Martin Dejdar uvádí přehlídku nejúspěšnějších vystoupení opravdových mistrů zábavy. Bavit vás budou: Z. Izer, M. Dobrodinský, O. Kaiser, J. Lábus, J. Hanušová, M. Šimek, F. Holzmann, J. Bohdalová, V. Dvořák, J. Kraus, J. Wimmer, K. Černoch, I. Mládek, M. Donutil a další. ### Režie F. Polák
00:00:19 Dobrý večer, vážení diváci.
00:00:21 Jste-li naladěni na náš program, jste naladěni správně,
00:00:24 protože v příštích padesáti minutách se budete skvěle bavit.
00:00:28 Jestli se budete pouze usmívat, smát nebo přímo řvát smíchy,
00:00:32 to už je jen a jen na vás.
00:00:35 Začíná sedmý díl Hitparády televizní zábavy.
00:00:38 Dnešní díl začneme parodií. Jestlipak si vzpomínáte,
00:00:42 jak před léty oslovoval národ jeden televizní ředitel?
00:00:47 A jestli ne, tak vám ho teď připomene Zdeněk Izer.
00:00:51 Dobré odpoledne, vážení televizní diváci.
00:00:56 Setkáváme se znovu u pořadu Volejte řediteli.
00:01:01 Vidíte podle dekorace, je to svátečnější atmosféra.
00:01:05 Je také období Vánoc, takže si naladíme atmosféru.
00:01:09 Moc se mi po vás stýskalo. Právě jsem se vrátil ze služební cesty
00:01:12 po Spojených státech a už jsem se těšil na vaše dotazy.
00:01:15 Takže hned k vašim dopisům.
00:01:19 První dopis poslal pan Váňa z Brna. Píše: Pane řediteli, je pravda,
00:01:24 co prohlásil ředitel ČT, že oni vysílají 6x více pořadů
00:01:28 pro handicapované spoluobčany než vaše komerční televize?
00:01:31 Ne. My zrovna jako televize veřejnoprávní,
00:01:36 ačkoliv nejsme veřejnoprávní, my jsme televize komerční,
00:01:39 kdo to neví, my jsme komerční. Ačkoli ten rozdíl je dnes minimální
00:01:44 Veřejnoprávní televize ČT1 i ČT2 se tváří jako veřejnoprávní,
00:01:49 ale je to čistá komerce.
00:01:52 Takže my vysíláme i pro tuto skupinu spoluobčanů,
00:01:55 a to ještě ve větší míře, než je tomu u televize veřejnoprávní.
00:01:58 Vysíláme nejen pro občany neslyšící, ale i pro nevidomé.
00:02:03 Zrovna dnes večer je to nová soutěž Jana Rosáka Nevideostop.
00:02:11 Divačka z Tábora píše:
00:02:13 Pane řediteli, líbíte se mi nejenom jako muž... Děkuji.
00:02:18 Ale nejraději sleduji pořady vaší komerční televize.
00:02:21 Ano, správně. My jsme televize komerční. A pokračuje:
00:02:24 Vysílejte konečně horší pořady, neboť kvůli vaší televizi
00:02:27 nemám čas na nic jiného. Dopis je anonymní stejně jako většina
00:02:31 dopisů, které nás chválí. Mě to ani příliš nemrzí.
00:02:35 Já poznal rukopis.
00:02:38 Aby taky ne, když to píšu sám. Další dopis nám poslal
00:02:43 divák Váňa.
00:02:51 Další dopis poslal divák Váňa z Brna.
00:02:53 Píše: Pane řediteli, příliš se mi nelíbí, že televize v Čechách
00:02:57 užívá tolik cizích slov. Já jsem o tom mluvil minule,
00:03:01 proč je pro nás lepší říkat newsroom než místnost pro zprávy.
00:03:05 Pokud máte na mysli cizí jména, my je těžko vyslovíme jinak,
00:03:08 než jak se správně anglicky řeknou. Například "Ernold Švorcenegr,
00:03:15 Brus Šprachsten,
00:03:18 Stývn Špajlberk,
00:03:21 zpěvačka Mery Kri
00:03:23 nebo dnes večer vysílaný horor naší komerční televizí
00:03:26 Noční můra Elmstrét.
00:03:29 Další dopis poslal pan Váňa z Brna. Píše:
00:03:34 Jsem rád, když vidím filmy i z let minulých.
00:03:37 Dočkáme se opakování Ženy za pultem? Ne.
00:03:41 Pan Váňa z Brna: Rád bych viděl Rodáky nebo Ženu za pultem.
00:03:45 Bohužel. Nebudeme.
00:03:47 Divák Váňa z Brna píše: Pane řediteli, uvidíme například
00:03:51 opakování Rodáků, Okresu na severu nebo Ženy za pultem? Ne.
00:03:56 Divák Váňa poslal ještě dalších 73 dopisů na toto téma,
00:03:59 takže speciálně pro vás, pane Váňa: Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!
00:04:05 Ne! Ne! Ne! Ne! V žádném případě. Ani náhodou.
00:04:11 Další dopis. Pan Váňa z Brna.
00:04:14 Pane řediteli, velice mě mrzí, že vaše televize vysílá
00:04:19 tak hloupé pořady a seriály jako například Dallas.
00:04:23 Pane Váňa, berte to tak, že Dallas je odpočinkové téma.
00:04:28 Je to pořad, u kterého si máte vydechnout.
00:04:31 Musíte být vděčný prostě za to, že je to barevné, hýbe se to
00:04:34 a je to na pokračování.
00:04:45 Další dopis nám poslal pan Váňa z Brna.
00:04:49 Píše: Pane řediteli, dočkáme se nějakého akčního filmu
00:04:54 s Arnoldem Schwarzenegrem? Ano. Je to film nejakčnější - Komando.
00:05:00 Pan Váňa z Brna píše: Dočkáme se nějaké staré české pohádky?
00:05:03 Ano. Je to pohádka ne česká, ale nejpohádkovatější - Mrazík.
00:05:09 Pan Váňa z Brna: Pane řediteli...
00:05:12 POTLESK
00:05:16 Pane řediteli, dočkáme se nějakého sportovního klání na vaší TV?
00:05:20 Ano. Je to nejsportovnější pořad
- fotbal nejfotbalovější.
00:05:27 Real Madrid - 1.FC Blšany.
00:05:31 Dostáváme i dárky.
00:05:36 Naše krásná spojovatelka Ingrid přinesla...
00:05:42 Dostáváme i dárky. Je to od vás velice milé.
00:05:46 Nejen dopisy. Všechny jsou od pana Váni.
00:05:50 Toto je takové malé prasátko. Už mu všichni říkáme Novátko.
00:05:53 Je to velice milé. Vy to na kameru nevidíte.
00:05:56 Pod ocáskem má cedulku s nápisem Železný. Děkuji.
00:06:01 A divák Váňa z Brna píše: Pane řediteli, zlí jazykové tvrdí,
00:06:05 že jste měl narozeniny. Z jakého dárku jste měl největší radost?
00:06:08 Já bych nerad zapomněl na někoho, kdo mi dal hezký dárek.
00:06:11 Patrně největší radost mi udělalo toto sako,
00:06:14 jež jsem dostal od firmy, která obléká i naše moderátory.
00:06:16 Takže největší radost mi udělal Second hand Jeřábek.
00:06:20 Divák Váňa...
00:06:28 Pan Váňa z Brna píše: Pořady Novy nesleduji vůbec.
00:06:32 Škoda. Jsme televize komerční, dáváme kvalitní filmy.
00:06:36 Ale váš sobotní pořad Volejte řediteli nevynechám nikdy. Děkuji,
00:06:40 Čím déle vás sleduji, tím více mě utvrzujete v dojmu,
00:06:43 že jste samolibý. nafrněný i... Nevolejte už, pane Váňa.
00:06:47 Končí dnešní Volejte řediteli. Končíme dnes o něco dříve.
00:06:51 Musím si ještě něco vyřídit v Brně. Děkuju za pozornost a na shledanou.
00:07:00 Ve vánoční sváteční atmosféře ještě zůstaneme.
00:07:03 To jsou právě ty chvíle, kdy si se svým dospívajícím synem
00:07:07 musí vážně promluvit jeho otec.
00:07:11 Táto, promluv už s tím klukem!
00:07:13 -S kterým?
-No s Oldou.
00:07:16 -Už bys mu o tom měl něco říct.
-Vždyť je to ještě dítě.
00:07:19 Jaký dítě? Vždyť je to klacek.
00:07:22 Nepočkáme s tím trošku? Abychom to neuspěchali.
00:07:24 Pořád o tom mluví. Furt na to myslí!
00:07:28 V noci se budí a křičí ze spaní. Už bys mu o tom měl něco říct.
00:07:33 -Tak dobrá. Kde je?
-V chlívě. U telátka.
00:07:37 -A co tam dělá?
-Už s ním zase týden zkouší.
00:07:42 Tak já tam jdu.
00:07:51 Dobrý den. Copak si přejete, telátko?
00:07:55 Torro!
00:08:00 Ty zmetku jeden! Ty dostaneš naplácáno!
00:08:05 Bav se, Oldřichu, jako by nic. Jak bych tu nebyl.
00:08:13 Hraješ si pěkně, viď?
00:08:16 -Dostal jsi dárečky?
-Ještě ne.
00:08:18 -Máš z nich radost?
-Ještě ne.
00:08:22 Vy mladí taky nevíte, co byste chtěli porád.
00:08:25 Ale proč jsem vlastně přišel?
00:08:29 Pojď se přetahovat. Kdo s koho? Co říkáš? Jako dva chlapi, co?
00:08:33 No tak.
00:08:37 Ale, ale, ale! On má sílu. On mě snad přetáhne.
00:08:42 No, už jsi mužskej. Už jsi opravdickej...
00:08:47 Nepřeháněj! No jo, už jsi chlap.
00:08:50 Už si můžem spolu promluvit jako chlap s chlapem.
00:08:56 Milý Oldřichu, teď jsi v takovém, řekl bych, nebezpečném věku.
00:09:01 Jsi pubescent. No jistě. Vždyť se na sebe podívej.
00:09:06 Jistě jsi pozoroval, že v tvém organizmu probíhají změny.
00:09:12 Mohutníš, i hlas už máš takový pěkný.
00:09:15 Jistý tón máš takový. Všiml sis?
00:09:18 -No.
-No vidíš!
00:09:23 Všecko jako by to chtělo ven z tvého těla,
00:09:27 všechno je v rozpuku, bouří to v tobě.
00:09:31 Ano. Přesně. Jako papiňák, Oldřichu.
00:09:36 Víš, já jsem nedávno mluvil s maminkou o tvém sklonu.
00:09:40 Prosím, talent máš, to bezesporu, ale časem si najdeš děvče...
00:09:46 -Já už mám.
-No vidíš.
00:09:49 Oženíš se, založíš si rodinu a budeš se muset o tu rodinu starat
00:09:54 -No jo.
-To telátko tu věčně nebude.
00:09:58 Musíš si najít pořádné povolání.
00:10:00 Vždyť jo. Proto tady zkouším s telátkem.
00:10:02 Ukaž ruce. To jsou tlapy, Oldřichu.
00:10:05 To víš, takovej Kaiser, to je eso. Ten když je v televizi,
00:10:09 to s maminkou řveme. Ale Kaiser, to je jeden z tisíce.
00:10:12 To není pravda. Kluci v družině mi říkali, že jsem mu podobnej.
00:10:15 Ale co říkali kluci v družině... Ty posloucháš kluky v družině?
00:10:18 To víš, že jo. Že jsem jako on. Podívej. Třeba tohle.
00:10:26 -Honím si patku.
-No to je nádhera!
00:10:32 Pak třeba.
00:10:35 Jak on to dělá? Ještě tohle.
00:10:39 Pak taky: Luďo, to je normální. Tvůj problém je naprosto normální.
00:10:48 To bys chtěl dělat celej život šaškárny jako ten šašek Kaiser?
00:10:52 -Najdeš si pořádný povolání!
-Já chci bejt Kaiser.
00:10:55 -Já ti dám Kaisra!
-Já chci bejt Kaiser!
00:10:57 Já chci bejt Kaiser!
00:10:58 Já chci bejt Kaiser!
00:11:00 Já chci bejt Kaiser!
00:11:01 Já chci bejt Kaiser!
00:11:03 Já chci bejt Kaiser!
00:11:11 Tak abys věděl, ty jsi taky podobnej jednomu herci.
00:11:18 -Oldřichu, pojď sem!
-Ne.
00:11:20 Netrucuj! Jsi chlap, pojď sem!
00:11:27 Podívej se mi do očí! Řekl jsem: Podívej se mi do očí!
00:11:37 Kterýmu herci jsem podobnej?
00:11:40 Delonovi.
00:11:43 Cože? Alanovi Delonovi?
00:11:48 Ty už máš vlastní názor.
00:11:55 Teprve teď si uvědomuji, jak málo času jsem ti věnoval.
00:12:01 To byla práce, rodina, starosti, úspěchy. A ty jsi mezitím dospěl.
00:12:10 Oldřichu, právě jsi složil zkoušku z dospělosti.
00:12:18 Jsem hrdý, že mám takového syna.
00:12:23 Běž a řekni to mamince. Bude mít radost.
00:12:30 Jsi prima táta!
00:12:33 Ty tele!
00:12:36 Mámo, jsem dospělý!
00:12:40 Já jsem Delon!
00:15:14 Pojďme teď na skok do Semaforu, kde v tom předvánočním shonu
00:15:19 a v době předvánočních nákupů
00:15:21 se Miloslav Šimek snaží vyzpovídat Felixe Holzmana.
00:15:25 Můžeme si vás vyzpovídat? My už jsme se seznámili.
00:15:28 -Ano, samozřejmě.
-Já jsem z televize.
00:15:31 Já rychle zjistím, co všechno si koupil pan Lemlíček.
00:15:35 Pro nás reportéry to není žádné umění. Já položím pár otázek
00:15:39 a hned všechno vím. Můžu vám dát nějakou otázku?
00:15:44 Ano. To jako že byste se mě něco zeptal?
00:15:47 Ano. Právě že bych se vás jen tak zeptal, co...
00:15:50 Když to nebude dlouho trvat. Mně totiž jede autobus za chvíli.
00:15:53 -Aha. Vy odjíždíte?
-Ne. Já se vracím.
00:16:00 Já jsem odjížděl ráno z domu sem do Prahy
00:16:04 a teď se zase vracím domu autobusem.
00:16:07 To je celkem logické. Tak já bych se jen zeptal,
00:16:11 co jste všechno v obchodním domě nakoupil.
00:16:15 No tak já jsem nakoupil různé, bych řekl,
00:16:20 všelijaké takové různé zboží.
-Zboží, ano.
00:16:24 A já se právě zajímám o to, jaké zboží jste nakoupil.
00:16:27 Jo jaké, aha. No tak já jsem koupil hlavně dárky.
00:16:34 Já jsem totiž prodal motorku, tak jsem to vrazil hned
00:16:38 do těch dárků.
-To se nám nemusíte svěřovat.
00:16:41 Nás by jenom zajímalo, jaké dárky jste vlastně koupil.
00:16:45 Jo jaké, myslíte? Ano. No tak to vám můžu říct.
00:16:49 Já jsem koupil hlavně tedy vánoční dárky.
00:16:53 Nezlobte se, já nechci naléhat, pane Lemlíčku,
00:16:57 ale jestli byste to nemohl říci přesněji.
00:16:59 Jo přesně, myslíte? No to já vám můžu říct přesně.
00:17:03 No tak přesně jsem koupil něco manželce, něco dětem
00:17:07 a taky něco vnoučatům jsme koupil. No to víte, jsou Vánoce.
00:17:12 Různé dárky, že? A mě by zajímalo, udělejte to kvůli mně,
00:17:16 jaké různé dárky jste koupil?
-Jo jaké. Aha!
00:17:19 Jak říkám, různé vánoční dárky to byly, víte?
00:17:24 Poněvadž velikonoční věci zase kupuju spíš před Velikonocema.
00:17:30 S tím já se teď nezdržuju.
00:17:33 Sakra, že jsem si nevybral někoho jiného. No to je jedno.
00:17:36 Půjdeme na to jinak. Pane Lemlíčku, copak máte v tom balíčku?
00:17:40 -Kdybyste ho takhle ukázal.
-Tady mám dárek pro Karlíka.
00:17:45 To víte, taky mu musím něco koupit. Je mu pět let a věří na Ježíška.
00:17:50 Věří na Ježíška? To je úžasné! A copak mu ten Ježíšek přinese?
00:17:55 No to bude překvapení pro něj.
00:17:59 Až ten to uvidí, bude mít velkou radost.
00:18:03 -Až uvidí copak, copak?
-No tady ten dárek jeho.
00:18:08 Ten už se těší na Ježíška od podzimu vždycky.
00:18:11 No jo. Vždyť jsou to děti. Všichni se těší.
00:18:14 V tom je asi nějaké autíčko, že?
00:18:17 -Ne. Autíčko už dostal loni.
-Loni dostal autíčko. A letos?
00:18:22 Letos už žádný auto nedostane.
00:18:26 On by to stejně hned rozbil. Já ho znám.
00:18:30 Co tedy dostane letos, pane Lemlíčku?
00:18:33 No tak dostane dost, dostane hodně.
00:18:36 Něco ode mě, něco od manželky, něco od syna. Hodně dostane.
00:18:40 Prosím vás, copak je v tomto balíčku?
00:18:45 Tady je co?
00:18:47 No to je právě dárek ode mě.
00:18:51 Pane Lemlíčku, prosím vás, udělejte to kvůli mně.
00:18:56 Nechcete to rozbalit,
00:18:58 že bychom se přesvědčili, jestli vám zabalili to pravé?
00:19:01 Ne. Mně jede autobus. Já musím jet právě.
00:19:04 Ale takhle se nic nedozvím. Kdybyste aspoň nám řekl,
00:19:07 jestli jste nakoupil v obchodním domě podle vašich představ.
00:19:11 -Podle představ vašich.
-Podle představ myslíte?
00:19:14 -No.
-No tak představte si to,
00:19:18 kalhoty krásný, pánský...
-No konečně!
00:19:21 Za šedesát korun!
00:19:25 A košile nádherná, moderní za čtyřicet korun!
00:19:30 A představte si to. Rádio japonský tranzistorový
00:19:35 takový to dlouhý za 350 korun.
-Neříkejte! A kde?
00:19:41 Nikde. Já vám jenom říkám "představte si to".
00:19:57 -To by bylo, co?
-To by bylo.
00:20:00 -Já už musím jít. Tak na shledanou!
-Na shledanou.
00:20:02 -Na shledanou, pane televizor.
-Na shledanou, pane Lemlíček.
00:20:12 U nakupování teď ještě zůstaneme. A uvolněte se, prosím,
00:20:15 protože kromě Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové
00:20:18 vás v obchodě s dámskými plavkami jistě zaujme pan vedoucí.
00:20:24 -Koukám, tohle by se mi hodilo.
-Přejete si dámské plavky?
00:20:28 -To jsou dámské plavky?
-Ano. To jsou dámské plavky.
00:20:32 Prosím vás, nehrabte se mi v tom. Já vám ráda posloužím.
00:20:36 -Jakou velikost byste si přál?
-To právě já to... Nevím, no.
00:20:41 A je vaše paní větší, nebo menší?
00:20:46 -Moje paní?
-Vaše paní.
00:20:48 -Než vy?
-Než já.
00:20:50 No to je těžký. Já nejsem ženatej.
00:20:53 Aha.
00:20:55 No tak je ta vaše...
00:20:58 -Copak? Já jich mám víc.
-To je jedno.
00:21:02 Je ta vaše jaksi plnější?
00:21:05 No jak která, víte? Já bych se právě podíval.
00:21:10 -Já mám dojem...
-Vyhovovaly by vám tyto?
00:21:13 Já právě jsem na to koukal. Tohle půjde.
00:21:16 -Tak vemete si je?
-Jo, to bych si vzal.
00:21:18 -Tak já vám je zabalím.
-Buďte tak hodná, slečno.
00:21:21 -Tak prosím.
-Pardon, co to je?
00:21:24 No plavky. Vrchní díl a spodní díl.
00:21:28 -Tak to nechci.
-Tak si je nevemete?
00:21:32 Ale jo, vemu. Ale pardon. Jenom tohle. Bez tohohle toho.
00:21:36 Pane, nezlobte se. Já tady nejsem na srandičky.
00:21:39 Ty plavky prodáváme komplet, rozumíte?
00:21:42 Vrchní díl i spodní díl. Kde by se ta vaše mohla koupat bez toho?
00:21:46 Leda ve vaně. A to by zas nepotřebovala tohle.
00:21:50 Prostě ty plavky prodáváme komplet. Dva díly, dva kusy.
00:21:53 -Já nevím, proč se rozčilujete.
-No nezlobte se!
00:21:56 Když dva kusy, Tak mi dejte tohle a ještě tohle jako rezervu.
00:22:03 Pane, vy jste se zbláznil. Vy jste cvok.
00:22:07 -No dovolte! Vy jsme mi řekla cvok?
-Jo.
00:22:10 -Já jsem snad přeslechl.
-Ne. To jste se nepřeslechl.
00:22:13 -Já si budu stěžovat.
-Uklidněte se. Já jsem vedoucí.
00:22:17 Soudruhu vedoucí, tohle já si přece nemůžu nechat líbit.
00:22:19 Pane vedoucí, ta ženská mě urazila. Ona mi řekla, že jsem cvok.
00:22:22 -Přeložíme ji do skladu, pane.
-Ta už tam měla bejt.
00:22:26 -Já jsem úplně normální.
-To já vidím, že jste normální.
00:22:30 Zachovejte klid a my vám rádi vyhovíme.
00:22:33 Vy se mi líbíte. Takovej mladej... Pardon, já jsem normální.
00:22:36 Jen že jste takovej zdvořilej v tomhle věku.
00:22:39 Tak vy byste si přál vrchní díl dámských plavek Rosalinda?
00:22:43 No. Tohle.
00:22:44 A víte určitě, že budete potřebovat jenom ten vrchní díl?
00:22:51 -Jenom.
-Aha!
00:22:53 -Pane vedoucí, já mám zahrádku.
-Ale!
00:22:57 Teda malou, ale hezkou.
00:23:00 A čas kvapí a pomalu abych česal jahody.
00:23:04 Ano, ano. Čas kvapí. Tak, tak, tak.
00:23:08 A vy budete česat jahůdky, pane?
00:23:10 No právě, pane vedoucí. Proto jsem tady.
00:23:13 Já si totiž vždycky v těch jahodách šíleně zamažu kolena.
00:24:01 Hotel Ritz je světový,
00:24:03 to se ví, že svět to ví.
00:24:06 Společenský standard má
00:24:08 a tak krásná apartmá.
00:24:11 Vstoupíš, už to kmitá,
00:24:14 tvůj drink i strava sytá
00:24:16 a vzorný personál,
00:24:19 herny, bar a tak dál.
00:24:22 Jak jsem čet, ve světě velkém velký svět se vejde celkem
00:24:26 jako nic do hotelu Ritz.
00:24:32 Kam jde lord na sklenku režný, mistr Ford a velkokněžny,
00:24:37 chrt i špic? Do hotelu Ritz.
00:24:43 Separé i ceny jsou tu super,
00:24:48 bydlel tu John Waynne i Garry Cooper.
00:24:52 Super duper. Nóbl host, co má věž vrtnou,
00:24:56 klofne kost a kam se vrtnout, když je hic?
00:25:01 Do hotelu Ritz.
00:27:56 Jiří Wimmer a Karel Černoch jsou známí jako dvojice učitel a žák.
00:28:00 Ale jestlipak víte, jak to vypadá, když se tihle dva pustí
00:28:03 do debaty o manželství. To se na Karla můžete dozvědět pěkný věci.
00:28:10 Stejně vám řeknu, mně se to zdá nepochopitelný,
00:28:12 jak se ti lidi pořád berou, zase se rozvádí a zase berou.
00:28:16 A zase staví hnízdečko a pak zase bum a zas nic.
00:28:20 Já to nechápu.
00:28:22 Karle, každý má manželství takový, jaký si ho udělá.
00:28:26 Například moje žena... Renátko, nazdar!
00:28:31 Dívá se vaše žena taky teď na televizi?
00:28:34 Já nevím. Snad jo,
00:28:36 Moje žena ví, koho si vzala. My před sebou nic nezakrýváme.
00:28:39 Nemáme před sebou žádný tajemství, žádný tajnosti.
00:28:44 Každej z nás si dělá, co chce, a tak to má být.
00:28:46 Když třeba já mám dívku, tak mi ji přeje. A obráceně.
00:28:52 Ale takový manželství nikam nevede.
00:28:54 Ále! To byste se divil, člověče. A nebuďte najednou moralista.
00:28:59 Vždyť já vás znám taky úplně jinýho.
00:29:02 Jakej moralista? Já jsem pořád stejnej.
00:29:05 No, doma. Ale na těch zájezdech... Já to znám.
00:29:10 Co na zájezdech?
00:29:11 Neříkejte mi, že jste na zájezdech svatej. Já vím, jak to chodí.
00:29:18 Heleďte se, nechte toho. Já se jsem šťastně ženatej.
00:29:21 Já vím.
00:29:23 Jako každej námořník má v přístavu svou, tak vy tam a tam...
00:29:29 Já vím. Šťastně ženatej, to jsou ti nejhorší.
00:29:33 Jak se člověk jako vy utrhne ze řetězu,
00:29:36 tak nevíte, kdy přestat. To to lítá.
00:29:40 Copak já, pro mě je to normální. Ale vy?
00:29:44 Taková tichá voda, furt pš, pš, ale na těch zájezdech,
00:29:48 to jste jako vyměněnej. To furt tohle a bohém,
00:29:53 grand, poroučíte rundy a točíte se...
00:29:56 Počkejte, co to plácáte? Já si jdu po koncertu lehnout.
00:30:00 -Ulehnu v hotelu a spím.
-Vy? Vy byste zabil muzikanta,
00:30:04 kterej by to s váma netáh až do rána.
00:30:07 Co mi budete povídat. Já to znám. To se jde do hotelu.
00:30:12 Nejdřív kavárna, pak restaurace, pak dolů a pak nahoru.
00:30:16 Všechno to cáláte vy, všude je vás plno a děvčata kolem vás.
00:30:20 A potom na stůl a kankán a...
00:30:25 Člověče, já se vám stejně divím, jak to dokážete,
00:30:28 že máte tu ženskou hned na pokoji. To umí málokdo.
00:30:34 Nevěřte mu lidi. To je tak, že mně žena zabalí prádlo,
00:30:39 termosku s čajem, šišku turistickýho salámu...
00:30:43 Turistickýho salámu? To by vás ty vaše krasavice hnaly
00:30:47 s tím turistickým. To byste šel s tím turistickým.
00:30:50 Jaký krasavice, prosím vás?
00:30:52 V půl třetí to jsou všechno krasavice. Já to znám.
00:30:55 A pak to začne a jede. A to je kaviár a šampáňo.
00:31:00 Vždyť to je vaše specialita. On vždycky objednává bílej medvěd.
00:31:06 Sekt s vodkou. No to položí každou.
00:31:11 No počkejte. My s Jirkou Brabcem po koncertě ulehneme a čteme si.
00:31:17 No Brabec. To je taky pěknej ptáček.
00:31:21 On mu vozí na zájezdy druhej "sexy kufr".
00:31:25 Tam mají video, kazeťák, aby byla náladička, když na to přijde.
00:31:30 To bylo v Brně v Kontíku. Ne v Grandu.
00:31:35 Vždyť vy jste s náma nikdy nebyl. Co to plácáte?
00:31:37 Na dvou šňůrách jsem byl. Flora Olomouc a Brněnský veletrhy.
00:31:41 No to byly pro vás hlavně veletrhy. To jste trhal a trhal.
00:31:48 A pak se šlo k vám na pokoj, To si vzpomínáte?
00:31:52 Šlo se k němu na pokoj. Jak jste tam propasíroval tu ženskou
00:31:56 fotbalovou jedenáctku. To bylo půlnoční překvapení.
00:32:01 To se rozrazily dveře od koupelny, on se šel převlíknout,
00:32:05 a měl na sobě černo-červeno-bílej čínskej kaftan.
00:32:11 No ztělesnění kámásútry, vám řeknu. Sexy! Takový ohnivý vzory.
00:32:16 -To já neslyším.
-Tady takový kosočtverce.
00:32:21 Nahoře rozhalený, aby bylo vidět ty mužný plece,
00:32:24 a dole mu to zas krásně krylo ty jeho nohy.
00:32:28 -U koho šijete. Karle?
-U Adama.
00:32:33 -No to se dalo čekat.
-Počkejte. Jak to myslíte?
00:32:38 Čóro móro. To pokračovalo potom.
00:32:42 Atmosféra. Orientální muzika.
00:32:46 Rumba koule. To si vždycky děláme z tý jeho termosky.
00:32:53 On jak přijede na zájezd, tak vylije ten čaj
00:32:56 a kapela si tam schovává snubní prstýnky.
00:33:01 Ne!
00:33:03 Lidi, nevěřte mu ani slovo! Nevěřte mu ani slovo.
00:33:08 To je vymyšlený. To je všechno ve scénáři.
00:33:11 Strana 3. Wimmer hovoří. Vždyť já jsem normální prostej zpěvák,
00:33:15 kterej si vydělává po koncertech.
00:33:19 No jistě. Jak by to moh jinak táhnout všechno?
00:33:22 Vždyť to taky jsou výdaje. To vyčerpá člověka po všech stránkách.
00:33:27 Já vím, proč je doma takovej klidnej.
00:33:31 On sbírá síly a šetří prachy na další šňůru.
00:33:35 Aby zas ty hotely mohly praskat ve švech.
00:33:38 No co myslíte? Tady když se jede točit do Tábora,
00:33:41 tak bydlíme v Palcátu. No co tam Karel...
00:33:46 Ve vinárně v Palcátu, to je pořád "hrrr na ně"!
00:33:51 To neexistuje přijít dolů, aby mu někdo řekl:
00:33:55 "Prosím vás, pane, tady je obsazeno." On každýho odstrčí,
00:33:58 přelítne lokál pohledem a vidí, kdo asi může bejt volnej.
00:34:03 Á, támhleta! A už má tu oběť, takhle ji chytne
00:34:07 a bílej medvěd do ní, bílej medvěd, bílej medvěd.
00:34:10 A nahoru!
00:34:13 Teď mě nakop. Mám pravdu.
00:34:15 Karle, já vám schválně předvedu, jak vypadá takovej návrat
00:34:19 ze šňůry do manželství, kde to klape.
00:34:22 Ne to vaše pokrytecký, jak přijdete s tím kufříkem,
00:34:26 kde jsou ty vaše přečtený knihy.
00:34:31 Já prostě zazvoním, otevře Renátka:
00:34:35 Jiříčku, už ses vrátil? A utratil jsi všecko, co jsem ti dala?
00:34:39 A já řeknu: Neutratil, protože Karel to všechno zatáh.
00:34:43 Všechno to cálal.
00:34:46 A když mám nějakou dívku s sebou, tak se seznámí, pojďte dál,
00:34:50 odložte si, kde budete spát a tohle.
00:34:53 A vždycky Renátka po mně chce půlku šišky toho turistickýho.
00:34:58 To mně vždycky Karel odkrojí, než se vrátí,
00:35:01 aby doma ukázal tu druhou půlku, jako že to jí.
00:35:05 Karle, já jsem zapomněl. Čeká tam na vás Markétka vzadu.
00:35:11 -Jaká Markétka?
-No Markétka.
00:35:15 -Jak jste se domlouvali.
-Já jsem se s nikým nedomlouval.
00:35:18 -Domlouvali jste se na večer.
-Počkejte! To už přeháníte.
00:35:22 Tohle není ve scénáři. To si vymýšlíte.
00:35:24 Pardon! Karlíčku, kde jsi? My tam dole na tebe čekáme
00:35:28 a ty zatím... Tak přijď! My to zatím objednáme, jo?
00:35:32 Tak já kecám? Já si vymýšlím? Tohle skutečně není ve scénáři.
00:35:38 Teda Karle, mně se na vás líbí, že na těch zájezdech je z vás
00:35:43 ten pravej divoch. A já si myslím, že mu všichni zatleskáme.
00:35:49 Divochu! Divochu! Divochu!
00:35:53 Ne, to ne!
00:35:58 O zlaté rybce jistě znáte tisíce vtipů a anekdot.
00:36:01 Také je pohádka O zlaté rybce. Následující scénka
00:36:05 má s touhle pohádkou pramálo společného, ale určitě vás pobaví.
00:36:10 Tady s náma tu scénku hraje Ivo Pešák.
00:36:13 On s námi asi 12 let nehrál a od té doby dost zpustnul
00:36:16 a mluví dost vulgárně taky mimo jiný.
00:36:20 Já nevím, kde se pohyboval celou tu dobu. Asi chodil někam do práce.
00:36:25 My mu říkáme, aby vulgárně nemluvil aspoň na pódiu,
00:36:29 ale on, chudák, snad už ani jinak mluvit neumí.
00:36:32 On snad jiná slova než vulgární nezná.
00:36:35 V jeho řeči jsou slušný jenom předložky a spojky.
00:36:38 My za něj nezodpovídáme, my jsme si ho do kapely
00:36:42 sami zpátky nebrali. Nám ho přidělil úřad práce.
00:36:48 My chceme ale dát...
00:36:57 My chceme dát ale šanci těm, kteří nemají rádi vulgární slova,
00:37:02 aby měli čas zacpat si uši, tak vždycky, když se bude
00:37:05 vulgární slovo blížit, tak Jan Mrázek zvedne tohle návěstí.
00:37:10 Prosím vás, my opravdu potřebujeme tu zlatou rybku,
00:37:14 tak kdo by si chtěl zahrát tady z přední řady zlatou rybku.
00:37:18 Třeba tady mladá paní. Jste mladá paní nebo starší slečna?
00:37:25 Budete hrát zlatou rybku. Nebojte se, já vás chytím akorát takhle.
00:37:30 Jen si vyberte, jestli vás mám chytit na pavouka nebo na žížalu.
00:37:34 Podle toho, co máte radši.
00:37:36 Tak už jsme tady jako rybáři. Chytáme ryby.
00:37:42 Pane doktore, proč chodíme chytat ryby sem k tý fabrice?
00:37:45 Do toho smradu. Tady stejně nic nechytíme v tý chemii.
00:37:50 Je to tady hrozný. A dobrýmu ovzduší moc nepřispívá
00:37:54 taky ten dědek, co sem pořád za náma leze.
00:37:57 Ten se snad v životě nemyl. To je hrozný.
00:38:00 Když jde vítr od něj, to se nedá vydržet vůbec.
00:38:04 Víte, co mi sám řekl, pane doktore? Že ty boty, co má na nohou,
00:38:07 si tak dlouho nezouval, až mu přirostly k noze.
00:38:12 A víte, jak to poznal? Že se mu na jedný botě udělala vyrážka.
00:38:20 Já tady nebudu. Zase jde vítr od něj. Ten píše dneska.
00:38:23 Pojďte někam pryč. Pojďte někam jinam chytat.
00:38:27 Nejdu nikam. Já tady zůstanu. Já mám pocit, že tady krouží sumec.
00:38:31 Já mám spíš pocit, že tady krouží tchoř.
00:38:37 Kde by se tady vzal sumec, prosím vás?
00:38:41 V tý chemii. Tady jsou ryby, ale maximálně chcíplý.
00:38:45 Támhle zrovna jedna chcíplá ryba plave břichem vzhůru.
00:38:50 Támhle plave druhá chcíplá ryba.
00:38:53 Támhle plave chcíplá kachna. To je smutné.
00:38:56 Támhle dokonce plave chcíplý vodník.
00:39:01 Támhle plave druhý chcíplý vodník.
00:39:04 -Támhle plave chcíplý hovno.
-Neříkej to!
00:39:19 Promiňte.
00:39:25 -Pozdě to zvedáte, pane doktore.
-Já jsem to nečekal.
00:39:29 Pane doktore, já tady nebudu. Stejně tady nic nechytíme.
00:39:33 Já nevím, proč sem chodím. Pojďte někam jinam.
00:39:36 Nejdu nikam. Je to lepší než bejt doma se starou.
00:39:41 Koukám, že taky asi doma nemáte zrovna krasavici, co?
00:39:47 Nemám, no. Mám doma hroznou obludu.
00:39:51 -Jak jste na tom vy?
-Já? Kam se na mě hrabete.
00:39:58 Tohle je Lollobrigida proti ní.
00:40:02 Kam se hrabete. Nemáte šanci vůbec.
00:40:05 Kdybyste viděl moji, Ten ksicht...
00:40:09 Nemáte šanci. Škoda, že nemám její fotku. Kdybych vám ji ukázal,
00:40:12 tak byste mi dal za pravdu. Kam se hrabete.
00:40:15 Já se s váma nebudu hádat. Uděláme to takhle:
00:40:18 Já tady mám papír a tužku. Jeden vám dám, jeden si nechám.
00:40:22 Vy nakreslíte svojí manželku, já svojí, pak si to porovnáme.
00:40:25 Já neumím kreslit. Vy jste se zbláznil, člověče.
00:40:28 -Vždyť je to pár čar.
-No tak jo.
00:40:31 Já jsem opravdu špatný kreslíř. Já mám strach, že ji nevystihnu
00:40:35 a že na tý kresbě bude daleko hezčí než ve skutečnosti.
00:40:44 Chcete ji nakreslit realisticky, nebo umělecky?
00:40:48 Normálně. Nakreslete mi plánek vaší ženy.
00:41:00 Chcete půdorys, nebo bokorys?
00:41:04 Vždyť je to jedno. Třeba z ptačí perspektivy,
00:41:08 ale ať je to zblízka, ať to můžu posoudit.
00:41:11 První čára a už jsem to zk...
00:41:15 Pane doktore, nemáte gumu nějakou?
00:41:18 -Támhle plave jedna po Vltavě.
-Nech toho, dědku!
00:41:23 Nechuťáku! To snad není pravda.
00:41:29 To je společnost tady teda.
00:41:35 High Society teda.
00:41:42 Co děláte? Co je?
00:41:46 Co to děláte?
00:41:50 No uhry dělám. Co bych dělal?
00:42:07 Pane doktore, nemáte kružítko náhodou?
00:42:10 Co chcete dělat kružítkem? Zadeček nebo co?
00:42:15 Ne, hrb dělám tady.
00:42:24 Pane inženýre, to má ta vaše žena tak velká prsa?
00:42:29 To jsou uši. Já jsem vám říkal, že neumím kreslit.
00:42:32 A už mi bere ryba!
00:42:37 Mladá paní, jestli byste byla teď tak hodná
00:42:40 a dala si ten háček do pusinky.
00:42:44 My ho umejeme občas.
00:42:47 Nebojte se, já nezaseknu.
00:42:50 Tak dobře. Vidím, že se vám do to nechce. Tak jsem vás jako chytil,
00:42:53 kdybyste byla tak hodná a řekla:
00:42:55 Když mě pustíš, splním ti tři přání.
00:42:58 Když mě pustíš, splním ti tři přání.
00:43:01 Nebo mi vykejte, já jsem starší.
00:43:05 A neznáme se vůbec. To je moje vina. Ještě jednou.
00:43:09 Když mě pustíte, splním vám tři přání.
00:43:12 Když mě pustíte, splním vám tři přání.
00:43:14 Nebo si budeme přece jenom tykat. Ono je to takový...
00:43:17 Tak já už nebudu zlobit. Tak já vám odpovídám:
00:43:20 Já nic nepotřebuju, všechno mám. Mám zaměstnání hezký,
00:43:23 mám chalupu, hodnou manželku. Jediný, co nemám, je ryba.
00:43:28 Tak vás teď jako sním. Ale to je jen taková legrace.
00:43:31 Já jen zakousnu a hned pustím zase.
00:43:33 Vy jste manžel? Nebudete žárlit?
00:43:37 Nežárlete. Já kousnu přes kalhoty.
00:43:40 Ne. Já bych dostal do huby. Jo to vidím. Tak nic.
00:43:43 Jako jsem vás snědl.
00:43:47 Pane inženýre, jak to vypadáte? Celej bledej. Co jste dělal?
00:43:50 Ani se neptejte. Já jsem tu rybu neměl jíst.
00:43:53 Samá kost byla. Pět kostiček se mi zaseklo celkem.
00:43:57 První do krku, druhá do hltanu, třetí do žaludku,
00:44:01 čtvrtá do střeva a pátá do prkýnka.
00:44:05 Hrozně mě vytrestala. Všechno mně vzala za to, že jsem ji sněd.
00:44:09 O všechno mě připravila. Přišel jsem o hezký zaměstnání,
00:44:12 přišel jsem o chalupu i o manželku.
-Jak jste mohl přijít o zaměstnání?
00:44:16 Už nejsem poradce. Pan prezident mi dneska ráno dal panáka...
00:44:21 Pardon, padáka! Jsem propuštěn, protože se někde domák,
00:44:26 že jsem za minulého režimu vystupoval v televizním pořadu
00:44:30 Práská celá rodina. Tak jsem na dlažbě.
00:44:34 Ale jak jste mohl přijít o chalupu?
00:44:37 Vyhořela. Taky kvůli ní, A víte, co nám řekli hasiči,
00:44:40 když jsme s manželkou chodili kolem doutnajícího spáleniště
00:44:44 a bědovali jsme, že nebudeme mít kde složit hlavu,
00:44:47 že už jsou chladný noci? Víte, co nám hasiči poradili?
00:44:50 Abychom se zahrabali do popela. Že je teplej ještě.
00:44:55 Počkejte. Udělal jste to?
00:44:58 Co nám zbejvalo? Byla zima, tak jsme se zahrabali.
00:45:03 Víte, co to bylo za ponížení před lidma?
00:45:06 My jsme si s manželkou v tom popelu připadali jako dvě brambory.
00:45:10 Manželka jako normální brambora a já jako brambora s klíčkem.
00:45:26 -A jak jste mohl přijít o manželku?
-Utekla mi.
00:45:31 Jo? Ta vaše ošklivá manželka vám utekla?
00:45:34 S kým asi tak? Kam?
00:45:36 S kým nevím, ale vím kam. Do Vídně. Už mi poslala pohled.
00:45:39 Teprve teď jsem si uvědomil, pane doktore, jak ji miluju.
00:45:42 Zjistil jsem, že vlastně bez ní nemůžu žít.
00:45:45 Ale ona mě taky miluje. Akorát si to neuvědomuje.
00:45:48 Já se vsadím, že už toho lituje, že utekla.
00:45:51 Já se vsadím, že už se jí stýská po mně v té Vídni.
00:45:52 Co tam chudinka beze mě v té daleké cizině dělá?
00:45:55 Kurvu. Co jinýho?
00:45:59 Radši už to skončíme.
00:46:07 Vážení přátelé, naše scénka začíná gradovat.
00:46:10 Už toho radši necháme a zahrajeme už tu písničku.
00:46:47 Pospíchej domů, strejdo, na tácku máš
00:46:51 nejméně deset čárek.
00:46:56 Na číslo pod čárkama hloupě se ptám,
00:47:00 to je přece ten párek.
00:47:04 Pospíchej domů, strejdo, sedíš tu sám,
00:47:08 kamarádi odešli už spát.
00:47:12 Tak si konečně vem, zítra máme den,
00:47:16 ať nemusím se s tebou prát.
00:47:39 Stalo se téměř pravidlem, že o bonus na závěr naší hitparády
00:47:43 se postará Miroslav Donutil. Tentokrát vzpomíná na své dětství.
00:47:47 Byli s vámi rodiče vždy spokojeni, nebo jste jim dělal někdy problémy?
00:47:51 Já jsem říkal, že jsem měl dětství krásný.
00:47:53 Rodiče mi připravili krásný dětství, na tom trvám,
00:47:56 ale spokojeni se mnou vždy nebyli a problémy jsem jim dělal,
00:47:59 stejně jako dělali problémy oni mě.
00:48:01 Mně bylo patnáct let, to by nebylo nic tak významnýho,
00:48:05 ale rodiče mi koupili šusťák.
00:48:08 A shodou okolností třetí rok byl z módy.
00:48:15 A dostal jsem klobouk
00:48:18 a vyrazili jsme na nedělní společnou vycházku s rodiči.
00:48:23 V patnácti letech není nic úžasnějšího.
00:48:30 My jsme šli a já jsem celou tu cestu dával rodičům najevo,
00:48:34 co si tak asi zhruba o tý jejich vycházce myslím.
00:48:39 Můj tatínek byla statečnej, držel se zpátky a maminka to jistila.
00:48:44 Dorazili jsme na Stránskou skálu, kde celá naše vycházka končila.
00:48:48 Tam už to tatínek nevydržel a jednu mi vyťal.
00:48:52 A ještě mu to nestačilo. Vzal si flexaretku,
00:48:54 ten fotoaparát se zrcadlovkou a takhle si mě vyblejsknul.
00:48:58 A já mám do dneška na to památku, jak tam stojím v tom šusťáku,
00:49:02 klobouk na stranu a tím vzdorovitým uhrovitým obličejem
00:49:07 proklínám svého nenáviděného tatíka.
00:49:10 A vždycky když můj starší syn se mnou zapřede rozhovor na téma:
00:49:14 "Tati, tomu absolutně nerozumíš. Jsi mimo mísu",
00:49:18 tak si vezmu tu fotku a dlouze se na ni dívám.
00:49:30 Končí sedmý díl Hitparády televizní zábavy. A je tady rekapitulace:
00:49:35 Volejte řediteli
00:49:38 Rozhovor u telátka
00:49:41 Měsíční serenáda
00:49:45 Vánoční rozhovor
00:49:48 V obchodě s dámskými plavkami
00:49:52 Divoch
00:49:54 O zlaté rybce
00:49:57 Nedělní výlet s rodiči
00:50:44 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006
Martin Dejdar uvádí ty nejúspěšnější scénky v podání komiků, jejichž umění se nesmazatelně zapsalo do zlatého fondu televizní zábavy. V dnešním dílu si připomeneme ředitele jedné televizní stanice v podání Zdeňka Izera. S Felixem Holzmannem půjdeme nakupovat vánoční dárky, nicméně bude velmi těžké zjistit, co se pan Holzmann rozhodl svým nejbližším pod stromeček nadělit. Ivan Mládek je muž znalý života i žen a svoji manželku zná tak dokonale, že ji dokáže i kresebně ztvárnit – a to jak v půdorysu, tak v bokorysu. Se ženami to nemá snadné ani Vladimír Dvořák, který se v prodejně plavek potká s velmi rozčilenou prodavačkou v podání Jiřiny Bohdalové. A již tradičně celý díl uzavře Miroslav Donutil, který nám prozradí, jaké potíže zažíval v pubertě se svými rodiči – zvláště pokud se rozhodli mu pořídit novou garderobu. A jak vám v úvodu slíbí moderátor a jak se i sami přesvědčíte, budete se u svých obrazovek královsky bavit.