Dvacet let sledovala Helena Třeštíková osud jednoho recidivisty
00:01:39 Narodil jsem se jako každej jinej.
00:01:41 Chodil jsem do základní školy, tu jsem vychodil úspěšně.
00:01:44 Potom jsem šel studovat na vojenský gymnázium.
00:01:48 Můj otec je jako hudebník v jihočeskym divadle.
00:01:51 Matka, tak to nevím přesně, co dělá, protože se rozvedli,
00:01:54 když mi bylo sedm. A otec se oženil podruhý.
00:01:58 Potom se rozvedl, pak se oženil potřetí.
00:02:01 Vzal si jako manželku baletku z divadla.
00:02:04 No a chtěli, abych zůstal doma, jenomže mně se
00:02:07 s tou baletkou nelíbilo, já jsem se s ní nemohl snést,
00:02:10 tak jsem šel na tu vojenskou školu, abych nebyl doma.
00:02:20 Poprvý jsme to dělal ze zábavy, ne že jsem potřeboval peníze.
00:02:23 Protože na co jsem potřeboval tehdy peníze na vojenský škole?
00:02:26 Prakticky na nic.
00:02:27 Za 17 tisíc mně jako mladistvýmu dali dva a půl roku natvrdo.
00:02:31 Za 17 tisíc. Nějakejch věcí opotřebovanejch.
00:02:34 Proč já jsem dostal dva a půl roku? Protože tam sedělo padesát lidí
00:02:39 v uniformě a dívali se na to, jak mě soudí.
00:02:41 Protože jsem byl odstrašující příklad, možná kvůli tomu.
00:02:44 Prostě jsem si to udělal blbě. Měl jsem to udělat jiný organizaci,
00:02:47 ne vojenský škole jako jejich vojenskej žák.
00:02:55 Milá Heleno, děkuji vám a všem od Krátkého filmu za balík,
00:02:59 který jsem nedávno dostal. Ani nevíte, jakou jsem měl radost.
00:03:02 Moc se těším, až přijedete. Napište mi, kdy to bude,
00:03:06 ať mi to utíká. Je to lepší, když člověk čeká na něco,
00:03:09 co ho potěší a z čeho má radost. Kromě vás tady nic takového není.
00:03:13 Srdečně vás pozdravuji. René
00:03:15 Vpravo hleď!
00:03:17 Přímo hleď!
00:03:19 Pohov!
00:03:30 Z TELEVIZE Prezident republiky Gustáv Husák
00:03:33 přijal ministra zahraničí Mongolska.
00:03:36 Všechny deníky NDR upozorňují na skutečnost,
00:03:39 že včerejší rozhodnutí Maďarska, které umožnilo občanům
00:03:42 Německé demokratické republiky vycestovat na Západ,
00:03:46 je přímým zasahováním do vnitřních záležitostí NDR...
00:03:52 Chtěl jsem otci dokázat, že ho nepotřebuju,
00:03:55 tak jsem si začal peníze vydělávat sám.
00:03:58 Jenomže to byly samý podvody a tak podobně.
00:04:00 A nakonec mě stejně zavřeli.
00:04:02 A proč jsi chtěl něco otci dokazovat?
00:04:05 Otec tvrdil, že bez něj jsem nic, což možná byla pravda.
00:04:09 No, chtěl jsem bejt sám. Akorát jsem začal jinak,
00:04:13 než se asi začít mělo.
00:04:15 Proč jsi nezůstal u maminky?
00:04:18 Na to se mě nikdo neptal, když se naši rozváděli.
00:04:21 To mi bylo šest let a zůstal jsem u otce.
00:04:24 Tak mě to bylo celkem jedno, kde budu.
00:04:28 Nevím. Asi nějaký citový pouta nebo tak,
00:04:31 ale to u mě jaksi asi nebylo. Nebo já nevím.
00:04:44 Čtu, co se dá. Všechno možný.
00:04:48 Jsou tady, dá se říct, samý knížky, který už jsem přečetl,
00:04:51 nebo který mě vůbec nezajímají.
00:04:54 A občas máme tady pravidelný přednášky.
00:04:57 Tam nám povídají třeba o úspěchu sovětských kosmonautů.
00:05:02 Plzeň - Bory, 3.října 1989
00:05:05 Milá Heleno, moc vám děkuji za balík a ještě více za dopis,
00:05:08 který mne velice potěšil. Jsem rád, že mě přijedete navštívit.
00:05:12 Poslední dobou se mi nějak klepou ruce.
00:05:15 To bude asi z té práce. Přál bych si, abyste natočili
00:05:18 zdejší pracoviště, aby lidi viděli, že se vězňové v kriminále
00:05:21 jenom neválejí po postelích a opalujou na sluníčku.
00:05:24 To, co jsme dělali v Libkovicích, a co tady, se vůbec nedá srovnávat.
00:05:29 Dnes bych řekl: Zlaté Libkovice. Loučím se. Renek.
00:05:33 Z TELEVIZE Už je to tady! Už je to tady!
00:05:37 Už je to tady! Už je to tady!
00:05:39 Před letošním 21.srpnem jsem řekl,
00:05:44 že ještě nenastal okamžik, kdy jde o vše
00:05:47 a je třeba vložit do hry celé své srdce.
00:05:52 Mám pocit, že takový okamžik nadešel dnes.
00:05:58 Nervy? Nebo deprese? Tak to by člověk mohl mít pořád.
00:06:03 Když mu bachař dá málo jídla. Když v práci nevyjedeme surovinu,
00:06:08 nesplníme. Prostě pořád.
00:06:12 A o čem přemýšlíš?
00:06:14 Moc nepřemejšlím. Občas se snažím přemejšlet, co budu dělat.
00:06:18 Třeba představovat si, co asi budu v civilu dělat,
00:06:22 a dávat tomu takovej optimistickej nádech.
00:06:25 Aby to vypadalo líp, než to bude ve skutečnosti.
00:06:28 Bavit se o tom s někým, aby byla nějaká sranda.
00:06:32 Člověk se u toho tak odreaguje. Má aspoň dobrou náladu celý den.
00:06:38 Důležitý je, aspoň pro mě, abych odsud co nejrychleji vypadl.
00:06:42 Jinak asi nic.
00:06:56 Slibuji na svou čest a svědomí
00:07:00 věrnost Československé socialistické republice.
00:07:17 O kolik ti ta amnestie zkrátila dobu ve vězení?
00:07:22 Amnestie? To bylo jedenáct měsíců a dvacet dnů.
00:07:26 Díky za ni.
00:07:41 Budu muset sehnat nějakej byt. Buď u nějakýho známého
00:07:44 nebo já nevím kde. Já nevím, kam půjdu.
00:07:47 Za otcem nepůjdu a za matkou taky ne.
00:07:50 Nemá cenu je otravovat nebo tam za nima chodit.
00:08:07 V Českých Budějovicích 7.2.1990
00:08:10 Milá Heleno, úvodem mého dopisu tě srdečně zdravím.
00:08:13 Jak to dopadlo doma? Otec mi řekl, že mne nechce, matka to samé.
00:08:18 Tak jsem hned nastoupil ve Škodovce jako jeřábník,
00:08:20 abych dostal ubytovnu. Dokud jsem dělal ranní směny.
00:08:23 Když jsem měl nastoupit na odpolední, tak jsem mistrovi řekl,
00:08:26 že na tu směnu nenastoupím, a to z toho důvodu, že má matka ranní
00:08:30 a já bych tím pádem celý týden nic nejedl.
00:08:33 Příští týden budu nastupovat v Koh-i-nooru. Ahoj Renek
00:08:37 Zatím si teda ponaučení žádný nevzal, tak začne teď,
00:08:40 když říká, že bude mít nějaký to místo, který ho bude bavit.
00:08:44 Doufám, teda aspoň, že mě to bude bavit.
00:08:47 I když v nemocnici, tam to asi bude dobrý.
00:08:49 Počítám s tím, že tam vydržím déle, abych tam něco vydělal
00:08:52 a taky abych tam dostal něco...
00:08:55 Prostě aby viděli, že makám a že to umím.
00:08:58 Abych prostě dostal nějakou důvěru nebo nějak tak.
00:09:01 Prosím vás, ani tam nemáte mnoho šance,
00:09:04 protože se nám vrátilo spousta amnestovaných
00:09:08 a my, jelikož jsme byli dřívějšími zaměstnavateli,
00:09:10 tak samozřejmě že jsme si je vzali zpátky.
00:09:26 Měl by si najít nějakýho koníčka, protože má spoustu volnýho času.
00:09:30 Fláká se tím pádem akorát po hospodách. Je to lump.
00:09:35 Já nevím, já si myslím, třeba na fotbal kdyby chodil.
00:09:39 Aspoň nějakej sport kdyby ho zajímal.
00:09:42 Dlouhej je, volejbal by mohl hrát, košíkovou.
00:09:44 Leccos. Ale jeho nebaví nic.
00:09:49 Já nevím. Mě ty sporty nějak nepřitahujou už.
00:09:52 Když jsem byl mladší, tak jo. Tak mě zajímá maximálně ta hudba,
00:09:57 co se nikomu z příbuzných nelíbí.
00:10:00 No jinak je fakt, že do tý hospody chodím taky,
00:10:04 ale tak co mám dělat přes den?
00:10:07 No co máš dělat? To je právě to. Ty máš mít to zaměstnání,
00:10:11 přes den bejt v práci, odpoledne pak si něco udělat,
00:10:14 co tě baví, a večer si můžeš třeba potom vyjít, když máš rád to pivo,
00:10:18 na jedno, na dvě. A ne tam ztratit bezúčelně celej den.
00:10:24 -Celej den jsem ještě neseděl.
-No, pomalu jo.
00:10:27 Vezmeš to vždycky od nádraží a skončíš u Havlíčka.
00:10:30 Já nevím, co bych tady dělal ještě přes den v těch Budějicích.
00:10:33 Tady nic není. Jezdím aspoň do Římova.
00:10:36 -Dneska jedu zas na masopust.
-No, vidíte to?
00:10:40 Teď už se těší zase na masopust, a tím to hasne.
00:10:46 Ne že by řekl třeba: Já ti tady s něčím pomůžu.
00:10:49 Mamko, nepotřebuješ tamhle dojít, něco nakoupit nebo to.
00:10:53 On je takovej strašně flegmatickej.
00:10:57 Prostě vůbec nic ho nerozhází a udělá si stejně to, co chce.
00:11:05 Tady ten dům jsem dostal. Jako půjčila mi ho jedna paní.
00:11:09 Matka holky, se kterou momentálně chodím.
00:11:12 Tak ho můžu užívat.
00:11:14 Než seženu peníze, tak ho budu jenom užívat.
00:11:18 A kdybych je náhodou sehnal, tak ho koupím a nějak ho tady opravím.
00:11:29 Prostě rodiče, já nevím. Rodiče jsou spokojený,
00:11:32 když s nima nejsem. Tak asi. Doma mě moc rádi nevidí.
00:11:36 Otec mě radši nevidí vůbec, protože mu jako
00:11:39 koncertnímu mistrovi dělám ostudu už jenom tím, že jsem byl zavřenej.
00:11:44 A matka, ta, když něco potřebuju, tak mi to dá, protože je to
00:11:47 přece jenom máma. Ale jináč taky jako se s ní...
00:11:52 Není zrovna šťastná, když jsem u ní nebo nějak tak.
00:11:55 Já vím, že matka má celkem šest dětí jako i se mnou.
00:12:00 Pět nebo šest, přesně nevím. Otec toho má moc.
00:12:03 Asi čtyři. Takže nevím přesně, kolik toho je.
00:13:10 Podle paragrafu 169 písmeno a a paragrafu 163 odstavec 4
00:13:15 trestního řádu, vám sděluji,
00:13:17 že proti vám rozšiřuji trestní stíhání
00:13:20 pro trestný čin zpronevěry.
00:13:22 Tady máme zařízený naše nový doupě.
00:13:26 Zařizovali jsme ho tady s bráchou celou dobu.
00:13:28 Zařídili jsme si to tak, jak nám to prostě vyhovuje.
00:13:31 Máme tady fakt všechno. Nic nám vlastně neschází,
00:13:34 i když jsme si to představovali jináč, že to bude vypadat.
00:13:37 Vyzvedl 500 kusů výtisků Nového života v hodnotě tisíc korun,
00:13:41 po jejichž kolportaci jste měl odevzdat tržbu ve výši 775 korun,
00:13:46 což jste však neučinil.
00:13:48 Zase nějakej ten trestnej čin. Mně přišly domu peníze,
00:13:52 matka mi je nedala, i když tvrdí, že nic nepřevzala.
00:13:54 Tak jsem si je vzal sám. Jsem si tam vzal kazeťák a kazety.
00:13:58 Ona nahlásila ještě, že jsem si tam vzal videokazety a peníze.
00:14:02 To není pravda. Taky mi to soud nedokáže.
00:14:05 Ani vyšetřovatel, ani nikdo jinej.
00:14:08 Potom zase nebyly peníze, tak jsem šel na Novej život.
00:14:12 Ty jsme si taky s bráchou nechali.
00:14:14 Na co jste použil peníze z tržby?
00:14:16 Peníze jsme použil na vlastní obživu. Na jídlo, pití a podobně.
00:14:21 Teď je mu devatenáct pryč. Tenkrát jsem ho vozila jeho v kočáru.
00:14:25 Člověk měl nějakou starost, nějakou povinnost...
00:14:29 A on vám řekne, že když byl v tom ústavu nápravným,
00:14:32 že se tam nadělal dost, že dělat nebude.
00:14:36 No tak pak s nim dělejte.
00:14:37 Do práce se mi nechce. Do takový, jakou mi nabízej zase.
00:14:41 To radši budu se živit zatím takhle. Posledně mi nabídli
00:14:45 výkup lahví v obchodě. To se mi teda vůbec nelíbilo.
00:14:49 No a tak žijeme takhle s bráchou.
00:14:52 On se odstěhoval, jsme tady spolu a děláme všechno spolu, se dá říct.
00:14:59 Je to hrozný. On už asi, já myslím, jinej nebude.
00:15:04 Určitě ne.
00:15:10 Protože právě když tady byli ti policajti, tak říkali,
00:15:14 že by bylo nejlepší, kdyby ho zase zavřeli.
00:15:17 Pak by třeba i ten druhej se vrátil domů a byl by klid.
00:15:21 Prostě já nevím. K matce jako kladnej nemáme.
00:15:25 Proto brácha od ní odešel.
00:15:28 Přece měl tolik šancí, tolik možností.
00:15:34 Nevyužil ani jednu.
00:16:02 České Budějovice, 12.6.1990
00:16:06 Milá Heleno, jsem opět tam, kde jsem byl do ledna.
00:16:09 Už asi vážně patřím mezi tu sortu lidí,
00:16:12 která po propuštění z kriminálu nevydrží na svobodě ani půl roku.
00:16:15 Smůla je v tom, že vím, jak snadno se dají sehnat peníze
00:16:18 a ne vždy člověk skončí tam, co já teď.
00:16:21 Pro štěstí v tomhle případě hraje 99 procent.
00:16:24 Byl bych hrozně rád, kdybych dostal dopis z Prahy.
00:16:28 To pak vím, od koho je a loučím se už zase z basy. Renek
00:16:31 Jak je, Brazil? Dobrý?
00:16:41 Mě sebrali toho sedmýho, když jsem vlezl do toho alfy romeo.
00:16:45 Ptali se mě dál, co mám ještě dál, tak jsem nic nepřiznal.
00:16:48 No a oni se ptali bráchy a ostatních mejch kamarádů.
00:16:50 A brácha, protože ještě nebyl zavřenej, tak se přiznal.
00:16:54 Přitom přiznávat se vůbec nemusel. Zbytečně má trestní stíhání.
00:16:58 No a přiznal i to, co měl se mnou, takže vlastně přidali mně.
00:17:22 Jeden v base, jak kdyby mu to poprvé nestačilo.
00:17:27 Druhej tam musí jít a půjde určitě, protože je toho moc.
00:17:35 Za to může poděkovat akorát Rendovi.
00:17:39 Zhlídnul se v něm
00:17:43 a myslel si, že to je život -
00:17:45 něco ukradnout a pak se mít chvíli dobře.
00:17:49 A neuvědomí si, že se musí pracovat, když chci něco mít.
00:17:54 Pracovat, a pak teda něco mám.
00:17:59 Luko!
00:18:03 Luko!
00:18:04 Tak já nemyslím, že mě to čeká, ale máma říkala,
00:18:09 že pracovat se musí.
00:18:12 A že Renda, když to nepochopil,
00:18:14 tak si myslím, že to nepochopí ani potom.
00:18:18 A ty?
00:18:21 Mně už tohle stačilo, tak doufám, že to dopadne dobře.
00:18:28 Nemá pravdu, jemu to nestačilo.
00:18:32 To říkal poprvé, když dostal podmínku, že mu to stačilo.
00:18:35 A vidíte, jak to dopadlo znova.
00:18:41 A vůbec se neptaj, jestli máma stoji od pěti hodin ráno u mašiny
00:18:45 a dělá do půl třetí nebo do dvou. Zkrátka dělá, aby něco měli.
00:18:49 Co myslíte, že by měli? Barevnou televizi, tohle všechno,
00:18:52 když jsem na všechno sama?
00:18:55 Neměli by nic, ale je jim to fuk.
00:18:59 Oni si to zkrátka dělají, jak chtějí.
00:19:07 Slibuji na svou čest a svědomí
00:19:10 věrnost České a Slovenské federativní republice.
00:19:40 České Budějovice, 20.srpna 1990
00:19:43 Ahoj Heleno, včera jsem byl u konfrontace s bráchou.
00:19:47 Vůbec to nebylo tak, jak jsem si představoval.
00:19:50 Bratříček klidně lže, jako když tiskne,
00:19:52 i když ne ve všem, a já mu to odkejvám. To by se člověk zbláznil.
00:19:56 Tak naštvanej jsem nebyl snad celej život.
00:19:59 Je mi zas jedno, kolik dostanu, ale mám chuť zabít nejmíň tři lidi.
00:20:02 Heleno, napiš mi nějakej dopis a pošli mi ho sem, prosím tě. Renda
00:20:19 Tady nám píšou. Časák se mi nepovedlo sehnat,
00:20:21 byl s náma blbej bengo. Řval na mě přes celou chodbu.
00:20:24 Desítko! Jeď!
00:20:35 Brácha!
00:20:37 Třicet jedna!
00:20:42 Brácha!
00:20:44 Jsem neměl dělat kraviny, no. Jsem nevěděl, že to takhle dopadne.
00:20:50 Až přijdeš k soudu, tak jim tam řekni, že jsi z vlastního
00:20:54 přesvědčení na to přišel. Ne že jsem to chtěl já, vole.
00:20:58 Mně by to nenapadlo jako samotnýho.
00:21:03 Ale můžu si za to taky sám. Kdybych nepodlehl, tak se to nestalo.
00:21:15 Už jsem z toho magor. Dělám to, co bych normálně nedělal.
00:21:19 Že se naseru a dělám bordel. To nemaj rádi příslušníci.
00:21:23 No tak některý mě znaj, no ale například přivezou mi
00:21:26 studenou vodu večer. Třeba tady mám ešus, ten tady bejt nesmí,
00:21:29 protože si na něm vařím. Nesmí se tady vařit.
00:21:32 No a policajt mi dá studenou vodu, tak se naseru,
00:21:35 zapálím si oheň uprostřed cimry a uvařím si vodu sám.
00:21:38 Když mě teda odsoudí na delší trest než do konce roku,
00:21:42 tak se sjedu, jak se slangově říká, se zkéruji celej.
00:21:46 Budu modrej a už budu kašlat na to, co je venku.
00:21:49 Už mi bude jedno, jak se na mě kdo dívá. Zatím jsem si dával pozor.
00:21:52 Nenechával jsem se tetovat, nebo jsem nikdy nechtěl,
00:21:55 ale když vidím, že to nemá cenu, tak se nechám sjet,
00:21:59 prostě potetovat celej. Odshora až dolu a budu modrej jak ta košile.
00:22:04 Nebo i barevnej eventuálně, když se seženou tuše.
00:22:08 Takže René Plášil, sám 30.5.1990 v době kolem 24 hodin
00:22:14 vnikl vytlačením větracího okénka pravých předních dveří
00:22:18 do osobního vozidla značka Alfa Romeo majitele Romana Edelmanna,
00:22:21 holandského státního příslušníka, k jehož škodě z vozidla odcizil
00:22:24 čtyři kusy magnetofonových kazet v celkové hodnotě 197 korun,
00:22:29 jeden plynový zapalovač za 20 korun,
00:22:31 jeden kus žárovky H1 jódové za 80 korun,
00:22:34 jeden kus samolepící nálepky Alfa Romeo se čtyřlístkem za 3 koruny
00:22:38 a nezjištěné množství čokoládových bonbonů nejméně za 8 korun,
00:22:42 přičemž tímto jednáním způsobil Romanu Edelmannovi škodu
00:22:44 ve celkové výši nejméně 308 korun
00:22:47 a poškozením větracího okénka pak škodu ve výši 32 korun.
00:22:51 A nevím, kde je chyba. Jestli je to i doma, i v nich.
00:22:55 V nich asi to nebude. Já myslím, že je to i tou dobou a vším, no.
00:23:03 On se vrátí a udělá to znova.
00:23:06 Vždyť já s ním pracuju od toho června, co je ve vazbě.
00:23:10 Nosila jsme mu tam literaturu. Jeho věčná škoda, Co se dá dělat?
00:23:15 Takovýho člověka chytrýho jenom proto, že jednou selhal.
00:23:20 A rodina ho prostě nechala na holičkách.
00:23:57 23.4.1991
00:23:59 Ahoj Heleno, úvodem dopisu tě zdravím a děkuji za balík.
00:24:03 Ve středu 17.4. mě konečně odvezli z vazby.
00:24:05 Jsem v Horním Slavkově.
00:24:07 Dělám na brusírně. Docela dobrá práce.
00:24:10 Dělat sice nemusím, ale po tom válení na vazbě
00:24:13 radši do práce chodím. Ahoj. Renda
00:24:21 -Kolik jsi dostal?
-Teď jenom dvacet měsíců.
00:24:25 Kvůli tomu jsem byl rok na vazbě, sedm stání u soudu
00:24:28 a stejně jsem dostal dvacet měsíců. Když to někomu ukážu,
00:24:31 tak mi nikdo nevěří, za co sedím vlastně.
00:24:38 Když se člověk nudí, tak si na sebe dá nějakej ten obrázek.
00:24:43 Já jsem si dal samý takový pesimistický nápisy
00:24:46 jako "mrdám na svobodu“, "jednou přijde den“ a takový podobný.
00:24:55 5.června 1991, Horní Slavkov
00:24:58 Milá Heleno, je to tady přijatelný.
00:25:01 Spousta známých, trochu bída, jinak to jde.
00:25:04 Tady je nepřetržitě špatné počasí. Ještě v květnu sněžilo.
00:25:07 Sem tam se tady s klukama napijeme,
00:25:09 když známí přinesou kvasnice a může se naložit.
00:25:13 Proto tě, Heleno, chci poprosit, abys mi přivezla pár balíčků
00:25:16 vinných kvasinek. Stojí to pár drobných a bude aspoň veselo.
00:25:20 Nemusíš mít strach, nikdo se to nedoví, kdo to přinesl.
00:25:23 Zdraví tě Renda.
00:25:31 Obloha zatažená šedými mraky, jako by v ČSFR odrážela
00:25:34 neblahé tušení mnoha Čechoslováků,
00:25:37 že volby mohou znamenat konec jejich 74 let staré federace,
00:25:41 píše zpravodaj agentury Reuter.
00:25:43 Kolize se podle něj zdá nevyhnutelná.
00:25:47 Milí spoluobčané, oznamuji, že dne 20. července v 18 hodin
00:25:53 odstupuji z funkce prezidenta České a Slovenské federativní republiky.
00:26:01 Ale co mám dělat venku teda? Poradí mi někdo?
00:26:05 Já sám nevím, co mám dělat. Já si teď už nevěřím,
00:26:08 že bych něco mohl udělat. Spíš věřím tomu, že dokážu něco vykrást.
00:26:12 Že bych se mohl nějak zapojit, bejt nějak užitečnej
00:26:16 a ještě z toho něco mít, to těžko.
00:26:19 Kdo by mě chtěl? To bych byl teda opravdu zvědavej.
00:26:24 Takže to bude asi pořád jenom basa, civil a kolem dokola.
00:26:29 Mě akorát tady na tý base štve, že jsem tady zavřenej.
00:26:32 Ale zase abych kvůli tomu nepáchal trestnou činnost jenom proto,
00:26:36 že budu mít strach jít zpátky do basy, to ne.
00:26:39 Všechno se dá odsedět, i když sedím tu nerad.
00:27:16 Filosofie životní, nebo jak bych to nazval.
00:27:19 Že prostě vím, že nemusím dělat, a peníze budu mít stejně
00:27:22 a užiju si stejně, než tamhle se dívat na lidi,
00:27:25 jak dřou dvacet let, třicet let, aby si postavili barák.
00:27:29 Jsou to sice poctivě vydělaný peníze, jejich peníze,
00:27:32 mají z toho třeba radost,
00:27:34 ale takhle můžu sehnat peníze rychle.
00:27:39 Mě to láká prostě. Už nemám chuť pracovat nebo se honit za něčím,
00:27:42 abych ušetřil na auto, na sedačku, na koberec,
00:27:47 když to jde všechno udělat najednou a rychle.
00:27:50 Spoustě lidem to vyšlo, tak třeba to jednou vyjde mně taky.
00:28:07 Milá Heleno, určitě nemáš náladu číst dopis
00:28:10 zrovna ode mě. To, co se ti stalo, za to, jak už víš, můžu i já.
00:28:16 Skoro všechno ti vrátí. Chybět ti bude video, ty dva kazeťáky,
00:28:21 foťák a možná ještě něco. Škodu mám něco přes 300 tisíc,
00:28:26 tak si myslím, že do deseti let se vejdu.
00:28:30 Všechno jsem stihl prochlastat a prokurvit,
00:28:33 takže to vlastně stálo za to.
00:28:36 Bráchu zavřeli v Německu.
00:28:38 Zatím končím. René
00:28:47 Plášil!
00:28:51 Milá Heleno, víš, už jsem si zvykl na odsuzování věci tvého vykradení
00:28:55 a označování za nevděčníka zatracence, hajzla atd.
00:28:58 To mi nějak nevadí, i když možná by mělo.
00:29:01 Kolikrát si říkám, proč jsem to udělal.
00:29:04 Ne, nelituju přiznání. Spíš ho stále nechápu.
00:29:07 Dnes nevím, proč jsem to udělal. Jestli proto,
00:29:10 že jsem z vypočítavosti měl strach, abys o mě neztratila zájem.
00:29:13 To je ale nelogický. Nebo nějaký ten pocit viny v sobě. Já nevím.
00:29:20 Dobrý večer při sledování Deníku České televize.
00:29:23 Předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde a předseda vlády Václav Klaus
00:29:26 do sálu uvedli prezidenta Václava Havla s manželkou Olgou.
00:29:31 Slibuji věrnost České republice.
00:29:34 Poté, co český prezident republiky složil ústavou předepsaný slib,
00:29:37 zazněla státní hymna.
00:29:44 Milá Heleno, možná tě překvapí, kde se momentálně nacházím,
00:29:48 tedy v nápravně výchovném ústavu ve Valdicích.
00:29:51 Teď v poslední době, kdy jsem odsouzen, dostal jsem 6 let zatím,
00:29:54 začal jsem tedy psát. To, co jsem napsal, ti posílám.
00:29:59 Byl bych hrozně rád, kdyby se vám povedlo něco s tím mým psaním
00:30:02 udělat. Alespoň budu vědět, že dělám něco, co má smysl.
00:30:06 Budu čekat na tvůj dopis. Předem děkuju. Ahoj, Renda
00:30:09 Jo, zrovna v pátek mi zároveň s tvým dopisem přišel dopis od Evy.
00:30:12 Píše, že chce peníze na potrat.
00:30:15 Mě baví hrozně málo věcí. To jo.
00:30:18 A dělám většinou jenom to, co mě nebaví.
00:30:21 To je taky pravda. Jediný, co mě baví,
00:30:23 tak možná že teď mě baví psát.
00:30:26 Momentálně co jiného mě může bavit?
00:30:30 Spát možná, aby mi to rychlejc utíkalo.
00:31:25 Eva je holka, se kterou jsem chodil a kterou mám i teď docela rád.
00:31:29 Má dítě. Přišla s ním za mnou k soudu na návštěvu.
00:31:32 To dítě jasně není moje. Ona chce, abych já mu dělal tátu.
00:31:47 Tak René, tady ti slavnostně předávám...
00:31:53 -Víš, co to je?
-Vím, vidím.
00:31:56 Korektury. Co tomu říkáš?
00:31:59 Jsem rád, že aspoň něco jsem udělal, když už věčně sedím.
00:32:03 Aspoň knížku jsem mohl napsat.
00:32:06 Snad teda.
00:32:09 Koho to napadlo, dát tam to velký K?
00:32:12 Grafika asi.
00:32:26 2.12.1996
00:32:28 Ahoj Heleno, radost z toho, že jsi napsala, trochu kazí ty problémy
00:32:31 s nakladatelstvím. Snad se tedy stane zázrak
00:32:35 a někdo vydá moje texty, najde se někdo, kdo je bude číst
00:32:38 kromě vězňů jako dosud. Text si už přečetli dva spoluvězni
00:32:42 a říkají, že je to dobrý. Byl to hezkej pocit,
00:32:44 když to říkali. I to, že někdo čte, co jsi napsal.
00:32:48 Policajti už taky projevili zájem o četbu. Půjčím jim to,
00:32:51 ale až to dočtou tady na cimře.
00:32:57 -Kde jsi byl loni o Vánocích?
-Loni o Vánocích? Tady.
00:33:01 Stejně jako předloni a předpředloni.
00:33:03 Poslední jedenáctery Vánoce trávím jenom v lochu. Pořád v base.
00:33:11 Tady se mi líbí akorát tady to na tý ruce.
00:33:14 Je to vidět.
00:33:16 A to mi dělal sedmkrát, protože jak člověk spí, tak se mu ruka zpotí.
00:33:20 A jak jsem to vždycky otevřel, tak se to slouplo.
00:33:23 A teď vždycky, když jdu na krev, tak hledaj žílu.
00:33:25 Ale já naštěstí nejsem feťák. A tady mám zase mladšího.
00:33:29 Ty se pořád snažíš stylizovat do role desperáta.
00:33:35 To už dávno ne. Teď už prostě je to ta nevýhoda,
00:33:38 že mě všichni berou tak, jak jsem se snažil vypadat.
00:33:41 Do jaký role jsem se cpal. A z toho se špatně dostává.
00:33:45 O to zajímavější úkol je změnit image.
00:33:49 Představ si ten fór mít na krku napsáno "seru na lidi“,
00:33:53 a přitom bejt velkej lidumil.
00:33:55 Nějakou tu pověst tady člověk má.
00:33:57 Sice intrikář, ale zase aspoň nebonzuje.
00:34:13 Slibuji věrnost České republice.
00:34:15 Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony.
00:34:32 Milá Heleno, hned pro začátek ti moc a moc děkuji za všechno,
00:34:36 co pro mě děláš. Měl jsem návštěvu s nakladatelem.
00:34:39 Přinesl mi obtah Běžce. Mám radost.
00:34:42 Zvlášť když nějaká moje knížka konečně vyjde.
00:34:45 Nakladatel mi přinesl i pět tisíc na návštěvu.
00:34:48 Je teprve devátého a už jsem skoro všechno utratil.
00:34:51 Tedy spíš vrátil ty zasraný dluhy.
00:34:58 -Nazdar, René!
-Čau.
00:35:00 -Tak co?
-Jde to.
00:35:01 -Jak se daří?
-Uvidím teprve. Ještě nevím.
00:35:04 -Tak po kolika letech?
-Po šesti letech a jednom měsíci.
00:35:09 Plášil. Můžu dostat Evu?
00:35:14 No, kdo jinej asi?
00:35:16 Teď mi ho napsala. Eva, ne?
00:35:20 Já nevím, kde je. Já jsem ve Valdicích. Teď mě pustili.
00:35:24 To dítě? To uvidíme, co s tím dítětem jejím.
00:35:26 -A je to i tvoje? -Mělo by bejt i moje, ale člověk nikdy neví.
00:35:31 Ne, oni mě nepustili. Jsem utekl, ty vole.
00:35:34 Co si myslíš, že tady budu ještě deset let?
00:35:39 Ale teď jo právě. Teď už jo.
00:35:42 Ale to by bylo prima bejt se ženou a dítětem, ne?
00:35:46 Hned jak mě pustí, já budu mít náladu bejt tam někde
00:35:48 u jedný holky celou dobu? Na to asi náladu mít nebudu.
00:35:51 Já spíš budu mít náladu lítat aspoň ten první měsíc.
00:35:57 No vždyť já sem to četl právě. Ona jezdí tam na tu Pankrác, ne?
00:36:02 Ona chodí na dialýzu třikrát týdně?
00:36:06 -Máte čaj nebo něco?
-Čaj máme.
00:36:08 -Máte pořádný čaj?
-Jak myslíte pořádný?
00:36:11 -Mi tam dejte aspoň víc těch sáčků.
-Kolik?
00:36:14 -Aspoň čtyři.
-A bude to takhle do hrnku? -Jo.
00:36:17 Když jsem nafetovanej, tak mám nápadů milion. Jenomže to napíšu
00:36:20 a pak to všechno vyházím. Za prvý číst se to nedá
00:36:23 a potom je to zmatený, takže lepší střízlivej.
00:36:27 -A cukru chcete kolik?
-Žádnej.
00:36:31 Čtyři sáčky čaje.
00:36:39 Můj literární problém je teď ten, že to co teď píšu momentálně,
00:36:42 tak nevím, co s tím.
00:36:45 Podívej, Heleno, jak jsem ti psal, že nemám papíry,
00:36:47 já nevím, jestli jsi tomu věřila. Podívej se. Tady to je rozsudek.
00:36:52 To je ten můj rozsudek. Teď se dívej.
00:36:55 Ten je popsanej z druhý strany, kde jsou ty volný stránky všude.
00:36:58 Jsem neměl papír, tak jsem to psal na zadní stránky rozsudku,
00:37:01 protože jsem neměl papír.
00:37:03 Tady je čajíček a máte to za osm korun, ano?
00:37:09 Když jsem psal tamto předtím, tak jsem s formou nijak problémy neměl.
00:37:12 Jsem to vymyslel nějak, a pak jsem to tak dělal.
00:37:15 Ale u toho posledního mám problémy s formou, protože to chci napsat
00:37:18 nějak tak, aby to vyznělo tak, jak já chci - syrově a tak nějak.
00:37:21 Ale ještě furt nevím, jakou formou to udělám,
00:37:25 jak to budu střídat. Jestli jako deníky, pak jako dopisy,
00:37:28 pak jako vlastní příběh. Ještě nevím, jak to udělám.
00:37:34 No ale to všechno dneska postmoderní doba připouští.
00:37:38 Ale právě chci tomu dát nějakou formu, aby to nebyl nějakej zmatek,
00:37:41 nějakej kovošrot. Prostě nějaký naházený halabala.
00:37:44 Aby se to prostě aspoň nějak opakovalo.
00:37:49 Furt lepší než chlastat.
00:37:54 Čeho se bojíš?
00:37:56 Toho, co bude. Ale jak říká ten Albert Einstein nebo kdo:
00:38:00 Nikdy nespěchej na budoucnost, i tak přijde sama dost rychle.
00:38:03 Tak uvidíme, jak to dopadne. Kdy přijde.
00:38:08 To dám do popelníku. Stejně to nemají kam dávat.
00:38:15 Kam na to chodíš na ty citáty? Einstein. Shakespeare...
00:38:19 Člověk si to přečte a pak si to pamatuje.
00:38:25 Předevčírem si mě volala ta naše paní psycholožka
00:38:28 a začala mi tam číst Freuda. Já už nevím o čem.
00:38:32 A jako naschvál, tolik let jsem ho nečetl, a po šesti letech
00:38:35 jsem si vzpomněl a ten citát jsem jí doplnil.
00:38:37 A ona mě nechtěla pustit a chtěla, abych tam šel k ní.
00:38:40 Ona tam má takový to oddělení pro ty, co jsou v krizi.
00:38:43 A že si se mnou bude povídat. Musela vynaložit všechny
00:38:46 diplomatický schopnosti, abych ji neposlal do prdele.
00:38:50 A posílal jsem tam vychovatele, že mě jako potřebuje na baráku,
00:38:52 abych nemusel jít tam k ní si povídat.
00:39:02 Ještě ani nevím, kam pojedu. Nic. Uvidíme, jak to bude.
00:39:06 A nejhorší je nějaká nejasná obava, nejasný strach,
00:39:09 protože za tu dobu, za šest let ty moje neurony v mozku
00:39:13 nebyly schopny vykonstruovat jedinou normální myšlenku,
00:39:16 co vlastně budu přesně dělat.
00:39:19 Vím, že třeba teď mě psát bavilo v base.
00:39:21 Teď je možný, že mi to venku vůbec nebude psát.
00:39:24 Že to, co je rozpesaný, ještě někde zahodím ve finále.
00:39:26 Ale prostě nevím, co budu dělat.
00:39:28 -Dejte mi ten Rock Report a Mladou frontu. -29.
00:39:30 Nejistota. Ne jako strach o sebe, protože o sebe se vždycky
00:39:33 nějak postarám. Nic horšího než zavřít se mi stát nemůže.
00:39:37 Už nechci prostě, ale nevím jak.
00:39:55 Milá Heleno, 17.6. mě pustili a 25.6. jsem neměl ani korunu.
00:40:01 Šel jsem makat do baru načerno. Málo peněz.
00:40:04 Hádky s Evou, bez práce, bez peněz bez bytu.
00:40:07 Ubytovny plný, hotely drahý. Moje myšlení: Přece nepůjdu na nádraží.
00:40:10 Šel jsem tedy udělat byt.
00:40:12 Věděl jsem, že je stejně jenom otázkou času, kdy mě seberou,
00:40:15 a v duchu jsem si spočítal, kolik mi můžou dokázat.
00:40:32 16.8.1999
00:40:35 Milá Heleno, moc a moc zdravím. Dlouho jsem nenapsal.
00:40:38 Zaprvé se nic neděje a potom vím, že máš pořád co dělat.
00:40:42 Taky mě napadlo, že ti takový život závidím.
00:40:44 Pořád mít práci, kterou člověk chce dělat.
00:40:48 V Blesku psali: Hrdina dokumentu opět na šikmé ploše.
00:40:51 Vyčíslili škodu na 790 tisíc. Myslím, že všechno mi nedokážou.
00:40:56 Jinak v Jihočeských listech mi věnovali zprávu hned v úvodníku
00:41:00 s třičtvrtěstránkovým pokračováním uvnitř.
00:41:03 Spisovatel si svobody moc neužil.
00:41:06 A jsem zas tady.
00:41:08 Už mám smlouvu na druhou knížku Bohové s.r.o. Vyjde v listopadu.
00:41:11 P.S.1. Jsem nepolepšitelný kriminálník a blbec.
00:41:30 20.3.2000 Milá Heleno, knížka Bohové s.r.o. už vyšla
00:41:35 a hned jak budu mít možnost, ti ji pošlu.
00:41:38 Jsem rád, že vyšla, protože si připadám už skoro jako spisovatel.
00:41:42 Nedávno jsem přečetl devět románů od Grahama Greena a zjistil jsem,
00:41:46 že takhle nikdy v životě psát nebudu.
00:41:49 Dneska mi je devětadvacet, takže ještě mám čas,
00:41:52 než mi bude těch třicet, abych něco stihnul v tom životě,
00:41:55 ale nevím, jak to půjde dál.
00:42:00 Jo, jo.
00:42:02 Ta basa, ať je to, jak chce, tak je sice nepříjemná,
00:42:05 ale ty určitý pocity nějakých hodnot a jistot tady má člověk,
00:42:10 kterej je zvyklej tady sedět od patnácti.
00:42:13 Takže já si myslím, že spousta lidí se sem vrací,
00:42:16 ne že by jim to chybělo, ta basa, ale prostě vrací se sem s tím,
00:42:20 že umí tady žít na rozdíl od toho, jak je to venku.
00:42:25 Venku je to tisíckrát lepší, ale venku je to samej problém.
00:42:29 V base problémy neexistujou.
00:42:43 Milá Heleno, moc a moc tě zdravím.
00:42:46 Musím se přiznat, že opravdu normálně bohužel žít asi neumím
00:42:50 a mám strach z dalších let basy. Ta mělkost existence mě zabíjí.
00:42:55 Jakej je smysl tý existence? No tak jsem slepej čím dál tím víc.
00:43:00 Už takhle zkaženej život a ještě slepej.
00:43:02 To už žádnej smysl nevidím teda.
00:43:04 Co když je to taková zkouška,
00:43:07 když neoslepneš, abys pak konal dobrý skutky?
00:43:10 Jasně. A řekne mi někdo, co to je dobrej skutek?
00:43:14 -To by se dalo nějak zjistit, ne?
-No. A teď proč to zjišťovat?
00:43:20 -No tak něco za něco.
-Ale jo. Tak jsou lidi,
00:43:23 který vůči mně konaj dobrý skutky, dejme tomu, jo.
00:43:25 Já třeba ne, ale já nevím, jakej by mělo smysl,
00:43:29 kdybych já nějaký dobrý skutky konal vůči někomu.
00:43:32 Teď jde o to, jestli by o to někdo stál, to zaprvý.
00:43:35 Já myslím, že lidi by stáli spíš o to něco dostat, něco vydělat.
00:43:40 To jo. Ale dobrej skutek? To maximálně nějaká holka,
00:43:43 která je zrovna zamilovaná do mě. Tak tý se líbí dobrý skutky.
00:43:47 Ale jinak pochybuju, že je na světě někdo, kdo stojí o dobrý skutky.
00:43:52 -A tohle je kdo?
-Eva.
00:43:55 -A to dítě?
-To je Péťa malej.
00:43:58 -To je to tvoje dítě?
-Jestli je moje, tak jo.
00:44:01 Já jsem jí řekl, že otcovství podepisovat nebudu.
00:44:03 -Ani teď, když jsem byl venku.
-A co ona říká?
00:44:07 Ona říká, že jo. A když ji naštvu, tak ne.
00:44:10 Tak jak to mám zjišťovat? Mně to je celkem jedno.
00:44:13 Já ho beru jako svýho. A když jsem venku, tak se tak chovám.
00:44:17 Tady je, jak byla v nemocnici.
00:44:28 Tak jsem dostal takovej dopis, co mi napsal Peťa.
00:44:31 Že je spokojenej, já jsem prý taky spokojenej,
00:44:34 aspoň jak mu píšu v dopisech, ale maminka spokojená není.
00:44:39 Z toho posledního dopisu, co mi píše, má zase problémy
00:44:43 nějaký s tou ledvinou. Chodí na dialýzu třikrát tejdně
00:44:46 od sedmi do dvanácti. Pro ni jezdí sanitka.
00:44:48 Předtím, jak jí dali ledvinu, tak se nějak neuchytila nebo co.
00:44:52 Pak měla nějaký problémy, přestala jíst prášky.
00:44:55 Asi se chtěla zesebevraždit, nebo já nevím.
00:45:00 Teroristé zaútočili na Spojené státy.
00:45:02 Napadli Washington a New York.
00:45:05 Česká armáda vyhlásila pohotovost, zpřísňují se bezpečnostní opatření.
00:45:09 Na americká velkoměsta New York a Washington se zřítilo několik
00:45:12 letadel, která byla unesena. Hlášeny jsou i další exploze.
00:45:16 Dvě letadla narazila do budov Světového obchodního centra...
00:45:20 Co je novýho? Tak novýho je konečná nějaká diagnóza,
00:45:23 kterou mi aspoň našli. Našli nějaký maligní buňky,
00:45:26 takže to i blbýmu bude jasný, že je to rakovina, nebo něco takovýho.
00:45:30 Ale tak zatím mě to nijak nebere. Kromě bolestí hlavy
00:45:33 a toho, že hubnu, tak jinak je to v pořádku.
00:45:42 -Takže tlak máte sto třicet.
-Díky.
00:45:46 Za necelé dvě hodiny oba mrakodrapy spadly.
00:45:49 Lidé, úředníci, vojáci, hosté začali utíkat k nouzovým východům.
00:45:53 Někteří křičeli, ale nutno říci, že evakuace byla dobře zorganizovaná.
00:45:57 Kdyby se mě někdo zeptal, jestli existuje bůh, tak mu řeknu: Ne.
00:46:00 Ale když se mě někdo zeptá, jestli existuje nekonečno, řeknu: Nevím.
00:46:06 Ono se to dobře mudruje těm filosofům a všem možným,
00:46:09 kteří se můžou zabejvat pouze smyslem života,
00:46:13 když nemají jiný starosti,
00:46:15 než právě hledat smysl života nebo o tom psát nějaký pojednání.
00:46:19 Chtít něco předat lidstvu,
00:46:21 a přitom nemít nějaký ty existenční starosti.
00:46:25 Moje největší starost je ta existenční,
00:46:28 pak teprve si můžu dovolit všechno ostatní.
00:46:31 -Takže jak dál, nevím.
-Třeba psát je smysl?
00:46:36 Psát. Já kolikrát o tom přemejšlím a zjišťuju,
00:46:40 že nebude problém napsat něco jednoduchýho, rychlýho,
00:46:44 co se lidem bude líbit. Kdežto když napíšu
00:46:47 a pošlu nakladatelovi rukopis, kde si myslím, že se snažím
00:46:49 o nějaký hlubší něco, cosi, tak mi napíše:
00:46:54 Není to špatný, ale nemám momentálně v úmyslu vám to vydat.
00:46:59 Takže snažit se psát je východisko z toho,
00:47:03 že tady člověk unikne tý realitě basy.
00:47:06 Dokonce se mi podaří, když se mi daří psát,
00:47:09 uniknout i realitě života vůbec,
00:47:12 protože ta realita se mi nelíbí ani trošku.
00:47:17 Kdyby jednou někdy nepřijela nějaká pani Třeštíková
00:47:20 a nenatočila mě, tak jsem do dneška recidivista
00:47:23 a nedokázal jsem nic. Takhle, dejme tomu, o mně píšou v novinách,
00:47:27 vydávám knížky, píšu rukopisy.
00:47:31 Ale co bych dokázal sám, to si nedokážu představit.
00:47:34 -Třeba bys k tomu dospěl i sám.
-Věříš tomu? Já ne.
00:47:37 Mě zajímá život jako celek, prostě o něm přemejšlet.
00:47:42 Nebo snažit se nějak formulovat alespoň sám pro sebe
00:47:47 ten smysl toho, co člověk dělá, nebo co by měl dělat
00:47:51 a co chce dělat. Kdežto ti lidi to mají,
00:47:55 v tomhle jim to zase závidím, že si nedělají takový problémy.
00:47:58 Oni to prostě ví, co budou dělat. Oni prostě vylezou,
00:48:02 budou dělat tamto, tamto, tamto a mají jasno.
00:48:06 Já bych chtěl mít taky tak jasno. Bylo by to jednodušší.
00:48:14 To je jediný, co bych chtěl. Mít jasno.
00:48:17 Mít jasno o svý budoucnosti nebo o svým životě.
00:48:31 Ji jsem měl rád. I když jsme se furt hádali a rozcházeli,
00:48:35 tak ale furt jsem měl nějakou jistotu.
00:48:38 Takhle už ne.
00:48:40 Mě bolí zub. Byl jsem dvanáct let zdravej a najednou jsem nemocnej.
00:48:45 A potom mi někdo řekne, jako tím to nechci zdůvodňovat,
00:48:48 pak mi někdo řekne něco o bohovi nebo o něčem takovým.
00:48:52 Trpím dihydromexační nemocí mozku.
00:48:57 K tomu latinsky to je sklerosis multiplex.
00:49:02 To je mozkomíšní skleróza.
00:49:05 Potom... Jak se to jmenuje?
00:49:13 Pane dozorce, prosím vás, mohl bych dostat něčeho napít,
00:49:17 jestli je tady záchod nebo něco?
00:49:21 Tak, poslední slovo.
00:49:23 Poslední slovo?
00:49:26 Třeba celého filmu. Jestli neseženu peníze.
00:49:29 Prosím vás, mohl bych dostat něco napít nebo něco,
00:49:33 protože jak beru...
-Tady asi nic není.
00:49:35 Já fakt nevím, co bych ti měl říct. Já bych ti toho chtěl říct tolik,
00:49:39 nebo tolik bych toho chtěl říct. Já myslím, že lepší bude
00:49:43 to říct u kafe někde potom venku. Teď spíš, co bys chtěla slyšet
00:49:47 do filmu, by mě zajímalo.
-Ten film je tvoje dílo, ne moje.
00:49:51 Tvoje dílo. Já jsem jenom satyr.
00:49:54 To není pravda. Ta témata tam vnášíš ty.
00:49:58 Vnáším tam já témata? Na tvoje otázky ale.
00:50:01 Tobě se chci ještě jednou omluvit za to,
00:50:03 co se stalo v roce 90 nebo 92. Já už si to nepamatuju.
00:50:07 Když už je konec toho filmu, tak ať to tam aspoň zazní, aspoň jednou.
00:50:14 Myslíš, že se ještě někdy uvidíme kromě natáčení?
00:50:17 To záleží na tobě. Já sám za tebou nepojedu.
00:50:20 Mně by to připadalo, abych tak řekl, trapný.
00:50:24 Co myslíš ty? Přijmeš pozvání, když za tebou přijedu do Prahy
00:50:29 jako normální člověk, ne jako kriminálník,
00:50:31 kterej potřebuje zrovna pomoct zase?
00:50:35 -To jsem rád.
-Na kafe?
00:50:37 Třeba. Já nevím. Ono to zní před kamerou jako takový patetický,
00:50:43 ale já už jsem si na tebe zvykl
00:50:46 od osmdesátýho osmýho roku, nebo odkdy mě točíš.
00:50:49 To máš čtrnáct let. Čtrnáct let!
00:50:52 Za čtrnáct let jsem se s vlastní mámou viděl asi tak šestkrát,
00:50:55 kdežto s tebou jsem se viděl desetkrát tolik přibližně.
00:51:02 Zvyk je železná košile. Pamatuješ si na ty dopisy,
00:51:04 jak jsem ti psal švabachem? Jsem byl do tebe v tý době
00:51:07 dokonce asi i zamilovanej. To už si ani nepamatuji.
00:51:11 Tak teď už to je jedno. Teď tě beru jako člověka, kterej...
00:51:16 Jak jsem se tě zeptal tenkrát v nemocnici. Pamatuješ si to?
00:51:20 Já nevím, jestli to může být do kamery, nebo nemůže.
00:51:23 Jestli mě bereš jenom jako objekt zkoumání,
00:51:25 nebo jestli ke mně máš taky nějakej jinej vztah
00:51:28 než jenom jako k objektu, kterýho natáčíš.
00:51:31 -Dokážeš na to odpovědět normálně?
-Co jsem řekla tehdy?
00:51:35 To už si nepamatuju.
00:51:39 Tak nikdo není jenom objekt zkoumání.
00:51:43 Jasně. Ale to můžeš říct úplně o každým. Pardon.
00:51:47 Tak já to ještě vydržím, když tady není voda.
00:51:50 Nikdo nebyl nikdy jenom objekt zkoumání.
00:51:53 Aspoň tak. Aspoň tak. Děkuju.
00:51:57 V patnáct hodin.
00:52:00 -Ty přijdeš sama?
-Já přijdu s kamerou.
00:52:05 S kamerou. Dobře. Tak já přijdu sám.
00:52:08 -Já myslím, že se uvidíme.
-Já doufám.
00:52:11 -Na shledanou. -Ahoj.
-Čau, tebe znám dlouho.
00:52:14 Čau! Na shledanou.
00:52:17 Ať tam máš zvuk nějakej. Měj se zatím. Na shledanou.
00:52:21 -Ahoj.
-Mějte se fajn.
00:52:24 Tohle se mi líbilo. Můžeš to říct ještě jednou?
00:52:27 -Ahoj! -Ahoj!
-Děkuju. Takový zvučný.
00:52:30 Začátek tichej a konec zvučnej. To říká málokdo. Ahoj.
00:52:49 Teď vlastně poprvý jsem tady v Praze venku na svobodě,
00:52:51 protože od roku 87 jsem soustavně ve výkonu trestu vždycky na podzim.
00:52:59 Tak si tak můžu vychutnávat krásy podzimu aspoň v civilním sektoru.
00:53:06 Zájezdy.
00:53:08 Jsem si vždycky říkal, že jsem taky mohl jezdit na takový zájezdy,
00:53:11 když jsem byl mladej. Bohužel jsem to nestihl.
00:53:15 Teď mi je přes třicet, tak už těžko můžu jezdit na zájezdy
00:53:17 s nějakejma náctiletejma.
00:53:27 Studánky. To je přechod do Německa
00:53:30 na hranicích na Šumavě. A zařízení, ve kterým pracuju?
00:53:33 No, tak to je různý. To je, slušně řečeno, bordel.
00:53:37 Noční klub je tam napsáno. Noční klub Žaneta nebo Nikola,
00:53:40 podle toho, kde zrovna jsi. Je to lepší, než se furt flákat
00:53:43 a někoho furt někde okrádat a přepadat.
00:53:47 Takhle je to pohodlnější.
00:53:51 I když peněz se tam taky moc nevydělá, protože co vydělám,
00:53:54 to zase utratím hned, takže to vyjde nastejno.
00:54:08 Já nevím. Já bych chtěl napsat něco o životě.
00:54:12 O životě tak, aby to vypadalo jako skutečně
00:54:16 a aby to bylo čtivý třeba jako Běžec.
00:54:19 Aby to bylo krásně za sebou.
00:54:23 Aby to bylo jako melodie bez nějakejch těch disharmonií.
00:54:29 Zatím ještě toho nejsem schopnej to napsat.
00:54:32 Možná až budu mít někde klid venku, tak možná.
00:54:35 Bez těch barů a bez ženskejch, tak to možná zvládnu.
00:54:39 Jinak asi těžko.
00:54:54 Láska, to je to nejlepší. Já nemám žádný starosti aspoň.
00:54:57 Myslím jenom na to, co budeme dělat
00:54:59 a maximálně kde seženeme práci nebo něco takovýho.
00:55:03 A jinak vůbec žádný starosti, protože na život stačí pár peněz,
00:55:06 když jsem s někým a bydlím s ním v bytě.
00:55:09 Nepotřebuju peníze na hotely, na ubytovny a na motely a do podniků.
00:55:13 Takhle jsem seděl furt v barech a všude možně,
00:55:15 samý známý jenom náhodný na pár dní.
00:55:19 A to bylo finančně náročnější stokrát, než takhle být s někým.
00:55:23 -Vidíte, jakou máte zásluhu, Katarino? -Já vím.
00:55:26 A teď jsi řekla to samý, co říkaj všichni ostatní.
00:55:29 Ty říkáš tady to, oni říkají, že díky ní ještě nejsem zavřenej.
00:55:32 To říkal táta i bráchové.
00:55:36 Tak já doufám, že to už nebudeš nikdy, ne?
00:55:39 Já taky doufám, že ne. Taky v to doufáš?
00:55:43 -Já jsem ti to říkala, že jo.
-Budete ho hlídat?
00:55:47 -Pokud to půjde, tak samozřejmě.
-Ona říkala, že do basy mě nepustí.
00:55:51 Jsi říkala, že za mnou nepojedeš, do basy nepřijdeš,
00:55:53 tak já už nemůžu do basy.
-Ne.
00:55:56 Všecko mi řekl. Četla jsem knihu, viděla jsem film.
00:56:01 Tak myslím, že ano.
00:56:06 Žiju legálně, teda nedělám nic.
00:56:09 Jinak prodávám chlast, abych to tak řekl. Alkohol.
00:56:13 Všude možně po hospodách. Odkud pochází, na to se neptám,
00:56:16 protože to je každýmu jasný. Ale já ho jenom prodávám,
00:56:19 takže mi to může bejt jedno. A ten profit, kterej se vydělá,
00:56:23 tak to jsou moje peníze.
00:56:28 Já si tam chci sehnat zaměstnání a uvidím, jak to půjde dál.
00:56:33 Když ne, tak nevím, asi pojedu zpátky domů a pomůžou mi rodiče.
00:56:38 Asi tak.
00:56:41 Stále mi to navrhují vlastně, abych se vrátila domů.
00:56:45 Oni ti to nenavrhují rodiče, oni na tom trvají pomalu.
00:56:50 Nic kladnýho na mě nevidí, to já se jim taky nedivím.
00:56:53 Byli zásadně proti, aby Katka se mnou odjela.
00:57:00 Život je krásnej, to je fakt. Doufám, že bude ještě lepší.
00:57:05 Co víc k tomu dodat? Ať to trvá déle.
00:57:08 Protože věčně těžko, že jo.
00:57:21 TELEFONÁT:Heleno, já nevím, kam mám jít, co mám dělat.
00:57:24 Já jsem tady asi od sedmi na nádraží, ještě k tomu nejsem sám.
00:57:26 Chtěl jsem jet na Slovensko. Máme tady třicet kilo bagáž,
00:57:30 nemáme vůbec nic. Telefon je v prdeli, peníze jsou v píči.
00:57:34 Ona si vezla celou vejplatu, ta, co jede se mnou.
00:57:37 Dělala v Kappě v Budějicích. Já se ti potřebuju dovolat,
00:57:40 nemůžu tady nikoho sehnat. Já ti zavolám zase pozdějc. Čau.
00:58:06 Ahoj Heleno, píšu zase z basy. Nic moc.
00:58:09 5.1. jsem sebral v obchodě tři fernety a hned dostal deset měsíců
00:58:13 za 700, protože jsem recidivista. Raději jsem měl dělat byty
00:58:17 a nesnažit se o něco, co nejde. Chci tě poprosit,
00:58:20 zavolej, prosím tě, jestli je Katka doma, a najdi její přesnou adresu.
00:58:24 Katka vůbec neví, kde jsem, a já si její přesnou adresu nepamatuju.
00:59:01 Vlevo! Vpravo! V bok!
00:59:12 Uklidni se, Ifigenie.
00:59:15 Musíš si dobře promyslet, co teď uděláš.
00:59:18 Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu
00:59:24 a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
00:59:29 Ale je to žena, kterou miluji.
00:59:36 Čestné prohlášení. Podepsaná Kubicová Katarina, svobodná
00:59:41 prohlašuji, že žiju s René Prášilem bytem Nádražní 33, České Budějovice
00:59:44 Česká republika ve společném vztahu jako druh s druhem od 5.12.2002.
00:59:49 Vztah nadále trvá.
00:59:52 Poslala mi ho. Přitom ho tam měla asi šest let nebo jak dlouho.
00:59:57 Chci tě. Navždy. Celého.
01:00:00 Miluju tě moc, moc, moc, moc, moc. Nejvíc na světě.
01:00:02 Prosím tě, vrať se mi, lásko. Milující Kateřina.
01:00:06 -Myslíš, že jsi pro ni terno?
-Já myslím, že pro ni terno nejsem,
01:00:10 ale určitě jsem lepší než ty ostatní, co měla do teďka.
01:00:14 To je ve vaně. To jsme bydleli na Žižkovci.
01:00:17 To je asi jediná fotka, kterou jsem fotil, tady z těch všech.
01:00:21 Ukaž.
01:00:27 Dobrý den.
01:00:29 Pane Plášile, posaďte se.
01:00:33 Předmětem dnešního jednání je rozhodnutí o vaší žádosti
01:00:36 o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
01:00:40 -Trváte na jejím projednání?
-Ano. -Dobře.
01:00:46 Teď jsem si koupil novy timexy, když ne nic jinýho.
01:00:50 Podle paragrafu 61 odstavec 1 trestního zákona
01:00:53 se žádost odsouzeného René Plášila ze dne 8.ledna 2004
01:00:58 spisové značky 1T3/2004 zamítá.
01:01:03 Dosavadní život odsouzeného nedává záruku dalšího řádného života
01:01:08 v případě, že bude jeho žádosti vyhověno.
01:01:11 Bude státní zástupkyně podávat stížnost na rozhodnutí soudu?
01:01:14 -Ne. Já se vzdávám práva stížnosti.
-Takže je to všechno.
01:01:17 To rozhodnutí vám bude doručeno písemně.
01:01:20 Jednání je skončeno a můžete odejít.
01:01:29 Ono to je prakticky jedno, jestli mě pustí teď, nebo ne.
01:01:34 Akorát blbý je to, že jsem počítal s tím, že fakt vylezu.
01:01:37 Kdybych vylezl v létě, tak by to třeba s tou Katkou ještě šlo.
01:01:40 Když vylezu v listopadu, budu zase sám, takže mi nezbejvá nic jinýho,
01:01:44 než to, co jsem dělal vždycky. Nevím.
01:01:47 Je to škoda, byla s ní sranda. Měl jsem ji rád.
01:01:50 Fakt jsem byl zamilovanej a vlastně ještě jsem,
01:01:53 ale už mám na ni taky vztek.
01:02:00 Bylo mi třicet tři, ale já jsem to nijak neslavil,
01:02:02 jsem si vzal pár prášků.
01:02:06 Prostě nevím.
01:02:08 Mně to připadá, že pořád padám někam níž a níž a níž a níž.
01:02:14 Ne jako před lidma... Mně jsou vcelku ukradený ty lidi,
01:02:17 mezi kterýma žiju v tý base. Ale sám před sebou.
01:02:21 TELEVIZE: Za chvíli budeme součástí velké Evropy...
01:02:24 Mám pochybu, že se to nějak změní.
01:02:28 Jedině tím, že bych fakt už konečně začal dělat
01:02:31 pořádnou trestnou činnost, protože legálně...
01:02:35 Zkoušel jsem to mockrát.
01:02:37 TELEVIZE: Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!
01:02:48 A co to je pořádná trestná činnost?
01:02:50 Mně vždycky bylo líto těch lidí jako je přepadat,
01:02:54 při tom jim nějak ubližovat. Ale je to nejrychlejší způsob
01:02:57 kromě fetu, jak ty peníze sehnat.
01:03:02 ...kdy den tě ráno probudí ódou na radost.
01:03:09 Kde ví, jak chutná zázrak, tam lásky klidné jsou,
01:03:17 jak blesk přijde zmoudření, vášně pominou...
01:03:22 Milá Heleno, moc zdravím.
01:03:24 Svět se zbláznil kompletně, to je jedna z možností.
01:03:27 Anebo vše je normální a výjimkou z toho jsem já.
01:03:29 Se mnou to moc dobře nevypadá hlavně díky Katce a tomu,
01:03:32 že nepřišla na návštěvu a od té doby nenapsala.
01:03:35 Když tak jí, prosím, zavolej proč, ať to neposeru úplně.
01:03:39 Faktem je, že tohle moje trauma vypadá dobře na papíře
01:03:43 té nové knížky, ale mně moc dobře není. Zasraný fety.
01:03:46 I tak ji miluji. Je ti asi jasné, jak si bez práce vydělává na fety
01:03:51 a chlast. Z toho mi je špatně. Zasraná bezmocnost. Jsem v prdeli.
01:04:25 Dobře. Já to zařídím.
01:04:28 Ta registrace bude trvat dlouho, to ti dřív vyřídí ten živnosťák.
01:04:33 Já už jsem napsal, jak budou vypadat ty reklamní letáky,
01:04:36 co se rozdá.
01:04:37 Teď plánujeme, že uděláme tu dovážkovou službu,
01:04:41 asi tak nějak. Většinu zboží budeme vozit z Čech,
01:04:44 protože tady je levnější, a prodá se se ziskem na Slovensku,
01:04:46 takže maximálně budu krátit daně. Ale já myslím, že do určitý částky,
01:04:50 asi do 80 tisíc se to nedaní. Clo by se mělo asi platit,
01:04:54 ale když to budeme převážet po malých částech,
01:04:56 tak vlastně ani nepácháme žádnej trestnej čin.
01:05:00 Na Slovensku jsem netrestaný člověk a když si vyřídím trvalý bydliště,
01:05:04 tak si můžu požádat o živnostenskej list. A není co řešit.
01:05:10 Dobrý den, pane Kubica. Tady Plášil.
01:05:14 Už jste našli Katku? Já jsem tady v Čechách.
01:05:18 My jsme byli domluvený, že ji sem odvezu.
01:05:20 Já bych ji dostal z těch fetů zasranejch. Jenže Románek to věděl,
01:05:23 ten, co je s ní, tak ji prostě v sobotu nadopoval.
01:05:26 Já jsem ji od soboty nenašel i když jsem ji hledal úplně všude.
01:05:29 Utratil jsem všechny prachy za to hledání. On ji prostě někam zašil.
01:05:33 Já mám u sebe všechny její papíry na Slovensku, všechny její věci,
01:05:37 ji to nezajímá. Ona se nepřevlíká, nemyje, nic.
01:05:40 On to prostě do ní dopuje. Ona se mnou byla dva, tři dny, pohoda.
01:05:45 Pak Roman už to nemohl vydržet, tak jí samozřejmě zas přinesl herák
01:05:48 a zase to bylo v prdeli. Tak já už nevím, co s nima mám dělat.
01:05:50 To ho mám nechat zavřít toho Romana, nebo co?
01:05:56 Říkali o mně, že jsem citově deprivovanej,
01:05:59 tak teď jsem absolutně. Jsem úplně zlikvidovanej,
01:06:02 protože v tom mám zmatek. Jedno vím určitě - že je mi líto Katky -
01:06:07 ale už je to spíš soucit než láska, protože...
01:06:10 Já jsem ji miloval ještě do tý doby, než jsem ji viděl.
01:06:13 Jak jsem ji viděl, tak už to bylo horší, protože už to nebyla
01:06:16 ta ženská, kterou znám z fotek a která mě opouštěla.
01:06:19 Ale už to byla o deset let, o pět starší ženská s vráskama,
01:06:24 s povadlou pletí, nebo jak se tomu říká.
01:06:28 Pak jsem zjistil, že ani v posteli mě to nebaví.
01:06:38 Takže co je tvůj cíl?
01:06:41 To já právě nevím.
01:06:45 To je blbá otázka. To nevím.
01:06:48 Předtím jsem chtěl bejt s Katkou a bejt venku.
01:06:50 Co chci teď, já nevím.
01:07:01 28.3.2005
01:07:04 Milá Heleno, tak píšu jako vždy z basy. Nic jsem neprovedl.
01:07:08 V roce 2003 jsem dostal soudně odpracovat 400 hodin,
01:07:10 na což jsem se vykašlal. Místo toho mi dali 200 dní.
01:07:13 To se dá vydržet. Horší je, že spořitelna chce splátky za auto,
01:07:16 i když jsem jim napsal, že nejsem schopen platit.
01:07:19 Tudíž z toho asi bude průser.
01:07:22 Katka o tom, že jsem v base, neví.
01:07:29 Je to krásný tady. Celý dopoledne sledovat ty zasraný seriály.
01:07:33 Od rána do večera. Už to znám nazpaměť.
01:07:36 Venku se zas nepodívám na televizi aspoň půl roku.
01:07:41 Milá Heleno, začínám být pomalu v base nešťastný z lidí kolem sebe.
01:07:45 Těm současným raději neříkám o autorství několika knih,
01:07:48 nebo že mne cokoliv zajímá. Proto mě pobyt za mřížemi ubíjí.
01:07:52 Ne režim a bachaři. Muklové. Samý idiot kolem. Musím pryč.
01:08:02 Nemám náladu na nic, dokonce ani psát, číst, spát, jíst.
01:08:06 Jako nejhnusnější podzimní den plný sraček a problémů.
01:08:10 Prohlížím pornočasáky, v každém alespoň jedna fotka Katky.
01:08:13 Alespoň upoutávka na nějakou hotlinku.
01:08:16 Opravdu povzbuzující vědomí neumění zaprvé žít normálně
01:08:19 a pak si vybrat normální partnerku. Jedna katastrofa za druhou.
01:08:24 A co víš teď o Katce?
01:08:27 Jenom to, co vidím v pornočasácích zatím.
01:08:31 Já jsem to studoval. Úplně jsem si vzal lupu a každou pihu,
01:08:34 co znám a všechno možný. A tady to.
01:08:38 -Já si myslím, že to není ona.
-No bohužel je.
01:08:46 Na těch posledních, co jsem teď viděl, tam je vyloženě sjetá.
01:09:10 -Sobotní události pro vás.
-I ode mě.
01:09:13 Lidovci už mají pátého člena do svého ministerského týmu.
01:09:16 Ženu, která k jejich straně nemá žádný vztah.
01:09:19 Přesto v jejich barvách se vší pravděpodobností zamíří
01:09:21 do čela české kultury. Dokumentaristka Helena Třeštíková.
01:09:26 Mezilidské vztahy. Životní téma sedmapadesátileté režisérky...
01:09:30 Milá Heleno, možná tenhle dopis je poslední,
01:09:32 co si mezi sebou vyměňujeme. Před minutou hlásili tvou kandidaturu
01:09:36 na post ministra. Fakt gól.
01:09:39 V každém případě dojde k mnoha změnám a mne se týká pouze ta,
01:09:43 trochu dost bolestná, že na mne již nebude čas.
01:09:46 Jasný, ty jsi mě brala jako objekt pro svoji tvorbu.
01:09:49 Teď sotva budeš sedět se svým notesem a scénářem
01:09:52 vedle kameramana a klást mi otázky. Asi dlouho ne a moc mě to mrzí.
01:09:56 Ale vyvolala jsi ve mně ten niterný pocit,
01:09:58 že nejsem úplně zbytečně na tomto světě.
01:10:00 Pane prezidente, dovolte mi, abych vám představil složení nové vlády.
01:10:04 Zjišťuji, že veškeré konvence jsou na nic i v literatuře.
01:10:09 Všechno píšu na novém hajzlu luxusní cely číslo 320
01:10:12 valdické věznice přes noc. To je na hajzlu klid.
01:10:15 Proč píšu? Chce se mi.
01:10:18 Klaus i přes své výhrady k některým jménům ministrům poblahopřál.
01:10:23 Mám vztek, deprese, nechuť k jídlu a chuť šoustat.
01:10:26 Jsem zbytečný cizopasník lidstva. Renda
01:10:32 -Jsou plný záchody.
-Protože je po obědě.
01:10:39 Na záchodě píšeš, jo? Na záchodě?
01:10:41 No tak tady ne, to je jasný, že ne.
01:10:48 23.1.2007
01:10:51 Milá Heleno, prý jsi dodala rezignaci na funkci.
01:10:54 Ani se nedivím. Tady se nic neděje,
01:10:57 pořád stejná pakárna od rána do večera. Měj se co nejlépe.
01:11:01 Jsi vždy svoje, tak co nějaká vláda? René
01:11:13 Já jsem založil spolek. Potvrzeno ministerstvem vnitra.
01:11:16 To uvidíš zase na jiným papíru.
01:11:18 Tak jsem se nechal jmenovat prezidentem výkonným.
01:11:21 Takže já rozhoduju o padesáti procentech.
01:11:24 Někdy tam přijde čtrnáct tisíc, někdy tam přijde devadesát tisíc.
01:11:27 -A to mě teď živí.
-A co to je za spolek?
01:11:30 Společnost proti tabáku.
01:11:34 Víš jak? Nechal vytisknout pár těch letáků.
01:11:40 Nějaká škola ti půjčí tři, čtyři holky, který to rozdávaj celej den.
01:11:44 Dáš jim dvě, tři stovky, takže činnost vykazuješ,
01:11:47 nějaký plakáty taky.
01:11:48 No a poslední bod je podpora umělecké činnosti členů spolku.
01:11:54 Tak aspoň když si tu poslední knížku, jak mám u advokátky,
01:11:58 vydám sám, tak aspoň na tom vydělám.
01:12:03 -Co máma?
-Teď úplně v pohodě.
01:12:07 Vypadá spokojená. A bohatá hlavně. Dokonce mě pozvala.
01:12:13 Mám přijet v zimě, až budu mít rolák a rukavice.
01:12:20 Na mě.
01:12:23 Tak. A poklop hlavu trošku. Tak. To je ono.
01:12:31 Doufám, že tady ty zasraný Valdice už v životě neuvidím.
01:12:36 Já to říkám pokaždý, ale tenhle dřez mě fakt sere ze všech nejvíc.
01:12:42 Protože tady už se fakt nedá sedět, nebo já nevím.
01:12:44 -Jsem starší asi nebo nevím proč.
-Podíváš se na mě?
01:12:49 Ale abych někde pracoval pro někoho za něco
01:12:51 a musel tam chodit, to vím stoprocentně, že to určitě nepůjde.
01:12:56 Nikdy to nešlo.
01:12:58 Tak žij absolutně skromně z toho důchodu.
01:13:02 To určitě nepůjde. Já si to nedokážu představit.
01:13:07 Já vykouřím troje cigarety denně, to je tak na měsíc na cigára.
01:13:11 Jasně. Ale to je pořád otázka těch priorit.
01:13:15 Pro mě by bylo nejpodstatnější bejt svobodná.
01:13:18 Omezila bych svoje potřeby na minimum, ale každý ráno
01:13:22 bych se probudila a věděla bych, že jsem svobodnej člověk.
01:13:25 Dobře. Já už jsem to zkusil několikrát.
01:13:28 To by musel bejt člověk asketa anebo blázen,
01:13:31 protože buď má člověk ambice a vidí, že se z toho nikdy nevyhrabe.
01:13:35 Budeš svobodnej, budeš mít holý zdi.
01:13:38 Takže takovou svobodou... To můžu rovnou zůstat v base.
01:13:44 No jo, tak zdá se, že pro tebe svoboda není ta hodnota.
01:13:48 Ne, pro mě je svoboda důležitá, protože bez ní nemůžu dělat nic.
01:13:52 Já se bez ní tady topím.
01:13:56 Ale vylezu z basy a jediný, koho znám, jsou zase kriminálníci.
01:14:01 Když budu chtít poznat někoho jiného, tak to nepoznám tím,
01:14:03 že budu doma. Můžu někam chodit, když budu chtít žít poctivě?
01:14:07 Bez peněz nemůžu jít nikam. Můžu tak chodit do parku.
01:14:11 Můžu si dát kafe.
01:14:13 Můžeš si dát kafe. To je pravda. Ale já kafe nepiju.
01:15:16 Milá Heleno, tvůj dopis mě moc překvapil. Mile.
01:15:20 Hlavně část o tvé důvěře svěřit mi kameru k natáčení na pár dní.
01:15:24 Už pouze ta představa věnovat se něčemu jinému než chlastu a holkám,
01:15:27 je kupodivu vzrušující.
01:15:29 Asi ta důvěra vzrušuje. Už ti to někdo řekl?
01:15:34 Obsazeno.
01:15:35 Napadlo mě totiž natočit dokument o životě, ale jinak, nově.
01:15:39 Budeš mít záběry ze situací a prostředí,
01:15:42 kam se žádný reportér nepodívá, a pokud to začleníš do filmu,
01:15:45 slibuji opravdové celkové oživení. Doopravdy se těším. Moc.
01:15:58 O Katce vím jenom to, co mi řekla její máma, když jsem jí volal.
01:16:01 Že má dvě děti, že je spokojená a nemá zájem se mnou komunikovat.
01:16:05 Kdyby měla dvě děti, tak by jedno muselo bejt moje.
01:16:08 To by teda znamenalo, že nešla na potrat v tom lednu 2005.
01:16:15 V podstatě takovouhle kamerku dostaneš.
01:16:20 Teď máš funkci easy. Je zapnutá.
01:16:23 A to vlastně je teď,
01:16:25 že ta kamera dokáže sama dělat všechno.
01:16:29 Ostří. Můžeš klidně natočit tady Helenku, kameramana.
01:16:35 -Mám originál natáčet?
-No, normálně to zmáčkni
01:16:38 a objeví se tam slůvko rec, nebo natáčení. Já nevím, jak je to menu.
01:16:42 -Nahrávání.
-No.
01:16:46 Tak natoč a vždycky se snaž, když děláš pohyb,
01:16:51 ten záběr dělat tak, že chvilku budeš stát
01:16:55 a pak třeba uděláš ten pohyb. Ne abys to dělal rychle.
01:16:58 Aby to prostě mělo začátek a konec, ten záběr.
01:18:09 Milá Heleno, mám sklon k melancholii a k bilancování.
01:18:13 Proč? Kurva, nevím. Stihnul jsem vykrást asi sedmdesát bytů
01:18:18 a různých objektů a všechno utratit. To bylo dřív.
01:18:21 Dneska nepřichází žádný vzrušení z úspěchu na lupu,
01:18:24 při přepadení s pistolí už mám strach a ty nový auta...
01:18:27 Kurva zasraná elektronika a vyhledávací čidla.
01:18:30 Samozřejmě páchám trestnou činnost a jako správný lenivý zbabělec
01:18:33 tu co nejméně riskantní. Jsem taková parodie zločince,
01:18:37 který touží po normálním životě, a nakonec mu nezbývá
01:18:40 než spokojenost nad pár tisícema, co ukradne a není zrovna chycený.
01:18:44 Směšná, banální postava životního divadla
01:18:47 bez pořádného scénáře, kterému ještě v důležitých časech
01:18:51 chybí repliky. Tak to je Plášil.
01:19:08 Ty jsi pako, René! Tohleto není možný.
01:19:11 Já jsem nevěděl včera, jak to dopadne.
01:19:12 Včera ještě bylo všechno v pohodě, když jsi mi psala.
01:19:15 Předtím jsme byli domluvený úplně v pohodě. Ještě normálně večer.
01:19:19 Jsem mimo Budějice a budu doma až pozdě večer. Aneta
01:19:22 -Ty generuješ průsery, René.
-Já ne, to oni sami.
01:19:26 Já tu kameru opravdu potřebuju dneska.
01:19:29 Oni mi ji dneska nedaj. Já ti ji tam přivezu třeba v noci.
01:19:32 Ne. Já nechci, abys mi ji někam vozil.
01:19:34 Tak tady budete muset se mnou počkat, než přijde.
01:19:37 Ne, ty ji prostě budeš muset sehnat do tý doby, než budeme odjíždět,
01:19:40 což bude někdy v šest hodin večer.
01:19:46 Tak jsem to zase posral.
01:19:54 Milá Heleno, můj mozek se dlouho namáhal otázkou
01:19:58 vztahu režisérky a sledovaného.
01:20:02 Napadlo tě někdy, jak moc dokážeš ovlivnit osud svých postav?
01:20:06 Jsi profesionál, a tak to není tvůj problém.
01:20:10 Nabídneš jim peníze a oni pomalu prodávají střípky svého života,
01:20:14 dokud to jde.
01:20:16 Ale Plášil si začíná připadat jako kurva prodávající cokoliv
01:20:21 za pár korun, které potřebuje, a nikdo jiný zrovna nic nenabízí.
01:20:27 Jiná doba, jiný život.
01:20:29 Jednoduchý, rychlý a možná zbytečný.
01:20:33 Měj se a neupracuj se. Ahoj René
01:20:38 Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat
01:20:43 její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest,
01:20:47 že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu
01:20:52 a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
01:22:54 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2008
Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy.
Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálu, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň. V průběhu let strávených za mřížemi, zejména za krádeže, se nechal potetovat na celém těle, utekl z vězení a zase byl chycen, vydal dva romány, vykradl byt režisérky Třeštíkové, prožil dva milostné příběhy, onemocněl roztroušenou sklerózou a psychologové u něj zjistili nadprůměrnou inteligenci. Svůj názor na svět demonstruje René anglicky nepřesně napsaným tetováním „Fuck of people“, které „zdobí“ jeho krk.
Dokument získal cenu Prix Arte Evropské filmové akademie a sklidil potlesk na Mezinárodním festivalu dokumentárních a animovaných filmů v Lipsku. Zvítězil v kategorii dokumentů nad 45 minut a získal Zlatou holubici. René si odnesl i cenu německé veřejnoprávní televize Mitteldeutscher Rundfunk, která se každoročně uděluje vynikajícímu východoevropskému dokumentu.
