Pohádka o tom, co se stane, když princezna, která zná jen slůvko ano, potká chlapce, který na všechno říká ne… (2010). Hrají: R. Holub, L. Šteflová, F. Müller, J. Dvořák, J. Schmitzer a další. Scénář D. Fischerová. Kamera V. Holomek. Režie H. Bočan
Když se králi narodila dceruška, ale zároveň při porodu zemřela královna, rozhodl se, že jeho dcera nesmí nikdy poznat bolest a zármutek. Dal jí jméno Ano a vydal rozkaz – nikdo ze sloužících jí nikdy nesměl říci ne. V tom čase se na zámku objevil nalezenec, chlapec, který dostal jméno Ne. Chlapec byl nešťastný, že nepoznal rodiče, a podlehl zlým lákadlům Stínu, pohádkové postavy, která tu zosobňuje pomstu. Dívenka rostla, ale nevěděla, že růže má trny, nepoznala odmítnutí. Když jí bylo patnáct, seznámila se s klukem Ne, který ji naučil tohle neznámé slovo. Až s ním poznala, co to je bolest a zármutek. Tatínek král se rozhodl dceru vdát, a proto na zámek pozval tři nápadníky. Tenkrát poprvé řekne princezna svému otci NE a uteče za svým kamarádem…
Pohádka scenáristky D. Fischerové a režiséra H. Bočana má původní hudbu O. Brouska a pracuje s vnějšími atributy mládeže, jako je oblékání, svérázný slovník, jízda na skateboardu nebo tetování.
Pohádka vzniká na Kavčích horách podle scénáře Daniely Špicnerové-Fischerové a v režii Hynka Bočana.
Děvčátko hned při narození ztratilo matku, a tak se postupně upnulo na otce. Nemohla a nedělala docela nic, tahle hodná princezna, jen se ze všech sil snažila být dokonalá. Jednoho dne ji to ale přestalo bavit. Role křehké, něžné a půvabné princezny Ano se zhostila patnáctiletá, ale už zkušená herečka, Lucie Šteflová. Zeptali jsme se jí na její nepříliš vzdálená princeznovská léta.
Hrála jste si, Lucko, v dětství s panenkami?
Byla jsem spíše klučičí typ, neměla jsem ráda sukně, vzpomínám, že se všechny moje panenky stěhovaly do dětského domova.
Nikdy jste nezatoužila být princeznou?
Spíše než princeznou jsem zatoužila být čarodějnicí. Jako čarodějnice bych se pořádně vyřádila.
Jak jste se dostala do světa filmu?
Fotila jsem něco do časopisu a hned odtud mě pozvali na casting. Hraji od svých pěti let a nijak mě to nezatěžuje. Herectvím se odreagovávám, učit se texty neberu jako obtíž, myslím, že každé zaměstnání něco obnáší.
Jste v osmém ročníku základní školy, kam máte namířeno dál?
Chtěla bych na hereckou konzervatoř, kdyby to ale nevyšlo, tak na medicínu – chirurgii, možná pediatrii.
Hrajete poprvé princeznu, dokonce takovou, co říká jen Ano. To by asi ve všedním životě nebylo možné…
Někdy je dobré říkat ne, někdy zase ano. A i když tohle v životě zvládám, nedokážu zařídit, abych měla například hnědé rovné vlasy a obličej bez pih.
A co říká tahle hustovlasá, rezatá, drobná a pihatá holka s velkýma modrýma očima častěji? Ano nebo ne?
Nejsem drzá, ale dokážu si prosadit své. Lidé, kteří používají také slůvko ne, mi připadají vtipnější a zábavnější. Kdybych například já měla poznat dva kluky, z nichž by jeden říkal ano a druhý ne, byl by mým princem zřejmě právě ten záporák.
Lucii Šteflovou mohli diváci vidět v seriálu Místo nahoře jako Haničku Lukešovou, dále pak v jeho pokračování Místo v životě, Zahrála si také ve filmu Krev zmizelého, v Trapasech v díle Harašení, v koprodukční pohádce Hospoda U bílé kočky a v říjnu minulého roku dotočila pro televizní studio Brno Tajemství dešťového pokladu.
Text: Iveta Kováčová, foto: Zuzana Páchová, ČT
Převzato z časopisu ČT+