…ale proč mi jdeš občas tak na nervy? I manželství má svá učednická léta. Helen Huntová a Paul Reiser v americkém romantickém seriálu. ### Dále hrají: A. Ramsayová, T. Hinkley, R. Kind, L. Kenzleová a další. Režie: Barnet Kellman, Paul Lazarus a Linda Dayová
00:00:01 JSEM DO TEBE BLÁZEN
00:00:07 -Hm.
-Co?
00:00:09 -Hayesová si zlomila nohu.
-Chudák.
00:00:13 -Myslel jsem, že je mrtvá. Měla kliku, viď?
00:00:17 Vždyť byla dost vpředu, když to uvážíš.
00:00:21 -To jsou věci.
00:00:23 -Člověk musí využít každej okamžik.
00:00:30 -Jak chceš využít dnešek?
-Nevím. Co chceš ty?
00:00:34 -Cokoliv.
-To zní dobře.
00:00:36 -Tak co to bude?
00:00:38 -Dnes je neděle a celý město nám leží u nohou.
00:00:40 -Zaprvé běh na deset kilometrů v parku.
00:00:45 Demonstrace gayů.
-Už zase?
00:00:51 -Máme nějaký přátele gaye?
00:00:57 -O co ti jde?
-Jen se ptám.
00:01:00 -Pokud já vím, tak třeba Eddie a Rob, Tony Prideau.
00:01:04 -Ne, ten ne. Dohodila jsem mu sestru.
00:01:10 -A hele, už se zase perou.
-Kdo?
00:01:13 -Kosovo, Albánie a celá tamta citlivá oblast.
00:01:18 Uvědomuješ si, jaký my máme štěstí,
00:01:20 že žijeme v takový poklidný zemi?
00:01:23 (STŘELBA, POLICEJNÍ SIRÉNY)
00:01:28 -Já bych vstal.
-To bys měl.
00:01:32 (STŘELBA, POLICEJNÍ SIRÉNY)
00:01:42 NEDĚLE
00:02:43 -Škoda že už nekouřím.
00:02:45 První cigaretka po čištění zubů.
00:02:50 Co to děláš?
-Hm?
00:02:52 -Cože?
-Co dělám?
00:02:54 -Tu křížovku jsme přece chtěli vyluštit spolu.
00:02:56 -Ano, ale nemohl jsem tě najít. Jdu jenom svisle.
00:02:59 -Volal jsi SOS linku křížovkářů, viď?
00:03:01 -To je děsný, vlastní žena a obviní mě z takovýho podrazu.
00:03:08 -Chceš mi tvrdit,
00:03:10 že jsi znal domorodý nářečí Surinamu na šestnáct písmen?
00:03:14 -Víš, jsem dýl na světě než ty.
-Poznám to z účtu za telefon.
00:03:18 -Nepochybuju o tom. Au!
00:03:21 Kde se vzal ve vaně tenhle kámen?
-Žádný kámen, to je přece pemza.
00:03:27 -Co je pemza?
-Kámen.
00:03:34 -Poslyš, na dnešek se mi zdál zvláštní sen.
00:03:38 -O čem?
-O nás dvou.
00:03:41 -Jo? A co jsme dělali?
-Seděli jsme na gauči.
00:03:45 -A?
-Cpali jsme si do pusy chipsy.
00:03:47 -A?
00:03:50 -A koukali jsme při tom na počasí v televizi.
00:03:53 -A dál? -Nic, jen jsme seděli, jedli a čučeli.
00:03:57 -Tohle sis zapamatoval?
00:04:00 -Nejsem na ten sen zvlášť hrdej, ale zdál se mi.
00:04:03 -Možná je to symbol.
00:04:05 Víš, třeba ten gauč představuje loď nebo tak.
00:04:08 -Ne, ne, ne, byl to normální gauč, byly tam i polštáře, chápeš?
00:04:12 -Meteorologický pořad může znamenat změnu.
00:04:15 Třeba vichr, bouře, vedro, chlad.
00:04:18 -Ne, mluvili o stálém mírném počasí.
00:04:21 -A co brambůrky? Byly nějak kořeněný?
00:04:24 -Ne. Normální, ale křupaly, chápeš?
00:04:29 -Pojď radši vypadnout z domu.
00:04:32 -Fajn, jestli víš, co chceš dělat.
00:04:36 -Chci vidět ručně tkané pokrývky v Muzeu staré Ameriky.
00:04:41 -Nebude tam moc živo?
00:04:43 -Co chceš dělat ty kromě návštěvy bijáku?
00:04:45 -Jasně, půjdeme do kina. Je festival belgických filmů.
00:04:48 -Do těch jsem celá žhavá. Do kina chodíme pořád.
00:04:51 Četla jsem, že každá ta pokrývka má svůj příběh.
00:04:54 -Jestli je tak dobrej jako třeba Casablanca, tak jdeme tam.
00:05:02 -Bill Friday, kadeřnictví, manikúra.
00:05:05 -To by ti snad šlo. Máš krásný ruce.
00:05:07 -Jo, ale není na ně spoleh.
00:05:10 -Na ruce?
00:05:12 -Kdo je tenhle Kelly a na co potřebuje tolik holek?
00:05:17 -Hele, rozkouskované tělo v nákupní tašce v Jersey.
00:05:22 -Třeba je to někdo, koho znám.
-Proč takovou věc předpokládáš?
00:05:28 -Proč? Myslíš, že nemám přátele?
00:05:32 Propána, už musím letět do divadla.
00:05:34 -Na copak jdeš?
00:05:36 -Na Will Rogers Follies.
-S partou?
00:05:39 -No jasně, Paule.
00:05:42 -A máš se tam s někým sejít?
-Ne.
00:05:44 -To nevadí, v muzikálech bývá na jevišti vždycky spousta chlapů.
00:05:49 -Zavolej mi, jo?
-Jasně.
00:05:55 -Ale, co se děje? Chystáš se doopravdy něco vařit?
00:05:59 -Jo, chci vyzkoušet tohle.
-Co je to?
00:06:02 -Cassoulet.
-To neznám.
00:06:05 -Jako casserole.
-A proč to říkají jinak?
00:06:09 -To nevím, brnkni si do Paříže.
00:06:12 -Zajímalo by mě, proč neřeknou casserole.
00:06:15 Proč musí blbnout lidi.
-Jsou to lumpové a nenávidí tě.
00:06:19 Je to změna a ty chceš změnu, ne?
-Změnu?
00:06:24 -Mám takovej pocit.
00:06:27 -Pohádali jsme se, když jsem tady nebyl?
00:06:31 Slíbili jsme si přece, že už to nebudeme dělat.
00:06:33 -Jsem ráda,
00:06:35 když v neděli po ránu slyším od manžela, že se se mnou nudí.
00:06:38 -Ale vždyť to byl jen sen. Že jsem ti to vůbec říkal.
00:06:41 To... To vůbec neznamená, že se s tebou nudím.
00:06:46 -Co jinýho to znamená, když řekneš,
00:06:48 že sedíš, jíš a čučíš, to mi řekni.
00:06:50 -Ale já jsem přece neříkal, že mě nudíš.
00:06:53 Já jsem ti jenom vyprávěl sen a to byl můj sen, rozumíš?
00:06:55 To já jsem nudnej chlap.
00:06:57 -Když jsem si tě vzala, tak nejsem o nic lepší.
00:06:59 -Víš, já nevím, kam na tohle chodíš.
00:07:03 -Pořád čtu o tom, co se dá zažít, o různých zajímavých místech,
00:07:06 která neznáme, tak proč tam sakra nejsme?
00:07:09 -Protože nás tam nikdo nepozval.
-Ale já se ptám vážně.
00:07:12 Jak se to mohlo stát? Vždycky jsem někam chodila.
00:07:15 Kulmovala si vlasy a nosila klobouky a spala s umělci.
00:07:19 S jedním.
00:07:24 No komerčním, víš?
00:07:28 -Jaký klobouky?
-Různý.
00:07:31 Malý klobouky, velký klobouky, prostě klobouky.
00:07:33 -Jaktěživ jsem tě v klobouku neviděl.
00:07:36 -Jasně, ty dny jsou dávno pryč. Nejde mi to.
00:07:39 Kde je ta dírkatá lžíce?
-Ne, víš, určitě něco podnikneme.
00:07:42 -Vážně?
-Už jsem ti to řekl.
00:07:44 -Co jsi řekl?
-Že půjdeme tam, kam budeš chtít.
00:07:46 -Na pokrývky?
-To se mi nezdá moc bezpečný.
00:07:49 Na folklorních výstavách se snadno přijde k úrazu.
00:07:54 -Jak?
-Ve rvačce.
00:07:56 -Ve rvačce?
-Ano, ano.
00:07:59 Ve rvačce mezi nepřátelskými gangy a klany.
00:08:01 -Jakými gangy?
00:08:03 -Pokrývkářů z Jihu a fanatických dekařů ze Severu.
00:08:06 Mydlí se, kde můžou, jako Tryskáči a Žraloci z West Side Story.
00:08:09 -Ochutnej to! Nemáme šabrej?
00:08:12 -Jistější bude ten festival, co říkáš?
00:08:14 -Ten belgickej?
00:08:16 -Když tam nepůjdeme my, tak kdo jinej?
00:08:18 -Zavolej Fran a zeptej se jí, co je šabrej.
00:08:21 -Ale ne, dej tam radši pepř. To bude to samý.
00:08:23 -Prosím tě.
00:08:25 -Fran o tom udělá hodinovou přednášku.
00:08:29 -Nemluv a zeptej se.
-Tak já to risknu.
00:08:33 -Haló? Doktor Devanow.
-Marku, ahoj. Paul.
00:08:35 -To je Paul.
-Ahoj, Paule!
00:08:38 -To byla Fran.
-Jo, napadlo mě to.
00:08:40 Poslyš, Marku, nevíš, co je šabrej?
00:08:42 -Fran ho miluje. -Koho miluju?
-Šabrej. -Ten miluju.
00:08:45 -Fran ho miluje.
-Co je to?
00:08:47 -Co je to?
-Co je to?
00:08:49 -Je aromatický a prospívá střednímu uchu.
00:08:51 Počkej, vezmu si knihu.
-Jde si pro knihu.
00:08:53 -Pro co? Ne, ne, neber si knihu.
-Ahoj! Už to mám.
00:08:56 Představ si, mám knihu receptů se šabrejem.
00:08:58 -Rád věřím, Fran. Nepochybuju o tom.
00:09:00 -Počkej, přečtu ti úvod. Kapitola jedna, dějiny šabreje.
00:09:04 Dějiny šabreje můžeme směle považovat za dějiny lidského rodu.
00:09:10 Poprvé byl objeven v odlehlých oblastech Indie.
00:09:14 -Tak co?
-Říká, že je to něco jako pepř.
00:09:20 Takže nejdřív na oběd, potom na festival.
00:09:24 A pak máš 86 minut na pokrývky.
-86 minut?
00:09:27 -To je fér, film trvá stejně dlouho.
00:09:30 Musíme vypadnout. Demonstranti dorazí každou chvíli.
00:09:33 -No a?
00:09:35 -Hudson je dnes uzavřenej kvůli tomu běhu,
00:09:38 takže jestli neodejdeme hned, ztvrdneme tu na dvě hodiny.
00:09:40 -Našla jsem ho. Co mu říkáš?
-Fakt máš šmrnc, moc ti sluší.
00:09:43 Půjdeme nikam, kde nás nikdo nezná, jo?
00:09:46 (TELEFON)
00:09:48 -Tvoje máma.
-Jak to víš?
00:09:50 -Stejně jako jsem věděl, že Fran bude hodinu mluvit o šabreji.
00:09:53 Ahoj, nechte, prosím, vzkaz. Ozveme se.
00:09:56 -Jamie, tady máma.
-Proč? Proč?
00:10:00 -Mami, právě odcházíme. Ne, šla do divadla.
00:10:03 -To je... Jedli jsme někdy ve Fung-wi?
00:10:07 -Kalhoty a hezkou blůzu.
-Jedli?
00:10:10 -Jo, myslím, že jednou jo.
-Zavřeli jim to.
00:10:13 -Mami, v tom divadle nebudou vědět, že je to tvoje dcera.
00:10:17 -Z hygienických důvodů.
-Co?
00:10:19 -Zavřeli Fung-wi pro porušování hygieny.
00:10:22 -Přestaň! Zavolám ti pak. Ano, ty taky, pa.
00:10:25 Jedli jsme tam před dvěma měsíci.
-Počkej!
00:10:28 Vzpomněl jsem si, jak mi bylo divně.
00:10:30 Ty knedlíčky byly prostě příšerný.
00:10:33 Já to tušil. Přestaň.
00:10:35 -Je to správně? Pojď!
-Ano.
00:10:37 Ale víš, tasemnice za dva měsíce vyroste a já ji určitě mám.
00:10:41 -Pojď! Oběd, film, muzeum.
00:10:44 -Myslím, že teď nedokážu nikde nic sníst.
00:10:46 -Fajn. Film, oběd, muzeum, přehodíme to.
00:10:48 -Žádný Fung-wi, ale Fujvi.
00:10:53 Co je? -Váš dům je obklíčenej spoustou chlapů.
00:10:56 -Jo, tak to sem dorazila demonstrace gayů.
00:10:58 -Jak to, že mě nikdo nebalil?
00:11:02 -Cítíš se zklamaný?
-Zájem vždycky potěší.
00:11:06 -Poslyš, Selby, právě s Jamie odcházíme.
00:11:09 -Ale jo, klidně. Jenom si tady odpočinu.
00:11:11 Běžím těch deset kiláků.
00:11:14 -A zrovna tady?
00:11:16 Jo, startoval jsem, teď mám pauzu.
00:11:20 A nakonec se tam vmísím před koncem.
00:11:25 Divili byste se, co ženských tam čeká s ručníkama a náplastěma.
00:11:29 -Takže ty ses přihlásil kvůli...
-Samozřejmě. Pojď už!
00:11:32 -A nekrm psa!
00:11:37 -Ahoj, pse.
00:11:40 Taky tě nechali v neděli samotnýho?
00:11:44 To jsou lidi.
00:11:46 Nebuď smutnej. Bude se baštit.
00:11:50 Hele, hodnej pejsek. Hodnej páníček, ham, ham.
00:11:55 -Selby!
-Ale fuj!
00:12:02 Co se stalo? Říkali jste, že jdete ven.
00:12:08 -Podívej, mají balon ve tvaru Judy Garlandový.
00:12:20 Ano, mami. Jo, mami.
00:12:23 Jo, jistě, mami.
00:12:26 Mami! Mami! Mohl bych taky pozdravit tátu?
00:12:29 Ahoj! Jasně. Fajn. Jo, mami.
00:12:34 -Připadá ti, že to tuhne?
-Sráží se to.
00:12:37 Ne, to je Jamie, mami. Jo, ví to, ví to.
00:12:40 -Co vím? -Že se nesluší mluvit na někoho, když telefonuje.
00:12:43 -Půjč mi to!
-Ne, ona vaří, mami, víš?
00:12:45 Proč bych lhal? Vaří jako vždycky.
00:12:48 Cassoulet. Je to jako casserole. Aby nám blbli hlavu.
00:12:54 Protože jsou Francouzi. Ano, mami, promiň, promiň.
00:12:58 Ale už musím jít, už musím jít. Budu, ano, mám, jistě, řeknu.
00:13:01 Fajn, jasně.
00:13:04 -Četl jsi Knižní hlídku?
-Knižní hlídku nečtu.
00:13:08 Vždycky vyzradí konec a to nesnáším.
00:13:10 Kde jsou nekrology, Nevíš, co píšou o Stanleym Canovi?
00:13:13 -Kdo je to? -Nevím, ale máma říká, že to napsali dobře.
00:13:20 Jak to, že jíš? Chtěli jsme jít na oběd.
00:13:22 -Už nemáme čas. Skončilo to?
00:13:25 -Jo, už se rozcházejí. Letos mi připadali veselejší.
00:13:28 -Je to smutný, že musí demonstrovat.
00:13:30 Představ si, že by tobě někdo říkal, že tvoje láska je hřích.
00:13:34 Teda krom tvý matky.
-Ale jdi, ta je do tebe blázen.
00:13:40 -To je polopravda.
-Tak, můžeme jít.
00:13:43 Rozešli se, ulice jsou volný. Napřed zmákneme filmový festival.
00:13:46 Potom 45 minut v muzeu.
-86. -Dobře.
00:13:50 Potom šup domů na to cassoulet, které s pomocí boží zatím ztuhne.
00:13:53 (TELEFON)
00:13:55 -Ne!
-Neberu to.
00:13:57 -Ahoj, nechte, prosím, vzkaz. Ozveme se.
00:14:00 -Ahoj, tady Lisa.
-Ne!
00:14:03 -Neberu.
-Vím, že jsi asi pryč.
00:14:05 Jenom jsem s tebou chtěla mluvit, protože...
00:14:08 -Ahoj! Jsem tady. Co se děje? Je ti něco?
00:14:14 -Co je s ní?
-Zas nějaký trauma.
00:14:17 -A z čeho?
-Z show Willa Rogerse.
00:14:23 Z čeho konkrétně? Z děje? Z hudby?
00:14:28 Trik s lasem?
00:14:36 -Uklidnila jsi ji?
00:14:38 -Přesvědčila jsem ji, ať zůstane na druhou půlku.
00:14:41 -Co jí bylo?
00:14:44 -Myslí si, že by se Willu Rogersovi nelíbila.
00:14:49 -Představ si, Lisabon letecky jen 300 dolarů.
00:14:51 -Lisabon? Nedostaneme se ani do přízemí.
00:14:53 -Tak honem, jdeme. Muzeum, film.
00:14:56 -Už nemáme čas.
00:14:58 Musím se vrátit do sedmi a dát to péci, nebo se to zkazí.
00:15:01 -A kdo to říkal?
00:15:03 -Tady to výslovně píšou. Nevypadá to jako na tý fotce.
00:15:06 -Když to správně nasvítíš a nalakuješ,
00:15:09 bude to vypadat zrovna tak.
00:15:11 Tak půjdeme jenom do kina na ten film a potom...
00:15:13 -Cože?
-Už máme čas jenom na jedno.
00:15:16 -Tak ses rozhodl, že to bude film?
00:15:18 -Jasně. -To je...
-Kompromis.
00:15:22 Chápej, že v muzeu bych se já nudil
00:15:24 mnohem víc než ty se mnou v kině.
00:15:26 Uvidíš, jak si tam užiješ. Mají popcorn, želé medvídky.
00:15:28 -Zvol si!
00:15:30 -Hlava, orel, hlava.
-Určitě?
00:15:33 -Or... Hlava. Díky.
-Dva ze tří.
00:15:36 -Promiň.
00:15:38 (TELEFON)
00:15:40 -Ahoj, nechte, prosím, vzkaz. Ozveme se.
00:15:42 -Paule, jsi tam? Paule, haló, jsi tam?
00:15:47 Nejsi, viď? Hele, tady Mark. Jsem v budce.
00:15:50 Nic naléhavýho to není, ale kdybys to chtěl vědět,
00:15:53 počkám ještě pár minut a můžeš mně sem zavolat
00:15:55 na číslo 8229 a pak čtyřka nebo možná sedmička.
00:16:04 -Haló! -Haló!
-Ahoj! -Paule!
00:16:06 -Jo!
-Paule, jsi tam?
00:16:08 -Jo.
-Tak to není záznamník.
00:16:10 -Ne, není.
-Tak poslouchej.
00:16:13 Kupovali jsme něco u Zabary. Právě dostali zásilku šabreje
00:16:16 a Fran řekla, abych se zeptal, jestli ho třeba nechcete koupit.
00:16:19 -Jste venku?
-Jo.
00:16:23 -Venku ve městě?
-Jo.
00:16:26 A víš, kde jsme byli? Na festivalu belgickýho filmu.
00:16:29 -Ty jsi šel na festival belgickýho filmu?
00:16:31 -Jo.
-To mě podrž. Proč?
00:16:33 -Protože jsme šli do Quad Cinema. Na první film bylo vyprodáno.
00:16:36 Druhej začínal moc pozdě
00:16:38 a na třetí bylo místo jen v prvních pěti řadách.
00:16:41 Fran by bolel krk, tak jsme šli na ten belgickej festival.
00:16:44 A vážně to mělo úroveň, i když to bylo dost zmatený, víš?
00:16:48 Zřejmě to dává smysl, když poznáš, že je to všechno jenom sen.
00:16:51 Ale poznáš to až úplně na konci, víš?
00:16:55 Haló! Paule!
00:16:58 -Bože, není to detektivka.
00:17:01 -Když z nám konec, už mě to nezajímá.
00:17:03 -Fajn, tak pojď do muzea. Hlavně ať vypadneme.
00:17:05 -Už to mám. Zase hrajou Občana Kanea.
00:17:08 -Už jsme to viděli třikrát. Jdeme na ty pokrývky.
00:17:11 -Já nechci. Jsem duševně připravenej na film.
00:17:13 -A já zas na tu výstavu.
-Kdo vyhrál los?
00:17:15 -To platilo jen pro Belgii.
00:17:17 -Tak podnikneme něco, do čeho se nikomu nechce.
00:17:20 -Jako když jsme zvali kapelu tvýho bratrance hrát na naši svatbu.
00:17:23 -Bratrance vynech, to sem nepatří.
-Poslyš! Tohle nemá cenu.
00:17:27 Ty chceš jít za svým, já taky za svým.
00:17:29 Tak proč to neuděláme?
00:17:33 -Jako každej sám?
-No a co?
00:17:38 -Pravda. Léta jsme všude chodili sami, že jo? -Jo.
00:17:42 -Není nutný, abychom dělali všechno spolu.
00:17:45 -Například moje sestra a Selby chodí sami a dokážou to.
00:17:48 -Ano, protože nečekají, že je někdo bude držet za ručičku.
00:17:53 Fajn, jsi pašák,
00:17:55 takže si teď vyrazíme každej sám a potom se tady sejdeme.
00:17:57 -Tak jo.
00:18:01 Odcházíš?
-Ano. A co ty?
00:18:04 -Jdu.
00:18:08 -Chceš jít na ty deky?
-Nevím, asi jo.
00:18:13 -Nemám jít s tebou?
00:18:19 -Copak nejdeš do kina?
-Víš, já...
00:18:21 Běž, jen si běž. Vážně.
00:18:35 -Přesně tohle dělají oni.
00:18:37 Má sestra a Selby.
-A co?
00:18:42 -Čekají, že je někdo bude držet za ruku.
00:18:46 -Možná.
00:18:49 -Stejně tak jako já,
00:18:51 když jsem bloudila po světě v těch kloboucích.
00:18:53 -Když jsem já bloudil bez klobouku,
00:18:56 taky to nestálo za nic.
00:19:06 Pojď sem! No pojď.
00:19:12 Mám tam vedle jednu zajímavou deku.
00:19:18 (TELEFON)
00:19:25 -Ahoj, nejsme tu. Nechte, prosím, vzkaz, ozveme se.
00:19:28 -Lidi, jste tam? To jsem já, Selby.
00:19:31 Představte si, těch deset kiláků jsem vyhrál.
00:19:43 -Promiň tu večeři.
-Dalo to práci.
00:19:47 -Díky.
-Já myslím sníst. Dřina.
00:19:54 Představ si,
00:19:56 že jsem si přečetl nedělní noviny s přílohou od A až do Z.
00:20:00 -A?
00:20:03 -Jsem stejně tak blbej, jako než jsem začal.
00:20:12 -Dík za bezvadnou neděli.
-Mohlo to být horší.
00:20:17 -Proč myslíš? Líbila se mi.
-Vážně? -Ano.
00:20:21 -Nudila ses?
-Ne. A ty?
00:20:24 -Co já? To jsou řeči. Mám tu tebe, mám brambůrky.
00:20:29 Co bych si ještě mohl přát?
00:20:32 -Sledujete meteorologický kanál.
00:20:34 Poslechněte si předpověď na zítřek pro New York.
00:20:36 -To je ono. Konečně se mi jednou splnil sen.
00:21:02 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2022
| Rozhodnout, co budete dělat v neděli, jediný volný den, který máte spolu pro sebe, je pěkná fuška. Vaše návrhy mají totiž stejnou váhu jako nápady toho druhého. Kdo Paula a Jamie rozsoudí tentokrát? |