Občan NDR chtěl do svobodné země, skončil za mřížemi. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa (2006). Režie J. Novák
00:00:03 ZPĚV
00:00:04 Pojď se mnou, milá, pojď se mnou, milá,
00:00:08 přes tu dolinu, přes tu dolinu.
00:00:11 Uslyšíš o mně, uslyšíš o mně smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:18 Na té dolině, na té dolině loučka zelená, loučka zelená.
00:00:26 Nechoď tam, Janko, nechoď tam, Janko,
00:00:30 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:33 Když mě zabijí, když mě zabijí, bude památka, bude památka.
00:00:41 Zůstane po mně, zůstane po mně kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:56 Železná opona nebyla nepřekonatelná pro všechny.
00:01:00 Západní Němci s platným vízem mohli do Československa bez problémů.
00:01:05 A také zpátky.
00:01:07 Toho chtěl využít jeden východoněmecký uprchlík.
00:01:12 Jeho bavorský krajan ho naložil v Československu do auta
00:01:16 a pokusil se ho provést na Západ.
00:01:19 Na jaře 1967 se do Karlových Varů sjíždí komunisté
00:01:24 ze všech evropských zemí.
00:01:26 Na konferenci podpořili existenci východního Německa,
00:01:30 sovětského satelitu.
00:01:32 Rozhodli se vyzvat svět k uznání existence
00:01:35 západního i východního Německa.
00:01:38 A požadují také normalizaci vztahů mezi oběma státy.
00:01:41 V Praze se koná 3. sjezd ČSTV.
00:01:45 Československého svazu tělesné výchovy.
00:01:50 Ve stejné době se připravuje pověstný 4. sjezd
00:01:54 Svazu československých spisovatelů.
00:01:57 Zazní na něm do té doby nevídaný požadavek.
00:02:00 Nezávislost kultury na komunistické ideologii.
00:02:06 Dobrodružství západoněmeckého mladíka jménem G. Reichenberger
00:02:13 začal zde na celnici v Rozvadově v r. 1967.
00:02:17 Spolu se 7 přáteli z Weidhausu vyrazil na návštěvu Československa.
00:02:23 Reichenbergerovi bylo tehdy 21 let.
00:02:27 S tím, jak vypadá komunistický režim za železnou oponou,
00:02:31 neměl zkušenost on ani nikdo z jeho přátel.
00:02:34 Formality na hranicích byly složité, ale západní turisté přinášeli
00:02:38 cenné zahraniční peníze, a tak nebyli odmítáni.
00:02:42 Od celnice skupina bezstarostně vyrazí směrem k Plzni.
00:02:46 Pivo bylo v Československu dobré vždycky.
00:02:53 V Plzni jsme zastavili v Prazdroji.
00:02:55 Poobědvali jsme a k našemu stolu přišli 2 lidé.
00:02:58 Zeptali se nás, zda bychom je nevzali do Prahy.
00:03:01 Vzali jsme je, byli to 2 lidé z tehdejšího NDR.
00:03:12 Můj otec, jeho manželka a já, tehdy 21letý,
00:03:16 jsme žili ve východním Německu.
00:03:20 Otcovi sourozenci, 2 sestry a bratr, žili v západním Německu
00:03:24 a měli tam své rodiny.
00:03:26 Kvůli politickým vztahům jsme se nemohli potkávat ani navštěvovat.
00:03:30 Byli jsme tedy uvězněni v socialistickém regionu.
00:03:33 Tyto poměry mně osobně nevyhovovaly.
00:03:45 Hranice vnitroněmecká byla o šíři 5 km,
00:03:49 Bylo odtud veškeré obyvatelstvo vystěhováno.
00:03:53 Byly likvidovány vesničky, městečka, závody.
00:03:56 Byla to zóna nikoho.
00:04:01 Pak tady bylo 500m zakázané pásmo, kde se nacházela minová pole,
00:04:09 samostříly a hlídkové věže.
00:04:12 Naše byly v 50. letech dřevěné a v 70. letech ocelové.
00:04:19 Na území vnitroněmeckém byly hlídkové věže velmi bytelné,
00:04:24 železobetonové.
00:04:28 Rozhodl jsem se vycestovat a odstěhovat do západního Německa.
00:04:33 Hledal jsem způsob, jak to provést.
00:04:36 Nejméně komplikovaná cesta se tehdy zdála být přes českou hranici.
00:04:40 Věděli jsme, že se na východoněmecké hranici
00:04:43 střílí.
00:04:44 Ten, kdo měl smůlu, tak lehce mohl přijít o život.
00:04:49 Občané východního Německa měli představu,
00:04:53 že je naše hranice méně střežená.
00:04:57 To snad platilo o začátcích.
00:05:00 Ale ne o období, kdy nastoupila pohraniční stráž.
00:05:05 H. J. Fleischer, G. Reichenberger a ostatní kamarádi se v Praze
00:05:10 ubytovali ve stejném hotelu.
00:05:13 Společně si prohlédli město a začali plánovat Hansův útěk
00:05:17 na svobodu.
00:05:21 Z rozhovoru jsem zjistil, že pak Reichenberger je z Weidhausu.
00:05:27 A pak jsme se dostali k tomu, že bych chtěl opustit NDR.
00:05:33 Večer jsme o tom hovořili důkladněji.
00:05:36 Poprosil jsme pana Reichenbergra, zda by mi mohl k emigraci pomoct.
00:05:53 Tehdy jsme byli naivní a svou roli sehrála také
00:05:56 mladická nerozvážnost.
00:05:57 Rozhodli jsme se mu pomoci a vzali jsme ho do auta,
00:06:00 kde o ukryjeme, a převezeme přes hranici.
00:06:08 Říkali jsme si, že když jej chytí,
00:06:11 tak ho zadrží a my řekneme, že o ničem nevíme.
00:06:15 A pustí nás tak zpět do západního Německa.
00:06:22 Vše bylo naplánováno tak trochu amatérsky.
00:06:25 A není se čemu divit.
00:06:28 Vždyť cesta do ČSSR ze NSR proběhla vcelku hladce.
00:06:33 A jiné zkušenosti G. Reichenberger neměl.
00:06:36 V místě nedaleko hranice byl Hans uložen jako zavazadlo
00:06:40 za zadní sedadlo.
00:06:45 Na hranici jsme museli odstavit auto stranou.
00:06:49 Mysleli jsme si, že pohraničníky už někdo informoval
00:06:53 a ví o tom.
00:06:55 Naše 2 auta totiž byly odstaveny stranou okamžitě.
00:07:01 Poprosili mě, abych otevřel kufr.
00:07:04 Tam byl za zadním sedadlem mezi oblečením a zavazadly
00:07:09 ukrytý H. Fleischer.
00:07:15 Má 1. myšlenka, když mě odhalili pod sedadlem,
00:07:18 byla:
00:07:19 "Měl jsi smůlu a teď musíš nést následky."
00:07:23 Pohraničníci zatkli celou skupinu a 1. výslech probíhal
00:07:27 v budově místní roty.
00:07:31 Výslech trval celou noc.
00:07:34 Pak se mých 7 přátel mohlo vrátit domů.
00:07:37 Já jsem musel zůstat.
00:07:40 Převezli mě do Plzně do vězení.
00:07:43 Pomalu mi začalo docházet, co je přede mnou
00:07:47 a na jakou strastiplnou cestu jsem se právě dostal.
00:07:52 Na Borech také pana Reichenbergra napadlo,
00:07:56 že jejich pokus musel být odhalen už v Praze.
00:08:01 V bývalém klášteře Křižovníků v Praze bylo zařízení
00:08:05 ministerstva vnitra.
00:08:07 Byla tam svedena sluchová a později i televizní zařízení
00:08:13 z jednotlivých pražských hotelů.
00:08:17 A všechny údaje byly vyhodnocovány.
00:08:22 Ve vězení mě vyslýchal muž hovořící výborně německy, bez akcentu.
00:08:28 Myslím si, že byl ze Stassi.
00:08:34 Vyslýchal mě průběžně každých pár dní.
00:08:37 Jednoho dne přišel a povídá:
00:08:40 "Našli jsme ve vašem autě skryté dokumenty. Jste špion."
00:08:52 Motiv špionáže nakonec komunističtí vyšetřovatelé opustili
00:08:56 a oba muže obvinili pouze z narušení státní hranice,
00:09:01 k němuž vlastně nedošlo.
00:09:03 "A odsuzují se:
00:09:06 G. Reichenberger, občan NSR, k 9 měsícům vězení nepodmíněně
00:09:11 a k trestu vyhoštění z ČSSR.
00:09:16 H. J. Fleischer, občan NDR, k 1 roku vězení nepodmíněně."
00:09:27 Ve vězení se hovořilo jen česky a při nástupu měl každý své číslo.
00:09:38 223356. To bylo moje.
00:09:42 Vždy zavolané pouze číslo.
00:09:45 A kdokoliv nerozuměl, všechno mu uteklo.
00:09:48 Reichenberger byl zpočátku v samovazbě.
00:09:52 V cele 5 X 2,5 m.
00:09:54 Aby se nezbláznil, modlil se.
00:10:10 Po 4 a půl měsících jsem se dostal do Prahy.
00:10:14 A tam se člověk mohl konečně něčemu věnovat.
00:10:22 Byl jsem tam společně s vězni z kapitalistického zahraničí.
00:10:27 Tzn. s Rakušany, kteří pašovali, se špiony.
00:10:31 Byli tam i takoví, co pašovali lidi
00:10:34 a dělali to jako svou práci za peníze.
00:10:37 A byli tam i takoví, kteří do toho spadli jako já.
00:10:44 Po odpykání trestu se oba vězni vrátili každý do svého domova.
00:10:53 S NDR jsem okamžitě musel změnit své zaměstnání.
00:10:58 Když jsem se vrátil, byl jsem už propuštěný.
00:11:01 Navíc se objevily pokusy odsoudit mě ještě jednou.
00:11:05 Ale měl jsem štěstí, že jsem nebyl souzený v NDR
00:11:09 a že jsem si trest odseděl už v ČSSR.
00:11:15 G. Reichenberger se po nějakém čase stal starostou Weidhausu.
00:11:20 Tento český odsouzenec byl ve funkci,
00:11:23 když železná opona padla.
00:11:25 Dodnes vzpomíná na prezidenta Havla a ministra zahraničí Dienstbiera,
00:11:30 s nimiž se jako starosta po pádu železné opony setkal.
00:11:36 Nejkrásnější na tom bylo to, že šel přes čáru,
00:11:41 na níž se ještě nedávno střílelo.
00:11:46 Přišel pěšky a přivedl se starostou celý Weidhaus
00:11:50 do Rozvadova.
00:11:52 A pak jsme šli zase zpátky do Weidhausu.
00:11:56 To bylo to skutečné zrušení železné opony.
00:12:02 Jednou přijel celý autobus českých pohraničníků
00:12:05 a byli jsme pozváni na Spolkový pohraniční úřad
00:12:09 do Schwandorfu.
00:12:11 Tam byla volná zábava a byla připravená večeře.
00:12:15 A právě při ní mi 1 český pohraničník řekl:
00:12:18 "Vím, že mě nemáš rád."
00:12:20 Řekl jsem mu na to:
00:12:22 "Václave, proč bych tě neměl mít rád?
00:12:25 Mám tě rád jako všechny ostatní."
00:12:27 O on mi řekl:
00:12:29 "Já jsem ten muž, co tě tenkrát zatknul.
00:12:32 Co našel toho muže v kufru."
00:12:35 A tak jsem mu řekl:
00:12:37 "Václave, musel jsi to udělat. Byla to tvá povinnost.
00:12:41 Není to tvá vina, ale vina režimu.
00:12:44 Zůstaneme přáteli."
00:12:48 Československá železná opona v tomto případě zasáhla
00:12:52 i do života našich sousedů, Němců.
00:12:55 Tentokrát ale svou roli nenaplnila.
00:12:58 Dva muže, z Východu a Západu, které měla na věčné časy rozdělit,
00:13:05 nakonec seznámila a spřátelila.
00:13:14 Skryté titulky: Kristina Staškivová, Česká televize, 2006
Občan NDR chtěl do svobodné země, skončil za mřížemi.