Vzpomínka na válečnou operaci z roku 1944 u Dunkerque, kde bojovala československá obrněná brigáda, jejíž účastníky nazval de Gaulle svými nejlepšími vojáky. Režie T. Kautský
00:00:10 S nekonečnou vytrvalostí mořského příboje
00:00:13 podemílá čas území lidské paměti
00:00:16 a odnáší jeho zbytky do hlubin nenávratna.
00:00:27 Mnohokrát tudy prošla válka.
00:00:30 Jméno Dunkerque
00:00:32 je nesmazatelně spojeno se zázračnou evakuací
00:00:35 obklíčeného britského vojenského expedičního sboru
00:00:39 v květnu 1940 po porážce Francie nacistickým Německem.
00:00:48 Chceme však připomenout jinou,
00:00:51 méně známou epizodu z druhé světové války.
00:00:54 Od října 1944 do května 1945
00:00:59 obléhala námořní pevnost Dunkerque,
00:01:02 kterou bránilo 12 tisíc německých vojáků,
00:01:05 Československá samostatná obrněná brigáda,
00:01:09 byli to muži, jejichž snem bylo osvobodit Prahu.
00:01:21 V bitvě nedaleko Kresčaku
00:01:23 byl jedním z rytířů i český král Jan Lucemburský.
00:01:27 Kamenný kříž prý označuje místo jeho smrti.
00:01:31 Stejný kříž stojí
00:01:33 uprostřed Československého vojenského hřbitova
00:01:35 v La Targette u Arrasu.
00:01:38 9. května 1915 zaútočila rota cizinecké legie
00:01:42 na postavení nepřítele.
00:01:45 V půl páté odpoledne přestala rota, zvaná Nazdar,
00:01:49 složená převážně z Čechů a Slováků, existovat.
00:01:53 Na hřbitov v La Targette
00:01:55 byly přeneseny také ostatky 59 mužů,
00:01:58 kteří padli u Dunkerqueu.
00:02:00 Při obléhání Dunkerqueu
00:02:03 bylo raněno 461 československých vojáků,
00:02:07 195 přineslo na oltář vlasti oběť nejvyšší.
00:02:13 Veurne, Leubringhen, Etaples, Cassel,
00:02:17 Lefrinckoucke, Armbouts-Cappel,
00:02:22 Adinkere, La Panne, St.Omer.
00:02:24 Jak romanticky nám znějí ta jména.
00:02:27 Vojenské hřbitovy jsou však strohé
00:02:30 a podobají se jeden druhému.
00:02:33 Posledním československým vojákem,
00:02:35 kterému se francouzské Flandry staly místem osudným,
00:02:38 byl vojín Karel Pokorný.
00:02:41 Zemřel na následky zranění 8. května 1945.
00:02:46 Téhož dne byl také pochován na hřbitově v St.Omer.
00:02:53 12. srpna 1940 vzniká ve Velké Británii
00:02:57 1. československá smíšená brigáda.
00:03:00 Stále se cvičí a cvičí, ale muži by chtěli bojovat.
00:03:05 Tak jako českoslovenští letci,
00:03:08 tak jako naši v Africe u Tobruku.
00:03:11 Někteří se proto pokoušejí
00:03:12 vstoupit do jednotek jiných spojeneckých armád.
00:03:19 My, hlavně mladí chlapci, jsme říkali,
00:03:22 na to tady my nejsme.
00:03:24 Tak jsme se s Láďou Gütnerem jednou rozhodli,
00:03:28 vzali si dovolenou a přihlásili se k Francouzům,
00:03:33 myslím na Gros Vanaige Place, kde měli své velitelství.
00:03:38 Ročník 1922. Studuje ve Francii.
00:03:41 Po obsazení Československa
00:03:43 vstupuje do naší zahraniční vojenské jednoty.
00:03:46 Po porážce Francie je evakuován
00:03:48 spolu se zbytkem jednotky do Anglie.
00:03:52 Měli jsme takový pohovor
00:03:54 s jedním plukovníkem na osobním oddělení,
00:03:58 kde nám nakonec slíbil, že nás vezmou.
00:04:01 Vzal si všechny naše informace,
00:04:04 všechny podklady a říkal,
00:04:06 máte povolení od vašeho pana prezidenta?
00:04:10 Což my jsme samozřejmě nemohli říct, že ho máme.
00:04:13 Ale naznačili jsme, že bychom ho mohli dostat,
00:04:16 kdyby oni podali žádost za nás.
00:04:21 Což nám přislíbili.
00:04:23 Když jsme byli prakticky u konce,
00:04:26 najednou někdo zavolal "garde vous!"
00:04:29 To znamená pozor. A do místnosti,
00:04:33 kde se s námi ten plukovník loučil,
00:04:36 vstoupil vysoký generál, generál de Gaulle.
00:04:39 Teď se na nás podíval a říkal: "Et ceux messieur ci?"
00:04:43 A tito pánové tady?
00:04:46 A plukovník mu řekl,
00:04:48 to jsou mladí Čechoslováci, můj generále,
00:04:51 kteří chtějí sloužit pod vašimi prapory.
00:04:55 Načež generál de Gaulle dal každému na rameno svou ruku
00:05:01 a říkal: "Le Tchécoslovaque
00:05:03 sont mes meilleur soldats fran£ais."
00:05:07 Čechoslováci jsou moji nejlepší francouzští vojáci.
00:05:13 Nakonec to dopadlo tak, že asi za necelý měsíc
00:05:16 jsme se dostali k brigádnímu raportu.
00:05:20 Přijal nás tehdy ještě plukovník Liška,
00:05:24 to byl velitel naší brigády.
00:05:27 Mě znal jako mladýho průšviháře a říkal:
00:05:30 "Chlapi, co s vámi mám dělat? Vy nesmíte jít jinam.
00:05:34 Jak by naše armáda vypadala? Já chci taky jít bojovat.
00:05:38 Mě už to tady taky sere."
00:05:40 To nám říkal a podobně.
00:05:43 A nakonec povídá: "Já vám něco řeknu,
00:05:45 připravuje se reorganizace naší brigády. Dostaneme tanky
00:05:49 a s vámi počítáme jako s mladým dorostem.
00:05:54 Vy budete dělat
00:05:55 tu Československou samostatnou obrněnou brigádu."
00:06:07 Z armády chodily posily k letectvu.
00:06:09 Letectvo ztrácelo, samozřejmě.
00:06:13 Posádky byly sestřelované, bylo nutné nahrazovat počet.
00:06:17 Tak tam šli dobrovolníci z armády.
00:06:21 Prošli výcvikem a stávali se letci.
00:06:23 Ročník 1914. Stipendista belgické vlády.
00:06:28 Po napadení Belgie, v roce 1940,
00:06:30 odchází do Francie k československé jednotce.
00:06:33 Se zbytkem jednotky je po skončení bojů
00:06:36 evakuován do Anglie.
00:06:39 Druhá věc, už se tam začaly tvoři ty paraskupiny,
00:06:44 které byly potom shazovány do protektorátu,
00:06:47 například Gabčík a Kubiš, kteří byli v Lemington Spa.
00:06:53 Tam byla druhá posádka v Anglii, kde jsme byli.
00:06:56 Ti už tam byli cvičení a tak dále.
00:06:59 Čili pak se přecvičovala
00:07:01 celá brigáda na tankovou brigádu.
00:07:04 Pak tam v roce 1943 přišli naši chlapci z Afriky,
00:07:10 od Tobruku, kteří se zapojili do té armády
00:07:13 a byli rozděleni do různých skupin
00:07:15 i do těch tankových jednotek.
00:07:20 1. září 1943 je ustavena
00:07:22 výnosem ministra národní obrany Československa
00:07:25 v Londýně Československá samostatná obrněná brigáda.
00:07:29 Velitelem brigády
00:07:31 zůstává i nadále brigádní generál Alois Liška.
00:07:34 Koncem srpna se brigáda naloďuje. Směr Normandie.
00:07:39 Civilisté, aktivní vojáci, obránci Francie,
00:07:42 interbrigadisté ze Španělska, dělostřelci od Tobruku,
00:07:46 bývalí vojáci Slovenského štátu,
00:07:48 zajatí vojáci Wehrmachtu.
00:07:51 Ti všichni si chtějí cestu domů vybojovat.
00:07:57 Když jsme se přiblížili k přístavu,
00:07:59 tam byly ty známé přístavy z potopených lodí
00:08:03 u městečka Romanche,
00:08:09 tak bylo vlnobití tak vysoké,
00:08:11 že znemožnilo vykládání z lodí na přistávací čluny.
00:08:15 Ročník 1912.
00:08:17 Aktivní voják už před válkou.
00:08:19 V březnu 1939 utíká do Polska.
00:08:23 Dále Rumunsko, Kovno a Vilno,
00:08:25 následuje Istambul, Haifa, Egypt,
00:08:27 boje v Sýrii i u Tobruku, v roce 1943 Anglie.
00:08:32 To by mi nevěřili,
00:08:34 že asi osm centimetrů tlusté lano se přetrhlo jak nitka.
00:08:38 Jak to bylo uvázané a loď nadzvedla přistávací člun
00:08:42 a pustila ho dolů, tak lano přetrhla.
00:08:45 Tak jsme tam stáli asi čtyři dny.
00:08:50 Po vylodění bylo dost deprimující vidět
00:08:54 potopená britská plavidla.
00:08:57 Byly tam rozbité tanky našich spojenců,
00:09:03 byla tam spousta válečného materiálu,
00:09:06 který byl zneškodněn.
00:09:09 Ročník 1925.
00:09:12 Těšínský Čech,
00:09:13 od roku 1939 občan Velkoněmecké říše.
00:09:17 Roku 1944 povolán do Wehrmachtu,
00:09:20 pak se dostává na francouzské pobřeží
00:09:22 a už 17. července se hlásí
00:09:25 k československému vojsku v zahraničí.
00:09:29 Postupovali jsme směrem na Caen a Falais,
00:09:37 kde jsme se ještě zúčastnili vyčišťovacích akcí.
00:09:47 Tam u toho Falais byla strašná bitva.
00:09:50 Tam zemřelo nebo bylo zabito
00:09:54 asi deset tisíc německých vojáků Wehrmachtu
00:09:58 a padesát tisíc zajatců.
00:10:04 Ročník 1925.
00:10:06 Za války říšský občan národnosti slezské.
00:10:10 Koncem roku 1943 rukuje do Wehrmachtu.
00:10:14 Podaří se mu dostat k Angličanům.
00:10:16 Hlásí se do československého vojska v Anglii.
00:10:20 To bylo čerstvě ten postup tam,
00:10:23 jak jsme se vylodili, to znamená,
00:10:25 že mrtvoly německých vojáků byly v rozkladu,
00:10:29 nebyly pohřbené.
00:10:30 Poláci, co tam válčili, a Kanaďané.
00:10:34 Poláci narychlo a pod palbou pohřbívali mrtvoly.
00:10:39 Tam jim třeba koukaly nohy
00:10:42 v té normandské kamenité půdě.
00:10:48 Špičky bot koukaly,
00:10:51 kříž udělaný, jenom otesaný,
00:10:55 inkoustovou tužkou napsáno
00:10:59 pochovaný ten a ten střelec, kaprál...
00:11:05 Těch hrobů tam bylo strašně moc.
00:11:12 8. října 1944 převzala brigáda obléhání
00:11:16 tak zvané Dunkerqueské kapsy.
00:11:19 Úkol zněl,
00:11:21 ve spolupráci s ostatními spojeneckými jednotkami
00:11:24 uzavřít nepřítele v dosavadním postavení
00:11:27 a působit na něj silnou průzkumnou činností,
00:11:30 dělostřeleckou palbou, leteckým bombardováním
00:11:34 a propagandou tak, aby se vzdal.
00:11:39 Nám zůstal ten nevděčný úkol.
00:11:43 Zůstali jsme vězet u Dunkerqueu.
00:11:48 Ročník 1910.
00:11:50 Podporučík v záloze. Ilegální transport do Vídně.
00:11:53 Pak Bejrút, následuje anglický internační tábor v Tel Avivu
00:11:57 a vstup do československé jednotky. Evakuován do Anglie.
00:12:02 My jsme říkali, že jsme si vědomi toho,
00:12:06 že nemůžeme být nasazeni
00:12:09 vzhledem k omezenému počtu naší jednotky
00:12:13 do nějaké frontové přední linie,
00:12:17 ale měli bychom alespoň jít v tom svazku armád,
00:12:24 které směřovaly na Československo.
00:12:31 Ti kluci chtěli co nejdříve.
00:12:35 Nenesli dobře to, že jsme museli sedět u Dunkerqueu.
00:12:39 Ročník 1917.
00:12:41 V roce 1939 povolán do armády Slovenského štátu.
00:12:45 Pro neárijský původ propuštěn.
00:12:48 V roce 1940
00:12:49 jeden z pasažérů lodi ztroskotané v Egejském moři.
00:12:52 Pak účast při obraně Tobruku.
00:12:55 Oni chtěli postupovat dopředu.
00:12:58 Já samozřejmě také s nimi.
00:13:01 Takže ta morálka byla skutečně dobrá.
00:13:05 Jednak se vůbec nepočítalo, že bychom tam zůstali,
00:13:08 lidově řečeno skejsli, na jednom místě.
00:13:12 Ročník 1922.
00:13:14 Armáda Slovenského štátu.
00:13:16 V 1944 transport zbytku jednotky do Itálie.
00:13:20 Útěk k partyzánům,
00:13:22 dostává se do náborového střediska
00:13:24 československé armády v zahraničí.
00:13:27 My jsme měli za to,
00:13:28 že když se už dostaneme na francouzskou půdu,
00:13:31 tak půjdeme, když ne v prvním sledu,
00:13:35 to nás bylo tak málo, asi 6 tisíc, to nic není,
00:13:40 proto nás i oni sami chránili,
00:13:44 ale v druhém sledu, že půjdeme s tou frontou
00:13:47 až k našim hranicím a že se nám podaří první,
00:13:53 a nebo společně vstoupit
00:13:55 na území Československé republiky.
00:14:02 Těžká technika a výzbroj brigády
00:14:04 neodpovídaly povaze a reliéfu krajiny,
00:14:07 protkané vodními toky a kanály
00:14:09 a z velké části zaplavené mořskou vodou.
00:14:12 Úderné síly téměř 300 obrněnců
00:14:15 nemohlo být v bojích náležitě využito.
00:14:17 Tankisté se často měnili v pěšáky.
00:14:21 Je fakt jeden, že tam ponorkami odtahovali.
00:14:26 Jednak vozili žrádlo a materiál
00:14:29 a jednak odtáhli lidi.
00:14:32 Ročník 1917.
00:14:34 Aktivní voják.
00:14:35 Organizuje ilegální útěky z protektorátu.
00:14:39 Přes Maďarsko, Jugoslávii a Střední Východ
00:14:42 se dostává do Francie
00:14:43 k 1. československému pěšímu pluku.
00:14:46 Anglo-američané nechali čtyři místa,
00:14:49 Dunkerqur, Saint Nazaire, La Rochelle a Brest,
00:14:53 čtyři přístavy, které nerozbíjeli.
00:15:00 Nechali tam německé posádky,
00:15:02 obklíčili je určitými jednotkami
00:15:05 a gró těch jednotek pokračoval dál.
00:15:09 A my jsme slízli tenhle zatracený Dunkerque.
00:15:14 Pár kilometrů od Dunkerqueu
00:15:15 směrem na Calais
00:15:17 bylo přes moře vedené potrubí 15 cm v průměru,
00:15:21 potrubí s pohonnými látkami,
00:15:23 a prý se toto potrubí táhlo až za řeku Rýn do Německa.
00:15:35 Na tyto dvě fotografie řeknete, že jsou mizerný.
00:15:40 Čím jsou mizernější, tím jsou cennější.
00:15:42 To je země nikoho. No man s land.
00:15:47 Ročník 1919.
00:15:48 V roce 1939 se zdržuje v Paříži.
00:15:51 Tam se také hlásí
00:15:52 k československé jednotce v zahraničí.
00:15:55 Po porážce Francie je přepraven do Anglie,
00:15:57 kde pracuje jako vojenský fotograf a reportér.
00:16:00 Akorát tento kousek, to už jsou Němci.
00:16:06 Tohle jsem fotografoval
00:16:07 zrovna když už byl Weiss v Paříži
00:16:10 a já jsem tam čekal, tak jsem filmoval.
00:16:12 To bylo nejbližší místo od Němců.
00:16:18 Dnešní krajina v okolí Dunkerque
00:16:20 je stejně rovná a stejně bohatá na vláhu jako tenkrát.
00:16:25 Na válku vzpomíná s nostalgií opuštěných železničních vleček
00:16:29 a trním zarostlých, pobořených železobetonových bunkrů.
00:16:35 Tehdy, ke konci války, to byl 24 km dlouhý
00:16:38 a 8 km široký pruh poničené země.
00:16:43 Tuto kapsu festung Durkirchen, jak jí říkali Němci,
00:16:48 obléhalo s ostatními spojenci i několik tisíc Čechoslováků.
00:17:00 28. říjen oslavila brigáda útokem
00:17:03 na předsunuté pozice nepřítele.
00:17:06 Útok byl pro Němce naprostým překvapením.
00:17:08 Padlo kolem 150 nepřátelských vojáků,
00:17:12 350 mužů skončilo v zajetí.
00:17:15 Čechoslováci zaplatili svůj úspěch 11 padlými
00:17:18 a 3 nezvěstnými. 36 mužů bylo raněno.
00:17:22 O tom hlavním útoku 28. října 1944
00:17:30 nevěděli ani velitelé rot do poslední chvíle.
00:17:34 Tak to bylo naplánované, udělané, utajené.
00:17:37 Já jsem se o něm nevěděl.
00:17:39 Až když bylo po něm, jsem se o něm dozvěděl.
00:17:43 A ta bitva byla dobrá. Málo obětí na naší straně,
00:17:48 ale velké oběti na straně Němců.
00:17:51 Asi 300 zajatých přivedli.
00:17:53 Takže tam působili s překvapením.
00:17:56 Průzkum bojem byl opakován ještě 5. listopadu.
00:18:00 Tentokrát však našli nepřítele dokonale připraveného.
00:18:03 Většina našich tanků uvázla v minových polích.
00:18:06 Pěchota byla hustou palbou přibita k zemi.
00:18:10 Nepřítel přesto musel odečíst 150 mrtvých
00:18:13 a raněných a 170 zajatých mužů.
00:18:16 Ztráty brigády: 26 padlých,
00:18:18 9 nezvěstných a 59 raněných.
00:18:23 Během výcviku v Anglii
00:18:25 s průzkumnou četou se předpokládalo,
00:18:29 že při postupu tankového praporu
00:18:33 se najednou ten tankový prapor zastaví
00:18:38 a že průzkumná četa pojede dopředu, dál,
00:18:43 navázat kontakt s nepřítelem.
00:18:46 Tak jsme se to učili během výcviku.
00:18:48 A že nás tanky potom překročí
00:18:51 a budou pokračovat v postupu.
00:18:53 K takovéto situaci ani jednou nedošlo.
00:18:57 Ale stalo se to,
00:18:59 že jsme se přiblížili k těm jejich bunkrům
00:19:02 a dostali jsme takovou strašnou palbu,
00:19:05 že jsme se skutečně nemohli hnout z místa.
00:19:09 Taky můj střelec...najednou poslouchám a on nestřílel.
00:19:18 Tak povídám, člověče, proč nestřílíš? A on nic.
00:19:23 Tak jsem se otočil a on měl prostřelenou přilbu,
00:19:26 hlavu a byl mrtev.
00:19:30 Člověk riskoval někdy hodně zbytečně.
00:19:33 Já jsem třeba vylezl před naše první linie
00:19:35 a ze strany Němců
00:19:37 jsem fotografoval naše kulometčíky,
00:19:40 akorát jsem doufal, že ve dne nebudou střílet,
00:19:43 aby se neodhalovali. Ale myslím,
00:19:46 že jsem zavrhl Němce a fotografoval jsem naše.
00:19:51 Vzpomínám si,
00:19:52 že zrovna když jsme šli těmito místy s Weissem
00:19:56 a něco jsme si povídali,
00:19:58 tak těsně nad námi přeletěla nějaká raketa.
00:20:01 My jsme se předklonili až skoro k zemi
00:20:03 a pokračovali v cestě dál.
00:20:05 Říkal jsem si, že to musí vypadat strašně srandovně,
00:20:08 jak jsme na to reagovali.
00:20:15 Tohle byla pozorovatelna,
00:20:19 byly tam původně ordinace nějakého zubaře.
00:20:23 Byli tam naši oficíři, když se střílelo
00:20:28 a padla tam rána a všechny je to pobilo.
00:20:32 Takže to zbylo z té ordinace a pozorovatelny.
00:20:37 Nejhorší je, když ztratíte kamaráda.
00:20:40 Tady ze sousedního města, z Orlové,
00:20:43 mladík, tak starý jak já, měl dvacet roků,
00:20:50 ne, neměl ještě dvacet roků, devatenáct.
00:20:52 A zastřelili ho. A já jsem to všechno viděl,
00:20:54 protože jsem byl na pozorovatelně
00:20:56 s dalekohledem, ze vzdálenosti asi 500 m.
00:21:01 Oni šli do jednoho baráku,
00:21:03 když otevřel dveře druhého domu,
00:21:06 napálkovali mu to z kulometu do břicha.
00:21:12 Rotný Sedlák byl na noční hlídce a vrátil se,
00:21:15 aby šel na velitelství podat hlášení,
00:21:18 a dva takoví mladíčci, kterým ještě nebylo šestnáct,
00:21:22 jak říká velitel tady, falšovali doklady,
00:21:26 se vrátili z jisté hlídky a říkali,
00:21:28 tam nikdo není, my se tam jdeme podívat.
00:21:30 Ale oni už tam byli Němci zpátky
00:21:32 a utloukli je granátama.
00:21:39 Večer před zamýšleným útokem přišel velitel praporu,
00:21:45 plukovník Chvalovský, on byl velitelem motoroty,
00:21:51 a ptal se mého velitele roty, štábního kapitána Kubína,
00:22:00 tak koho tam posíláš? No tak ten a Hercz.
00:22:04 A on říká: Hercz už má svůj válečný kříž z Tobruku.
00:22:08 Proč nepošleš někoho jiného pro válečný kříž?
00:22:12 On říká: Tak to by mohl být tady Vavruša.
00:22:15 To byl kluk, asi podporučík byl tenkrát, Baťovec.
00:22:21 Ono dost Baťovců narukovalo k nám.
00:22:25 A chudák Vavruša tam padl.
00:22:28 Takže říkám, že chudák Vavruša padl možná za mě.
00:22:36 Já jsem potom dostal přidělenou sanitu,
00:22:39 s kterou jsem jezdil pár měsíců.
00:22:41 Já jsem osobně odvážel i kamaráda ze Slovenska,
00:22:47 pana, nebo bratra Lazura.
00:22:49 Oni dostali zásah do tanku. On byl vyhozený a zasypaný,
00:22:55 byl poměrně těžce raněn, ale dostal se z toho.
00:23:05 Přede mnou jel Podlesný, četař, velitel tanku
00:23:08 a najel s tím tankem na minu. Začal hořet.
00:23:12 Uhasili jsme to a Podlesného vytáhli.
00:23:16 Ještě jeden to myslím taky přežil
00:23:19 a zbytek osádky byl mrtvý.
00:23:22 Já jsem potom byl za ním v St. Omer, ve špitálu.
00:23:27 Velitel roty dovolil, že dva nebo tři,
00:23:32 to už si nepamatuju, můžeme jet. S džípem.
00:23:36 Když jsme tam přijeli, chudák byl zabandážovaný,
00:23:40 špatně mluvil a tak dále. Válka je hrozný blbec.
00:23:58 Oni je pohřbívali do společného hrobu
00:24:01 a ještě k tomu jenom v dekách.
00:24:05 Těch pohřbů jsem vyfotografoval
00:24:08 za tu válku sakramentsky moc.
00:24:12 Pamětní deska zbyla ze zámečku ve Wormhoutu,
00:24:16 kde bylo velitelství naší samostatné obrněné brigády.
00:24:21 9. květen 1945 je pro většinu Evropy prvním dnem míru.
00:24:27 V 9:30 podepisuje na velitelství brigády
00:24:29 velitel obklíčené posádky pevnosti Dunkerque,
00:24:33 viceadmirál Frisius, bezpodmínečnou kapitulaci.
00:24:37 Generálu Liškovi se vzdalo asi 10 500 německých vojáků
00:24:41 s veškerou výzbrojí.
00:24:43 Nad Dunkerquem zavlála československá vlajka.
00:24:50 Já jsem měl úžasnou radost.
00:24:53 Něco nádherného bylo, když jste viděli,
00:24:56 že nad Dunkerquem vlaje československá vlajka.
00:25:09 Dostal jsem se na kraj města až po kapitulaci Dunkerque.
00:25:14 A zajímavé bylo, já jsem neměl ani chuť.
00:25:17 Já jsem neměl ani chuť.
00:25:18 Protože jsem hned dostal za úkol
00:25:21 připravit jednotku k odjezdu,
00:25:22 což byla pro mě radostnější záležitost.
00:25:33 Přijeli Angláni s trailerama,
00:25:37 naložili jsme tanky na trailery
00:25:41 a oni nás táhly až domů.
00:25:46 Projeli jsme zničeným Německem
00:25:51 a dojeli až do svazku 5. armády generála Pettona,
00:25:59 se kterou jsme překročili linii,
00:26:06 hranici původní Československé republiky.
00:26:15 Pamatuju si, jak jsme skutečně políbili zem,
00:26:20 vztyčili československou vlajku.
00:26:27 Byla tam pošta a já jsem si říkal,
00:26:31 jestli tam mají telefon, co kdybych si mohl zavolat.
00:26:34 Tak jsem šel za tím poštmistrem a říkám:
00:26:36 Mohl byste mi zavolat do Jihlavy?
00:26:38 To bylo v okupované zemi, sovětsky mluvi.
00:26:40 On říká: Samozřejmě, mohl.
00:26:43 A zavolal mi tátu. To byl dojem.
00:26:47 Po šesti letech.
00:26:54 Nakonec se přece jen do Prahy dostali.
00:26:56 Ne všichni a ne včas.
00:26:58 30. května defilují vybraní muži
00:27:01 a vybraná obrněná technika před prezidentem republiky,
00:27:05 spojeneckými generály a nadšenými Pražany.
00:27:12 Mírou lidské paměti je mimo jiné i odhodlání,
00:27:15 se kterým musí člověk překonávat každou vzdálenost,
00:27:18 chce-li se vrátit domů a vyprávět o těch,
00:27:21 kteří už se nikdy nevrátí.
00:27:24 Na počátku roku 2006
00:27:26 stále ještě žily přes 2 stovky mužů od Dunkerque.
00:27:55 Titulky: Saša Vebrová Česká televize, 2006
Vzpomínání pamětníků, proložené vzácnými, archivními materiály, na operaci z II. světové války u Dunkerque v roce 1944, kde bojovala československá obrněná brigáda.
Byla to méně známá epizoda – od října 1944 do května 1945 obléhala námořní pevnost Dunkerque, kterou bránilo 12 000 německých vojáků, Československá samostatná obrněná brigáda. Byli to muži, jejichž snem bylo osvobodit Prahu. 8. října 1944 převzala brigáda obléhání tzv. dunkerqueské kapsy. Úkol zněl: Ve spolupráci s ostatními spojeneckými jednotkami uzavřít nepřítele v dosavadním postavení a donutit ho ke kapitulaci. 28. říjen 1944 oslavila brigáda útokem na předsunuté pozice nepřítele. Útok byl pro Němce naprostým překvapením. Ztráty však byly na obou stranách.
Nakonec se do Prahy přece jen dostali. Ale ne všichni a ne včas. 30. května 1945 defilují vybraní muži před prezidentem republiky, spojeneckými generály a nadšenými Pražany. To bylo jediné ocenění, které se těmto hrdinům v jejich zemi dostalo. Po roce 1948 se s nimi komunistická vláda vypořádala po svém. Za odhodlání položit život za vlast byli tito stateční muži odsouzeni do vězení. Ale ještě předtím označil generál de Gaulle československou obrněnou brigádu za své nejlepší vojáky.
Na počátku roku 2006 stále ještě u nás žily přes dvě stovky těchto „mužů od Dunkerque“. Jedním z pamětníků na Dunkerque byl i generál Antonín Špaček, předseda Československé obce legionářské. Bohužel 3. dubna 2006 ve věku nedožitých devadesátých narozenin zemřel.