00:00:34 Děkuju. Dobrý večer. Dobrý večer.
00:00:36 Přátelé, já jsem si nedávno dělal takovej vlastní, soukromej průzkum,
00:00:42 potřeboval jsem si kvůli něčemu ověřit a zjistit,
00:00:46 jak si v povědomí naší veřejnosti stojí
00:00:50 tak významná umělecká disciplína, jako je balet.
00:00:54 K něčemu jsem to potřeboval vědět.
00:00:56 Ale jen tak namátkou zavolal jsem asi pěti svejm známejm, kamarádům
00:00:59 a každýmu z nich jsem položil stejnou otázku:
00:01:02 Kdy naposledy viděli balet?
00:01:05 3 ho neviděli nikdy.
00:01:08 Jeden mi řek, že ho naposled viděl ve filmu Pearl Harbor,
00:01:14 jenomže on mně v telefonu blbě rozuměl.
00:01:15 Já říkal balet, on rozuměl nálet.
00:01:20 A jeden, to bylo docela nadějný, říkal, že ho viděl před tejdnem,
00:01:27 že se mu to líbilo, přesto, že remizovali s Barcelonou 1:1.
00:01:33 Protože nevím, jestli všichni víte, že španělský mužstvo Real Madrid,
00:01:36 že se jim taky říká Bílej balet.
00:01:39 A to mě utvrdilo v takovým názoru, že povědomí naší veřejnosti
00:01:44 kulturní povědomí, je třeba neustále posilovat a kultivovat.
00:01:48 Přátelé, naším dnešním 1. hostem
00:01:50 je legenda českého baletu a tance vůbec, Vlastimil Harapes!
00:02:11 Já musím začít tak, protože možná bych pak na to zapomněl,
00:02:15 byla by to škoda, vy těch ocenění,
00:02:18 vy jste posbíral za svoji kariéru hodně, teď máte nějakou čerstvou,
00:02:24 že jste byl, co jste byl?
00:02:25 -Uveden do Síně slávy! Že jo?
-Ano. Národního divadla.
00:02:29 A za co jste byl uveden?
00:02:34 Já myslím, jestli za ruku?
00:02:37 Rozumíte? Když vás uvedli, tak vás tam vedli!
00:02:39 -To bylo fiktivní jenom?
-Ano, ano.
00:02:41 V přeneseném slova smyslu.
00:02:45 Je tam na tom diplomu takový zdůvodnění.
00:02:50 Za co dostáváte.
00:02:52 Jako, že si mě lidé oblíbili
00:02:55 a že jsem se stal takovým synonymem pro slovo balet.
00:03:02 Jestli někoho lidé znají, tak znají Harapese.
00:03:06 To je pravda, to je pravda. To jste dostal zaslouženě.
00:03:09 Protože Jak velrybě vytrhnout stoličku,
00:03:11 to vidělo každý dítě.
00:03:14 -Ale tam moc netancujete.
-Ale tam tancuju právě.
00:03:17 -Ale málo.
-Tak akorát, si myslím.
00:03:21 -A Spartakus je Spartakus.
-No jasně.
00:03:23 U tý Stoličky to chtělo víc možná. Tam vás ořízli.
00:03:27 -Ale ono to nebylo o tom.
-Co?
00:03:30 Já vím, že to nebylo vo tom!
00:03:31 Ale zase jste připomněl, že jste opravdu všestrannej.
00:03:36 -Teď už asi netancujete. Že ne?
-Tak to teda ne, opravdu!
00:03:41 I když tady zrovna na tomhle jevišti
00:03:43 Čochtana v Divotvorným hrnci (zpívá)
00:03:50 -Já znám Čochtana.
-Tančím jako Fred Astair.
00:03:55 To jsem si nevšim. Tady jste vyloženě za muzikálovýho.
00:04:01 -Já přidám.
-Ne, to jsem si nevšim.
00:04:02 Já jsem si sám ještě říkal,
00:04:04 jestlipak ten Vlastík vyšperkuje tu normálně činoherní roli?
00:04:08 A vy jste se vyloženě přišoural. Možná jste byl nějakej marod!
00:04:13 Já čekal tak minipiruetku nějakou,
00:04:16 abyste připomněl lidem svoji kariéru, ne.
00:04:19 Ne, pan režisér Menzel to nevyžadoval.
00:04:24 Nevyžadoval, abyste...
00:04:25 Taková invence nebyla tam jaksi vítaná.
00:04:28 -Moh jste si to přidat.
-Nemoh.
00:04:30 -Legenda.
-Nemoh, nemoh.
00:04:33 Já jsem disciplinovaný.
00:04:35 Ze židle, že byste sem skočil z toho zákulisí.
00:04:38 Trošku udělal Spartakus a šlo by se dál.
00:04:41 Tohle jeviště, já si myslím, že bych ho přeskočil.
00:04:44 -Tenkrát.
-Tenkrát.
00:04:57 Vy jste připomněl, vy jste zdaleka nebyl jen tanečník.
00:05:02 I film si vás našel. Hrál jste hlavní role.
00:05:07 To mi řekněte jednu takovou věc. Oni si vás vybrali,
00:05:11 vy jste byl ve svý době tady krasavec č. 1.
00:05:14 Fešák, fešák. Říkala maminka, fešák.
00:05:18 Ale krasavec! Ten první film, to bylo s Martou Vančurovou.
00:05:24 -Den pro mou lásku.
-Tam jako tanečník.
00:05:27 A byl jste jako činoherec. Ale víte co mě zaujalo?
00:05:29 Že vás nenechali mluvit. Přitom máte hlas, to je medovina.
00:05:34 -Že?
-Vás dabovali i v tý Stoličce!
00:05:38 -Já už váš hlas znal.
-To dělal Jiří Klem.
00:05:40 -Co?
-Jiří Klem to byl.
00:05:41 -Pokaždý někdo jinej!
-Víte proč?
00:05:43 Tam chtěli, aby byl hlas, já jsem tam musel být starší.
00:05:47 Našedili mě trochu, dali mi brýle, takový velký,
00:05:51 aby byly vidět, ne jako tyhle, skoro nejsou vidět.
00:05:55 A ten hlas, aby byl mužnej, hlubokej, takovej bas.
00:06:01 Takže ten Jiří Klem namluvil toho Jindřicha nesympatického.
00:06:06 Jak tam ten Vašek říká, on není družnej a nemá rád psy.
00:06:10 A já jsem úplnej opak!
00:06:14 A takhle paní režisérka Poledňáková mě zničila.
00:06:17 Ty děti mě nenáviděly.
00:06:22 V každým filmu skoro vás přemluvil někdo.
00:06:25 František Němec, v tom Den pro mou lásku.
00:06:27 Nenes jste to jako ústrk takovej? Dyť vy mluvíte krásně!
00:06:33 Ne. Já jsem zajedno se potom teprve učil mluvit,
00:06:37 protože asi ta výslovnost nebyla, ta dikce, taková jak by měla být,
00:06:42 tak jsem požádal paní Libušku Havelkovou,
00:06:46 která vyučovala jevištní řeč na DAMU,
00:06:50 na Divadelní akademii múzických umění.
00:06:53 Zavolal jsem jí, to byla taková docela hezká příhoda.
00:06:58 Já jsem byl totiž po úraze,
00:07:00 takže jsem kulhal, no, skoro jako teď.
00:07:04 Mě bolí kyčle, víte. Ale to je o něčem jiným.
00:07:07 Tak jsem jí volal, jestli by mi dala pár hodin.
00:07:10 -Dlouho vás to bolí?
-3 měsíce.
00:07:14 -Abyste něco nezanedbal!
-Já chodím k prof. Kolářovi.
00:07:17 -Jo?
-No jo.
00:07:19 Já taky.
00:07:21 -Jsme v nejlepších rukou.
-Že jsme se tam nepotkali.
00:07:24 -Já se zádama. Vy s kyčlí?
-No.
00:07:27 A Yvonna Přenosilová taky s kyčlí, nebo ze zádama vlastně,
00:07:31 Veronika Žilková s kyčlí. Tak je nás tam víc už.
00:07:36 -To jsme ale odbočili, že jo?
-To jsme odbočili.
00:07:39 Už nevím, proč jste to říkal.
00:07:41 Protože jsem byl zrovna indisponován.
00:07:43 Jo tenkrát!
00:07:45 A poprosil jsem tu paní Havelkovou,
00:07:47 aby mně dala pár lekcí té jevištní mluvy atd.
00:07:53 Že teda jsem kulhavej a že teda chci hrát,
00:07:56 protože Honza Kačer mě vyzval, abych nastudoval Ariela v Bouři.
00:08:02 Shakespeara rovnou.
00:08:04 Že mě viděl ve Faunově odpoledni, že tam budu mít podobnej kostým.
00:08:07 Skoro nic na sobě, že to chce,
00:08:10 aby ten Ariel, vzdušný duch, byl teda fešák.
00:08:14 V tom trikotu baletním?
00:08:16 Ne, to ne, ale takovou jen roušku tady a křídla. Křídla.
00:08:21 A paní Havelková byla taková zaražená a já jsem říkal,
00:08:24 to asi není nejlepší nápad, viďte?
00:08:27 Ono už je asi pozdě. Mně už 30 bylo. Začínat teďko?
00:08:32 Ona říkala, ne, to je výborný.
00:08:33 Výborný nápad, protože my takového herce nemáme.
00:08:38 A já jsem jí říkal, co myslíte? Tak kulhavýho, tak raněnýho?
00:08:41 -Ona říkala, ne, tak ztepilého.
-Ztepilého!
00:08:52 A ještě vám řeknu, to byl úplnej opak.
00:08:54 Jsme točili Operaci mé dcery, film, s Janou Šulcovou.
00:08:59 Ivo Novák režisér. A byla poslední scéna.
00:09:03 Vbíhám do záběru, kdy tu dceru moji,
00:09:07 Kláru Pollertovou, vezou už na operační sál,
00:09:10 že našli tu ledvinu, toho dárce.
00:09:14 A vtom ten, jak jsem tam vběhnul do toho záběru,
00:09:17 tak pan režisér zařval, stop!
00:09:19 Říkám, co jako, pane režisére? Já jsem ještě nestačil zahrát nic.
00:09:24 On říkal, Vlastimile, zase jste byl ztepilý!
00:09:31 Si z vás dělali srandu.
00:09:38 Zřejmě jsem tam vběhnul jako princ z Labutího jezera.
00:09:42 Zrovna takovej zhrzenej otec, tak se to moc asi nehodilo.
00:09:45 Kdy vy jste vůbec pověsil cvičky na hřebík?
00:09:49 Já jsem tančil dost dlouho, musím říct,
00:09:52 ještě v 42 jsem dělal Odyssea v Laterně magice.
00:09:56 Na to snad je nějaká vyhláška, že tanečník musí skončit.
00:09:59 Ne, ne, vyhláška není.
00:10:02 Ty lidi třeba ještě tancujou dobře, ale už se na to nedá koukat.
00:10:08 Já myslel, že je povinnost jít do důchodu v baletu v 35.
00:10:12 Možnost. Ne, u nás máte jít do důchodu, do invalidního,
00:10:15 musíte si zažádat.
00:10:17 Já nemyslel do invalidního. Já myslel do baletního!
00:10:19 To snad je jinej!
00:10:20 Ten je automaticky invalidní? Baletní důchod?
00:10:23 Přesně tak. Byl za výsluhu let, který se změnil na invalidní.
00:10:28 -Ano. A vy jste až do 42 tancoval.
-Jsem tancoval.
00:10:31 No protože jste tam byl šéf. Tak jste se nevyhodil.
00:10:33 Ne, ne. Je pravda,
00:10:37 že jsem pak nastoupil jako šéf baletu v Laterně magice,
00:10:41 protože jem tam dělal právě toho Odyssea.
00:10:43 A v tom Národním už mě to nebavilo, takže jsem přestoupil.
00:10:47 Ale to byla součást Národního divadla.
00:10:49 Takže já v tom Národním divadle jsem strávil vlastně,
00:10:53 jediné moje angažmá, 42 let.
00:10:56 V Národním! To jste tam přišel v kolika, v 15?
00:10:59 Největší jeviště a pak jsem skončil tady.
00:11:03 A ani vás nenechají skočit na jeviště.
00:11:07 V kolika jste tam teda nastoupil? Já takhle ty počty rychle neumím.
00:11:10 -V 16?
-Ne, ne, kdepak.
00:11:13 Já jsem studoval konzervatoř, jsem začal tančit ve 14 letech.
00:11:17 -Ve 14? A hned v Národním?
-Né. Jsem šel na konzervatoř ve 14.
00:11:22 Po konzervatoři.
00:11:23 Po konzervatoři jsem natáčel ještě Markétu Lazarovou, ještě rok,
00:11:29 takže jsem nastoupil až v 66. roce, což mně bylo 20 let.
00:11:34 Ve 20! A kolik jste říkal, že jste tam byl?
00:11:36 -42 let.
-Ve 20 a 42 let.
00:11:40 (potlesk obecenstva)
00:11:48 To jsem netančil, samozřejmě.
00:11:51 Jsem tančil, byl jsem jako sólista baletu,
00:11:54 pak jsem byl jako šéf baletu 12 let.
00:11:56 A zbytek jste jen úřadoval.
00:11:59 Jen vy, co jste tleskali, abyste věděli, že...
00:12:02 Šéf baletu je taky režisér, musí dávat na všechno pozor,
00:12:05 to není pravda!
00:12:07 Takže tak a pak jsem byl jako baletní mistr 6 let ještě.
00:12:10 A baletní mistr, to je něco jinýho, než choreograf.
00:12:13 -Že jo?
-To je něco jiného.
00:12:14 To je vlastně asistent toho choreografa.
00:12:17 To je pedagog, který se stará vlastně o výuku,
00:12:22 o tréninky a všecko.
00:12:24 -A taky koho vzít a koho vyhodit.
-No, může radit. Může.
00:12:29 -Může poradit.
-Pravomoc, ne? Jste neměl?
00:12:31 -To má šéf.
-To má šéf? A vy mu říkáte jenom.
00:12:35 -Tuhle vyhoďte, ta už kulhá.
-Tak třeba, oni říkají:
00:12:41 Ne, ona se snaží, víte? Když jsem byl šéfem.
00:12:44 -Tak odboráři říkali, ona se snaží.
-ROH to vzalo do ruky, jo?
00:12:49 A já jsem říkal,
00:12:50 a to máme v Národním divadle napsat do programu:
00:12:53 Nedá se na to koukat, ale ona se snaží?
00:13:04 Tak to i ti odboráři uznali, že mám pravdu.
00:13:08 Já nevím, jestli všichni diváci si to vybavěj, ale já proto,
00:13:11 že celkem mám pozorovací talent, tak jsem vás zaregistroval,
00:13:15 říkám, že jste filmoval, ale vy jste už hrál,
00:13:20 v dneska slavným filmovým muzikálu, Starci na chmelu.
00:13:24 Ale tam jste dělal jen takový křovíčko,že jo?
00:13:27 -Vatu.
-Vatu. Ale jste k poznání!
00:13:31 Jsem v 1. řadě. Jako vata v 1. řadě.
00:13:35 Bossa nova, bossa nova, bossa nova.
00:13:41 A vy jste neaspiroval na nějakou, jako třeba ten záporák, co tam je,
00:13:46 co chce tomu Pucholtovi odloudit tu holku, to jste moh klidně hrát!
00:13:50 -To vám nedali.
-Já jsem vypadal hodně mladě.
00:13:54 Já jsem byl takový ucho v těch 17 letech.
00:13:57 Ale hned na to mě pozvali ke kamerovým zkouškám
00:14:02 na Markétu Lazarovou a hned jsem dostal roli.
00:14:06 Tak tam jste netancoval, v Markétě, ale tady jste si zatancoval.
00:14:10 Kolik, že vám bylo? 17, na těch Starcích?
00:14:12 Ale to muselo bejt hezký filmování, takováhle parta.
00:14:14 -Skvělý, skvělý.
-Markýrovali jstem že trháte.
00:14:16 Celej ročník. My jsme tam byli, vlastně i ti moji spolužáci,
00:14:20 což Ivana Pavlová třeba, která hrála tu hlavní, Hanku,
00:14:24 tak to byla moje spolužačka.
00:14:27 A to jste strávili celý léto takhle někde?
00:14:30 Já jsem na tý brigádě nebyl. Já jsem jen tancoval.
00:14:34 Na tom chmelu ne jako. To ne.
00:14:37 -Ani jednu šištičku jste si...
-Ani jednu šištičku.
00:14:41 To by mně zase nedalo, kdybych...
00:14:44 Zřejmě jsem nebyl typ na ty šišky. Nevzali mě.
00:14:49 -A kdo to tam trhal teda?
-Takoví brigádníci.
00:14:52 Zas takový dělnický typy, jako že...
00:14:55 Jo, to vy nejste!
00:14:59 Pan ztepilý!
00:15:08 Nezapomeňte, že já už jsem stařeček, 70 let.
00:15:13 -Co, že jste? Stařeček?
-Stařeček, no.
00:15:15 Vy o sobě říkáte, že jste stařeček?
00:15:18 A to jste o rok mladší, než já? Já jsem ztepilý, Vlastíku!
00:15:26 To je pravda.
00:15:29 Komu čest, tomu čest. To je pravda.
00:15:32 Ale já mám pocit, že se nenudíte.
00:15:35 Hrajete tady v Semaforu, dokonce, pozor, to nemůžeme pominout,
00:15:40 taky jste měl nakročeno do tý politiky, že jo?
00:15:43 -No.
-Na čem to zmrzlo?
00:15:47 -No tak, na hlasech.
-Cože?
00:15:50 Na hlasech. Neměl jsem tolik hlasů,
00:15:53 jako pan ředitel gymnázia na Praze 6.
00:15:58 A já tady jsem vlastně jako, já jsem říkal, víte,
00:16:01 já tady hraju v Semaforu ve 2 hrách,
00:16:03 tak já se cejtím jako doma.
00:16:06 -Na Praze 6.
-Na Praze 6.
00:16:08 Já jsem v Národním divadle,
00:16:09 když jsem byl tolik let, jak jsem říkal,
00:16:11 tak jsem se taky cejtil, že tam bydlím, v tom divadle.
00:16:14 Protože jsem byl víc v divadle, než doma, dokud jsem byl teda...
00:16:18 Čili kvůli 2 hrám jste kandidoval na Praze 6.
00:16:24 No tak ne, oni mě přemluvili,
00:16:26 přemluvil mě Martin Stropnický a Veronika Žilková,
00:16:30 že bych to moh zkusit.
00:16:32 Tak jste to zkusil poprvé?
00:16:34 Ale teda, já nevím, jestli to víte.
00:16:35 Ale já jsem musel zaplatit 70000 třeba.
00:16:39 -Komu a za co?
-Za tu kandidaturu.
00:16:42 70000 a oni ještě platili,
00:16:44 já nevím, 200000, tu kampaň, ty reklamy.
00:16:51 Třeba ten pan Růžička,
00:16:53 ten pan ředitel gymnázia byl na každým sloupu.
00:16:57 To muselo stát strašně peněz. Za ním stály 3 strany.
00:17:02 KDU, TOPka a ještě jedna. Starostové.
00:17:07 Budete to ještě někdy zkoušet? Nebo jste tak znechucenej?
00:17:10 -Že to byl váš pokus takovej.
-Ne, já jsem fatalista, víte?
00:17:14 Já si myslím, že to takhle mělo být,
00:17:17 říkám si, Harapes, jseš hrdina, teda, Harapesi, jseš hrdina,
00:17:22 že ses vůbec do toho pustil.
00:17:24 A sám sebe si vážím toho, že jsem se zúčastnil,
00:17:28 ale stačilo to, už ne.
00:17:30 -Už do toho nepůjdete.
-Už ne.
00:17:32 Jestli nejste trošku uraženej. Jste furt zvyklej vyhrávat všecko.
00:17:35 Ne, já jsem fatalista, fakt.
00:17:36 Já to beru tak, že to takhle mělo bejt, že to tak bylo
00:17:40 a je to tak správně!
00:17:41 Měl jste v úmyslu něco? Senátor jste chtěl bejt, že jo?
00:17:43 -Chtěl jsem bejt senátor.
-Co jste chtěl změnit?
00:17:45 Asi na Praze 6 něco.
00:17:46 Na Praze 6, oni právě se mě ptali, já jsem říkal,
00:17:49 ale to musí zastupitelstvo Prahy 6.
00:17:51 Já v tom senátu nemůžu tady řešit obchvat a parkování
00:17:57 a takový to, co se mě ptali.
00:17:59 Např., že bych udělal to,
00:18:02 když jsme tady s tou profesí taneční, baletní, pohybovou,
00:18:08 že tady sebrali ty důchody, víte?
00:18:10 Jak jsem o tom mluvil. Žádnej důchod nikdo nemá.
00:18:13 Ty, co měli odpracovaný do 94. roku, tak pobírají důchod,
00:18:18 jako já třeba, ale kdo to neměl odpracovaný, tak od té doby už nic.
00:18:24 A na Slovensku to bylo taky a už to vrátili.
00:18:26 Takže já bych se první zasadil o to,
00:18:29 aby těm tanečníkům vrátili ten důchod.
00:18:32 Protože jim to patří, protože se zničej.
00:18:34 -A oni vás nezvolili.
-Nezvolili.
00:18:36 Tak budou mít starou belu.
00:18:44 Mimochodem, já musím říct, já jsem tady velebil váš hlas
00:18:48 a divil jsme se, že vás vůbec někdo daboval.
00:18:51 Ale představte si, taková náhodička!
00:18:53 My jsme se s Vlastíkem nedávno potkali v dabingu.
00:18:56 Představte si to.
00:18:57 -Šel dabovat něco.
-A oba poprvé!
00:18:59 A já poprvé v životě a naposled, musím říct!
00:19:01 A já taky poprvé! Tak já už jsem daboval sebe.
00:19:06 -Že jsem přemlouval...
-To je něco jinýho.
00:19:09 Ale někoho jinýho.
00:19:11 Oba dva jsme dělali papuánské náčelníky.
00:19:21 -Ani nevím, co to bylo za film.
-To taky nevím.
00:19:24 Vím, že to dělala Bára Šlapetová, že nás vyzvala,
00:19:27 jak jsme pak si zjistili, ale zřejmě to je právě,
00:19:30 že máme tak libozvučné hlasy, jako papuánští náčelníci.
00:19:36 Možná i ta vnějšková podoba.
00:19:38 Já, když jsem toho debila viděl na tom monitoru,
00:19:40 tak jsem si říkal, to musela dlouho přemejšlet,
00:19:45 jakej hlas tomu vrazit!
00:19:48 V životě jsem nic nedaboval, už ani nebudu.
00:19:51 No a odmítněte to tý Báře.
00:19:53 Měli ty nástavce takový tady na tom.
00:19:57 Ale na to vy jste z Národního zvyklej. Ne?
00:20:05 Naopak! Naopak! Tam se všechno skrejvá, zmačkne!
00:20:11 Ale tak, počkejte, zmačkne, Vlastíku!
00:20:14 Já bych na to nenajížděl sám od sebe, ale heleďte se,
00:20:18 v těch trikotech!
00:20:19 Že jsem to říkal!
00:20:21 Já bych si připadal jako nahej v tom trikotu.
00:20:24 -Já jsem si taky tak připadal.
-Připadal jste si?
00:20:26 Ono to ze 4. řady už vypadá, že jste nahej.
00:20:30 Jste vyfutrovanej náležitě, bůh ví, co se tam cpalo, že jo?
00:20:35 Já teda nic.
00:20:38 Říkalo se, že králičí pacička. Se říkalo.
00:20:42 Ne vy! Jako...
00:20:49 Myslím jiný.
00:20:50 Co já jsem slyšel, že to vůbec nebylo u baletu,
00:20:52 že to byl Eduard Kohout, kterej si tam dával pacičku.
00:20:57 Co já jsem slyšel v divadle.
00:20:59 A on někdy hrál v trikotu, nebo co?
00:21:01 -No jistě! Hamleta!
-Jo, Hamleta vlastně!
00:21:05 -To je v pološeru.
-Jo, v pološeru. No.
00:21:11 Ale znáte to. V Národním opravdu se prej stalo,
00:21:13 já jsem tam u toho nebyl.
00:21:15 Že prej hráli Hamleta, František Němec.
00:21:20 A zájezd jeden přijel pozdě.
00:21:23 A tam zázkaz samozřejmě, uvaděčkám, do přízemí nikdo nesmí.
00:21:28 Kdo přijde pozdě, musí na galerii a počkat do pauzy
00:21:30 a potom si může sednout na to místo.
00:21:33 A tyhlety, tam byla celá řada volná,
00:21:36 v tom Smetanově divadle tenkrát
00:21:39 a ona říkala, dobře, ale jděte potichounku, prosím vás,
00:21:43 teď to začlo, teď to začlo.
00:21:45 Ono to začíná na takovejch hradbách
00:21:47 a takhle oni nastupovali, zády k tomu hledišti,
00:21:49 pomalu, jako myšky a najednou se ozvalo:
00:21:53 -Kdo jste a odkud přicházíte?
-Z jeviště.
00:21:58 Z jeviště, ta stráž tam přicházela.
00:22:03 A ta paní jedna se otočila a říká: Prosím, my jsme z JZD Rudá záře.
00:22:09 A nám nejel autobus.
00:22:18 Zajdete ještě, chodíte? Máte kontakt?
00:22:20 Jako divák chodíte na balet?
00:22:22 Mě by zajímalo, jestli se to mění do nějakýho moderního tance.
00:22:25 Nebo choděj mladý na tu klasiku třeba?
00:22:28 -Choděj furt? Rozuměj tomu?
-Ano, choděj. Choděj.
00:22:32 Viděl jsem teď několik verzí Louskáčka, teď před Vánocema.
00:22:37 -A mládež v hledišti?
-Mládež v hledišti.
00:22:39 Protože tady je několik konzervatoří v Praze,
00:22:42 takže jsou nadšení celí, aby viděli, co se děje.
00:22:46 Právě třeba to bylo
00:22:49 takové představení tradiční v Hybernii a třeba takové moderní,
00:22:55 nevím, kdo jste to viděli třeba v Národním divadle,
00:22:57 zase takový Louskáček a Myšák Plyšák se to jmenuje.
00:23:03 A mně se to teda moc líbilo.
00:23:05 Úplně jiná verze, choreograf Petr Zuska, ale skvělý.
00:23:09 Já nevím, jak ono to v tom oboru, jako je balet a tancování, chodí,
00:23:14 ale někdy jako, když si odmyslíme kyčel,
00:23:17 někdy vás nenapadne, že třeba byste ještě...
00:23:20 Víte co? Ta vůně těch šminek. Zahrát si v něčem!
00:23:23 Třeba jen projít, neříkám po špičkách.
00:23:27 Ale tak jako, projít,zamávat, nemáte tyhle cuky?
00:23:30 Si ještě štrejchnout něco? Kromě tady.
00:23:33 Tady hrajete, samozřejmě!
00:23:34 Ale to je činoherní, to je věc jiná.
00:23:36 Právě, když o tom mluvíte, mě strašně bavilo na tom tancování,
00:23:41 to obcování s hudbou
00:23:44 a vlastně se snažit zviditelnit tu hudbu.
00:23:47 Já si myslím, že to je hlavní úkol a smysl toho tance.
00:23:51 Nejen, že posloucháte hudbu, ale vidíte ji!
00:23:55 Jo? Co třeba Jiří Kilián udělal nádherně Sinfoniettu Janáčka,
00:24:01 nebo staré role, jako je Ivanov a Petipa.
00:24:06 To jsou geniální věci,
00:24:07 který jsou starý přes 100 let nebo více
00:24:11 a prostě se uplatní dodneška.
00:24:16 A teď právě já jsem to vyměnil za to obcování se slovy
00:24:21 a ono je to úplně stejný.
00:24:22 Takhle, jak vy sedíte tady, tak my hrajeme tady, ten pan Suchý,
00:24:26 Jitka Molavcová, Jiří Štědroň, další,
00:24:29 to je tak ohromný, že v tom kontaktu,
00:24:33 já jsem tam viděl akorát pár v orchestru
00:24:36 a dál jsem už nikoho neviděl.
00:24:37 V tom Národním divadle. A tady vás vidím!
00:24:40 -A obcujete s nima.
-Tak se smějou.
00:24:48 Takže tu radost z toho divadla si užíváte.
00:24:51 To si užívám.
00:24:52 Vlastimil Harapes!
00:25:03 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je sportovkyně,
00:25:08 je to lyžařka, pro vaši orientaci, lyžařů je hodně, těch oborů.
00:25:14 Toto je běžkyně na lyžích, česká běžkyně.
00:25:18 I když to "česká" je svým způsobem sporné, jak se možná dovíme.
00:25:23 Kateřina Smutná!
00:25:34 Já jsem říkal, že je sporný to "česká".
00:25:36 Vy víte, proč já to říkám.
00:25:38 Ale možná mnoho lidí to neví. Jednou větou řeknu.
00:25:42 Že Kateřina Smutná je česká lyžařka,
00:25:45 která se ovšem před nějakou dobou,
00:25:48 nevím z jakýho důvodu, rozhodla, že prostě odjede.
00:25:52 A odjela do Rakouska.
00:25:54 A začala lyžovat a závodit za Rakousko!
00:25:57 Češka Smutná, 2 olympiády, já nevím, 4 MS jezdila za Rakousko.
00:26:06 Abych to jen zestručnil. A teď jste se zase vrátila zpátky.
00:26:11 A zase teď budete jezdit za nás, proti Rakousku.
00:26:17 Proti všem.
00:26:19 Co to bylo za hnutí mysli? Vy jste se tady s někým pohádala?
00:26:24 Nebo tady bylo málo sněhu? Proč jste tak práskla dveřma?
00:26:30 To já si pamatuju.
00:26:32 Ne, tak, je fakt, že o tom nerada mluvím.
00:26:40 -Proč jste sem chodila?
-Co?
00:26:42 Proč jste sem chodila?
00:26:47 Já jsem jako juniorka byla zařazená do reprezentace dospělých
00:26:52 a je fakt, že to moc jakoby nefungovalo.
00:26:56 Moc jsme si nepadli vlastně do oka s trenérem reprezentace.
00:27:00 -Nebudeme jmenovat!
-Ne, ne.
00:27:03 Já vím kdo to byl. Já se o sport zajímám.
00:27:07 A co vám udělal ten Frühauf?
00:27:16 To víte, ještě mlžit tady budeme! Tady my jsme naprosto otevřený.
00:27:22 Tak jste se nepohodli. To se stane, Katko!
00:27:24 Že se s trenérem nepohodne někdo. Ale aby hned jel do Rakouska?
00:27:29 Ono to vlastně vyvrcholilo v r. 2003 na MS ve Val di Fiemme.
00:27:34 -Tam už to vygradovalo.
-No.
00:27:36 Kde jsem jela desítku klasicky a moc se mi to nepovedlo,
00:27:40 dojela jsem asi kolem 60. místa.
00:27:44 A, já jsem předtím brala antibiotika,
00:27:47 takže proto se mi to moc nepovedlo.
00:27:49 A díky tady tomu výsledku mě vyřadil z reprezentace
00:27:53 a vlastně mě nařknul z toho, že jsem ten závod sabotovala.
00:27:58 Čili vy jste brala antibiotika předtím,
00:28:00 takže jste měla oslabenej organizmus.
00:28:02 Přesně tak.
00:28:03 A to si nemůžete sednout večer s trenérem a říct mu,
00:28:05 hele, já jsem po antibiotikách, možná, že bych skončila až 60?
00:28:10 Já už ani přesně nevím, jak to bylo, ale...
00:28:14 -Nechcete o tom mluvit.
-Ne, já fakt nevím už.
00:28:16 Já už si to nepamatuju.
00:28:18 -Z r. 2003 vy si to nepamatujete.
-No, to už je dávno.
00:28:25 A to jste se sebrala a jela do Rakouska?
00:28:28 Takhle úplně přesně to nebylo.
00:28:30 Potom, jak jsem byla vyřazená z tý reprezentace,
00:28:32 tak jsem se dala na dálkový běhy.
00:28:35 Třeba Jizerskou padesátku jsem jela, ještě jako mladá.
00:28:38 -Do tý doby jste, tu desítku jela.
-Sprinty jsem jezdila třeba.
00:28:43 A to vy jste se potkala,
00:28:44 když ještě aktivně závodila Kateřina Neumannová?
00:28:46 Spolu jsme byly v tý reprezentaci.
00:28:49 -Vidíte, ta tady zůstala furt.
-Já jsem teď taky tady.
00:28:54 Já vím, že jste teď tady taky.
00:28:56 Ale to jste se hezky otočila s tím Rakouskem.
00:28:59 Nebylo v tom něco osobního?
00:29:01 Když o tom nechcete mluvit, tak to neříkejte.
00:29:04 -Vy máte teď trenéra nějakýho?
-Mám.
00:29:07 -A do toho Rakouska jste odjela...
-S ním. No.
00:29:23 Já bych rád tomu přišel na kloub.
00:29:25 Ta nabídka přišla od těch Rakušáků.
00:29:27 Oni věděli, že tady se to rozhádalo.
00:29:29 To nebyl náš nápad.
00:29:30 Oni se ptali, proč nejezdím svěťáky,
00:29:34 tak jsme jim to vysvětlili a ta nabídka přišla od nich.
00:29:38 Že oni nikoho nemaj, nemaj žádný ženský.
00:29:42 -A že by se jim to hodilo.
-Rakušáci nemaj žádný ženský.
00:29:48 -To se dovíte až tady!
-Až tady.
00:29:53 Vy furt koukáte jedním směrem. Není váš trenér tady teď s váma?
00:29:56 -Náhodou úplně jo.
-Náhodou tady je, aha!
00:30:07 Je to vůbec dobrý, mít jako lyžařka trenéra, že jste si blízko?
00:30:12 Jak předpokládám, když tady sedí.
00:30:15 Tak my nejsme jedinej případ, těch případů je víc.
00:30:19 A není to chyba? Víte co?
00:30:21 Taky vám může dávat z tréninku úlevy,
00:30:23 abyste měla sílu večer uklidit.
00:30:28 -Tak ono to je spíš naopak.
-Naopak je to? Jak naopak?
00:30:32 Já nestojím o žádný úevy. Já ráda trénuju.
00:30:37 Je na trenérovi, jaký ty dávky dává.
00:30:42 Ale vy jste tam měla pomněrně solidní úspěchy.
00:30:44 Jak jste vůbec dlouho byla v tom Rakousku?
00:30:46 To jste furt byla jako Smutná?
00:30:48 Vyslovovali akorát krátce, jako Smutna.
00:30:51 -A to hned oni vám dali pas?
-No, trvalo to rok.
00:30:56 Tak jste tam jen jezdila po kopečkách?
00:31:00 No, jezdila jsem závody.
00:31:03 Jeden takovej závod jsem jela físovej.
00:31:08 Jakej?
00:31:08 Físovej závod je každej, za který se rozdávaj físový body.
00:31:14 Když nevím, co je físovej, nevím, co jsou físový body!
00:31:17 Tak mi to řekněte!
00:31:19 To je federace jakoby běhu na lyžích,
00:31:22 mezinárodní federace.
00:31:24 Existuje nějaká mezinárodní ferderace.
00:31:27 -A není to zkratka FIS?
-Ano.
00:31:31 -Tak proto físový.
-Proto físový.
00:31:33 To jste mohla rovnou říct.
00:31:37 Federation a na konci bude ski asi.
00:31:42 -To bude International.
-Vlastíku, s váma jsem skončil!
00:31:57 To bude asi ono! Federation, jak jste to říkal?
00:32:03 S vámi jsem skončil. S vámi jsem skončil!
00:32:06 International Ski asi! Tak to jsou ty físový body.
00:32:09 Abyste věděli.
00:32:11 To vy jste jezdila físovej závod. Neoficielně?
00:32:14 Já jsem ho sice jela, ale bylo to tak,
00:32:17 že jsem nemohla dojet do cíle.
00:32:19 -Vyflusaná jste byla.
-Ne.
00:32:22 Abych nedostala ty físový body.
00:32:25 Protože šlo o ten přestup k těm Rakušákům,
00:32:28 tak jsem nemohla jet ten físovej závod.
00:32:30 -Načerno trošku jste tam byla.
-Přesně tak.
00:32:31 Já jsem nemohla dojet do cíle.
00:32:33 A bylo to vlastně tak,
00:32:35 že jsem jela závod s hromadným startem,
00:32:37 desítku klasicky a jela jsem vlastně první do cíle,
00:32:41 ale asi zhruba 100, 200 m před tím cílem jsem odstoupila.
00:32:46 -To čuměli ty za váma!
-Byli trošku překvapený.
00:32:51 Ale oni nevěděli, že vy jste tam načerno?
00:32:54 Ne, nevěděli.
00:32:56 Ale vy jste si to dala, zkusila jste si,
00:32:58 věděla jste, že na to máte.
00:33:00 A taky Rakušákům jste ukázala. Tak hned jste byla nominovaná, ne?
00:33:04 -Do nároďáku rakouskýho.
-No, jasně.
00:33:09 -Taky oni tam nikoho jinýho neměli.
-To už víme.
00:33:13 Vy jste byla první ženská, jako běžkyně rakouská?
00:33:17 Dřív jich tam měli spoustu. Spoustu.
00:33:20 Moc ne, ale některý dobrý tam samozřejmě měli.
00:33:24 A pak bylo takový období, kdy neměli nikoho a tak...
00:33:28 Tak jste se jim hodila.
00:33:30 Čili jste byla skoro jediná reprezentantka.
00:33:34 Oni mají, sjezdařky mají hodně Rakušáci. Pozor!
00:33:36 To by bylo, aby Rakousko nemělo lyžařky!
00:33:39 Ale oni jezděj ty slalomy a tyhlety věci
00:33:42 a běhat se těm holkám moc nechce, že ne?
00:33:45 Že to je dřina. Tak si na to vzali Češku.
00:33:49 -Ale vy jste, kolik? 2 olympiády?
-Ano. 2.
00:33:53 2 olympiády jste jela za Rakousko. A teď mi to řekněte.
00:33:57 Ten pocit! Vy nastoupíte za Östereich.
00:34:01 A teď vedle vás jsou ty vaše bejvalý kolegyně, ty Češky.
00:34:06 Jak to jako? Braly to ony tak, že jste udělala dobře?
00:34:09 Nebo jste spolu nemluvily? Víte co myslím? Ty osobní věci.
00:34:13 Tak jako, Rakušanka proti nám a my, Češky, co?
00:34:18 Já musím říct, že jsme spolu vycházely dobře.
00:34:20 -Dobře s holkama?
-Hodně dobře. I s klukama.
00:34:23 Víte, mě to zajímá jako příběh.
00:34:25 Jestli vás v tu chvíli napadlo, že se vůbec ještě někdy vrátíte?
00:34:29 Což jste udělala.
00:34:30 Nebo, jestli jste byla, s odpuštěním, tak nakrknutá,
00:34:33 že jste si řekla, tady je to dobrý, ty podmínky jsou dobrý.
00:34:36 Brala jste to tak, že to je natrvalo? Možná?
00:34:40 Nějak jsem nad tím úplně nepřemejšlela ze začátku,
00:34:44 ale potom postupem času už v nás trošku hlodalo,
00:34:49 protože na olympiádě ve Vancouveru, kde byli Češi třetí ve štafetě,
00:34:57 tak jsme šli na to vyhlášení
00:35:00 a jsme tam brečeli s těma ostatníma.
00:35:03 -Češky byly třetí.
-Ne, ne, kluci tam byli 3.
00:35:06 -Kluci byli 3.
-Měli bronzovou medaili.
00:35:08 -A vy jste brečela?
-Dojetím, že.
00:35:11 Že český kluci mají bronzovou jste brečela,
00:35:13 jako Rakušanka jste brečela, že Češi mají bronzovou medaili.
00:35:18 A to vás dojmulo? A co? A něco zahlodalo?
00:35:20 A tam jakoby došlo, že lyžujem za špatnou vlajku
00:35:24 a že bysme se chtěli vrátit.
00:35:26 Ten červíček.
00:35:34 Katko, to přivítání, bylo to, tam už jsou asi jiný lidi.
00:35:39 Na tom lyžařským svazu. Bylo to vřelý?
00:35:41 Oni asi o to stáli, abyste se vrátila.
00:35:44 To je jasná věc. Abyste opět jezdila za naše barvy.
00:35:47 Jaký to bylo? Bylo to vlažnější nějaký?
00:35:50 Mě zajímají tyhlety věci.
00:35:51 Je fakt, že to vedení se tam úplně vyměnilo.
00:35:54 Což není úplně špatný.
00:35:56 Já vlastně nemám ten časovej přehled.
00:35:59 Jak je to dávno, co jste se vrátila oficielně?
00:36:04 Už vlastně celou přípravu jsem byla jakoby...
00:36:06 -Já nevím, kdy začala příprava.
-Jo! Tak od května.
00:36:09 Od května už jste tady, ale oficielního nic na papíře není?
00:36:14 Ne, to všechno už je oficielní, samozřejmě.
00:36:16 Je to oficielní.
00:36:17 Čili už se připravujete zase s českejma holkama tady.
00:36:20 Přesně tak.
00:36:22 Tak jako, ta olympiáda, ono to bude poměrně brzy.
00:36:26 Kdy to je? Příští rok vlastně!
00:36:28 Ale ještě není úplně jistý, jestli budu moct tu olympiádu jet.
00:36:32 Kde to může uvíznout?
00:36:34 Protože jsem byla na olympiádě za Rakušáky
00:36:38 a tam by moh bejt ten problém.
00:36:40 Teď se o tom ještě jedná, jestli to půjde, nebo ne.
00:36:43 Záleží to na Rakušákách, jestli vám dají souhlas,
00:36:46 nebo jestli ty řády to nějak povolujou?
00:36:48 Spíš záleží na tý FISe.
00:36:51 No tak dobře, budeme vám držet palce
00:36:52 a budeme se tak trošku modlit, aby vám tu olympiádu povolili.
00:36:57 Kateřina Smutná!
00:37:10 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herec,
00:37:14 je to herecká hvězda.
00:37:17 I když musím dodat,
00:37:18 že možná u nás v současný době největší dětská herecká hvězda.
00:37:23 Filip Antonio!
00:37:37 -Ahoj.
-Dobrý den.
00:37:38 Čau. No, já vím moc dobře,
00:37:43 že ty jseš velmi, jak bych to řek, využívanej herec.
00:37:48 Filmuješ, hraješ v divadle, hraješ v muzikálech.
00:37:52 Jde to vůbec dohromady s tou školou?
00:37:54 -Do kolikátý třídy chodíš?
-Do 7.
00:37:56 Do sedmičky chodíš. A jde to? Zvládá se to?
00:38:00 Jo, zvládá se to, někdy je to občas těžký,
00:38:03 musím to třeba dohánět při představeních, ale jinak dobrý.
00:38:07 Jak, že to doháníš při představení? Že se učíš?
00:38:10 No, že se učím, nebo píšu úkoly.
00:38:12 -Jako v zákulisí se učíš?
-Jo.
00:38:15 A inspicient řekne, Filip se připraví,
00:38:18 ty zavřeš matiku a jdeš?
00:38:20 -Přesně tak.
-Fakt, jo? A co?
00:38:22 -Kde je největší problém? Matika?
-Teďka asi matika.
00:38:26 -Matika, viď? Je těžká. V sedmičce.
-Pro mě jo.
00:38:31 Já to kolikrát vidím doma, člověče.
00:38:34 A vůbec nevím, o čem to je!
00:38:37 To víš, já jsem odkojenej zlomkama a trojčlenkou.
00:38:42 -Víš, co to je trojčlenka?
-Ne. To se ještě neučíme.
00:38:45 Ne? Já myslím, že ani nikdy nebudete!
00:38:49 Nechci tě zatěžovat tím.
00:38:52 Ty filmuješ, dá se říct kolik už jsi natočil filmů?
00:38:57 -Tak to nevím.
-Máš to spočítaný?
00:38:59 Tobě ta matika asi nejde.
00:39:02 -Tak kolik? 10?
-Možná. 15 asi.
00:39:07 Který je ten poslední, co jsi natočil?
00:39:09 Poslední, co jsem natočil,
00:39:11 jsem točil o letních prázdninách Špunti na vodě.
00:39:14 -Špunti na vodě se to jmenuje?
-Jo. Špunti na vodě.
00:39:17 Bude to, nebo vyjde to do kin teď na jaře.
00:39:21 -Čili to venku ještě není.
-Ještě není.
00:39:23 Hrál jsem v tom se svým bráchou Viktorem a...
00:39:28 -Mladší brácha.
-Mladší brácha.
00:39:31 A myslím si, že to bude hezký.
00:39:34 Měla by to bejt nějaká rodinná komedie.
00:39:37 -Jak, mělo? Snad už je!
-Je to rodinná komedie.
00:39:40 -Vy tam hrajete ty špunty.
-My tam hrajeme ty špunty.
00:39:43 -A hrajeme si bráchy.
-A to, co už je venku?
00:39:47 Myslím, že v těch posledních Básnících taky hraješ, ne?
00:39:50 Ano.
00:39:51 Já to teda neviděl,
00:39:52 ale když vím, že v tom hraješ, možná se kouknu.
00:39:55 Co tam hraješ?
00:39:56 Já tam hraju syna velkýho Štěpána, malýho Štěpánka hraju.
00:40:00 -Ty hraješ malýho Štěpánka?
-Ano.
00:40:02 On už tam porodil? Jako, narodilo se mu...
00:40:05 Ano. Já jsem sice neviděl ten předposlední díl teď,
00:40:10 ale co jsem slyšel, tak jsem se narodil ve výtahu.
00:40:15 -V předešlým díle.
-Ano.
00:40:18 Ale ještě jsem chtěl dodat k těm Básníkům,
00:40:24 že jakmile jsme to dotočili, šlo to do kin
00:40:29 a myslím, že se to lidem docela líbilo.
00:40:31 Jezdili jsme s panem režisérem Dušanem Kleinem
00:40:37 na různý filmový festivaly
00:40:40 a právě na jednom filmovým festivalu,
00:40:43 kterej byl v Novým Městě nad Metují,
00:40:48 jmenoval se, jmenuje se Hrnec smíchu...
00:40:50 Hrnec smíchu, to je tradiční festival veselohry.
00:40:53 -A tam se stalo co?
-Tam se stalo,
00:40:56 co jsem vůbec nečekal, že by se mohlo stát.
00:41:00 Já jsem tam, dostal jsem tam ocenění,
00:41:04 nejvyšší ocenění, co tam bylo, za přínos české kinematografii.
00:41:08 A dostal jsem cenu, cenu Zdeňka Podskalskýho.
00:41:14 Mám doma vystavenou jeho hlavu.
00:41:24 To už máš takovýhle úspěchy.
00:41:25 To je krásný. To už je skoro víc, než Síň slávy.
00:41:29 -Ne.
-Já vím, že né.
00:41:35 Ty už ale máš určitý zkušenosti.
00:41:39 Při takovým natáčení, já vím, tam jsou dost ty prostoje.
00:41:42 Hodně se čeká. Co ty? Máš už svůj karavan?
00:41:46 -Jako mají ty hvězdy herecký?
-To ne.
00:41:48 Já jsem většinou s ostatníma dětma v karavanu.
00:41:52 Ale když tam jiný dítě není?
00:41:53 Taky jsou filmy, kde jseš jediný dítě, ne?
00:41:56 -No.
-Tak jseš s těm dospělejma?
00:41:58 Tak jsem s těma dospělejma chlapama.
00:42:00 -S chlapama?
-Ano.
00:42:01 Ještě s babama, abys byl! S chlapama!
00:42:05 -Tak jako, kecáte?
-Jo, někdy jo.
00:42:07 Povídají si s tebou?
00:42:09 Máš už tam bližšího hereckýho kolegu,
00:42:12 s kterým jsi hrál třeba už víckrát?
00:42:14 S kým si tak nejvíc rozumíš z těch herců? No?
00:42:18 -S kým to? To opravdu...
-Neboj, času je dost.
00:42:24 -Ten Kříž tam např. hrál.
-Jo, jo, jo.
00:42:26 S tím jsem si hodně povídal třeba V cateringu. V cateringu.
00:42:29 -Co? V cateringu.
-Jo.
00:42:31 -Tak vy jste obědvali.
-Obědvali jsme spolu.
00:42:34 Povídali jste si. Jak ti to chutná.
00:42:37 Třeba, nebo o tom, co jsme už natočili.
00:42:40 O tom, co jste už natočili atd. Jako s kolegou.
00:42:43 Ano.
00:42:46 Ty taky hraješ v těch muzikálech. Jenom mně řekni.
00:42:48 Není tam trošičku problém?
00:42:49 Protože ty muzikály se kolikrát hrajou i několik let,
00:42:52 když jsou úspěšný.
00:42:53 Ty jsi v jednom takovým začal. A nevyrost ty jsi z role?
00:42:58 -V nějakým muzikálu někde?
-Vyrost.
00:43:01 Že už jsi byl nějakej velkej? Co to bylo?
00:43:04 -Osmý světadíl možná?
-Možná Osmý světadíl.
00:43:07 Což se hrálo v Kalichu a tu roli
00:43:10 po mně právě převzal Viktor, brácha.
00:43:14 To máte hezky zcuknutý. Kolik vás je sourozenců vůbec?
00:43:17 -Jenom 2.
-2 jste!
00:43:19 Takovej muzikál, kdyby se hrál 8, 9 let,
00:43:24 to už aby maminka teď přemejšlela, jak tu roli udržet!
00:43:31 A brácha má taky našlápnuto k herectví?
00:43:33 -Já si myslím, že určitě jo.
-Myslíš. Nebavíte se o tom?
00:43:37 Jo, bavíme se. Hodně se bavíme.
00:43:39 Třeba když zkoušíme nějaký texty, tak se mu snažím pomáhat.
00:43:44 Jak by to třeba měl udělat.
00:43:46 Nebo, když si neví rady,
00:43:49 jak si třeba i ten text zapamatovat.
00:43:52 Jo takhle! Ty máš specielní metodu, jak si to zapamatovat?
00:43:56 No já nevím. Já si ten text 2 x, 3 x přečtu a už to umím.
00:44:01 -To brácha zatím ne.
-Já si myslím, že to zdědí po mně.
00:44:14 Roli určitě. Ale to je dobrá metoda.
00:44:17 V těch kusech hraješ, je jich víc,
00:44:20 tak to už teď je možná dobrý, že se ví, že až nám Filip vyroste,
00:44:24 tak je tady brácha a bude se pokračovat.
00:44:28 V kolika muzikálech ty, já vím, že ty nepočítáš všecko.
00:44:32 Ale máš toho víc.
00:44:33 Já jsem tě viděl v jednom takovým Vánočním,
00:44:35 to bylo hodně smutný.
00:44:36 Vánoční zázrak, kde jsem hrál...
00:44:39 -Uronil jsem kvůli tobě slzu.
-Jé.
00:44:42 Ale já brečím i při hymně. Takže to není tak mimořádný.
00:44:48 To bylo takový dojemný, já vím, ten Vánoční. Že jo? A?
00:44:52 Tak ten myslím, že ten už nebudu hrát.
00:44:54 Nevím, jestli se to vrátí ještě. Ten Vánoční zázrak.
00:44:59 To nevíš ještě, jestli to půjde.
00:45:00 Ale teď aktuálně jsem se dostal do Karlínskýho divadla,
00:45:05 což byl jeden z mejch takovejch snů.
00:45:07 To byl tvůj sen, hrát v Karlínským divadle?
00:45:09 -V operetě, nebo v muzikálu?
-Muzikály, mám teď 2, tam hraju.
00:45:14 Addams Family a Bonnie a Clyde.
00:45:18 Addams Family, to je taková, no taky rodinná komedie.
00:45:23 Je to spíš takovej černej humor. To je rodina ze záhrobí.
00:45:27 Takoví položiví, polomrtví. Znáte, myslím.
00:45:30 -Film je, viď? Addamsova rodina.
-Jo, je i film.
00:45:34 A já tam hraju toho syna.
00:45:36 Museli mi udělat dvojitý břicho, místo jednoho,
00:45:41 protože jsem hubenej.
00:45:42 -Tam hraješ s kým? Lucka Bílá...
-S Luckou Bílou.
00:45:47 -Vašek Noid.
-Vašek Noid Bárta.
00:45:50 -To je dobrá parta. Že jo?
-Jo. Rozumím si s nima.
00:45:53 A taky nějaký děts... Rozumíš si s nima?
00:45:55 Ano.
00:45:57 -Specielně s těmahle dvouma, jo?
-No.
00:46:01 Asi s Noidem se vídám víc trošku.
00:46:04 Protože s ním hraju právě i v tom Bonnie a Clyde.
00:46:08 Ale taky tam jsou nějaký tvýho věku, ne?
00:46:10 Máš už nějakou partnerku, myslím hereckou partnerku,
00:46:13 s kterou se ti dobře hraje?
00:46:15 To tak bejvá, že ty děti jsou spárovaný.
00:46:18 No, tak hodně jsem hrál s Natálií Grossovou.
00:46:22 Jseš výbornej herec, hraješ, teď jsi to vyjmenoval skoro všecko.
00:46:25 Ale ty jseš taky nějak hudebně nadanej.
00:46:28 -No, hraju na klavír, zpívám.
-A učíš se jen klavír, ne?
00:46:35 No, chodím ale i na hodiny zpěvu.
00:46:39 Nejdřív jsem teda chodil k mamce, potom, když už...
00:46:42 -Jak, k mamce? Mamka učí?
-No, mamka učí zpěv.
00:46:45 -Normálně soukromě.
-Tebe učila soukromě.
00:46:51 -Ano, mě učila soukromě doma.
-Zadarmo.
00:46:54 -Zadarmo.
-Jiný platěj.
00:46:57 A potom chodím teda na klavír, k paní prof. Korbelové.
00:47:02 -Vyhrál jsi nějaký soutěže?
-Vyhrál jsem.
00:47:05 Vlastně jsem se díval zpětně na díl, kdy jsem tady byl.
00:47:09 To sis pustil, aby ses neopakoval, jo?
00:47:12 Ano.
00:47:13 A cos tady říkal? Já už si to nepamatuju!
00:47:15 Říkal jsem, že jsem vyhrál 2 soutěže a myslím,
00:47:18 že jsem za tu dobu stihnul ještě mít 2. místo v jedný soutěži.
00:47:24 Tak to musíš bejt opravdu dobrej. A co je tvůj oblíbenej kousek?
00:47:28 -Turek?
-No tak...
00:47:32 -Víš o čem mluvím?
-Ne.
00:47:34 Tak máš říct, nevím! Tureckej pochod.
00:47:38 Já mám oblíbenej Bugatti step.
00:47:40 -Mozart.
-Co?
00:47:41 -Mozart.
-Mozart, říká pan Harapes.
00:47:45 Tureckej pochod. Ty to nehraješ?
00:47:47 To je zobačka na tu pravou ruku.
00:47:50 (Šíp i Harapes zpívají melodii Tureckého pochodu.)
00:47:57 -To by ses moh naučit.
-To bych moh.
00:47:59 -Když slyšíš, jak je to hezký.
-Já mám hodně rád Bugatti step.
00:48:05 Ty už jdeš do jazzu? Do jazzu takhle?
00:48:07 No dobře, je ti 13, chodíš do sedmý a teď děláš 2 profese.
00:48:12 Jseš muzikant a jseš herec.
00:48:15 Co si tak jako myslíš, kam to bude směrovat?
00:48:19 -Budeš chtít bejt muzikant? Anebo?
-Mě táhne obojí.
00:48:24 Ten klavír a zpěv bych si chtěl udržet
00:48:26 třeba i do toho divadla,
00:48:29 ale přemejšlel jsem třeba pomaličku o střední,
00:48:34 kde bych se chtěl věnovat třeba, zkusit i tu druhou stránku kamery,
00:48:38 třeba režisérství, nebo kameramanství.
00:48:41 Režisérství, nebo kameramanství.
00:48:43 Čili spíš bejt za kamerou, než před kamerou?
00:48:47 Nevím. Chtěl jsem to prostě zkusit. Zajímá mě hlavně to režisérství.
00:48:51 Ale chtěl bych zůstat i u toho herectví,
00:48:54 protože mě to baví.
00:48:55 No jasně. Teď chodíš na základní školu,
00:48:57 režisérství se učí až na vysoký škole.
00:49:00 Chápeš to? Musíš napřed něco mezi tím dělat.
00:49:03 Nějakou střední. Žádná střední režisérská není.
00:49:05 To ti říkám.
00:49:09 Tak jsou trošičku zaměřený některý.
00:49:11 Většinou si lidi tvého talentu vybírají školu, kde není matika.
00:49:18 -No, to bych taky měl.
-To bude asi tvoje cesta.
00:49:21 Cokoliv, jen ne matika.
00:49:24 -Ale tak jako...
-Cože?
00:49:25 To byla moje cesta. Proto jsem šel tancovat,
00:49:29 protože tam není matika na konzervatoři.
00:49:32 A kam to dotáh! Až sem!
00:49:42 Ne, ale mě matika docela baví i když mi občas nejde.
00:49:47 Ty si uvědomuješ, že na to možná kouká někdo ze školy teďka.
00:49:50 Aby sis nepohoršil.
00:49:53 Máš nějak teďka, jsme v roce, víš, v kterým jsme roce?
00:50:00 -Ano. 2017.
-2017.
00:50:04 Většinou se herců tady ptám, co se chystají točit.
00:50:08 Volají tě režiséři, jsou nové nabídky,
00:50:11 nebo to máš trošku regulovaný tím, že přece jen máš taky školu?
00:50:14 Ti rodiče kolikrát jsou rozumný.
00:50:16 Říkají, hele, přibrzdi, protože ta škola je těžší a těžší.
00:50:19 Nebo se chystáš teď na jaře nebo o prázdninách něco točit?
00:50:23 A eventuelně nabídka divadelní nějaká?
00:50:27 Divadelní ano, zkouším,
00:50:30 nebo budu zkoušet Čas růží, kterej bude v divadle Karlín.
00:50:37 -To je z písní Karla Gotta muzikál.
-Ano, z písní Karla Gotta.
00:50:41 -To už zkoušíš? Ne.
-To už pomaličku začínám zkoušet.
00:50:44 -Ono už je to napsaný?
-Už je to napsaný.
00:50:48 A potom ještě teď točím nějakej novej film.
00:50:52 Ještě přesně nevím, jak se to bude jmenovat.
00:50:55 On se točí nějakej film a ještě se nejmenuje nějak?
00:50:58 Mělo by to být něco o nějakém přání
00:51:01 a měl bych tam mít hlavní roli,
00:51:03 což bude poprvé, co budu mít ve filmu hlavní roli.
00:51:08 A my si přejeme, aby ti to vyšlo! Filip Antonio!
00:51:26 Přátelé, pro dnešek, pro dnešek je to všechno,
00:51:36 takže mně nezbývá,
00:51:37 než vám poděkovat za vaši milou pozornost,
00:51:40 poděkovat i vám, milí diváci televizní.
00:51:42 A především děkuji dnešním hostům, kterými byli:
00:51:45 Vlastimil Harapes, Kateřina Smutná, Filip Antonio!
00:51:53 Děkujem, na shledanou!
00:51:55 Skryté titulky Eva Svobodová
Mistr baletu, dlouholetý sólista Národního divadla, herec a choreograf Vlastimil Harapes, herec Filip Antonio a běžkyně na lyžích Kateřina Smutná jako hosté Karla Šípa. Pořad uvádíme jako vzpomínku na legendu českého baletu Vlastimila Harapese, který zemřel ve středu ve věku 77 let (2017). Režie V. Polesný
Dnešními hosty budou Vlastimil Harapes, dětský herec Filip Antonio a běžkyně na lyžích Kateřina Smutná.
