nebo se sebevraždou? Jak sešel ze světa muž s temnou minulostí? Detektivní příběh podle stejnojmenného románu Z. Salivarové, která včera oslavila 90. narozeniny, a J. Škvoreckého (2009). Hrají: P. Liška, I. Janžurová, L. Vondráčková, J. Menzel, J. Tříska, P. Landovský, J. Kašpar, F. Řehák, P. Kříž, J. Pohan, O. Brancuzský, B. Štěpánová a další. Scénář J. Eismann. Kamera J. Šimůnek. Režie J. Němcová
00:00:59 Jé... smích...
00:01:07 Krucifix, ženská.
00:01:12 Vy jste Čech! Smích...
00:01:15 Proč jste to neřekl hned?
00:01:18 Vy tady celou cestu sedíte a mlčíte.
00:01:21 Já jsem si myslela, že jste Němec... smích.
00:01:23 Sorry, já vážně nerada, to je hrozně... tak trapné.
00:01:25 Děkuju, já mám svůj. Děkuju. No.
00:01:28 Prosím, milostivá paní.
00:01:30 Děkuji, děkuji, má svůj. Není zač.
00:01:33 Jé, vy taky umíte česky? Ano, prosím. Arpád Král mé jméno.
00:01:37 Ano. Když dovolíte.
00:01:38 Těší mě. Anka Lomnická. Hezké jméno.
00:01:42 Smích... ještě jednou se omlouvám, já nevím, jak se mi to mohlo stát.
00:01:46 já jsem hrozně nešikovná... smích.
00:01:48 Prosím vás, nezlobte se.
00:01:50 Maminka letí po 27 letech poprvé domů,
00:01:53 tak je trošku celá zjitřená.
00:01:56 Promiňte, Ben Smith. Tedy Šmíd.
00:02:00 Těší mě, Anka Lomnická... smích. No, ještě jednou promiňte.
00:02:07 Víte co? Já vás pozvu na koncert.
00:02:10 Moje dcera Lucka a její děvčata mají saxofonový kvintet.
00:02:14 The Saxband. Ano, mister Smith.
00:02:17 Když už jste od Anky politej, tak udělejte nám tu čest
00:02:21 a přijďte se na nás podívat.
00:02:27 Já musím letět z Prahy rovnou do Frankfurtu.
00:02:33 Aha... vy bydlíte v Torontu?
00:02:36 Mohl byste mě navštívit, mám tam kadeřnický salon,
00:02:39 můj muž je zubař... smích. Ne, já žiju v Cobourgh.
00:02:43 Když dovolíte, já to ještě zkusím teplou vodou na toaletě.
00:02:51 Holky (smích)
00:02:59 Král (smích) Pššš! Lucko.
00:03:03 Kdyby vám to nevadilo... paní Lhotská?
00:03:08 Lomnická. Pardon, paní Lomnická.
00:03:11 Já bych se na ten koncert pozvat nechal.
00:03:14 Miluju saxofony, víte? Samozřejmě.
00:03:16 Díky. Letím do Prahy v obchodní záležitosti, tak se asi zdržím.
00:03:22 Vy máte v Praze podnik?
00:03:24 Měl jsem, ale už nemám.
00:03:26 Už tam mám jenom moc pěknou vilu. Hm.
00:03:31 Po rodičích. Vyrostl jsem tam. Vlastně ani tu nemám.
00:03:39 Soudím se s člověkem, který ji po našem odchodu do ciziny
00:03:42 koupil od státu za směšně nízkou cenu
00:03:45 a teď se mu to nechce vracet.
00:03:48 Ani se nedivím, já bych se z ní taky nehnul.
00:03:53 Anka (smích)
00:03:55 Dámy a pánové,
00:03:57 za 10 minut přistaneme na letišti v Praze Ruzyni.
00:03:59 Je osmnáctého.
00:05:22 Jo, tak tenhle barák je volnej.
00:05:25 Ale je to chráněná památka a stojí asi tak... dva miliony.
00:05:36 No, jo, dobře. Tak víte co? Sepíšeme to, jo?
00:05:48 Dobrý den. Dobrý den. Prosím.
00:05:59 Počátkem 70. let mu jako vyššímu státnímu úředníkovi
00:06:03 přidělili vilu k bydlení.
00:06:06 Nebylo nic nezákonného na tom, pokud se počátkem osmdesátých let
00:06:09 ukázala možnost řádně tuto vilu koupit,
00:06:13 že toto právo využil a řádně zaplatil cenu,
00:06:16 která byla rovněž řádně stanovena dle právního předpisu.
00:06:23 Řádně? Řádně? Ona se ukázala možnost? Vyšší státní úředník?
00:06:33 Čímpak jste to byl, pane?
00:06:35 Pane navrhovateli.
00:06:36 Čímpak jste to byl? Partajní tajemník, plukovník STB?
00:06:41 Nomenklaturní kádr! Tak jste tady tomu říkali, viďte?
00:06:45 Pane doktore, poprosím vás, uklidněte si svého klienta.
00:06:48 Omlouvám se.
00:06:50 Bylo to všechno v naprostém pořádku.
00:06:53 Koupil jsem ji v dobré víře.
00:06:55 Jo, za 3 koruny 50 haléřů.
00:06:58 Pane navrhovateli, já vás nebudu věčně napomínat.
00:07:02 Děkuju. Jsem starej, unavenej nemocnej člověk.
00:07:08 Bolševický zločinec jste! Zloděj a možná i vrah!
00:07:13 Všivák a mizera!
00:07:16 A dost! Pokud se neumíte chovat,
00:07:19 tak okamžitě opusťte tuto jednací síň!
00:07:22 Křísil jsem ho v dobré víře. A vidíte, pomohlo to.
00:07:27 Podáme na pana Krále žalobu.
00:07:33 Takže pokud pánové laskavě dovolí,
00:07:34 toto jednání i nadále budu řídit já.
00:07:37 A pokud stále ještě stojíte o to, abych ve vaší věci rozhodl,
00:07:41 tak se podle toho budete chovat.
00:07:44 To znamená: jako u soudu, jestli jste si nevšimli.
00:07:47 Nikoliv někde na fotbale!
00:07:50 Takže bolševik zase zvítězil, co?
00:08:02 To voni by právě chtěli.
00:08:04 Aby si lidi mysleli,
00:08:06 že jsme zrovna takový jako ti bachaři,
00:08:09 co nám po těch samotkách roztloukali držky, víš.
00:08:12 Hele, mně na tom v podstatě prdlajs záleží, co si ten všivák vymyslí.
00:08:17 Proč to ale tý holce vykládá?
00:08:19 Proč po všech těch letech co s náma tenkrát vyváděli,
00:08:22 proč ještě chce, aby si holka myslela,
00:08:24 že její děda v kriminále práskal?!
00:08:26 Hele a víš jistě, že to byl von? Kdo ji tenkrát zbouch?
00:08:29 Dyť je to starej dědek!
00:08:31 Proč by si to ta holka vymejšlela?
00:08:34 Ale prosím tě, znáš mladý holky. To dělaj prostě z takovýho flancu.
00:08:40 Aby lidi věděli,
00:08:42 že se zná se starým dědkem, zajímavým. S hodinkama!
00:08:47 Nehledě na to, že jí bylo tenkrát patnáct.
00:08:52 Vosumnáct.
00:08:54 Mně to pořád nejde do hlavy, taková mladá holka a takovej starej dědek.
00:08:58 Jak se s ním mohla spustit?
00:09:00 Vo tom se už teď vůbec nechci bavit. Jedno je jasný:
00:09:03 kdyby se bejval tenkrát nevyhnul soudu,
00:09:06 byl by dneska dávno zavřenej,
00:09:09 holka by ho nepotkala a nic by se nestalo.
00:09:12 To, to by musel bejt úplně jinej soud, než je teďka.
00:09:15 A nezdá se ti... my, co jsme tady zůstali, jsme čekali,
00:09:18 že ho přece jenom ňákým způsobem k tomu soudu dotáhnou.
00:09:23 Nedotáhnou. Hele, já po tobě zase tak moc nechci.
00:09:31 Klidně mi ten krám dones.
00:09:39 Kdybych znal nějaký jiný řešení, já bych tě do toho netahal.
00:09:44 Ale opravdu já žádnou jinou možnost nevidím.
00:09:49 A rozmyslet si to... to teda nerozmyslím,
00:09:53 jak byste si asi všichni tři přáli.
00:09:56 Ne. Tak co?
00:10:35 Pemeela Washington, provdaná Brown: barytonsaxofon.
00:10:41 Dolly Komárková, provdaná von Bock: altsaxofon.
00:10:49 Linda Janků, provdaná Thisletwaith: tenor.
00:10:56 Pearl Grace, provdaná Kick: altsaxofon!
00:11:04 A já jsem Lucka Lomnická, provdaná Volkoff.
00:11:08 My všechny jsme minimálně po maminkách Češky
00:11:12 a jsme moc happy... šťastný,
00:11:15 že dneska tady v Praze můžeme pro vás hrát naši muziku.
00:11:21 (potlesk, jásot)
00:11:24 Víš co?
00:11:26 Náš kuklickej děda správcoval na zámku
00:11:28 u nějakých hrabat Lomnických.
00:11:30 Tohle je možná nějaká jejich příbuzná.
00:11:34 Hrabata?
00:11:36 To já bych se staral o ten zámek, aby jim ho vůbec vrátili.
00:11:41 Já se jich asi půjdu zeptat.
00:11:46 Huhuhu. výborně, bravo.
00:11:51 Mami, tak co? Báječný... pozor, ještě jednou.
00:11:54 Ještě jednou bude nástup, ještě děkovačka, šup, šup, šup... smích.
00:12:00 -Pardon, pardon.
-Á, mně říkali, že mě tu hledáte.
00:12:03 -Dobrý den.
-Já jsem Lomnická.
00:12:04 -Slečnu Lomnickou hledám.
00:12:06 -Áááá... smích... tak to je Lucka. To je moje dcera.
00:12:10 -Já jsem Věra Hořejšová.
00:12:11 Můj děda byl správcem u hrabat Lomnických v Kuklicích.
00:12:14 -Ne, ne... to já ho znám.
00:12:18 A vašeho tatínka taky, my jsme si jako děti spolu hrá...
00:12:21 -Tak vy jste ta paní hraběnka Lomnická?
00:12:24 -No, prosím ano... smích.
00:12:26 -Teda, tak to by táta koukal.
00:12:28 On nám totiž dal lístky na tenhle koncert, víte? Bylo to krásný.
00:12:31 -Aha... a proč nepřišel?
00:12:32 -A to on asi nevěděl, že tady budete, tak...
00:12:34 -Aha.
00:12:35 -Pardon, to je Přemek Nejezchleba, můj přítel.
00:12:37 Těší mě, Přemek. Moc, moc mě těší.
00:12:40 Pardon, pardon.
00:12:42 -Jé.
00:12:43 -No vy jste ale moc roztomilej! Jo, já jsem si vždycky přála mít syna.
00:12:48 No vidíte a mám holku. Huhuhuhu.
00:12:55 Já bych vám nedělal takovou radost jako dcera. Navíc na nic nehraju.
00:12:59 Ono by se něco našlo... huhuhuhu.
00:13:06 Tak, všichni dostanete podpis, všichni.
00:13:09 A budete mi vypravovat o dědečkovi, o tatínkovi.
00:13:12 Vždyť já jsem je neviděla od'49 roku,
00:13:15 co nás vyhnali z Kuklic.
00:14:21 Hýbal jste s něčím?
00:14:23 S ničím jsem nehejbal, jen jsem se díval.
00:14:28 Bubeník Josef, 1927, ženatý.
00:14:32 Tady má razítko ÚV KSČ.
00:14:34 Á, estébák.
00:14:36 Kádr, jo? Platnost do 6. 7. 1997, vydáno 6. 7. 1981.
00:14:44 Tak jak?
00:14:48 No, vstřel v levém spánku, asi ráže 9, podle té pistole.
00:14:54 Jinak kulka asi zůstala v hlavě,
00:14:57 ožeh na spánku a prachové stopy na ruce ověříme,
00:15:02 ale podle všeho je to sebevražda.
00:15:06 Asi toho měl hodně na triku.
00:15:08 Jenže se našly dvě nábojnice. A druhá kulka v týhle židli.
00:15:13 No ale pistoli měl v ruce, ne? Jo.
00:15:17 Je to stará parabella.
00:15:19 Tak třeba si chtěl vyzkoušet, jestli ještě funguje.
00:15:22 Jo, tak možná jo.
00:15:24 Šéfe, ta Mazda na cestě je taky jeho.
00:15:27 Našel jsem tam techničák na jméno Bubeník Josef.
00:15:29 Jo, tak prohlídnout, daktylky a všechno ostatní, hm?
00:15:31 Ou kej.
00:15:33 Pro mě je to jasný, sebevražda.
00:15:35 Ale počkáme si ještě na výsledek pitvy a kompletní dokumentaci.
00:15:39 Pavle! Hm?
00:15:41 Kdybych ho střelil, otřu tu pistoli,
00:15:42 dám mu ji do ruky
00:15:44 a vystřelím ještě jednou kvůli pachovým stopám.
00:15:47 Tobě to kohoutí péro vlaje na klobouku, viď?
00:15:50 No jo, jasně, první mrtvola. Počkáme si na expertízu.
00:15:55 U takovýchhle lidí se tomu říká bilanční sebevražda, víš?
00:16:00 A tenhle měl minulost, že...
00:16:29 Neposadíte se?
00:16:32 Děkujem.
00:16:38 Nebylo vám divné, že nebyl celou noc doma?
00:16:41 Ale to nebyl každou chvíli.
00:16:43 To víte, zálety, ženské, i když to byl dědek.
00:16:47 No co, o mrtvých jen dobře. Motal se kolem nějaké reklamní agentury.
00:16:55 Byla tam spousta moc hezkejch holek,
00:16:59 některý málem pod...
00:17:00 Pod zákonem. Pod zákonem. Děkuju vám.
00:17:04 Však se také říkalo, že se jedna kvůli němu dokonce trávila.
00:17:10 Trávila? A kdy to bylo?
00:17:13 Tak půl, tři čtvrti roku to může bejt.
00:17:18 A vzpomenete si, jak se jmenovala?
00:17:23 Nějaká Kristýna nebo Karolína, nebo... ale příjmení už nevím.
00:17:28 To víte, ženská v mým věku už se nerozvádí,
00:17:34 je tu ta vila a vůbec.
00:17:36 I když o tu vilu má teďka soud.
00:17:40 Přihlásil se totiž z Kanady emigrant,
00:17:45 co mu ta vila kdysi byla zabavena.
00:17:49 Příjmení Král, ale křestní jméno takové divné. Dáte si taky, pánové?
00:17:59 Ne, ne děkujem. Děkuju.
00:18:04 Já jsem se o jeho soudy nikdy nestarala.
00:18:07 Myslím, že kdysi bručel, ještě předtím, než jsme se vzali.
00:18:13 Pro nějaký porušování socialistický zákonnosti.
00:18:20 Dneska už bude chytřejší.
00:18:23 Když šlo totiž do tuhýho, tak se hodil marod a bylo.
00:18:27 Jak do tuhýho?
00:18:29 Já nevím, jestli jste ho dobře znal.
00:18:33 A povíte nám to?
00:18:35 Proč? To si přece zjistíte sami, ne?
00:18:38 Vzpomněla byste si na někoho, kdo by ho mohl mít obzvlášť nerad?
00:18:43 To byste si upsal ruku, mladý muži.
00:18:47 Kdybych teda já o všech něco věděla.
00:18:51 Paní Bubeníková, byl váš manžel levák nebo pravák?
00:18:57 Řekla bych, že levák.
00:18:59 A vzpomenete si, jestli měl nějakou zbraň, třeba pistoli.
00:19:04 Jo, to určitě. Ale něco vám řeknu.
00:19:08 Dám vám adresu jedný jeho hlavní kočky,
00:19:13 co to s ní táhnul už celej rok.
00:19:28 Promiňte, přišlo mi špatně. Zůstaňte sedět, prosím vás.
00:19:38 Měl přijít asi v pět, čekala jsem skoro do sedmi,
00:19:42 pak jsem zavolala jeho ženě.
00:19:44 Odbyla mě, že se o jeho courání nestará.
00:19:48 Nikde o něm nevěděli, volala jsem na policii, do nemocnice.
00:19:54 Celou noc jsem nespala, jak se říká.
00:19:57 Ten váš vztah...
00:19:59 promiňte, vy jste se znala jak dlouho s panem Bubeníkem?
00:20:04 Osm let. Před tou vaší údajně sametovou revolucí až do teď.
00:20:09 Tenkrát jsem pracovala na obvodním sekretariátu strany.
00:20:14 To jako KSČ? Ano.
00:20:23 Víte, my jsme se měli strašně rádi. Soudružky a soudruzi.
00:20:30 Jak se říká, on měl úžasné charisma, víte?
00:20:34 To už nám řekla jeho žena.
00:20:36 Prý se kvůli němu dokonce trávila nějaká mladá holka.
00:20:39 Ale nepovídejte! Taková coura! Chtěla na něj hodit, že je těhotná!
00:20:48 Hned ji nechal.
00:20:50 A vám to nevadilo, že měl takovýhle románky?
00:20:53 Neměl. Mě miloval.
00:21:00 Prý měl spoustu známých. Znala jste je?
00:21:02 Myslíte ve straně? Ano, to měl. Byl velmi oblíbený, vážili si ho.
00:21:07 Prý ho kdysi odsoudili
00:21:09 za porušování socialistické zákonnosti.
00:21:12 Tak to byly sprosté pomluvy!
00:21:14 Vždycky dodržoval předpisy, vždycky.
00:21:17 Sám mi to říkal. A v té věznici pracoval docela krátce.
00:21:21 Ve věznici? Jako bachař?
00:21:24 Neodvažujte se o něm mluvit nějak špatně!
00:21:37 No jo, jasně.
00:21:40 Od roku '49 do roku '54
00:21:42 bachař ve všech možných věznicích a lágrech:
00:21:44 Mírov, Valdice, Příbram, Jáchymov.
00:21:48 V 57. roce 18 měsíců za porušování socialistické zákonnosti,
00:21:53 10 z toho dokonce odseděl.
00:21:55 A teď měl na krku žalobu za týrání, snad dokonce s následkem smrti,
00:21:59 obvinilo ho Sdružení politických vězňů,
00:22:01 ale soud zatím nebyl.
00:22:03 Pro špatný zdravotní stav obviněného.
00:22:07 Asi před měsícem to bylo v novinách, pamatuješ?
00:22:13 Kdežto k soudu o vilu se dostavil, přesně jak jeho žena říkala.
00:22:19 Ale jak koukám, soudce to zatím odročil.
00:22:22 Ta Vránová věřila všemu, co jí řekl.
00:22:24 Tu vůbec nemůžeme brát vážně.
00:22:27 To víš, chlap s minulostí, to je pro ženský něco.
00:22:30 Nechají nás nahlídnout do žalob těch vězňů,
00:22:33 abychom věděli, co konkrétně měl na triku
00:22:35 a kdo proti němu měl svědčit.
00:22:37 A musíme najít tu holku, co se kvůli němu chtěla trávit.
00:22:40 Ále, to budeš zbytečně utrácet peníze poplatníků, Přemku.
00:22:44 Podívej, bejvalej bachař, hajzl, možná i sadista...
00:22:51 no a teď to na něj najednou přišlo.
00:22:55 Stáří, strach, soudy. možná výčitky svědomí...
00:23:00 i když to voni nemaj.
00:23:02 Třeba byl nemocnej. Počkej, pitvu ještě nemáme.
00:23:07 Hm, výsledky z laborky:
00:23:09 prachové stopy na levé ruce,
00:23:11 na zbrani jenom jeho otisky, jinak nic.
00:23:14 No v autě cizí otisky, ale to nic neznamená, ne?
00:23:17 Ani ho nezamknul. Asi mu bylo úplně všechno fuk.
00:23:21 Já bych to viděl jako sebevraždu.
00:23:24 Vzpomeň si, co říkala jeho manželka.
00:23:26 Ten si nepřipadal na konci života.
00:23:28 A s tou jeho minulostí...
00:23:30 je hromada lidí, která by ho chtěla zabít.
00:23:33 No, jestli si myslíš, že je za čím jít, tak za tím jdi.
00:23:37 Já jenom, že je tady hodně práce, víš.
00:23:40 Ale brát ti elán, to je to poslední, co bych chtěl.
00:24:09 (z televize)
00:24:10 Oběť, vedle které ležela pistole typu Parabellum,
00:24:12 kriminalisté identifikovali jako Josefa Bubeníka,
00:24:15 bývalého dozorce vězňů z 50. let na Borech,
00:24:17 Rovnosti, Bitýzu a jinde.
00:24:20 Josef Bubeník byl na základě žalob bývalých politických vězňů
00:24:23 opakovaně předvolán k soudnímu řízení.
00:24:25 K soudu ale nikdy nepřišel,
00:24:27 s odvoláním na špatný zdravotní stav.
00:24:28 Podle státního zastupitelství a výpovědí dosud žijících svědků
00:24:32 byl Bubeník jedním
00:24:33 z nejsadističtějších vězeňských dozorců, jehož týrání
00:24:36 zaplatili nejméně 2 vězni životem.
00:24:39 Já se k tomu zatím nemůžu vyjadřovat,
00:24:41 protože vyšetřování je na samém začátku.
00:24:43 Jedno je jisté už teď... spravedlnosti...
00:24:45 No ne, pane Šmíd?... smích.
00:24:47 Tak jste se přece jenom dostal do Prahy.
00:24:54 Ó, vy si mě nepamatujete.
00:24:56 Vy jste přece pan Šmíd z Cobourghu, z Kanady, ne?
00:24:59 Letěli jsme spolu v letadle. Já jsem vás polila kafem... smích.
00:25:17 But you...
00:25:21 Klikar... jaký Klikar?
00:25:24 Vy jste přece Šmíd!
00:25:33 Jestli má být z týhle země zas jednou normální právní stát,
00:25:38 musí se takovejm hajzlům
00:25:39 jejich výhody a hlavně majetky vzít.
00:25:42 O to jde v tomhle sporu!
00:25:44 To víte, že ten Bubeník dělal v 50. letech dozorce vězňů?
00:25:48 Ne a nepřekvapuje mě to. Proč bych to měl podle vás vědět?
00:25:53 Pane Králi, můžu se vás zeptat?
00:25:54 Co jste dělal ten další den večer a v noci?
00:25:58 Po tom vašem stání, teda předevčírem.
00:26:02 Jo, byl jsem se projít po Praze. Nádhera... Petřín, pražskej Hrad.
00:26:08 Jo a pak jsem až do rána hrál u jedněch známejch "vole padni".
00:26:13 Že znáte vole padni. Jistěže znám.
00:26:15 No jistě. Děkuju vám.
00:26:17 Vole padni jsme hrávali s tím kamarádem,
00:26:19 s tím Veverkou u nich jako kluci.
00:26:22 Ještě než se mnou v '48 naši odjeli.
00:26:25 Na tý procházce ten pan Veverka s váma náhodou asi nebyl, že?
00:26:29 No, náhodou byl. I s jeho psem Karlem.
00:26:34 To víte, potřebujem se užít, dlouho jsme se neviděli,
00:26:37 nejsem tu zas tak často.
00:26:40 Ale počkejte, to vypadá jako nějaké potvrzování alibi.
00:26:45 Já potřebuju alibi?
00:26:47 Ten pan Bubeník je totiž mrtvej. Vyšetřujeme jeho smrt.
00:26:53 Dejte pokoj!
00:26:56 To je zvláštní,
00:26:57 že boží mlejny melou těm bolševikům taky spravedlivě.
00:27:02 Ale pomalejc. To se teď budu muset o tu vilu soudit s jeho vdovou?
00:27:08 Do prdele práce!
00:27:50 Tady je někde ten dům, jak bydlí prezident.
00:27:52 Tady někde bydlí pan prezident Havel.
00:27:54 -Tam, tam vedle toho růžovýho.
00:27:55 -V tom menším.
-Ten užší, s pavláčkama.
00:27:59 Mami, taky se chci podívat do Kuklic na zámek.
00:28:02 Určitě.
00:28:04 Ale nezapomeň, že Kuklice už nám nepatří.
00:28:07 Brian je spravuje jenom pro svého strýčka.
00:28:09 To je fakt nádherný město.
00:28:32 Jo.
00:28:33 Podle dokladů v archivu,
00:28:36 ta pistole, co našli v ruce toho Bubeníka,
00:28:39 má historii až do května '45.
00:28:42 Tehdy byla na barikádách zastřelena jistá Anička Housková
00:28:47 a založil se na to spis.
00:28:50 Protože holka byla dcera policejního úředníka.
00:28:55 Ta kulka se našla, ale pistole ne.
00:29:00 Pana policejního radu potom zavřeli po únoru '48 a ve vězení ho zabili.
00:29:06 Aničku zastřelil známej gestapák Hardt,
00:29:10 toho na místě lynčovali, ale pistole zmizela.
00:29:14 A teď pozor: ta kulička ze spisu
00:29:18 a tady ty dvě, od toho Bubeníka, mají stejné markanty.
00:29:32 Podívej se, omyl vylučuju.
00:29:37 Je to ta pistole z těch barikád v '45.
00:29:43 Takže Pepíku, ta kulička... Ten projektil.
00:29:46 Ten projektil,
00:29:48 kterej zabil toho Bubeníka a ten, kterej jsme našli v tý skládce,
00:29:53 pochází ze stejný parabelly.
00:29:55 Ano, a tou také tenkrát byla zastřelena Anička Housková.
00:30:00 Takže Bubeník tu pistoli měl od '45.
00:30:03 A nebo někdo jinej, tehdá jich mezi lidma byla spousta.
00:30:09 Hm, tu má táta taky. Teda měl. Ještě z povstání.
00:30:14 A schoval ji u dědy v Kuklicích v kůlně.
00:30:18 Nechceš sušenku? Ne, děkuju.
00:30:20 Tak si představ: já jsem vzala ty saxofonistky do města, jo.
00:30:24 A šly jsme Královskou cestou a na hrad
00:30:27 a pak jsme si pronajaly parník.
00:30:28 A to bylo tak krásný, protože najednou vidíš Prahu jako turista.
00:30:31 A to je něco úplně jinýho. Ty holky nevěděly, kam mají koukat dřív.
00:30:35 Byly úplně paf.
00:30:37 Počkej. Ale tvůj táta byl na barikádách?
00:30:40 Hm. V pětačtyřicátým?
00:30:42 Dyť to musel bejt kluk ještě, ne?
00:30:45 No a proč by nemohl bejt v 16 na barikádách,
00:30:47 když ho sotva ve 20 mohli zavřít?
00:30:52 Ty myslíš, že to někdo nafingoval s tou sebevraždou?
00:30:56 Já bych se vlastně s tebou Věro o tom vůbec neměl bavit. To je...
00:30:59 No tak se nebav. Hele, tohle jsou jeho kamarádi.
00:31:04 A ty byli zavřený a ještě jim nebylo ani 20.
00:31:06 A někdo třeba i na 12 let!
00:31:08 Nazdar. Dobrý den.
00:31:10 Ahoj.
00:31:11 Co děláte doma, v sobotu?
00:31:13 Hm, jdeme do kina. Na Farářův konec, do Ponrepa.
00:31:16 Dáš si? Pudeš s náma? Ne, k čemu bych vám tam byl?
00:31:21 Jak nám? Sobě, ne? Viděl bys hezkej film.
00:31:24 Náhodou ten koncert předevčírem byl úžasnej.
00:31:26 A mohl ses vidět s paní Lomnickou.
00:31:28 Vidíš, ještě nevolala. Chtěla jet do Kuklic.
00:31:32 No, no, třeba ještě zavolá. Hm.
00:31:34 A když ne, tak jí zavolám já do hotelu. Jedli jste něco?
00:31:38 Přemek mě pozval na gyros, tak půjdem.
00:31:41 Aha, tak dobrou chuť.
00:32:01 No vidíte, že jste nic nenašel.
00:32:04 Ale řeknu vám, je to od vás nestydatost,
00:32:07 přijít sem v neděli v šest ráno.
00:32:10 Já se strašně omlouvám, paní Bubeníková. Jste moc hodná.
00:32:15 To už mě máte proklepnutou a víte, že chodím v šest ráno na ranní mši?
00:32:21 Nezlobte se.
00:32:33 CZ 70.
00:32:37 Tak mi teda řekněte,
00:32:40 čím se to vlastně zastřelil, když jste tu pistoli našel tady.
00:32:48 No právě.
00:32:51 Já nevím, proč se mi tyhlety věci dějí.
00:32:54 Připadám si jako nějaká slečna Marplová nebo kdo.
00:32:57 Slečna Pekárková... bez cukru? Bez cukru, děkuji.
00:33:00 Děkuju.
00:33:02 Víte, ve vilové čtvrti nemůžete neznat sousedy
00:33:05 a Bubeníkovi tam bydlí léta.
00:33:07 Ne, že by to byli teda příjemní lidé.
00:33:10 Ano, slečno Pekárková, takže minulý týden...
00:33:13 No on měl "volhu", ten Bubeník.
00:33:16 No, jak byl kdysi ten partajní hlavoun,
00:33:20 ale teď to se rozumí, má nějakýho "japonce".
00:33:22 A vždycky v něm jezdí sám.
00:33:25 No proto jsem si všimla,
00:33:26 že ve čtvrtek ráno do něho nasedal ještě s někým.
00:33:31 A vypadalo to, jako že se mu ani nechce.
00:33:34 Jak nechce?
00:33:36 No jako by ho tam ten člověk strkal.
00:33:39 A pravou ruku přitom měl v kapse saka.
00:33:43 Jako takhle...
00:33:45 Takhle?
00:33:47 No, takhle, vidíte! Jo.
00:33:51 No, to přece nikdo nedělá, aby si vytahoval kapsu, že ne.
00:33:56 Jasně. Leda že by tam měl pistoli, že jo?
00:33:59 Právě.
00:34:01 Jenže to jsem si uvědomila, až když jsem si přečetla
00:34:04 v novinách, že pan Bubeník je mrtvý.
00:34:08 A vzpomenete si, jak vypadal ten druhý člověk?
00:34:11 Vysoký, kostkované sako, texasky a světlé semišky.
00:34:17 Rozumíte, světlé semišky k texaskám. No!
00:34:26 Do obličeje jsem mu neviděla, byl zády.
00:34:29 Jo, můžu si dát cigaretku ke kafíčku?
00:34:33 Ale jo, jistě.
00:34:37 Minulý čtvrtek v půl osmý ráno. No, ano.
00:34:41 Jé, teď si vzpomínám, byl tam ještě jeden člověk, říká se mu Jelíček.
00:34:47 Byl to prý kdysi nějaký slavný kanoista
00:34:49 a teď se tak jako tluče po těch hospodách.
00:34:54 Seděl kousek stranou na plotě, kouřil...
00:34:59 hm... ale musel to taky vidět.
00:35:02 To musel. Bydlí taky u nás na Babě a někde na Vltavě má hausbót.
00:35:12 Jelíček, Jelíček. Co zas máš?
00:35:16 Ty jsou ty bývalí politický, co měli svědčit proti Bubeníkovi.
00:35:20 U státního zástupce mě nechali nahlídnout do spisu, neoficiálně.
00:35:24 Hm. Ale žádnýho Jelíčka tady nemám.
00:35:27 To si jako představuješ,
00:35:29 že se nejdřív někdo přihlásí jako svědek a pak,
00:35:31 když mu je čekání na soud dlouhý,
00:35:33 tak jde a toho Bubeníka si zastřelí sám?
00:36:02 Je tady někdo? Haló!
00:36:06 Co mi lezete do domu, člověče? Že na vás pošlu vodníka!
00:36:11 To byste měl vědět vy,
00:36:15 že z hausbótu se ryby chytat nesměj, jo.
00:36:20 Ale na tý Babě jste byl minulej čtvrtek ráno?
00:36:24 No samozřejmě, tam já chodím. Dyť bydlím nedaleko, no.
00:36:27 To je sto metrů. Takže byl?
00:36:30 No byl jsem na Babě, ale to neznamená,
00:36:34 že jsem viděl Pekárkovou.
00:36:36 To vona možná viděla mě, víte.
00:36:39 Pane Jelíčku.
00:36:40 Hele, já se jmenuju... sice nerad to říkám, Nouzák.
00:36:45 Jelíček, to je taková... jak jsme jezdili kánoe...
00:36:48 dablkánoe,
00:36:50 tak jsme byli dvojice Jelec a Jelíček, víš.
00:36:54 Tak promiňte, pane Nouzáku, zkuste si vzpomenout:
00:36:57 stříbrná Mazda, dva muži, jeden z nich nebožtík Bubeník.
00:37:06 Stříbrná Mazda mi nic neřiká.
00:37:08 Já jsem do nedávna vůbec nevěděl, co to je Mazda.
00:37:12 Já jsem myslel, že to je něco mazlavýho, víš.
00:37:14 Pane Nouzáku, zkuste si vzpomenout.
00:37:19 Ne, to jsem neviděl.
00:37:20 Co jste neviděl? No že by někdo s pistolí...
00:37:23 Ale voni... stejně ty pistole mívaj v kapsách
00:37:27 a různě je krejou kapesníkama a tak,
00:37:29 ale to jsem stejně neviděl, no.
00:37:32 Ale nám... To bych si pamatoval.
00:37:34 Nám paní Pekárková...
00:37:37 Ale Pekárková... já neznám žádnou Pekárkovou.
00:37:41 Nám slečna Pekárková říkala,
00:37:43 že vás viděla ten čtvrtek sedět na plotě a kouřit.
00:37:47 Vona seděla na plotě, nebo já jsem měl sedět?
00:37:49 Vy jste seděl na plotě a kouřil.
00:37:52 Seděl a kouřil. A co, prosím vás?
00:37:55 No já mám kolena...
00:37:58 no tak možná, že jsem seděl na plotě.
00:38:00 Ale vona viděla mně? No tak se jí zeptejte, no.
00:38:03 Když to bude tvrdit a odpřísáhne to, no tak ale já...
00:38:05 já si jí nepamatuju. Slečna to byla? A nebo baba.
00:38:10 A co... chytnete tady něco občas?
00:38:13 Jako tady jestli něco chytím? Nějakou rybu a tak.
00:38:17 Dokonce rybu, jo? No, dá se tady chytnout... revma.
00:38:22 Ale je tady krásně. No, krásně.
00:38:25 Vypadá to, jako by to ani nebylo ve městě.
00:38:34 Já vůbec nechápu, proč táta vytáhl pohorky.
00:38:39 Ten si je vždycky bere, jenom když jede k dědovi do Kuklic,
00:38:42 ale o tom teda nic nevim.
00:38:43 Neznáš nějakýho Nouzáka? Koho?
00:38:47 Myslím, že se mu říká Jelíček.
00:38:50 Počkej, já jdu za tebou.
00:38:57 Jo, Jelíčka znám. To byl jeden z tátovejch kamarádů muklů.
00:39:02 Víš, co to znamená mukl?
00:39:06 Muž určený "K Likvidaci".
00:39:09 Ehm, přesně to byli.
00:39:11 A přesně tak se s nima zacházelo.
00:39:14 Třeba ten Bubeník tak s nima zacházel.
00:39:17 Počkej, oni znali Bubeníka? No.
00:39:21 Já si pamatuju, jak táta říkal, že má příznačný jméno
00:39:25 a všichni se mohli strhat smíchy.
00:39:29 Proč ses ptal na Jelíčka?
00:39:31 A jak víš, že se jmenuje Nouzák? Od něho.
00:39:37 Počkej, co to má znamenat? Ty slídíš kolem tátovejch kamarádů?
00:39:43 Víš, kolik muklů ho muselo znát? A kolik z nich ho muselo nenávidět?
00:39:49 To, že ho zlikvidovali, je jedině dobře!
00:39:51 To se tak zlobíš, Věro, že říkáš takovýhle věci?
00:39:54 Mám se smát? Vy najdete mrtvýho gaunera a...
00:39:56 a ty se můžeš strhat, abys zjistil,
00:39:58 kdo toho hajzla třeba mohl zabít?
00:40:00 Je to moje práce, já se tím živim.
00:40:03 A stejně se to šetří jako sebevražda.
00:40:05 Prosím tě, hlavně nelži!
00:40:06 Kdyby se to šetřilo jako sebevražda,
00:40:07 tak proč bys chodil za Jelíčkem.
00:40:09 Nechceš se náhodou zeptat táty, jestli ho náhodou nezavraždil on,
00:40:11 třeba tou zbraní, co celou dobu schovával?
00:40:13 Panebože!
00:40:14 Tohle tě napadlo? Hele, tohle tě napadlo?
00:40:18 Nebo ty si myslíš, že já si tohle myslím?
00:40:20 Proč jsem si začínala s policajtem! Do hajzlu!
00:40:23 Ježíš, co blbneš? A já se nechci hádat!
00:41:16 Já se strašně omlouvám, že vás připravuju o čas,
00:41:20 ale napadlo mě, že byste mi mohla něco říct o rodině Hořejšových.
00:41:26 Tak zvenku, z minula.
00:41:29 Vyptávám se, no tak jsem ten policajt.
00:41:32 Smích.
00:41:34 Vy se k tomu svému povolání přiznáváte,
00:41:37 jako kdyby to byla nějaká hanba. Smích.
00:41:41 Tak když už jste ten policajt, tak předpokládám,
00:41:46 že asi ode mě něco budete chtít, ne?
00:41:49 Já nevím, asi to je ukrutná drzost,
00:41:52 ale jste nezúčastněná osoba, za pár dní odlítáte.
00:41:57 A navíc se znáte s Věřiným tatínkem.
00:42:02 Takže ze mě chcete tahat rozumy. Smích.
00:42:05 Jenomže já jsem ho skoro 40 let neviděla.
00:42:09 Ne, žádný rozumy.
00:42:12 Prostě si o tom potřebuju s někým promluvit!
00:42:15 No jo, ale nezúčastněná zrovna nejsem.
00:42:20 Právě proto, že Vaška Hořejše odmalička znám.
00:42:25 A kdybyste chtěl vědět,
00:42:26 to co se mi na vás nejvíc líbí je,
00:42:29 že chodíte s jeho dcerou.
00:42:31 To je pro mne vaše rekomandace, abych tak řekla. Smích
00:42:35 No vidíte!
00:42:37 A Věra si teď myslí, že ho do toho chci namočit,
00:42:39 že si snad myslím,
00:42:41 že toho bejvalýho bachaře zabil on a jeho kamarádi.
00:42:45 A myslíte si to?
00:42:49 Je to jenom jedna z možných verzí. Ne, nemyslím si to!
00:42:57 Jestli vono to náhodou není služební tajemství.
00:43:01 Prosím?
00:43:04 To, co mi tady teď vykládáte. Smích.
00:43:09 Nebojte se, já jsem sice ukecaná,
00:43:10 ale dám si pozor, nikomu to neřeknu.
00:43:14 Tak co vlastně byste chtěl ode mě slyšet?
00:43:18 Jedno vám řeknu, Věrky Hořejšové se držte.
00:43:21 Co si pamatuju, byli to vždycky mimořádně báječný lidi,
00:43:26 Vašek Hořejš a jeho tatínek.
00:43:29 Když si pomyslím, že jsem tady už týden
00:43:32 a ještě jsem se za nima nedostala. No jo, je to všecko tak dávno.
00:43:42 vždyť vy jste tenkrát ještě zdaleka nebyl na světě. Smích.
00:43:49 Promiňte, já jsem si jen představila,
00:43:52 kdyby nás tady teď viděl někdo známý
00:43:55 jak tady sedíme ruku v ruce a lyricky koukáme na Hradčana.
00:43:58 Smích
00:44:00 Já s tou růží od vás! Smích.
00:44:16 Taťko... he! Ahoj. Ahoj.
00:44:22 Tati, ta fotka, jak jste na tom hausbótu,
00:44:25 tak musí bejt tady u tebe.
00:44:28 Jak to mám vědět? No tak...
00:44:31 dyť jsi ji nesl sem do pokoje.
00:44:33 Jestli jsem ji nes do pokoje, tak jsem ji asi vrátil zpátky, ne?
00:44:37 No, to právě asi ne, tati.
00:44:39 Hele, ale ukazovalas' ji Přemkovi.
00:44:42 Hm. Nedalas' mu ji?
00:44:44 No tak to bych se tě asi neptala, jestli je tady, ne?
00:44:47 Aha.
00:44:48 Tati. Jo, dobře...
00:44:50 no tak jestli ji nenajdeš, mám negativ, udělám ti novou, jo?
00:44:54 Tak jo.
00:44:54 Ahoj. Ahoj.
00:44:58 Co to čteš?
00:45:01 Virtuálně obědvám. Smích... tak dobrou chuť.
00:45:05 Ahoj. Pss.
00:45:12 Dobrej den, slečno! Ale jdete marně, dědeček není doma.
00:45:18 Dobrý den, paní Baláková.
00:45:21 To nevadí, já mu tady jenom něco nechám, jo?
00:45:37 Jau.
00:46:21 Jé, ahoj.
00:46:23 -Jé. Smích.
-Dobrý den.
00:46:24 Jé, ahoj! Co ty tady?
-Ale ne... smích.
00:46:27 Přijela jste za dědečkem?
-No, ale on není doma.
00:46:30 -Paní sousedka říkala, že asi ráno odjel k doktorovi.
00:46:34 -Tak, to je smůla.
-Tak na shledanou.
00:46:36 -Ee... Věruško, znáte mého zetě?
00:46:38 Volkof, milé poznat vás.
-Hořejšová, těší mě.
00:46:41 -Věrčin dědeček pan Hořejš u nás správcoval,
00:46:44 jak ten na mě křičel, když jsem lezla po stromech.
00:46:46 Smích. Smích
00:46:48 Takže ty znáš náš zámek?
00:46:50 On už vlastně není náš, Brian ho koupil pro svého strýčka.
00:46:54 -Aha. Já jsem tady dneska prvně.
00:46:57 To je tak zvláštní, když si člověk uvědomí, že...
00:46:58 že jsem vlastně komtesa.
00:46:59 Smích Svezeme vás do Prahy?
00:47:01 -Ne.
-Autem.
00:47:02 -Ne, děkuju, já mám lístek na autobus.
00:47:04 Ale děkuju. Na shledanou. Bye.
00:47:24 I am so happy. Lovelly.
00:47:29 Girls! Girls! Wait for me!
00:47:42 Pane doktore! Jste pan doktor Přemek, ne?
00:47:46 Dobrý den. Dobrý den.
00:47:48 Jmenuju se tak. To je taková náhoda...
00:47:51 Já dneska ráno... představte si, viděla vaši Věru. Ráno v Kuklicích.
00:47:54 My jsme se tam byli podívat na náš zámek.
00:47:57 Ale připadala mi taková... kyselá? Říkáte kyselá?
00:48:02 Že vy jste se pohádali? Ne. Ona něco říkala?
00:48:07 Ne, ne, jenom byla jako... jako bledá.
00:48:11 Ale to bylo asi tím, že nezastihla dědečka, co tam za ním přijela.
00:48:15 Stejně... řekněte, to je taková náhoda... promiňte.
00:48:22 On nebyl doma? Kdo?
00:48:24 Její dědeček. Ne. Ne.
00:48:29 Tak, můžu vás na něco pozvat? Jo.
00:48:34 Tak co si dáte? No co, český pivo, jedno.
00:48:41 Hele, víš co? Mně to přijde taky divný.
00:48:43 Já taky nejsem nadšenej, že na tom dělám.
00:48:47 Ale snad si proboha nemyslíš, že do toho chci namočit tvýho tátu.
00:48:52 Tamhle byla ta fotka s tátou a s jeho kamarádama. Tys ji sebral?
00:48:56 Já? Hm.
00:48:57 Ne. Copak já můžu krást? Smích.
00:49:00 Dyť já jsem ten policista. No že ses na ni ptal.
00:49:06 Tak já se vyptávám, tak to víš... Nech toho.
00:49:09 blbej policajt. A jakpak ses měla celej den beze mě.
00:49:16 Normálka. Seminář, oběd, přednáška.
00:49:21 Jak ses měl ty? Já?
00:49:26 Hm. (zvoní mobil)
00:49:29 Promiň.
00:49:34 Čau. Co? Mařenice?
00:49:41 A kde to je? Ne, já tam pojedu zejtra.
00:49:44 Já tam pojedu. No, tak jo. Díky. Čau.
00:49:59 Já myslel, že jsi říkala, že chceš jet za dědou.
00:50:02 Do Kuklic? Dneska?
00:50:07 Dyť on jezdí na ty obstřiky přece. S tím kolenem.
00:50:11 Já to vím.
00:50:15 Dáš si pudink? Ty bys mi dala... a tady?
00:50:21 Máš chuť? Pudink?
00:50:24 Ehm. Hm.
00:50:25 Vanilkovej. Jo.
00:50:27 Nebo čokoládovej? A pudink?
00:50:30 Dáš si? Pudink?
00:50:32 Smích... vanilkovej. A co tatínek?
00:50:34 Co jako?
00:50:36 Kdy už se konečně ke mně nastěhuješ, co?
00:50:39 Dyť jsem ti říkala, že tady tátu nemůžu nechat samotnýho.
00:50:45 Miliónkrát.
00:50:49 No jasně.
00:50:57 Do prčic.
00:51:47 Jestli jste přijel za Věrkou, tak ta tu není.
00:51:52 Dobrý den, pane Hořejš. Vy si na mě pamatujete?
00:51:55 Já si pamatuju každýho a policajty zvlášť.
00:51:59 Ty minulý a dnešní holt už ze zvyku.
00:52:04 No, já jsem, po pravdě řečeno,
00:52:06 přijel za váma právě jako ten policajt.
00:52:08 Ale? No tak to byste se mnou mohl jít nakoupit.
00:52:13 Nemusí ta bába slyšet všechno, co si budem povídat.
00:52:18 Chtěl jsem se zeptat, pane Hořejš?
00:52:20 Kdy tady byl naposled za vámi váš syn?
00:52:23 Minulej čtvrtek. To jako kvůli tomu Bubeníkovi, co? Tomu zmetkovi.
00:52:33 No, v novinách psali, že to byla sebevražda. Nebo nebyla?
00:52:38 Snad ano, ale to víte. No, já nevím nic.
00:52:42 Ale koukám, že vy si myslíte, že ho odpráskl nějakej mukl, co?
00:52:49 Jak vás to napadlo?
00:52:51 Mě ne. Vás to napadlo. Proč byste se jel jinak vyptávat na mýho syna?
00:53:00 Nejdřív sem přijel s nějakým jako zájezdem, autokar plnej sudeťáků.
00:53:05 A dva dny nato tu byl znovu sám, mercedesem z půjčovny.
00:53:09 A šmejdil tu po hřbitově a pak tady v kostele.
00:53:12 Víte, my sem chodíme zpívat.
00:53:13 Zpívat?
00:53:14 Ave Maria gracia pléna... pardon.
00:53:22 Tak jsem si ho chytl, dovedl na úřad a o co mu jako jde.
00:53:26 No a on že se jmenuje Jürgen.
00:53:28 Helmut. Helmut Jürgen z Mnichova. To jsme poznali z jeho pasu.
00:53:33 No a že hledá ten hrob. Hrob?
00:53:36 No z pětačtyřicátýho.
00:53:38 Měli tu tenkrát postřílet nějaký německý zajatce.
00:53:41 Revoluční gardisti z Prahy. Jak, měli?
00:53:45 No tenkrát je všecky postříleli. Holt byla jiná doba, revoluční.
00:53:49 No a ten skopčák, ten Jürgen,
00:53:52 že jeden z těch zastřelenejch byl jeho bratr
00:53:56 a že jako by na ten hrob chtěl postavit pomník.
00:53:59 No a?
00:54:01 Všechno máme nahraný na kazeťák, pane poručík.
00:54:04 A podepsal nám i protokol. Jak v tom figuruje ten Bubeník?
00:54:09 No, on podle toho Jürgena ten gardista,
00:54:12 co střílel ty zajatce, se měl jmenovat Bubeník.
00:54:16 Co? Aha. Jo, Bubeník.
00:54:21 Toho jména jsem si všiml už v pondělních novinách.
00:54:24 No, tak holt, když jsme si to přečetli,
00:54:26 jak toho Bubeníka našli, tak jsem vám zavolal.
00:54:29 Protože, že jo, jestli ten Bubeník tehdá zastřelil jeho bráchu
00:54:34 a von je teď tady a ten Bubeník je za pár dní mrtvej...
00:54:39 to je přece divný, ne? A kdy že to bylo?
00:54:43 Pane starosto, vzpomenete si, kdy jste mluvili s tím Němcem?
00:54:47 No, před tejdnem.
00:54:49 Ne, v úterý to bylo, no takže včera před tejdnem.
00:54:52 Hm.
00:54:55 Ten mařenickej starosta a ten druhej strejc.
00:54:58 Hele, ty jsou tak horliví.
00:55:00 Tady mi to okopírovali, tak, že si to můžeš přečíst, ale pozor,
00:55:03 dokonce i přehrát.
00:55:07 Představ si, že bys sem přijel z ciziny jako anonymní turista
00:55:12 to bys za sebou nechal podepsanej protokol,
00:55:14 kdybys chtěl někoho zabít? Já vím. Ale je to motiv.
00:55:17 Ale hlavně jestli se ukáže,
00:55:18 že ti Němci byli v těch Mařenicích postřílený tou starou parabellou.
00:55:23 Ty chceš požádat o exhumaci?
00:55:25 No proč ne? Stejně by je měli přemístit na hřbitov.
00:55:29 Už jen z piety.
00:55:32 Napřed koukej proklepnout toho Němce. Jak se jmenuje?
00:55:35 Helmut Jürgen.
00:55:38 No tak když podepsal protokol těm dvěma,
00:55:40 tak by měl bejt ochotnej mluvit i s tebou, ne?
00:55:42 No, to doufám. Jestli mi mezitím neodjel.
00:55:45 Vyslechnout ho musíme. Tady, nebo v Německu.
00:55:50 Víš, že máš pravdu?
00:55:52 On měl motiv. A hodně silnej, i když půl století starej.
00:55:57 Vidíš to.
00:56:02 A vidíš to? Cha.
00:56:06 (TV komentář) Téměř od 9. století
00:56:08 se Češi neustále bránili rozpínavosti Němců.
00:56:12 Jejich záludnostem a krutostem,
00:56:14 s nimiž si prodírali cestu do naší vlasti.
00:56:17 A konečně dnes jsme poprvé dosti silní,
00:56:20 abychom je všechny vyhostili.
00:56:23 To si musíme dobře uvědomit.
00:56:25 Podařilo se nám přesvědčit velmoci, že jsme v právu,
00:56:28 chceme-li se zbavit Němců.
00:56:30 A podařilo se nám všechny Němce vystěhovat.
00:56:34 Prostě jsem ho sebral a dobře schoval, paní hraběnko.
00:56:39 A nevytáhl jsem ho 40 let.
00:56:42 No a... nechybí vám tady náhodou jeden hrneček?
00:56:50 A není to náhodou tenhle? Smích. Paní hraběnko!
00:56:58 Celou tu dobu jsem ho měla sebou pro štěstí.
00:57:02 Paní hraběnko.
00:57:04 A neříkejte mi hraběnko, nikdo mi tak neříká.
00:57:08 A vy jste mě houpával na kolenou.
00:57:11 To jste byla ale malá holka, paní hraběnko.
00:57:14 No, ale vás právě za ten servis mohli zavřít,
00:57:18 kdyby ho tady u vás našli.
00:57:20 Proto to bylo za komunistů tak, jak to bylo.
00:57:23 Oni měli ve všem takový bordel,
00:57:25 tak si potom můžete dovolit všechno.
00:57:27 Zabíjet, zavraždit, prostě co vás napadne.
00:57:32 Zavřít mě mohli za cokoliv,
00:57:34 jenže bohužel nesebrali mě, ale mýho kluka.
00:57:40 A dostal 9 let, paní hraběnko. Považte, 9 let!
00:57:48 A bylo mu sotva 20, když ho odsoudili.
00:57:53 Ale vnučka, ta se vám povedla parádně. Smích.
00:57:59 Ale chodí s policajtem.
00:58:01 Hm, no, mně se ten pan doktor Nejezchleba náhodou moc líbí.
00:58:06 Prosím vás. Věrka mu vykládá věci, které se policajtům neříkají.
00:58:12 A on teď, jak našli toho bachařskýho zmetka,
00:58:16 tak... toho Bubeníka, tak šmejdí kolem bejvalých vězňů,
00:58:21 jestli ho někdo náhodou ze msty nebo něco...
00:58:24 prosím vás, mukl a ze msty. Po tolika letech?
00:58:31 Přišel sem za mnou, jestli je pravda,
00:58:34 že jsem schoval klukovi pistoli,
00:58:37 kterou má ještě od pražského povstání, víte.
00:58:40 A schoval jste mu ji? To víte, že schoval.
00:58:46 Vždyť kdyby ji našli komunisti
00:58:48 v tom '49, tak to mohl Venda taky viset.
00:58:52 Ale tomu Věrčinýmu fešákovi, tomu jsem to zapřel.
00:58:58 Prosím vás, takový bachařský zmetek, jo,
00:59:02 co měl dostat už dávno doživotí, a oni teď se můžou přetrhnout,
00:59:07 jestli ho náhodou někdo nezavraždil!
00:59:12 Chcete ji vidět? Tu pistoli? To víte, že chci.
00:59:20 Tak chvilku počkejte, paní hraběnko.
00:59:51 Jé, to jsem já...
01:00:11 Ten servis potom spolu zabalíme, paní hraběnko
01:00:16 a vezmete si ho sebou.
01:00:19 Já tu pistoli nemůžu najít, paní hraběnko.
01:00:27 Že by si ji kluk už odnesl, nebo co? Nebo že...
01:00:36 že bych já ji schoval někde jinde?
01:00:39 Kdepak, jak člověk stárne, paní hraběnko,
01:00:43 tak už na paměť není spoleh.
01:00:46 To je jedno, pane Hořejš,
01:00:48 já na pistole zas tak moc zvědavá nejsem.
01:00:52 No.
01:01:25 Podívejte se, tohle jste vy, tohle je pan Hořejš.
01:01:29 A tihle dva pánové, povíte mi to? Musím?
01:01:34 To víte že nemusíte.
01:01:36 No tak vidíte, smích. Hořejš... to je...
01:01:41 Tenhle pán.
01:01:43 No a to je kterej? To je Klapzuba.
01:01:46 Ten skákal skoro 2 metry do vejšky,
01:01:50 rozumíš a dneska... podívej se.
01:01:53 A tenhle. Sedí na židli. To jsem já tady.
01:01:57 Tady... tady ten pán. Jo tenhleten, to je počkej,
01:02:00 to je buď Šmíd, nebo šmejd, teďka nevím, člověče,
01:02:03 ale každopádně jsem ho neviděl dobrejch 30 let.
01:02:08 Skončil někde na Kajmanskejch ostrovech a nebo v Kanadě, rozumíš.
01:02:14 A pane Nouzáku, ten den,
01:02:16 kdy jste viděl toho Bubeníka nasedat do auta
01:02:19 s tím druhým člověkem.
01:02:22 Neviděl. Pane Nuzáku, viděl.
01:02:28 Neviděl. Viděl.
01:02:32 Neviděl. No tak dobře.
01:02:41 A to je asi velká blbost,
01:02:43 ptát se vás, co jste dělal ten den, ve čtvrtek dopoledne.
01:02:48 No tak to vím docela přesně.
01:02:50 Jedním vokem jsem koukal na hodinky a druhým jsem koukal do kalendáře.
01:02:55 Pane Nouzáku, vzpomeňte si.
01:02:59 Copak já potřebuju nějaký alibi? Když jsem byl zašitej na Bitýzu?
01:03:06 Jako mukl? Víte, co se říkalo tenkrát?
01:03:09 Mukl muž, utlačovaný komunistickou lůzou.
01:03:15 Já snad nepotřebuju žádný alibi, když jsem byl zavřenej.
01:03:20 To mně vytloukal ten Bubeník zuby, víš, tak mi to odpusťte.
01:03:28 Ne, vy promiňte.
01:03:39 Ahoj.
01:03:45 Vy jste se s Přemkem nějak pohádali?
01:03:48 Proč? Tak, napadlo mě to.
01:03:52 No, pohádali, no. Nechceš mi něco říct?
01:03:57 Co?
01:03:59 No kdybys chtěl, tak bys věděl, ne?
01:04:03 Ne... nevím, co bych ti měl říct. Děje se něco?
01:04:10 Když nevíš, tak asi nic, no.
01:04:20 Tady máš ještě takovej kousek.
01:04:25 A osol si to, jo.
01:04:37 Ostatně, nebude vám příjemnější mluvit česky?
01:04:40 Vy mluvíte česky? No jistě. Já se narodil na Žižkově.
01:04:45 To ještě nebyl žádný Hitler, tenkrát, víte? Ten přišel až pak.
01:04:51 Můj bratr Günther tady někde leží v tom hromadném hrobě
01:04:55 a já mu chci, i ostatním kamarádům, postavit pomník.
01:05:02 Jak víte, že ho zabili právě v Mařenicích?
01:05:06 Byl jsem schovaný... támhle.
01:05:13 A támhle je stříleli.
01:05:20 Günther sloužil u mé jednotky,
01:05:23 bylo mu 16, když ho odvedli, já jsem si ho vyžádal.
01:05:28 Ta vaše jednotka to bylo SS? Ne, Das Heer, řadové vojsko.
01:05:35 Mně se podařilo utéct, když na nás trefili,
01:05:38 ta revoluční garda.
01:05:40 Ostatní chlapi se vzdali,
01:05:42 když viděli lidi v afrikakorps uniformen.
01:05:44 My se tenkrát báli hlavně Rusů. Chtěli jsme do amerického zajetí.
01:05:49 A jméno toho muže, který střílel, znáte?
01:05:53 Bubeník, ano. Tak na něho volali:
01:05:56 "soudruhu Bubeníku, přišel rozkaz, vrátit se zpátky do Prahy".
01:06:01 Říkal jsem vám, že jsem Pražák?
01:06:03 Z jaké zbraně střílel ten Bubeník, si pamatujete?
01:06:07 Z MP vierzig. To byl německý... Samopal, já vím.
01:06:12 No tak proč se ptáte?
01:06:14 Vyšetřujeme smrt jistého Bubeníka,
01:06:17 našli jsme ho v Praze, zastřelenýho.
01:06:21 Starou pistolí Parabellum.
01:06:23 Parabellum měl tenkrát
01:06:24 každý druhý německý důstojník jako služební zbraň.
01:06:29 Já taky. Ano?
01:06:31 Odevzdal jsem ji Američanům, když mě brali do zajetí.
01:06:35 Bubeník, Bubeník. Bubeníků je.
01:06:41 Jeden můj kamarád z dětství byl celá padesátá léta
01:06:44 zavřený a jistý bachař Bubeník ho tam zmrzačil nadosmrti.
01:06:49 Ale, to ten váš mrtvý Bubeník asi nebude.
01:06:52 Hajzlové maj vždycky štěstí.
01:06:57 Stačí vám to, co jsem vám řekl o Jürgenovi?
01:07:00 Jestli myslíte jako alibi pro něho, tak patrně ano.
01:07:05 Pane Klapzubo, vy se asi znáte dlouho
01:07:08 s panem Hořejšem a s panem Nouzákem.
01:07:10 Jo, z kriminálu. A taky jsme měli co do činění s nějakým Bubeníkem.
01:07:14 On vás vyslýchal? Bubeník?
01:07:16 Bubeník? Myslíte když mi přerazil páteř?
01:07:19 Ne, to mě jenom kázeňsky trestal. A už ani nevím za co.
01:07:23 A podal jste na něho žalobu, teď po revoluci?
01:07:26 Ne. Ani jsem nevěděl, jestli žije.
01:07:29 Ale poslouchejte,
01:07:31 ať už se ten váš Bubeník zabil sám
01:07:33 nebo ho zabil někdo jinej, fakt ho není škoda.
01:07:37 Ale jestli se nezabil sám, tak to byla vražda.
01:08:03 (mluví rusky)
01:08:08 Vy jste ale hodně zamilovanej, že jo?
01:08:12 Už dva dny jsme se neviděli. A předtím jsme se ještě pohádali.
01:08:17 A když jsme se jakž takž smířili, tak jsme si ještě lhali.
01:08:20 Nebo já jí teda určitě. A ona mně vlastně taky určitě.
01:08:24 To všechno kvůli tomu vašemu vyšetřování?
01:08:27 Já už si vůbec nemůžu myslet, že to byla sebevražda!
01:08:31 Čím víc se v tom vrtám, tak tím víc...
01:08:33 Tak se v tom nevrtejte.
01:08:51 Tatínek mi vysvětloval,
01:08:53 že když Rusové říkají "katoryj čas", nebo "skolko časov"
01:08:57 myslí tím "davaj časy".
01:09:00 Nezajímají je hodiny, ale vaše hodinky. Smích.
01:09:05 Tohle jsou ale bohatí Rusové.
01:09:11 Ale já jsem policajt. Fízl.
01:09:14 A jestli toho blbýho dědka někdo zabil,
01:09:17 tak já mám povinnost: zjistit kdo.
01:09:19 Umřel násilnou smrtí a tou starou pistolí z barikád.
01:09:25 A Věřin táta má stejnou pistoli.
01:09:28 No jo. Starý pan Hořejš mi říkal, jak jste se ho vyptával.
01:09:33 Dokonce šel tu pistoli hledat do kůlny... smích, ale nenašel nic.
01:09:39 Co když se mladej Hořejš té pistole zbavil, hned třeba,
01:09:43 jak se vrátil z kriminálu.
01:09:45 Ptal jste se jeho na tu pistoli? Copak můžu?
01:09:49 Poslouchejte Přemku, vy jste padesátá léta nezažil,
01:09:53 měl jste prostě štěstí, že jste se rafinovaně narodil
01:09:58 do civilizovanějších časů.
01:10:01 Ono se teď tady hodně mluví o tlusté čáře za minulostí.
01:10:06 Já si nemyslím, že by se měla dělat.
01:10:11 Aspoň my, kteří jsme to zažili, ji dělat ani nemůžem, ani nesmíme.
01:10:16 Ale proč vy byste se zrovna
01:10:18 měl vracet tak daleko, do minulosti?
01:10:21 A ten Bubeník zemřel teď! Před týdnem!
01:10:25 Hm, jak je psáno: "Nechte mrtvé jejich mrtvým".
01:10:34 Jo, zítra mají holky poslední koncert, přijdete? S Hořejšovými?
01:10:41 Vašek Hořejš už mi slíbil, že přijde,
01:10:43 tak byste mohli s Věrkou s ním.
01:10:45 Vy jste s ním mluvila? S panem Hořejšem?
01:10:48 No, teprve včera.
01:10:50 Ale o té vaší pistoli a o tom všem tady vůbec,
01:10:54 jestli myslíte.
01:10:55 Ne, to nemyslím. Tak přijdete na ten koncert?
01:10:57 Doufám, rád.
01:11:26 Dobrý den. Kateřina Klikarová? Dobrý den.
01:11:31 Samozřejmě se se mnou nemusíte bavit,
01:11:34 ale víte, dalo mi docela dost práce vás vůbec najít.
01:11:38 A co chcete slyšet?
01:11:40 Jak jsem byla blbá, že jsem spolykala ty prášky?
01:11:43 Jde mi o pana Bubeníka.
01:11:45 To jako proč jsem se tahala se starým dědkem?
01:11:49 Já ho od tý doby neviděla. Teda jako pana Bubeníka.
01:11:53 To si ani nemyslím.
01:11:55 No co, byla jsem blbá.
01:11:58 Pan Bubeník měl všude nějaký kontakty, kdekoho znal...
01:12:02 teda když jsem za ním potom přišla,
01:12:06 že jsem v tom, tak mi řekl, že kdoví s kým to je,
01:12:09 že... s ním v jeho věku asi těžko.
01:12:12 Že interrupci mi teda zaplatí, ale jinak...
01:12:16 Já měla zrovna jet za dědou do Kanady kvůli angličtině a tak.
01:12:20 A tak jsem mu napsala, co se stalo a že nepřijedu.
01:12:24 A to všecko jste dědečkovi napsala?
01:12:27 Všecko ne, jenom že jsem zbouchnutá.
01:12:30 Aha, a co jste mu nenapsala?
01:12:35 Já nevím najednou to vypadá jinak, že chodíte se starým dědkem,
01:12:39 když jste s ním těhotná. Rozumíte mi?
01:12:44 Kdy jste dědečkovi napsala, s kým to máte?
01:12:47 To bylo až když jsem za ním byla v Kanadě.
01:12:50 To už bylo po všem.
01:12:52 Po čem? Po tom sebevražedným pokusu?
01:12:55 Víte, on pan Bubeník, on mi taky řekl, že jsem z pěkný famílie,
01:13:00 že můj děda byl práskač, když seděl v tom Jáchymově nebo kde.
01:13:03 A to jste dědečkovi taky řekla, co o něm vykládá pan Bubeník?
01:13:08 Řekla. A víte, že ani nemrknul?
01:13:11 Ale nakonec, jak jsem blbá, to docela dobře dopadlo, ne?
01:13:16 Zachránili mě, ten malej ze mně přitom vypadl nějak sám,
01:13:19 ten starej se teďka taky zastřelil sám, říkáte.
01:13:23 Koupíte si potkana? Nekoupím.
01:13:30 A pomohla jsem vám? Pomohla. Děkuju.
01:13:33 Jenom ještě, nechystáte se v nejbližší době za dědečkem?
01:13:37 Nebo dědeček do Prahy?
01:13:39 Něco psal, že přijede a taky mi občas posílá nějaký peníze.
01:13:43 Kterej z nich je váš dědeček? Jsou nějaký mladý, ne?
01:13:48 To je starší fotka. Asi tenhle.
01:14:23 Já se omlouvám. Dobrý večer.
01:14:25 Dobrý večer. Já jsem čekal na druhý straně Vltavy.
01:14:28 Nic se neděje. Stejně tady venčím Karla, viď?
01:14:31 Tak copak jste mi chtěl? Už máte vraha?
01:14:35 Jo, dalo by se to tak říct. Uzavíráme to.
01:14:40 Gratuluju. Nazdar! Máte krásnýho psa.
01:14:45 To je přece Veverkův pes. Už jsem vám to říkal, pane poručíku.
01:14:50 No jo, a co ten váš soud, jestli se můžu zeptat.
01:14:54 To vyřizuje advokát. Viď, Karle.
01:14:59 Chtěl jsem vám říct, že jsem tomu Bubeníkovi u soudu vrazil facku.
01:15:06 Facku? Jo.
01:15:11 A proto jste mi volal? Proto.
01:15:17 Úžasnej pocit.
01:15:20 A to už jsem přitom starej člověk. Pojď, Karle.
01:15:28 (hudba: saxofon)
01:16:00 Smích... Takže se ti Lucka bohatě vdala.
01:16:03 No, to myslíš proto, že Brian bude opravovat dům?
01:16:07 On to zařizuje všecko pro svýho strýčka. Ten je bohatej, v Americe.
01:16:13 Jeho rodiče utekli z Ruska do Ameriky už v 17. roce.
01:16:18 Smích. A vy jste mu to prodali?
01:16:21 Můžeme my udržovat zámek? Kadeřnice a zubař?
01:16:26 My jsme holenku šlechta už leda tak pro tvýho tatínka.
01:16:30 Ale ten si na tom trvá.
01:16:32 Ten mi bude říkat paní hraběnko jednou pro vždy
01:16:35 a já se budu vždycky ohlížet, na koho to zrovna mluví... smích.
01:16:38 Dal ti ten servis? Hm.
01:16:40 Moc se na to těšil.
01:16:43 A jak ho krásně zabalil. Smích.
01:16:47 Já nevím, já jsem snad vzpomínky na zámek úplně vytěsnila.
01:17:08 Já jsem se chystala do Kuklic,
01:17:10 samozřejmě, ale nepřijde ti to zvláštní,
01:17:13 že se mně tvoje Věrka přihlásila hned první den,
01:17:16 co jsem byla v Praze?
01:17:18 Svět je holt malej. Zvlášť tady u nás.
01:17:22 -Ahoj.
-On je svět malej všude. Smích.
01:17:26 Například v tom letadle z Toronta kdo si myslíš, že vedle mě seděl?
01:17:29 Samí Češi! Samej českej exil! Pan Šmíd, pan Král.
01:17:34 Mimochodem, aby těch náhod nebylo dost, toho Šmída jsem v Praze...
01:17:41 on tvrdil v letadle, že přesedá hned na letadlo do Frankfurtu.
01:17:44 Toho jsem v Praze asi třikrát potkala.
01:17:46 Dokonce i v hotelu, ve kterým bydlím. Koukám, říkám:
01:17:51 "haló, pane Šmíd, my se známe z letadla... ne...
01:17:54 on dělal, že mě vůbec v životě neviděl a řekl,
01:17:56 že se vůbec nejmenuje Šmíd, že se jmenuje Klikar... smích.
01:18:00 Klikar, já že si ho s někým pletu, já se nepletu... smích.
01:18:03 Neotravuju tě?
01:18:05 Ne, ne, kdepak. Tys pořád jako malá holka něco vyprávěla.
01:18:10 Pamatuješ, na zahrádce... na houpačce.
01:18:15 No ne, na to se nepamatuju, ale to je jedno.
01:18:17 Heleď, ještě co se týká toho Šmída.
01:18:20 Já jsem se v tom hotelu hned běžela zeptat do recepce,
01:18:23 jestli tam bydlí nějakej pan Klikar a oni mi řekli že ne,
01:18:26 že tam měl jenom schůzku s někým... s nějakým hostem v hotelu.
01:18:30 Ale já vím, že to byl ten Šmíd z letadla.
01:18:35 On se mně nechtěl přiznat, to je jasný.
01:18:40 No, zapřel se přede mnou. Jo.
01:18:43 Já nevím, asi něco provedl. Smích. Tys měla dycky velkou fantazii.
01:18:50 Tak abyste věděli, tohle je náš poslední koncert tady v Praze,
01:18:57 bylo nám tu s vámi blaze.
01:18:59 Byli jste fakt skvělí. Bude se nám stejskat.
01:19:02 (potlesk)
01:19:05 Tati, pojď. pojď, než to zabalej. Pojď.
01:19:20 Paní Lomnická. Ano?
01:19:22 Můžu se vás na něco zeptat?
01:19:24 Nechcete mi říkat Anko, jako všichni ostatní?
01:19:28 Můžu to zkusit, ale asi se budu trošku červenat.
01:19:32 Tak můžu se vás na něco zeptat, Anko?
01:19:34 Smích... no.
01:19:36 Ten Šmíd, Klikar, poznala byste ho?
01:19:46 Hm... no jo... no tak tohle je Vašek Hořejš? Tohle.
01:19:56 To musí bejt strašně stará fotografie.
01:19:58 Já myslím tohodle pána. Je to on?
01:20:03 Jo? Tenhle? No, nevím. Ta fotografie je taková neostrá.
01:20:10 Vaška poznám stěží a pana Šmída jsem si zase tolik neprohlížela.
01:20:17 Záleží na tom?
01:20:19 Tak když si nevzpomínáte, tak asi ne.
01:20:22 Počkejte ale, Vašek Hořejš by ho přece mohl poznat, ne?
01:20:26 Když se s ním eventuelně tady fotografoval,
01:20:30 tak ten by ho snad poznal, ne?
01:20:32 Proč se nezeptáte jeho? Copak můžu? To nejde.
01:20:38 Vy si nedáte pokoj, že ne?
01:20:41 Potřebujete vyřešit případ, udělat kariéru, že jo?
01:20:46 Těm lidem totálně převrátili život, proč jim do něj chcete znovu sahat?
01:20:52 Kvůli nějaké domněnce...
01:20:55 vy chcete osočit Věrčinýho otce z vraždy?
01:20:59 Ještě k tomu takovýho póvla jako je ten váš Bubeník.
01:21:02 Měl byste se stydět, Přemku!
01:21:04 Ne, ne, já teda rozhodně nemůžu potvrdit,
01:21:07 že to je ten člověk, ne, to ne. Proč já husa musím vždycky žvanit.
01:21:13 Tak já vám moc děkuju.
01:21:17 Dám si ještě dvojku.
01:23:05 Ták hoši. Takže Klapzuba, Hořejš,
01:23:12 Nouzák a tohle je Šmíd.
01:23:19 To je on. Dědeček Klikar.
01:23:38 Tady máš moje závěry ve vyšetřování.
01:23:47 Případ byl, vzhledem k specifické minulosti zemřelého,
01:23:50 šetřen obzvlášť podrobně.
01:23:52 Při úmrtí nebylo shledáno cizí zavinění. Takže sebevražda?
01:23:56 Jo. Ehm.
01:23:58 A ještě tam máš dvě obálky.
01:24:00 V tý zalepený jsem ti napsal,
01:24:02 jak si myslím, že to všecko doopravdy bylo.
01:24:05 Skoro nic se z toho nedá dokázat, i když to do sebe tak zapadá
01:24:08 a tak si myslím, že už to možná ani není tvoje věc
01:24:13 a byl bych radši, kdybys to vůbec nečetl.
01:24:15 No tak pročs' mi to napsal?
01:24:19 Protože nechci lhát. Tobě, ani sobě.
01:24:24 Počkej, počkej, mluvil jsi s tou Klikarovou?
01:24:28 Byla to ona, s Bubeníkem?
01:24:31 Jo. Napsala to všechno dědečkovi do Kanady.
01:24:36 A pak tam máš ještě druhou obálku, otevřenou,
01:24:39 s mojí žádostí o výpověď.
01:24:44 Prosím tě, co to je za blbost! Jsme dospělí lidi, ne?
01:24:47 Takhle se věci neřeší.
01:24:51 Pavle, já se jako policajt
01:24:53 i jako ten dospělej člověk nemíním podílet na tom,
01:24:56 že někdo vezme spravedlnost do vlastních rukou.
01:24:58 Nemíníš? A já jo?
01:25:00 Tys to přece od začátku chtěl uzavřít jako sebevraždu.
01:25:11 Rozmysli si to ještě. Já už jsem se rozhodl.
01:25:34 Kdybyste tu krabičku s nábojema aspoň pořádně schoval.
01:25:40 Jo, tady to jsem si vypůjčil, tak vracím a děkuju. Omlouvám se.
01:25:49 Napadlo mě, žes ji asi sebral ty.
01:25:52 Ale pak jsem si říkal, že ji možná Věrka před tebou schovala.
01:25:56 A proč by ji schovávala?
01:25:58 No právě proto, abys ji nesebral. Ale teď už je to všechno jedno, že?
01:26:04 Jo, je to jedno. Už je to uzavřený.
01:26:09 Jako sebevražda.
01:26:12 To jako že se nikomu nedá nic dokázat, jo?
01:26:15 Ne. To jako že není komu co dokazovat.
01:26:19 Že se ten Bubeník zastřelil sám.
01:26:22 A k tomu jsi došel po všem tom pátrání a slídění?
01:26:25 Ne. Vy víte mnohem líp než já, jak to všecko bylo, pane Hořejš.
01:26:31 Já si jen prostě myslím, že je to tak lepší.
01:26:35 Nebo spravedlnější, jestli chcete. Tak, k tomu jsem došel.
01:26:43 A to proto, že jsem Věrčin táta, co?
01:26:46 Ne. Nebo ne jenom proto.
01:26:51 Ale říct mi to musíš, že? Jo.
01:26:54 Nebyl by sis to radši měl nechat pro sebe?
01:26:59 Pane Hořejš, já vás mám rád a vážím si vás, ale co byste ještě nechtěl?
01:27:06 Máš pravdu. Tohle jsem si měl já nechat pro sebe.
01:27:11 Ne.
01:27:12 Ale když už jsme takhle daleko, já si taky nemyslím,
01:27:17 že se lidi smějí zabíjet.
01:27:20 Jenomže když s někým sedíš řadu let v kriminále
01:27:23 a všechno tam s ním prožiješ, tak je to tvůj kamarád.
01:27:28 Můžeš si myslet, že něco dělá špatně, ale pomoct mu musíš.
01:27:35 Nemusíte mi nic vysvětlovat, pane Hořejš.
01:27:38 Jak říkám, je to uzavřený.
01:27:44 Věrce o tom nebudeš vykládat, že ne?
01:27:47 Ne.
01:27:52 A nemyslíš si, že si to ten všivák zasloužil?
01:27:57 Tak, to nevím. Vy to víte?
01:28:18 Briane, až bude hotové levé křídlo,
01:28:21 třeba by se tam mohl starý pan Hořejš nastěhovat, ne?
01:28:24 To on asi nebude chtít, paní hraběnko.
01:28:27 Nech si to, jo? Smích.
01:28:28 On vážně nebude chtít. Je mu tam dobře.
01:28:32 Ahoj, Vašku. Ahoj!
01:28:36 Ahoj. Nejdýl za rok, teda jestli dožijem. Smích.
01:28:39 To se nebojím. Ty do sta... Jestli tě zase nezavřou. Smích.
01:28:47 Tak se měj. Ahoj. A hezkou cestu.
01:28:54 -Pa, dítě.
01:28:56 Doufám, že jsme moc neobtěžovali, na každej pád bylo fajn tě poznat.
01:29:00 -Šťastnou cestu.
-Dík.
01:29:02 Jak to dopadlo? Co?
01:29:05 No, ten váš případ, přece. To pátrání.
01:29:09 Sebevražda. Aha.
01:29:16 Vida.
01:29:18 Tak se tady mějte hezky, Přemku.
01:29:25 Víte, jak jsem vám říkala, že jsem vždycky chtěla mít syna.
01:29:31 Smích...
01:31:32 Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2009
Do Prahy po letech přilétá emigrantka Anka Lomnická (I. Janžurová), bývalá hraběnka, a v letadle má náhodou za sousedy dvě postavy kriminálního příběhu, který se postupně rozvíjí kolem bývalého dozorce politických vězňů Bubeníka (J. Pohan). Se svou bezprostředností se Anka potkává se starými i novými tvářemi, a jednou z nich je Věra (L. Vondráčková), vnučka někdejšího správce zámku Lomnických (F. Řehák), a její přítel, mladý kriminalista Přemek (P. Liška). Když je Bubeník nalezen zastřelený s pistolí v ruce, Přemek si není jist sebevraždou a začíná rozkrývat minulost nejen mrtvého, ale i svého potenciálního tchána (J. Menzel) a jeho kamarádů, bývalých muklů. Postupně se objevuje celá řada lidí, kterým bezohledný Bubeník v životě ublížil…
Detektivní příběh podle románu Z. Salivarové a J. Škvoreckého a scénáře J. Eismanna natočila v roce 2009 renomovaná režisérka Jitka Němcová.
