Před půlnocí

Díly

Lucia Piussi, slovenská zpěvačka, textařka: Ovlivnil ji Magor Jirous

Premiéra: Pondělí 23. 7. 2012 na ČT24

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:01 PŘED PŮLNOCÍ

00:00:13 Dobrý večer.

00:00:14 Pochází a žije v Bratislavě, ale do Česka jezdí koncertovat

00:00:18 se svou kapelou Živé kvety ráda a často.

00:00:21 Zpívá, píše texty, a to nejen k písním,

00:00:24 ale pustila se i do psaní knih.

00:00:26 Svou poslední knížku, sbírku povídek,

00:00:29 Život je krátký, věnovala Stoce,

00:00:33 legendárnímu nezávislému bratislavskému divadlu,

00:00:35 kde hrála, psala scénáře, ale i uklízela.

00:00:38 Lucia Piussi.

00:00:39 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:00:41 Lucia Piussi nezní vůbec slovensky, ale hodně exoticky,

00:00:46 na to se vás určitě každý ptá.

00:00:48 Prozraďte genezi vašeho jména.

00:00:53 Můj praděda byl z italské rodiny kameníků,

00:00:58 jako pátý nejmladší syn přišel na Slovensko stavět v 19. století

00:01:03 stavět železnici.

00:01:09 Takže tam je takový ždibec italské krve.

00:01:20 No, možná ten italský temperament ve vás ještě stále je.

00:01:24 Vy jste vystudovala VŠ muzických umění v Bratislavě,

00:01:31 scenáristiku.

00:01:34 Byl to váš vysněný obor?

00:01:39 Měla jsem strašnou touhu dělat filmy,

00:01:43 ale nějak jinak mě ten život nasměroval.

00:01:46 Když jsem potkala Blaha Úhlara a celou Stoku,

00:01:50 tak to bylo takové fatální setkání, že jsem se vrhla na divadlo,

00:01:58 které jsem nikdy nechtěla dělat.

00:02:01 Ale bylo to autorské divadlo, my jsme si sami ty hry vymýšleli,

00:02:06 takže to mě hodně bavilo.

00:02:08 To byl rok 1991, kdy Stoka vznikala.

00:02:16 To vám bylo, tuším, 20 let, čerstvě po maturitě.

00:02:20 Jak se to stalo, jak na ty začátky vzpomínáte?

00:02:25 Kdo dal ten prvotní impuls pro to, aby takovéto divadlo vzniklo?

00:02:32 Vy jste si zakládali na tom, že jste opravdu byli nezávislí.

00:02:37 Na financích, na dotacích, na grantech.

00:02:41 Jak je možné, že se to divadlo uživilo?

00:02:45 Měli jsme podporu, ale pravda je taková,

00:02:49 že jsme za těch 15 roků dali státu a městu víc,

00:02:52 než dal stát a město nám.

00:02:54 Takže v tom jsme čistí.

00:02:57 Byl to takový zázrak, protože u nás na Slovensku

00:03:00 je to tak, že kulturu řídí stát a město

00:03:04 a úředníci zakládají divadla, což je přirozené.

00:03:08 A my jsme si svobodně mohli dělat hry, jaké chceme,

00:03:12 protože našim zřizovatelem nebylo ani město ani stát.

00:03:17 A Stoka byla takovým ostrovem svobody.

00:03:22 Měli jsme hospodu, která nám v těžkých časech pomáhala

00:03:27 to divadlo nějak živit.

00:03:30 Nedalo se to úplně, ale z velké části

00:03:32 koncertů v sále jsme dokázali vyžít.

00:03:41 Vy jste si troufali i na celkem hodně avantgardní texty.

00:03:48 Ano, byla to divočina.

00:03:51 Takový největší boom byl asi koncem 90. let.

00:03:56 Zpočátku, když jsme začali hrát, tak lidé se nesmáli.

00:04:00 A my jsme byli šokovaní, protože jsme vrátili z Holandska,

00:04:04 kde jsme měli premiéru, a tam lidé vyskakovali

00:04:07 a bavili se.

00:04:08 Pak jsme zahráli v Bratislavě a bylo kamenné ticho.

00:04:12 A my jsme si říkali, že je to strašné, že nám nerozumí.

00:04:16 Po nějaké době jako by lidé začali chodit a přemýšlet,

00:04:21 uvolňovat se a začali se i smát.

00:04:23 A koncem těch 90. let si pamatuju, že už to bylo naopak.

00:04:28 Že jsme nemohli hrát, protože měli

00:04:30 záchvaty, až hysterie smíchu.

00:04:33 Sice taková sláva trvala krátce, nebylo to jako u Semaforu,

00:04:40 tak dlouho, ale aspoň jsme to zažili.

00:04:44 Ještě k té slávě, že jste zažili trošku

00:04:47 takovou tu semaforskou euforii.

00:04:49 Jaký repertoár jste nabízeli?

00:04:54 Byli jsme autorské divadlo a měli jsme jen vlastní hry.

00:04:59 To byl způsob, který přinesl Blaho Úhor,

00:05:04 tj. metodu, že jsme na zkouškách improvizovali,

00:05:10 všechno jsme nahrávali, a z toho jsme potom dělali

00:05:14 fixní texty našich vlastních her nebo něco bylo i bez textů.

00:05:19 Byly ty texty i ostnem pro danou politickou dobu?

00:05:33 Myslím, že my jsme v tom byli fakt svobodní.

00:05:37 Když u nás nastoupil Mečiar, tak se všechno k nám stahovalo,

00:05:43 protože v ostatních divadlech se báli udělat něco opozičního,

00:05:48 byla to státní divadla, tak my jsme se stali takovou lodí,

00:05:53 kdy se všichni nalodili k nám.

00:05:55 -Takovým ostrovem tvůrčí svobody.
-Ano.

00:06:00 Přesto divadlo muselo skončit. Proč?

00:06:02 To je ten paradox.

00:06:04 Potom přišli k moci ti slušní, a tak všechno šlo cestou...

00:06:13 Nevím, těžko říct.

00:06:17 Byly tam nějaké protesty, jaké bylo zdůvodnění,

00:06:22 proč divadlo skončilo?

00:06:24 Tam se vlastně stalo to, že město to nabídlo developerům

00:06:29 a oni tam postavili mrakodrap.

00:06:36 Tak Stoku zbourali.

00:06:40 A nenabídli vám náhradní prostory?

00:06:44 To by vám někdo musel dát hospodu, protože my jsme nebyli

00:06:50 městské divadlo, takže i kdyby nám dali klíče,

00:06:54 že tady hrajte, tak my jsme se tou hospodou živili,

00:06:58 takže to všechno skončilo.

00:07:00 Podepsalo se to v té době nějak na vás?

00:07:03 Třeba v té psychice? Jak jste to nesla zdravotně?

00:07:08 My jsme už byli z toho boje dost vyčerpaní,

00:07:13 to je, jako když člověk táhne nějaký náklad, vydrží, vydrží,

00:07:20 a potom naráz, jak to skončilo,

00:07:23 tak jsme otočili kopyta, ale přežili jsme to, tak co.

00:07:31 Přesto se to divadelní období promítlo i do vaší

00:07:36 poslední povídkové knížky Život je krátký,

00:07:41 kterou jste Stoce věnovala.

00:07:46 Představte nám trošičku tuto knihu.

00:07:49 Je to výběr povídek za dlouhé období. Přes 10 let.

00:07:55 3 povídky jsou velmi staré a 5 je z posledních třech let.

00:08:00 A věnovala jsem je Stoce, protože hodně čerpá

00:08:04 z toho hospodského života a i z toho částečně divadelního.

00:08:09 Dost povídek souvisí nebo čerpá inspiraci ze života,

00:08:14 který jsme žili, a chtěla jsem dát poctu prostoru,

00:08:19 té naší šílené lodi.

00:08:22 A těší mě, že i lidé, kteří ve Stoce ještě nebyli,

00:08:27 dostala jsem pár mailů, že měli pocit,

00:08:30 že tam byli, a to mě těší.

00:08:32 Myslím, že co člověk může s psaním udělat,

00:08:35 je akorát zaznamenat něco, co bylo.

00:08:39 Jak moc je tam fabulace a reálie?

00:08:45 Myslím, že je to realita.

00:08:50 Já jsem i chtěla zapsat realitu, aby zůstala.

00:08:55 My si pustíme kousíček z vašeho autorského čtení

00:08:59 právě z této knížky.

00:09:02 "Teraz ti poviem niečo, čo ti nikto nepovie do očí,

00:09:06 a každý ti to bude hovorit za chrptom:

00:09:09 Jsi hrozný škrob a je to hanba.

00:09:11 Po celý čas, čo sme boli na tych

00:09:12 posratych jazeroch, jsi nezaplatil nikomu nič.

00:09:15 Buď si istý, že si to všetci všimli,

00:09:17 pretože každý aspoň raz platil, len ty nie."

00:09:20 A on na to hned: "Viete, čo to bolo?"

00:09:22 "Čo?" Pýtajú sa oba vytřeštene.

00:09:25 Že vždy niekto rýchlejšie vytiahol peňaženku,

00:09:27 že nestíhal. Toto mi povedal.

00:09:31 "No, tak to je pekná výhovorka," raduje sa Sylvia.

00:09:35 "Áno, lebo keď byste ho viděli, keď ten človek vytahuje peňaženku,

00:09:39 tak by ste sa dogrcali.

00:09:41 Pomalinky, robe sa to, normálne, až bolí brucho se na neho pozerať,

00:09:47 keď má vytiahnuť jednu posratú piaťeurovku.

00:09:51 Ja som ho potom nemohla cítiť, presne pre toto."

00:09:55 Takže konkrétní příběh ze života.

00:09:58 Láska, nenávist, bolest, radost, to všechno se promítá

00:10:02 ve vašich povídkách.

00:10:03 Koneckonců i v té první povídkové knížce

00:10:06 Láska je sliepka.

00:10:09 Je to tak?

00:10:10 To už byl román.

00:10:14 Jak moc je tam těch autobiografických prvků?

00:10:18 Ať už teda v té povídkové knížce nebo v tom románu Láska je sliepka?

00:10:24 Myslím, že člověk si toho moc nevymyslí.

00:10:30 Teď například mám záchvat, že píšu úplné fantasy,

00:10:33 ale zjistila jsem, že to neexistuje.

00:10:35 Že si můžu cokoliv vymyslet, ale i tak píšu to,

00:10:40 co jsem viděla.

00:10:42 Je to taková zvláštní kombinace, jakoby směs těch věcí,

00:10:47 odtud si vyberu to, odtud to a nedá se říct,

00:10:53 že to je pravda, report nebo dokument,

00:10:58 vždycky je to taková hra s realitou, je to dětská choroba,

00:11:03 pseudologie fanstastica, že všechno, co říkám, tomu i věřím.

00:11:10 Bylo těžké otevřít své nitro a dát to na papír do těch knih?

00:11:17 Vy jste někde uvedla, že při psaní zažíváte

00:11:21 nějaké vnitřní chvění, takový pocit,

00:11:23 že to musíte vydat ze sebe ven.

00:11:27 Kdy se to stalo, že jste se rozhodla psát knížky?

00:11:34 Odmalička jsem měla takové záchvaty,

00:11:39 že jsem měla chuť něco napsat, to se postupně stupňovalo

00:11:46 a ty chvíle, kdy jsem psala, byl takový zážitek,

00:11:53 že jsem se do toho začala sama, ne že nutit,

00:11:58 ale jakoby chodit okolo toho a čekat, kdy to přijde.

00:12:06 Až takové chvění,chuť.

00:12:12 Takový pocit, který vás nabádá, že teď sedni a musíš to napsat,

00:12:19 musíš to říct a ventilovat.

00:12:21 Je to jistý druh psychoterapie?

00:12:23 Já si myslím, že určitě.

00:12:26 Potom je vždycky otázka, jestli to zajímá iněkoho dalšího.

00:12:32 Ale myslím, že to osvobozuje, a když do toho člověk dá všechno,

00:12:38 tak to tam je.

00:12:40 Věřím, že to může i jiným lidem pomoct nebo nějak je obšťastnit,

00:12:50 možná projdou tou katarzí, co autor.

00:12:55 Kdy jste poprvé zažila rozkoš ze slov?

00:13:01 Myslím, že se to všechno odehrává už v dětství.

00:13:05 Měla jsem deník a psala jsem si do něj

00:13:09 nějaký seriál, a když jsem to někomu přečetla

00:13:12 a on se smál, tak mě to těšilo.

00:13:17 Pamatuji si jako dítě, naše mamka byla

00:13:21 popularizátorka vědy, novinářka a brávala nás

00:13:24 na různáobservatoria a takové, co dělají rozhovory s astronomy.

00:13:31 A přesně si pamatuji, jak jsem četla jedné tetě tam něco

00:13:34 a ona se tím hodně bavila.

00:13:38 To bylo nejvíc. Ji zajímalo, co čtu.

00:13:43 To se tak nějak postupně na člověka nalepí.

00:13:46 Dobře, ale k napsání románu potřebuje člověk těch zkušeností o něco víc.

00:13:54 Patří k těm impulzům to, že jste začala psát,

00:13:58 i osobní a životní traumata?

00:14:10 Myslím, že to je takový způsob života,

00:14:13 že člověk touží něco vytvořit, protože když to tvoří,

00:14:17 tak je šťastný.

00:14:19 Tehdy jakoby všechno dává smysl.

00:14:22 Píšete, když jste šťastná nebo nešťastná?

00:14:25 Není to na tom závislé.

00:14:27 Když člověk píše, jakoby život nějak prosíval.

00:14:41 Že ho zaznamenává a snaží se ho pochopit

00:14:48 a porozumět sobě.

00:14:53 Je to v podstatě potřeba, taková úchylka.

00:14:58 Když jste začala psát román Láska je sliepka,

00:15:02 tak jste měla čerstvě po rozvodu.

00:15:04 Byla jste se nějakým způsobem rehabilitovat v Kazachstánu

00:15:11 a následně jste začala psát.

00:15:15 Proto se ptám, zda musí vždycky před psaním

00:15:21 být nějaký emoční impulz.

00:15:24 Něco s vámi musí zatřást, abyste se rozhodla k vydání knížky.

00:15:30 Někdy je to tak, že něco přijde samo a poví,

00:15:37 toto napiš, sedni si.

00:15:40 A až když to udělá, tak je naděje a spokojenost.

00:15:49 Ale někdy to přijde asi ze samotné touhy psát,

00:15:57 ale většinou to je taková bouřka.

00:16:04 Ty knížky zatím v překladu v češtině nevyšly u nás.

00:16:08 Jak se prodávají na Slovensku?

00:16:11 Myslím, že to jde.

00:16:13 Že první se už prodala, vyšla v nákladu 3000 ks.

00:16:17 A teď se těším, protože vyjde Láska je sliepka,

00:16:22 Láska je slípka se to bude jmenovat v českém překladu,

00:16:25 vyjde to v Pasece a bude to překládat Ondřej Mrázek,

00:16:29 což je můj oblíbený překladatel, většinou překládá z ruštiny.

00:16:34 Už i vymyslel název, nebude to Láska je slepice,

00:16:38 ale Láska je slípka.

00:16:42 Vy jste první texty začala psát nejen pro Stoku,

00:16:47 ale i pro svou kapelu Živé kvety.

00:16:53 Kdo vymyslel název a proč?

00:16:59 To byl první tip a už to tak zůstalo.

00:17:02 Kamarádovi Peterovi Bálikovi jsem řekla:

00:17:05 "Mám nápad, budeme se jmenovat Živé kvety."

00:17:07 A on že:

00:17:08 "Debilní název, ale dobře, na názvu nezáleží."

00:17:11 Tak to vzniklo a zůstali jsme tak.

00:17:16 Vy jste sice ne s celou kapelou, ale alespoň s kytaristou kapely

00:17:21 zahrála na autorském čtení a my si to pustíme.

00:17:25 "Keby sme kráčali všetci Od pecí, plece pri pleci

00:17:32 Keby sme boli smelší Boli by sme ďalej, boli by sme lepší

00:17:40 A keby anjel strážny Nestrážil roztopašných

00:17:48 Keby to neboli blázni Svet by nestál za nič

00:17:54 Nasadiť život ako sombréro s Magorom, s Magorom

00:18:02 Svet nechať visieť za obzorom S Magorom, s Magorom

00:18:10 Ešte malé pivo a bororo S Magorom, s Magorom

00:18:18 Stotisíc míl nad morom, aj pod morom..."

00:18:23 Vaše kapela Živé kvety má na kontě už 8 alb.

00:18:27 Je možná populárnější trochu víc u nás v Česku než na Slovensku.

00:18:32 Hodně jste byli obdivováni právě Magorem Jirousem,

00:18:38 možná právě ta písnička S Magorom.

00:18:42 Na to se chci právě zeptat.

00:18:44 Odkdy se datuje to přátelství mezi vámi a Magorem?

00:18:51 To bylo jen posledních, možná 5 roků.

00:18:57 S ním i s Dášou Vokatou jsme se skamarádili.

00:19:03 Takového člověka můžete jenom jednou potkat

00:19:09 a už nikdy na něj nezapomenete.

00:19:12 Včera jsme po autorském čtení byli v hospodě

00:19:15 a celou noc jsme se s kamarády, co ho zažili, bavili o něm.

00:19:19 A to je teda něco.

00:19:21 Takových lidí nechodí hodně po zemi.

00:19:25 On vás objevil v Bratislavě při jednom koncertu nebo ne?

00:19:32 Jak to bylo?

00:19:34 Přišel číst do knihkupectví Art Forum, kde jsem pracovala,

00:19:39 a my jsme se o něho starali.

00:19:43 Ptal se mě na kapelu, ale nechtěla jsem se mu

00:19:46 vnucovat s CD.

00:19:47 Potom jel na východ a po všech magorovských cestách se vracel,

00:19:55 v Žilině musel přestoupit.

00:19:57 Na stanici si něco dal a ujel mu vlak

00:20:00 a on se musel rychle na někoho obrátit a nevím,

00:20:04 jak se do té Bratislavy dostal, ale našel si nás.

00:20:09 To už byla taková pocta, že rovnou za námi přijel,

00:20:15 potom jsme mu už dali CD.

00:20:17 Řekli jsme si, že si to poslechne,

00:20:20 vyhodí to, je to jedno.

00:20:22 A potom jsme měli koncert ve Vagoně v Praze

00:20:25 a on tam přišel s plátěnou taškou, tento básník, náš idol,

00:20:30 bojovník, co seděl jako politický básník,

00:20:35 a měl v té igelitce naše všechna CD a začal nám je dávat k podpisu.

00:20:42 Říkali jsme si, že co to je.

00:20:46 Ale najednou ta pozice byla lepší než předtím s ním být.

00:20:51 Už to bylo takové rovnocennější, už jsme byli kamarádi.

00:20:55 Co vám to kamarádství s Magorem osobně dalo?

00:21:00 Ten člověk byl jakosud výbušniny a zároveň sud výbušniny svobody.

00:21:08 To byl člověk, který měl zvláštní schopnost,

00:21:12 že když jste s ním strávili čas, a to jsem se snažila dát

00:21:16 i do té písničky, že člověk opravdu nechal

00:21:19 svět za obzorem.

00:21:21 Že zapomněl na blbosti, které ho stále terorizují.

00:21:24 Vydechl si, a čas s ním měl najednou úplně jinou dimenzi.

00:21:31 To byla ta Magorova síla.

00:21:35 On se prostě nebál. Opravdu.

00:21:40 My ho známe, byl také mým hostem v Před půlnocí.

00:21:45 Magor Jirous byl výrazným představitelem undergroundu.

00:21:49 Měla vaše kapela Živé kvety někdy pocit,

00:21:52 že jste taky trošku takovým undergroundem na Slovensku?

00:21:56 Myslím, že jsme.

00:21:59 Je to tak, že jsou kapely,

00:22:02 které se stanou takovým undergroundem,

00:22:06 že hrají jen na jistých místech.

00:22:10 Je to tak.

00:22:12 Jste písničkářkou, která se nebojí i té politické roviny.

00:22:21 Šla byste i do nějakých politických songů nebo ne?

00:22:30 Máme tady Tomáše Kluse nebo Jaromíra Nohavicu,

00:22:38 to jsou písničkáři, kteří občas do toho bodnou vidlemi,

00:22:46 i do těch textů, zrovna na ta slabá místa,

00:22:51 která nějakým způsobem rezonují ve společnosti.

00:22:56 Jak je to u vás?

00:22:58 Mně se líbí říkat věci narovinu.

00:23:03 A když mě něco rozzuří, např. teď máme novou písničku,

00:23:06 tam se zpívá: Kde to žijeme?

00:23:11 Líbí se mi nemít ve slovech jen ty básnické věty,

00:23:19 mám ráda takové až krkolomné, že tam klidně jsou zmíněné

00:23:25 třeba úřednice z Ministerstva sociálních věcí.

00:23:31 Mně se líbí, že je to v té písničce,

00:23:33 a přitom je to písnička o trhu u nás v Žilinské.

00:23:39 Myslím, že je třeba do toho občas jít.

00:23:43 Když si někdo něco myslí, tak to má i zpívat.

00:23:47 Jaká je teď atmosféra na Slovensku?

00:23:52 Řekla bych, že takový útlum.

00:23:56 Už je to jasné, vládne tam Fico železnou rukou.

00:24:02 Museli jsme se s tím všichni smířit.

00:24:06 Až člověk nemá chuť otevřít noviny.

00:24:11 A sledujete i situaci tady v Česku?

00:24:16 Jasně.

00:24:18 Občas postřehnu, co se to u vás objevilo,

00:24:23 a co u nás vylezlo, ale nejsem úplně v obraze,

00:24:29 že bych to každý den sledovala, ale občas,

00:24:33 např. s tím Rathem co bylo a tak.

00:24:36 Jak moc jste vy osobně prožívala rozdělení republiky?

00:24:42 Tehdy jsem z toho byla strašně nešťastná.

00:24:47 Byla jsem přesvědčená, že jsme skončili.

00:24:50 My, co milujeme odjakživa Prahu, vždy jsme to brali tak,

00:24:55 že je to i naše hlavní město a odchováni jsme na českých knihách

00:25:00 a na hudbě, tak my jsme to strašně tragicky prožívali.

00:25:05 Ale musím říct, že po těch 20 letech se mi zdá,

00:25:08 že to tak mělo být.

00:25:10 Že je to fér, že ta federace byla špatná

00:25:13 a vždycky bychom se na sebe dívali přes prsty,

00:25:17 ale takhle se tak nedíváme.

00:25:22 Udělali to bez nás, ale je to lepší

00:25:26 než špatná federace.

00:25:29 Co vás čeká teď, v nejbližších dnech,

00:25:31 týdnech, měsících?

00:25:33 Jsem čerstvě nezaměstnaná, ale neberu to tragicky,

00:25:41 protože mám nápad na knihu a to mi stačí.

00:25:46 Doufám, že budu moct psát, a potom se uvidí.

00:25:50 Chci psát a nějak přežít, hlavně vyžít,

00:25:56 uživit sebe a psa a moct psát.

00:26:03 To mám takhle teď vytyčené, ale je to úplně jiné než všechno,

00:26:08 co zatím bylo.

00:26:10 A už máte v hlavě, o čem to bude?

00:26:13 Nevím, co to přišlo, seděla jsem na pavlači a dumala

00:26:19 a naráz mě trklo, co budu psát:fantasy.

00:26:23 Nejsem ani znalec fantasy, ale jako bych našla ty oči,

00:26:28 které si člověk potřebuje nasadit, když jde psát.

00:26:31 Potom se na všechno dívá přes ně.

00:26:34 Takže ty oči už mám a jako blázen se teď budu pohybovat

00:26:40 po bytě a snažit se nějak to ze sebe soukat.

00:26:44 Tak těšíme se na novou knížku.

00:26:47 Lucia Piussi byla naším předpůlnočním hostem.

00:26:49 Moc děkuji za to, že jste přišla.

00:26:51 Děkuji pěkně.

00:26:52 A vám, milí přátelé, děkuji za pozornost

00:26:54 a přeji příjemnou dobrou noc.

00:26:56 Skryté titulky: M. Gajdová, H. Zamastilová

2 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly1999

Následující díl

Téma: Ovlivnil ji Magor Jirous
Host: Lucia Piussi, slovenská zpěvačka, textařka
Moderuje: Šárka Bednářová

Pochází a žije v Bratislavě, kde vystudovala scénáristiku na VŠMU. Do Česka jezdí koncertovat se svou kapelou Živé kvety poměrně často a ráda a také na autorská čtení. Vedle zpěvu se totiž hlavně věnuje psaní. Její prvotinou je román Láska je sliepka, která v nejbližších měsících vyjde v nakladatelství Paseka v češtině. Její poslední knížkou je sbírka povídek Život je krátký, kterou věnovala legendárnímu nezávislému divadlu Stoka, kde hrála, psala scénáře ,ale i uklízela. Lucia Piussi – host Před půlnocí.