
00:22:56 tak že už vlastně se to rozvine do takovýho cvrkotu.
00:23:19 Koukám se do korun stromů léta, ale najednou to vzalo
00:23:24 nějaký takový svůj vlastní život
00:23:26 a cítil jsem nějakou zodpovědnost,
00:23:28 že bych měl přijet s něčím, co těm Číňanům předám.
00:23:32 A takže ta moje zpráva bylo to, že úplně se uklidněte,
00:23:38 stačí se koukat jenom tady kdekoliv.
00:23:42 Nepodceňujme takové jenom obyčejné koukání.
00:23:48 Oni nás považují za Západ, vůbec nás nevnímají
00:23:51 jako východní Evropu, ale jako západ.
00:23:54 Že tam na tom západě je nějaký člověk,
00:23:58 kterého furt obviňují z toho, že je Číňan.
00:24:01 On dělá něco, co je z jeho pohledu čínský,
00:24:05 ale když se do doveze do Číny,
00:24:07 tak to vůbec čínský není.
00:24:09 Takovýhle nějaké tohle to nedorozumění,
00:24:12 které tam nutně musí vzniknout. Jenom jsem si říkal,
00:24:16 jak vlastně ty kontexty jsou nepřenositelný.
00:24:21 Že opravdu to, co my považujeme za čínský - očekáváme,
00:24:25 že to bude nějaká meditace,
00:24:28 že to bude prostě vyprázdněný a to.
00:24:31 Tak najednou zjišťujeme, že ten pragmatismu,
00:24:33 nebo realismus je pro ně základ.
00:24:42 Třeba tohle je obraz, který je jako vnitřek,
00:24:47 jako když se člověk dívá do ořechu.
00:24:50 Tam máme na zahradě nějaký ořechy,
00:24:52 s kterými furt tak nějak žiju,
00:24:55 a teď koukám do těch různých jakoby jejich vrstev.
00:25:00 A byla to jedna tam z těch opěrných věcí
00:25:03 pro tu výstavu která s jmenovala KOUKÁM...
00:25:09 Asi by se to řeklo česky KOUKÁM DO KORUN STROMŮ.
00:25:16 Výstava Vladimíra Kokolii v Muzeu současného umění
00:25:19 v Chengdu vyvolala mimořádný ohlas.
00:25:21 Autor přivezl do hlavního města jihozápadní provincie Sichuan
00:25:25 průřez svým dílem od 80. let do současnosti.
00:25:29 Několik desítek olejomaleb, přes stovku kreseb,
00:25:31 akvarely i lentikulární tisky.
00:25:34 Támhle u té břízy paní, která je buddhistka,
00:25:40 že to na ni strašně mluví.
00:25:43 A já jsem tam ukazoval, jak jsem v tý době
00:25:47 pořád měl to prázdný plátno, který jsem takhle obroubil
00:25:51 těma dvěma linkami jako tu prázdnotu.
00:25:55 A přitom jsem se dostával s tím vždycky
00:25:58 do další a další hloubky.
00:26:00 Tak ji to právě oslovilo v tom,
00:26:02 že je ta buddhistická nicota,
00:26:06 která je tady nějakým způsobem uchopená
00:26:08 a vlastně modulovaná až to těch hloubek.
00:26:10 A zase se to vrátí do prvního plánu.
00:26:16 Já jsem tam zároveň vzal tyhle ty věci,
00:26:18 který jsou tak napůl pozlátko,
00:26:20 taková jakoby ta levná čínská z nějakého shopu,
00:26:24 ale zároveň je tam takový to citový
00:26:28 vydírání diváků, že pokud oni chtějí uvidět ten obraz,
00:26:32 on se sám o sobě hýbe, je stereo. Ale je tam ještě druhý stereo.
00:26:36 Když se do toho člověk vkoukne takovým tím rozostřeným způsobem,
00:26:42 tak se mu tam objeví ještě další dimenze.
00:26:45 Takže to není jako 3D, ale já nevím,
00:26:47 jak to mám počítat, jestli je to 4D nebo 6D
00:26:49 nebo kolik tam vlastně je těch D,
00:26:52 ale je to další druh hloubky než ten,
00:26:54 který je vidět na první pohled.
00:27:00 Na vernisáži jsem najednou zjistil,
00:27:03 že jsem úplně bez jakýchkoliv svých zásluh
00:27:07 byl akcelerovaný do tý špičkový úrovně.
00:27:10 Tam prostě přicházely
00:27:12 ty ikonické hvězdy čínského malířství.
00:27:15 Teda tyhle ty hvězdy už si užily to svoje,
00:27:18 ale celkově to český umění, oni od toho
00:27:23 očekávají nějaký návod, jak se to má dělat.
00:27:26 A když splní ten návod, tak že budou úspěšní.
00:27:28 Takže skutečně tento druh až naivního pragmatizmu,
00:27:30 třeba u studentů i u takových jako mladších malířů,
00:27:35 tak je to patrný.
00:27:48 Dnešní čínští umělci, mladí umělci,
00:27:51 velmi dobře znají evropské výtvarné umění,
00:27:57 jsou se západním uměním velmi dobře obeznámeni.
00:28:00 Už v uplynulých třiceti letech, od nastartování
00:28:02 ekonomických reforem, se umělci postupně seznamovali
00:28:04 s evropským uměním, bylo pro ně zdrojem inspirace.
00:28:08 Samozřejmě k němu přistupovali kreativně.
00:28:11 Po třiceti letech vidíme, že čínští současní umělci
00:28:14 se stále zabývají myšlenkou, jakým způsobem
00:28:17 propojit soudobé metody a techniky,
00:28:20 včetně těch západních, evropských,
00:28:22 s čínskými, tradičními.
00:28:25 Jeden z nejdůležitějších zdrojů umění
00:28:27 je totiž právě tradice, bohatství ukryté v historii.
00:28:32 Dnešní mladí umělci se tím zabývají,
00:28:34 samozřejmě z jejich hlediska, na tradici aplikují
00:28:37 současný způsobu uvažování,
00:28:40 své vlastní poznání či znalost tradice.
00:28:43 Hledají způsob, jak vytvořit něco ryze soudobého,
00:28:47 zároveň ale vycházejícího z vlastní civilizace.
00:28:52 To považuji za velmi důležité.
00:28:55 Dnes je spousta umělců, kteří této otázce
00:28:57 věnují svůj čas, promýšlejí a zkoušejí nové cesty.
00:29:03 Jsou i umělci,
00:29:04 jejichž myšlení se blíží evropským teoriím a estetice.
00:29:09 Já ale za nejdůležitější a nejcennější
00:29:11 považuji právě ty, o nichž jsem hovořil.
00:29:27 Do Pekingu, přesněji do CCC se vypravili také
00:29:30 studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
00:29:33 Jedním z vystavujících byl i David Krňanský
00:29:35 z ateliéru Jiřího Černického.
00:29:40 Vzniklo to vlastně celý na popud Jirky černickýho,
00:29:45 který vymyslel zajímavý koncept, jak vlastně uchopit
00:29:50 takovýhle výstavy, protože je to složitý
00:29:51 vystavit vedle sebe volný umění, design a architekturu.
00:29:54 Tak ta idea ubyla taková, že se vytvoří jakási tržnice,
00:29:58 že ty věci budou všechny na zemi
00:30:01 jako na nějakým orientálním kruhu.
00:30:04 A budou v takových kružnicích, které budou
00:30:06 vzájemně propojeny takovými cestami
00:30:08 a tam dojde k takovýmu propojení, které je i tady na této škole.
00:30:11 Bylo to tak, že ty veškerý věci,
00:30:13 které tam putovaly tím kontejnerem, tak byly zabavený
00:30:16 zůstaly na čínské celnici, takže teď vznikla otázka,
00:30:21 jak si s tím počít.
00:30:24 Bylo dva týdny do vernisáže obrovský výstavy
00:30:27 a my jsme neměli nic v ruce.
00:30:29 Tak jsme přišli s plánem, že uděláme výstavu úplně novou.
00:30:33 Samozřejmě nebude reprezentovat ty konkrétní studenty,
00:30:36 ale bude reprezentovat myšlenkový pochody,
00:30:39 který na tý škole se prostě objevujou.
00:30:55 My jsme se vlastně pohybovali ve čtvrti,
00:30:57 která byla vyloženě vybudovaná pro potřeby umělců.
00:31:01 Což tady je nepředstavitelný.
00:31:03 Takže my jsme viděli na jednom místě,
00:31:05 na okraji Pekingu na periférii stovky galerií,
00:31:08 které mají reprezentovat současný a tradiční čínský umění.
00:31:12 A zároveň jsme viděli, že spousta těch obrovských
00:31:15 muzeí a galerií už byla nefunkčních,
00:31:17 protože to nevynášelo žádný byznys.
00:31:20 Ale vedle ruiny muzea už se stavělo nové muzeum.
00:31:25 To prostě byly bizardní pohledy.
00:31:29 Většinou nám to umění přišlo zajímavý,
00:31:31 když se tam projevil nějaký západní vliv,
00:31:33 když ten člověk byl na nějaký rezidenci
00:31:35 nebo třeba delší dobu pobýval v Evropě nebo v Americe,
00:31:39 tak se to promítlo do tý klasický čínský tvorby.
00:31:43 Byl to takový hybrid a tam bylo něco zajímavého.
00:31:46 Protože naproti tomu jsme viděli ty klasický čínský věci.
00:31:50 Navštívili jsme pekingskou akademii.
00:31:53 To bylo šokující pro nás, protože my jsme tady zvyklí,
00:31:56 v Praze nebo v České republice, na těch školách uvažovat tak,
00:32:00 že se tady rozvíjí nějaký přirozený talent
00:32:04 nebo nějaká schopnost každého toho studenta nebo umělce.
00:32:08 A na tý pekingský akademii to vůbec neexistuje.
00:32:12 Tam se vyberou lidi, který mají nějaký potenciál,
00:32:15 že dokáží napodobovat.
00:32:18 A dělají kopie děl vytažené z historie.
00:32:21 A kdo udělá nejlepší kopii, tak má nejlepší hodnocení.
00:32:26 Tak pro nás to byl šok.
00:32:39 A teď naše tuzemské artmixové tipy.
00:32:42 Máte-li v prosinci chuť potěšit se skutečným uměním,
00:32:45 neváhejte a jeďte do Ostravy.
00:32:47 Dům umění uvádí do čtvrtého ledna příštího roku
00:32:50 rozsáhlou výstavu Bohumila Kubišty nazvanou Zářivý krystal.
00:32:56 Kubišta byl nejvýznamnějším představitelem generace,
00:32:58 se kterou je spojen vznik českého moderního malířství
00:33:01 a jeho umělecký i lidský osud byl ojedinělý.
00:33:07 Výstava sleduje celý vývoj autora, jeho vnitřní růst.
00:33:10 Ukazuje, jak rychle vstřebával nejrůznější umělecké proudy
00:33:13 a vždycky z nich dokázal odvodit vlastní cestu.
00:33:19 Na výstavě jsou zastoupeny všechny stěžejní
00:33:21 mnohofigurální práce, ale také portréty,
00:33:24 či příležitostné krajiny,
00:33:26 které maloval zejména za svého pobytu v Pule.
00:33:38 Druhá část výstavy pak ukazuje Kubištův vliv
00:33:40 na mnohé naše další umělce - ať přímý nebo nepřímý.
00:33:44 A to od 20. let do současnosti.
00:33:52 Uvidíte tak nejen vyčerpávající průřez jeho díla,
00:33:55 ale také práce dalších 45 autorů,
00:33:58 včetně těch nejmladších z naší umělecké scény.
00:34:19 V Ostravě ještě zůstaneme. Dolní Vítkovice,
00:34:21 které jsou spjaty s mnoha uměleckými aktivitami,
00:34:24 chystají další počin - umělecké ztvárnění
00:34:27 bývalé filtrační jednotky, která má připomínat
00:34:30 boha Radegasta, což je symbol kraje.
00:34:33 Do druhého kola soutěže vyhlášené v létě
00:34:35 postoupili tři umělci. Prvním z nich je Kurt Gebauer.
00:34:43 Já jsem se do toho pustil, protože to mám rád, v těch Vítkovicích.
00:34:47 A vůbec ve Slezsku.
00:34:50 A on ten barák sám je natolik praštěnej.
00:34:53 Tady nahoře je jakási hlava, tohle se může brát jako ruce,
00:34:59 no a tak jsem do toho strčil jenom jakýsi atribut,
00:35:02 který vypadá jako blesk.
00:35:04 Může to být z perforovaných trubek
00:35:08 a nebo jako hologaram pouštěný do nějaké páry.
00:35:11 No a tady jsou takový jako čočky.
00:35:16 To bych bral jako rozhlednu a přes ty čočky
00:35:18 by to buď zvětšovalo nebo zmenšovalo ten prostor.
00:35:21 A v noci by přes to svítily reflektory
00:35:23 a vrhaly by takový blesky.
00:35:27 -Markovi Číhalovi naopak objekt připomíná
00:35:29 svým tvarem slona, a tak pracuje s jeho obrysy.
00:35:33 Problém industriálu je to odcizení. A nejenom hmotový,
00:35:37 ale i pocitový.
-Právě.
00:35:41 Sluníčko tam bylo vždycky a nebe tam bude vždycky.
00:35:43 Když se bavíme o těch Vítkovicích,
00:35:45 tak pro mně primárně bylo jasný, že to je o krajině.
00:35:48 A když jsem viděl toho slona,
00:35:50 já jsem těmi neony chtěl zvýraznit linie.
00:35:54 A toho boha Radegasta jsem pochopil jako propojení
00:35:56 nebe se zemí, oblohy s krajinou.
00:35:59 Tady jsou pochromovaný plechy, kde se bude zrcadlit obloha, nebe.
00:36:04 Takže tím se zase stává interaktivní.
00:36:07 Že ten objekt není sám o sobě,
00:36:09 že je vždycky spojený s tou oblastí.
00:36:12 A ten objekt úžasný sám o sobě.
00:36:15 Ta soutěž ani prakticky nemusela být vyhlášená.
00:36:17 Spíš jen na to poukázat.
00:36:21 A nechtěl jsem Vítkovickým vzít slona.
00:36:26 Třetí účastník - sochař a vedoucí ateliéru
00:36:28 intermediální tvorby na Pražské akademii výtvarných umění
00:36:32 Jiří Příhoda uvažuje o objektu architektonicky.
00:36:37 Tady je tkový celkový pohled na to.
00:36:40 Vidíme to v noci, jak by to bylo nasvětlený, vidíme to ve dne.
00:36:44 A základní myšlenka je, že ta filtrační jednotka,
00:36:46 která tam stojí teď tak trochu mimo ty hlavní objekty,
00:36:49 to znamená, že je schovaná za Gongem,
00:36:53 tak co mě napadlo - zachovat tu věc tak, jak je,
00:36:55 ale tu věc jakoby zabalit.
00:36:57 Tak jak ten Radegast má tu kápi, myslím se lví hlavou,
00:37:01 nebo býčí hlavou s rohama, tak mě napadlo
00:37:03 tu věc zezadu zabalit do bílého pláště.
00:37:06 Tak jako běží po zádech
00:37:08 té filtrační jednotky zatočí se okolo ní.
00:37:10 Pak samozřejmě večer bude svítit,
00:37:12 takže bude mít výrazné bílé pozadí.
00:37:13 A samotná ta filtrační jednotka bude vypadat tmavě.
00:37:15 To vytváří takový dojem uzavřenosti nebo oblečenosti
00:37:22 toho objektu, ale zároveň je ten objekt dobře viditelný.
00:37:24 Vítěz soutěže bude známý na přelomu března a dubna 2015.
00:37:52 Tak dobrý večer.
00:37:54 Já vás srdečně zdravím a vítám
00:37:56 na poslední vernisáži v tomto kalendáři v roce.
00:38:03 Současná výstava Jana Ságla v pražské Leica Gallery
00:38:06 zpracovává v široké tvorbě Jana Ságla
00:38:09 jedno hlavní téma a tím je svoboda.
00:38:15 Prostřednictvím rozličných fotografických cyklů,
00:38:17 které až na jeden vznikly před rokem 89,
00:38:20 ukazuje, jak podstatná
00:38:21 pro něho byla celý život vnitřní svoboda.
00:38:30 Tak já jsem 42. ročník. Do školy jsem přišel v 48.
00:38:36 Já jsem vyrostl na letišti, protože táta byl amatérský pilot.
00:38:42 Takže první, co bylo, nám zavřeli aeroklub,
00:38:45 zavřeli sokol a ve 2. třídě nám pouštěli
00:38:49 ve školním rozhlase proces s Miladou Horákovou.
00:38:53 Tak co od nás mohli čekat?
00:38:58 Půlku života mi dalo práci než se nenávist
00:39:03 k bolševikovi změnila v pohrdání.
00:39:10 Tohle je vlastně jediný cyklus, který je polistopadový.
00:39:14 Všechny ostatní jsou před listopadem 89.
00:39:18 A tohle je cesta z muzea v podhůří v Pyrenejích k moři.
00:39:28 A já jsem v tom muzeu zjistil,
00:39:31 že s ním mám strašnou spoustu společných věcí.
00:39:34 Maior ještě v osmdesátce
00:39:36 běhal několikahodinový běhy v předhůří Pyrenejí.
00:39:40 A jediný člověk, s kým jsem se setkal,
00:39:43 který o tom mluví jako o meditaci.
00:39:46 Já jezdím těch hodně hodin na kole a vždycky jsem říkal,
00:39:49 že to je způsob meditace. Fotografie, výběr a rozhodování.
00:39:57 Člověk si říká: Mohlo by to být takhle
00:39:59 a taky by to mohlo být takhle a takhle by to taky šlo.
00:40:02 A já vyjedu na kole a po těch dvou třech hodinách jízdy
00:40:06 jsou věci najednou naprosto jasný.
00:40:12 Vlastně většinu života máš potřebu, že někoho oslovuješ.
00:40:16 Tudíž, že je potřeba, aby on ti rozuměl.
00:40:19 A to je pořád limitující.
00:40:21 A najednou se stane, že už máš potřebu
00:40:25 jenom mluvit a je ti úplně jedno,
00:40:27 jestli to někdo slyší nebo neslyší.
00:40:35 Mě zajímá v krajině vlastně výsledek lidský činnosti.
00:40:40 Mě vůbec nezajímá příroda jako taková.
00:40:45 A ono je zajímavý, že třeba i ekologický zvěrstva,
00:40:49 jako je třeba řepka, tak že se chovají esteticky.
00:40:56 Vlastně sedíme na větvi, kterou si pod zadkem podřezáváme.
00:41:01 A přitom to vypadá hezky.
00:41:10 Celý tenhle cyklus je z Křížova, kde jsme měli chalupu.
00:41:15 Pod Blaníkem. Jsou to fotky z roku 85, 86,
00:41:19 kdy už to opravdu začínalo houstnout.
00:41:23 V 86. nás začali sbírat.
00:41:26 A je to vlastně o důležitosti toho místa,
00:41:29 kde se cítíš bezpečně. Protože to tam všechno znáš.
00:41:34 Samozřejmě, že si tam pro tebe můžou přijít taky,
00:41:37 ale je tam strašně o tý důležitosti toho místa,
00:41:41 který se ti nechce opustit, když si pro tebe přijdou.
00:41:53 Jedním z cyklů je Domovní prohlídka.
00:41:55 Vznikl v době tuhé perzekuce v roce 1972,
00:41:59 kdy estébáci přišli k Ságlovým do bytu a dožadovali se vstupu.
00:42:03 Jan Ságl jim neotevřel s tím, že nemají povolení k prohlídce.
00:42:10 A když odešli, tak já jsem si říkal:
00:42:13 Přijdou. Prostě přijdou dřív nebo později i s tím papírem.
00:42:20 Najednou si člověk uvědomí, jak se mu tam nechce.
00:42:23 Jak se mu tam fakt nechce. A najednou z banální věci,
00:42:27 se kterými každý den žiješ,
00:42:30 najednou je vidíš úplně jinak a jak se ti nechce.
00:42:33 Nejen samozřejmě být odvlečený od rodiny, ale i od těch věcí.
00:42:40 A já sem si koupil starou anglickou sklopnou
00:42:42 dřevěnou komoru a fotil jsem to na 13:18 negativy.
00:42:48 Takže jsem to musel kontaktovat a tím pádem
00:42:51 jsem to nedělal jedno odpoledne, ale dělal jsem to 14 dní.
00:43:04 V průběhu listopadových událostí byl neustále v ulicích.
00:43:07 Oficiální projevy a tribuny ho nezajímaly.
00:43:12 Pro mě to symbolizuje tahle fotka.
00:43:14 Protože jsem neměl potřebu lézt na ty tribuny.
00:43:19 Mě zajímala ta energie tý ulice, to bylo něco úžasnýho.
00:43:24 A ještě na tý Letný. Ta Letná narvaná lidma,
00:43:28 tak na konci, tam co vlastně býval Stalinův podnik,
00:43:31 tak tam si studenti z výtvarných škol udělali happening.
00:43:38 Za tím davem se odehrávalo už něco úplně jinýho.
00:43:44 To je fakt o tý svobodě.
00:43:51 Na výstavu máte čas do 18. ledna.
00:44:04 Vlastně to je téma týhle výstavy.
00:44:07 Je o vnitřní svobodě, kterou si jde udržet,
00:44:13 když tu moc, ten establishment ignoruješ.
00:44:18 Až to končí tím Maiolem, kde je ta tvůrčí svoboda,
00:44:24 že už nemáš potřebu někoho oslovovat.
00:44:27 Že už musíš jenom mluvit.
00:44:42 -Spolupráce architektů s výtvarníky
00:44:44 je obvykle přínosem. Můžete to posoudit
00:44:47 v nové restauraci Field na pražském Starém městě.
00:44:50 O vtipné výlohy, doplňky a grafiku
00:44:53 se postaralo studio Najbrt, výtvarně řešený strop
00:44:56 je pak dílem bývalého streetartisty Jakuba Matušky alias Maskera.
00:45:03 Architekt Václav Červinka, který ho ke spolupráci přizval,
00:45:06 říká, že to je Michelangelo v punkovém provedení.
00:45:13 Zadáním bylo udělat svítící kresbu na art strop
00:45:15 do restaurace Field.
00:45:17 A já jsem nevěděl, jak to vyřešit. A abych tam mohl udělat cokoliv,
00:45:20 tak mě napadlo to, že to udělám jakože s člověk válí v poli,
00:45:26 ve fieldu, kouká nahoru skrz větve, listy a koruny stromů.
00:45:32 A tam plují mraky, v kterých občas něco vidí.
00:45:36 Takže tím se dalo vyřešit to, že se tam dá vidět cokoliv.
00:45:40 A bude to field.
00:45:43 Teď to svítí celý naplno, aby to bylo vidět
00:45:46 pro ty návštěvníky, co sem přijdou na krátko.
00:45:49 Ale když je normální provoz té restaurace,
00:45:51 tak je to takový 15 až 20 minutový cyklus,
00:45:54 kdy se to volně objevuje, mizí a zase se objeví.
00:45:59 Takže tady to začíná tím, že z lesa vylézají srnky,
00:46:03 respektive srnec a srnka a pomalu splývají
00:46:06 a takovým souhvězdím prasete.
00:46:09 A pak tady ta srnka, když se nakreslí
00:46:11 a má takový velký oči, tak někdy připomíná holku.
00:46:15 Tak tady je takový pruh srnek, který jde sem
00:46:19 a tady postupně ty srnky stárnou a mění se
00:46:22 na takový unavený rolnice.
00:46:25 A potom je tam stádo krav a býků, pak je tam husa a ovce,
00:46:31 listí, mraky. Pak je tam taková část,
00:46:35 která je jako pole, kde jsou rostliny.
00:46:38 Já jsem tam nechtěl kreslit kukuřici, pšenici a tyhle ty,
00:46:40 tak jsem tam nakreslil takový podivný zamotaný kytky
00:46:43 a takový houby a takový zvláštní psychidelický věci
00:46:47 a šneka se zamotanýma očima a UFO.
00:46:50 A takový pár, který je taky složený z mraků.
00:46:54 A prostupuje taková zelená, růžová a fialová barva.
00:46:58 A ty se drží za ruku a koukají na to UFO.
00:47:00 A skoro to vypadá, že do něj vstoupí a s ním odletí.
00:47:04 Tak to je celá tady ta první místnost.
00:47:07 A ta druhá místnost tam má zase do půl těla zanořenou
00:47:10 pětici lidí, z nichž jsou tři kluci a dvě holky.
00:47:13 Ten jeden tam kouká jako dozadu, protože je na ocet.
00:47:16 Ten vyhlíží, co mu UFO přinese. A za ním je takový
00:47:20 souboj zajíců, protože je občas potřeba pustit zajíce do sebe.
00:47:26 A za soubojem zajíců je ta ústřední věc té sezónnosti.
00:47:31 A to je sekáč s kosou. A to je jediná věc, ta kosa,
00:47:34 která sahá z těch nebes pod ty koruny stromů,
00:47:37 tady v tom výjevu, a dotýká se nás tady na zem.
00:47:40 To abychom se zamysleli nad tím, že nic není věčně,
00:47:43 respektive chodí v kruzích, je sezónní
00:47:46 a je potřeba znovu zasít. A to je další celá sezóna.
00:47:51 Takže to je cyklus prací na poli v podání mračných výjevů. Takhle.
00:48:08 Naším posledním tipem je pozvání na výstavu
00:48:11 Zemřít pro nesmrtelnost, která je k vidění
00:48:13 v pražském Muzeu Montanelli.
00:48:16 Belgický malíř James Ensor je jedním
00:48:18 z nejvýznamnějších umělců přelomu 19. a 20. Století.
00:48:22 Bývá označován za předchůdce expresionismu a surrealismu.
00:48:26 V Montanelli je vystavena sbírka 52 kreseb,
00:48:29 litografií a rytin ze sbírek
00:48:31 Nadace sárského kulturního dědictví.
00:48:35 Nám se podařilo získat sbírku, která obsahuje 52 prací.
00:48:42 Z toho 34 děl z Kristova života.
00:48:46 Tato série jsou vlastně litografie.
00:48:49 Mají vsugerovat pastel a nebo akvarel.
00:48:53 A zbytek jsou rytiny.
00:49:02 V určité době svého života se James Ensor více a více
00:49:05 filosoficky zaobíral tématem nesmrtelnosti.
00:49:09 A v roce 86 se rozhodl začít dělat rytiny,
00:49:13 protože říkal, že jejich multiplikace
00:49:16 vlastně vede k tomu, že tím bude nesmrtelný.
00:49:19 Dají se nekonečně vyrábět.
00:49:24 James Ensor byl velmi sociálně cítící.
00:49:26 Vnímal velmi dobře nejenom signály sociální,
00:49:30 ale i signály politické.
00:49:33 To shlukování mas, tu předtuchu války,
00:49:36 zvěrstva, která se dějí...
00:49:39 A byl člověk filosofický, muzikální a jako většina umělců
00:49:42 všechny tyto vlivy vnímal.
00:49:45 On nebyl v žádném případě religiózní člověk,
00:49:48 přesto si vzal Krista... Nebojoval s církví,
00:49:51 on nebojoval s těmito autoritami, ale bojoval sám se sebou.
00:49:57 Je vidět jakýsi vnitřní boj, jak on říkal,
00:50:01 že každý neseme svůj kříž, tak tento kříž on nesl
00:50:04 v podobě Krista. A vidíme, že ten obličej Krista
00:50:10 nese rysy Ensora, on se tam zpodobňoval.
00:50:13 Jak obličejem, tak i tělem.
00:50:26 Ta drobná práce Ensora je samozřejmě mnohým nečitelná.
00:50:30 Tak jsme pro návštěvníky připravili lupy,
00:50:33 aby si mohli práce projít, ale počítáme
00:50:36 i s mladými návštěvníky, s dětmi.
00:50:38 A pro ty jsme udělali takové jakési zvětšeniny,
00:50:41 abychom mohli ukázat ještě dramatičtěji jednotlivé detaily.
00:50:48 Tyto práce už nepatří do série Života Ježíše Krista,
00:50:52 toto jsou rytiny. A na nich je velmi výrazná
00:50:56 ta humorná složka Enserovy povahy či filosofie.
00:51:02 Tady třeba vedou Krista do pekla dva čerti.
00:51:05 A patrně Krista z toho pekla vyhodili,
00:51:07 protože on byl velmi přívětivý. On kynul Luciferovi,
00:51:11 byl dobrý přítel se všemi zvířátky, dokonce ho objímá čert.
00:51:16 A to se samozřejmě peklu nelíbilo a proto ho asi vyhodili do nebe.
00:51:20 Protože po těch několika hodinách bylo nanebevzetí
00:51:23 A Encero se asi ptal sám sebe, kde byl Kristus v těch dvou dnech?
00:51:28 Než vstoupil na nebe.
00:51:31 A to je pro dnešek úplně všechno.
00:51:33 Těšíme se na vás opět v příštím roce.
00:52:01 Skryté titulky: Alena Fenclová 2014