V unikátním cyklu zachytila dokumentaristka Helena Třeštíková prvních šest let společného života (1980–1986) šesti manželských párů (1987)
Zuzana a Vladimír
Neděle 4. 8. 2013 na ČT2![Manželské etudy: Zuzana a Vladimír](http://img.ceskatelevize.cz/program/porady/10104148961/foto/uni_287350434100007.jpg?1375288193)
00:00:14 -Dobrý den. Přejete si?
-My bychom měli zájem půjčit si
00:00:17 nějaké svatební šaty. Spíš bych chtěl smoking nebo žaket.
00:00:24 -Kam patří ta mašle?
-Dozadu.
00:00:35 Proč vy se vlastně berete?
00:00:37 -My dva?
-Protože se máme rádi.
00:00:40 Potom taky, abychom si začali tvořit život podle svých představ.
00:00:45 Celou dobu nám život někdo organizoval,
00:00:48 tak aby konečně jednou jsme mohli zkusit my, jaké to je,
00:00:51 když si ten život začneme organizovat sami.
00:00:54 Popřípadě že ho začneme organizovat jiným.
00:01:02 No tak obavy? I kdyby nějaké byly,
00:01:05 tak já osobně si je nepřipouštím a zatím je házím za hlavu
00:01:08 a říkám si: Až přijdou, tak je budu řešit.
00:01:24 Jsme tady od listopadu. Ne! Od října.
00:01:31 Prostě asi od té doby, co jsme se rozhodli, že se vezmeme.
00:01:35 Plán je, že se vezmeme a do půl roku bychom měli bydlet.
00:01:39 Ale musíme si to odpracovat.
00:01:42 Pochopitelně to je jen tak naskicnutý,
00:01:45 abychom viděli asi jak.
00:01:49 Mělo by to být ještě hezčí, než je to tady.
00:01:53 Chtěli bychom co nejrychleji. Tak do toho června, července,
00:01:58 ale asi to bude spíš do toho září.
00:02:01 Právě tady, si myslím, že se hodně naučíme toho sebeovládání.
00:02:07 A takového vztahu, který by dva lidi měli mít k sobě,
00:02:12 ještě než do toho manželství vstoupí.
00:02:27 Uvidíme. Máme z toho smíšené pocity.
00:02:30 Já jsem nervózní. Já se přiznám.
00:02:32 Teď už jsme u toho, kdy bychom měli dokázat,
00:02:36 že jsme schopni sami sebe.
00:02:41 A máme smíšený pocity, jestli to dokážeme.
00:02:45 Protože celou dobu se o nás, i když ne úplně, starali rodiče,
00:02:50 a teď je to jako v té pohádce. Běž a starej se, Honzo!
00:02:55 Tady máš uzlík a dělej, co umíš.
00:02:59 Vážení snoubenci, dovolte mi abych vás uvítal
00:03:02 v této svatební síni, kam jste se dnes dostavili
00:03:06 v doprovodu svých nejbližších a přátel,
00:03:08 abyste slavnostním a důstojným způsobem
00:03:12 potvrdili své životní rozhodnutí.
00:03:15 Věřím, že se vám podaří vytvořit šťastný a spokojený život,
00:03:20 ale vytvořte si též hřejivý domov.
00:03:23 Domov, kam se budete vždy oba rádi vracet
00:03:27 a kde budete spolu prožívat krásné chvíle společného štěstí.
00:03:32 A nyní se vás táži, pane Vladimíre Kdovíme,
00:03:35 zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou
00:03:38 slečnou Zuzanou Skokanovou?
-Ano.
00:03:40 Děkuji vám. Táži se i vás, slečno Zuzano Skokanová,
00:03:45 zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným
00:03:48 panem Vladimírem Kdovímem.
-Ano.
00:03:57 První manželské políbení.
00:04:09 Ať vám zní až do skonání Smetanovo Věrné milování.
00:04:12 Manželé Černých, babička z Roztok
00:04:15 Radši to přečti ty.
00:04:17 Štěstí, lásky plné rance, velké konto v státní bance.
00:04:20 Ať mají čápi také práci, vždyť tu nejste pro legraci.
00:04:23 Přejí rodiny Pohořelá a Držkova
00:04:31 Dělej!
00:04:36 Teď já tebe zase.
00:04:41 Víš, jak já jsem tě vždycky krmila.
00:05:42 To je tak, jak jsme si to představovali. Teď konečně.
00:05:45 Dospěli jsme k takovému závěru, kdy je to fajn.
00:05:53 Co mně vadí?
00:05:55 Nevadí mně nic, ale porád jsou ještě nezkušený a neznalý,
00:05:59 takže to musí člověk brát takový, jaký jsou,
00:06:02 a nesmí to brát tak, jak to vidím já.
00:06:04 Čili radši ustoupit a myslet si svý,
00:06:10 když to není nic špatného.
00:06:12 Ale zkrátka mám jiný názor na některé věci než oni.
00:06:15 Tady na tom bude deska,
00:06:18 která půjde až tady do toho rohu.
00:06:21 Tady by měly být židle a sezení.
00:06:25 Kde je ten plán?
00:06:28 Tady taky židle.
00:06:30 Tady dřevěný trám do stropu.
00:06:33 Takhle by měla vypadat ta kuchyň.
00:06:36 Člověče, teď přemýšlím nad tím, jak tam dát tu desku.
00:06:40 Víš na tu... Ono je to jednak nízký,
00:06:43 jak se udělala podlaha. A pak jde o to,
00:06:47 jak tam tu desku přidělat, protože kdybych si na ni někdy sedl...
00:06:50 Tak si na ni nebudeš sedat.
00:06:52 Já jsem myslela, že tam dáme pod tu desku na kraj laťky.
00:06:57 To je velice chytrý nápad. Má to akorát jednu vadu,
00:07:02 že ty šrouby budou vidět v té desce.
00:07:05 Tak to počkej. Já jsem myslela, že tam bude nějak přišroubovaná,
00:07:08 že to bude vidět. S tím já počítám.
00:07:11 Když se tam dají mosazný šrouby, tak to nebude tak hrozný.
00:07:14 Nebo že by se ty šrouby zapustily do tý desky.
00:07:19 Zmáčkni to, Vláďo!
00:07:23 -Dobrý, jo?
-Sem to chce dát hřebík.
00:07:26 To se napruží, to stačí.
00:07:39 Pomáhají. A hodně.
00:07:42 Protože to, co já dávám domů na jídlo a na domácnost,
00:07:45 to je takové minimum, že až budu žít sama,
00:07:49 tak z toho budu žít tak týden.
00:07:52 Nejhlavnější co nemáme, je vlastní soukromí.
00:07:57 A vlastní svůj volný čas.
00:08:01 Protože veškerý svůj volný čas zatím dáváme do práce na té stavbě,
00:08:04 abychom co nejdřív bydleli. Jinak volný čas my netrávíme nijak.
00:08:09 Abychom chodili do kina, do divadla, to už nevíme, co to je.
00:08:12 Přesně. My nemáme totiž vlastní život teď.
00:08:16 Zatím jsme furt v nějakém cizím koloběhu.
00:08:23 Abych to měl co nejrychleji hotové. Celý ten byt.
00:08:27 Protože už opravdu melu z posledního.
00:08:31 A nejenom já, ale už i Zuzana. Co se dá dělat?
00:08:43 Konflikty, které vznikají mezi námi?
00:08:47 Jistěže taky jsou. Určitý, který jsou zaviněný námi,
00:08:51 vyloženě naší náladou a blbostí se dá říct.
00:08:55 Ale hodně se v tom taky odráží celý den, že jo?
00:09:00 Co člověk prožil. A teď ten jeden udělá něco jinýho.
00:09:05 Začalo to nějakým řečma, že něco neumím,
00:09:12 že jsem nešikovná, že jsem nemehlo a podobně.
00:09:15 Já jsem si z toho furt nic nedělala,
00:09:19 až potom, když jsem měla udělat konkrétní práci,
00:09:22 tak jsem se ho ze srandy, on tvrdí, že jízlivě, zeptala,
00:09:25 kam, jak, nač, proč to mám udělat. A už to bylo.
00:09:29 Tak jsme se do sebe pustili.
00:09:31 Teď jak jsem to viděl já.
00:09:35 To je totiž úplně něco jiného.
00:09:39 Jak to bylo teda s těma nůžkama?
00:09:41 Já jsem byla v kuchyni a ty jsi volal, abych ti podala nůžky.
00:09:44 Ty jsi začala chodit a říkat, že nemůžeš najít nůžky.
00:09:48 Já se ve vašem bytě nevyznám.
00:09:50 Nevyznám! Ty nůžky, já na ně koukal.
00:09:52 Já nevím, do čeho dáváte nůžky, takže i kdyby byly tady, tak...
00:09:55 Kdyby ses rozhlídla po pokoji, tak bys musela ty nůžky vidět.
00:09:58 -V tom binci jsem je nemohla vidět.
-Dobře, nemohla.
00:10:01 Takže já jsem musel nechat svoji práci a šel jsem si pro ty nůžky.
00:10:05 Pak ty jsi mě nařknul z toho, že tam nic nedělám. Slušně řečeno.
00:10:11 No. Pak já jsem nesl ty bedny do auta
00:10:14 a byl jsem z toho zpocený, bylo to těžké.
00:10:17 -Já vím o tom, že to bylo těžké.
-Já jsem myslel,
00:10:21 že mi aspoň pomůžeš, že tu jednu bednu vezmeš a odneseš ji do auta.
00:10:24 Já jsem ti nechtěla pomoct z toho důvodu, jak ses ke mně zachoval.
00:10:29 Z toho vyplývá poučení, že bych měl být klidnější.
00:10:33 -Tak.
-To souhlasíš, viď?
00:10:35 To souhlasím, protože někdy ty tvý, jak bych to řekla,
00:10:41 prudký výjevy. Tak na ně nemám náladu.
00:10:46 Já vím. Já už na sobě pracuju.
00:10:48 To pracuj. Ale pracuješ už na sobě rok a půl,
00:10:51 a pořád nevidím žádnou velkou změnu.
00:10:54 Od tý doby, co jsem se oženil. Předtím to nikomu nevadilo.
00:10:57 To víš, že ne, protože když jsi toho člověka viděl jednou za týden,
00:11:00 tak mu to nevadilo, ale když já tě vidím denodenně, tak mně to vadí.
00:11:03 Ale Zuzko, já ti říkám, že to všechno fakt vyplývá z toho,
00:11:07 v jaké jsme teď situaci. Já nedělám nic jiného než že ráno vstanu,
00:11:10 jdu do práce, z práce se otočím, ani se pořádně nenajím, na stavbu,
00:11:14 pak domů, lehnu si...
-A já jdu dělat ještě večeři.
00:11:19 A je jedna hodina a já si jdu lehnout.
00:11:21 -Já snad nemám to samý?
-Ráno se probudím celý vedle
00:11:24 a teď mám jít do práce a něco dělat.
00:11:27 A já snad dělám něco jiného?
00:11:30 A taky nejsem nějak prudká, neřvu na tebe.
00:11:34 Když ty už jsi taková povaha. Já ne.
00:11:37 Já jsem takovej divokej člověk. Ale já na sobě vážně pracuju.
00:11:42 To je hrozná dřina - manželství. Vážně.
00:11:48 Absolutně jsem si to nedokázal představit, než jsem se ženil.
00:11:58 Schází tady strašně věcí. To nemá cenu jmenovat.
00:12:02 To bych říkal koberce a záclony a kus příčky a kus vody.
00:12:07 V podstatě nám na to schází tak nějak...
00:12:11 Člověk by to chtěl mít pohromadě, ale furt to nějak nejde.
00:12:14 Když jsme sem přišli a byly tady cihly, tak jsem si říkal:
00:12:17 Až to bude omítnutý, už to bude dobrý.
00:12:20 Když to bylo omítnuté, tak jsem si říkal: Až budou hotové obklady,
00:12:22 už to bude dobrý. Já nebudu spokojenej nikdy asi.
00:12:27 Až tady budu bydlet a už tady budu sedět v křesle
00:12:30 a kouřit a číst si časopis, tak nevím.
00:12:34 Myslím si, že kdybychom mohli žít vyloženě sami,
00:12:37 že bychom si ten život zařídili jiným způsobem.
00:12:43 To je úplně něco jiného. Tady, ať je to s tou stavbou,
00:12:48 prostě ten třetí názor, ať je to s vařením,
00:12:52 že já mám vařit takhle a ne takhle, že musím umýt nádobí teď, ne potom.
00:12:54 Prostě to jsou takové stavy, kdy já se rozčílím, jsem vzteklá
00:12:58 a odnese to pochopitelně nejbližší člověk, a to je Vláďa.
00:13:01 A pak se to právě odráží mezi námi, protože je tady třetí člověk,
00:13:07 který má odlišný názor než my. A navíc se může stát,
00:13:10 že jeden z nás dvou se přikloní k názoru toho třetího,
00:13:13 a pak se to vyhraní do nějaký dost ostrý diskuze,
00:13:17 což není moc dobrý.
00:13:19 Mají moc velkých plánů a že se jim asi všechny plány neuskuteční.
00:13:24 Čili beru s rezervou ty jejich plány. Jak v bytě, tak v životě.
00:13:28 Radši dělat to, co člověk stačí. To znamená to, co ho baví,
00:13:32 ale dodělat to skutečně do konce, ne říkat si "dneska to,
00:13:36 za čtvrt roku, za měsíc tohle", a pak neudělat skutečně nic.
00:13:41 Pro mě ideál životní je, abych neměl stálou pracovní dobu.
00:13:46 Poněvadž mě šíleně deptá,
00:13:48 když ráno musím vstávat třeba v šest hodin.
00:13:53 S tou FAMU je to tak, že nejdřív jsem si myslel,
00:13:57 že to nic nebude, tak jsem se prostě rozhodl,
00:14:01 že to udělám. A vůbec jsem si neuvědomil,
00:14:04 že ty dva měsíce na to budou asi dost málo.
00:14:07 Potom když jsem měl možnost si o tom popovídat s jedním klukem,
00:14:11 který opravdu dělá tu školu, tak ten mě zničil takovým způsobem,
00:14:16 že když mi vysvětlil všechno, jak bych měl udělat,
00:14:20 tak jsem si řekl, že by to ode mě byla velká troufalost,
00:14:24 kdybych tam šel s tím, jak jsem to udělal já.
00:14:28 Takže jsem všechny fotky vzal, vyhodil jsem je a začnu znova.
00:14:34 Když ho to baví, tak co by to nedělal?
00:14:37 Rok mám na tu přípravu, tak bych měl ze sebe něco vymačkat.
00:14:46 -Ty se rozčiluješ?
-Já po tom přejdu v botách.
00:14:50 Tak si po tom přejdi v botech. Ty máš svých krámů dost,
00:14:53 já můžu mít taky svoje krámy.
-Překážíš mi tady.
00:14:58 Víš co mě to stálo peněz ty skripta všechny?
00:15:01 Já pak budu něco hledat a budu otvírat 50 krabic, viď?
00:15:04 Jsi detailista.
00:15:12 Hlavně to nerozbij.
00:15:14 Prosím tě!
00:15:16 No prosím tě.
00:15:18 To si nemůžu dovolit.
00:15:19 Máš otevřené auto? Pochopitelně ne.
00:15:22 Hele, jak jsem zručný.
00:15:25 Drž mi palce!
00:15:29 Dobrý?
00:15:31 Já na to hodím šaty, aby se to neto, jo?
00:15:35 -Poškrábeš mi to, viď?
-Ne. Tohle na to můžeš položit.
00:15:39 Je mi to moc líto, že půjdou pryč.
00:15:43 Asi je budu hodně chodit navštěvovat.
00:15:46 A oni mě vyhodí, protože už nás nesnesou.
00:15:51 Konečně budeme sami.
00:15:55 No jo, no. Člověk se na něco dlouho těší
00:15:58 a teď, asi to není ta správná chvíle,
00:16:01 tak jsou takový pocity divný, jak to bude šlapat, až budeme sami.
00:16:16 To je paráda, viď?
00:16:18 Takhle bys mě mohl nosit každý den.
00:16:22 Teď poprvé a až se odsud budeme stěhovat, tak to bude podruhý.
00:16:27 Nemusíme mít ani židli.
00:16:30 Tohle se nám teda nepovedlo. To je strašný.
00:16:34 Takže sekat.
00:16:37 Já už se tady z toho zblázním.
00:16:40 Co kdybychom dali tu fošnu pryč a postavili jsme to rovnou na to?
00:16:43 -To se sníží o těch 5 centimetrů.
-A co s tou dírou?
00:16:47 Ta díra tu teda bude taky.
00:16:50 Tak tam vyřízneme tu fošnu, nasadíme to tam a zalepíme.
00:16:53 To je jiný dřevo.
00:16:55 Tak jsme se dočkali.
00:16:57 Mysleli jsme, že to bude tak půl roku po svatbě. Nevyšlo to.
00:17:00 Teď už je prosinec a brali jsme se v únoru.
00:17:04 Takže skoro po dvou letech. Po roce a deseti měsících.
00:17:08 Po dvou letech vlastně.
00:17:12 Tak si zatopíme, ne?
00:17:16 -Kotel?
-No kotel.
00:17:24 Když máme co dělat, furt člověk v tom bytě něco dělá,
00:17:27 tak se nehádáme. Já teda nemám na to čas.
00:17:29 Tak to není, Vláďo. Za ty dva roky jsme si na sebe zvykli.
00:17:33 To znamená, že já vím, že třeba včera tě bolela hlava
00:17:37 a že když jsem k tobě přišla a pohladila jsem tě,
00:17:39 ty jsi vyjel "Nech mě bejt", tak jsem řekla "Pozor"
00:17:43 a šla jsem si sem a četla jsem si celý večer a vůbec si ho nevšímala.
00:17:47 Dřív bych začala: Prosím tě, co ti je?
00:17:52 Teď už vím, že tebe to dohání k větší a větší zuřivosti.
00:17:57 Dám mu večeři a nevšímám si ho. Třeba celý večer s ním nepromluvím.
00:18:00 To mě překvapuje.
00:18:03 Ty jsi dokonalý psycholog. To ti děkuju.
00:18:07 Dřív jsme tohle ani jeden ani druhý nezvládali.
00:18:12 Třeba když ti řeknu "Tohle děláš špatně", tak už mně nevynadáš.
00:18:17 On si tady rozdělal barvičky, že začne lakovat stůl.
00:18:21 Vůbec jsme nevěděli jakou barvou,
00:18:23 ten stůl byl špinavý od malby od omítky.
00:18:26 Tak jsem ho upozornila, že je potřeba zaprvé ten stůl umýt.
00:18:29 No to byl oheň na střeše.
00:18:32 Za týden říká: Ten stůl se musí umýt, než to natřeme.
00:18:36 A vidíš to, už to byla tvoje pravda.
00:18:38 Jsem rád, že jsem si tě vzal, poněvadž jsi dobrá.
00:18:43 Opravdu ses mě naučila poznávat.
00:18:46 Já se nad tím musím zamyslet. A taky se zamyslet nad tebou.
00:18:50 Strašně mě překvapilo jedna věc.
00:18:53 To jsme se jednou pohádali. My tomu říkáme Itálie.
00:18:57 A druhý den Vláďa přišel domů s kytkou.
00:19:01 To pro mě bylo strašně krásný,
00:19:04 protože přeci jenom, co jsme svoji, tak už je toho míň.
00:19:09 Já jsem přinesl domů tu kytku a teď jsem si říkal:
00:19:14 Mám ji tu kytku dát hned? Nebo ne?
00:19:18 Odložil jsem ji v předsíni na topení a říkal jsem si:
00:19:21 Nejdřív se půjdu podívat na tebe, co s tebou je.
00:19:25 Jestli má vůbec cenu tu kytku ti dát, nebo ne.
00:19:28 Ty jsi byla furt taková jako naštvaná.
00:19:31 Tak jsem si říkal, že jo, tak to risknu.
00:19:34 Povedlo se.
00:20:03 -A jste v televizi!
-To je normální.
00:20:06 -To nesmíte dát sem navrch.
-Dáme tam dozadu.
00:20:09 Ten dejte dozadu, ať na to přijde ještě konstrukce.
00:20:12 Někdo to říkal, že se to má jako zatlačit.
00:20:18 Pěchovat to jde.
00:20:25 Člověk si vybuduje nějakou sochu života,
00:20:28 kterou by chtěl postupně uplácat a dostat ji až do finále.
00:20:33 Ale ono se to časem bortí a bortí a teď jak to dostat zase zpátky?
00:20:38 Já bych furt chtěl udělal nějakou školu,
00:20:42 jenomže i když si Zuzana najde místo,
00:20:45 tak já si budu moct těžko dovolit začít chodit do školy.
00:20:48 Nevím. Třeba budu vydělávat víc. A můžeme si najít
00:20:51 ještě jednu práci. Třeba uklízení po večerech.
00:20:55 Dá se to zvládnout. Vždyť plno lidí takhle žije.
00:20:58 Jenomže bychom museli slevit z našich ideálů, a to ty nechceš.
00:21:01 Ze svýho vlastního pohodlí.
00:21:05 Najednou jsem na sobě začal zjišťovat,
00:21:08 že už se neumím pomalu ani těšit.
00:21:10 Řeknu si: Tak! A teď se těším na tohleto!
00:21:14 A vzápětí mozek mi tam naplive: Pozor, kamaráde!
00:21:17 Ještě ti do toho vleze tohle špatný, tohle špatný.
00:21:20 A teď to dělám tak, že ty špatné věci odbourávám.
00:21:23 Zatím. Když to jde. Říkám si: Budu je řešit, až to přijde.
00:21:32 Člověk by měl furt dělat nějaký sport.
00:21:36 Když ti řeknu "Pojď si zaplavat", tak mi řekneš "To je daleko".
00:21:38 To není plavání, to je cáchání a koupání.
00:21:42 To si můžu napustit vanu a budu na tom úplně stejně.
00:21:44 -Nebo si můžu vzít noviny.
-A tloustnout a tloustnout.
00:21:47 Zase naráží na moji tloušťku.
00:21:50 A neměl bys ten zadek dát trošku níž?
00:21:54 A dolejš!
00:21:58 Vidíš, jak ti to jde.
00:22:00 A ještě nějaké dřepy. Tak sklapovačky.
00:22:04 Vypadalo to, že jich udělám hodně. Tak schválně.
00:22:08 Soustřeď se na práci a nekoukej se z okna.
00:22:10 Nechci zůstat u toho, u čeho teď jsem.
00:22:17 Chtěl bych něco víc.
00:22:20 Ale všechno víc něco stojí, že jo?
00:22:23 Já bych chtěl furt tu fotografii.
00:22:26 Jenomže zjišťuju, že čím dál tím míň mám času
00:22:30 a čím dál tím víc s tou fotografií stagnuju.
00:22:38 Ale myslím si,
00:22:41 že co jsem zatím vypozoroval z těch našich prací a vztahů,
00:22:45 že nějak těma společnýma problémama, který máme,
00:22:49 že nás to nějak stmeluje dohromady. Je znát takové větší pochopení,
00:22:53 když máme nějaký problém před sebou, který musíme vyřešit.
00:23:12 Ahoj, Honzo, tady je Vláďa Kdovím. Prosím tě, já bych se s tebou
00:23:15 potřeboval domluvit ohledně toho focení,
00:23:18 jestli je to ještě aktuální.
00:23:25 Mně se jedná o to,
00:23:27 že teď mám ještě asi čtrnáct dní volno
00:23:30 a pak to budu mít zase plný. Takže by bylo...
00:23:33 Jak to máte s tím Víťou, že bychom to nějak udělali.
00:23:37 Teď mi otiskli pár fotografií v Melodii.
00:23:40 Dělal jsem třeba pro skupinu Gen. Nicméně se stalo,
00:23:44 že tam otiskli zrovna ty fotografie, které byly špatný.
00:23:48 U mě teď, co chodím do práce, je to trošičku stereotypnější.
00:23:52 Když jsem nechodila, tak jsem měla přece jenom víc možností,
00:24:00 že jsem měla víc volného času na své koníčky a na takové věci.
00:24:06 Teď jsem dostal nějakou, snad by to mělo být přes Pragokoncert,
00:24:12 tak dělám propagační materiál pro jednu kapelu.
00:24:16 My jsme k tomu přišli takovým způsobem,
00:24:20 že nám řekli, že chtějí propagační materiál pro dechovku
00:24:24 a že to chtějí mít udělané formou
00:24:27 propagačního materiálu bigbítové skupiny.
00:24:31 Oni si představují to, že to bude tak šíleně mohutný,
00:24:35 aby to mělo nějaký šmrnc.
00:24:38 A já jsem takovou práci ještě v životě nedělal.
00:24:44 Baví mě to strašně moc. Ohromně se na tom učím.
00:24:48 Ta práce mně dává šíleně moc.
00:24:55 Teď dělám návrh prodejny Ryby, drůbež, zvěřina
00:25:00 na rohu Myslíkovy ulice a Gottwaldova nábřeží.
00:25:04 Dřív jsem jako žil normálním životem,
00:25:08 který mě moc nebaví.
00:25:09 Teď konečně začínám žít takovým, já si říkám na plný pecky,
00:25:13 ale furt to ještě na plný pecky není.
00:25:16 Je to takový, že dělám to, co mě baví,
00:25:19 a přitom se setkávám s různými lidmi a je to zajímavý,
00:25:24 Je tady dost pochmurné to prostředí.
00:25:27 Dost to tady na člověka padá.
00:25:30 Těch osm hodin nevidět vůbec sluníčko, to se mi moc nelíbí.
00:25:35 HRAJE LIDOVKA
00:25:39 Takhle většinou ležím, když se inspiruju na nějakou fotografii.
00:25:45 Většinou když jsem dělal nějakou fotku pro ten bigbít,
00:25:50 tak jsem si pouštěl bigbít.
00:25:54 A teď když přišli s tou dechovkou,
00:25:57 tak dechovku moc rád nemám, nemusím ji poslouchat.
00:26:00 A teď jsem zjistil, že tohle není špatná inspirace
00:26:04 ani k našemu bigbítu. Poněvadž ten náš bigbít je český
00:26:07 a tohle je ryze česká hudba.
00:26:10 Vždycky když to poslouchám, tak se mi představí
00:26:14 taková strašně dlouhá alej, jak tam kvetou stromy.
00:26:18 A u toho takový...
00:26:22 Já už mám ty gesta. Jak poslouchám tu hudbu.
00:26:27 Takže v podstatě ta dechovka by měla být nafocená
00:26:31 úplně lidsky, úplně česky a úplně bez jakýchkoliv efektů světelných.
00:26:43 Myslím si, že zatím teda otázku peněz se snažíme držet tak,
00:26:49 abychom se kvůli tomu nehádali.
00:26:52 Já bych se nechtěla hádat kvůli penězům.
00:26:55 Hlavně ne teď, když já vydělávám víc než Vláďa,
00:26:58 abych mu to dávala nějak najevo.
00:27:01 Je to dost těžký vyjít s jedním platem,
00:27:04 ale zatím to jde.
00:27:07 Zuzana je tak naprosto tolerantní žena,
00:27:11 že když zjistila, že konečně jsem se upnul na jeden zájem
00:27:14 mimo toho, že jsem předtím chtěl být kosmonautem, kovbojem
00:27:18 a takovýma věcma, a zjistila, že opravdu ta fotografie mě vzala
00:27:21 natolik, že v ní dělám, tak i za cenu toho,
00:27:25 že nepřináším domů tolik peněz, který bych přinášel normálně,
00:27:29 kdybych dělal normální zaměstnání,
00:27:31 tak mě v tom toleruje úplně maximálně.
00:27:35 Chtěla bych už ten příští rok mít dítě,
00:27:40 ale když půjde na vojnu až v dubnu, tak až po vojně.
00:27:44 Nechci ho připravit... Můžeme to udělat taky,
00:27:48 že půjde na vojnu a já tady budu s dítětem,
00:27:51 ale nechci ho připravit o ty začátky toho dítěte,
00:27:55 o ty první měsíce. Aby věděl, co to vůbec obnáší.
00:28:01 Teď s tou fotografií jsem na tom tak,
00:28:05 že obcházím různě redakce a nabízím tam fotografie.
00:28:10 Sem tam mně někde něco vezmou a sem tam taky ne.
00:28:14 Já vím, že každý člověk by měl mít nějaké sebevědomí.
00:28:18 Já jak to sebevědomí si v sobě začnu pěstovat, tak...
00:28:21 Já když už si ho vypěstuju, tak prostě jde ven.
00:28:26 PÍSNIČKA: Každý k moři dopluje,
00:28:30 někdy dříve a někdo později.
00:28:35 Kdo v životě miluje,
00:28:39 ať neztrácí naději.
00:28:44 Že je život jak voda,
00:28:49 kterou láska ve víno promění.
00:28:53 Láska že je náhoda
00:28:58 a bez ní štěstí není.
00:29:13 Byli tady na návštěvě jedni známí a teď oni čekali,
00:29:17 jako že prostě otevřu okna jako ve filmu a budu volat:
00:29:20 Já mám dceru! Já mám dceru!
00:29:21 Pak jsme se shodli, že v tom filmu je to asi dost nadnesený.
00:29:24 Poněvadž co já? Já o tom zatím nic nevím.
00:29:28 Mám dceru, neviděl jsem ji. Nic. A ten kamarád říká:
00:29:33 Hele, tak po půl roce začneš teprve něco cítit.
00:29:36 Já taky. Poněvadž přeci jenom ten vztah nezískáš hned,
00:29:40 když se to dítě narodí, si myslím. Až s ním budu nějaký čas žít,
00:29:45 tak pak k němu můžu mít nějaký vztah.
00:29:48 Ženská, ta to má rychlejší.
00:29:51 No. Čtvrtej den. Po porodu říkala, že už další dítě mít nechce,
00:29:56 ale teď už snad zase říkala, že jo.
00:29:59 Jaká je? Prý má hnědý kudrnatý vlasy a strašně dlouhý nehty.
00:30:05 Což mě v životě nenapadlo, že když se tam dítě vyvíjí,
00:30:09 tak že mu rostou i nehty.
00:30:12 Dobrý, Hanko. Měj se. Čau.
00:30:20 Samozřejmě že čím jsou lidi spolu déle,
00:30:24 tak k sobě dokážou být tolerantnější
00:30:29 v chování a pak i v tom sexu se to prohlubuje.
00:30:34 To je, jako když něco budeš dělat poprvé,
00:30:37 tak ti to nepůjde tak dobře, jako když to budeš dělat pět let.
00:30:41 To je jasný. Poprvé je to určité nadšení,
00:30:45 jenomže čím je to propracovanější dál,
00:30:49 tak sice není nadšení, ale získáváš větší požitek.
00:30:52 takže takhle.
00:30:54 Je to zase něco jiného než ta láska a není to špatný.
00:31:08 FAMU? Já nevím.
00:31:11 Myslím si, že jsem ještě pořádně nedozrál na FAMU.
00:31:15 Nevím. Otázka je taky, jestli oni budou chtít mě.
00:31:19 Zatím v současné době jsem nad tím moc nepřemýšlel.
00:31:23 Nad tou FAMU.
00:31:28 Teď dělám ve vydavatelství Našeho vojska
00:31:32 fotoreportéra v novinách.
00:31:34 Konečně za celý život jsem začal dělat to, co mě baví.
00:31:38 A přišel jsem opravdu na to, že to je fakticky
00:31:41 nejlepší věc v životě, kterou člověk může mít.
00:31:45 Když chodíš do práce, která tě baví,
00:31:48 tak je člověk vyrovnaný, máš dobrý pocit z té práce
00:31:53 a přenáší se ti to do života.
00:31:59 Volná noha je hezká věc,
00:32:02 ale chce to v první řadě nějaký zázemí.
00:32:07 Kdybych já třeba žil sám, tak je to něco jiného.
00:32:11 Člověk se vždycky nějak protluče. Ale když máš ženu
00:32:14 a teď ještě dítě, tak nějaká finanční jistota tady musí bejt.
00:32:18 A hlavně ta ženská to vyžaduje, poněvadž ta má větší smysl
00:32:22 pro tyhle věci než chlapi. A hlavně to dítě.
00:32:34 Budeš se smát a budeš mi povídat?
00:32:37 Takhle budeš hodně povídat? Ještě povídej.
00:32:42 To, co jsem chtěla, mám. Konečně už mám nějaký dítě.
00:32:46 Jsem ráda, že mám holčičku, pochopitelně.
00:32:50 Vláďa chtěl strašně moc kluka, takže to dopadlo dobře.
00:32:55 Budeš mu něco povídat?
00:32:58 Asi ne, viď?
00:33:03 Táta má radost, no.
00:33:05 Protože mě moc nevidí. To bude problém, než si na mě zvykne,
00:33:09 až zjistí, že jsem její táta.
00:33:12 Zuzana je věčně na chalupě a já jsem věčně v práci.
00:33:15 Furt někde jezdím, dělám.
00:33:18 Zase se máme radši, když se vidíme jednou za čas.
00:33:22 Hlavně když řveš, viď?
00:33:24 Hm. To jsem si ještě pořádně nezvykl.
00:33:26 To se musejí zavřít všechny dveře, viď?
00:33:29 V manželství těch prvních tři, čtyři, pět let,
00:33:33 myslím si, že to je taková ta nejhorší doba,
00:33:37 kdy se ti dva lidé poznávají a kdy se musí naučit spolu žít.
00:33:42 Protože doopravdy, jak každý říká, že láska odezní
00:33:47 a pak zůstává jenom ta všední šeď života,
00:33:50 tak ono to tak je.
00:33:53 Člověk se musí naučit s tím druhým žít.
00:33:57 Musí ho ráno vidět rozcuchaného a v pyžamu a nepříjemného.
00:34:00 Myslím si, že to jsem si před těmi šesti lety
00:34:03 nedokázala představit vůbec takovouhle věc.
00:34:07 Tady máš panďuláka.
00:34:12 Ještě není pořádně probuzená.
00:34:16 -Tváří se jak to.
-Je tady moc světla.
00:34:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2005