Vynalézavost muklů v žalářích neznala mezí. Dokázali vyrobit i fotoaparát a ještě navíc unikátní fotografie propašovat na svobodu. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu (2008). Režie M. Petrov
00:00:02 ZPĚV:
00:00:04 Pojď se mnou milá, pojď se mnou milá,
00:00:07 přes tu dolinu, přes tu dolinu,
00:00:10 uslyšíš o mně, uslyšíš o mně,
00:00:14 smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:17 Na té dolině, na té dolině,
00:00:21 loučka zelená, loučka zelená,
00:00:25 nechoď tam Janko, nechoď tam Janko,
00:00:29 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:33 Když mě zabijí, když mě zabijí,
00:00:37 bude památka, bude památka,
00:00:41 zůstane po mně, zůstane po mně,
00:00:44 kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:55 Jan Janků z Hanušovic prošel v 50. letech ty nejhorší kriminály
00:01:00 jen proto, že byl nadšený a úspěšný vedoucí Skautu.
00:01:05 Prošel peklem.
00:01:08 Ale podařila se mu nebývalá věc,
00:01:11 vynesl z tohoto pekla několik fotografií.
00:01:14 Udělali je tajně vězni z Mírova fotoaparátem vyrobeným
00:01:17 z papundeklové krabice.
00:01:21 V roce 1948 se v Praze koná 11. všesokolský slet.
00:01:25 Noviny, které už mají pod kontrolou komunisté, píší o události
00:01:29 jako o akci, kterou chtěla využít tzv. reakce.
00:01:33 Ale nestalo se tak.
00:01:35 A slet měl spíše nostalgickou atmosféru.
00:01:39 Tu zachytili nadšenci pro první televizní vysílání.
00:01:42 Bylo tehdy ještě nedokonalé a němé, ale záběry se zachovaly dodnes.
00:01:49 29.7. začínají v Londýně 14. letní olympijské hry.
00:01:53 Hned 2. den vyhrává Emil Zátopek závod na 10 km
00:01:57 a získává pro Československo zlatou olympijskou medaili.
00:02:04 Po konci války se Jan Janků vrátil do Hanušovic jako úspěšný mladý muž.
00:02:10 Za okupace byl totiž totálně nasazen na práci pro Němce,
00:02:14 ale podařilo se mu utéct za frontu do Francie, kde pracoval pro UNRU,
00:02:19 byla to organizace, která zajišťovala humanitární pomoc
00:02:24 osvobozeným zemím.
00:02:30 Byl jsem skautem už od roku 1936 a zůstal jsem jím až dodneška.
00:02:37 Jak jsme zakládali Skaut v Hanušovicích?
00:02:42 Sešli jsme se u Moravy v lese, bylo nás 10.
00:02:46 Na pařezu jsme měli úřední stůl a tam jsme si založili Skauta.
00:02:52 Já jsem šel na obec, byl nám přidělen jeden domek.
00:02:56 Měl jsem 2 chlapecké oddíly - Vlčata a Svaz přátel Junáka
00:03:02 a 2 dívčí oddíly.
00:03:06 Takže to bylo velké.
00:03:09 Měl jsem středisko počínaje od Rudy až po hranice,
00:03:14 to jsem všechno spravoval sám.
00:03:19 Jenže přišel rok 1948
00:03:22 a komunističtí funkcionáři se snaží dostat dětské akce pod kontrolu.
00:03:26 Zakazují i tábor, který Jan Janků organizoval pro vybrané chlapce
00:03:30 ve Važci pod Kriváňom ve Vysokých Tatrách.
00:03:35 Ten tábor se pořádal v roce 48. Byli jsme 4.
00:03:41 Jeden byl výpravčí, druhý pokladník, další byl taky výpravčí a já.
00:03:50 Byli jsme před akčním výborem a tam nám říkali - ty půjdeš
00:03:53 do uhelných dolů, ty tam a ty tam.
00:03:57 A věc byla odbytá.
00:04:02 Jan Janků chtěl jít na kněžskou dráhu,
00:04:05 ale to už se nestalo - byl zatčen.
00:04:08 Vznikla totiž protikomunistická skupina Světlana,
00:04:11 do které se zapojil jeden skautský vedoucí Alois Valenta.
00:04:14 Z Hanušovic zmizel v květnu 1949.
00:04:18 Přišla za mnou nějaká žena Lola Doleželová a řekla,
00:04:21 že je pověřena mne převést.
00:04:24 Převedla mě - ale do kriminálu.
00:04:28 Chytli mě tam, věšeli na strom,
00:04:32 píchali do zadku jehlanem, musel jsem si na něj sedat.
00:04:36 Říkali - to se to pěkně sedí, co?
00:04:40 A já odpověděl - toto já už znám, to jste se naučili od gestapa.
00:04:45 To, co děláte, to já už prodělal od gestapa, to nemáte ze sebe.
00:04:51 Vy jste moc velcí volové, takto se nevyšetřuje, to nikam nedojdete.
00:05:02 Nic jsme neřekli, odvezli nás do Hradiště a pak to už začalo,
00:05:07 Grebeníček atd.
00:05:12 Mne Grebeníček vyslýchal, já jsem byl jeho začátek.
00:05:18 Vyrazil mi 2 zuby.
00:05:21 Ale viděl jsem daleko horší věci, když dával ty letecké boty apod.,
00:05:26 viděl jsem zmrzačené lidi a toto všechno.
00:05:31 Pak se ve Vsetíně konal soud.
00:05:34 Jan Janků byl souzen za vlastizradu a v monsterprocesu dostává 20 let.
00:05:40 V naší skupině byl 1 trest smrti, 3 fraky, já také dostal trest smrti,
00:05:49 ale byl mi pak změněn na 20 let.
00:05:53 Na cele smrti jsem ale byl půl roku.
00:05:58 Tam mám právě s Milošem Pospíšilovým nedohranou šachovou partii.
00:06:04 Víte, to je hrozné - hráli jsme šachy a najednou se o půl 8.
00:06:09 otevřela cela a volali - Miloš Pospíšil!
00:06:13 On se postavil a v polovině šachové partie odcházel na popravu.
00:06:31 Na Mírov jsem se dostal v 50. letech na Vánoce, bylo to 15.12.
00:06:36 Všech 36, celou Světlanu Jeseník, odvezli na Mírov.
00:06:44 Přijeli jsme tam v jednu hodinu v poledne na 2. nádvoří.
00:06:50 U první brány dole nás vysadili, museli jsme nastoupit do trojstupu
00:06:55 a všichni donaha.
00:07:00 Bylo to v jednu hodinu 15.12.
00:07:05 Nazí jsme tam stáli do 4 hodin než se jim uráčilo nám dát oblečení.
00:07:13 Život v pevné věznici vůbec byl horší a náročnější
00:07:17 než třeba v pracovních táborech,
00:07:21 které byly při uranových nebo uhelných dolech atd.,
00:07:25 v průmyslu, v zemědělství,
00:07:28 protože v pevném trestném ústavu nebyla možnost kontaktu s venkem,
00:07:33 byla tam daleko lepší ostraha, daleko větší izolace,
00:07:37 daleko horší hygienické podmínky.
00:07:42 Byl jsem jako nežádoucí dán do komanda smrti
00:07:46 tzn. návrat nežádoucí.
00:07:50 Tam byli všichni ministři a vysoce postavení lidé.
00:07:54 Kopali jsme tam.
00:07:57 Nebyla tam žádná kanalizace, proto se tam tomu říkalo Kanál.
00:08:03 Museli jsme tam kopat, dostávali jsme 12,5 dkg chleba denně
00:08:07 a tak asi 4 lžičky polévky, pokud se tomu dalo říkat polévka.
00:08:13 Špatné hygienické podmínky a neustálý hlad byly příčinou,
00:08:17 že Jan Janků onemocněl tuberkulózou.
00:08:20 Nemůže stát na nohou, přesto ho nechávají stát před nemocnicí.
00:08:25 Tenkrát, protože byl velký přísun nemocných vězňů
00:08:29 z Jáchymova, Leopoldova
00:08:31 a oni je neměli kde soustřeďovat, tak je soustředili na Mírov.
00:08:34 Tam ale neměli lékárnu.
00:08:37 A Franta jednou říká: pane veliteli,
00:08:40 my hledáme lékárníka a máme ho před sebou.
00:08:44 Honzo, nešel bys?
00:08:48 A Kadlčík mi říká: vy jste lékárník?
00:08:51 Tak jsem řekl, že ano, ale nebyl jsem, neměl jsem papíry,
00:08:55 knihy jsem měl, ale papíry ne.
00:08:59 Tak dobře, tak jsem se stal lékárníkem
00:09:02 a začal jsem působit na Mírově mezi vězni.
00:09:07 Dostával jsem tam léky, úplně jsem se uzdravil.
00:09:15 Pan Janků nám dal 2 soubory zajímavých předmětů.
00:09:19 Jsou to materiály z 50. let z období jeho vězeňského pobytu.
00:09:23 Jsou to šachové figurky z chlebového těsta
00:09:27 a co je úžasné, to jsou fotografie.
00:09:35 Fotografie, které doposud nebyly publikovány.
00:09:39 Byly vytvořeny ve vězení na Mírově z čoček brýlí.
00:09:43 Oni měli mezi sebou odborníka, který toto dokázal.
00:09:49 Přišli za mnou jako spiklenci do lékárny a já se ptám - co je?!
00:09:54 Prý - nemáš tady nějakou škatulku od léků?
00:09:57 Ale mám, vyberte si, co chcete, já nějakou vyprázdním.
00:10:00 Tak jsem jim to dal, oni šli na rentgen,
00:10:04 vylepili škatulku černým papírem a teď hledali brýle.
00:10:09 Našli jedny brýle - tak honem, dali nás dohromady, co se podařilo,
00:10:14 co jsme tam právě byli
00:10:17 a vyfotili nás - a vidíte, ony z toho byly fotky!
00:10:21 Ale co teď s těmi fotkami?
00:10:24 Měl jsem je na Mírově schované v lékárně i s těmi negativy
00:10:29 a pak jsem je vyvezl ven.
00:10:32 Když jsem odcházel domů, tak chlapci nic neříkali.
00:10:37 Franta Čermáků přišel za mnou, byl krejčí ze Starého Města,
00:10:42 a říká mi: Honzíčku, já jsem ti udělal pěkný kabátek,
00:10:47 ten si vezmi na sebe, ať ti není zima.
00:10:51 Já jsem se do toho kabátku oblékl, šel jsem domů
00:10:54 a normálně jsem přešel přes bránu.
00:10:57 Šel jsem od brány směrem, kde je dnes vězeňský hřbitov,
00:11:02 ale já nevěděl, že je to vězeňský hřbitov,
00:11:09 sedl jsem si tam, bylo tam vidět na nádvoří a brečel jsem.
00:11:14 Stmívalo se a já si říkal - kam já teď půjdu? Vždyť já neznám cestu.
00:11:24 Když jsem přijel domů, tak dříve tady bývala ještě veranda.
00:11:30 Tam jsem se celý svlékl a najednou jsem si všiml,
00:11:34 že v kapse je něco tvrdého.
00:11:37 Říkal jsem si - co to je?
00:11:40 Rozdělal jsem to a tam byly ty fotky i s filmy.
00:11:43 Originály - představte si!
00:11:46 Když jsem se později sešel s chlapci, prozradili mi,
00:11:51 že mi to neřekli schválně, abych nebyl nervózní.
00:11:56 Potom jsem je schoval, protože tady jsem je nemohl mít,
00:11:59 byl jsem stále prohledáván.
00:12:02 Potom se narodil chlapec a tak jsem si řekl, že se nedá nic dělat,
00:12:07 že je zavezu do Prahy, kde ty fotky mají daleko větší možnosti.
00:12:11 Zašel jsem za Oldou Millerem, byl to vysokoškolský profesor,
00:12:15 ale učil v Anglii.
00:12:19 On je někomu předal a v 90. letech se k němu opět dostaly.
00:12:35 Najednou se ke mně někdo nakloní a říká:
00:12:39 pane lékárníku, něco pro vás mám.
00:12:42 Zbystřil jsem, ale neotočil jsem se.
00:12:47 A on mi podstrčil obálku.
00:12:51 Představte si - po 50 letech se ke mně ty fotky vrátily!
00:12:56 Po 50 letech!
00:13:03 A víte, kdo mi je dal?
00:13:07 Byl to syn zubaře Nováka, který mi na Mírově umíral v náručí.
00:13:15 Příběh fotografií z Mírovské věznice je příběh naděje.
00:13:19 Naděje, že i z toho největšího temna
00:13:23 je člověk schopen vynést kousek světla - a to nejen v duši,
00:13:28 dokonce i takového světla,
00:13:31 které umí vykreslit lidskou podobu, lidskou tvář.
00:13:39 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize 2008
Jan Janků z Hanušovic byl vedoucím ve skautu a bavila ho práce s mládeží. Jenže komunistický převrat obrátil všechny jeho plány vzhůru nohama. Bude bojovat o to, aby přežil v těch nejhorších kriminálech. A nakonec se zaslouží, že díky němu zůstane unikátní památka na komunistické vězení. Budou to tajně pořízené fotografie z fotoaparátu, který si mírovští vězni sami vyrobili.