Martin Dejdar uvádí přehlídku nejúspěšnějších vystoupení opravdových mistrů zábavy. Bavit vás budou: J. Wimmer, M. Šimek, J. Krampol, U. Kluková, M. Donutil, J. Bohdalová, J. Lír, V. Dvořák, O. Kaiser, J. Lábus, I. Mládek, J. Korn a další. ### Režie F. Polák
00:00:20 Dobrý večer, vážení diváci.
00:00:21 Jste-li naladěni na náš program, jste naladěni správně,
00:00:23 protože v příštích padesáti minutách se budete skvěle bavit.
00:00:27 Jestli se budete pouze usmívat, smát nebo přímo řvát smíchy,
00:00:31 to už záleží jenom na vás.
00:00:33 Začíná třetí díl Hitparády televizní zábavy.
00:00:37 Dnes začneme s anekdotami. Ne, nebojte se,
00:00:40 nebudeme vám je vyprávět, ale podíváme se na to,
00:00:43 jak může vzniknout komická situace, i když se anekdota zkazí.
00:00:47 Osladil jste si kávu, pane Bucala? Ano, děkuji.
00:00:51 Je, my jsme tuhle při kávě slyšeli takovej rozkošnej vtip!
00:00:56 -Ale opravdu výbornej, pane Bucala.
-Ten vám musíme povědět,
00:01:00 -To se zasmějete.
-To máš pravdu, Jiříčku.
00:01:04 Jiříčku, prosím tebe, neklepej ten popel na ten koberec.
00:01:07 -Ne, já si dávám pozor, miláčku.
-Tak ten vtip, pane Bucala.
00:01:11 Jistý muž, turista, zabloudí v Karpatech.
00:01:16 -Prostě v horách, Magdi.
-Tak to je jedno, že jo.
00:01:20 -Nezáleží, jestli v Karpatech...
-Nebo na Šumavě nebo na Pradědu.
00:01:26 -Prostě v horách, no.
-Na tom, pane Bucala, nezáleží.
00:01:29 Já si ale myslím, že to bylo, Jiříčku, v Karpatech.
00:01:32 -No, dobře, no.
-Zabloudí v Karpatech
00:01:34 a jde tou nocí a najednou vidí světýlko.
00:01:38 Tak si to namíří k němu
00:01:40 a tam objeví chalupu.
00:01:48 A v tý chalupě, pane Bucala, bydlí sedlák se svojí ženou.
00:01:53 Jako manželkou, že jo.
00:01:55 A ten sedlák je starej a ona je pěkná, mladá.
00:02:01 A pěkná.
00:02:03 -Mladá. Pěkná. To už jsem říkala.
-Já vím, to už jsi říkala.
00:02:09 -Teď oba už leží v posteli.
-Ne.
00:02:13 Ne, ještě ne?
00:02:16 Ona manželka neumí moc vyprávět vtipy.
00:02:21 Já to povím panu Bucalovi sám. Jestli chceš, můžeš mě opravit
00:02:24 nebo doplnit, Magdi, jo?
00:02:26 Tak to jde takhle turista v Tatrách, pane Bucala...
00:02:29 -V Karpatech.
-Nebo v Karpatech, to je jedno.
00:02:33 Najednou vidí světýlko...
00:02:36 Ne, počkej, vždyť ten vtip začíná úplně jinak!
00:02:39 Ty mě mejlíš, Magdo.
00:02:41 Hele, pane Bucala, ten vtip je výbornej, ale on začíná takhle.
00:02:45 -Prostě je chalupa...
-V Karpatech.
00:02:48 V Alpách, to je jedno, a tam žije sedlák se svou ženou.
00:02:52 Ta žena je mladá, on je starej. On je ošklivej, ona je hezká.
00:02:57 -A hezká.
-Hezká a mladá.
00:03:02 -Mladá.
-A teď nevím, kde jsem přestal.
00:03:04 -Hezká.
-Ty mě mejlíš, Magdo.
00:03:08 A oni tam takhle žijou, pane Bucala, v tý chalupě a...
00:03:16 A nemají co jíst!
00:03:17 -Jo.
-Akorát mají hovězí konzervu,
00:03:21 ale tu si šetří, aby jim vydržela do příštího trhu.
00:03:26 A najednou na dveře buch, buch, buch!
00:03:30 Jaký buch, buch? Prostě, pane Bucala, zabuší na dveře.
00:03:34 Ten turista buší.
00:03:36 Já říkám buch, buch, buch, vždyť je to veselý, ne?
00:03:40 A oni mu otevřou a on prosí o přístřešek.
00:03:43 A ten sedlák mu říká, že mají jenom jednu postel
00:03:47 a v tý leží.
-Oba dva?
00:03:49 No oba dva.
00:03:52 To může být docela příjemný, co, pane Bucala?
00:03:56 Já na tom nic příjemnýho nevidím. To já bych, pane Bucala, nesnesla.
00:04:00 Když si představím, že třeba někdo kope ze spaní.
00:04:03 -Nebo chrápe. To já bych nesnesla.
-Miláčku, tebe se to netýká.
00:04:06 Ale Jiříčku, ty jsi říkal, že to může být příjemný.
00:04:09 -Nepřerušuj mě, prosím tě.
-Já na tom nic příjemnýho nevidím
00:04:12 a neklepej ten popel zase na ten koberec.
00:04:15 Najednou v síni stojí turista.
00:04:17 Popelník jako kráva a on se do toho netrefí!
00:04:25 Ten turista, pane Bucala,
00:04:27 ten turista stojí v tý síni.
00:04:31 Najednou je v tý síni a celej promočenej je ten turista.
00:04:35 A že by potřeboval usušit a přespat.
00:04:38 A ten sedlák mu říká, že má jenom tu jednu postel
00:04:42 a že by mohl spát v tý posteli s jeho ženou.
00:04:45 Nechcete ještě trošičku kávy?
00:04:47 Magdo, prosím tě, teď kafíčko, když jsem v nejlepším!
00:04:52 Že by mohl spát s jeho ženou v tý posteli... Nebo uprostřed.
00:04:57 Ne, Jiříčku, je to úplně jinak. Pane Bucala!
00:05:04 Ten turista má spát mezi sedlákem a jeho ženou právě uprostřed.
00:05:10 Jo. No tak je to...
00:05:13 -Je to jedno, pane Bucala.
-No to není jedno, Jiříčku.
00:05:18 Na tom je ten vtip přece založenej, že to není jedno.
00:05:22 Jak potom má tomu vtipu pan Bucala rozumět?
00:05:25 Pane Bucala, já vám to povím sama.
00:05:27 Ten sedlák, totiž ten turista spí mezi tím sedlákem a jeho ženou.
00:05:32 Uprostřed. A venku je bouřka.
00:05:34 Ale vůbec není bouřka, Magdo! Vůbec není žádná bouřka.
00:05:37 Vždyť je promočenej!
00:05:41 No tak třeba pršelo, ale vůbec není bouřka.
00:05:45 Oni spokojeně usnou, pane Bucala. A sotva usnou, tak ten sedlák
00:05:49 se probudí a jde ven.
-Opravdu nechcete kafíčko?
00:05:52 Ježíš, zase s tím kafíčkem! A sotva je venku, selka povídá...
00:05:55 -Špatně!
-Co špatně?
00:05:58 Ona to řekne, až když jde ten sedlák ven potřetí.
00:06:01 On jde totiž ven třikrát, pane Bucala,
00:06:05 to se mi na tom zdálo to nejsměšnější.
00:06:07 Pane Bucala, on ten sedlák, hele!
00:06:11 On ten sedlák se jde podívat po kozách,
00:06:17 jestli se neutrhly.
-Ale to není pravda.
00:06:20 -A sotva se vrátí...
-On je venku dlouho
00:06:23 a mezitím řekne. pane Bucala, ta žena turistovi.
00:06:27 -Nic mu neřekne! Sedlák vejde...
-Nevejde!
00:06:30 Vejde! Jenže za chvíli zase odejde, poněvadž se jde podívat po kozách.
00:06:33 Ale ty furt s těma kozama, prosím tebe!
00:06:36 A přitom zapomněl říct... Pane Bucala, koukejte sem!
00:06:39 Zapomněl říct, že ten turista má děsnej hlad.
00:06:44 -A oni mají jen kousek sýra.
-Jé! Jakýho sýra!
00:06:47 -Kozího!
-Ale oni mají hovězí konzervu.
00:06:51 Ale tu si šetří do toho příštího trhu.
00:06:54 -Pak šli prostě do postele...
-No, to ho zajímá.
00:06:59 A sotva je ten sedlák venku, tak ta selka strčí do turisty
00:07:03 a povídá: Poslyšte...
-Ale ona vůbec neřekne poslyšte!
00:07:06 Ona řekne... Pane Bucala! Ona řekne: Teď by byla příležitost!
00:07:13 Ona strká do turisty, hergot, a říká: Poslyšte...
00:07:16 Jiříčku, ty ale vážně zkazíš každý vtip.
00:07:19 Já zkazím každej vtip? Ty zkazíš každej vtip!
00:07:23 -Ta ženská povídá, pane Bucala...
-Pane Bucala, já vám to dopovím.
00:07:26 Ty bys úplně zničil pointu.
00:07:28 Když jsem ten vtip začal vypravovat, tak ho dovypravuju.
00:07:31 Vidíš to, jak jsi hloupej! Vidíš to, jak jsi hloupej!
00:07:34 Kdo ten vtip začal? Já. Pane Bucala!
00:07:37 To je fuk, ale já ho dopovím, protože ty ho nedáš dohromady.
00:07:41 A ty jo s tou svojí sklerózou? Ty určitě!
00:07:45 Já povídám, že ho dokončím, tak ho dokončím!
00:07:48 Jinak z toho chudák pan Bucala nebude mít požitek.
00:07:51 Tebe poslouchat, to je požiteček!
00:07:53 -Magdo!
-Slyšíte ho, pane Bucala?
00:07:58 Magdo, Magdo! Takhle nervózní už je od jara.
00:08:02 -Čí vinou asi? Čí vinou?
-Tak to klidně řekni. Řekni to!
00:08:05 -Tvoje neukázněnost, lehkomyslnost.
-Dávejte pozor. Ještě komplexy.
00:08:08 -Tvoje nehospodárnost.
-Ještě komplexy.
00:08:10 -Ano, já to řeknu. Tvoje komplexy.
-A víš, jak tomu říká tvoje matka?
00:08:14 -Špatná výchova.
-Maminku nech stranou laskavě.
00:08:17 -Kdo vzal vše zpátky od advokáta?
-Pane Bucala, brečel a říkal:
00:08:22 Magdičko, nerozváděj se se mnou, sluníčko moje!
00:08:26 Ta ženská lže!
00:08:30 Já už toho mám dost! Podívej!
00:08:35 Mně už je všechno jedno. Já toho mám taky dost.
00:08:39 To jsem blázen!
00:08:41 Co mohla ta selka tomu turistovi říct?
00:08:56 Olé!
00:08:57 Olé!
00:08:58 Potkali se dva.
00:09:00 Seňor Juarez Rodriguez Santa Maria da Silva La Cruz
00:09:02 a seňor Manuel Rodriguez Antony de Stefano del Dongo.
00:09:06 "Od čeho máš tu bouli na hlavě?"
00:09:08 ptá se seňor Manuel Rodriguez Antony de Stefano del Dongo
00:09:10 seňora Juareze Rodrigueze Santa Maria da Silva La Cruz.
00:09:13 "Včera jsme byli Juanitou Annou Mariou Perezovou de Euchenio
00:09:16 na Amazonce a sedla si mi na čelo moucha."
00:09:19 "A to tě tak štípla?"
00:09:20 ptá se seňor Manuel Rodriguez Antony de Stefano del Dongo
00:09:24 seňora Juareze Rodrigueze Santa Maria da Silva La Cruz.
00:09:27 "Naštěstí ne, ha, ha, ha",
00:09:28 směje se seňor Juarez Rodriguez Santa Maria da Silva del Dongo.
00:09:31 "Naštěstí ho můj bratr Alvarez Antonio Stefano del Dongo
00:09:34 zabil lopatou!"
00:09:49 Potkali se tři. Seňor Juarez Rodriguez Santa Maria del Dongo,
00:09:52 jeho bratr Alvarez Antonio Stefano del Dongo
00:09:55 a seňor Juarez Rodriguez Santa Maria del Dongo Juarezo.
00:09:58 "Pojď", povídá seňor Juarez Rodriguez Santa Maria del Dongo...
00:10:02 Ne, zpět! Povídá Juarez Rodriguez Santa Maria del Dongo Juarezo...
00:10:05 Ne, zpět! Dobře to bylo vlastně.
00:10:07 Jeho bratr Alvarez Antonio Stefano del Dongo povídá
00:10:09 Jasintu Cherezovi Perezovi del Dongo de Euchenio...
00:10:11 Ne, zpět! Dobře to bylo vlastně.
00:10:14 Olé!
00:10:16 Olé!
00:10:26 Olé!
00:10:33 K velmi oblíbeným tématům humoristů patří škola.
00:10:36 Toto prostředí si pro svou scénku také vybral Ivan Mládek.
00:10:40 A vybral si zkoušení žáků z literatury.
00:10:43 A on sám si s chutí zahrál učitele.
00:10:49 Tak žáci, doufám, že jste se naučili nazpaměť ten úryvek
00:10:52 ze Slávy dcera od Jana Kollára, co jsme si minule probírali.
00:10:57 To se nedá naučit.
00:10:59 Prosím vás, Pešák, když se mnou mluvíte, tak laskavě vstaňte!
00:11:04 Já to umím, jako když bičem mrská, třeba o půlnoci, když mě probudíte.
00:11:08 I hexametrem třeba. Aj, zde leží zem ta
00:11:11 před okem mým slzy ronícím, někdy kolébka nyní národu mého rakev.
00:11:16 Stůj, noho. Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
00:11:19 k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
00:11:21 neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
00:11:25 jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
00:11:28 No prosím. A to jsem ožralej.
00:11:37 Tak víte co? Tak sem aspoň půjde Lenka Plačková
00:11:40 a přečte nám tu básničku z učebnice.
00:11:44 Budete se snažit trochu recitovat, Plačková.
00:11:47 A rozbor básně provede Pešák. Pojďte sem, Pešák.
00:11:51 Uvidíme, jak se tady budete projevovat u tabule.
00:11:53 A Jan Mrázek.
00:12:00 Tak, Plačková, spusťte!
00:12:03 -Jan Komár.
-Kollár, ne Komár.
00:12:07 Kupte si nějaký silnější brejle.
00:12:10 Jan Kollár, Slávie dcera.
00:12:13 Prosím vás, Slávy dcera, ne Slávie dcera. Slávy!
00:12:17 Slávie? To se vám honí hlavou nějakej fotbal nebo co.
00:12:20 Chodí s fotbalistou Slávie. S pravým bekem.
00:12:23 Mě to nezajímá jestli má někde nějakýho pravýho bejka.
00:12:27 Teďka je čeština. Mrázek, čí dceru měl Jan Kollár na mysli,
00:12:31 když napsal Slávy dcera?
00:12:34 Jan Kollár měl, myslím, na mysli dceru svého kamaráda Slávy.
00:12:39 To je zajímavá informace.
00:12:41 Prosím vás, jak se ten váš Sláva podle vás jmenoval celým jménem?
00:12:46 -Sláva - Stanislav?
-To je velice zajímavá informace.
00:12:52 -Stanislav Kostka.
-To jsou teda vědomosti! Dál.
00:12:56 -To jsem zvědav.
-Stanislav Kostka Newmann.
00:13:01 Tak Newmannova to byla dcera! A udělali si ji s Redfordem, že jo?
00:13:06 Vy si se mnou zahráváte.
00:13:09 Děláte si ze mě srandu nebo jste tak hloupej?
00:13:12 -Ani hloupej, ani chytrej.
-Čili poloblb.
00:13:14 Pešák, nechte si ty výrazy.
00:13:18 Jan Kollár měl na mysli jakousi pomyslnou dceru Slávu
00:13:24 jakéhosi pomyslného sjednoceného slovanského národa.
00:13:28 -Je to jasné, Pešák?
-Ne.
00:13:31 -Co vám na tom není ještě jasnýho?
-To s tím Newmannem a Redfordem.
00:13:36 Kdo z nich dvou kojil?
00:13:39 Prosím vás, Plačková, čtěte. To je třída tohle!
00:13:42 Jan Kollár, Slávy dcera. Juj, zde leží zem.
00:13:47 Prosím vás, jaký juj? Jste slepá nebo co?
00:13:52 Aj! Ne juj. Juj vykřikne tak nějaká blbá ženská když spatří třeba...
00:13:59 -Něco velkýho.
-Pešáku!
00:14:06 Sprosťáku jeden.
00:14:08 Prosím vás, aj je jedno ze staroslovanských zvolání.
00:14:12 Ano. Aj je jedno ze staroslovanských zvolání.
00:14:16 Jan Kollár, Slávy dcera. A jéje, zde leží...
00:14:22 Prosím vás, z jakého prostředí vůbec pocházíte?
00:14:26 Jak takhle můžete mluvit? Já vám omlouvám, že špatně vidíte.
00:14:30 Aj! Prosím vás, aj! Čtěte!
00:14:33 Aj, zde leží zem ta. Co je to zemta?
00:14:38 Zem ta, to je zem. A ta je ukazovací zájmeno za jménem.
00:14:42 To se v básních někdy dělá. V bulharštině je to třeba normální.
00:14:46 Aby vám Bulhar rozuměl, tak musíte dát ukazovací zájmeno za jméno.
00:14:50 Třeba zem se tam řekne zemlja ta nebo auto se řekne kola ta, že jo.
00:14:57 Žena se řekne žena ta. Koza se řekne kozatá.
00:15:02 Prostě vždycky za jméno. Byl jste někdo v Bulharsku?
00:15:07 -Já.
-Tak víte, že když jste chtěl,
00:15:10 aby vám rozuměli, musel jste dát zájmeno ukazovací za jméno,
00:15:13 Jak jste to tam řekl, když jste chtěl třeba nakupovat třeba?
00:15:16 -Já jsem v Bulharsku nenakupoval.
-Ale prosím vás, neříkejte mi...
00:15:27 Neříkejte mi, že jste tam nebyl alespoň jedenkrát v nějakým krámě.
00:15:32 -Jednou jsem byl v drogerii.
-No tak.
00:15:34 Když jste tam chtěl nakoupit, já nevím, co jste tam kupoval,
00:15:38 jak jste to řekl, aby vám ta prodavačka rozuměla?
00:15:40 -Una gumata i una viagrata.
-Já jsem mu rozuměla!
00:15:45 Prosím vás, nehýkejte tady a čtěte dál radši.
00:15:48 To je úroveň. To je hrůza.
00:15:51 Aj, zde leží zem ta před okem mým, před okem mým.
00:15:57 Co vám na tom není jasnýho? Básník prostě řekne
00:16:00 před okem mým, když chce sdělit, že třeba něco vidí.
00:16:03 Ona vidí hovno.
00:16:06 Kdo to řekl z vás dvou?
00:16:09 Kdo to řekl? Vy jste to řekl?
00:16:13 Pokračujte. To je třída. To jsem teda vyfasoval lumeny.
00:16:18 Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
00:16:24 někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
00:16:28 Jak rozumíte tomu výrazu kolébka národa, národa rakev?
00:16:32 -Mrázek.
-Já nevím.
00:16:34 Kolébkou národa má na mysli Jan Kollár zrození národa,
00:16:39 vznik národa. V tomto případě zřejmě moment,
00:16:42 kdy praotec Čech vystoupal na horu Říp s družinou.
00:16:45 On chodil do družiny?
00:16:49 Ta je blbá!
00:16:52 A rakev národa? Rakev národa, tím myslí Jan Kollár
00:16:57 jakousi tragédii národa. Nějakou pohromu.
00:17:00 Jaká může být největší pohroma národa,
00:17:02 jakou si dovedete představit? Mrázek třeba.
00:17:05 Zeman?
00:17:08 Prosím vás, nepleťte sem politiku.
00:17:14 Blbče jeden!
00:17:16 Čtěte dál, Plačková!
00:17:19 Někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
00:17:24 Stůj, vole. Posvátná místa jsou...
00:17:28 Prosím vás, z jaký jste rodiny? Pešák, jak je to správně?
00:17:32 Stůj, noho. Posvátná místa jsou, kamkoliv kráčíš.
00:17:36 Jaká posvátná místa má Jan Kollár na mysli?
00:17:39 Co je to posvátné místo, Mrázek?
00:17:42 Já si myslím, že posvátné místo je takové místo,
00:17:45 kde se někdo někomu třeba zjeví.
-Ano, může být.
00:17:48 U Příbrami je Svatá hora a tam se někomu zjevila Panenka Maria.
00:17:52 Ano, velice správně. Pešák, jaká vy znáte posvátná místa
00:17:57 v českých zemích, kde se někdo někomu zjevil?
00:18:00 Bordel v Libni.
00:18:04 Já tam jednou byl a najednou se tam zjevila moje stará...
00:18:08 Prosím vás, čtěte dál.
00:18:10 Blbče jeden blbej!
00:18:12 Plačková, čtěte dál.
00:18:15 Posvátná místa jsou, kamkoliv kráčíš.
00:18:20 K obloze, Tatry synu... Co to je Tatrysyn?
00:18:24 Mrázek, řekněte Plačkový, co to je Tatrysyn.
00:18:28 Tatrysyn. Rozložte si to slovo - Tatry syn.
00:18:32 Já vím jenom, co to je zkurvysyn.
00:18:37 Prosím vás, čtěte dál.
00:18:43 Synu, vznes se, vyvýše pohled,
00:18:46 neb raději k velikému přichyl tomu tam se vousisku...
00:18:51 -Jestli máte někde nějaký vousisko,
-Já nemám žádný vousisko.
00:18:55 tak se k němu přichylujte po vyučování. K dubisku!
00:19:00 Dubisko taky žádný nemám.
00:19:02 Prosím vás, mně už je to jedno. Už to nějak dočtěte.
00:19:05 Proboha! Aspoň přednes ať to má nějakej.
00:19:09 Představte si, že jste slovanská žena,
00:19:13 která radí svému slovanskému muži, k čemu se má přichýlit. A pořádně!
00:19:17 Neb raději k velikému přichyl tomu tam se chlupisku...
00:19:22 Hergot, krucufix, blbečku jeden! Zlatej Banjo band!
00:19:31 A teď se musím pochlubit, protože u vzniku téhle scénky
00:19:34 jsem byl osobně. Jiří Lábus a Oldřich Kaiser
00:19:36 si vybrali rok 2010 a obor dějepis.
00:19:41 Chybí někdo? Nikdo. Nikdo se nehlásí. Výborně.
00:19:45 Takže dnes budeme opakovat události z Prahy roku 1989.
00:19:51 K tabuli půjde Karolina Kaisrová. Je tady? Je.
00:19:55 -Já to věděla!
-No tak pojď.
00:19:59 Bez těch komedií.
00:20:04 Ještě se jí smějte v prvních lavicích. To je hezký!
00:20:07 Známý firmy. Kazdová, Navrátilová. To je nádhera. Ještě ji podporujte.
00:20:11 Ano. To je krásný tohle.
00:20:17 -Nechte toho!
-Tak děvčata, prosím vás!
00:20:21 Tak nám popiš listopadové události roku 1989 v Praze.
00:20:28 Kdy a... Opovažte se napovídat tam!
00:20:32 Kdy a kde začala celá akce?
00:20:35 Jako teda bylo to jako teda těžký.
00:20:37 No to víš, že to bylo těžký. Kde to bylo a kdy?
00:20:41 Bylo to teda jako teda v tom listopadu...
00:20:45 No v listopadu. Ano. A kolikátého to bylo přesně?
00:20:48 -Na podzim to bylo.
-Samozřejmě že jo.
00:20:51 -Bylo to kdy, no?
-V listopadu.
00:20:55 -Sedmnáctého...
-Sedmnáctýho, no.
00:20:57 A kde? Na Al...
00:21:01 -Na Aljašce?
-Ale prosím tebe!
00:21:04 Na Albertově v Praze. Nenapovídej, nebo tě vyrazím!
00:21:08 Opravdu. Už toho mám dost.
00:21:11 -No. Kolik...
-Holky, nechte toho.
00:21:14 Tak děvčata, opravdu! Kolik bylo studentů na manifestaci?
00:21:18 -No tak bylo jich tam hodně.
-No to víš, že ne málo asi!
00:21:21 -Tak přibližně řekni!
-Byl tam Petr, Dušan, Mirek...
00:21:25 Prosím tebe, to bys tady jmenovala do zejtřka.
00:21:28 Asi dvacet tisíc studentů.
00:21:30 -Jo?
-No.
00:21:34 Já to nechápu. Jak to že to nevíš? Za chvíli jsou maturity.
00:21:37 Ty neodmaturuješ, Kaisrová! Zeptej se táty. Ten tam byl taky.
00:21:41 -No jistě.
-To se tak blbě učí.
00:21:46 Jaká byla hlavní hesla?
00:21:49 -Hlavní hesla...
-To zas bude!
00:21:51 -...byly jako...
-Na Štěpána bez Štěpána.
00:21:54 Jakeše do koše. A dál?
00:21:58 -Svobodné dolby.
-Žádné dolby. Svobodné volby.
00:22:02 -Teda volby.
-To jsem neviděl! Co ještě?
00:22:06 -Máme hole v roce.
-Ale prosím tebe!
00:22:09 Máme holé ruce. Oni neměli hole. To jsem neviděl.
00:22:14 To je opravdu zásadní neznalost.
00:22:17 Kdo promluvil na Václavském náměstí?
00:22:19 Na Václavském náměstí promluvil lid.
00:22:24 To máš pravdu. Tos to vzala hopem teda.
00:22:26 Jak to že to nevíš?
00:22:31 Kdo byl vyloučen ze strany?
00:22:33 Ze strany byl vyloučen Kocáb, Baťa, Zappa...
00:22:39 Já tě vyrazím s pětkou. To nemá cenu.
00:22:43 Co znamenala zkratka OF?
00:22:47 -Osvobození Fojtíka.
-Ale prosím tě!
00:22:53 Ne, jo?
00:22:58 Tipni si ještě jednou.
00:23:01 -Tak já nevím.
-To jsem neviděl, tohle.
00:23:04 -A co ještě?
-Očekávám funkci.
00:23:07 -Občanské fórum.
-Jo, Občanské fórum.
00:23:09 -Jak to že to nevíš?
-Já jsem to věděla, ale...
00:23:13 Mně to vypadlo. To jsou takový kraviny.
00:23:17 -Vyjmenuj některé členy vlády.
-Jako tehdy?
00:23:21 No. Jmenuj!
00:23:23 Já nevím. Byl tam ten... Potom tam nastoupil ten, takovej...
00:23:27 To jsou tak blbý jména! Ten, jak furt takhle...
00:23:34 Ano. Ministr zahraničních věcí Dienstbier.
00:23:37 -No, Dienstbier.
-Dalšího jmenuj.
00:23:39 Pak tam byl ten: Prosím vás, nerad to říkám... NAPODOBUJE V.KLAUSE
00:23:44 Nečekejte, že vám někdo ty peníze dá.
00:23:49 Správně. Třída poznala. Ano. Ministr financí Klaus.
00:23:59 -Jak?
-Klaus.
00:24:03 Ještě někoho jmenuj. Nějakou důležitou osobnost.
00:24:06 Pak takovej ten...
00:24:11 No ano! Prezident Václav Havel.
00:24:19 Aspoň že tohle víš.
00:24:21 A jak se jmenovala strana, která měla čtyřicet let absolutní moc?
00:24:25 -Jak se jmenovala ta strana?
-Malá?
00:24:28 Ale prosím tebe! To byla velká strana.
00:24:31 To bys koukala, jak to byla velká strana.
00:24:35 -No ko...
-Byla to ta strana...
00:24:37 -Komu...
-Komu zvoní hrana?
00:24:39 Ale prosím tě! Komunistická strana.
00:24:42 Jo komunistická. Já jsem kráva.
00:24:47 Já jsem to věděla.
00:24:52 Je to možný, že to nevíš?
00:24:56 Vždyť jsme se na ně minulou neděli byli dívat v rezervaci.
00:24:59 Pětka!
00:25:20 Mám dnes a denně jeden sen,
00:25:24 že ortel nade mnou je dávno vynesen.
00:25:28 Že k tvému objetí se blížím,
00:25:32 a tak tvou obětí že jsem.
00:25:36 S tím snem se asi nedá hnout,
00:25:40 to chce jen klid a pokusit se neusnout.
00:25:44 A proto tančím dál a bez prodlení
00:25:48 zaháním sny každodenní.
00:25:52 Jen máš-li patent na rozum,
00:25:56 můžeš se vysmát mým snům.
00:26:38 Mám dnes a denně jeden sen,
00:26:42 že ortel nade mnou je dávno vynesen.
00:26:47 Že k tvému objetí se blížím,
00:26:51 a tak tvou obětí že jsem.
00:26:54 S tím snem se asi nedá hnout,
00:26:58 to chce jen klid a pokusit se neusnout.
00:27:02 A proto tančím dál a bez prodlení
00:27:07 zaháním sny každodenní.
00:27:11 Jen máš-li patent na rozum,
00:27:14 můžeš se vysmát mým snům.
00:27:31 To byl Jiří Korn a Eva Asterová.
00:27:33 A na řadě je Nedělní chvilka poezie.
00:27:36 Určitě se mnozí pamatujete. Stolek, vázička, květinka.
00:27:42 Blm, blm, blm... ZPÍVÁ ZNĚLKU BÝVALÉHO POŘADU
00:27:49 Přichází uvědomělý recitátor, zanícený kuřák.
00:27:55 Už?
00:27:57 Už?
00:28:02 Petr Bezruč, Ostrava
00:28:11 Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem.
00:28:24 Sto roků kopal jsem uh, uh, uh...
00:28:31 Uh, uh, uh, uh, uhlí!
00:28:39 Za sto let...
00:28:41 Za sto let, let...
00:28:46 Petr Bezruč, Ostrava
00:28:53 S, s, s, s, s, sto roků
00:28:59 všichni v šachtě žil...
00:29:03 Mlčel...
00:29:06 Sto roků...
00:29:10 Petr Bezruč,
00:29:13 Ostrava
00:29:17 S, s, s, s, s, sto...
00:29:21 S, s, s, s, s, sto roků
00:29:26 v šachtě žil, mlčel...
00:29:29 Mlčel...
00:29:31 Já jsem pss, pss, pss.
00:29:36 Jsem sto roků ko, ko, ko, ko...
00:29:45 Kopal jsem uhlí!
00:29:53 Petr Bezruč, Otrava
00:30:04 Strava!
00:30:09 Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem.
00:30:14 Sto roků kopal jsem uh, uh, uh... Uhlí!
00:30:19 Za sto let v rameni...
00:30:23 Svaly...
00:30:30 Chléb s uhlím beru si.
00:30:34 Z roboty jdu na robotu.
00:30:37 Přidu na...
00:30:41 Přidu na...
00:30:45 RECITUJE NESROZUMITELNĚ
00:30:58 Kurva, mě to dneska roztrhá.
00:31:14 Money, to je slůvko jak bič,
00:31:16 je slůvko jak bič, je slůvko jak bič.
00:31:18 Money, to je slůvko jak bič, a v něm je k ráji klíč.
00:31:24 Měň marku, dolar, jen za šilink, jen za šilink, jen za šilink,
00:31:28 ten cinkot mincí má tedy břink.
00:31:31 Čím větší cililink, tím vzácnější jsi king.
00:31:36 Money, money, money, money, money, money, money, money, money...
00:31:40 Zakopneš-li o ranec nejraděj v dolarech
00:31:43 nedostaneš kopanec, budeš pít po barech.
00:31:45 Dostaneš se do novin, když jsi káp na ranec,
00:31:47 cinkne kapsa na pokyn cililink, to je věc.
00:31:50 Denodenně jako puk jen se toč, jen se top
00:31:52 od milenky odkopnut nepozřeš bolehlav.
00:31:54 Jenom jako umělec, osobnost, literát nazve
00:31:57 jak ty bude memoáry psát.
00:32:00 Money, o těch stále je řeč, stále je řeč, stále je řeč.
00:32:04 Ty má snad i povaleč, jen my dva, krucinál,
00:32:09 jsme na dně dál.
00:32:11 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:32:14 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:32:34 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:32:37 Money, money, money, money!
00:32:56 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:32:58 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:33:01 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:33:03 Money, money, money, money!
00:33:04 Když si dva dny netopíš, není čím a je mráz,
00:33:07 tělo mrzne, to si piš, neboť mráz, to je ras.
00:33:09 Z otrhaných tenisek vyvane teplo ňák,
00:33:11 jeden se sněhem by sek, má-li jen baloňák.
00:33:13 Koukej bližní milovat, pomoz jim přežít děs,
00:33:16 neboť láska akorát veme vás do nebes.
00:33:18 Když na dveře klepe hlad, ra, ta, ta, chceš se najíst.
00:33:22 -Něco pojíst! Zbaštit!
-Jo, zbaštit!
00:33:27 Dá ti bližní houbeles.
00:33:30 Money světu dal Hospodin, dal Hospodin a Pán.
00:33:34 Money světu dal Hospodin, a z těch je lidstvo hin.
00:33:38 Money, money, money, money, money, money, money, money!
00:33:41 Oběživo milovaný.
00:33:42 Money, money, money, money znal i Jára da Cimrman,
00:33:45 cinkilinky dal nám Pán a těmi money světa lán
00:33:49 tě manipuloval.
00:34:04 Dana Šinkorová a Jiří Korn!
00:34:10 Aktéry další scénky vám nebudu prozrazovat.
00:34:13 Schválně jestli je poznáte.
00:34:48 Vy jste poslední?
00:34:52 -Co říkáte?
-Jestli jste poslední.
00:34:56 No jo. Vždyť už bylo načase.
00:34:59 To máte jedno, ono zasejc přestane.
00:35:04 To je pech! Já jdu na spoje a narazím na hluchýho.
00:35:11 Vždyť já to mám hůlkovým písmem!
00:35:16 -Vy mi nerozumíte?
-Cože?
00:35:20 Vy neslyšíte. Vy máte mít přístroj.
00:35:25 Prosím vás, přidejte na hlase. Snad je vám jasný, že hůř slyším.
00:35:30 To je slušnost přidat.
00:35:33 Já jsem slyšel, že neslyšícím budou dávat přístroje.
00:35:39 Slyšíte mě?
00:35:42 Pochopte, že vás neslyším. Já nosím přístroj.
00:35:50 Já ho nechám bejt. Já si stoupnu za něj.
00:35:55 No to nemůžete. Tady se to dělí.
00:35:58 Jsou dvě okýnka. To si musíte stoupnout za mě.
00:36:02 -A kdo je, paní, poslední?
-Ten pán je poslední,
00:36:06 ale tady se to dělí.
-Vždyť já to mám hůlkovým písmem!
00:36:13 On neslyší. On má přístroj.
00:36:17 Ale je to fešák.
00:36:23 Baba nevidí.
00:36:38 Paní, kdo je teda poslední? Kam si mám stoupnout?
00:36:42 Vy jste poslední. Tady se to dělí. A už to říkám naposled.
00:36:47 Tak já si stoupnu mezi a budu přebíhat!
00:36:51 Ne! Tady nebudete předbíhat. Já jsem tady byl před vámi.
00:36:56 Měl jste si přivstat, milej pane.
00:36:59 A mám to hůlkovým písmem. Na tom trvám.
00:37:03 To je fešák tohle. A má přístroj.
00:37:10 -A je to.
-Co je? Co se stalo?
00:37:14 Stáhli okýnko. Asi přivezli balíky.
00:37:19 Cože? Budou stahovat králíky?
00:37:23 Kam se to nosí? Já mám dvě kožky doma.
00:37:27 Králíky ne. Přivezli balíky.
00:37:33 -Cože?
-Balíky.
00:37:34 Aha. Balíky jsou tady. Tak to je pauza. To já znám.
00:37:38 Když jsou balíky, na poště je pauza.
00:37:41 To já si sednu, když je pauza.
00:37:44 Jak si můžete sednout, když je tady dáma?
00:37:48 To je jedno. Vždyť jste říkal, že nevidí.
00:37:53 Já vás vidím.
00:37:56 Já vás vidím dobře. Vy jste ten fešák.
00:37:59 A máte to přesně? Máte drobný?
00:38:02 Oni chtěj drobný, aby vám nemuseli vracet.
00:38:05 Prosím vás, já mám jenom drobný, aluminiový.
00:38:09 Vy si myslíte, že jsem Rothschild, ne?
00:38:14 -Povídám...
-Áááá!
00:38:16 Baba mě vyděsí. Co je?
00:38:19 Máte to přesně? Abysme se tady nezdržovali.
00:38:22 Přesně, paní. Mám to zvážený. 23,60 deka.
00:38:27 1713 korun celej důchod. Vím to přesně. Posílám to synovi.
00:38:35 -A proč mu to posíláte?
-Protože je na mě moc hodnej.
00:38:42 Ještě mě nezabil.
00:38:54 Paní, vidím, okýnko asi nevytáhnou.
00:38:58 Tak si skočím zatím naproti do fronty pro nucenej bůček.
00:39:04 Cože? Vy jdete na nucenej?
00:39:07 To bych mohl jít s váma. Já bych si tam koupil maso pro psa.
00:39:12 -Vy máte psa?
-Ne. Já nemám psa.
00:39:16 Ale mám hlad jako vlčák.
00:39:29 Povídám...
00:39:31 Co je zase?
00:39:33 Máte doma taky nějaký zvíře?
00:39:36 Mám syna.
00:39:40 To je velký zvíře na ministerstvu životního prostředí.
00:39:46 Ten je, paní, na mě moc hodnej.
00:39:49 Ten mě bere do přírody na sluníčko.
00:39:54 Loni mě vzal na Šumavu.
00:39:58 Tam mě přivázal za nohu ke stromu
00:40:03 a vzal mně kompas, abych se nerozptyloval.
00:40:10 Prosím vás, to jsou nesmysly.
00:40:12 Jak jste se dostal ze Šumavy bez kompasu do Prahy?
00:40:18 Až na Vánoce se smrčkama.
00:40:33 To máte ale veliký štěstí, že vám nenamrzla ozdoba.
00:40:40 Ta nám stejně neotevře. Ta šacuje zásilky. Já sem půjdu zejtra.
00:40:45 -Já mám stejně žízeň.
-Žízeň? Pane, na to velikej pozor.
00:40:50 -To by mohla bejt cukrovka.
-Cože?
00:40:54 -Cukrovka!
-No jo. Ty nám taky polib šos.
00:40:57 Na žádnou brigádu se mnou nepočítejte. Nazdar!
00:41:07 Tak co, poznali jste? Miloslav Šimek,
00:41:10 Jiří Krampol a Uršula Kluková. Správně.
00:41:14 A teď nás čeká hudební číslo. Uslyšíte notoricky známou melodii,
00:41:20 kterou jste slyšeli už v mnoha provedeních,
00:41:22 v mnoha interpretacích, ale tak, jak ji uslyšíte teď,
00:41:26 to je světová premiéra.
00:41:29 STLAČÍ RUKAMA VZDUCH A UDĚLÁ ZVUK
00:41:32 Tak ještě jednou. Pozor, zkusím to, Jestli se to povede.
00:41:37 Zkuste to někdo, jestli se vám to podaří.
00:41:41 Já vím, že bez mikrofonu to jde velmi těžko.
00:41:44 Zkuste si to, pane Postránecký, třeba vy.
00:41:48 Dejte si ruce, raz, dva tři a zkuste zmáčknout.
00:41:52 Výborně! No fantasticky. Teď ještě někdo jiný.
00:41:57 Třeba Zlata Adamovská.
00:42:00 Až řeknu tři, tak to uděláte. Raz, dva, tři.
00:42:03 Jo!
00:42:05 Michale! Michal Nesvadba nepotřebuje ani mikrofon.
00:42:09 Umí to fantasticky, tomu přímo vržou ty ruce.
00:42:12 Můžeš se mnou na chvíli na jeviště? Pojď, neboj se.
00:42:17 Tobě to jde skutečně skvěle.
00:42:19 Pojď!
00:42:28 Můžeš ještě předvést, že ti to jde báječně?
00:42:32 Jde to. Není to výmysl. Skutečně ten zvuk jde.
00:42:35 Doma u televizní obrazovky, pokud nejste umazaní od chlebíčků,
00:42:39 zkuste si to. Otřete si hezky ruce.
00:42:42 Myslíš, že bys zvládl nějakou melodii zahrát?
00:42:45 -To nevím.
-Zkusíme to? Dobře.
00:42:48 -Třeba New York, New York znáš?
-Jo, to jo.
00:42:51 Slavná melodie. Pánové, orchestr, čirou náhodou
00:42:55 nemáte noty na New York, New York?
-Máme.
00:43:00 Mají. No dneska nám to klape. Přátelé, nic není připraveno.
00:43:04 Je to všechno skutečně téměř improvizace
00:43:07 Dáme si New York, New York a zkusíme spolu zahrát na dlaně.
00:43:12 Takže jo? Pánové, pozor! New York, New York!
00:43:32 STLAČÍ RUKAMA VZDUCH A UDĚLÁ ZVUKY RŮZNÝCH VÝŠEK
00:44:18 Budeme pokračovat.
00:44:24 Pozor!
00:44:29 Ještě ne.
00:44:32 Ty jsi nějakej natěšenej. Počkej!
00:44:36 Já vím. A zkusíme to všichni dohromady. Připravte si ruce.
00:44:40 Vy doma taky. Pozor, jedem! Tři, čtyři.
00:44:44 Jde to.
00:44:49 Zkuste to. Nebojte se!
00:44:55 Bolí to, ale jde to.
00:45:01 Finále!
00:45:04 A s námi.
00:45:24 Michal Nesvadba!
00:45:36 A je tu bonus.
00:45:37 Anekdotami jsme dneska začali, anekdotami také skončíme.
00:45:40 Ale pozor! Vtipy, fóry a anekdoty, ty se musí umět vyprávět.
00:45:44 O tom vás teď přesvědčí Miroslav Donutil.
00:45:48 Podívejte se, co si budeme nalhávat, policajtskejch je hodně.
00:45:53 Jdou dva po ulici, ten jeden se dívá a říká:
00:45:58 Hele!
00:46:04 Hele, padesátikoruna!
00:46:07 To je falešná.
00:46:09 Jo? Tak já to roztrhám.
00:46:14 Roztrhal to na cimprcampr a říká: Jak jsi to poznal?
00:46:19 -To poznám, ne?
-To já vím, ale jak jsi to poznal?
00:46:24 Odkdy má padesátikoruna tři nuly?
00:46:40 Ještě mě napadl jeden takovej.
00:46:42 Sedí dva policajti v kanceláři a mudrujou.
00:46:46 Ten jeden říká: Blbý, co?
00:46:51 Co?
00:46:54 No ten Silvestr.
00:46:58 Co jako?
00:47:01 Že to vychází letos na ten pátek.
00:47:05 No. To je blbý, no.
00:47:10 Ježišmarjá, ty vole, ještě aby tak bylo třináctýho!
00:47:20 My jsme točili jednou v televizi takovou inscenaci,
00:47:22 detektivka to byla, a s náma tam bylo hodně esenbáků tenkrát,
00:47:27 pomáhali nám v tom a točili tam s náma.
00:47:30 Taky řídili dopravu. My jsme čekali, až přijdeme na řadu
00:47:34 před ty kamery a těšili jsme se na to. A tak jsem se bavili tím,
00:47:37 že jsme jim vyprávěli vtipy o nich. A jim se to líbilo.
00:47:40 Říkali jsme jim třeba ten, jak dva policajti jednou v autě
00:47:44 a jeden říká druhému:
00:47:45 Prosím tě, podívej se, jestli nám bliká majáček.
00:47:48 A on: Bliká, nebliká, bliká, nebliká.
00:47:53 A oni se chechtali strašným způsobem. Hrozně se jim to líbilo.
00:47:57 Ale co čert nechtěl, tam byl jeden praporčík
00:48:00 a ten se zamyslel.
00:48:03 Ono už to teda samo o sobě je vtip. Praporčík se zamyslel.
00:48:08 Ale on se zamyslel a říkal: Poslouchejte, to není možný
00:48:11 s tím majáčkem, protože my na ten majáček v tom autě máme kontrolku.
00:48:23 On ten vtip vlastně povýšil na druhou, což se mi strašně líbilo.
00:48:27 A těch vtipů vzniká spousta. Vy to víte, všichni si je vyprávíme
00:48:32 Včera jsem slyšel novej. Policajt sedí na služebně
00:48:36 a ozve se klepání na dveře. A on: Kdo je?
00:48:39 Já.
00:48:50 Já?
00:49:02 A to je každej den novej. A teď je spousta lidí,
00:49:06 kteří lidi vypráví. Vlastně všichni si je vyprávíme.
00:49:10 Ale je spousta lidí, kteří vtipy neřeknou.
00:49:13 Já mám kamaráda - režiséra, ten se marně několik let snaží říct vtip.
00:49:16 Ještě se mu to nepovedlo ani jednou.
00:49:19 Taky jsme mu říkali takovej jednoduchej policajtskej.
00:49:22 Proč si policajti olizujou hodinky? Protože tic tac osvěží.
00:49:27 Jemu se to hrozně líbilo. A přišla jedna naše kolegyně
00:49:31 do natáčení a on říká: Pojď sem! Já ti řeknu vtip.
00:49:34 Jestlipak víš, proč si policajti olizujou hodinky?
00:49:38 Ona říká: No to nevím. A on: No to je proto...
00:49:44 že ty peprmintové bonbóny jsou zdravé!
00:49:55 Třetí díl Hitparády televizní zábavy je u konce.
00:49:58 Teď už zbývá jenom rekapitulace.
00:50:03 Zkažená anekdota
00:50:07 Anekdota z Ria
00:50:11 Slávy dcera
00:50:16 Hodina dějepisu v roce 2010
00:50:20 Mám dnes a denně jeden sen
00:50:25 Ostrava
00:50:29 Důchodci na poště
00:50:35 New York, New York
00:50:39 Anekdoty a policajti
00:51:11 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006
Když se řekne hitparáda, každý si nejspíš představí přehlídku písniček, které si získaly největší oblibu u svých posluchačů. Hitparáda televizní zábavy se naopak zaměřuje převážně na mluvené slovo a předkládá divákovi nejúspěšnější scénky, skeče, dialogy, monology a další komické výstupy, ze kterých už se staly hity. V této hitparádě, jejímž průvodcem je tradičně Martin Dejdar, na vás čeká rozbor Kollárovy básně Slávy dcera za odborného vedení pana učitele Ivana Mládka, Anekdota z Ria v temperamentním podání Oldřicha Kaisera, hodina dějepisu, která se odehrává 21 let po Sametové revoluci, Wimmerův přednes Bezručovy básně Ostrava, nedůtkliví důchodci ve frontě na poště a nakonec vtipy o policajtech v podání Miroslava Donutila.