Osudy českého skladatele, cestovatele a světoběžníka. ### Scénář a režie P. Horký
00:00:40 Tady jsem se 11. února 1905 narodil.
00:00:45 Táta pracoval u dráhy
00:00:47 a tak byli moji rodiče neustále na cestách.
00:00:51 Za své místo narození proto mohu uvádět
00:00:54 Zlonice - vlaková stanice.
00:00:57 Vlaky se staly symbolem mého dětství.
00:01:01 Nejen kvůli tátovi.
00:01:02 Ale i proto, že jsem jako malý kluk přežil vlakové neštěstí.
00:01:08 Babička se tehdy modlila
00:01:10 a připomínala mi, že na sebe musím dávat pozor.
00:01:14 Protože většina mužů v mém rodě umírala tragicky.
00:01:20 Nepřirozenou cestou.
00:01:43 A roky mého života se daly do pohybu.
00:01:51 Táta s mámou vyslyšeli přání zbožné babičky
00:01:55 a dali mě do břevnovského kláštera.
00:01:58 Snili o tom, že budu farářem.
00:02:01 Hudební skladatel, slavný na 3 kontinentech,
00:02:05 kameraman Hollywoodu, mořeplavec, filmař a vlastenec.
00:02:10 Tramp a autor nesmrtelných písniček.
00:02:13 Jeho Niagara se už zpívá přes 60 let.
00:02:20 Odpusťte mi tyhle mordy, jež před sebou vidíte,
00:02:23 a které vám tu drze předkládám.
00:02:30 Kdyby se moji představení z kláštera dověděli,
00:02:34 že jsem se stal trampem,
00:02:36 a že jsem na vltavské Svatojánské proudy
00:02:39 zajížděl velmi rád, asi by řekli, že jsem se zvrhl.
00:02:43 Upjatí lidé to neviděli rádi,
00:02:46 aby mládenci s děvčaty odjížděli kdoví kam
00:02:50 a přes noc spolu dělali kdo ví co.
00:02:53 Ale my jsme si
00:02:55 ze starých kverulantů pranic nedělali.
00:02:58 Krásné mládí! Všechno člověk dělá se silou lva.
00:03:10 Eduard Ingriš se stal
00:03:12 nejmladším dirigentem pražské operetní scény.
00:03:16 V 25ti letech se jeho jméno pravidelně objevovalo
00:03:19 na programech populárních představení
00:03:21 i na gramodeskách.
00:03:25 Miloval jsem muziku
00:03:27 a brzy jsem už dosahoval skromných úspěchů.
00:03:30 Jednoho dne ale přišel zlom, který mne zařadil
00:03:34 mezi nejpopulárnější komponisty své doby.
00:03:48 Gramofonových desek s nahrávkou
00:03:51 nešťastné písně Eduarda Ingriše "Když odejde děvče",
00:03:55 se již prodalo více než 100 000 ks.
00:04:04 100 000. Ano. Byl jsem slavný a bohatý.
00:04:10 Ale Bůh se mnou měl jiné plány.
00:04:17 V r. 1947 si úspěšný skladatel,
00:04:21 milovník křišťálu a perských koberců
00:04:24 splnil velké přání.
00:04:26 Odjel na dovolenou do Jižní Ameriky,
00:04:29 aby se inspiroval místní hudbou a také, aby se podíval,
00:04:32 kde vznikla knížka "Sjížděl jsem dravé řeky".
00:04:37 Dobrodružství, o kterém snil od dětství.
00:04:43 Ale v té době, v únoru 1948 v Československu
00:04:47 začalo období komunistického temna.
00:04:52 "Právě se vracím z hradu... "
00:04:56 "My víme, že je těžko, aby dělníci mnohdy dělali dobré výrobky,
00:05:01 když ředitel nestojí za nic!"
00:05:06 "Cítím se vinna činy, které jsem doznala,
00:05:09 a které podle trestních, dnes platných zákonů,
00:05:12 zakládají jejich skutkovou podstatu."
00:05:18 "Moje 1. a největší láska byla vrtačka".
00:05:30 Z vítaného návštěvníka
00:05:32 se náhle stal člen nepřátelské země.
00:05:36 Brazilské úřady trvaly na tom, že buď musí zemi opustit,
00:05:39 anebo si vybrat umístěnku do některého z jejích států.
00:05:45 A Ingriš, se vzpomínkou na dobrodružnou knihu
00:05:48 přijal výzvu k nové kapitole svého života.
00:05:52 Zvolil stát Amazonas. Džungli, prales, největší divočinu.
00:05:58 Ze slavného a bohatého skladatele se proměnil
00:06:02 v nájemného hráče na piano na palubě říčního parníku.
00:06:08 Později s falešnými doklady prchl do Peru.
00:06:11 Tam mu začal úplně nový život.
00:06:20 V tropickém pásmu Jižní Ameriky
00:06:22 leží při březích Tichého oceánu republika Peru.
00:06:26 A tam, když jsme přijeli, byl Eda, to ještě byl pro nás pan Ingriš,
00:06:31 byl mezi 10 nebo 12 krajany, kteří nás tam oficiálně uvítali.
00:06:37 Včetně s tehdejší konzulkou naší limské ambasády.
00:06:43 Mimochodem, on nám vyvolával asi 20 filmů,
00:06:47 které jsme naexponovali během cesty přes Bolívii a Peru
00:06:51 a bylo to perfektní!
00:06:52 On tam měl studio, laboratoř.
00:06:56 Nikdy se nám nestalo,
00:06:57 že by nám někdo tak kvalitně vyvolal a zvětšoval fotky.
00:07:02 Potom přišel takový ten nápad.
00:07:05 Edo, my teď tady máme povolení od peruánských úřadů,
00:07:10 k natáčení na Guanových ostrovech.
00:07:13 Nechtěl bys s námi? Eda zajásal.
00:07:18 Měli jsme pětatřicítku normální
00:07:21 a díky tomu, že Eduard stál chvilkama za kamerou,
00:07:26 máme dokumentární fotky, jako jediné, exkluzivní,
00:07:31 kdy vlastně divák viděl taky Hanzelku a Zikmunda pohromadě.
00:07:36 Poněvadž vždycky jeden filmoval nebo fotil druhého.
00:07:41 Takže z Guanových ostrovů máme dokumenty,
00:07:42 kde je tato dvojice H + Z pohromadě, zásluhou Edy Ingriše.
00:07:51 Nebýt tohoto setkání,
00:07:53 dvojice Zikmund a Hanzelka
00:07:55 by na svých filmových záběrech nikdy nebyla pohromadě.
00:08:09 Šlo to tak daleko,
00:08:11 že když jsme potom psali Kordillery,
00:08:14 tak nám cenzura komunistická zakázala jakoukoliv zmínku
00:08:21 o Eduardu Ingrišovi, protože to byl emigrant!
00:08:32 V Kalifornii byl unikátní archiv,
00:08:35 dokládající celoživotní dílo českého velikána.
00:08:39 Žádné muzeum v České republice
00:08:41 za něj nechtělo převzít zodpovědnost.
00:08:44 Bylo nutné, aby se o to někdo postaral.
00:08:49 Jak jsem se 2 r. probíral těmi materiály,
00:08:51 tak k tomu respektu přišla taky obrovská úcta k jeho životu.
00:08:56 Ale teď to nemyslím jen strašně vážně,
00:08:58 že byl vážný člověk, který dosáhl mnoha poct
00:09:01 a natočil fantastické filmy,
00:09:03 ale že to byl taky chlap, který si ten život uměl fakt užít.
00:09:13 Já jako malej kluk, když jsem čet Verneovky a bylo tam někde
00:09:16 slovo "archiv", tak jsem si představil
00:09:17 police, šteláře, knihovny a tam naskládané bez ladu a skladu
00:09:21 nějaké papíry, nějaké pořadače,
00:09:23 plechovky s filmem, s filmovou surovinou.
00:09:26 A teď vstupujete do toho archivu a to je ono!
00:09:29 To přesně tak vypadalo. Ale je tam 1 veliký rozdíl.
00:09:32 Já jsem si od malička myslel, že v archivu se nedá vyznat.
00:09:35 Že to je takový jako nepořádek.
00:09:37 A ten Ingrišův archiv měl naprosto perfektní systém,
00:09:40 byl perfektně organizovaný.
00:09:42 Do takové míry, že když jsme tam vešli,
00:09:44 po 5 minutách Miroslav Zikmund takhle vytáhl fotoalbum a říkal:
00:09:47 Hoši, tady něco bude!
00:09:48 A už ukazoval fotky,
00:09:51 kde byli společně s Eduardem Ingrišem.
00:09:53 Vstup do archivu Eduarda Ingriše byl takový ten Alenčin krok
00:09:59 do pohádkové říše za zrcadlem, kde ale všechno platí.
00:10:02 Kde to funguje.
00:10:04 Jednoho dne jsem se dověděl, že mám přijít
00:10:07 do hotelu Grand Bolívar v peruánské Limě.
00:10:11 Prý se tam potkám se zajímavým chlapíkem.
00:10:14 Byl to slavný norský mořeplavec,
00:10:17 který na obyčejném voru Kon-Tiki, překonal Tichý oceán.
00:10:22 Jmenoval se Thor Heyerdahl. A stali jsme se přáteli.
00:10:26 Všichni tvrdili, že je to bláznovství.
00:10:29 Několik svázaných balsových kmenů se uvolní
00:10:33 a všichni členové posádky zahynou.
00:10:36 Nakonec měl Thor celosvětový úspěch.
00:10:40 Za svůj černobílý film z cesty dokonce získal i Oscara.
00:10:45 Pochopil jsem,
00:10:46 že podobné dobrodružství čeká i na mě.
00:11:32 La Cantuta. Tak pojmenoval Ingriš svůj vor z balsových klád.
00:11:37 Podle rostliny, která v tradicích Inků
00:11:40 představuje nesmrtelnost.
00:11:43 Její léčivé účinky i nezničitelnost znají obyvatelé Peru dodneška.
00:11:55 4. prosince 1955, tedy ve svých 50 letech,
00:12:00 vyráží český rodák s posádkou na nebezpečnou expedici.
00:12:05 Mezi několika málo dary na podporu výpravy
00:12:08 byla i stará a těžká vysílačka.
00:12:11 Společnými silami ji jen s obtížemi dostali do kajuty,
00:12:14 ale ještě, že to udělali.
00:13:10 Na palubě byli, kromě Natalie, jediné ženy,
00:13:14 také Argentinec Joaquín Guerero, Holanďan Andy Rost
00:13:19 a Čechoslovák Mirko Gorecký.
00:13:22 Tehdy si asi nikdo z nás nepřipouštěl,
00:13:25 jak dramatický bude konec naší plavby.
00:13:50 Zpočátku cesta plynula nádherně.
00:13:53 Často nás doprovázeli mořští krasavci,
00:13:56 jako třeba velryby nebo delfíni.
00:14:14 Když nám Natalie chtěla uvařit želví polívku,
00:14:18 jednoduše zavolala na Mirka, který skočil do vody
00:14:22 a za chvíli jsme měli úlovek na palubě.
00:14:52 40. den plavby jsme na hladině uviděli podivný objekt,
00:14:56 který vypadal jako mina.
00:14:58 Andy a Mirko se k němu opatrně přiblížili.
00:15:02 Zjistili jsme, že se jedná o plovoucí sondu
00:15:05 amerických výzkumníků,
00:15:08 kteří zkoumali pohyb mořských proudů.
00:15:11 Netušili jsme, že za několik dní se sami v podobnou sondu
00:15:15 nedobrovolně proměníme.
00:15:24 Posledním měřením polohy zjišťujeme,
00:15:27 že jsme na tomtéž místě, jako před 4 dny.
00:15:31 I při větrech, které duly.
00:15:34 Natalie nám vykouzlila úžasné jídlo
00:15:37 a nacpali jsme se všichni, co kdo snesl.
00:15:41 Bylo to vidět hlavně na našem břichu.
00:15:44 Jediné jídlo dne.
00:15:46 Jak dokázala připravit takovou dobrotu je nám záhadou.
00:15:50 Protože téměř veškeré zásoby už jsou obalené plísní
00:15:56 a páchnou zatuchlinou.
00:16:04 Od počátku plavby jsem vždy bojoval za směr na jih.
00:16:08 I za cenu ztráty několika mil zpět.
00:16:12 Ale narazil jsem na silný odpor Andyho,
00:16:15 který mě drze a velikášsky stavěl na kolej nevědomosti.
00:16:20 On, že ví, co dělá.
00:16:22 Andy si mnul ruce, když vor plul kupředu
00:16:25 rychlostí až 105 mil za 24 hod.
00:16:29 Jak tvrdil, za 6 týdnů budeme na Tahiti.
00:16:34 A já chtěl k jihu. K jihu, k Humboldtu.
00:16:37 Já a Heyerdahl se mnou, jsme prý ignoranti.
00:16:41 A tak to šlo dokola.
00:16:43 Pak přišla příšerná doba klidu, a mořských proudů, v níž jsme dnes.
00:16:50 A není valné naděje,
00:16:52 až na opravené radio, dostat se z toho.
00:16:55 Potraviny jsou u konce.
00:17:17 Statečná Natalie trpí už od vyplutí mořskou nemocí.
00:17:22 A teď se k tomu přidává bolestný nedostatek vitamínů v potravě.
00:17:27 V kajutě se cítí ještě hůře.
00:17:30 A proto jsme jí vybudovali na střeše stan.
00:18:00 Podle dalších měření se pohybujeme jen velice málo.
00:18:04 A naděje na úspěch jsou mizivé.
00:18:07 Nemohu se vrátit do Limy, kde expedice zanechala jen dluhy.
00:18:12 O svých věcech a penězích,
00:18:14 které jsem vsadil na 1 kartu, ani nemluvě.
00:18:17 Na palubě se přeme, zda pokračovat,
00:18:21 ale Andy chce jednoznačně pryč.
00:18:24 Chvíli jen pobíhá a vyhrožuje
00:18:26 a svaluje vinu za potíže na všechny kolem.
00:18:30 Mezitím všechny deníky v Limě
00:18:33 zveřejnily na titulních stranách, že jsme v nouzi a voláme o pomoc.
00:18:42 Prostřednictvím vysílačky
00:18:43 jsme v kontaktu s celou sítí radioamatérů.
00:18:47 Po intervenci mexické hlavy státu
00:18:50 dal americký prezident Eisenhower pokyn
00:18:53 k hledání naší Cantuty 2 americkým lodím.
00:18:57 Reahoboth a Greenville Victory.
00:19:00 3. března 1956 se naše plavidla setkala
00:19:05 a po 92 dnech plavby,
00:19:08 z toho 47 dnech zajetí v pustinách, jsme byli vysvobozeni.
00:21:14 Přesto, že jsme nedosáhli polynéských ostrovů,
00:21:17 do Peru se naše posádka vrátila, jako bychom byli národní hrdinové.
00:21:24 Všechna moje námaha nakonec ale pomohla
00:21:26 protivníkům Thora Heyerdahla.
00:21:29 Měl jsem pocit, že jsem zklamal.
00:21:57 Ingriš usiloval o to, aby dokázal, že potomci Inků,
00:22:01 hrdých obyvatel Peru, mohli dosáhnout
00:22:05 Tichomořských ostrovů,
00:22:06 jen prostřednictvím svých primitivních plavidel.
00:22:11 Proto na palubu vzal Peruánku.
00:22:14 Ženu s krví Inků v žilách. Natalii Mazuelos.
00:22:19 Její osud nás zajímal.
00:22:22 Po dramatické plavbě se stala velice slavnou a doma,
00:22:26 u jezera Titicaca ji vítaly davy lidí.
00:22:30 Postupem let dokonce
00:22:31 zkusila své štěstí v Hollywoodu, jako herečka.
00:22:35 Kde se ale vzala? Jak ji český mořeplavec našel?
00:22:53 My jsme speciálně kvůli tomu, kvůli ní, jsme jeli do Peru.
00:22:57 Jeli jsme na ostrov Avantani uprostřed jezera Titicaca,
00:23:00 ze kterého ona měla pocházet a tam jsme se ptali po jejím rodu.
00:23:04 Po nějakém jejím potomku.
00:23:07 A vůbec nikdo ji na tom ostrově neznal.
00:23:09 Oni dokonce ani nebyli schopni vyslovit to jméno pořádně.
00:23:11 Mazuelos.
00:23:13 Tak jsme došli až tam na nějakou místní radnici, řekněme,
00:23:17 kde mi dovolili, abych se probíral jejich rodovými knihami.
00:23:21 Za posledních 150 let tam byly zapsány všechny rodiny.
00:23:24 Kdy se jim narodila jaká dcera, jaký syn.
00:23:27 Já jsem to šel jméno po jméně.
00:23:29 A nejen, že tam nebyla žádná Natalie Mazuelos,
00:23:31 tam prostě vůbec nefigurovalo jméno Mazuelos.
00:23:35 Tak jsme si říkali, OK, je možné, že nepocházela z ostrova Amantani,
00:23:40 ale určitě pochází z oblasti,
00:23:42 když o tom tak Eduard Ingriš mluvil.
00:23:45 A vydali jsme se do Puna. To je takové správní centrum.
00:23:47 Správní středisko peruánské části jezera Titicaca.
00:23:51 Tam se nám podařilo také se dostat na místní, už velikou radnici.
00:23:56 Já jsem osobně probíral 1 jméno za 2.
00:23:59 To trvalo den, den a půl.
00:24:02 A prostě jméno Mazuelos tam vůbec není.
00:24:04 Natož nějaká Natalie Mazuelos.
00:24:06 Takže jistá je 1 věc.
00:24:08 Jisté je, že Natalie Mazuelos, ta úžasná, krásná, odvážná dáma,
00:24:15 která byla na palubě voru Cantuta,
00:24:17 určitě nepochází z oblasti jezera Titicaca.
00:24:20 Nebo na 99 %.
00:24:22 Zkrátka, Natalie zůstává taková tajemná krásná neznámá,
00:24:28 která se se 4 muži plavila napříč Pacifikem.
00:24:34 Spisovatel Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny
00:24:38 se o pozoruhodné plavbě dozvěděl a když se v r. 1956 natáčel film
00:24:44 podle knihy "Stařec a moře",
00:24:46 vyžádal si Ingriše, jako odborného poradce.
00:24:50 Další osudový souběh okolností.
00:24:54 Hemingway byl člověk velmi skromný, ušlechtilý a pozorný.
00:24:59 Sám o sobě neřekl nic.
00:25:02 Jen poslouchal, vyptával se a přemýšlel.
00:25:06 V jeho společnosti jsem ožil.
00:25:09 A z toho, jak mě ve volném čase vyhledával,
00:25:13 jsem usoudil, že si mě oblíbil.
00:25:21 Podívejme se! Teyerovský. Jiřina a Edmund.
00:25:26 To jsou naši dobří přátelé, které jsme potkali před pár dny.
00:25:29 Dokonce nás přijali ve svém domě. Odvezli nás rovnou z letiště.
00:25:35 Provezli nás po celém San Franciscu.
00:25:39 A jak je vidět, tak si velice pilně s Edou dopisovali.
00:25:42 Ingriš tam nám předváděl snímky o jeho cestování,
00:25:48 o tom voru, kterýmu říkal Cantuta.
00:25:53 A měl velice zajímavou přednášku.
00:25:56 Po tý přednášce hned jsme s ním hovořili
00:25:58 a byl nám tak velice sympatický,
00:26:01 že od tý doby jsme s ním udržovali přátelství.
00:26:05 Co jsme měli společnýho, on rád psal. A já ráda píšu.
00:26:10 A tak jsme si vyměňovali dopisy.
00:26:12 A on byl úžasně hodný v tom, že mě vždycky pochválil.
00:26:18 Natolik, že mě to zase inspirovalo dál psát.
00:26:22 A 3. byla hudba. Velice krásně jak zpíval, komponoval.
00:26:28 A pro nás, pro Sokol tady, udělali několik večerů,
00:26:32 kde hráli na piano, paní Nina tehdy zpívala
00:26:35 a jejich syn, kterýmu tehdy bylo tak 14,
00:26:38 tak pro nás hrál na piano.
00:26:41 A na 14tiletýho hocha, hrál překrásně.
00:26:45 A pak jsme, samozřejmě, všichni byli Češi,
00:26:47 tak jsme měli vlastenecký pocity k té naší vlasti,
00:26:53 takže jsme si s nima náramně rozuměli.
00:27:25 Cokoli český génius dělal, vždy bylo na vynikající úrovni.
00:27:31 Jako fotograf vyhrával profesionální soutěže,
00:27:34 jako kameraman začal pracovat pro Hollywood.
00:27:38 Když se natáčel cyklus "Vyhledávám dobrodružství",
00:27:42 všechny rizikové situace podstoupil sám.
00:27:48 Procestoval tisíce km s filmovým štábem
00:27:51 a necouvl před tématy, jako je třeba toto.
00:27:55 Chytání kondorů holýma rukama.
00:29:59 Při své nebezpečné práci byl několikrát v ohrožení života.
00:30:03 A jednou byl dokonce oficiálně prohlášen za mrtvého.
00:30:07 Konal se jeho pohřeb, rozesílala se smuteční oznámení,
00:30:11 přátelé jej oplakali
00:30:13 a Radio Svobodná Evropa vysílalo nekrolog.
00:30:17 To se stalo, když natáčel pro americkou produkci v pralese.
00:30:23 Skočila na něho puma, která zranila zároveň i peona,
00:30:28 který se dostal do nemocnice a nahlásil tam,
00:30:30 že Eduard Ingriš byl napaden a byl strašně potrhán.
00:30:33 Jenže on se z toho vylízal.
00:30:34 A díky tomu se ta zpráva dostala přes Svobodnou Evropu až sem.
00:30:44 Ingriše, navzdory velké popularitě mrzelo, že při 1. vorové plavbě
00:30:48 nepodpořil teorii svého přítele, Thora Heyerdahla.
00:30:53 Mnozí oponenti naopak jeho expedici používali
00:30:55 jako důkaz Heyerdahlova omylu.
00:30:59 5 let proto Eda střádal peníze, aby nebezpečný podnik zopakoval.
00:31:03 Nikdo mu už nevěřil.
00:31:09 12. dubna 1959, v pravé poledne, se napnula lana vlečné lodi,
00:31:15 aby vyvlekla prám z přístavu.
00:31:18 Začala expedice Cantuta II. Cíl byl jasný.
00:31:22 Přes celý Pacifik do Polynésie.
00:31:26 Posádku tentokrát tvořili jen 4 muži.
00:31:30 Z minulého týmu zůstal věrný přítel Joaquín Guerero.
00:31:35 Ale jako minule, ani tentokrát neměl kapitán šťastnou ruku
00:31:39 na volbu dalších námořníků.
00:31:41 Jaime Toledo a José Matovs se během plavby moc neosvědčili.
00:31:47 Snad jen papoušek Lorita a opičák Tarzan
00:31:50 nezklamali očekávání.
00:32:02 Během cesty vše vypadalo nadějně.
00:32:05 Eduard už měl mnoho zkušeností z předchozí plavby.
00:32:09 Tím, že vyrazili z peruánského přístavu Callao,
00:32:12 stejně, jako Heyerdahl, měli jistotu, že se neocitnou
00:32:16 na okraji mořského proudu.
00:32:18 Naopak, vody Humboldtova proudění je unášely k Polynésii.
00:32:29 Uvnitř malé skupinky na malém voru začalo rašit nepřátelství.
00:32:34 A to až do takové míry, že José Matovs
00:32:37 tajně lámal Ingrišovi do jídla kousky skla, aby mu ublížil.
00:32:42 Záměrně vyhazoval jeho fotografickou výbavu do moře.
00:32:47 Ingriš si poznačil, že v něm vidí všeho schopného muže.
00:32:53 Bylo už jasné, že cesta je úspěšná.
00:32:56 Cantuta minula hranici ostrova Raroia,
00:33:00 kde přistál Heyerdahl s Kon-Tiki.
00:33:02 Teď ovšem byla na místě otázka, jak se podaří přistát.
00:33:06 Mořské proudy vytvářely u některých ostrovů
00:33:08 takové vlnobití, že právě při přistání
00:33:12 by se námořníci mohli zabít.
00:33:17 4 muži byli schopni zajistit společnými silami
00:33:20 dostatečný úlovek žraločího masa.
00:33:24 Smáli se, když z útrob uloveného žraloka,
00:33:27 pověšného za ocas, vypadla spolknutá ryba.
00:33:32 Takže vlastně 1 ryba byla snězena 2 x. Nejprve žralokem, pak lidmi.
00:33:38 Ale vitamíny tělu chyběly.
00:33:53 Když se přistání blížilo, zručný Joaquín nedbal na vlnobití
00:33:58 a každého z námořníků oholil.
00:34:01 Nejprve Jaime, další pán na holení byl José
00:34:07 a nakonec přišel na řadu kapitán.
00:34:39 Po více něž 90 dnech plavby přišla chvíle
00:34:43 pro nepřátelskou dvojici Jaime a José.
00:34:52 Už docházely důležité potraviny, ale hlavně nebyla pitná voda.
00:34:57 José a Jaime se nabídli,
00:34:59 že na malém záchranném člunu
00:35:01 doplují na nejbližší ostrov Napuka a vodu přivezou.
00:35:06 Namísto pomoci přátelům, ale oba dezertovali
00:35:09 a nechali zbylé 2 námořníky na pospas osudu.
00:35:14 Nepomohlo ani, když Joaquín Guerero na vrcholu stěžně zapálil světlici.
00:35:20 Na palubě voru zůstali s Ingrišem sami.
00:35:23 Bez jídla, bez vody a s rizikem ztroskotání,
00:35:26 na téměř neovladatelném plavidle.
00:35:29 Navíc začala bouře, která trvala několik dní.
00:35:40 Situace se den ze dne zhoršovala.
00:35:44 Muži byli vyčerpaní a čekali,
00:35:45 zda souhrou okolností proplují mezi ostrovy
00:35:48 a zahynou kvůli kurdějím a žízní, anebo je proud mrští na skaliska
00:35:54 a budou v příboji bojovat o život.
00:36:02 Ingriš vzpomínal, že jakoby ve snách
00:36:04 slyšel hlas sv. Růženky, své patronky, jak říká:
00:36:09 Jedenáctého v jedenáct.
00:36:15 Bylo 10. srpna 1959. Dalšího dne dopoledne přišel náraz.
00:36:29 Stál jsem na stěžni a nařídil Joaquínovi, aby vor stočil
00:36:33 přímo k vysokým gejzírovým vlnám korálového ostrova.
00:36:38 Vypustili jsme Loritu a Tarzana z jejich klecí
00:36:41 a letěli přímo do vařících a stříkajících vod.
00:36:46 Ty obrovské vlny, které tu zanechala bouře,
00:36:48 nás jako hračku přenesly přes pásmo korálových výčnělků,
00:36:53 až se vor na posledním zašprajcoval.
00:36:57 Necelých 120 m od nás byl ostrov posetý palmami a nízkými keři.
00:37:04 2 dezertéři mezitím na Tahiti rozhlásili,
00:37:07 že vor je zničen a nikdo další nepřežil.
00:37:10 Oba 2 pro noviny barvitě popisovali dobrodružství z plavby
00:37:14 a o svém útěku, pochopitelně, neřekli ani slovo.
00:37:17 Ingriš byl opět prohlášen za mrtvého.
00:37:27 Já myslím, že dnes bychom to měli skončit.
00:37:31 Ty nám nabízíš, abychom se podívali po Lake Tahoe.
00:37:35 Ono tam moc toho sluníčka není, ono se pořád mračí
00:37:39 a nevím, jaký bude počasí.
00:37:42 Slibovali nějaký sníh nebo něco,
00:37:44 ale musím vám ukázat, jako to kolem dokola vypadá.
00:37:59 South Lake Tahoe.
00:38:02 Sem se Eduard Ingriš přestěhoval na přání své manželky a tchána.
00:38:08 Natrvalo opustil Peru, kde byl vysoce váženou osobností.
00:38:12 Odjel daleko od krajanských spolků Čechů v USA.
00:38:17 Zde se usadil.
00:38:23 Snad mu aspoň jezero Tahoe připomínalo zvuk mořských vln
00:38:28 při dobrodružných plavbách.
00:38:46 Věděl jsem, že dezertéři z lodi jsou velmi přísně trestaní.
00:38:51 A tím, že oba 2. dezertéři byli chyceni na Tahiti,
00:38:55 mohl jsem je obžalovat a poslat za mříže.
00:38:59 Ale to jsem nechtěl.
00:39:01 Odpustil jsem jim a od té doby jsem je už neviděl.
00:39:05 Nezbyly mi žádné peníze a proto jsem nemohl doufat,
00:39:09 že podobně jako můj přítel Thor Heyerdahl,
00:39:12 odvezu celý vor domů.
00:39:15 Sbalil jsem plachtu, na kterou jsem byl pyšný
00:39:18 a ptal se v přístavu, jestli někdo nepopluje směrem do Jižní Ameriky.
00:39:23 A tak jsem se seznámil s vnukem amerického prezidenta Tafta,
00:39:28 který tu byl jako kapitán plachetnice Blue Sea.
00:39:32 Vzali mě na palubu a společně jsme natáčeli na Mangarevě,
00:39:38 ostrově Robinsona Crusoe, a na ostrově Pitcairn.
00:39:42 Nakonec jsem i z této cesty vyrobil film, který měl jméno
00:39:48 "Plavení po jižních mořích".
00:40:52 15. února 1960 jsme dorazili do Peru.
00:40:56 Do přístavu Guayalo. Konečně jsem byl zase doma.
00:41:00 Bez peněz, ale šťastný. Podařilo se mi dokončit plavbu.
00:41:05 Podařilo se mi konečně potvdit Heyerdahlovu teorii.
00:41:09 A také se mi podařilo přežít. Bylo mi 55 let.
00:41:14 Dál jsem pracoval jako dirigent Peruánského symfonického orchestru
00:41:20 a také jako kameraman a skladatel hudby pro Hollywood.
00:41:25 V Los Angeles jsem se seznámil
00:41:27 se spoustou slavných herců a hereček.
00:41:30 A mnozí lidé vedli diskuse o tom, jak moc se mi věnovaly ženy.
00:41:36 -Obletovaly.
-Asi jo.
00:41:38 A proto on se dlouho neženil,
00:41:39 jemu bylo asi 55, když se poprvé oženil.
00:41:43 Já myslím, že on patřil mezi ty muže,
00:41:46 který neměl srdce odmítnout ty druhý pro jednu.
00:41:52 Poznal jsem např. Marilyn Monroe,
00:41:55 Johna Wayna jsem uvedl k jeho 2. manželce Pilar.
00:41:59 Stal jsem se i hlavním kameramanem jednoho celovečerního filmu
00:42:03 a za svoji hudbu jsem byl nominován na Oscara.
00:42:07 Ale nejvýznamnější seznámení bylo s mojí budoucí ženou.
00:42:12 Jestlipak si, Ninuško, vzpomeneš?
00:42:15 V Los Angeles, v 62. r., když přijel do Los Angeles.
00:42:24 On přišel do banky, uložit si tam peníze.
00:42:29 A já jsem v tom ineternacionálním odd. pracovala.
00:42:33 Jsem ho jen z dálky viděla.
00:42:35 A mojí kamarádky jsem se potom ptala:
00:42:38 Naďo, kdo to byl, prosím tě? Protože mně padl do oka.
00:42:42 A ona říká, to byl Eduard Ingriš, představ si, skladatel.
00:42:46 A já ho zbožňovala, protože já jsem milovala jeho:
00:42:48 "Proč se na mě modré oči smály", jeho písničku.
00:42:53 Třeba vím, že tento list, nebudete nikdy číst,
00:42:59 přece, dívko rozmilá, jej píši vám.
00:43:05 Po jménu se marně ptám, posílám ho, nevím kam
00:43:12 a vaši odpovědi ani nečekám.
00:43:20 Proč se na mě modré oči smály, když zmizely v dáli...
00:43:27 Nino, víš, čím jsi mě tak okouzlila,
00:43:29 že jsem si tě nakonec vzal?
00:43:32 Já nevím, snad to byla ta hudba nebo to zpívání.
00:43:40 Nevím.
00:43:41 Asi zrovna z takovýho důvodu, jako on mně padl do oka.
00:43:45 Sice se toho bál, protože věděl kolik je mně let.
00:43:50 Věděl, že jsem o tolik let mladší.
00:43:52 Ale já nevěděla jak je starý. Netušila jsem.
00:43:55 Protože vypadal tak na 47.
00:43:59 Opravdu, tmavý, kudrnatý vlasy, měl jich hodně. Vysoký, štíhlý.
00:44:05 Tak jsem si ho vždycky přála takovýho manžela najít.
00:44:08 Tak jsem ho našla.
00:44:10 A když jsme si nakonec brali povolení na svatbu,
00:44:15 tak musel kápnout božskou, jak se říká.
00:44:18 Musel dát svůj pravý věk. A to už bylo pozdě.
00:44:21 Už se nedalo nic dělat.
00:44:23 Eduard Ingriš měl skoro 60 let.
00:44:27 Ve svém perfektně vedeném archivu
00:44:29 si pak zpětně nalistoval den a hodinu,
00:44:31 kdy se jeho o 26 let mladší manželka narodila.
00:44:36 A dole, u programu premiérového představení
00:44:39 si udělal nenápadnou, ale důležitou poznámku.
00:44:55 Další setkání ovšem bylo mnohem smutnější.
00:44:59 Ingriše nadchlo, jak se k sobě na 1. pohled chovají
00:45:02 Američané z Hollywoodu přátelsky a uvěřil 2 podvodníkům.
00:45:08 Čechoameričanům Krátkému a Pelcovi.
00:45:12 Zatímco cestoval po Státech se svým přednáškovým turné,
00:45:16 napsal jim plnou moc,
00:45:17 aby fungovali jako agenti pro jeho unikátní filmy.
00:45:20 Cílem byly velké biografy.
00:45:23 Jenže krajani se proměnili ve zloděje.
00:45:26 Filmy prodali televizním společnostem,
00:45:28 sami shrábli zisk a Ingriš nedostal ani cent.
00:45:34 Byl velký umělec, byl výborný skladatel,
00:45:40 velice dobrý člověk, ale obchodního ducha neměl.
00:45:45 Snad to považoval, praktickou věc, pod jeho důstojnost.
00:45:50 Nebo to nebyla jeho povaha, ale obchodní stránku zanedbával.
00:46:00 To považoval jako proti křesťanství,
00:46:02 kdyby si třeba řekl víc, nežli on myslel, že je správný.
00:46:06 A tak si neřek dost,
00:46:09 nebo nedíval se na to z obchodního hlediska.
00:46:12 A pak na konci toho celýho zjistil, že už nemá další peníze,
00:46:16 aby mohl pokračovat v tý myšlence nebo v tom celým podnikání.
00:46:23 Bohužel, Eduard Ingriš nikdy nenapsal knihu.
00:46:26 To je 1 z jeho velkých mínusů,
00:46:29 kterou já, jako Miroslav Náplava mu budu vyčítat.
00:46:31 Protože, kdyby tady byla jeho kniha,
00:46:33 tak by se o něm vědělo jednak daleko víc,
00:46:35 ale určitě by i sám vytáhl věci, které byly pro něho důležitější,
00:46:41 než třeba potom, se kterýma jsem pracoval já.
00:46:44 A v čem mu rozumím, on psal hodně dopisů přátelům.
00:46:47 A já jsem měl to štěstí, že jsem spoustu dopisů mohl přečíst
00:46:49 a on byl nejen vtipný,
00:46:51 ale myslím si, že fakt si toho života dokázal užít.
00:46:55 Že měl rád ženy, ale v tom smyslu, že je nesmírně obdivoval,
00:46:58 nesmírně galantně se k nim choval a nesmírně hezky o nich psal.
00:47:01 Takže v tom směru rozhodně mně hodně dal.
00:47:05 Já mám dodnes takový pocit lítosti, že on nemohl se vrátit včas domů.
00:47:15 Domov, tzn. tady.
00:47:17 On byl 1 z takových těch snílků vlastenců,
00:47:21 v tom nejkrásnějším slova smyslu, kteří věřili, že se vrátí domů.
00:47:27 Zrovna mu nabídli z Československa, aby přijel
00:47:30 a tak měl takovou touhu jet.
00:47:33 A bohužel, už mu to nevyšlo.
00:47:35 A to jsem si dovolil já, packal amatér,
00:47:39 a je mi lhostejno, že to není fér,
00:47:41 A troufám si je ukázati vám, pozor, začínám!
00:47:46 V lednu r. 1991 Eduard Ingriš umírá.
00:47:51 Nesplnil se jeho sen, aby se dostal zpět,
00:47:54 domů, do České republiky.
00:47:56 Celý život strávil vzpomínkami na rodnou zem
00:47:59 a na léta, která tu strávil.
00:48:02 Kdo ví? Možná by jeho návrat byl smutný, když by zjistil,
00:48:05 že komunističtí cenzoři jeho jméno i dílo
00:48:08 důkladně vyzmizíkovali z paměti národa.
00:49:18 Já jsem teď zvědav, v jakém stavu to bude.
00:49:22 Co se s tím během toho houpání po Atlantiku stalo.
00:49:26 Jestli veškerá péče, kterou Mirek Náplava, Petr Horký,
00:49:32 Vladimír Kroc a Miroslav Zikmund do toho vkládali, se rentovala.
00:49:38 Jeho pozůstalost nikdo nechtěl, paní Nina si zoufala
00:49:42 a smiřovala se s faktem, že nakonec všechno vyhodí do popelnic.
00:49:47 Zikmund, spolu se zakladateli sdružení Camera Incognita
00:49:51 za vlastní peníze odcestovali do Kalifornie,
00:49:54 kde dílo zrevidovali, zabalili a připravili k transportu.
00:49:59 Tehdejší ministr kultury Pavel Dostál našel fond
00:50:02 na zaplacení lodní dopravy kontejneru
00:50:04 s nevyčíslitelným bohatstvím, do České republiky.
00:50:08 Jen za těchto podmínek byli muzejníci u nás
00:50:11 ochotní materiály přijmout.
00:50:18 1 100 kg textů, not, fotografií a filmů dokončilo vysněnou cestu.
00:50:25 Archiv s celoživotním dílem se dostal do Zlína.
00:50:30 Tam se s tvorbou toho skutečného Cimrmana,
00:50:32 nebo českého geniálního Forresta Gumpa,
00:50:36 můžete seznámit osobně.
00:50:39 Je dobré na takového velikána nezapomenout.
00:50:44 Nakonec, co bych tak měl říct?
00:50:48 Naše vzpomínky letí dál a dál do minulosti,
00:50:51 do naší milované Prahy,
00:50:53 kde jsme s Pepíčkem řádili ve všech možných divadlech,
00:50:56 až se hory zelenaly a hezké holky červenaly.
00:51:01 Ale to už je víc než 40 let a skoro už to není ani pravda.
00:51:06 Skryté titulky Eva Svobodová
Životní osudy českého hudebního skladatele (mimo jiné autora písně Teskně hučí Niagara), který v roce 1947 opustil Československo a už se sem nikdy nevrátil. Pracoval jako kameraman pro Hollywood (setkal se Johnem Waynem, podílel se na filmu Stařec a moře, spolupracoval s Ernestem Hemingwayem), určitý čas působil v Limě jako šéfdirigent státní filharmonie Peru. V padesátých letech procestoval celé povodí Amazonky a jako jeden z prvních kameramanů natáčel mezi domorodci. Byl přítelem slavného cestovatele Thora Heyerdahla – uskutečnil dvě plavby na balsovém voru napříč Pacifikem po stopách expedice KON-TIKI La Kantuta 1 a La Kantuta 2, po Peru cestoval společně s dvojicí Miroslav Zikmund – Jiří Hanzelka, s nimiž se spřátelil. Během svého života pořídil unikátní filmový a dokumentační archiv, který autor a režisér Petr Horký společně s Miroslavem Zikmundem v roce 2001 v USA zabezpečili a převezli do Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.