Chtěla pomáhat advokátům, kteří se ocitli na tajné černé listině. Bylo jí devatenáct let, když ji soud poslal na čtvrt století do vězení. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu (2008). Režie P. Všelichová
00:00:03 ZPĚV:
00:00:05 Pojď se mnou milá, pojď se mnou milá,
00:00:09 přes tu dolinu, přes tu dolinu,
00:00:12 uslyšíš o mně, uslyšíš o mně,
00:00:15 smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:18 Na té dolině, na té dolině,
00:00:22 loučka zelená, loučka zelená,
00:00:26 nechoď tam Janko, nechoď tam Janko,
00:00:29 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:33 Když mě zabijí, když mě zabijí,
00:00:37 bude památka, bude památka,
00:00:41 zůstane po mně, zůstane po mně,
00:00:45 kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:55 Ireně Šimonové bylo 20 let,
00:01:00 když v roce 1949 byla odsouzena ke 25 letům vězení.
00:01:05 Po 2 letech se jí z vězení podařilo utéct.
00:01:08 Prošla celým tehdejším východním Německem
00:01:12 a znovu zatčena byla těsně před cílem.
00:01:15 Do západní zóny Berlína jí scházelo jen několik desítek metrů.
00:01:22 V roce 1949 komunistická vláda startuje tzv. 1. pětiletý plán,
00:01:26 začíná éra budovatelských brigád.
00:01:29 V Praze se koná 1. kongres obránců míru.
00:01:34 25.5. začíná sjezd komunistické strany,
00:01:37 první od převratu v roce 1948.
00:01:42 Než byla mladá Irena Šimonová zatčena, chtěla být umělkyní.
00:01:46 Studovala zpěv, navštěvovala univerzitní přednášky o umění,
00:01:52 žila mezi umělci a svět umění se měl stát jejím životem.
00:01:56 Jenže politická doba rozhodla o jejím životě jinak.
00:02:05 Od mých 9 let, kdy nás obsadili Němci,
00:02:08 moje generace de facto přestala být dětmi.
00:02:11 Velice živě jsme se zajímali o to, co se děje
00:02:14 a hlavně jsme chtěli vědět pravdu.
00:02:18 Irena Šimonová se dostává k seznamu advokátů, které čekají problémy.
00:02:22 Ze stejného materiálu vyplývalo, kteří budou zbaveni práce
00:02:25 a kteří se mohou dostat i do vězení.
00:02:32 Psali jsme jim anonymní varování, co je vlastně čeká, velice krátce.
00:02:37 Nepočítali jsme ale s tím, že to někteří odnesou na STB,
00:02:42 prostě jsme tenkrát byli naivní, nedomysleli jsme ten dopad.
00:02:48 Přítel Franta za mnou někoho poslal, že mne odvede za hranice.
00:02:52 Ten dotyčný, který dostal zaplaceno, mne v noci dovedl do šumavského lesa
00:02:58 a najednou mě někde nechal stát a říká mi:
00:03:01 "Dál už s vámi nejdu, musíte sama.“
00:03:04 Známý Ireny Šimonové organizuje její odchod do zahraničí,
00:03:08 posílá člověka, který ji má převést
00:03:11 přes tehdy ještě málo hlídanou zelenou hranici.
00:03:14 Bloudila jsem a najednou jsem uslyšela hlasy a psí štěkot,
00:03:17 tak jsem se schovala do křoví.
00:03:20 Dodnes se divím, že mě ti psi vyčmuchali.
00:03:25 Říkala jsem si, že prostě půjdu
00:03:27 a když budu mít štěstí, tak chytím ten správný směr
00:03:31 a když ne, tak ne, tak se nedá nic dělat.
00:03:35 Směrem, kterým jsem se vydala, jsem došla na nádraží.
00:03:39 Teď jsme měla dilema - mám jet vlakem, nebo ne?
00:03:45 Jenomže co jsem mohla dělat jiného?
00:03:49 Tak jsem vlezla do kupé, zachumlala se do kabátu,
00:03:53 protože jsem byla unavená po tom bloudění v lese.
00:03:57 Myslela jsem si, že si zdřímnu, že už mám vyhráno.
00:04:01 Načež ve chvíli, kdy jsem si to pomyslela, vstoupili do kupé 2 muži
00:04:06 a chtěli po mně doklady.
00:04:08 Zatkli mě, když mi bylo 19 let do věznice v Klatovech.
00:04:13 Po 3 týdnech mě odvezli na "čtyřku“ do Prahy a tam mě předali STB.
00:04:19 Jen si pamatuji schody, kterými jsme šli nahoru
00:04:23 a vedle mě byl nějaký chlapík a řekl mi:
00:04:30 "Víte, tady s lidmi nezacházejí dobře, výslechy jsou velmi surové,
00:04:35 ale doufám, že vás ušetří, vždyť jste ještě skoro dítě.“
00:04:43 Ale neušetřili.
00:04:46 Hned na mě začali řvát a jeden mi řekl, abych si stoupla hubou ke zdi,
00:04:51 prostě se mnou jednali hrubě a drasticky.
00:04:59 Ze začátku jsem se ohradila, byla jsem naivní, a zeptala jsem se:
00:05:03 "Jak to se mnou zacházíte?“
00:05:07 A on přišel ke mně, rozehnal se a dal mi takovou facku,
00:05:11 že mě pak pár týdnů tady vzadu všechno bolelo.
00:05:15 Hlava se mi skoro otočila.
00:05:17 Okamžitě jsem pochopila, jaká je situace.
00:05:24 Za pár dnů mě odvezli k výslechu a to byl vlastně můj první výslech.
00:05:29 Pamatuji si jen, že to bylo právě na Zelený čtvrtek
00:05:33 hrozně brzy ráno.
00:05:35 Dole v hale byl špalír, měla jsem z toho velmi nepříjemný pocit,
00:05:40 byli to muži, které přivezli od výslechu a na všech to bylo vidět,
00:05:45 někteří dokonce i leželi na zemi, nemohli se vůbec pohybovat,
00:05:51 byli zmlácení, od krve atd.
00:05:55 Tím mě asi chtěli připravit na výslech.
00:06:00 Zavázali mi oči hadrem, řekli, že se bude psát protokol.
00:06:05 Vedle mě seděl nějaký člověk, měl gumičku s olověnými kuličkami,
00:06:10 natahoval ji a kuličkami mě cvrnkal přímo do obličeje.
00:06:14 A při tom se tedy psal výslech, dělal to celou dobu.
00:06:25 Pak jsem to všechno podepsala, dali mi zase hadr na oči
00:06:29 a někam mě odvedli.
00:06:32 Tam mi přikázali, abych se svlékla.
00:06:35 Já se k tomu neměla, tak ke mně přišli a šaty ze mě ztrhali.
00:06:40 Zabalili mě do mokré hrozně páchnoucí deky
00:06:44 a hodili mě na nějakou lavici, nebo nevím co,
00:06:48 bylo to dřevěné a tvrdé - a začali mě mlátit.
00:06:53 V těch mokrých věcech mě mlátili až do bezvědomí.
00:06:58 Potom později tam byl nějaký chlapík,
00:07:01 když na mně mluvil, tak mu strašně páchlo z úst,
00:07:04 ten mě někam zavedl, ten mokrý hadr mi sundal
00:07:08 a cpal mě do nějakého otevřeného okna, byl to nějaký světlík nebo co,
00:07:13 a pořád mi říkal, abych skočila,
00:07:17 že to určitě bude lepší než to, co mě čeká.
00:07:21 Dodnes ten pach cítím.
00:07:27 Samozřejmě jsem neskočila, vyloženě jsem se rozklepala,
00:07:31 protože jsem dostala hrozný strach,
00:07:34 ale skočit jsem neměla ani chvíli v úmyslu.
00:07:38 Tak mi dal zase ten hadr, odvedl mě zase do nějaké kanceláře
00:07:42 a tam výslech pokračoval.
00:07:45 To jsem se musela zout, kleknout si na židli a bili mě do chodidel.
00:08:13 A pak jeden z nich přišel, jestli bych si s ním nechtěla zatančit.
00:08:34 Já jsem to popsala v knížce Svědectví,
00:08:38 ale nerada na to vzpomínám, to jistě chápete.
00:08:41 Já jsem o tom vlastně nikdy nemluvila.
00:08:49 Irenka byla jemná dívka, takže na ni to určitě působilo hůř než na mě.
00:08:57 Já jsem byla na rány dost otužilé dítě,
00:09:01 já jsem se rány nebála.
00:09:04 Oni byli všeho schopní.
00:09:08 Já jsem vůči nim byla dost drzá, nadávala jsem jim i do fašounů.
00:09:17 V zinscenovaném procesu se Irena Šimonová stává vedoucí skupiny,
00:09:21 kterou soudci označují za mimořádně nebezpečnou.
00:09:24 Ve svých 19 letech si vyslechne rozsudek - 25 let vězení.
00:09:31 Třeba nás zavedli do koupelny, nechali nás namydlit se
00:09:35 a pak nám zastavili vodu.
00:09:38 Já jsem tam přestala chodit a navíc nás tam chodili okukovat.
00:09:46 Irena Šimonová projde mnoha věznicemi,
00:09:50 těžké časy ji čekají v Kutné Hoře,
00:09:53 kde musí fyzicky velmi tvrdě pracovat.
00:09:55 Přemýšlí o útěku.
00:09:57 Společně s další odsouzenou ženou se k němu nakonec odhodlá.
00:10:02 Přes den jsme většinou odpočívaly
00:10:05 a večer, pokud to bylo možné, jsme šly.
00:10:10 Na útěku jsme byly 11 dní.
00:10:14 Došly jsme do Plavna a tam jsme si někoho stoply.
00:10:18 Byl to nějaký chlapík, který nám fandil
00:10:22 a řekl nám, že na druhé straně od Plavna už je západní Německo.
00:10:27 Tak jsme se rozhodly, že tam v noci za tmy přejdeme.
00:10:30 Byly jsme ale asi v polovině
00:10:33 a najednou nás obklíčil roj policistů.
00:10:38 Rozhodly se, že v noci přejdou přes silnici,
00:10:41 za kterou už byla západní zóna.
00:10:43 Pokus ale skončí fiaskem.
00:10:46 Ve chvíli, kdy vstoupí na silnici, ocitnou se v obklíčení.
00:10:49 Pak nás předali a odvezli zpátky do Kutné Hory.
00:10:53 Tam nás samozřejmě "přizpůsobili svému obrazu“.
00:11:03 Oholili nás, ostříhali, dali nám mundúry, které nám byly velké,
00:11:08 i boty - pamatuji si, že jsem byla jako klaun.
00:11:12 Nechaly nastoupit celou věznici a musely jsme defilovat,
00:11:17 pak nás odvezli na Pankrác, kde jsme každá dostala několik týdnů korekce.
00:11:22 Byly jsme bez jídla nebo s polovičními dávkami.
00:11:29 Naštěstí to bylo na podzim, bylo tenkrát docela teplo.
00:11:41 Nejhorší to bylo v zimě.
00:11:44 Okno tam vůbec nebylo, jen takové okýnko - bylo to ve sklepě.
00:11:49 V Pardubicích jsem v díře byla celkem 60 dní,
00:11:53 2x jsem tam prodělala zápal plic, 2x srdeční kolaps.
00:12:04 Pak jsem najednou měla břicho celé červené,
00:12:10 ruce a nohy samý bolák,
00:12:15 tak jsem šla k doktorovi a řekla jsem mu,
00:12:19 že jestli mi zase řekne, že je to kopřivka,
00:12:22 tak mu normálně řeknu, že je vůl.
00:12:26 Nakonec to byl tyfus.
00:12:30 Opouštěla jsem Pardubice jako více méně poslední vězení.
00:12:34 Musely jsme se po propuštění hlásit na pracovních úřadech
00:12:38 a mohly jsme pracovat jen manuálně.
00:12:41 Vlastně pro nás vybírali práce
00:12:44 a mně přiděli do Jáchymova dělat uklízečku do kulturního domu.
00:12:49 Irena Šimonová opouští pardubickou věznici v roce 1960,
00:12:52 opravdovou svobodu najde až o mnoho později
00:12:55 daleko za hranicemi tehdejšího Československa.
00:12:59 Paní Šimonová si odseděla ve vězení 11 let,
00:13:03 v roce 1968 trvale odjela na západ.
00:13:07 Její manžel, koncertní mistr, dostal angažmá v Holandsku.
00:13:11 Dnes žije paní Šimonová v Amsterodamu
00:13:14 a na vězení jí zbyly jen vzpomínky.
00:13:18 Vzpomínky na ten nejpěknější ženský věk
00:13:21 zkažený bezohlednou politikou.
00:13:29 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize, 2008.
Hrdinka tohoto příběhu strávila za mřížemi dlouhých jedenáct let. Byla zatčena v roce 1949, když jí bylo dvacet. Ale mohla dopadnout hůř, mnohem hůř. Odsoudili ji totiž k pětadvaceti letům vězení. V roce 1951 se navíc málem dostala na svobodu. Utekla z vězení, podařilo se jí překročit hranice do východního Německa a zatkli ji až na hranicích se západní zónou. Dnes říká, že ničeho nelituje.