Z drsných putyk. Příběh tří historických hospod, kam se obyčejní Pražané báli vstoupit. Jakmile skončil Batalion, přelila se galérka a její doprovod do hostince U Deylů a když byl ukončen provoz Deylovy hospody, místní štamgasti si našli nový azyl v Jedové chýši. Co všechno se za léta, co tyto putyky fungovaly, uvnitř odehrálo? Jaké osudy potkaly lidi s nimi spojené?
Z metropole Speciál
Neděle 31. 12. 2023 na ČT24![Z metropole](http://img.ceskatelevize.cz/ivysilani/episodes/photos/crop/10116288835/266890.jpg?1661489180)
00:00:02 Z METROPOLE ― SPECIÁL
00:00:20 -Praha se na konci 19. století nadechovala k přeměně
00:00:24 v moderní velkoměsto po vídeňském vzoru.
00:00:27 Ve městě vznikaly nové hostince a kavárny.
00:00:30 Ty staré jejich majitelé předělávali na vzdušné, prostorné
00:00:33 a konkurenceschopné.
00:00:35 Oblíbených hostinců, kde přijít k volné židli,
00:00:38 rovnalo se ve špičkách k zázraku, bylo opravdu hodně.
00:00:41 Názvy jako U Brejšků, U Choděrů, U Sladkých, U Valšů, U Medvídků
00:00:44 nebo Kopmanka jsou jen vrcholem tehdejšího ledovce.
00:00:48 K tomu přidejme přepychové kavárny Louvre, Montmartre, Arco, Slavii
00:00:53 nebo skromnější Unionku.
00:00:55 A pochopíme, že v Praze bývávalo blaze.
00:00:59 Ale pozor, ne všude.
00:01:01 Vyrazíme teď na pouť městem a navštívíme tři podniky,
00:01:04 které se ani nesnažily noblesu předstírat.
00:01:07 A začneme v těsné blízkosti Staroměstského náměstí.
00:01:10 Tady, na rohu Platnéřské ulice, byl totiž Batalion.
00:01:14 -Tenhle plácek byl takovým centrem,
00:01:19 vycházelo se tudy do Kaprovy ulice,
00:01:22 do Platnéřské ulice, do ulice U Radnice.
00:01:25 A to byla centra, kde to žilo nejen přes den, ale hlavně v noci,
00:01:29 protože tu bylo soustředěno největší množství
00:01:32 pouličních volných prostitutek.
00:01:34 -Toto místo uprostřed Starého Města
00:01:36 vypadlo ještě před několika desítkami let úplně jinak.
00:01:39 Platnéřská ulice stejně jako všechny ostatní
00:01:42 v okolí byla mnohem užší.
00:01:44 -Přestože to bylo oficiálně zakázáno v 19. století,
00:01:47 tak většinou úřady přimhouřily oko a vydávaly hostinské koncese
00:01:51 těm nevěstincům, protože se to samozřejmě vyplatilo.
00:01:54 Čím větší konzumace, tím lépe pro obě strany.
00:01:57 A prostitutky dokonce braly i procenta z toho,
00:01:59 kolik zkonzumovali jejich hosté, klienti alkoholu
00:02:02 v době jejich návštěvy.
00:02:04 -Přesně na tomto místě, kde teď stojí ozdobný květináč,
00:02:07 byl až do roku 1884 vchod do jedné z nejproslulejších
00:02:10 hospod staré Prahy.
00:02:12 -Skutečně legendární hospoda, která tady v 19. století lákala
00:02:16 všechny kriminální živly, které se tady scházely.
00:02:20 Nejen pouliční prostitutky, jejich pasáky,
00:02:23 ale i galerka se tady scházela, takže zloději, kapsáři, kasaři.
00:02:27 Byla to v podstatě jen jedna místnost suterénní,
00:02:30 polosuterénní, kde byly jen sudy s kořalkou
00:02:34 a police s lahvemi, a jinak nic.
00:02:36 -Neoficiální jméno, totiž Batalion,
00:02:39 hospodě údajně vymyslel její nejproslulejší host,
00:02:42 doktor práv a velectěný Pražan, František Xaver Uher,
00:02:45 přezdívaný advokát chudých.
00:02:48 -V roce 1861, to byl ten velmi důležitý rok pro jeho život,
00:02:54 protože v tomto roce 1861 se on jednak oženil
00:02:59 a pak se také stal poslancem na Českém zemském sněmu.
00:03:06 -Zde máme doklad z roku 1861.
00:03:11 Je to doklad z voleb do Českého sněmu,
00:03:16 ve kterém nacházíme, že doktor Uher,
00:03:20 který kandidoval za okres Lanškroun,
00:03:23 Ústí nad Orlicí a Česká Třebová, zvítězil ve volbách 216 hlasy
00:03:27 proti 161 hlasům nad svým německým protikandidátem.
00:03:31 -Oba zásadní kroky Uhrova života ale skončily krachem.
00:03:35 ze zemského sněmu byl odvolán pro častou neúčast na jednáních
00:03:38 a mladičká manželka Anna Smutná od něj brzy utekla.
00:03:42 -Oženil se údajně z důvodu velkého věna,
00:03:45 v tom nebyla žádná láska.
00:03:47 Byla to dívka z venkova, takže to byl pro ni
00:03:51 velmi výhodný sňatek, to byla příležitost
00:03:54 ke společenskému vzestupu, provdat dceru za advokáta,
00:03:57 natož ještě poslance bydlícího a působícího v Praze.
00:04:01 Takže rodiče po této příležitosti samozřejmě skočili a dívku,
00:04:05 které bylo 16 let, tak za něj provdali.
00:04:07 -Zajímavé svědectví uvádí Ignát Hermann,
00:04:10 který doktora Uhra potkával jako mladík v pražských ulicích.
00:04:14 “Spatřil jsem toho muže poprvé někdy roku 1869,
00:04:17 kráčeje se svým bratrem Celetnou ulicí.
00:04:20 Nohy vězely v rozchlípených perkách,
00:04:23 které sotva že držely pohromadě, s koleny jako podlomenými.
00:04:27 Jeho nohavice byly dole otřepeny a plny starého zaschlého bláta.
00:04:32 Tělo kryl dlouhý těsný svrchník barvy rezavé a bylo zřejmo,
00:04:36 že tento muž nemá žádné košile.
00:04:39 Snad ani podvlékaček, ježto nohavice na něm plandaly
00:04:42 jako ve větru.
00:04:44 Odulý jak opuchlý obličej byl pod bradou
00:04:48 a přes uši ovázán špinavým strakatým šátkem,
00:04:51 jehož uzel na temeni hlavy byl kryt
00:04:54 zbědovaným tvrdým kloboukem.“
00:04:56 Ignát Hermann také vyzpovídal starou hostinskou
00:05:00 ze Střeleckého ostrova.
00:05:02 -Která vzpomínala na Uhra jako na hosta,
00:05:05 který k nim skutečně často chodil na své cestě z procházky,
00:05:09 ale zásadně nepil a svačil ovoce a sýr.
00:05:14 A to bylo v době těsně před svatbou.
00:05:16 -Co tedy přišlo do Uhrova života dřív, opilství, nebo Anna Smutná?
00:05:20 Jedno je jisté, doktor Uher docházel do Batalionu
00:05:23 čím dál častěji.
00:05:25 -Že byl opravdu závislý na alkoholu, svědčí mnoho důkazů.
00:05:31 Mj. si prý na různá jednání nechával přinášet vodu.
00:05:37 A když náhodně jeden z jeho kolegů se chtěl napít,
00:05:43 tak zjistil, že to není voda, ale že je to vlastně pálenka.
00:05:50 -Trhani z Batalionu si jej zamilují
00:05:54 a brzy se stává vůdčím duchem této komuny opilců.
00:05:59 -Poslední období svého života strávil opravdu,
00:06:02 dalo by se říci dnešními slovy, jako bezdomovec
00:06:07 v oblasti Anežského kláštera, skladů,
00:06:12 které se na tomto místě nacházely.
00:06:15 -Když se vyhlásila sbírka na jeho podporu,
00:06:19 tak do ní přispíval třeba Rieger nebo Palacký.
00:06:22 Takže skutečně on měl velmi dobrou pověst.
00:06:25 A na pohřbu se pak sešli všichni.
00:06:28 I ti jeho bývalí kolegové advokáti, poslanci.
00:06:31 A i ta spodina města.
00:06:33 -O tom, že by Uher opravdu váženým mužem,
00:06:36 svědčí i skutečnost, že jedním ze svědků na jeho svatbě
00:06:39 byl i veleúspěšný nakladatel Josef Richard Vilímek.
00:06:43 Záhadný doktor Uher měl i smrt záhadnou.
00:06:45 Zatímco Riegerův slovník naučný uvádí jako den úmrtí
00:06:49 11. září 1871, Národní listy přinesly zprávu
00:06:52 o doktorově smrti už 18. září 1870.
00:06:56 František Xaver Uher se stal předlohou
00:06:59 mnoha romantizujících děl o nešťastné lásce.
00:07:02 O doktoru Uhrovi byly natočeny hned dva filmy.
00:07:05 V tom z roku 1927 exceluje Karel Hašler.
00:07:08 O 10 let později postavu vzdělaného opilce ztělesnil
00:07:12 František Smolík.
00:07:13 Celou knihu pak o Batalionu a jeho prominentním štamgastovi
00:07:17 sepsal novinář Karel Kukla.
00:07:19 -Tehdy bydlel s rodiči Na Františku.
00:07:22 A jeho přítelem byl primář Nemocnice U Milosrdných
00:07:26 doktor Kašpar.
00:07:28 Byl tam léčen, a když odcházel z vyléčení domů,
00:07:32 tak mu doktor Kašpar dal balíček a řekl mu jenom:
00:07:35 “Tady jsou věci, které vás jistě budou zajímat.
00:07:38 Po léta jsem je tu schovával a je to památka
00:07:41 na tragicky zemřelého doktora Uhra, bývalého poslance
00:07:45 a člověka, který propadl alkoholu a byl úplně zničeným tvorem.
00:07:50 -A špeluňka, kam se ctihodní Pražané
00:07:53 ani neodvážili vstoupit?
00:07:55 Říkalo se, že kdo se přeci jen odhodlal,
00:07:58 opilý byl hned za dveřmi.
00:08:00 To z těžkých výparů, kterých byl Batalion plný.
00:08:03 Svého guru přežila legendární hospoda
00:08:05 o pouhých 13 let.
00:08:07 “V Praze stávala až donedávna prazvláštní společnost
00:08:10 bratří z mokré čtvrti pod jménem Batalion.
00:08:13 Členové této pěkné společnosti titulovali se navzájem “bratři“
00:08:17 a žili také mezi sebou jako bratři.
00:08:20 Žili vesele, co vydělali, propili.
00:08:23 Ne snad v plzeňské, nýbrž ve sprosté kořalce,
00:08:27 a sice v kořalně na rohu Platnéřské ulice,
00:08:30 naproti hostinci U Zelené žáby.
00:08:32 Pili všichni z jedné lahve, jež kolovala tak dlouho,
00:08:36 dokud kdo měl groš.
00:08:38 Když i ten byl propit, svlékl některý z členů
00:08:41 poslední kabát, prodal jej handrleti
00:08:44 a pilo se znova.“
00:08:46 To je zpráva o konci Batalionu z dobového tisku
00:08:49 s datem 9. července 1884.
00:08:51 -Výpary lihovin tam prý byly velmi husté, vzduch se dal krájet.
00:08:56 Ještě se tam samozřejmě kouřilo, takže ono stačilo prý jít okolo,
00:09:00 ani jste nemusel vstupovat, a už jste se přiotrávil
00:09:04 otevřenými dveřmi.
00:09:06 -Nejbídnější z bídných města konce 19. století
00:09:09 tehdy ještě dlouho obléhali dávný azyl,
00:09:12 přestože se už tou dobou v něm na pár posledních let
00:09:15 před asanací zabydlel vetešník.
00:09:17 Později se rozprchli do ostatních putyk Starého Města,
00:09:21 které ale slávy Batalionu nikdy nedosáhly.
00:09:23 I když dvě výjimky by se přeci jen našly.
00:09:26 Sotva totiž zapadla petlice u dveří Batalionu,
00:09:29 našli si pražští bídníci důstojnou náhradu.
00:09:32 Opusťme teď jen na chvíli drsné prostředí pražských putyk
00:09:36 a věnujme se tehdy velmi známému kavárníkovi a restauratérovi
00:09:40 Mamertu Deylovi.
00:09:42 Brzy nás z elegantního kavárenského prostředí
00:09:45 sám dovede zpátky do těch nejhorších putyk,
00:09:47 které Praha na konci 19. století nabízela.
00:09:50 Mamert Deyl se do hostinské činnosti vlastně přiženil,
00:09:54 když 12. srpna 1879 pojal za manželku
00:09:57 Kateřinu Kratochvílovou, majitelku Národní kavárny,
00:10:01 sídlící tehdy ve Vodičkově ulici.
00:10:04 Brzy nato už inzeráty zvou do Národní kavárny Mamerta Deyla.
00:10:09 Už v září 1881 si přibírá další podnik,
00:10:12 tentokrát ve žlutém domku v Ostruhové,
00:10:16 dnešní Nerudově ulici.
00:10:18 Ale hned 5. listopadu téhož roku se v dobovém tisku dočteme:
00:10:22 “Pokládám si za čest ve všeobecnou známost uvésti,
00:10:26 že jsem převzal a velmi nádherně zříditi dal
00:10:29 kavárnu Slavii ve Ferdinandově třídě.
00:10:32 O výborné nápoje, velké množství tu i cizozemských novin,
00:10:37 tři nové kulečníky, tři herny a o vzornou obsluhu jest
00:10:41 co nejlépe postaráno.“
00:10:44 Jednalo se o tzv. Starou Slavii, která si s tou novou,
00:10:47 pompéznější v jednom domě tvrdě konkurovala.
00:10:50 A proto Mamert Deyl obratem upozorňuje:
00:10:53 “Slavný magistrát pouze mně firmu Slavie povolil.
00:10:57 Není tudíž nikdo jiný oprávněn kavárnu svou Slavií jmenovati.“
00:11:02 Mamert Deyl byl prostě velmi obratný, pracovitý
00:11:06 a tvrdý živnostník.
00:11:08 Nevíme, kde ve svém směřování uhnul od noblesy
00:11:11 velkoměstských kaváren a zabloudil do křivolakých uliček
00:11:15 Starého Města a tady pro sebe objevil
00:11:17 Pakoměřickou pivnici.
00:11:19 Ta stávala tady, na jakémsi druhém rohu,
00:11:22 když se do Rybné vstupovalo z Dlouhé ulice.
00:11:25 Původní dům číslo 26 totiž vystupoval z domoví čáry
00:11:28 a právě tady vytvářel nejužší hrdlo.
00:11:31 Okolo proto nebylo možné projít, aniž by si kdo
00:11:34 Deylova hostince nevšiml.
00:11:36 “Slyšel-li kdo slovo ,U Deylů‘, už si učinil představu
00:11:40 o místnosti nejhoršího druhu.
00:11:42 Byl to brloh, v němž dostaveníčko si dávaly osoby obého pohlaví.
00:11:47 Morálně úplně zkažené.
00:11:50 Hostinec a kavárna Deylova více v noci nežli za dne
00:11:54 byla oživena.
00:11:56 Od půlnoci až do rána panoval v ní nejbohapustší rej.“
00:12:01 Vzpomínají Národní listy pět let po uzavření
00:12:04 Deylova podniku.
00:12:06 “V několika místnostech spoře osvětlených, začouzených
00:12:10 a smrdutých, zápachem naplněných, scházely se párky milenců
00:12:14 druhu nejhoršího.
00:12:16 Policejní zřízenci měli hosty Deylova závodu
00:12:19 neustále v evidenci.
00:12:21 Jakmile v Praze nějaký zločin byl proveden,
00:12:24 zamířili strážcové bezpečnosti kroky své nejprve
00:12:27 do Rybní ulice k Deylovi a pátrali tam po zlosynech.“
00:12:31 Mamert Deyl nestihl provozovat svůj prazvláštní podnik
00:12:35 příliš dlouho.
00:12:37 Těžko dnes vypátrat, kde a kdy udělal osudovou chybu
00:12:40 a z provozovatele prosperujících kaváren
00:12:43 sklouzl do dluhů.
00:12:45 Každopádně 6. října 1892 se můžeme v periodiku Čech dočíst
00:12:49 krátkou zprávu.
00:12:51 “V pondělí v noci oběsil se poblíž sliveneckého kostelíka
00:12:55 u hřbitovní zdi v háji chuchelském bývalý pražský restauratér
00:12:59 a kavárník Mamert Deyl.
00:13:02 Dohnán byv k zoufalství peněžní tísní
00:13:05 a nezhojitelným neduhem.“
00:13:08 Je v zásadě nedůležité, že Národní listy uvádějí
00:13:13 jako příčinu smrti Mamerta Deyla utonutí,
00:13:16 když prý poblíž Chuchle skočil do Vltavy.
00:13:18 Zajímavější a vskutku hrůzný je konec života
00:13:22 jeho ženy Kateřiny.
00:13:23 60letá vdova totiž v létě roku 1897
00:13:26 spáchala v tomto domě číslo 16 ve Štítného ulici na Žižkově
00:13:30 pokus o úkladnou vraždu.
00:13:32 A nato zabila sama sebe.
00:13:35 Kateřina Deylová zanechala dopis na rozloučenou,
00:13:38 kde popsala, jak se k ní rodina a samotná bytná Hošková chovala.
00:13:42 “Po celou tu dobu, co jsem u nich bydlela,
00:13:45 pásli se tam na mém skromném jmění a zneužívali mého dobrého srdce.
00:13:50 A proto musela jsem se pomstíti.“
00:13:54 K vykonání msty si vybrala 23letého nevlastního syna
00:13:58 Františky Hoškové, Josefa Kafku.
00:14:00 Ve spánku ho polila kyselinou sírovou
00:14:03 s úmyslem ho zabít.
00:14:05 Žíravina sice vykonala okamžitě hrůzné dílo
00:14:08 na obličeji i krku Josefa Kafky, k jeho smrti ale nevedla.
00:14:12 Brzy nato sousedé vyrazili dveře bytu Kateřiny Deylové
00:14:15 a našli ji v kaluži krve s proříznutým hrdlem.
00:14:18 Tak skončila svůj život dávná majitelka Národní kavárny
00:14:22 a pozdější spoluprovozovatelka jedné z nejhorších hospod
00:14:26 19. století.
00:14:28 “U Deylů byla také jedna místnost, úplně nejzazší,
00:14:31 která sloužila za ložnici.
00:14:34 Tam odpočívaly otráveny alkoholem osoby nejrůznějšího stáří
00:14:38 v nejpodivnější směsici.
00:14:40 Ta místnost byla sice tajná, ale věděl o ní každý.
00:14:44 I ten, kdo do Rybní ulice nikdy nevkročil.“
00:14:48 Je prakticky zákonité, že poté, co se navždy zavřely dveře
00:14:53 Deylovy hospody v Rybné ulici, přelila se galerka
00:14:56 a její doprovod na jiné místo ve městě.
00:14:59 Tentokrát do zapadlého koutu Nového Města,
00:15:02 kterému se odpradávna říká Větrov.
00:15:11 Takhle zaznamenali atmosféru hospody,
00:15:14 která se jmenovala Jedová chýše, tvůrci televizního seriálu
00:15:17 Hříšní lidé města pražského.
00:15:19 V roce 1968, kdy seriál vznikl, už dávno nestála.
00:15:22 Televizní podoba putyky vznikla v jiné hospodě,
00:15:25 ve Vodičkově ulici.
00:15:27 -Je to vlastně jedna z nejstarších hospod v Praze,
00:15:33 protože o její existenci víme už od 14. století.
00:15:36 A údajně sem chodil i Václav IV. inkognito s pražským katem.
00:15:39 A údajně také získala název Jedová chýše podle toho,
00:15:43 že tu nechal otrávit dva muže, které podezíral z toho,
00:15:47 že ho zkoušeli otrávit při jeho vídeňské internaci.
00:15:51 -Je to taková pověst, jejíž propojení s realitou
00:15:56 je poměrně problematické.
00:15:58 Stejně jako to, že tu asi měl o půlnoci vždy strašit Golem.
00:16:01 Název se mohl spíše spojovat s tím,
00:16:04 že sem pak v 19. a ve 20. století chodili studenti medicíny,
00:16:07 kteří také pracovali s jedy.
00:16:11 -Tam v okolí začala vyrůstat lékařská čtvrť,
00:16:14 vznikla Všeobecná nemocnice, první porodnice.
00:16:16 Vzniká v roce 1820 první léčebna v Kateřinkách,
00:16:20 první blázinec.
00:16:21 A v Jedové chýši se scházeli studenti, medici, zaměstnanci
00:16:25 i lékaři.
00:16:27 -Z dobového tisku se dozvídáme, že v roce 1865
00:16:30 hospodu pod starým názvem Jedová chýše
00:16:33 otevírá pan hostinský Šrámek.
00:16:35 Už za 10 měsíců ji ale přebírá Karel Hrůza a láká hosty
00:16:39 na plzeňské a roztocké pivo a špekové knedlíky.
00:16:41 V roce 1869 je už nájemcem hospody Emil Schuh
00:16:45 a na Větrově točí zbraslavské pivo.
00:16:48 Na stejného Emila Schuha přichází v roce 1884 stížnost,
00:16:52 že nestojí o české hosty.
00:16:54 A to přesto, že pár let předtím zdejší medici přispěli do sbírky
00:16:58 na zbudování českého Národního divadla.
00:17:01 Už v roce 1889 je uváděna prostorná zahrádka s kuželníkem
00:17:04 a krásnou vyhlídkou.
00:17:07 ZPĚV:V Jedové chýši bylo jak v ráji,
00:17:10 na podzim, v zimě, na jaře, v máji.
00:17:14 Láska tam hřála a hudba hrála.
00:17:17 Tak jsem tam býval často až do rána.
00:17:22 -“Z té zahrady je podívaná na oudol pod karlovskými svahy
00:17:26 a dál tam k Vyšehradu, která je mi nade všecky
00:17:29 pražské vyhlídky.
00:17:31 Ach, kdyby ta chalupa, ten dvorek, ta zahrada
00:17:34 daly se do vyprávění, nežli je zreglují.“
00:17:37 Líčil prostory Jedové chýše neboli Gifthütte poté,
00:17:41 co se dozvěděl o její chystané likvidaci
00:17:44 doktor Wasserlau.
00:17:47 A další dobové svědectví přináší ve své knize
00:17:50 Jasem i stínem Edvard Jelínek.
00:17:52 “Poněkud chatrnější byl lokál.
00:17:54 Tak trochu vyhlížel jako dupárna, táhl se do délky,
00:17:57 strop padal na hlavu a na stěnách stopy kuřáckého dýmu
00:18:00 jas všecken ničily.
00:18:02 Podlaha měla kuří oka.“
00:18:04 V roce 1893 kupuje dům s hospodou od paní Josefy Lešanové
00:18:08 za 15 500 zlatých Natan Lebenhart.
00:18:11 O tři roky později je jako nájemce uváděn pan hostinský Šístek,
00:18:15 který častými inzeráty láká na unhošťské pivo
00:18:18 a pravidelné taneční zábavy při pianě.
00:18:21 “Jedlo se tam lacino, pilo se dobře
00:18:24 a pod nízkým stropem šenkovny se i tančívalo.
00:18:26 Byly to věnečky pořádané mediky, k nimž neměli nezvaní přístupu.
00:18:31 Medikové k nim vodily dámy svých srdcí.
00:18:35 Sklepnice pivovarských pijáren horního Nového Města,
00:18:38 ošetřovatelky ze Všeobecné nemocnice
00:18:41 i z Červeného domu.“
00:18:43 Popisuje Karel Šípek v knize Lidé šprýmovní a historky o nich.
00:18:47 Z interiéru Jedové chýše se dochovala jediná fotografie.
00:18:50 Naštěstí také unikátní filmový záznam.
00:18:53 Jedna z povídek filmu Blednoucí romance
00:18:55 z roku 1927 se jmenuje Podsvětí a její děj se téměř zcela odehrává
00:19:00 uvnitř skutečné Jedové chýše.
00:19:12 -S tím, jak stoupal oboustranně nacionalismus v Praze
00:19:16 a v celé společnosti, tak se i v Jedové chýši
00:19:20 začaly vyhraňovat tyto vztahy, docházelo tam k bitkám
00:19:25 a postupně tu hospodu, zdá se, ovládli němečtí studenti.
00:19:30 -Dokumentátor Karel Ladislav Kukla,
00:19:33 mimochodem doktor práv, ale také zaběhlý soudničkář,
00:19:36 to velmi plasticky vylíčil, jak sem chodili právě ti němečtí
00:19:39 pražští buršové, buršáci, ti příznivci velkoněmeckého hnutí.
00:19:44 A někdy si dost agresivně vymezující své požadavky.
00:19:48 -Poté, co v roce 1898 došlo k incidentu mezi studentem
00:19:53 české Filozofické fakulty Františkem Linhartem,
00:19:57 který napadl na Vinohradech německého studenta,
00:20:01 a ten ho zastřelil.
00:20:03 A po tomto incidentu, kdy byl německý student odsouzen
00:20:07 na tři měsíce vězení pro nepřiměřenou obranu,
00:20:10 tak čeští studenti vzali Jedovou chýši útokem
00:20:13 a vybílili tu hospodu.
00:20:15 A na to reagovala univerzita jak pražská, tak německá tím,
00:20:18 že rektorát zakázal studentům sem chodit.
00:20:21 -Jedová chýše je opředena mnoha pověstmi
00:20:24 a zaručenými informacemi.
00:20:26 Například že ve stolech byly vydlabané důlky,
00:20:30 kam personál hostům naléval polévku.
00:20:32 A lžíce byly přivázány ke stolům řetězem.
00:20:35 Nebo třeba událost z dubna 1896.
00:20:37 -Zřízenci nějakého nejmenovaného okolního ústavu měli údajně
00:20:41 večer odvézt mrtvolu muže do patologického ústavu k pitvě.
00:20:44 A oni si udělali zacházku k Jedové chýši,
00:20:47 aby se posilnili.
00:20:48 A postavili máry s mrtvolou před vchod a tam je nechali stát,
00:20:52 nějakou dobu vydatně popíjeli a okolní obyvatelstvo
00:20:55 z toho mělo šok, když míjelo dveře hostince
00:20:58 a tam ležela mrtvola.
00:21:00 HUDBA
00:21:07 -Přestože tou dobou měla už Jedová chýše
00:21:10 značně poškozenou pověst, se po nuceném odchodu studentů
00:21:14 lidé z okolí s příslušníky galerky o hospodu přetlačují.
00:21:18 -To byla jedna z příležitostí, kde se normálně najíst.
00:21:22 Byly tu tzv. 20krejcarové obědy, což nebyla zásadní suma.
00:21:27 -Když se podíváte do adresářů, to bylo něco jako dnešní
00:21:31 telefonní seznamy, kolem roku 1900,
00:21:34 tak tuto hospodu najdete v docela dobré kategorii
00:21:37 zahradní restaurace.
00:21:39 A najdete ji ve společnosti zcela slušných podniků.
00:21:42 -Kromě věnečků a bálů tam hrála živá muzika každý večer,
00:21:46 pořádaly se tu různé buřtové hody a volil se tu král lokálu.
00:21:50 Prostě ta hospoda žila jako běžná pražská hospoda.
00:21:54 Ale v nočních hodinách nebylo radno na Větrov chodit.
00:21:58 -Vzpomeňme, že tady se nacházel tzv. hotel Díra,
00:22:01 což byl jakýsi podzemní brloh tady pod Karlovem,
00:22:04 který byl svépomocí tuláky a podobnými pobudy
00:22:08 a jinými divokými existencemi zhotoven v už rozpadajících se
00:22:12 hradbách a viktoriánských šancích, v těch kasematách.
00:22:15 A oni se sem pak mohli chodit stravovat.
00:22:18 -Jedna z dobových zpráv uvádí, že po odchodu z Jedové chýše
00:22:21 byl neznámým pachatelem napaden a do bezvědomí zbit
00:22:25 jakýsi pan Doubrava.
00:22:26 O týden později je vypátrán pachatel Babický
00:22:29 a brzy odsouzen pro nedokonanou vraždu.
00:22:32 Podobných příběhů popisují noviny mnoho.
00:22:35 Třeba pobodání dvou hostí přímo v Jedové chýši.
00:22:38 Každopádně od začátku 20. století má majitelka domu,
00:22:41 Barbora Lebenhartová, zjevně problémy udržet starý dům
00:22:44 v provozuschopném stavu.
00:22:46 Svědčí o tom mnoho zápisů magistrátních úředníků,
00:22:49 kteří do Jedové chýše chodili často na kontrolu.
00:22:52 Tak třeba 8. března 1902.
00:22:54 “Do záchodu musí být zavedena voda na splachování
00:22:58 a vodovod v pisoáru musí býti zařízen tak,
00:23:00 aby skutečně a v dostatečném množství
00:23:03 stěny a celý žlábek močový splachovány byly.
00:23:06 Nebudou-li opravy nařízené provedeny,
00:23:09 bude provozování živnosti výčepnické a šenkéřské
00:23:13 v nezpůsobilých těchto místnostech zastaveno.“
00:23:16 V roce 1906 zakoupil dům v exekuční dražbě
00:23:19 za 36 000 korun ředitel Stolčevského pivovaru Havlík.
00:23:24 Ale prakticky okamžitě sjel při jedné bouřce
00:23:27 do objektu blesk.
00:23:29 A 27. září 1908 tu dokonce vypukl požár,
00:23:32 na který znovu reagují magistrátní úředníci.
00:23:35 “Ukládáme panu majiteli z důvodu požární bezpečnosti,
00:23:39 aby ohořelý rákos stropní dal novým nahraditi
00:23:42 a strop na ohořelém místě znovu omítnouti.“
00:23:45 -Ta budova tehdy už jen chátrala, nikdo do ní neinvestoval.
00:23:50 Nápis Jedová chýše a Gifthütte, ještě v němčině,
00:23:55 už byl sotva čitelný a tehdy se také na té budově
00:23:59 zboku objevil legendární nápis "Čenda je vůl",
00:24:02 který nikdo neví, kdo ho pořídil, ale dlouhé roky na ní byl.
00:24:06 -V roce 1914 navíc Jedovou chýši koupil Spolek českých mediků
00:24:09 a plánoval se tady postavit lékařský dům jako zázemí
00:24:14 pro místní mediky.
00:24:16 K tomu ovšem nedošlo, protože parcela se ukázala
00:24:19 jako nevhodná, byla příliš malá, a tak profesor psychiatrie
00:24:23 z místního ústavu choromyslných, pan profesor Antonín Heveroch,
00:24:26 koupil parcelu a zamýšlel tady postavit si vlastní dům.
00:24:30 -Galerka a bohéma nesly zvěsti o chystaném bourání
00:24:33 svého brlohu těžce.
00:24:36 “Jednoho dne přišel k profesoru Heverochovi
00:24:39 starý medik Chroustovský, který měl za sebou
00:24:42 asi 50 semestrů.“
00:24:44 Popisuje novinář Karel Vika v knize Z mé staré zlaté Prahy,
00:24:47 a pokračuje citací starého pijana.
00:24:50 “Pane profesore, nedělejte to, každý, kdo si jen přičichl
00:24:53 k Jedové chýši, každý to v životě prohrál.
00:24:56 To její jméno není nadarmo.
00:24:59 Jedová chýše má na svědomí osudy asi tisíce mediků,
00:25:02 jen co já pamatuji.
00:25:04 Říká se, že to je pověra, ale já myslím,
00:25:07 že s tím nejsou hračky.“
00:25:09 Profesor Heveroch Chroustovského povýšeně odbyl
00:25:13 a půl roku poté, co Jedovou chýši koupil
00:25:15 a chystal se ji zbourat, náhle zemřel.
00:25:18 Svému osudu ale hospoda neunikla.
00:25:20 Dílo zkázy dokonal nový majitel, architekt Josef Kalous.
00:25:24 V roce 1934 dostal povolení k demolici domu
00:25:27 a o dva roky později už stála na místě
00:25:29 funkcionalistická novostavba.
00:25:32 Skončila tím éra jedné z nejproslulejších
00:25:34 pražských putyk, kterou za sedm staletí prošly
00:25:37 tisíce vážených i méně ctěných hostů.
00:25:40 ZPĚV:V Jedové chýši bylo jak v ráji,
00:25:45 na podzim, v zimě, na jaře, v máji.
00:25:52 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2022