Unikátní životní příběh výsadkáře z paraskupiny Wolfram, vyslané v roce 1944 z Anglie do protektorátu Čechy a Morava (2006). Připravili J. Plachý a P. Všelichová
00:00:44 Nikdy jsem nekradl a nikdy jsem se nebál.
00:00:50 Jak říkal Masaryk: "Nekrást a nebát se."
00:01:03 Na letišti nám dali kombinézy a padáky.
00:01:13 Anglický plukovník nám říkal:
00:01:17 "Když udělali 6 měsíců, tak udělali dobře."
00:01:21 Nestarali jsme se o to. Šli jsme do toho.
00:01:33 Nebylo mi 21, ale 19,5. To bych nemohl jít s klukama.
00:01:41 Přidal jsem si víc než rok.
00:01:47 V cizinecké legii jsem nemusel dát ani jméno.
00:01:51 Dostal jsem číslo a odpovídal jsem na číslo.
00:01:55 Českoslovenští vojáci bránili Francii u městečka Agde.
00:02:00 V r. 1940 museli ustoupit do Británie.
00:02:03 Zde byl Robert Matula vycvičen jako tankista
00:02:07 a absolvoval speciální kurzy.
00:02:08 Měl jsem jít do kurzu trhavin.
00:02:11 Nechali mě tam, že pro mne Angličani přijdou.
00:02:14 Čekal jsem 4 dny, jídlo už mi došlo.
00:02:17 Tak jsem se sebral a hledal československou armádu
00:02:22 někde v Anglii.
00:02:23 V Summersetu jsem je našel.
00:02:30 Velitel praporu, podplukovník Přikryl, řekl:
00:02:34 "Matulo, já jsem myslel, že jste všichni mrtví."
00:02:41 Dostal zprávu z anglického kurzu, že když dával instruktor
00:02:46 minu na zem, tak na ni skočil velký pes
00:02:50 a vybuchlo to.
00:02:53 Zabilo to celý kurz.
00:02:56 V r. 1943 byl Matula převelen ke 3. rotě tankového praporu.
00:03:00 Jeho velitelem je Josef Otisk, pozdější velitel výsadku Wolfram.
00:03:06 Tehdy se také seznamuje se svou budoucí ženou.
00:03:10 Otisk mě měl rád, já jeho taky.
00:03:15 Celou dobu jsem ho chránil, když jsme byli shození.
00:03:19 Byl to přítel.
00:03:23 Při přípravě na invazi měly všechny jednotky zákaz dovolené.
00:03:28 Manželka mu volala a on jí řekl, že mi nemůže dát povolení.
00:03:37 Myslela si, že jí nerozumí anglicky,
00:03:41 protože tenkrát neuměl dobře anglicky.
00:03:44 Tak mu česky řekla, ať dá Robertovi volno,
00:03:48 že je těhotná.
00:03:58 Nakonec volal na ministerstvo a dostali jsme 5 dnů dovolené.
00:04:06 Kluci z roty mi dali obálku s 20 librami.
00:04:11 Bylo to hodně peněz.
00:04:14 Nasedl jsem do vlaku. Byla to malá zastávka.
00:04:21 Vlak už se rozjížděl, když s džípem přijel velitel Otisk.
00:04:26 Přál mi šťastnou cestu a dal mi další obálku s 25 librami.
00:04:34 To bylo bohatství.
00:04:37 Dostávali jsme jen 17 šilinků týdně.
00:04:41 V létě 1944 měl Josef Otisk sestavit bojovou jednotku
00:04:46 pro vysazení v protektorátu.
00:04:48 Vybral si tyto muže: Vladimíra Řezníčka,
00:04:52 Roberta Matulu, Josefa Běrského a Josefa Černotu.
00:04:56 Radistou byl Karel Svoboda.
00:05:02 Do akce odletěli 13. září 1944.
00:05:06 Letěli jsme 3,5 hodiny.
00:05:08 Nejdříve jsme shodili Titovým partyzánům
00:05:11 zbraně a zásilky.
00:05:13 Na pobřeží jsme byli v protiletecké palbě.
00:05:16 U Vídně jsme dostali další protileteckou palbu.
00:05:20 Pak se letadlo otočilo a před shodem řekl pilot Otiskovi,
00:05:25 že nemůže najít místo výsadku, ale že ví,
00:05:29 že jsme odtud asi 5 km.
00:05:35 Tak Otisk řekl, aby nás shodil.
00:05:38 Pozvracel jsem se.
00:05:40 Když granát vybuchl pod letadlem, tak se letadlo propadlo o 50 metrů.
00:05:49 Běrský byl nervózní, ale vyskočil.
00:05:52 Svobodovi se vzpříčila vysílačka.
00:05:58 Musel být nejmíň kilometr od prvního.
00:06:05 Otisk zůstal viset nad roklinou na smrku.
00:06:10 Skákali jsme v rekordním čase, věděli jsme, že udělali chybu.
00:06:15 Skákal jsem první, Černota poslední.
00:06:18 Řezníček byl druhý.
00:06:20 Skoro jsem viděl jeho nohy na hlavě.
00:06:27 Za 10-15 minut jsme byli pohromadě.
00:06:30 Od sebe jsme byli asi 0,5 km.
00:06:39 Bylo to excelentní.
00:06:42 Wolfram spolupracoval v Beskydech s místními lidmi.
00:06:47 V kontaktu byl
00:06:48 i s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky.
00:06:51 Spolu s nimi získali informace o rozmístění německých jednotek
00:06:56 a předali je velení 1. ukrajinského frontu.
00:06:59 Spolupracovníky podporovali finančně.
00:07:05 Měli asi 1 milion korun v říšských markách
00:07:07 a protektorátní měně.
00:07:10 Každý dostal 100 dolarů. Měli jsme je zašité v kalhotách.
00:07:16 Byli jsme naivní - kdyby byl někdo zajatý,
00:07:19 tak že si tím může zachránit život.
00:07:22 Oni by nám to stejně vzali, tak jsme to rozdali chudým lidem,
00:07:30 kteří nám pomáhali.
00:07:33 1 milion korun měl Otisk v pase na sobě.
00:07:39 Peníze byly pro odbojové organizace.
00:07:46 Běrský nesl na schůzku asi 200 tis. Kč.
00:07:55 Když se nevraceli, museli jsem vědět, co se stalo.
00:07:59 Šli jsme směrem na Smrk a najednou Černota našel 6 nábojů.
00:08:10 Našli jsme ho přikrytého větvemi, byl skoro nahý.
00:08:19 Našli jsme 6 ran zezadu.
00:08:23 Josef Běrský byl jediným padlým ze skupiny Wolfram.
00:08:27 Stal se obětí vraha Stanislava Kotačky.
00:08:30 Přímých bojů se neúčastnil ani radista Karel Svoboda,
00:08:34 který byl zadržen několik dnů po seskoku německým oddílem.
00:08:37 Přes kruté mučení nikoho nezradil a konce války se dočkal
00:08:41 v koncentračním táboře Flosenburg.
00:08:44 Na začátku zimy se 4 výsadkáři ukryli v Kunčicích pod Ondřejníkem
00:08:47 u rodiny Vladimíra Řezníčka.
00:08:51 Byli jsem tam jako sardinky, mohlo se jen sedět nebo ležet.
00:08:56 14 dnů. Byli jsme zavšivení.
00:09:04 Když paní Řezníčková krmila 1x denně prasata,
00:09:07 tak nám něco přinesla k jídlu.
00:09:10 Bylo -20 stupňů.
00:09:12 Zima nebyla, ale od prasat byl smrad.
00:09:17 Měl jsem nachlazené ledviny, počůral jsem se tam.
00:09:21 Otisk mi jednou říká: "Roberte, je mi nějak teplo."
00:09:26 Byl jsem mokrý.
00:09:36 Otisk rozhodl, že přezimujeme na Brněnsku,
00:09:42 protože jinak jsme zimu nemohli přežít.
00:09:47 V Kroměříži jsme přišli k německým kasárnám,
00:09:53 strážil tam Němec.
00:09:57 Říkám: "Tady je Germán." Láďa říká:"Píchneme ho?
00:10:02 Necháme ho, ten je tvrdý, ten nezradí nic."
00:10:13 Za 6 dnů jsme udělali asi 170 km.
00:10:19 Přišli jsme k zamknuté chajdě, chtěli jsme si tam odpočinout.
00:10:30 Nikdo nemohl zámek zlomit, tak Otisk řekl, že to udělá.
00:10:36 Hlavní to chtěl utrhnout, ale ta se mu ohnula.
00:10:42 Říkám: "Teď můžeš střílet i za roh."
00:10:54 Věděli jsme, že už tam jsou Rusáci.
00:10:58 Vyšli jsme z lesa ven, očistili jsme místa,
00:11:03 kde bylo pár Němců.
00:11:10 Šli jsme po silnici, ostřelovali nás němečtí snajpeři.
00:11:16 Šli jsme ale rovně, bylo to kousek od Rusů.
00:11:23 Chtěli jsme ukázat, že se nebojíme.
00:11:25 Byla to blbost.
00:11:27 Po přechodu fronty navštívil Matula svou rodinu v Radvanicích.
00:11:31 Poté se hlásil na ministerstvu obrany v Praze,
00:11:33 kde krátce pracoval,
00:11:35 stejně jako Vladimír Řezníček a Josef Černota.
00:11:40 Zprávu, že žije, poslal i manželce do Anglie.
00:11:46 Těsně po válce jsem poslal telegram do Londýna
00:11:50 na naši ústřednu, že žiju.
00:11:55 Oni poslali manželce z Londýna telegram, že jsem zdravý.
00:12:01 Manželka myslela, že jsem v Londýně,
00:12:04 když dostala telegram.
00:12:06 Přijela do Londýna, a já byl ještě v Praze.
00:12:13 Za 4 měsíce jsem se dostal do Anglie.
00:12:17 Manželka tam seděla a kojila naši 7měsíční dceru.
00:12:26 To jsem ji viděl poprvé. Začala plakat.
00:12:38 -mluví anglicky-
00:12:54 Robert Matula byl odvelen jako instruktor bojové přípravy
00:12:57 na vojenskou akademii v Hranicích.
00:13:03 Zkušenosti z francouzské fronty i z týlu nepřítele
00:13:05 spolu s kamarádem Řezníčkem předávali mladým důstojníkům.
00:13:09 Kvůli politické situaci v Československu
00:13:11 ale z armády odešli.
00:13:14 Neobstál jsem u raportu.
00:13:20 Přijde major, na papíru má napsáno, co mám říkat před ranní půlhodinkou
00:13:28 Číst voloviny - např. jaké je to v sovětské armádě.
00:13:34 Přečetl jsem si to a řekl jsem mu: "Vytři si s tím prdel."
00:13:43 Většina československých výsadkářů,
00:13:46 kteří se účastnili bojů v protektorátu,
00:13:49 byla perzekuována komunistickým režimem.
00:13:51 Byli obviněni z činů, které nespáchali.
00:13:54 Někteří byli popraveni, jiní strávili léta v žaláři.
00:13:59 Ti šťastnější z Československa utekli.
00:14:05 Uznání za své činy se dočkali až po roce 1990,
00:14:09 někteří už jen in memoriam.
00:14:13 Vykradli zámek, klenoty, kožichy.
00:14:16 Starosta po vesnici říká, že to vykradli vojáci z Anglie.
00:14:23 Vlezli jsme do jeho bytu a řekli, ať se postaví ke zdi.
00:14:29 "Buď se přiznáš a vše vrátíš, nebo to dostaneš."
00:14:41 Jak byl komunista, tak prosil Boha,
00:14:45 že nic neukradl.
00:14:49 Když to řekl potřetí, tak jsem mu žduchl do nosu,
00:14:54 až si ho rozbil o zeď.
00:14:56 Začala mu téct krev.
00:14:58 Řekl jsem mu, ať se umyje v lavoru.
00:15:05 Když se umyl, tak co, přiznáš se?
00:15:08 Že nic neukradl. Tak zpátky ke zdi.
00:15:12 Podruhé jsem ho žduchnul.
00:15:15 Pak se přiznal, že něco ukradl, a přinesl to.
00:15:20 Byl odsouzen vojenským soudem na 6 měsíců žaláře.
00:15:25 Když přišli později komunisté, podal na mne trestní oznámení.
00:15:32 Týden jsem to ignoroval.
00:15:34 Manželka se bála, tak jsem řekl, že tam půjdu.
00:15:38 To už jsem měl vyřízené pro manželku vízum.
00:15:44 Vzal jsem si k soudu medaile.
00:15:46 Říkal jsem, že když mě odsoudí, tak jim to hodím do tlamy,
00:15:51 že už to bude jedno, protože manželka měla
00:15:55 příští den letět.
00:15:57 Přijdu do místnosti, kde bylo asi 20 naftalínů.
00:16:01 Přijde vrchní vojenský soudce plk. Straka z východní armády.
00:16:06 Četli jim životopis toho zloděje.
00:16:15 Bylo mu 40 let a byl více let ve vězení než na svobodě.
00:16:20 Ten komunista.
00:16:23 Pak četl rodokmen můj a říká: "Kterého chcete soudit?"
00:16:29 Ticho jako v hrobě.
00:16:37 Pak říká:"Bratře nadporučíku, jste osvobozen."
00:16:44 Manželka odletěla.
00:16:46 Rychle jsem šel domů.
00:16:51 Policie mě celý den hledala kolem našeho bytu.
00:16:58 Všechno jsem zamknul, vzal jsem si věci do kapes
00:17:02 a šel na nádraží.
00:17:05 Usadili se v mém kupé.
00:17:07 Řekl jsem jim, že pokud se pohnou pro své zbraně,
00:17:12 provrtám je jako síto.
00:17:16 Měl jsem slíbeno na velvyslanectví v Praze,
00:17:19 že ve Frankfurtu budu mít vízum.
00:17:22 Britský konzul ve Frankfurtu mi řekl,
00:17:26 že nemůže dát nikomu vízum,
00:17:29 protože někdo zfalšoval mnoho víz do Británie.
00:17:43 Volala mi tam manželka.
00:17:49 Spojení bylo špatné, nemohl jsem se domluvit.
00:17:56 Pak mi to německý správce odtrhl, že tam nejsem příslušný.
00:18:05 Praštil jsem ho.
00:18:09 Pak jsem se domluvil, že mám na konzulátě letenku a vízum.
00:18:19 2 dny na to jsem jel.
00:18:24 V Anglii strávil 10 let.
00:18:27 Pak mu britská tajná služba MI5 oznámila,
00:18:29 že mu nemůže nadále zajistit ochranu
00:18:31 před špiony z Československa.
00:18:34 Její důstojníci mu doporučili odchod z Anglie.
00:18:37 Matula si s manželkou vybral Kanadu.
00:18:40 Na letišti ve Vancouveru přistál 14.3.1958.
00:18:48 Ve Vancouveru byly všechny národnosti.
00:18:52 Staří Kanaďané neměli nikoho rádi.
00:18:54 První má práce byla na stavbách.
00:18:58 Přijde mladík a říká: "Dolar na hodinu nebo nic!"
00:19:09 Dali mi šek.
00:19:11 V bance mi řekli, že firma nemá dost peněz
00:19:16 na vyplacení šeku.
00:19:25 Co mám teď dělat? Šel jsem do kanceláře té firmy.
00:19:30 Řekl jsem, že tam budu sedět, dokud mi nepřinesou peníze.
00:19:40 Vyhrožovali mi policií.
00:19:44 Vyplatili mi 40 dolarů a to byl taky konec práce.
00:19:55 Dnes je to jiné.
00:19:58 Když se naučíte anglicky a oni poznají, co jste zač,
00:20:03 tak vám dají celé srdce.
00:20:09 Kanaďané jsou dobří lidé.
00:20:19 Přítel.
00:20:29 Dobří přátelé.
00:20:34 Plukovník ve výslužbě Robert Matula je od r. 1945
00:20:38 nositelem Československého válečného kříže,
00:20:41 Československé medaile za chrabrost
00:20:43 a Československé medaile za zásluhy 1. stupně.
00:20:48 Od r. 2006 je čestným občanem města Ostravy.
00:20:57 19.12.1999 mi bylo 80.
00:21:07 Do své rodné vlasti šel bych rád, 50 let jsem na to vzpomínal.
00:21:17 Moje rodné místo už tam není, rodiče, sourozenci, přátelé.
00:21:28 To, co tam z většiny zůstalo, nad tím bych musel zaplakat.
00:21:35 Musím se smířit s tím, co mi Pánbůh dal,
00:21:40 přestože jsem za svobodu a demokracii v mé rodné zemi
00:21:46 60 let bojoval.
00:21:53 To jsem napsal na památku skupiny Wolfram.
00:22:07 Na památku přátelům, kteří zůstali věrní
00:22:11 principům demokracie a rodné vlasti.
00:22:30 Skryté titulky: E. Černá, Česká televize, 2006
Za druhé světové války bylo z Anglie do protektorátu Čechy a Morava vysláno 101 speciálně vycvičených parašutistů. Mezi nimi i pětadvacetiletý rodák z ostravských Radvanic Robert Matula, zařazený do výsadku WOLFRAM. Po komunistickém převratu v roce 1948 musel uprchnout a padesát let svého života prožil v Kanadě, nedaleko Vancouveru.