Před půlnocí

Díly

Ivan Kraus, spisovatel: Humor v knihách i životě

Sobota 18. 5. 2024 po půlnoci na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:11 -Dobrý večer.

00:00:13 Patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším autorům

00:00:16 v oblasti humoristické literatury.

00:00:18 Přes 20 let žil v exilu, živil se psaním i loutkoherectvím.

00:00:22 Se svou ženou projel téměř celý svět.

00:00:25 Na co sáhne, to hravě zvládne.

00:00:27 Dá se říci renesanční osobnost.

00:00:30 Spisovatel, dramatik, publicista, herec, loutkoherec, světoběžník,

00:00:34 Ivan Kraus.

00:00:36 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:00:37 -Nazvala jsem vás renesanční osobností,

00:00:40 alespoň dle mého soudu, já vás takhle vidím.

00:00:43 -V posledních letech jsem spíš barokní,

00:00:46 ale to není vidět.

00:00:48 -Jak se cítíte v Ostravě?

00:00:49 -Dobře, protože to je město mého mládí.

00:00:53 -Jednu dobu jste tady působil.

00:00:55 -Ano, byl jsem rok u Bezručů.

00:00:58 To byla doba Jana Kačera, Niny Divíškové, Petra Čepka,

00:01:02 Francka Husáka.

00:01:04 A to byla docela hezká a zajímavá zkušenost.

00:01:07 Pak jsem se tomu městu vzdálil, vrátil jsem se do Prahy.

00:01:13 Po letech jsem dostal možnost, bylo nás asi 20

00:01:18 a měli jsme každý napsat povídku nebo esej o nějakém městě,

00:01:22 a já jsem se zeptal, jestli je volná Ostrava.

00:01:25 A byla volná, tak jsem si vzal Ostravu.

00:01:28 A psal jsem o Ostravě a vybavoval jsem si,

00:01:32 co jsem si tady prožil, zažil, jaké to bylo setkání s tím městem,

00:01:38 protože to nebylo příliš obvyklé dorazit z Prahy do Ostravy.

00:01:42 -Byla to nějaká výrazná emotivní stopa?

00:01:45 -Bezesporu, protože nejprve to bylo město popílku,

00:01:49 město, kde jste mohla posedět s horníky

00:01:52 a kteří mi v hospodě vysvětlili, že černé pruhy na očích nikdy nemají,

00:01:59 čest jim to nedovoluje.

00:02:02 Pořád jsem se tu něčemu učil.

00:02:05 Ale bylo to pěkné a rád na to vzpomínám.

00:02:09 Když jsem přijel před lety, tak jsem žasnul,

00:02:12 jak se Ostrava proměnila.

00:02:15 To je neskutečné.

00:02:16 -Váš otec Ota Kraus

00:02:19 byl rovněž novinář a publicista, spisovatel.

00:02:23 Byl to on, která vás přímo nebo nepřímo nasměroval ke psaní?

00:02:28 -Jeho směrování bylo zvláštní.

00:02:31 Když jsem napsal první povídku, tak opatrovnická maminka,

00:02:35 zcela opak našeho tatínka, to podstrčila otci

00:02:40 a otec se na to podíval, přečetl to a pak přišel a říkal:

00:02:43 no, jedna povídka.

00:02:45 Po čase jsem napsal druhou, tatínek si to přečetl a říkal:

00:02:49 to je jedna povídka.

00:02:50 A já říkám: tati ne, jsou to dvě povídky.

00:02:53 A on říkal: podívej, dokud nepoznáš pořádně život,

00:02:57 tak není o čem psát.

00:03:00 O řadu let později jsem se přesvědčil,

00:03:03 že to byla moudrá poznámka.

00:03:06 Je to tak.

00:03:07 -Vaše maminka, taky pozoruhodná žena.

00:03:11 Jak zvládala tu početnou rodinu.

00:03:15 Jste z 5 dětí, to se asi měla hodně co ohánět.

00:03:20 -Občas se oháněla.

00:03:22 U nás se oháněl spíš tatínek, když už si s námi nevěděl rady.

00:03:26 Ale já vám rozumím.

00:03:28 Zvládalo se to.

00:03:29 V takové rodině, když je víc dětí, tak je to jako stupínky,

00:03:35 ten nejstarší už má dozor nad tím mladším,

00:03:38 pak se to přesune na toho druhého, třetího, atd.

00:03:41 A je to takový pořadník, takže je tam druh jakési samosprávy,

00:03:45 aspoň pokud jde o úklid, nákupy a základní věci.

00:03:49 Však taky o mnoho let později, když jsem svoji mamince říkal:

00:03:53 prosím tě, je tohle možné,

00:03:55 že naší milí synovci a vnuci ti zase nenakoupili?

00:03:58 Mamince bylo skoro 90 let.

00:04:00 Maminka říkala: já je neseženu.

00:04:02 Říkám: ne, jak je to možné, a co my?

00:04:04 No jo, vy jste byli jiní.

00:04:05 Povídám: proč my jsme byli jiní, vždyť si vychovávala i tyto.

00:04:09 A ona říkala: je to jiná doba.

00:04:11 Říkám: mami, to neříkej.

00:04:12 Doba má pořád 7 dní, 12 hodin dne...

00:04:14 To je taky tvoje vina, musíš na to taky víc dohlídnout.

00:04:18 Bylo to takové, jaké to bylo.

00:04:20 -Přece jen 5 dětí, to už je pěkná partička.

00:04:23 Kdo tam měl dominantní postavení?

00:04:26 -Myslím, že to zase byli rodiče.

00:04:28 Když už jsem byl starší, tak jsem šel z domu.

00:04:31 Pak přišla sestra, ta se narodila v roce 1946,

00:04:35 tak přebírala iniciativu.

00:04:37 Pak byl bratr, ti dva se už dost prali.

00:04:41 S Janem, s jeho temperamentem.

00:04:43 A pak byla nejmladší sestra Kateřina, která byla asistentkou Jana,

00:04:48 a ti měli velice zvláštní vztah, kdy on ji velice drezíroval,

00:04:53 ale měli se velice rádi.

00:04:56 Jan si na ni dohlížel a vychovával ji,

00:05:00 říkal jí, co má a co nemá.

00:05:02 Když pak byla nemocná a ztratili jsme ji,

00:05:05 tak jeho bolest byla jiného druhu než ta naše,

00:05:08 protože spolu byli nejdéle.

00:05:10 -Chce se mi říci, že Krausovy děti si uměly

00:05:15 a umí vydobýt své místo na slunci.

00:05:19 Všechny děti jste se ve společnosti neztratili,

00:05:30 zakotvili jste, je o vás znát, slyšet, vidět.

00:05:33 Myslíte, že to můžete přičíst i liberálnější výchově?

00:05:38 -Je teorie mezi námi, že tím, že tatínek a maminka,

00:05:45 maminka nebyla česká puťka, co sedí v rohu a říká:

00:05:49 tatínku, mám dát máslo na stůl, nebo už prostírat,

00:05:53 co si myslíš o počasí?

00:05:55 Jsou takové maminky a ty rodiny jsou taky šťastné.

00:05:58 Maminka byla dost odbojná a často docházelo k výměně názorů.

00:06:02 Tatínek vůbec nezaléval kaktusy, protože se to někde dočetl,

00:06:08 maminka je zalévala systematicky.

00:06:11 Sledovali se a slídili po sobě a obviňovali se,

00:06:14 kdo je ničí

00:06:15 a kdo je zodpovědný za jejich neobvyklý...

00:06:18 Kaktusy byly úžasné,

00:06:20 protože ti dva pořád střídali ty metody.

00:06:23 My jsme z toho získali, teď jsem dal hloupý příklad,

00:06:27 takový pocit, že je možno si měnit názor

00:06:30 a neničit se.

00:06:32 Může to být někdy zvýšeným hlasem.

00:06:35 Viděli jsme, že se to dá relativizovat.

00:06:38 Možná má pravdu ten, pak má pravdu ona.

00:06:41 Snad nám to pomohlo.

00:06:44 -Jste hodně rozstřílená rodina po světě.

00:06:48 Bratra i sestru máte v Americe.

00:06:51 Jak často se scházíte jako rodina pospolu?

00:06:56 -Ze Severní a Jižní Ameriky, Austrálii nemáme obsazenou,

00:07:00 nevím proč, asi nám chybí lidi,

00:07:02 se vidíme každý rok.

00:07:05 Přiletí z Vermontu i Columbie, pobudou tady,

00:07:10 jedeme na chalupy

00:07:12 a tam se objeví naši synovci a jejich děvčata,

00:07:15 je to takový pelmel.

00:07:19 Všechno si řekneme, hodně se smějeme,

00:07:21 promítáme si filmy a navzájem se perfektně unavíme,

00:07:25 protože na závěr říkáme, že je čas se opět rozletět

00:07:28 a odpočinout si od druhého.

00:07:30 -Pojďme k vám, pro české publikum

00:07:32 jste především autorem drobných fejetonů,

00:07:38 humorných povídek, črtů.

00:07:41 Jsou to povídky psané laskavým humorem.

00:07:45 Pro jemnou ironičnost mi to připomíná Čapkovský humor,

00:07:55 možná bychom mohli vzpomenout Poláčka, Jirotku, Wericha, Horníčka.

00:08:01 Vnímáte sebe taky tak, nebo to přirovnání kulhá?

00:08:10 -Myslím, že jsem chvílemi dost ironický.

00:08:13 Rád to slyším, to mi dělá dobře,

00:08:16 jsem lidumilek.

00:08:17 Ale jistě, je to tak, že tam asi zrnko pravdy bude.

00:08:24 Lidi, jež jste jmenovala, tyto postavy mám rád.

00:08:28 Ještě mnohé jiné a další, byť jsou Češi, nebo jsou odjinud.

00:08:33 Asi to tak nějak bude, že se dívám na svět.

00:08:37 Zajímá mě absurdita, život v jeho podstatě,

00:08:43 popletenosti až pomatenosti.

00:08:48 Takhle asi nějak pořád půjde ta klasifikace.

00:08:51 -Platí u vás také to, co se všeobecně říká o humoristech?

00:08:56 Jsou to vážní či zasmušilí lidé než veselí?

00:09:02 -Nejsem zasmušilý, žena říká, že jsem jasný melancholik.

00:09:07 Ta to musí vědět, ta mě stále pozoruje.

00:09:09 Je to její úkol a zájem.

00:09:12 Jistá melancholie tam bude, protože mám rád humor,

00:09:15 který je trošku v sousedství ne smutku,

00:09:21 ale melancholie.

00:09:22 Ne humor ha ha ha, hi hi hi, to mě úplně odrazuje.

00:09:28 Mám rád dobrou anekdotu, která má nějaký filozofický oříšek.

00:09:34 Tak to tak bude, ale není to smutek.

00:09:39 -Proč je humor v literatuře tak vzácný?

00:09:42 -Nevím, proč je.

00:09:46 Ale jeden problém s humorem je, že je plebejský.

00:09:49 Kdyby nebyl, tak by to nebyl humor.

00:09:52 Musí zasahovat lidičky.

00:09:54 Tím pádem se někdy stane,

00:09:56 že v literatuře je trošku odsunut na stranu,

00:10:01 není to domyšlené, je to k smíchu.

00:10:05 A nikdo se vám nepřizná.

00:10:07 Mnozí teoretici budou říkat, jak ten Joyce...

00:10:11 a já jsem zjistil, že většina lidí Joyce nečte,

00:10:14 protože ho nemůže dočíst, ale říká, že jaksi ten Joyce...

00:10:19 A když jedou na prázdniny, tak si vezmou Jirotku nebo Wericha.

00:10:23 Je to dvousečné.

00:10:25 Je ho málo, nevím proč.

00:10:27 -Jak vzniká humoristická povídka u vás?

00:10:31 Vaším vděčným námětem je rodina,

00:10:34 tak stačí jen pozorovat rodinu a psát, nebo jak je to?

00:10:38 -Nevím, proč mě přepadl mikrokosmos.

00:10:40 Když jsme odešli, tak jsem byl v podivné situaci.

00:10:45 Říkal jsem si: a o čem budeš psát?

00:10:47 Přece nebudeš psát o Praze, když už tam nežiješ,

00:10:50 to je nefér.

00:10:52 Ale o čem budeš psát venku, když to neznáš?

00:10:55 Tak jsem hledal cestu a vzniklo "To na tobě doschne",

00:10:58 protože to byly memoáry, když mi nebylo ani 30 let.

00:11:02 Když si povšimnete,

00:11:03 tak povídky nebyly zasazeny do nějakého profilu,

00:11:07 ty se mohly odehrávat v Londýně,

00:11:09 teprve pak se v tom začal plížit socialismus.

00:11:13 Dělal jsem si terapii, a to je moje celoživotní heslo,

00:11:17 že psaním šetřím za psychiatra.

00:11:20 To je jednoznačné.

00:11:22 -Ale to je asi u všech spisovatelů, že se vypisují ze svého nitra.

00:11:27 -Asi jo.

00:11:28 -Když sleduji vašeho bratra Jana v jeho talk show UVOLNĚTE SE, PROSÍM,

00:11:34 jako byste měli stejný druh humoru, tak mě napadá,

00:11:40 jestli to není u vás v Krausově rodině rodově geneticky zakódováno?

00:11:45 -Nepochybně to bude nějaká vada.

00:11:48 Když pocházíte od stejných rodičů, tak tam ty geny hodně přeskakují.

00:11:52 Něco tam bude společného.

00:11:54 Každý jsme trošku jiný, on má jiný temperament

00:11:58 a má mnohem širší spektrum.

00:12:01 Mohl by dělat řadu věcí, já ne.

00:12:04 Ale přesto nalézáme společné body a patří mezi málo lidí,

00:12:08 kteří mě rozesmějí.

00:12:09 Občas si hrajeme rodinné situace, ale velice kondenzovaně.

00:12:14 Budou tam asi nějaké genetické prvky.

00:12:20 Kdyby nám někdo udělal dva pásky, tak by bylo přesně vidět,

00:12:24 kde křivka klesne, kiksne, je přerušená.

00:12:27 -Přeci jen váš humor je možná mírně laskavější.

00:12:32 -Jo, to jo, jsem ten hodnější čert.

00:12:36 -Sledujete talk show vašeho bratra?

00:12:40 -Rád, když mi to neuteče.

00:12:42 Nebo jsem se koukal na počítači, když jsem byl v zahraničí.

00:12:45 Dívám se, kdo tam bude, o čem to bude.

00:12:48 -A chválíte ho?

00:12:49 Nebo mu občas řeknete, že to nebylo moc směšné?

00:12:53 -Moc se nechválíme, my se očumujeme,

00:12:56 jako pejsci očucháváme.

00:12:58 Když se něco povede, tak mu brnknu a řeknu:

00:13:01 to bylo dobré, že tam tohle bylo.

00:13:03 On už ví, co myslím.

00:13:05 Mám z toho radost, když to běží dobře.

00:13:08 A naopak jsem schopen říct: proboha živého,

00:13:11 snad tam ten poslední host zas nebude ten,

00:13:13 co udělal žvýkací rekord Evropy.

00:13:16 On ale nemůže, není programátor,

00:13:18 hosty dostává.

00:13:21 Nějaký vliv asi má.

00:13:24 -V roce 1968 jste využil zájezdu divadla do zahraničí

00:13:31 a už jste se nevrátil.

00:13:34 Proč jste se rozhodl emigrovat?

00:13:36 -Všichni jsme tehdy odešli jako privátní skupinka,

00:13:40 kterou jsme si tu založili.

00:13:42 Už jsme nebyli ve státním aparátě.

00:13:44 Mysleli jsme si, že pojedeme ven,

00:13:46 někdy budeme hrát venku, někdy doma,

00:13:49 jenže do toho mezitím vstoupila historická událost.

00:13:52 Když jsme byli v zahraničí, tak zejména naše partnerky a ženy,

00:13:56 měli jsme české pasy a snažili jsme se vší silou,

00:13:59 letem sokolím, prodloužit si vízum.

00:14:02 Jenže tehdejší agentura Pragokoncert nejevila zájem,

00:14:06 dávali jednoznačně najevo, že nic.

00:14:08 Spadli jsme do toho, že jsme si řekli,

00:14:11 že to nemá smysl.

00:14:12 Už nikdy nepojedeme ven.

00:14:14 Plány jsou zhaceny a budou nám diktovat,

00:14:18 co smíme a většinou nebudeme moct nic.

00:14:20 Dospěli jsme k tomu tímto způsobem.

00:14:24 -Nebál jste se, že vaše emigrace poškodí vaši rodinu?

00:14:29 Jan už debutovat v nějakých filmech.

00:14:32 -Bylo to tak, venku jsem psal pod pseudonymem,

00:14:35 tehdy jsem se jmenoval Viktor Vadim pro Tigridovo Svědectví,

00:14:41 abych nezpůsobil zbytečně komplikace rodině tady.

00:14:46 -Jak se vám žilo v exilu?

00:14:49 Jaké tam byly začátky?

00:14:51 Bylo to těžké, kdo se vás v cizině ujal?

00:14:53 -Ujali jsme se sami sebe, což je nejlepší řešení.

00:14:57 Zkraje to bylo poněkud složité, ale třeba moje žena,

00:15:03 která tady učila na DAMU jako asistentka jako už velmi mladá,

00:15:07 25letá asistentka profesora.

00:15:11 Tam když náhle myla nádobí

00:15:13 nebo šila nějaké záležitosti v Itálii v penzionu,

00:15:17 abychom to zaplatili, když jsme neměli angažmá.

00:15:20 Ocitli jsme se navíc v byrokratické třenici

00:15:23 mající pro ně "špatný" pas.

00:15:26 A nemajíce nový, tak to bylo trošku složité.

00:15:29 Ale my jsme tam po čase pochopili, že když spadnete dolů

00:15:36 a dál už to nejde,

00:15:38 a uživíte se, tak vám to dá jistotu.

00:15:43 Když se mě na Bahamách ptali, jestli umím malovat pokoj,

00:15:46 tak jsem řekl samozřejmě, většinu života maluju pokoje.

00:15:50 Teď jsem si říkal: ty bláho, teď to bude katastrofa,

00:15:54 naděláš kocoury, za to jsme tam směli zdarma bydlet.

00:15:57 Moje žena je šikovná, má geniální ruce,

00:16:00 ta měnila moskytiéry.

00:16:02 A Američanka nakonec řekla: prosím vás,

00:16:04 tvoje žena je tak šikovná, umí opravit i čalounění.

00:16:08 Pojeďte se mnou na Panenské ostrovy, vykašlete se na loutky.

00:16:12 My jsme ale stále trvali na našich loutkách.

00:16:15 Ale proč to říkám, zkušenost to byla dobrá.

00:16:18 Člověk zjistí, že padat se dá jenom někam.

00:16:22 Když už dole dopadne na nohy, tak už to může být jen lepší.

00:16:27 V to jsme věřili.

00:16:28 -Krásná zkušenost.

00:16:30 Už jste to naznačil,

00:16:32 vaší výraznou životní etapou bylo loutkoherectví.

00:16:36 Jak jste se dostal k loutkám?

00:16:40 -Ve 14 letech jsem hrál s rodinným loutkovým divadlem

00:16:44 pro rodinu představení a byl jsem avantgardista.

00:16:50 Vzal jsem si sešitové vydání Hraběte Monte Christo,

00:16:53 žádné pohádky.

00:16:54 Svou sestru jsem donutil, že bude šplouchat v lavoru

00:16:58 a bude dělat příboj.

00:16:59 Až Hrabě Monte Christo, tu figuru jsem neměl,

00:17:02 dělal to vodník, tak poplave z Chateau d'If

00:17:05 směrem ke břehu.

00:17:07 Magor, řeklo by se česky.

00:17:09 Ale dneska by vám mnohý řekl avantgarda.

00:17:12 Maryšu taky hrají velmi odlišným způsobem.

00:17:15 Přičichl jsem k tomu jako 14letý kluk.

00:17:20 Publikum příbuzní jásali.

00:17:23 Co můžou dělat příbuzní nad zmetkem, který tam něco dělá.

00:17:26 Jenom jásat.

00:17:27 Dostali dort od maminky a kafe.

00:17:30 Tak jsem se toho dotknul.

00:17:32 Líbilo se mi to.

00:17:34 Potom se to vyvíjelo jinak.

00:17:36 Pak jsem dělal školu, gympl, atd.

00:17:38 Pak jsme dělali literární kabarety, text appealy,

00:17:41 a pak jsem se obloukem zase vrátil.

00:17:44 Loutkám vděčím za naprostou nezavilost venku,

00:17:47 že jsem si mohl psát, co chtěl

00:17:48 a nemusel jsem myslet na to, zda za to dostanu něco, nebo nic.

00:17:53 -Myslíte si, že loutkaření má budoucnost.

00:17:56 Dnes mají děti na dosah počítačové hry plné rychlých akcí

00:18:02 a loutkové divadlo je světem hodně dávných časů.

00:18:08 Má, nebo nemá budoucnost?

00:18:11 -Podařilo se nám hrát v kabaretu Crazy Horse s ženou

00:18:15 jen ve dvou,

00:18:16 30 let jsme tam setrvali, 6 měsíců v roce.

00:18:19 Měl jsem rád kritiku, která napsala,

00:18:22 že když se tento kumšt loutkoherectví dělá dobře,

00:18:26 tak se stane něco,

00:18:28 že to je poněkud pozapomenuté umění, řemeslo.

00:18:34 Když se to dělá dobře, s citem,

00:18:37 tak byznysmeni, co tam chodili s dámami z Ameriky,

00:18:41 tak se z nich stávají na 12 minut děti.

00:18:45 Říkal jsem, že to je ono.

00:18:47 Všichni bychom měli chvilku zapomenout na naše trable

00:18:50 a trošku být zase v čase Broučků.

00:18:54 To je něco,

00:18:57 co vám nemůže vzít ani Walt Disney, ani Japonci.

00:19:03 -Ve chvíli, kdy to ztratíte, tak už stárnete.

00:19:06 -Já si myslím a neviděl jsem to, že Avataři nevyhrají,

00:19:11 ale vyhrají Kukyové.

00:19:13 To je stará, česká metoda.

00:19:16 Svěrák je chytrý, půjdeme do lesa,

00:19:19 vezmeme odrbaného medvídka, ne že tam budeme blikat vším možným.

00:19:23 Já to druhé nevyhledávám, ale na Kukyho se půjdu podívat.

00:19:28 -Ještě jste to neviděl?
-Neviděl, rád se podívám.

00:19:32 -Jste hodně i politický člověk.

00:19:34 Jaká je podle vás současnost?

00:19:38 Jste spokojen s vývojem,

00:19:41 který česká společnost urazila za posledních 20 let?

00:19:46 -Kladu si otázku, jako každý z nás.

00:19:49 Trápí mě jen jedno.

00:19:51 Vím, že politika je nesmírně těžká práce.

00:19:53 Nedělám si iluze, dělat to odpovědně je velice těžké.

00:19:57 Mám jen nedobrý pocit,

00:20:01 když si lidi pletou politiku s politikařením.

00:20:04 Čeština je tak nádherná,

00:20:06 že umíme oddělit dělati politiku a politikařit.

00:20:09 To druhé je pro sebe a to není dobře.

00:20:12 Myslím, že nám bude ještě nějakou chvíli trvat,

00:20:15 než se nám dostanou naši zástupci do čela lidí,

00:20:21 kterým budeme moci dobře důvěřovat.

00:20:24 Ale než si my občánci uvědomíme, že oni jsou naši zaměstnanci,

00:20:28 ne opačně.

00:20:30 Oni jsou naši zaměstnanci.

00:20:33 Lidé je platí v daních, aby je mohli zastupovat.

00:20:37 Po každé velké změně, když se podíváte do historie,

00:20:41 do Německa, jaké bylo po válce,

00:20:44 každá změna přinese pád určitých elit.

00:20:48 A pak je to delší doba, než vzniknou nové elity.

00:20:53 A myslím, že nejsme výjimka.

00:20:56 -Máte možnost srovnání,

00:20:57 hodně se pohybujete ve Francii, Německu.

00:21:01 Postihují dramatické změny posledních let celou Evropu,

00:21:08 že změny vnímají lidé i tam?

00:21:13 Nebo jinak, je současná západní Evropa stejná,

00:21:16 jako byla před 20 lety?

00:21:20 -Není, máme něco společného.

00:21:23 Zapomeňme na naše interní domácí problémy.

00:21:26 Když se podíváme za humna, tak budeme muset říct,

00:21:29 že slovo globalizace, krize, je obecný pojem,

00:21:32 který zasahuje nejen nás, tuhle kotlinku.

00:21:35 Je to širší problém.

00:21:39 Často žasnu, protože čtu ekonomii,

00:21:41 něčemu rozumím, něčemu ne.

00:21:43 Říkám si: když žena v Číně za 2-3 eura, za 50-70 Kč denně

00:21:49 může dělat práci,

00:21:50 kterou polská, maďarská, francouzská, česká dělá v textilce

00:21:55 za normální plat plus sociální zajištění,

00:21:58 tak jsem dost zvědavý, kam to půjde, poputuje.

00:22:01 Když potom vidím, že ztrácíme sklo,

00:22:06 což je kumšt.

00:22:08 O něm jsem se dočetl, že se to lidé musí učit po generace,

00:22:12 že ne všechno se dá předat.

00:22:14 Slavné naše české, moravské, československé sklo,

00:22:19 tak je mi to líto, protože si říkám,

00:22:22 že každá země má něco, co je její specifikum.

00:22:25 Tak si kladu otázky, ale kterým směrem to půjde, nevím.

00:22:31 -Jaká budoucnost nás čeká?

00:22:37 Jakou budoucnost čeká tuto zemi?

00:22:41 Myslíte, že můžeme důvěřovat současné mladé generaci,

00:22:45 že se obejde bez našich nedostatků?

00:22:48 Nebo je náhradí jinými nedostatky, třeba ještě horšími?

00:22:53 -Těžko říct, mám jen jednu myšlenku,

00:22:59 že si říkám, že celý svět, nejen tato země,

00:23:02 že bychom si měli uvědomit, že ne všechno, co tu bylo,

00:23:06 než jsme přišli, je špatné.

00:23:08 Naše epocha přišla s řadou evolucí,

00:23:14 technologie, počítače, emaily,

00:23:17 lékař vám dneska nehlédne do srdce, úžasné.

00:23:20 Zároveň když lidi opouštějí celé vesnice v Itálii

00:23:25 a pak se tam vrhají zneurotičtělé skupiny Němců,

00:23:30 které už mají po krk managementu, že už nemůžou, vydělali peníze,

00:23:35 mají rozpadlé rodiny.

00:23:36 Říkám si, co to je za posun v myšlení.

00:23:40 Něco z toho, co tu bylo, než jsme přišli,

00:23:43 bylo dobré

00:23:44 a něco z toho bychom si měli selským rozumem udržet a uchovat.

00:23:48 Přece tím, že máme každý dva mobily a počítače...

00:23:52 moderní Romeo a Julie.

00:23:55 Ona seděla tady, on seděl tady.

00:23:58 Ona něco řekla a koukala do mobilu.

00:24:01 A on to samé.

00:24:02 Výraz byl neandrtálský.

00:24:08 -Neodsuzuji to.

00:24:11 -Láska 21. století se takto projevuje.

00:24:14 -Moje žena běžela k počítači už potřetí ten den a říkám:

00:24:17 co to vyvádíš?

00:24:18 Běželi jsme někdy k poštovní schránce 3x denně?

00:24:21 To je neuróza, co máš.

00:24:22 Udělej si od toho odstup.

00:24:24 Dobře, zkontroluj si to dneska, ráno nebo večer.

00:24:28 Už začínáme blbnout, protože když byl pošťák,

00:24:34 tak přišel v 10 hodin a tím to zhaslo.

00:24:36 A ne, abychom v 11 h ještě koukali, jestli někdo něco nenapsal.

00:24:42 -Řekněte, co by mělo být životním vrcholem člověka?

00:24:47 -Rozum.

00:24:48 Rozum individua.

00:24:49 Každý z nás bychom se měli hlídat.

00:24:53 Člověk nesmí propadnou materií, to je konec.

00:24:59 Pozoroval jsem to ve Francii,

00:25:02 lidé se snaží dosáhnout nějakého cíle, budují kariéru, plně to chápu.

00:25:07 A teď si říká: až tam u cíle budu...

00:25:10 a když tam jsou, tak někdo trhne cílem

00:25:13 a zase tam nejsou.

00:25:14 Tak zase doběhnou.

00:25:16 Finální cíl je pohyblivý, to je moderní společnost.

00:25:19 Vždycky to jde dál.

00:25:21 Pak začnou být frustrovaní, že se tam nedostali.

00:25:24 Tím nelze říci: nedělej nic a nesnaž se, chraň bůh.

00:25:28 -Ale váš bratr Jan míní, že vrcholem je,

00:25:31 když nemusí dělat úplně všechno, co mu leze na nervy.

00:25:35 Jste na tom stejně?

00:25:37 -Záleží na seznamu, co mu leze na nervy.

00:25:40 Svoboda je dvousečná.

00:25:44 Máme společenskou svobodu a pak relativní.

00:25:50 Ale osobní můžeme trošku ovlivnit.

00:25:54 Nemusíme všechno.

00:25:56 Můžeme něco.

00:25:58 A pak musíme.

00:25:59 A to je jen umřít.

00:26:01 Musíme jen umřít.

00:26:03 Nic víc.

00:26:04 -Co byste chtěl ještě stihnout, než přijde okamžik,

00:26:08 kdy budete muset umřít?

00:26:10 -Minimum, co nejmíň.

00:26:12 Co nejvíc zahrady, co nejvíc číst,

00:26:15 co nejvíc hezkých výstav a potkat co nejvíc mladých lidí,

00:26:20 kteří mají jiskru a chtějí, aby se jim něco povedlo.

00:26:25 -Říká Ivan Kraus, který určitě jiskru v oku má.

00:26:29 Renesanční člověk, náš vzácný host PŘED PŮLNOCÍ.

00:26:33 Mockrát vám děkuji.

00:26:34 -Já děkuji vám.

00:26:36 -Vám milí diváci děkuji za pozornost

00:26:38 a přeji příjemnou dobrou noc.

00:26:40 Skryté titulky: Lucie Richterová Česká televize, 2021

1 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly1999

Následující díl

Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem (2010). Uvádí Š. Bednářová. Režie J. Flak

Patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším autorům v oblasti humoristické literatury. Přes dvacet let žil v exilu. Živil se psaním i loutkoherectvím. Se svou ženou projel téměř celý svět. Proč je humor v literatuře tak vzácný? Co by mělo být životním vrcholem člověka? Nejen o tom se spisovatelem, dramatikem, hercem, loutkohercem a světoběžníkem Ivanem Krausem ve čtvrteční Před půlnocí.