Po únoru 1948 pomáhal lidem na svobodu. Čekala ho za to léta v nejtěžších žalářích (2006). Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa
00:00:03 ZPĚV:
00:00:05 Pojď se mnou milá, pojď se mnou milá,
00:00:08 přes tu dolinu, přes tu dolinu,
00:00:11 uslyšíš o mně, uslyšíš o mně,
00:00:15 smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:19 Na té dolině, na té dolině,
00:00:22 loučka zelená, loučka zelená,
00:00:26 nechoď tam Janko, nechoď tam Janko,
00:00:30 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:34 Když mě zabijí, když mě zabijí,
00:00:37 bude památka bude památka,
00:00:41 zůstane po mně, zůstane po mně,
00:00:44 kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:56 Ve brněnské psychiatrické léčebně se odehrála část
00:01:00 tohoto neuvěřitelného příběhu.
00:01:03 Tady byl převezen Milan Havlín, když byl zatčen v Rakousku
00:01:07 za převádění uprchlíků na Západ.
00:01:10 Za Železnou oponu se nakonec dostal - v 68. roce.
00:01:13 Docela obyčejně. Na platný cestovní pas.
00:01:17 Mezitím zažil jednu drobnost.
00:01:19 Byl odsouzen k smrti.
00:01:22 A vlastně ještě jednu.
00:01:24 V komunistickém kriminále podepsal spolupráci s STB.
00:01:30 Můj obhájce mi řekl, že není jiná cesta,
00:01:34 že trest smrti určitě dostanu.
00:01:39 Za účasti více než 2000. delegátů se koná dne 25. až 29. 5. 1949
00:01:45 9. sjezd KSČ v Praze.
00:01:50 Předsedou byl opět zvolen K. Gottwald,
00:01:53 generálním tajemníkem R. Slánský.
00:01:55 Na sjezdu se mluví o ničení pozic poražené buržoazie.
00:02:06 Českoslovenští komunisté tvrdě zasahují
00:02:09 proti čtení tzv. Pastýřského listu při bohoslužbách.
00:02:14 18. 10. 1949 vláda Československa uznala NDR.
00:02:21 Potkali jsme se s p. Havlínem ve škole,
00:02:27 chodili jsme do stejné třídy. Bylo nás tam asi 30.
00:02:32 Jevil se mi úplně normálně
- jako všichni spolužáci.
00:02:38 Byli jsme všichni kamarádi.
00:02:44 Havlín pocházel z vesnice nedaleko Tišnova u Brna.
00:02:48 Do Tišnova chodil na měšťanku.
00:02:50 Pak byl přijat na zahradnickou školu
00:02:52 a později ho doporučili na studium do Lednice.
00:02:56 Školy mu šly dobře. Byl také skautem.
00:02:59 Všechno bylo v pořádku až do r. 1948.
00:03:03 Měl jsem dva výborné přátele.
00:03:06 Ti měli velké znalosti a kontakty v Rakousku.
00:03:10 Rozhodli se pomáhat lidem a spolu s námi je odvádět
00:03:15 do amerického pásma ve Vídni.
00:03:19 Převedli jsme tak 35 - 40 lidí.
00:03:25 V Rakousku byla situace komplikovanější než v Německu,
00:03:29 protože celou hranici Československa a Rakouskem
00:03:33 tvořila sovětská zóna.
00:03:38 První nebezpečí tedy bylo přímo na hranici,
00:03:42 kde hrozilo protržení, zastřelení, nebo následně věznění.
00:03:49 Ale ani pak nebylo vyhráno, protože za hranicí
00:03:52 musel uprchlík urazit vzdálenost do Vídně.
00:03:57 Tam se uprchlík zkontaktoval s orgány jiných okupačních mocí,
00:04:00 tzn. americkou, francouzskou nebo britskou.
00:04:03 Tyto instituce mu zpravidla zprostředkovaly cestu
00:04:07 do některé ze západních zón.
00:04:11 Osudný byl pro Havlína leden 1949.
00:04:14 Uprchlíky podle domluvy převedl.
00:04:17 V Rakousku měl čekat diplomatický vůz.
00:04:19 Vůz nikde.
00:04:21 A tak museli jít na vlak.
00:04:30 Když jsme nastupovali do vagónu, tak z druhé strany naproti nám
00:04:34 vystoupili rakouští policisté a před nimi vyskočil
00:04:40 takový tlustý pán, který na nás začal ukazovat.
00:04:46 Později jsme se dozvěděli, že je to nějaký odsunutý Němec,
00:04:53 který se Čechům mstil tím, že pokud uviděl někoho,
00:04:58 kdo přecházel přes hranice, tak ho buď udal Rusům
00:05:04 nebo ho vydal rakouské policii.
00:05:07 Byl za to odměňován.
00:05:09 Za každou udanou osobu dostal asi 200 šilinků.
00:05:16 Milan Havlín vyzval rakouské policisty,
00:05:18 aby nechali uprchlíky odjet a aby s ním počkali na odjezd vlaku.
00:05:22 Mířil na ně pistolí.
00:05:27 Když jsme přišli do věznice, udělal jsem takovou neprozřetelnost,
00:05:31 že jsem se na něco zeptal česky.
00:05:35 Rakouský dozorce řekl: vy nejste Rakušané - vy jste Češi!
00:05:41 Vzal telefon a to byl konec.
00:05:45 Netrvalo to ani 5 minut a objevili se Rusové s automaty
00:05:51 a vzali nás na jejich ústřednu, kde nás začali hned vyslýchat.
00:06:00 M. Havlín přemýšlel, jak se z ruského vězení dostat.
00:06:03 Pomohla mu vzpomínka na kamaráda, který trpěl těžkou epilepsií.
00:06:07 Rozhodl se, že ji bude předstírat.
00:06:09 To, jak záchvat vypadá, dobře věděl.
00:06:12 Kamarádovi totiž často pomáhal.
00:06:16 Zjistil jsem, že když ležím na zemi,
00:06:19 nikdo mě nemlátí ani nekope.
00:06:21 Nechali mě ležet dokud jsem se neprobral.
00:06:26 Pak mi i pomohli se zvednout a odejít na kobku.
00:06:31 Na kobce to bylo hrozné. Zdi tam byly popsané krví.
00:06:37 M. Havlínovi zůstal v kapse paklíč.
00:06:40 S kolegou se rozhodli, že zkusí vyškrábat omítku ze zdi a utéci.
00:06:45 Práce na jedné cihle trvala asi den.
00:06:48 Odpad vynášeli z cely v nádobě na výkaly.
00:06:53 Po 10. dnech jsme si říkali, že to už bude poslední řada cihel,
00:06:58 kterou bychom mohli v noci vyrazit.
00:07:02 Jenomže najednou, bylo asi 10. hodin, se tam objevili Rusové s automaty.
00:07:08 Museli jsme s nimi ven, kde nás naložili do džípu
00:07:13 a vezli nás směrem k Mikulovu.
00:07:19 M. Havlína napadlo, že by mohl z vozu vyskočit.
00:07:24 Ruská ostraha měla samopaly zavěšené na kapotě.
00:07:28 Začal se o tom s kolegou náznaky domlouvat.
00:07:33 Když jsme přijeli do pásma nikoho
00:07:36 mezi rakouskou celnicí a celnicí v Mikulově,
00:07:41 najednou přes silnici přeběhl zajíc.
00:07:49 Kapitán Rusů sáhl do kapsy, vytáhl pistoli a zajíce zastřelil.
00:07:58 Tak mne přešla chuť k útěku, protože by nás určitě oba zastřelil.
00:08:09 Vězni byli převezeni do Mikulova.
00:08:11 Havlín i zde pokračoval v epileptických záchvatech.
00:08:15 Vězeňský lékař nakonec doporučil
00:08:17 jeho hospitalizaci v civilní nemocnici.
00:08:20 Havlín byl rád. Z té se dalo snadno utéci.
00:08:26 Jenže když sanitka zastavila, uviděl nápis:
00:08:29 Ústav pro duševně a nervově choré v Brně - Černovicích.
00:08:36 Z blázince jsem měl strach.
00:08:40 Pro mne to byl pekelný ústav, kam se dostávám.
00:08:47 Kdo ví, jak to tady se mnou může dopadnou.
00:08:51 Pan Havlín se pokoušel z psychiatrie utéct.
00:08:54 Ale to už byl sledován příslušníky STB.
00:08:56 A ti využili situace.
00:08:59 Nachystali past na Havlínovy bývalé spolužáky.
00:09:02 Mimo jiné i na p. Sedláře.
00:09:05 Ten dostal vzkaz, jakoby od Havlína,
00:09:08 že mu má pomoci při útěku z léčebny.
00:09:10 Přijel tedy do Brna.
00:09:13 Tam ale začal přemýšlet a raději zůstal na nádraží.
00:09:18 Na nádraží mi měl jet vlak zpátky až za několik hodin
00:09:22 a tak jsem si tam sedl a usnul jsem.
00:09:28 Přišli dva STB, zatřásli se mnou a musel jsem jít s nimi.
00:09:34 Za 5 let mě pustili domů.
00:09:41 Panu Havlínovi se nakonec útěk podařil
00:09:43 díky pomoci 3. zdravotních sester.
00:09:46 Utekl na Vysočinu a zde pokračoval v protikomunistických aktivitách.
00:09:54 Na Vysočině jsme občas navštívili
00:09:57 nějakého toho tajemníka KSČ nebo nějakého funkcionáře
00:10:03 a řekli mu, že by se měl zbavit legitimace a přestat s tím,
00:10:07 že by to s ním mohlo špatně skončit.
00:10:11 Žádní hrdinové to nebyli, většinou poslechli.
00:10:21 Když se M. Havlín skrýval se svými druhy
00:10:24 v osamoceném domku na Vysočině, byli prozrazeni a obklíčeni.
00:10:28 Bylo to v říjnu 1949.
00:10:34 Šel jsem na záchod a najednou jsem viděl
00:10:37 všude kolem samé policajty.
00:10:40 Uskočil jsem zpátky a začala prudká střelba,
00:10:45 která trvala od rána 7. hodin asi do 12. odpoledne - bez přestávky.
00:10:49 Teprve potom začali křičet, abychom se vzdali.
00:10:55 M. Havlín skončil ve vězení. Stejně jako ostatní.
00:11:00 Z Havlína ovšem udělali vedoucího skupiny.
00:11:03 Dostal trest smrti.
00:11:08 První moje myšlenka byla, že pokud mne povedou na šibenici,
00:11:14 pokusím se alespoň jednoho z nich vzít sebou.
00:11:21 Ale pak, později, jsem si říkal, že to tak asi má být
00:11:27 a že vlastně nemám důvod někoho brát sebou
00:11:32 a mstít se mu v posledním okamžiku před smrtí.
00:11:40 Nejvyšší soud po odvolání trest smrti zrušil.
00:11:44 Po 14. letech za mřížemi byl Havlín volný.
00:11:48 Vypadalo to konečně na normální život.
00:11:50 Ale pak přišla sovětská okupační vojska v r. 1968
00:11:54 a Havlín se rozhodl emigrovat.
00:11:57 Kupodivu se dostal s celou rodinou legálně přes hranice.
00:12:02 26. 12. na Štěpána jsme odcházeli a vyjeli jsme směrem na Vídeň.
00:12:13 Přecházeli jsme přes stejnou celnici v Mikulově,
00:12:18 kterou mne tenkrát vezli Rusové.
00:12:25 Za 10 dní jsme pak už byli v Kanadě.
00:12:31 Pocit, že se vlastně vracím stejnou cestou
00:12:37 a že jsem konečně svobodný,
00:12:41 stál za všechno utrpení, které jsme měli tady.
00:12:47 M. Havlín sám říká, že když jde po cestě,
00:12:50 kterou několikrát opouštěl rodnou zem,
00:12:53 cítí neuvěřitělně opojný pocit.
00:12:56 Mnozí jeho přátelé,
00:12:58 kteří v jeho příběhu hráli klíčové role,
00:13:00 takové štěstí neměli.
00:13:03 Jsou mrtvi, byli oběšeni,
00:13:05 nebo nepřežili léta v komunistických žalářích.
00:13:10 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize 2006
Po únoru 1948 pomáhal lidem na svobodu. Čekala ho za to léta v nejtěžších žalářích.