O nevidomých dětech Zuzce a Martinovi a lidech kolem nich. ### Režie D. Daňková
00:00:12 Česká televize Tvůrčí skupina Karla Dvořáka
00:00:20 uvádí dokumentární film
00:00:29 z cyklu Odpoledne pro všechny
00:00:37 Cesta světla.
00:00:46 Tady jsou tři prstýnky, dva na jednom prstě.
00:00:51 -To je snubní.
-Tenhle?
00:00:59 To je ret, ale máš ho nějak prohloubený.
00:01:06 -A nad rtem?
-Nos.
00:01:09 -Dlouhý nos.
-Nemám dlouhý nos.
00:01:15 -Co tam mám?
-Brýle.
00:01:21 Tady jsou nějaké kroužky.
00:01:25 -Tak pojď.
-Já jsem si nasadil.
00:01:28 -Šest a šest.
-A pět.
00:01:40 Žili jsme v tom, že dceru budeme dávat do normální školy,
00:01:45 že pro to uděláme všechno, aby s námi vyrůstala doma,
00:01:49 aby nemusela nikam dojíždět.
00:01:55 Přece jen když ji má člověk doma, tak je to lepší,
00:01:59 než jednou za týden jako nějakou hračku.
00:02:02 Do chaloupky nemůže, hele, ale vyhodím tě.
00:02:05 -Tak to bych já neudělala.
-Když mám jednu?
00:02:10 Přáli jsme si tři děti, byl to můj sen mít tři děti.
00:02:15 Tím větší radost jsme měli, že jako třetí byla holčička,
00:02:20 protože první dva byli kluci.
00:02:28 Když se narodila, začaly problémy s očičkama.
00:02:34 Musela jít na dvě operace,
00:02:37 na jednu v šestinedělí, na jednu v půl roce,
00:02:41 protože v očičkách měla nádorová ložiska.
00:02:45 Ale obě očička se musela odebrat, nešlo to odoperovat.
00:02:55 Těhotenství probíhalo normálně, jen ke konci to bylo horší,
00:02:59 a tak se Martínek narodil v sedmi měsících císařským řezem.
00:03:02 Chlapeček byl malý, vážil 2,2 kg a měřil 45 cm,
00:03:06 a tak musel být v inkubátoru.
00:03:10 Měsíc byl v inkubátoru a potom nás pustili domů.
00:03:13 Přišli jsme šťastní domů. protože nás pouštěli s tím,
00:03:17 že chlapeček je úplně zdravý.
00:03:20 Byly mu 4 měsíce a já jsem říkala, vždyť by měl už něco pozorovat,
00:03:26 vždyť se na nás nedívá, hračky nepozoruje, to je nějaké divné.
00:03:32 Tak jsme se objednali do Jindřichova Hradce na oční.
00:03:38 A pan doktor mi doslova řekl:
00:03:42 Váš kluk je slepý. Chcete sanitu, nebo pojedete domů autobusem?
00:03:52 Tluče bubeníček, tluče na buben, a svolává hochy, hoši pojďte ven.
00:04:04 Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky,
00:04:10 hola, hola, hej, nikdo nemeškej.
00:04:19 Kdyby sis to napsala pod sebe, měla bys ulehčenou práci.
00:04:23 Ale jinak je to dobře.
00:04:26 Děti, dáme sešity dozadu, jako vždycky.
00:04:36 Když Zuzka nastoupila do 1. třídy,
00:04:40 paní učitelka se už učila Braillovo písmo,
00:04:44 aby měla aspoň základy.
00:04:47 Já jsem se ho učila se Zuzkou
00:04:51 a trochu jsem byla pozadu, ona byla rychlejší.
00:04:55 Začala jsem přepisovat knížky, nejen učebnice, ale i pohádky,
00:05:00 protože když se naučila číst, tak chtěla číst pohádky.
00:05:06 Já jsem týden psala knížku,
00:05:08 ona ji za jeden nebo dva večery přečetla,
00:05:12 protože jsem si vybírala ty nejslabší,
00:05:15 abych toho neměla moc, protože to šlo pomalu psát.
00:05:20 Písmena mi už vůbec nedělají problém, ty už píšu dobře,
00:05:24 ale číst neumím. To koktám jako v 1. třídě.
00:05:32 Já nečtu Braillovo písmo hmatem,
00:05:35 a myslím, že nikdo, kdo opravdu vidí, Braillovo písmo nečte hmatem,
00:05:39 protože my nepoužíváme hmat natolik,
00:05:41 abychom ho měli tak vycvičený
00:05:44 a byli schopni rozeznat husté jednotlivé body.
00:05:51 Paní učitelka si psala matematiku. Aby se nemusela psát celá knížka,
00:05:56 tak si psala to, co na hodinu potřebovala.
00:06:00 Snažili jsme se jedna druhé pomoci.
00:06:03 Ona mi psala, co bychom měli doma víc udělat, co procvičit.
00:06:09 Ale u Zuzky nebyl problém, ani v 1. třídě se nemusela moc učit.
00:06:15 A vlastně dodnes se nemusela moc učit.
00:06:25 Ve výuce je zatím výborná.
00:06:29 Myslím, že až na matematiku, kde je občas ke dvojce,
00:06:35 tak jinak je naprostá jednička.
00:06:39 A musím říct, že kromě výtvarné výchovy a při hrách s míčem
00:06:44 nemá žádné větší úlevy. Učí se stejným tempem jako ostatní děti,
00:06:51 podle stejných učebnic jako ony. A je hodnocena jedničkou.
00:06:57 Ale je to nejen proto, že jí pomáháme,
00:07:02 ale také proto, že je velice inteligentní.
00:07:15 Ukaž, jak umíš pěkně vstát.
00:07:20 Martínek měl potíže s achillovkami, a to díky tomu, že jak nevidí,
00:07:27 tak se při chůzi začal vytahovat do výšky.
00:07:31 Vloni v únoru ho v nemocnici v Českých Budějovicích operovali.
00:07:38 A v červenci začal chodit.
00:07:52 Martínek má šikovnou sestřičku Anetku, která mu se vším pomáhá.
00:07:58 Někdy mu pomáhá až moc.
00:08:01 Říkáme, tohle si musíš sám udělat,
00:08:04 a on po chvilce začne být vzteklý, jako každé dítě, zdravé dítě.
00:08:08 Ale Anetka přiskočí a se vším mu pomůže.
00:08:14 Martínku, pamatuješ si toho nového koníčka?
00:08:18 To je Kladrubáček z Kladrub.
00:08:22 -A teď?
-Teď slyším houpačku.
00:08:27 -A jakou?
-Žlutou!
00:08:31 Tam jsme šli na tu červenou.
00:08:34 A ta byla lavičková, měla jen jednu sedačku.
00:08:44 Když byla Zuzka úplně malé miminko,
00:08:48 jezdila k nám děvčata z poradny z Prahy,
00:08:51 která patřila pod Unii nevidomých a slabozrakých.
00:08:56 Dívky nám pomáhaly, jak miminko vychovávat,
00:09:00 jak s ním co dělat ohledně jídla, chůze.
00:09:05 Protože zdravé dítě krmíte lžičkou, sedí proti vám,
00:09:11 tak jsme krmili také Zuzku,
00:09:14 ale problém pak byl vzít lžičku do ruky a jíst.
00:09:17 To dítě to totiž neví, což nás ani nenapadlo.
00:09:21 Tak jsme ji museli posadit zády k sobě na klín,
00:09:24 aby držela ruce, aby věděla, odkud a kam se lžíce vede.
00:09:28 To jsou maličkosti, ale když to člověk neví, neví si ani rady.
00:09:34 Středisko rané péče kontaktuje rodiče,
00:09:40 pokud mají od narození zrakově postižené dítě, a jezdí do rodiny.
00:09:44 Děti pak předává speciálně-pedagogickému centru.
00:09:47 Pokud jde o dítě, které je jen zrakově postižené, tak od tří let.
00:09:51 Pokud je u dítěte ještě další postižení, tak od šesti let.
00:10:03 Velká pomoc byla od Unie z Prahy, která se nás sama ujala,
00:10:11 protože si tyto postižené děti mapuje.
00:10:14 Ujali se nás a dost nám pomohli. Jezdili jsme na pobyty na Seč.
00:10:20 Bylo to hrozné, protože když jsme byli třeba na prvním pobytu,
00:10:27 strašně mi vadilo, že dětem říkali: "Podívej se na to."
00:10:33 To bylo hrozné, protože jak se dítě může na něco dívat, když nevidí?
00:10:46 Tady je také obdélník, ale ten není vyplněný, je prázdný.
00:10:52 Celý si ho "prohlédni", od jedné strany ke druhé.
00:11:03 Myslím, že tím netrpí, že si to zatím nepřipouští.
00:11:07 Sice byly chvíle, kdy říkala,
00:11:10 já tohle nemůžu, protože nevidím, a ostatní ano,
00:11:14 ale zase jsme to převedli jinam a říkali,
00:11:16 ty ale můžeš tohle a oni ne, abychom ji trochu podpořili.
00:11:20 Děti jí někdy ve škole záviděly.
00:11:23 Jeli jsme třeba na výlet a měli jsme povoleno,
00:11:25 že když tam něco bylo,
00:11:28 mohla si to Zuzka "prohlédnout" rukama, osahat si to.
00:11:31 A děti jí záviděly, ty se máš, ty sis na to mohla sáhnout.
00:11:43 Nevím, jestli to můžu říct na kameru,
00:11:46 ale naučil jsem ji jezdit autem, protože je hrozně zvědavá,
00:11:50 všechno si musí osahat, takže mi i řadí.
00:11:55 S taťkou většinou hrajeme "Člověče, nezlob se".
00:12:00 -Kdo vyhrává?
-To je různé.
00:12:04 Dnes jsme například hráli čtyřikrát a já jsem vyhrála 3:1.
00:12:08 Takže jsem dnes měla štěstí.
00:12:14 -Na téhle straně?
-Ano.
00:12:18 -Budu pomáhat mamince.
-Co budeš dělat?
00:12:21 Nastrouhám okurku na salát, pak budu krájet brambory.
00:12:27 Mamka je oškrábe a já je nakrájím.
00:12:31 A potom obalím řízky ve strouhance.
00:12:39 Baví mě to, při vaření hlavně, nebo když pečeme cukroví na Vánoce.
00:12:44 To je moje záliba.
00:12:54 Zuzka možná trochu změnila náš život,
00:12:58 ale snažili jsme se i vůči klukům, abychom nedělali velké rozdíly,
00:13:02 protože klukům bylo 5 a 7 let, když se Zuzka narodila.
00:13:06 Děti to vycítí a mohly by říct, maminka má radši sestřičku než nás.
00:13:16 Dala víc práce, už odmalička,
00:13:19 ale snažili jsme se to vyrovnat, aby to kluci nepocítili,
00:13:24 aby se nestalo to, že by ji jednou neměli rádi.
00:13:30 Vezmi to za uši, ne?
00:13:34 Ono to přetéká.
00:13:39 S tím se asi člověk nikdy nevyrovná, dokud bude žít.
00:13:44 Protože ji budeme mít pořád na starosti,
00:13:50 než se vdá, než bude mít zaměstnání.
00:13:54 Budeme se jí snažit pořád pomáhat,
00:13:57 víc než klukům, kteří se o sebe určitě postarají sami.
00:14:05 -Dej mi kousnout.
-Něco mi tam nech.
00:14:08 -Něco mi tam chybí.
-Brambor? -Ne, v tom řízku.
00:14:20 Co se týká babičky, mé tchyně,
00:14:25 tak s Martínkem stráví 8, 10 i 12 hodin denně.
00:14:31 Takže Martínek je na ní strašně závislý.
00:14:36 Ona ho vlastně ke všemu přivedla.
00:14:43 Ukaž mi, kde je na kole.
00:14:49 -Co to je?
-Flaška?
00:14:53 Košík.
00:14:56 -Míč.
-Ten se může dávat do košíku.
00:15:03 Mám sedm dětí, čtyři děvčata a tři kluky a 15 vnoučátek.
00:15:08 Mám ráda všechna vnoučátka, ale Martínka obzvlášť,
00:15:14 protože si myslím, že potřebuje lásky daleko víc než zdravé děti.
00:15:24 Martínek dobře zpívá.
00:15:28 Když byl menší, hrozně rád hrál na varhany, na harmoniku.
00:15:34 Harmonika byla větší než on,
00:15:36 on seděl na podlaze, tahal ji, ale hrál a zpíval.
00:15:42 Když teď chodí do školky, nemá už tolik času.
00:15:57 Nikdo se nekouká. Pozor, už letí divoký drak-mrak.
00:16:04 A teď se Martínek podívá, jestli je to opravdu Daneček.
00:16:15 -Je.
-Tak Martínek půjde znovu hrát.
00:16:24 Když jsme se dozvěděli, že Martínek nevidí, musím se přiznat,
00:16:28 že jsem ho nějakou dobu v kočárku přikrývala, aby nebyl vidět.
00:16:35 Bála jsem se lidí, protože bydlíme na vesnici,
00:16:40 a měla jsem z toho takový divný pocit.
00:16:47 Ale za nějaký čas jsem přišla na to,
00:16:52 že to tak není, jak jsem si myslela.
00:16:58 Když chodila na pískoviště, hrála si, přišly k ní děti,
00:17:02 a ony to rychle poznaly, nikdo jim neříkal, že nevidí.
00:17:05 Ale tím, že jí chtěly něco ukázat a zjistily, že nereaguje,
00:17:09 tak jí to přinesly do ručičky, takže jim to asi došlo.
00:17:14 Strach je víc v dospělém člověku než v dítěti.
00:17:27 Děti ji od začátku braly jako naprosto stejnou, jako jsou ony.
00:17:34 Dokonce asi po třech týdnech se mě jedna holčička zeptala,
00:17:38 jestli je to pravda, že Zuzka skutečně nevidí,
00:17:43 protože ony to tak nevnímaly.
00:17:48 Chovaly se tak, jako jsem se zpočátku chovala já.
00:17:52 Musím říct, že se dnes děti chovají lépe než někteří dospělí.
00:18:00 Jestli se mi nepovede, tak už to dělat nebudu.
00:18:07 Když třeba vidím Zuzku v jídelně nebo na chodbě,
00:18:13 okamžitě je někdo u ní a pomůže jí.
00:18:17 Myslím, že je to pro ostatní děti dobré do života,
00:18:21 že dovedou s postiženými dětmi kamarádit,
00:18:25 spolupracovat, pomáhat jim.
00:18:33 Au! Spálila jsem se.
00:18:37 Už tady nemáš místo.
00:18:45 A už jsi to vylila, musíš pomalu.
00:18:49 -Co jsem vylila?
-Polévku!
00:19:00 -Ještě nakrájet to musíme.
-Nakrájím si to sama.
00:19:04 Byla jsi v tom cirkuse?
00:19:06 Ne, pro mě to nemá cenu, já tam nevidím.
00:19:17 Když přišel Martínek poprvé do školky,
00:19:20 děti na něj nevěřícně koukaly, byly trochu stranou,
00:19:24 ale to se zlepšilo během 14 dní.
00:19:28 Když sem nastoupil, tak se všeho bál.
00:19:32 Bál se hluku, bál se některých činností, třeba výtvarných,
00:19:36 bál se sáhnout na modelínu, na barvu.
00:19:40 Obrovskou trpělivostí jsme dosáhli toho, že se nebojí skoro ničeho,
00:19:46 a do školky jde hrozně rád.
00:20:17 -Dobré chutnání.
-Děkujeme.
00:20:25 Necháváme ho běhat mezi dětmi, aby věděl,
00:20:29 že třeba rámus bude kolem něj celý život.
00:20:34 Děti jsou ohleduplné a jsou o hodně lepší.
00:20:57 Martínek, co začal chodit do školky, tak se hodně změnil.
00:21:02 Přijde mi, že je klidnější, má větší trpělivost.
00:21:06 Když si třeba hrajeme, tak u toho déle vydrží.
00:21:11 Dokáže se i v kolektivu už chovat lépe.
00:21:15 Dřív pořád jen vykřikoval, vždycky musel být na prvním místě,
00:21:19 ale teď v kolektivu to nejde.
00:21:24 Vidíš to, ty dírky?
00:21:26 Tady se přitápí a tady je vysokánský komín!
00:21:30 Děti mu pořád chtějí pomáhat. Vždycky se někdo najde,
00:21:35 kdo za ním jde a třeba ho někam dovede.
00:21:38 Ale my to zase tak úplně nechceme, protože potřebujeme,
00:21:41 aby Martínek byl trochu samostatný.
00:22:04 Teď už se trošku bojí.
00:22:07 Třeba když by měla utíkat, tak dokud si není jista,
00:22:10 že před ní opravdu nic není, žádný sloup, žádná díra,
00:22:13 tak se bojí. Když byla menší, takové zábrany neměla.
00:22:18 Vylezla si na strom, a ani nevěděla,
00:22:22 jestli to půjde dolů nebo nepůjde.
00:22:29 Stalo se nám jednou, že jsme se byli koupat,
00:22:33 to jí byly asi tři roky.
00:22:36 Přijeli jsme, kluci se koupali a ona chtěla taky,
00:22:41 a než jsme si vybalili věci, tak skočila do vody.
00:22:45 Plavat neuměla, tak jsem musel skočit za ní.
00:22:51 Na druhém stupni nebudou umět všichni učitelé Braillovo písmo,
00:22:56 nebudou si moci všichni číst a psát jí všechno.
00:22:59 Asi by byla velká pomoc, kdyby to bylo všechno v černotisku.
00:23:04 Takže se učí na počítači, máme i braillskou tiskárnu,
00:23:09 takže co si napíše na počítači,
00:23:12 může si vytisknout jak pro sebe v Braillu,
00:23:15 tak pro paní učitelku v černotisku.
00:23:22 Když Zuzka měla jít do školy, udělala se v Písku sbírka,
00:23:26 takže za peníze, které se získaly, se zakoupily přístroje,
00:23:32 které Zuzka potřebovala do školy a domů,
00:23:37 aby mohla i maminka s námi spolupracovat a přepisovat knížky.
00:23:48 Když mi pan ředitel řekl, že mám Zuzku učit angličtinu,
00:23:55 tak jsem původně řekla, že ne,
00:23:57 protože jsem se bála, že se nedokážu naučit psát Braillem,
00:24:01 ani se v něm nedokážu naučit číst.
00:24:04 Postupně ale, asi během hodiny, jsem se rozhodla, že ji učit budu.
00:24:10 Teď jsem ráda, protože svým způsobem mě i ona hodně naučila.
00:24:16 Nikdy bych nevěřila, že lidé, kteří nevidí,
00:24:20 mohou mít tak obrovskou fantazii
00:24:23 a můžou s vámi mluvit jako každý jiný.
00:24:27 Je to podobné tuleni nebo mroži.
00:24:31 To jsou hodně podobná zvířata, žijí v moři.
00:24:45 Martínek byl u zápisu ve škole. Moc se mi líbil.
00:24:51 Byl povídavý, humorný, společenský.
00:24:59 Myslím, že jsem u něho našla spoustu vlastností,
00:25:02 s nimiž se dá dobře spolupracovat.
00:25:06 Pokud zůstanu na místě,
00:25:09 tak Martínek 1. září příštího školního roku do školy nastoupí.
00:25:19 Pořád si člověk opakuje, proč zrovna já, proč zrovna my,
00:25:24 co jsme komu udělali, že se nám to tímto způsobem vrací.
00:25:29 Ale jinak asi... Stalo se, tak se stalo.
00:25:39 Tahle situace naši rodinu spíš semkla dohromady,
00:25:45 než abychom se rozešli.
00:25:48 Ale neměl jsem důvod odcházet od rodiny.
00:25:51 Dva zdraví kluci, Zuzka je vlastně dnes zdravá taky,
00:25:55 jen má jednu nevýhodu, že nevidí. Tím ji asi člověk má radši.
00:26:06 I tyto děti potřebují lásku rodičů
00:26:10 a vychovávat se dají stejně jako děti, které vidí,
00:26:14 i když jsou tam malé rozdíly, a budou tam vždycky rozdíly.
00:26:18 Nemůže se jim říct, co je tamhle, musí se jim to vysvětlit,
00:26:22 co to přesně je, nebo jim to dát do ruky.
00:26:26 A určitě budou jednou vděčné rodičům, že je nedali do ústavu.
00:26:36 Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál,
00:26:40 celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
00:26:46 Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil, neplakej,
00:26:51 zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.
00:27:01 Dramaturg Jaroslav Pospíšil
00:27:05 Hudební režie Pavel Hrubeš
00:27:08 Spolupracovali Josef Dvořák, Tomáš Kubín, Jan Fronc
00:27:20 Zvuk Václav Hála
00:27:23 Střih Miroslav Pergl
00:27:28 Produkce Milada Rebcová
00:27:34 Kamera Jasoň Šilhan
00:27:39 Námět, scénář a režie Dana Daňková
00:27:46 Vyrobila © Česká televize 1999