Proč rozhlasový redaktor upadl do absolutní nemilosti. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu (2008). Režie J. Novák
00:00:03 ZPĚV:
00:00:05 Pojď se mnou milá, pojď se mnou milá,
00:00:08 přes tu dolinu, přes tu dolinu,
00:00:11 uslyšíš o mně, uslyšíš o mně,
00:00:14 smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:18 Na té dolině, na té dolině,
00:00:21 loučka zelená, loučka zelená,
00:00:25 nechoď tam Janko, nechoď tam Janko,
00:00:29 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:33 Když mě zabíjí, když mě zabijí,
00:00:37 bude památka, bude památka,
00:00:41 zůstane po mně, zůstane po mně,
00:00:44 kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:57 Sami od sebe nevíme, v jakém světě žijeme a nedokážeme to ani zjistit.
00:01:05 To, jak vypadá svět kolem nás, nám odhalují novináři.
00:01:09 A boj o pravdivost obrazu našeho okolního světa
00:01:13 je pro novináře často i bojem o vlastní život.
00:01:17 Dnešní příběh bude o novináři Janu Petránkovi.
00:01:22 Rok 1968je rokem protestů po celém světě.
00:01:26 V Československu končí Novotného éra, prezidentem se stává Ludvík Svoboda.
00:01:32 A v USA ukončí rostoucí popularitu
00:01:35 prezidentského kandidáta Roberta Cennedyho
00:01:38 až výstřely atentátníka.
00:01:41 Jan Petránek pracoval pro rozhlas téměř 2 desetiletí.
00:01:45 Byl zpravodajem v Indii, Pákistánu, Vietnamu, Číně, Rusku a Anglii.
00:01:50 Při ruské okupaci v roce 1968 byl jedním z posledních,
00:01:55 jehož hlas zněl z pražského rádia.
00:01:59 Potom za trest 18 let pracoval jako topič.
00:02:03 Psal texty k šansonům a podepsal Chartu 77.
00:02:09 Jan Petránek se narodil v rodině šachového velmistra.
00:02:13 Jeho tatínek bojoval za 1. světové války na východní frontě.
00:02:17 Byl pokládán za mrtvého
00:02:19 a když se vrátil, musel mu bratr dosvědčit, že je o skutečně on.
00:02:24 Za 2. světové války se celá rodina zapojila do odboje.
00:02:28 Strýc Jaroslav prožil 7 let v koncentračních táborech Německa.
00:02:33 Druhý strýc byl zatčen za organizování odboje
00:02:37 a ten přišel z Terezína až v polovině května 45.
00:02:42 Ale více než 15.5.1945 už nepřežil.
00:02:49 Zatímco část rodiny byla tvrdě pravicová,
00:02:53 maminka Jana Petránka pro silné sociální cítění tíhla doleva.
00:02:59 A tak se po únoru 48 naše rodina de facto rozpadla.
00:03:04 Když se mě táta ptal, jestli chci zůstat s mámou nebo jít s ním,
00:03:09 tak jsme se pak já a táta na určitou dobu stěhovali do Strašnic
00:03:15 Zlomovým okamžikem v životě Jana Petránka byl rok 1951
00:03:20 a konkurz do Československého rozhlasu.
00:03:25 Do rádia jsem přišel už proto, že jako absolvent obchodní akademie
00:03:29 jsem nejevil přílišný zájem dostat se skutečně do ekonomického sektoru.
00:03:34 Podařilo se mi dostat se do rádia tím, že jsem se při konkurzu
00:03:39 otočil a chtěl odejít a když zazvonil telefon, tak jsem ho vzal
00:03:44 a prohlásil jsem se, že tady je Československý rozhlas.
00:03:50 Tenkrát volal plzeňský zpravodaj, že ve Škodovce odlili unikátní ingot
00:03:55 a že by to chtěli mít ve zprávách ve 12.
00:03:58 Bylo půl 12.
00:04:01 Když jsem tu zprávu přijal, tak jsem běžel do 2. patra a tam stál
00:04:05 takový flegmatický šéf zpravodajského vydání.
00:04:10 Kouknul na to a říká: prosím tě, co je to za klikyháky?
00:04:14 To je stenogram, říkám, přepsal jsem ho.
00:04:18 Ke svému údivu už za pár minut jsem slyšel, jak Jaroslav Vous
00:04:23 tuto zprávu přečetl do vysílání.
00:04:27 Směnař toho dne Ilja Vašátko Janu Petránkovi nabídl,
00:04:30 aby přišel rovnou na večerní vysílání.
00:04:34 Bez konkurzu, který ještě probíhal o 2 patra níže
00:04:37 a účastnilo se jej více než 60 uchazečů.
00:04:41 Po 3 dnech si mne pak pozval šéf zpravodajství a ptal se,
00:04:45 zda skutečně mám zájem o práci v rádiu, Ilja Vašátko mne doporučil
00:04:50 a od té doby jsem tam byl.
00:04:53 Následovala vojna, na které byl Jan Petránek o 7 měsíců déle.
00:04:57 Šlo o povinné vojenské cvičení nařízené tehdejším ministrem obrany
00:05:01 Alexejem Čepičkou.
00:05:04 V případě mimořádného cvičení v průběhu roku 1952, 1953, 1954
00:05:09 je jednalo o jakousi skrytou mobilizaci, která souvisela
00:05:15 s poválečným vývojem v Evropě.
00:05:18 Všichni se víceméně připravovali na válku.
00:05:21 Jan Petránek se po vojně vrátil do jiného rozhlasu,
00:05:25 psal se rok 1955.
00:05:27 Zpravodajství bylo politickou objednávkou
00:05:29 a každý text byl cenzurován.
00:05:33 V okamžiku, kdy se politické zpravodajství snažilo
00:05:37 sevřít češtinu, doslova ji vyždímat do mnoha frází,
00:05:41 tak jak jsem se dostal do skupiny novinářů,
00:05:45 kteří s češtinou uměli pracovat a pokoušeli se zlidštit
00:05:50 leccos z toho, co se pak už nedalo,
00:05:54 když se dostali ortodoxní lidé k moci.
00:06:01 V té době pracoval s lidmi jako byl
00:06:03 František Gel, Arnošt Lustig, Ludvík Aškenázy, Zdeněk Jirotka.
00:06:08 Jednou jsem se dostal k tomu, abych dělal přehled denního tisku.
00:06:13 Tehdy muselo být na 1. místě vše politické, ideologizované
00:06:18 a já jsem si dovolil udělat, byla to 50. léta,
00:06:22 přehled tisku o tom, co se děje ve světě s naftou.
00:06:27 Druhý den z toho byl obrovský skandál na hodnotící poradě
00:06:32 a vypadalo to, že vypadnu z rádia.
00:06:36 Což se de facto stalo.
00:06:39 Jan Petránek byl odsunut na půl roku do Dobříše na politické školení,
00:06:42 aby se již nikdy více nedopouštěl chyb.
00:06:46 A po návratu byl vlastně zase odvelen,
00:06:49 do Indie jako zpravodaj Československého rozhlasu.
00:06:54 Abych mohl do Indie odjet, musel jsem být prověřen,
00:06:57 co všechno o Indii vím.
00:07:00 Odehrávalo se to na ministerstvu zahraničních věcí.
00:07:04 Sice jsem velice dobře obstál v indické historii,
00:07:09 ale také se ptali,
00:07:12 zda budu ochoten vykonávat kromě novinářského povolání
00:07:16 i úkoly případně jiné.
00:07:19 Na to jsem nepřistoupil.
00:07:23 Tak se sice nakonec Jan Petránek stal zpravodajem v Indii,
00:07:28 nicméně jeho žena Ludmila a oba synové
00:07:30 jej nikdy nesměli navštívit.
00:07:35 Když se schylovalo k indicko-čínské válce
00:07:39 a odmítl jsem uposlechnout přání sovětských novinářů,
00:07:43 kteří nebyli připuštěni k severo-východní hranici,
00:07:47 tak když jsem tam nechtěl jet, dostal jsem telegram:
00:07:52 Po zrale uvaze prelozen do Moskvy.
00:07:55 Pak už jsem nesměl na západ, mohl jsem jenom na východ.
00:07:59 Tak jsem se pomstil tím, že jsem se stal specialistou na Sovětský svaz.
00:08:04 Do Moskvy dorazil 14.10.1962 v první den raketové krize.
00:08:08 Měl setrvat 2 roky, než se zapomene na jeho neochotu spolupracovat s KGB
00:08:15 Jenže přesně za 2 roky v polovině října 64
00:08:19 skupina jako Syslov, Brežněv svrhli Chruščova
00:08:24 a tehdy mi můj šéf v Praze Milan Vainer řekl:
00:08:28 prosím tě, teď po 2 letech, kdy se viditelně mění
00:08:33 celá konstelace sovětské politiky, tak já tě nemohu odvolat.
00:08:41 Na jaře roku 1968 to vypadalo, že si Jan Petránek
00:08:46 už dostatečně odpykal ve východním bloku trest za zpupnost
00:08:50 a byl poslán do Anglie.
00:08:53 Denně jsem dojížděl do budovy BBC a odtud jsem kabelem referoval
00:08:58 o tom, jak skrytými kamerami BBC sledovali pohyb sovětských vojsk
00:09:04 podél československých hranic.
00:09:11 Byly tam zachyceny nejen tankové kolony, ale i týlové zabezpečení.
00:09:19 Invaze jej zastihla doma, byl na chalupě v Jizerských horách.
00:09:23 Volali mu z rozhlasu - nasedl do auta a jel do Prahy.
00:09:28 Mladá Boleslav byla tehdy už přímo zavalena,
00:09:33 takže mě nechtěli pustit dál.
00:09:36 Tehdy jsem využil své znalosti ruštiny, vylezl jsem z auta
00:09:40 a začal jsem řvát na ruské oficíry,
00:09:43 že mám zvláštní poslání a aby koukali uhnout.
00:09:48 Rusové Jana Petránka nechali projet
00:09:52 a on se okamžitě v rozhlase pustil do práce.
00:09:54 Vysílali do poslední chvíle.
00:09:57 Okupanti netušili, že existuje odbavovací pracoviště
00:10:00 pod Balbínovou ulicí.
00:10:02 DOBOVÉ VYSÍLÁNÍ ROZHLASU:
00:10:05 Svobodný legální vysílač Československo 1,
00:10:08 hlásí se vám Československo 1.
00:10:10 Uslyšíte náš komentář.
00:10:14 Myslím, že do bílé knihy TASSu jsem byl zaznamenán
00:10:17 jako hlavní zločinec, protože jsem rusky vyzýval ruská vojska,
00:10:21 aby se nepodřizovali svým velitelům a přidal jsem k tomu i písničku,
00:10:26 za kterou se chodilo v Rusku do gulagu na celou řadu let.
00:10:32 Začínala: HOVOŘÍ RUSKY
00:10:34 VOLNÝ PŘEKLAD:
00:10:37 Soudruhu Staline, vy jste velmi učený,
00:10:39 v jazykoznalectví poznal jste tolik.
00:10:43 Já jsem jen prostý sovětský člověk a mým soudruhem je stříbrný vlk.
00:10:47 A potom přišel konec.
00:10:49 Konec Jana Petránka - zahraničního zpravodaje Československého rozhlasu
00:10:53 i svobodného Československa.
00:10:57 Udělal jsem si řidičák na náklaďák, ale měl jsem smůlu,
00:11:01 na 53 místech mě nevzali.
00:11:04 Nevzali mě ani jako garážmistra k pohřební službě,
00:11:08 která toto volné místo inzerovala mnoho týdnů.
00:11:14 Nakonec se stal topičem v továrně Mitas.
00:11:17 Ale to podstatné teprve mělo nastat.
00:11:20 Jan Petránek měl být zabit.
00:11:25 V 71. roce jsem stál se svým embéčkem na křižovatce na Balabánce
00:11:30 a čekal jsem, až budu mít zelenou.
00:11:34 V tu chvíli přijel zezadu náklaďák Tatra 111.
00:11:39 Z auta nezbylo nic a já jsem si odležel 8 měsíců,
00:11:43 nejdřív v nemocnici a pak doma s těžkým otřesem mozku.
00:11:51 Pokud byl někdo na soupisu nežádoucích osob,
00:11:55 tak se koketovalo i s myšlenkou změny jeho zdravotního stavu.
00:11:59 V této souvislosti předcházely varovné signály:
00:12:02 "Pokud nedáte pokoj a nepřestanete se svými komentáři,
00:12:06 zítra vás může přejet auto, můžete spadnout pod vlak, vypadnou z okna".
00:12:10 V některých případech se to realizovalo.
00:12:14 Druhý pokus o vraždu byl promyšlenější.
00:12:17 Jan Petránek měl právě noční službu v továrně Mitas.
00:12:21 Najednou se uprostřed noční služby vypnula elektřina,
00:12:25 nesvítilo ani nouzové osvětlení,
00:12:28 a když jsem běžel dolů do úpravny vody zavřít ventil,
00:12:32 tak jsem jen náhodou - tím, že jsem měl u sebe v ruce baterku - zjistil,
00:12:38 že jsou tam otevřené všechny poklopy do hlubokých jímek na vodu.
00:12:43 Když mě potom ráno přišla střídat další směna, měl jsem pocit,
00:12:48 že na některých tvářích je určité překvapení,
00:12:53 že mě z těch jímek nebudou tahat.
00:12:58 I přesto, že mohl Jan Petránek
00:13:00 bezpečně emigrovat, už měl i letenku, zůstal.
00:13:04 Jak tvrdí - v dobách zlých se totiž neodchází.
00:13:08 O svém životě rozhodujeme podle toho, co o něm víme
00:13:11 a toho, co víme o světě.
00:13:14 Proto je o informace takový boj,
00:13:17 protože jejich obsah rozhoduje o osudu lidí i zemí.
00:13:20 Novinář Jan Petránek je jeden z lidí, kteří nám umožňují
00:13:24 rozhodovat se správně.
00:13:26 Musel za to v životě tvrdě platit,
00:13:29 ale zaplatil tím také kvalitnější život pro všechny.
00:13:36 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize 2008
V životním příběhu Jana Petránka je celý svět a všechny jeho dobré i zlé stránky. Působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v Indii i v Moskvě. Jeho hlas slyšel náš národ z éteru jako poslední za okupace v roce 1968. Jan Petránek ovšem zdaleka neskončil. Je to také člověk, kterého nezaměstnali ani v garážích pohřební služby hlavního města Prahy a muž, který měl být zabit. Poprvé se o to pokusili v roce 1971 – přežil jen náhodou. Druhý pokus o vraždu byl promyšlený. Ovšem on v nejtěžší chvíli neodchází. Bál se, tušil, co může ještě být, ale nepodařilo se jim ho zabít.