Veselá pohádka o kováři, jeho dceři a dvou nápadnících. ### Režie: Vlasta Janečková. Scénář: Božena Šimková. Hrají: Roman Vojtek, Anna Veselá, Petr Štěpánek, Igor Ondříček a další.
00:00:38 Kovařina, to je dřina, to je nápor na svaly.
00:00:43 K čemu však by síla byla, když to tady nepálí?
00:01:04 Odedávna přece ví se, že chytrý si vždy pomůže.
00:01:09 Kdo má v hlavě, ví si rady, tam kde hlupák nemůže.
00:01:19 Řeč je o kovářích. Tak co do toho pleteš hlupáky?
00:01:29 A vůbec, co tady děláš?!
00:01:35 Zaběhla se mi malá, hezoučká ovečka. Neviděli jste ji?
00:01:44 Neviděli! A tebe ať už tu taky nevidím, nebo...!
00:01:50 Běž, chlapče. Třeba už se ti ovečka už vrátila.
00:01:56 Nebo za tebou sama přijde.
00:01:58 No tak, ať se ti nezatoulá celé stádo. Tak běž!
00:02:08 Kovář jsi jak se patří. Ale způsoby máš... Copak ti ovčák udělal?
00:02:19 Kmotra, jak jste stará, nic nevíte o světě.
00:02:24 Ty jdi domů vařit oběd!
00:02:30 - Kmotra, já...
- Houby!
00:02:34 Terezko, počkej! Tady máš houby.
00:02:39 - Kmotra, nesmíte mě prozradit.
- Neměj strach.
00:02:50 Pojďte na kus řeči.
00:03:08 Vy mě znáte. Kuřeti neublížím.
00:03:12 I mravenečkovi na cestě se vyhnu, abych ho nezašlápl.
00:03:16 Ale na takovéhle jsem pes!
00:03:19 - Koho tím myslíte?
- Ty, co nejsou od mého řemesla.
00:03:28 Odkdypak musí být všichni kováři?
00:03:35 Od té doby, co jsem zmoudřel.
00:03:41 - Je to opravdu moudrost?
- Pomalu, kmotra.
00:03:47 Železo se nejdřív musí rozžhavit.
00:03:52 Teprve potom se kuje.
00:03:55 Vy víte, že mám jedinou dceru.
00:03:59 Vždyť jsem se o ni starala po smrti tvé ženy jako o vlastní.
00:04:06 A taky víte, že nemám syna.
00:04:11 Ty jsi se snad pomátl. Proč mi to vykládáš?
00:04:18 Komu jednou předám kovářskou živnost?
00:04:24 - To nevím.
- Ale já vím!
00:04:31 Najdu já si učedníka, kluka jako buka,
00:04:35 aby se mu při kování neroztřásla ruka.
00:04:43 Udělám z něj tovaryše, no a potom časem,
00:04:46 bude z něho mistr kovář, mistr jako já jsem!
00:04:55 Pořádný chlap jak se patří, který všechno zmůže,
00:04:58 a tak budu nástupce mít a Terezka muže!
00:05:07 Ale co když ho Terezka nebude chtít?
00:05:14 Terezka je poslušná dcera. Co řeknu, to platí.
00:05:20 To už je poledne? Tak jdeme k obědu. Pojďte, kmotra.
00:05:24 Ne, mám navařeno a ještě musím do vsi.
00:05:27 Tak s pánembohem.
00:05:31 Jestli ten divous provede svůj plán, tak tě Terezko potěš pánbůh.
00:05:52 Paste se, ovečky, na trávníčku.
00:05:59 Já tu nemám svou Terezičku.
00:06:06 Kdyby tady byla a mě potěšila,
00:06:11 hrál bych jí vesele za hubičku.
00:06:22 Kdyby tady byla...
00:06:25 Ale není a nepřijde. Kovář ji hlídá, z domu nepustí.
00:06:31 A ty, moje píšťaličko, snad už ani vesele hrát neumíš.
00:06:50 Jako by ovečka zabečela.
00:06:59 A zase jako vlk...
00:07:04 Kde by se tady vzal vlk?
00:07:33 Vlk!
00:07:50 - Kdo jsi?
- Skřítek.
00:07:53 - Skřítek?
- Permoníček.
00:07:57 Chtěl jsem se podívat na svět, ale hora mě potrestala.
00:08:01 My skřítkové to máme zakázáno. Pomoz mi.
00:08:05 Musím se vrátit, než zapadne slunce.
00:08:08 Jakpak vy pod zemí víte, kdy zapadne slunce?
00:08:12 No přece když jsou podzemní prameny spát.
00:08:15 Celý den napájí studánky a potoky, tak musí v noci odpočívat.
00:08:21 No a my skřítkové zase nastupujeme do práce.
00:08:30 Ještě máš čas. Proč se vlastně nesmíte podívat na svět?
00:08:35 Lidé by nás chytili, abychom ji prozradili, kde kopeme zlato.
00:08:40 - Lidé jsou zlí.
- Všichni snad ne.
00:08:43 Ty asi ne, když si se mnou tak pěkně povídáš. Jak ti říkají?
00:08:49 Antonínek. Pasu tu ovečky. Tak se do toho dáme.
00:09:04 Sláva! Sláva!
00:09:12 Ten svět je ale krásný. Hned bych se po něm rozběhl.
00:09:19 HLAS: Nesmíš! Nesmíš...
00:09:34 Kdo to mluví?
00:09:37 HLAS: Já, hora, která střeží řád přírody.
00:09:44 Podle toho řádu jsou skřítkům
00:09:51 určeny hlubiny země.
00:09:57 To už se nikdy nesmím podívat na svět?
00:10:00 Co kdyby Antonínek potřeboval pomoct?
00:10:05 - To bys musel umět čarovat.
- Třeba umím.
00:10:12 HLAS: Dobrá, jednou tě Antonínek smí přivolat.
00:10:22 Ale jen jednou!
00:10:26 Děkuju horo, děkuju Antonínku. A nezapomeň, kdybys mě potřeboval.
00:10:52 Holahou, ovečky, je čas jít domů.
00:11:07 Jsou čerstvé, křupavé...
00:11:12 Sladká jablíčka...
00:11:17 Kupte si hrneček!
00:11:20 Kupte oslíka...
00:11:45 Velevážené publikum, račte zhlédnouti náš um!
00:11:53 Žena, která věští osud, o němž žádný neví dosud.
00:12:08 Jéé, kocour!
00:12:18 Pár tančících liliputánů!
00:12:44 Uvidíte pravou mořskou panu za krejcar v našem stanu!
00:13:02 - Co si račte přát?
- Tady máš dva krejcary a zmiz.
00:13:10 Lidičky poslouchejte! Jsem kovář a potřebuji pomocníka.
00:13:15 Pořádného chlapa, který se nebojí práce. Ale pozor!
00:13:23 Správný kovář musí být silný jako buk.
00:13:28 - Co však hlavně musí mít?
- Dobré srdce!
00:13:31 Dobrý je fuk! Foukne a hned kuje podkovu či plech.
00:13:40 K tomu ale potřebuje plíce jako měch.
00:13:49 To je dobré!
00:13:53 Tak jsem si vymyslel takovou zkoušku.
00:13:56 Kdo mi jedním fukem sfoukne klobouk, toho beru.
00:14:09 No?
00:14:15 Ty běž radši pást husy.
00:14:28 No?
00:14:35 Jdi se učit kuchařem, aby ses vykrmil.
00:14:50 Tomu říkám kovářský fuk!
00:15:00 - Jak se jmenuješ?
- Józa.
00:15:03 Tak já si tě Józo beru za pomocníka.
00:15:08 -Udělám z tebe mistra jako jsem já.
-Jak poroučíte, pane mistr.
00:15:18 Teď zas můžeš lákat lidi třeba na mořskou příšeru!
00:15:26 Velevážené publikum, jen račte zhlédnouti náš um!
00:15:53 Kmotra!
00:15:56 - Honí tě rarach?
- Kdyby rarach. Víte, co se stalo?
00:16:05 Na to si musíme sednout.
00:16:15 Tatík šel na jarmark.
00:16:22 Myslela jsem, že mi přinese nějaké překvapení.
00:16:28 Víte, co mi přinesl, teda vlastně přivedl?
00:16:30 - Tovaryše.
- Vy to víte?
00:16:33 Povídal, že na všechno už nestačí a tak si přivede tovaryše.
00:16:40 Ale kdyby jste ho viděla! Dubový pařez toho namluví víc, než on!
00:16:48 Jí za deset tovaryšů. Já nestačím vařit.
00:16:54 - Třeba i za deset pracuje.
- Tatík si ho chválí.
00:17:08 Tatík ho poslal ho mlýna pro pytlík mouky.
00:17:13 A on donesl dva pytle.
00:17:19 Kdyby ho tatík zapřáhl do vozu, tak by ani nemukl a tahal jako valach.
00:17:26 - Na tvém místě bych se nesmála.
- A proč? Kdyby jste ho viděla...
00:17:34 Jenže pro mě ho tvůj tatík za ženicha nevybral.
00:17:38 Cože?
00:17:41 Už je to tak. Když nemá kovář syna, chce si vyučit zetě.
00:17:51 - Mě se ani nezeptal.
- A kdyby se zeptal?
00:17:59 Já bych Antonínka nevyměnila ani za prince ve zlatém kočáře!
00:18:05 A on mi vybere Józu! Ale já mu řeknu, co si o něm myslím!
00:18:10 Počkej, nech ho, až s tím přijde sám. Třeba něco vymyslíme.
00:18:16 Jako by jste ho neznala. Tatík je strašně umanutý.
00:18:21 - Ale já mám taky svou hlavu!
- Vždyť jsi jeho dcera.
00:18:27 Vyřiď tatínkovi, že potřebuju novou sekyrku. V sobotu se pro ni stavím.
00:18:34 A ty u toho být nemusíš. Posloucháš mě?
00:18:41 - Jo, novou sekyrku. Ta já jdu.
- A co to koření?
00:18:52 Neřekla jsi doma, že si jdeš ke mně pro koření?
00:18:56 Jak to víte?
00:19:00 Děkuju.
00:19:04 Taky jsem bývala mladá.
00:19:20 Tak co?
00:19:25 - Pěkná.
- A víte, kdo ji dělal?
00:19:31 - No přece ty.
- Bejvávalo. Mám pomocníka.
00:19:41 Józo!
00:19:45 Dělal jsi tuhle sekyrku?
00:19:50 Jak jste poručil, pane mistr.
00:20:01 Tak pěkně děkuju. Ještě aby dobře sekala.
00:20:06 Žádná starost. Józa vám naseká dříví na celou zimu.
00:20:11 - Józo, ukaž jak se štípe.
- Jak poroučíte, pane mistr.
00:20:35 - Tak co, kmotra?
- Sílu má.
00:20:42 A co teprve ten fuk! Foukni do ohniště.
00:20:49 Jak poroučíte, pane mistr.
00:21:02 Vždyť on by sfoukl tebe i s kovárnou.
00:21:08 Tak co? Vybral jsem dobře?
00:21:13 Tovaryše možná. Ale ženicha? Nevím.
00:21:17 Jakýpak nevím? Je šikovný, poslouchá a práce se nebojí.
00:21:23 K namlouvání jsou potřeba jiné věci, než pořádný fuk.
00:21:29 Co jsem řekl, za tím stojím. A kovářské slovo je jako ze železa.
00:21:38 A kovářská hlava je beraní hlava. Děkuju za sekyrku.
00:21:47 Všechno jsem slyšela.
00:21:50 Já se Antonínka nikdy nevzdám.
00:21:55 - Uteču a basta!
- A kampak?
00:21:59 Antonínek se mnou půjde třeba na kraj světa.
00:22:06 Svět je jako koule. A žádná koule nemá kraj.
00:22:13 Vy mě nechápete.
00:22:16 Po každé uspěchanosti bývá vždycky ouvej.
00:22:23 - Co mám dělat?
- Nic.
00:22:32 Ty přece nic nevíš. Nebo chceš přiznat, že jsi tajně poslouchala?
00:22:42 - To ne.
- Tatík to myslí dobře.
00:22:47 Ale moc ti nerozumí.
00:22:52 Myslíte, že mě jednou pochopí?
00:22:55 Když s balvanem nepohneš, musíš ho obejít.
00:23:01 Jak jsem řekla, ani muk a žádné hlouposti.
00:23:08 A nebreč do polévky, ať ji nepřesolíš.
00:23:37 Už jsi u mě nějaký čas a vedeš si velmi dobře.
00:23:44 Splašeného koně umíš udržet, podkovy ukoveš také dobře.
00:23:53 Sílu máš za tři, Józo. Jsem s tebou spokojený.
00:24:00 Když vykoveš mistrovský kus, můžeš být jako já. Mistrem.
00:24:13 - Ani se nezeptáš, co máš vykovat?
- To, co poručíte, pane mistr.
00:24:21 Pan farář chce na kostelní věž kohouhvičku.
00:24:27 Měla by být lehká a točila se po větru. Měla by být i pěkná.
00:24:35 Kdo se podívá na korouhvičku, dívá si i na kostel.
00:24:53 - Neudělej mi ostudu.
- Jak poroučíte, pane mistr.
00:25:06 S tebou si člověk popovídá.
00:25:12 Až budeš mistrem, dostaneš Terezku za ženu.
00:25:18 Živnost zůstane v rodině.
00:25:25 Nic mi neřekneš? Nebo snad Terezku nechceš?!
00:25:31 Jak poroučíte, pane mistr.
00:25:33 Všechno jsem slyšela. Já tě nechci, Józo!
00:25:38 - Cože?
- Ne a ne a ne!
00:25:42 Pořád jen opakuje : Co poroučíte, pane mistr!
00:25:44 - Ví, co se sluší a je pracovitý.
- Nechci ho a basta!
00:25:49 A co živnost? Syna nemám a cizímu tě nedám.
00:25:55 Už tady nebudu ani minutu!
00:26:03 Józo, můžeš jít mistrovi vařit oběd. A mistr může jít k neckám!
00:26:10 Terezo, jako otec ti říkám, že nikam nepůjdeš!
00:26:15 A jako dcera vám říkám, že už tady nejsem!
00:26:36 Pořád mi má milá Terezka
00:26:43 slibuje, že bude má.
00:26:50 Ale já vím, že ne, kovář mě vyžene,
00:26:57 on mi Terezku nikdy nedá.
00:27:06 Nedá, ale my se ho nebudeme ptát!
00:27:10 Terezko! Jak to, že nebudeme?
00:27:16 Utekla jsem z domu a ty utečeš se mnou.
00:27:19 - Ale to přece nejde.
- Ty mě nemáš rád?
00:27:26 Jinak bys byl rád, že budeme spolu
00:27:31 Ale kde? Nemám ani světničku.
00:27:38 Proto utečeme do světa. Hodně daleko, aby nás nikdo nenašel.
00:27:44 - A co ovečky?
- Odvedeš je hospodáři.
00:27:50 Stejně tě špatně platí. Spíš ve stáji a boty ti taky nekoupil.
00:27:56 -Boty mi chce koupit po žních.
-Sliby se slibují, blázni se radují
00:28:03 Hlavně, že se máme rádi.
00:28:06 Ovečky se ještě nenapásly. Až je odvedu, bude večer.
00:28:11 Přespíme u kmotry. Třeba nám poradí.
00:28:15 Odejít zprostředka služby není pěkné.
00:28:18 To si mám vzít Józu? Vyber si. Služba nebo já.
00:28:27 -Já se bez tebe ve světě neztratím!
-Terezko!
00:28:35 To je trápení.
00:28:39 A to ještě nevím, co mě ve světě všechno potká.
00:28:48 Co to bylo?
00:28:53 Hora mi dává znamení.
00:29:01 Skřítku!
00:29:06 Copak bys rád, Antonínku?
00:29:10 Jsem nešťastný. Asi mi pukne srdce.
00:29:18 A nemohl bys mu poručit, aby šlo tam nebo tam?
00:29:26 Sám nevím, co by mi bylo vhod.
00:29:30 Chceš-li jít přes vodu, nejdřív hledej brod.
00:29:37 Jsem nešťastný, že mám na sebe vztek.
00:29:41 Tak přestaň vyvádět.
00:29:49 Zkusím ti radu dát, víš, že mi skřítkové umíme čarovat.
00:29:58 Dobře. Aspoň se vypovídám.
00:30:03 Náš kovář má dceru krásnou jak obrázek.
00:30:10 Ale už pro ni našel ženicha.
00:30:13 Kovář totiž nemá syna a chce, aby živnost zůstala v rodině.
00:30:18 - A ona ho chce?
- Ani vidět ho nemůže.
00:30:23 - Máme se s Terezkou rádi.
- Proč ses nevyučil na kováře?
00:30:29 - Protože... nemám pořádný fuk.
- Fuk? Co je to fuk?
00:30:37 Kovář musí od rána do večera foukat do ohně, jinak železo nerozžhaví.
00:30:43 Takhle...
00:30:51 Když budu foukat do ohně, neufouknu na píšťalku večer písničku.
00:30:57 A Terezce se moje hraní na píšťalku moc líbí.
00:31:04 Těžko by se mi bez píšťalky žilo. Ale bez Terezky?
00:31:20 Kdybys byla sedlákova,
00:31:25 učil se orat, sít, pak bych si tě mohl vzít
00:31:51 Kdybys byla mlynářova, učil bych se zrní mlýt
00:31:57 a mohl bych si tě vzít.
00:32:03 Však si ji vezmeš, i když je kovářova.
00:32:08 Když utečeme do světa. Ale mně se odtud nechce.
00:32:13 Svět nech být a půjč mi svou píšťatku.
00:32:18 - Snad nechceš hrát?
- Jen mi ji půjč.
00:32:26 Skřítku!
00:32:30 Cos mi to udělal?
00:32:34 Jedinou radost jsi mi vzal.
00:32:37 Antonínku!
00:32:51 - To není moje píšťalka.
- Ale je. Jen jsem ji vylepšil.
00:32:56 - A co je tohle?
- Hned uvidíš.
00:33:00 Mačkej měch.
00:33:11 PÍSKÁNÍ
00:33:23 - Skřítku, ono to hraje samo.
- No vidíš.
00:33:45 Už nepotřebuju fuk na píšťalku. Už se můžu učit kovářem.
00:33:53 Jenže než se vyučím, bude Terezka Józova nebo mi uteče do světa.
00:33:59 Člověk nemá hlavu, aby ji věšel, ale aby přemýšlel.
00:34:04 Tobě se to mluví. Copak ty víš, jak bolí srdce?
00:34:14 Skřítku?
00:34:18 Skřítku, řekni mi jak jsi to myslel!
00:34:36 Už to mám! Terezko, budeš má!
00:34:41 - Nejsi moc chytrá.
- Józu si nevezmu!
00:34:48 Utíkáš jako splašená koza. Vsadím se, že nemáš ani krejcar.
00:34:57 My se s Antonínkem uživíme.
00:35:00 Už to vidím. Antonínek bude hrát a ty obcházet lidi s kloboukem.
00:35:12 A chudáka tátu bys tu nechala? Vyčítala by sis to.
00:35:24 - Když s ním není řeč.
- Dnes není, zítra třeba bude.
00:35:32 A když ne zítra, tak pozítří.
00:35:40 Jsi mladá, nic ti neuteče.
00:35:45 - Proč Antonínek tak dlouho nejde?
- Třeba si to rozmyslel.
00:35:51 To by mi nikdy neudělal.
00:35:56 Antonínek!
00:36:09 Vyhráli jsme. Vyhráli!
00:36:13 - On se zbláznil.
- Ano, zbláznil, samou radostí.
00:36:19 A já myslela, že utečete do světa.
00:36:22 Do žádného světa, protože svět je teď náš!
00:36:27 Buď mi řekneš co se děje, nebo tě už nechci vidět.
00:36:31 Nic se neděje. Už se stalo. Podívejte.
00:36:52 Nevidíte? Moje píšťalka hraje sama. Nemusím foukat.
00:37:01 - A z toho se tak raduješ?
- Vždyť říkám, že se zbláznil.
00:37:06 Nezbláznil. Když může míšek foukat do píšťalky, měch ufouká ohniště.
00:37:15 Kdopak ti to poradil?
00:37:18 Sám jsem na to přišel. Teda měch mi daroval skřítek.
00:37:25 Zachránil jsem mu život. Ale to je dlouhé povídání.
00:37:31 Taky mi řekl, že nemám věšet hlavu, ale myslet. Tak jsem to vymyslel.
00:37:38 Moc bych se divil, kdyby mě tvůj tatík vyhnal.
00:37:43 Stejně nám to nepomůže. Táta je neústupný.
00:37:49 Já si Józu nevezmu. Stejně musíme do světa.
00:37:54 - A co kdyby do světa šel Józa?
- Ten? Táta mu to neporučí.
00:38:05 Možná bych věděla, jak na to.
00:38:11 Antonínku. Povím vám historku. A ty mi pak povíš o skřítkovi.
00:38:22 Přišel k nám jednou pytlák, že se mu chytlo do pasti tele.
00:38:29 Nikdo neví, odkud přišlo.
00:38:34 Jedno je ale jisté, tele bylo toulavé.
00:38:41 Pytlák si z kůže telete nechal ušít pevné boty, protože chtěl do světa.
00:38:49 Jen si boty obul, tak vyrazil do světa.
00:38:55 A od té doby o něm už nikdo neslyšel.
00:39:00 A proč nám to povídáte?
00:39:03 Protože půlku kůže z toulavého telete mám ještě v komoře.
00:39:10 - Rozumíš tomu?
- Moc ne.
00:39:16 Nevím, jestli se to povede, ale zkusit se musí všechno.
00:39:20 Poslouchejte. Terezka půjde do města k ševci. Ať ušije boty.
00:39:33 Józa si pro ně přijde za týden.
00:39:38 - To tady mám tak dlouho zůstat?
- Ušít boty není jednoduché.
00:39:45 Pak se vrátíš se domů a odprosíš tátu.
00:39:50 Nehádej se s tátou, neodmlouvej a na Józu budeš hodná.
00:39:58 - Ale budou si myslet, že ho chci.
- To nevadí.
00:40:05 Ať táta do týdne chystá svatbu. V den svatby pošli Józu pro boty.
00:40:14 A teď utíkej. My tady s Antonínkem máme práci.
00:40:21 Musíme ušít pořádný měch.
00:40:28 Myslíte, kmotřičko?
00:40:34 - S pánembohem, Antonínku.
- Šťastnou cestu, Terezko.
00:40:39 - Mysli na mě.
- Ve dne, v noci, Terezko.
00:40:49 Baf!
00:40:51 Copak se loučíte navěky?
00:41:19 Žádný neví, co je to mít neposlušnou dceru.
00:41:29 Zasloužila by si výprask a já za ni peru!
00:41:38 Józo, vodu!
00:41:53 Je to smutný živobytí v kovářským domě.
00:42:00 Já jsem táta paličatý, holka je celá po mně.
00:42:09 Tak co je s tou vodou?
00:42:14 Už je tady, tatínku.
00:42:16 - Opaříš mě!
- Ve studené vodě se nepere.
00:42:22 Pusťte mě k tomu, to není práce pro mužskýho.
00:42:32 A co že ses vrátila?
00:42:37 Kmotřička mi domluvila.
00:42:40 Kmotra je moudrá. Rozum by mohla rozdávat.
00:42:51 - No a Józu si vezmeš?
- Jak poroučíte, tatínku.
00:42:59 - Já věděl, že přijdeš k rozumu.
- A živnost aby nepřišla nazmar.
00:43:08 - Kmotra ti moc dobře poradila.
- Ano, tatínku.
00:43:13 Svatba může být hned zítra.
00:43:16 Józa totiž ponese do kostela novou korouhvičku. Můžeme to spojit.
00:43:25 - To nejde tak honem.
- Jaképak odklady?
00:43:34 Kmotra říkala, že ženich musí mít na svatbě dárek od nevěsty.
00:43:38 Tak jsem dala ušít boty.
00:43:41 A ty budou za týden.
00:43:43 - Boty budou drahé.
- Je to dar od kmotřičky.
00:43:51 Svatá Terezičko, odpusť mi tu lež.
00:43:55 - To se mi nelíbí.
- Tatínku, co víte o světě?
00:44:14 Sama kmotřička mi to poradila.
00:44:20 Odedneška za týden, ale ani o fous později.
00:44:34 Svatá Terezičko, jestli to vyjde, zapálím ti největší svíčku.
00:44:45 I ty, svatý Antoníčku, se za nás přimluv.
00:45:00 Jedna dírka, druhá a nanovo, a dílo je hotovo.
00:45:12 Za Terezku a za skřítka, za vás, kmotra,
00:45:16 jen to nech, poslední steh, ještě uzlík,
00:45:18 a kovářský máme měch.
00:45:25 - To si nech pro Terezku.
- Copak asi dělá? Myslí na mě?
00:45:32 - Zítra máš svatbu.
- Aby už bylo po ní.
00:45:38 - Co když se to nepovede?
- Jdi dnes brzy spát.
00:45:57 - Antonínku!
- Stalo se něco?
00:46:00 - A mělo by?
- Že jsi tak přiběhla.
00:46:02 - Nesu ti koláče. Zasloužíš si je?
- Zasloužím.
00:46:11 Od rána do večera šiju, div mi ruce neupadnou. Pak mysím jen na tebe.
00:46:16 - Vzdychá, že by rozplakal mrtvého.
- Taky je mi smutno.
00:46:22 Vemte si, kmotřičko.
00:46:31 Povedly se ti.
00:46:34 Mám strach.
00:46:38 - A snad se rána nedožiju.
- Ani já.
00:46:51 Já už nemůžu.
00:46:59 Na.
00:47:03 Vem to a schovej se. Zavolám tě.
00:47:22 Tak vás kmotra pěkně vítám.
00:47:26 Pozdrav pánbůh!
00:47:30 Moc vám děkuju, že jste holce napravila hlavu.
00:47:34 Dělala jsem, co jsem mohla.
00:47:39 Nevěděl jsem, že máte tolik peněz.
00:47:46 Ty boty musely být drahé.
00:47:53 Kde jsou mladí?
00:48:00 Józa šel pro boty a Terezka se od rána strojí.
00:48:12 - Vítám vás, kmotřičko.
- Popovídejte si.
00:48:20 - Kde je Antonínek?
- Neboj se, přijde čas.
00:48:26 Sluší ti to.
00:48:31 Myslíte, že Józa je už v toulavých botách za horama?
00:48:47 Mistr švec mi ušil boty, nad ty boty není,
00:48:53 radši budu vandrovati, kdo chce, ať se žení.
00:49:06 Mistr švec mi ušil boty, nad ty boty není,
00:49:12 radši budu vandrovati, kdo chce, ať se žení.
00:49:17 Kmotřičko, povedlo se!
00:49:26 To je dost! Ještě abys zmeškal vlastní svatbu!
00:49:35 Pane mistr, děkuju vám za vyučení, ale já se ženit nebudu.
00:49:40 Cože?
00:49:43 Chci jít do světa, abych něco viděl.
00:49:58 Budu chodit křížem krážem, než ty boty prošlapu.
00:50:04 - Zdrávi tady ostávejte.
- Slyšeli jste otrapu?
00:50:18 Mistr švec mi ušil boty, nad ty boty není,
00:50:24 radši budu vandrovati, kdo chce, ať se žení.
00:50:32 Koláče jsou napečený, kmotra!
00:50:38 Když jsou napečený, musí se sníst.
00:50:40 Když jeden ženich utekl, musíme vzít zavděk druhým.
00:51:04 - Antonínku!
- Terezičko moje zlatá!
00:51:09 Tady něco nehraje.
00:51:13 Jakto že šel Józa do světa, když jsem mu to nedovolil?
00:51:18 Protože mu švec ušil boty z toulavého telete.
00:51:24 A jakto, že máte jiného ženicha?
00:51:33 - Terezka si ho vybrala.
- Beze mě?
00:51:40 Ovčákovi svou dceru nedám!
00:51:44 Ovčák a ještě k tomu muzikant. Vždyť má fuk jen na píšťalku.
00:52:04 Co je to za komedii?
00:52:07 To není komedie.
00:52:08 - On se zbláznil.
- Kdepak.
00:52:20 Můžu být kovářem, i když vám jedním fukem neshodím klobouk.
00:52:25 Pojďte se podívat. Vsadím se, že mě vezmete za učedníka.
00:52:46 Pomůžu ti.
00:52:59 Povedlo se!
00:53:36 Jak se vám kove s mým vynálezem?
00:53:43 Vezmete mě za učedníka?
00:53:54 Za tovaryše. A hned!
00:53:58 Ale nejdřív za zetě.
00:54:10 Tak jo, stejně bych s ní nevydržel. Je celá po mně.
00:54:15 - Tatínku!
- Ale no...
00:54:22 Požehnej vám pánbůh, děti a buďte šťastni až do smrti.
00:54:43 Na stráni, pod strání kvete kopretina,
00:54:49 že je má Terezka pěknější než jiná.
00:54:55 Nad jezem, pod jezem, se voděnka točí,
00:55:00 že má můj Antonínek upřímný oči.
00:55:14 A to je pěkný. O nás se zpívat nebude?
00:55:29 Kovář kuje, pod vousy si pobrukuje.
00:55:33 Železíčko, železo, proč se vdáváš, Terezo?
00:55:38 Protože mám Antonínka nadevšechno ráda!
00:55:46 Naše kmotra, ta je nadevšechny mudrce,
00:55:51 jazyk má jako břitva, ale všechno od srdce.
00:56:13 Nad strání, pod strání, kvete modrý zvonec,
00:56:17 a naší pohádce - cililink - je konec.
00:56:21 Nad strání, pod strání, kvete modrý zvonec,
00:56:25 a naší pohádce - cililink - je konec.
Výpravná pohádka o tvrdé kovářské hlavě a lásce kovářské dcerky k pasáčkovi oveček, která vychází ze sbírky Boženy Šimkové o vzniku řemesel (naše pohádka osvětuje vznik kovářského měchu). Pohádka byla natočená v brněnském studiu České televize pod režijním vedením Vlasty Janečkové, která do hlavních rolí obsadila muzikálovou hvězdu Romana Vojtka (pasáček oveček Antonínek) a Annu Veselou (kovářova dcerka Terezka). Starý kovář chce svou dílnu, a s ní i svou dcerku Terezku, předat pouze statnému tovaryšovi, který umí rozfoukat oheň. Jeho učedník Józa je sice silák a halama, ale moc důvtipu nepobral. A kovářova dcerka Terezka má spíše oči pro sympatického pasáčka oveček Antonínka. Tvrdohlavý kovář však nechce o něm ani slyšet a pomalu chystá svatbu Terezky a Józy. Aby Antonínek Terezku získal a oblomil mistra kováře, využije svých schopností muzikanta a s pomocí kouzelného skřítka vymyslí právě kovářský měch. |