Úspěšný seriál z manželské poradny (1992). Hrají: J. Hartl, T. Juřička, J. Šulcová, V. Kratina, Z. Sajfertová, T. Medvecká, N. Konvalinková, V. Žilková, J. Smutná, O. Brousek ml., O. Vízner, L. Krbová, O. Navrátil, V. Freimanová a další. Scénář A. Berková. Kamera F. Procházka. Režie H. Bočan
00:00:03 Naše příběhy jsou smyšlené, a přece důvěrně známé.
00:00:08 Co civilizace trvá, jsou to stále stejné příběhy zmatenosti,
00:00:13 zraňování, nedorozumění a míjení.
00:00:17 Příběhy rodičů ubližujících svým dětem s nejlepšími úmysly,
00:00:22 příběhy dětí, které nedokážou dospět ani ve zralém věku.
00:00:27 Lidí nešťastných a ztracených v pasivitě.
00:00:33 Soucit bývá zaměňován útrpností a tupost nazývána silou.
00:00:40 Jak často žijeme v iluzích, jak často nedokážeme odpustit!
00:00:45 Naše úzkost ulpívá na předmětech, na berlích bludných mýtů,
00:00:50 banálních polopravd, nutí nás setrvávat v bolesti a smutku.
00:00:55 Tvrdíme, že toužíme po pravdě, ale žádáme od tohoto světa lásku.
00:01:02 A přitom úporně trváme na chybách, jichž se na nás dopustili rodiče.
00:01:08 A naše děti je opakují po nás.
00:01:12 A přenášejí je zas na své děti. A tak dál, a tak dál...
00:01:21 To je prostě harmonie.
00:01:24 Tohle je luxusní vila se vším, co k tomu patří.
00:01:36 Já musím jít spát.
00:01:39 Snažím se ji udržet u telefonu. Chceš ji?
00:01:44 Ne.
00:01:53 Jarko, co vy to tam děláte?
00:01:57 Nezlob se, ale říkáš pitomosti. To se jenom tak plácne. A potom...
00:02:05 Co potom?
00:02:10 Nevím.
00:02:15 Potom je trest.
00:02:21 Pak se to stane a už a tím nemůžeš vůbec nic dělat.
00:02:27 Pak to jede. A nevíš kdy a odkud.
00:02:32 Už s tím nemůžeš nic dělat, protože on má pravdu.
00:02:36 -Kdo má pravdu?
-Ten mrtvý, co se mstí.
00:02:41 Hlídá a trestá a nemůžeš s tím nic dělat, protože má svou pravdu.
00:02:47 A už mu to nevymluvíš, protože je mrtvý.
00:04:04 Kdyby to bylo možné, chtěla byste Jindrovi něco říct?
00:04:11 Může tady ve skupině někdo představovat vašeho Jindru?
00:04:19 Může?
00:04:23 Pavel? Jo? Pavle, souhlasíte?
00:04:30 Jo.
00:04:35 Pavel je teď Jindra. Řekněte mu to.
00:04:40 Všechno, co jste mu nestihla říct.
00:04:45 To, co jste říkala před chvílí. Aby vám dal pokoj.
00:04:53 Já vám pomůžu: Jindro, prosím tě, už mi dej pokoj!
00:05:02 Ne, to ne.
00:05:06 Já bych mu chtěla říct, aby se na mě nezlobil.
00:05:11 Tak mu to řekněte přímo.
00:05:27 Jindro,
00:05:31 prosím tě,
00:05:35 odpusť mi to.
00:05:55 Já to tak nemyslela.
00:06:05 Neřeknete skupině něco bližšího? Skupina neví, co jste prožila.
00:06:26 My jsme se tenkrát hrozně pohádali.
00:06:30 Ale hrozně.
00:06:33 A protože práskl dveřmi, řekla jsem mu něco ošklivého.
00:06:41 Co?
00:06:48 Jak běžel dolů, jsem na něj ze schodů zakřičela:
00:06:55 "Zab se, ty dobytku!" A on se na té motorce zabil.
00:07:01 Já bych hrozně potřebovala, aby mi odpustil.
00:07:07 Jestli vás slyšel, tak vám odpustí.
00:07:12 Já myslím, že vás slyšel.
00:07:36 Můžu tady vymalovat?
00:07:46 A vyprat záclony?
00:07:51 A všechny tvé staré věci vyházet?
00:07:56 Dík.
00:08:09 -Tati, podívej se, co jsem dostala!
-Ten svetr? Je krásný!
00:08:18 Já taky něco mám. Ale nevím kde.
00:08:23 Ahoj.
00:08:26 Ahoj.
00:08:28 -Hodně zdraví s štěstí.
-Děkuju.
00:08:41 -To jste na mě nemohli počkat?
-Myslela jsem, že jsi třeba odjel.
00:08:47 -Ale Mileno...
-Já vím, že je to tvoje práce.
00:08:52 Vím, že by bylo horší, kdybys chodil za ženskými, vím, vím...
00:08:57 Nechceš se třeba vykoupat?
00:09:04 V čem je to pro mě lepší, že vím, že jsi v práci?
00:09:10 Ty si myslíš, že je mi míň smutno?
00:09:15 -Hele, já...
-Nic mi neříkej, já už všechno vím.
00:09:22 -Vykoupu se, a pak si popovídáme.
-Ale já si nechci povídat.
00:09:28 -Dej mi půl hodiny, jo?
-Jo.
00:09:36 Třeba se utop!
00:09:41 Prosím tě, tohle neříkej.
00:09:47 Nechceš dojít s odpadky, než vlezeš do vody?
00:09:56 Jo.
00:10:17 "Milá Noro, psal jsem vám do nemocnice.
00:10:21 Pořád mám před očima skupinu, kde jste tak skvěle pomohla Heleně.
00:10:27 Doufám, že už jste v pořádku.
00:10:31 Na můj dopis jste se neozvala, tak předpokládám, že se máte dobře.
00:10:45 Zastavte se někdy, rád vás uvidím."
00:11:08 Byla to hloupost, pane doktore. Já vím.
00:11:14 Teda dneska už to vím.
00:11:18 Tam, co jsem byla, byla taky taková skupina.
00:11:24 Dozvěděla jsem se, že jsem svůj život žila podle hodnocení jiných,
00:11:31 že jsem nikdy nedělala, co sama chci,
00:11:36 ale co se od mě čeká, nebo jsem předpokládala, že se ode mě čeká.
00:11:48 Dali mi nějaké prášky.
00:11:55 Je to takové unavující. Jsem pořád ve strašném útlumu.
00:12:02 Taky jsem v dlouhodobé neschopnosti.
00:12:08 Do školky se už vrátit nechci ani nemůžu.
00:12:14 Já bych spíš něco mechanického. Třeba na zahradě nebo tak.
00:12:20 No dobře. A jak se cítíte celkově?
00:12:29 -Dobře, fajn.
-To jsem rád.
00:12:33 Jsem taky rád, že jste přišla. Rád vás vidím. Věříte mi?
00:12:39 Sama od sebe bych asi nepřišla, kdybyste mě nepozval.
00:12:47 -Asi bych se styděla.
-Proboha! Za co?
00:12:55 Já jsem to udělala naschvál.
00:13:00 Jednomu člověku. Aby ho to mrzelo. Vy asi víte, o koho jde.
00:13:06 -To je ostuda, že?
-Spíš omyl, řekl bych.
00:13:12 Já jsem ho chtěla nějak potrestat.
00:13:18 -Aby si mě všiml.
-Prosím vás...
00:13:22 Víte, co všechno dělají lidi, aby si jich někdo všiml?
00:13:27 Skáčou do výšky, zpívají, holí si nohy, lezou na velehory,
00:13:32 Je krásné, že si to přiznáte. To by každý nedokázal.
00:13:40 Noro, na co myslíte?
00:13:45 Hej! Slyšíte to ticho?
00:13:53 -Vrátíte se do skupiny dr.Fořta?
-Ne, to ne.
00:13:58 Asi mi to pomohlo. Získala jsem nadhled, jak říkáte.
00:14:03 -Ale to je všecko.
-A s dr.Fořtem jste mluvila?
00:14:08 Ne. On mi psal, tak jsem mu odpověděla písemně.
00:14:13 Já teď nechci být něčí klientka. Já bych to chtěla zvládnout sama.
00:14:21 Hm.
00:14:25 Ale mohla bych někdy přijít jen tak?
00:14:30 Samozřejmě. Ale musíte napřed zavolat.
00:14:35 Znáte to...
00:14:38 Víte, co napsal jeden Francouz?
00:14:42 Jděte mi k čertu s Bohem. Bůh je pro všecky.
00:14:47 Já chci někoho jenom pro sebe.
00:14:53 -To je od našich ze zahrádky.
-Děkuju. Dáme si o pauze.
00:15:03 -Dobrý den.
-Dobrý den. Jsme tu všichni?
00:15:08 Hanka se na dnešek omluvila. Asi má nějaké zařizování.
00:15:12 -Byla tady osobně?
-Ano.
00:15:15 Hanka je v pořádku. Já jí psal.
00:15:20 Jiří, doporučení nesetkávat se mimo skupinu pořád platí.
00:15:25 -Já jsem jí jen psal.
-Máme nějaké divné počasí, co?
00:15:31 A taky tlak, že? Tak co bychom si dnes zkusili?
00:15:38 Něco, co by podle všech pravidel mělo být docela příjemné.
00:15:43 Součástí iniciačních obřadů na tichomořských ostrovech
00:15:48 a mnohde jinde jsou takzvané písně sebechvály.
00:15:53 To je schopnost zdravého sebeocenění.
00:15:59 Zasvěcovaný si prostě stoupne na takovou bedýnku,
00:16:04 na kámen, nebo vyleze na strom a nahlas zazpívá, co si myslí,
00:16:10 že je na něm nejlepšího, čeho si na sobě nejvíc váží.
00:16:15 To je hezké, ne?
00:16:19 Jé, sedl jsem si na jablka.
00:16:24 Zkusíme si to? Nemusíme lézt na stoličku.
00:16:31 I když kdo chce, tak může.
00:16:33 A hezky nahlas řekneme, co si myslíme, že je na nás dobrého.
00:16:42 -To se máme sami sebe chválit?
-Jo. Sami sebe.
00:16:47 -Samochvála smrdí.
-Proč myslíte?
00:16:52 -To se říká, ne?
-Říká se spousta nesmyslů.
00:16:57 -Jenomže tohle se říká pořád.
-Pro každou moc je výhodné
00:17:02 udržovat lidi v pocitu viny. A na sebe soustředit právo říkat,
00:17:08 kdo je dobrý, kdo není dobrý... Pak se jim dobře vládne.
00:17:14 Ale my jim to nesežereme. Tak co? Zkusíme to?
00:17:23 Já mám hezké páskové boty.
00:17:28 -A bez těch bot?
-Bez těch bot jsem nula.
00:17:33 Ale zase máte smysl pro humor. A to je přednost, ne, Pavle?
00:17:39 -To je přednost.
-Tak to zkuste říct.
00:17:42 -Co?
-Mám smysl...
00:17:48 Mám smysl pro humor.
00:17:53 A teď bez té ironie. Ta ironie to oslabuje.
00:18:00 Tak. Zkuste to.
00:18:03 -Mám smysl pro humor.
-A teď vy, Míšo.
00:18:09 Já...
00:18:11 No...
00:18:14 Já si myslím, že jsem hodná.
00:18:19 Zkuste to jednou větou a za sebe. Já jsem...
00:18:25 -Já jsem... To je blbý!
-Zkuste to!
00:18:30 -Já jsem hodná.
-Trošku víc nahlas.
00:18:35 -Já jsem hodná!
-Vidíte, jak to krásně zní.
00:18:39 -O mně se říká, že jsem pracant.
-A vy si to myslíte taky?
00:18:46 Když se to o mně říká...
00:18:49 A kdyby se o tobě říkalo, že jsi pasák svých nezletilých dcer?
00:18:55 To vím, že nejsem.
00:18:58 Pavel se jen chtěl zeptat, jestli souhlasíte s tím, že jste pracant.
00:19:03 -Přesně tak.
-Jo.
00:19:08 Tak to řekněte. Zkuste to.
00:19:12 -Tak se nekoukejte.
-Vždyť to je hezká vlastnost.
00:19:17 -Jsem pracant.
-Ne, ne, ne. Hezky nahlas.
00:19:21 -Mám vylézt na strom?
-Třeba.
00:19:26 Já jsem pracant!
00:19:30 Na mně bylo vždycky nejlepší, že jsem hodný, že mám samé jedničky
00:19:35 a že si nechám všechno líbit.
-To je deviza! -A co ty na to?
00:19:41 -Co jako?
-Nestyď se, postav se a zařvi to.
00:19:47 Moment, Pavle. To je váš výraz, že si necháte všechno líbit?
00:19:52 Ne, to říkala máma. Náš Honzík je hodný, nechá si všechno líbit.
00:19:58 A souhlasíte s tím?
00:20:04 Považujete to za přednost, že si necháte všechno líbit?
00:20:10 -Ne, to ne.
-Tak se tím nebudeme zabývat.
00:20:16 -Ale co teď dál?
-Čeho si na sobě nejvíc ceníte?
00:20:26 -Já nevím.
-Já ti pomůžu. Jsi hodný...
00:20:30 -Aničko, nenapovídat!
-No. Jsem hodný blbec.
00:20:36 -To myslíte vážně?
-Všechno tomu nasvědčuje.
00:20:41 -Jste na to hrdý?
-Ne.
00:20:45 Tak na to taky zapomeneme a budeme hledat nějaký klad.
00:20:51 Já o žádném nevím. No nevím, no!
00:20:57 Dobře. Zkuste o tom přemýšlet.
00:21:01 Někdy je to těžké kladně se ohodnotit.
00:21:06 -Aničko.
-Já jsem dobrá hospodyně.
00:21:13 Zvládám domácnost, zaměstnání, vařím, šiju, peču, smažím...
00:21:19 Já jsem taky dobrá hospodyně.
00:21:23 -U nás vaří naše máma. A dobře.
-Já jsem to myslela jinak.
00:21:29 Heleno, je dobrá hospodyně to nejdůležitější?
00:21:35 Je to to, na čem vám nejvíc záleží?
00:21:39 -Jasně že ne.
-Tak to nechte plavat.
00:21:49 -Já mám hezké oči.
-Ukaž!
00:21:54 Cože? Řekněte to ještě jednou nahlas.
00:22:01 Já mám hezké oči.
00:22:05 Vnímáte tu změnu? Helena se neoceňuje za výkon,
00:22:10 ale za to, jaká je. Pamatujte si tuhle chvíli, Heleno.
00:22:17 Já dělám hrozně moc pro druhé.
00:22:24 Jenomže jim to někdy vadí.
00:22:28 Taky si o sobě myslím, že nejsem podrazák.
00:22:34 Zkuste říct, ne co nejste, ale co jste.
00:22:40 Myslím, že jsem docela dobrá, společenská,
00:22:45 že mám smysl pro humor, rozumím srandě
00:22:50 a že jsem tolerantní. To si o sobě myslím.
00:22:55 Ale co když to není pravda, co ten člověk o sobě říká?
00:23:02 Jestli to on považuje za přednost, tak pro něj to pravda je.
00:23:07 -Já si to myslím.
-Jiří, co vy?
00:23:11 Já jsem stejně dobrý jako každý druhý.
00:23:17 -Zkuste to bez toho srovnání.
-Jsem prostě dobrý.
00:23:22 A proč se u toho tak mračíte? Druhé kolo, Pavle!
00:23:27 -Já jsem inteligentní.
-Já jsem dobrá matka.
00:23:33 -Já mám hezké nohy.
-Jsem férový chlap.
00:23:37 -Mám rád ženský.
-Ale to není žádná přednost.
00:23:41 -Jak se to vezme...
-Jako že na mě ženské letí.
00:23:46 -Dělají si s tebou dělat, co chtějí
-Honza myslí, že se líbí ženám.
00:23:52 -Tak to řekněte.
-Líbím se ženám. -Jsem krásnej!
00:23:59 -Za sebe, Jardo. A bez ironie.
-A já jsem dobrá manželka.
00:24:05 -A další kolo: Umím hrát fotbal.
-Umím dobře špejlovat jitrnice!
00:24:10 -Já mám skvělý vkus.
-Já mám... VŠICHNI KŘIČÍ
00:24:16 Teto, nevyptávej se, ale zase se tomu nějak nápadně nevyhýbej.
00:24:22 Prostě s ní mluv jako s normálním člověkem, ne jako s bláznem.
00:24:27 Důraz na všechno dobré, ale nevymýšlet si.
00:24:34 Když o tom bude chtít mluvit, tak ji o tom necháme mluvit.
00:24:41 Ale neptej se, proč to udělala, a nevyčítej jí to. Jasné?
00:24:48 -No?
-Ahoj. -Ahoj, Pavlíku.
00:24:54 Tetičko, prosím tě, promiň mi, že jsem ti řekl ošklivou věc.
00:25:02 Ale Pavlíku, já se nezlobím. Už jsem se na vás těšila.
00:25:08 Něco jsem vám přinesla. Tady máte.
00:25:13 Děkuju.
00:25:16 -Ahoj, Ivane.
-Ahoj.
00:25:22 Holčičko moje, pojď, ať tě obejmu. To je doba, co jsme se neviděly.
00:25:28 Jsi nějaká pobledlá. Musíš na sebe dávat pozor.
00:25:34 Posaď se a řekni mi, jak se máš.
00:25:40 Co děláš? Nejsem moc netaktní?
00:25:46 Nejsi, teti.
00:25:51 -Mám se dobře.
-No tak sláva!
00:26:06 -Chceš s něčím pomoct? Mám teď čas.
-Ne, díky.
00:26:12 Třeba bych mohla dělat s Pavlíkem němčinu.
00:26:17 -To jsi hodná, ale ne.
-Zorko, jazyky jsou dnes potřeba.
00:26:24 -Já si to nějak zařídím, Noro.
-Ale kurzy jsou strašně drahé.
00:26:31 Takhle bys to měla zadarmo a lepší.
00:26:36 -Nechci tě zatěžovat.
-Mě to nezatěžuje.
00:26:42 -Vždyť se ti sama nabízím.
-A to to musím přijmout?
00:26:49 Noro, nezlob se na mě. Já to oceňuju, že mi to nabízíš.
00:26:54 Je to od tebe strašně hezké.
00:26:58 Ale prostě nechci. Já mám svůj důvod.
00:27:04 Neber to ve zlém, ale já si to zařídím sama.
00:27:11 -Ty si myslíš, že jsem blázen, co?
-Ale ne. -Tak proč?
00:27:16 Záleží na tom? Já si to zařídím sama. Klidně to pusť z hlavy.
00:27:22 Ale já to potřebuju vědět. Pro mě je to důležité.
00:27:28 Protože už jsem dospělá a chci si svoje věci rozhodovat sama.
00:27:33 -To je zase pro mě důležité.
-Na zdraví, děvčata!
00:27:39 Jsem ráda, že vás vidím. Mám z vás radost.
00:27:44 Květuška by taky měla radost. Chudinka!
00:27:49 -Tak na zdraví!
-Na zdraví.
00:27:56 Zoro, ty to vůbec nevíš. Tobě bylo pět a mně patnáct.
00:28:02 Nech toho. Kdykoliv se potkáme, tak se pohádáme o rodiče.
00:28:07 Tohle si přece musíme jednou vyjasnit.
00:28:12 -Máme je v zemi,táta v Austrálii...
-V Kanadě! -V Austrálii!
00:28:17 -Ty toho zase víš!
-Vím to. Občas si napíšeme.
00:28:22 Nebo mi zavolá. Taky se ptá na tebe, jak se máš...
00:28:27 -Aspoň mi nelži!
-Já říkala, ať o tom nemluvíme.
00:28:38 -My nemůžeme spát. Pavel mě straší.
-To není pravda!
00:28:49 Jak se s ním vůbec může bavit! S takovým člověkem!
00:28:57 -Proč se ty dvě nikdy nedohodnou?
-To já nevím, chlapče.
00:29:02 Já měla u sebe jen Zorku, když Květa umřela. Nora už byla velká.
00:29:08 Ale Květa říkávala, že děvčata na sebe byla vždycky jako psi.
00:29:14 Nora prý Zorku dost bila,
00:29:19 tak jí to Zorka asi nemůže zapomenout.
00:29:30 VZPOMÍNKA: Nora prý Zorku dost bila...
00:29:37 Ale to přece není pravda.
00:29:41 VZPOMÍNKA: Nora prý Zorku dost bila...
00:29:45 To je přesně naopak. To ona mě týrala.
00:29:51 To ona byla moje neštěstí. To ona dostávala od rodičů
00:29:56 veškeré lidské teplo a lásku, takže na mě už se nedostalo.
00:30:03 To já ji měla na krku jako balvan. Mámo, prosím tě, řekni něco!
00:30:10 Zorko, to si musíme vysvětlit. Ty zřejmě chápeš jako křivdu,
00:30:15 že jsem tě jako malou vychovávala, ale to nebyla moje vůle.
00:30:20 Já tě měla vždycky...
00:30:23 Já chápu, že ráno vstáváš, ale já ti to musím říct. Já...
00:30:30 Tak dobře. Řekni kdy a kde, já přijdu.
00:30:35 Ne. Tím se naopak musíme zabývat. Vždyť je to mezi námi celý život.
00:30:43 Já ti to nevyčítám. Je to tvůj táta, tak si s ním píšeš.
00:30:48 Ale já o něm nechci mluvit. Já chci mluvit o nás dvou.
00:30:54 Zorko, já se nad tebou nevyvyšuju, to není pravda.
00:31:00 -Počkej ještě chviličku.
-Můžeš ty rodinné kovbojky
00:31:05 už pohřbít? Tebe to možná baví, ale mě to prostě otravuje.
00:31:11 Vždyť to nikam nevede. Můžeš to pro mě udělat?
00:31:17 Vykašli se na to. Jo.
00:31:23 Tak fajn. Dík.
00:31:31 -Co je? Co se děje?
-Ale nic.
00:31:37 Tyhle hysterky nemají nic na práci, než se v sobě furt rýpat a rýpat.
00:31:47 Zorko, možná s tím nesouhlasíš, ale je strašně důležité,
00:31:52 abychom se my dvě domluvily. Jsme přece sestry.
00:31:57 Vždyť se hádáme stejně nesmyslně, jako se hádali naši rodiče.
00:32:02 Ty jsi byla tátův mazel, píšeš si s ním, dobře...
00:32:07 Ale třeba nevíš, že se mnou táta od mých 8 do 15 let nemluvil.
00:32:13 Od doby, kdy se to stalo s maminkou a rozešli jsme se každý jinam,
00:32:17 na mě nepromluvil ani slovo. Odcházel z místnosti,kde jsem byla,
00:32:22 a nebral mě na vědomí. Mně bylo 8 let, já tomu nerozuměla.
00:32:27 Proč jsem najednou byla pro svého tátu cizí člověk?
00:32:32 Míň něž cizí. Nikdo!
00:32:38 Podívej se, babičko. To je krásné miminko.
00:32:45 Je krásná.
00:32:47 Když ses narodila, řekl: "Konečně mám dceru."
00:32:53 Prosím tě, sestřičko, odpusť mi, čím jsem se na tobě provinila.
00:32:58 Bylo to nevědomky. Byla jsem ještě dítě. Já tomu nerozuměla.
00:33:03 Já tě dostala jako povinnost, Jako starost.
00:33:08 Odpusť mi, že jsem tě párkrát plácla na zadek svou dětskou rukou.
00:33:14 Protože jsem byla nechutně poslušná.
00:33:19 Musela jsem se snažit.
00:33:22 Všechno, co ty jsi měla samo sebou, jsem si já musela zasloužit.
00:33:28 Z tebe měli radost, že jsi na světě, ze mě jen někdy.
00:33:33 A jen za jedničky, za úklid, za poslušnost...
00:33:37 Samozřejmě že chci obstát sama, ale zrovna teď potřebuju pomoc.
00:33:43 A nevím, jak oslovit sestru, která se ke mně točí zády.
00:33:49 -Dobrý den. -Ahoj.
-Dobrý den. Já jsem Jiří.
00:33:57 Všichni moc vítáme naši staronovou členku,
00:34:02 která se rozhodla pokračovat ve skupině. Vítám vás, Noro.
00:34:07 Ahoj. Dobrý den. Myslela jsem, že to zvládnu sama,
00:34:12 ale prostě se to tak semlelo... Takže jsem zase tady.
00:34:18 Taky mám omluvit Hanu.
00:34:21 Hana bude pravděpodobně končit, protože se bude stěhovat.
00:34:26 Mám vyřídit pozdravy a poděkování celé skupině.
00:34:31 A zvlášť děkuje Pavlovi. Za to, jak jste jí pomohl.
00:34:37 -A celé skupině děkuje.
-Není zač!
00:34:44 -Tys nám nějak vyrostl.
-Jardo, chcete něco Jiřímu?
00:34:49 -Ne, to já jenom tak.
-To "není zač" nebylo moc vtipné.
00:34:58 -Já to vážně řekl jen tak.
-Ale řekl jsi to!
00:35:03 -Co je?
-Ty jsi jako můj manžílek!
00:35:07 Když mi chce říct něco nepříjemného, tak to říká psovi.
00:35:12 A když se ho zeptám, co tím myslel, tak mi řekne: "To já jen tak."
00:35:18 -Nemůžete se k tomu vyjádřit, že?
-Je to tak.
00:35:23 Na tyto případy máme pomůcku. Na řeči vedené z okna,
00:35:28 do zdi nebo psovi prostě zásadně nereagujeme,
00:35:33 protože nebyly určeny nám.
-Když řekne psovi, že jsem blbá...
00:35:38 Tím spíš. Říká to přece psovi. Nejlepší je odejít z místnosti.
00:35:44 Manžel se baví se psem. Přece nebudu poslouchat cizí hovor.
00:35:51 Ale dneska máme jiné téma. Budeme zase kreslit.
00:35:56 Jarmilko, rozdejte nějaké tužky a papíry!
00:36:01 Každý nakreslí pohádku, která je pro něj nějak důležitá.
00:36:06 Buď krásnější než ty ostatní, nebo ošklivější než ty ostatní.
00:36:11 Nakreslíme z ní výjev, postavu nebo nějakou situaci...
00:36:16 Co budete chtít.
00:36:41 Pane doktore, tohle je duch zemřelé matky z Perníkové chaloupky.
00:36:47 -To černé?
-Bílé by to nebylo vidět.
00:36:52 Ten duch zdržel tohoto zlého dědka,
00:36:57 aby zachránil tyhle děti. Já to měla na desce.
00:37:03 On se jí ptá: Osobo, neviděla jste tudy jít děti?
00:37:09 A ona říká: Pleju len.
00:37:13 A on zase: Osobo, neviděla jste tudy jít děti?
00:37:17 Až vypleju, budu vláčet.
00:37:21 Mně se na tom líbí, jak ona ty děti chránila.
00:37:28 Jak je prostě neopustila.
00:37:33 To je hezké.
00:37:48 -Pavel tu má nějaké hory.
-Jo. To jsou hory.
00:37:54 A tohle je Chytrá horákyně.
00:37:58 Jede k panu králi oblečená neoblečená
00:38:04 a veze mu dar nedar. A on si ji pak vezme za ženu.
00:38:09 Protože on je jediný, který ji dovede ocenit.
00:38:14 Ve vesnici, kde žila, byla úplně ztracená.
00:38:19 On měl na hradě kolem sebe taky samé pitomce,
00:38:24 tak byli oba šťastní, že se potkali.
00:38:33 Jarko, co to je?
00:38:37 Vždyť to nemusí být dokonalé. Nejsme profesionálové.
00:38:43 To je hezká princezna, Míšo.
00:38:48 To je princezna.
00:38:51 Ona je strašně smutná, protože je zakletá.
00:38:57 A proč?
00:39:01 To já nevím.
00:39:05 Ona čeká, až ji přijde princ vysvobodit.
00:39:19 A co je tohle, Heleno?
00:39:25 -Co to je?
-To je hladina jezera.
00:39:36 Tohle je vodník.
00:39:41 A ona je tady někde pod tím.
00:39:50 On ji nalákal na pentličky
00:39:56 a ona od něj nemůže, protože aby neublížil dětem.
00:40:03 A proč by jim ublížil?
00:40:08 Aby od něj neodešla.
00:40:12 A chce odejít?
00:40:15 Ona je pod vodou, takže se tam dusí, potřebuje se nadechnout.
00:40:22 Ale ona neuteče, protože si myslí, že její povinnost je tam zůstat.
00:40:28 Takže tam zůstane, vystydne, celá obroste mechem...
00:40:33 A on si pak najde jinou.
00:40:38 -To není moc veselé, Heleno.
-Ta pohádka taková je.
00:40:44 -Nezkusíte nějakou jinou variantu?
-Ne.
00:40:48 To je buď dětská hlava bez tělíčka, nebo máma pod hladinou.
00:40:54 A nějakou jinou variantu? Kde by mámě bylo líp?
00:40:59 Kde? To právě ona už neví.
00:41:04 Ona už má asi žábry za ta léta.
00:41:09 Člověk si vždycky cestu najde. A ona je člověk, nebo aspoň byla.
00:41:25 Tohle je Bajaja. Jede do zámku na kopci zachránit princeznu.
00:41:32 Ale musí dělat blbýho, i když je rytíř.
00:41:37 -Bajaja dělal němýho, ne blbýho!
-To je jedno.
00:41:42 To je Soptík. Chce být hasičem, ale otec z něj chce mít draka.
00:41:48 Tak on vždycky něco podpálí, aby to potom mohl hasit.
00:41:54 Tatínek to za něj všechno vyřeší. On všechno podpálí a zničí,
00:41:59 ale vždycky mu to projde, protože je roztomilý, že jo?
00:42:06 -Prostě Soptík, jak má být.
-Proč se do něj obouváte?
00:42:11 Třeba jak minule nakreslil dům, jak má být, co je na tom špatného?
00:42:19 Šlo o to, kdo určuje ta pravidla.
00:42:23 Jaká pravidla? Věci jsou v pořádku, jak mají být.
00:42:28 Co to znamená, že je nějaká věc, jak má být?
00:42:33 -Kdo určuje, co je dobré?
-Pane doktore, to je přece jasné.
00:42:38 Je uklizeno, věci jsou v pořádku, nebo je bordel. Tak co je lepší?
00:42:44 Já tomu nějak nerozumím.
00:42:49 -Prosím vás, nechte toho!
-Tak mu nevyčítejte, co nakreslil.
00:42:54 -Já taky dělám věci, jak mají být.
-"Tak, jak mají být!"
00:42:58 -Jo.
-Uklizené!
00:43:01 -No jistěže. Uklizené.
-Protože to tak má být.
00:43:07 Ano, protože to tak má být. Já to mám ráda. Mně se čisto líbí.
00:43:13 Víš co? Jdi s tím do prdele!
00:43:19 -Pane doktore...
-Už mě štveš,jak se tady předvádíš.
00:43:24 Aby každý viděl, jak jsi oblečená, jak šůruješ doma parkety,
00:43:29 všechno se ti blýská... Strč si to někam, náno!
00:43:34 -To jsi trošku přehnala.
-Hele, ty mlč!
00:43:40 Ty jsi stejný jako ona.
00:43:44 Jsi studený, falešný a čistý.
00:43:48 -Nepřipomíná vám Honza někoho?
-Jo. Připomíná mi mého muže.
00:43:59 Konečně je tady. A Anička?
00:44:07 Ta mě štve, že je tak dokonalá. Ona je prostě tak, jak má být.
00:44:15 I je tak oblečná. Nemá faldíček na sukni, na břiše...
00:44:20 -A já jsem...
-To je ten váš problém.
00:44:24 Pro mě je všechno problém. Barák, děti, starej...
00:44:32 Já jsem sama pro sebe ten největší problém.
00:44:37 Jsem nemožná, neschopná, tlustá. Nechte mě být, nesahejte na mě!
00:44:54 Ježiši, to je ostuda! Já tam nemůžu zpátky.
00:45:00 Proč? Protože nejste, jak máte být?
00:45:04 Ona má pravdu. Ona je, jak má být, jenomže já to nedokážu.
00:45:09 A kdo vám řekl, jak mají věci být?
00:45:14 Nikde není napsáno, jak mají věci být.
00:45:20 Já jsem taky nikomu nepodepsala, jak budu žít.
00:45:25 Že budu žít podle nějakého mustru. Vy jo?
Seriál Alexandry Berkové Co teď co potom vzbudil počátkem 90. let – v době své premiéry – značnou pozornost jak u diváků, tak u odborníků z oblasti psychologie. Tradiční rozvodové (a divácky atraktivní) téma prvních čtyř dílů totiž přesáhlo svůj žánr a překročilo obvyklá schémata právě díky úzké spolupráci s odborníky z manželského poradenství, konkrétně s PhDr. Z. Riegrem.
Autorce se podařilo nahlédnout na mnohé již klasické situace nově a v nových, nečekaných souvislostech. Podařilo se jí, že pořad vedle své dramatické funkce začal plnit i naučnou a osvětovou roli v tom dobrém slova smyslu, což se projevilo zpětnou diváckou vazbou a oprávněnou popularizací manželského poradenství.
Ve sledu za uzavřenými čtyřmi díly byly natočeny dva další díly zabývající se již složitějšími a méně exploatovanými tématy. Vedle vlastních příběhů však stojí za pozornost i rekonstrukce jednotlivých modelových psychoher tzv. skupinové terapie, do kterých herci často přesvědčivě vložili i sami sebe.