Zábavná talk show Karla Šípa. Režie V. Polesný
Obsah dílu
Do dnešního dílu přijal naše pozvání režisér Jan Svěrák, můžete se těšit také na zpěvačku Yvonne Přenosilovou a dětského herce Matěje Převrátila.
Jan Svěrák — Yvonne Přenosilová — Matěj Převrátil
Premiéra: Pátek 27. 6. 2014 na ČT1
Přehrát
00:00:30 Děkuju, vítám vás, dobrý večer,
00:00:32 milí diváci, tady v hledišti pražského divadla Semafor,
00:00:35 samozřejmě vítám i naše diváky televizní.
00:00:38 Dobrý večer.
00:00:39 Přátelé, existuje u nás taková, řekl bych hezká tradice,
00:00:43 že když končí školní rok, což dneska právě skončil,
00:00:47 že ty děti, když si jdou pro vysvědčení,
00:00:51 dávají těm učitelům svejm dárečky, to je, myslím, hezká tradice.
00:00:56 Většinou to má standardní průběh,
00:00:58 ale slyšel jsem, jak taková věc probíhala
00:01:01 na jedný základce v Praze na Vinohradech.
00:01:04 A ti prvňáčci taky nosili dárky.
00:01:06 A šel synek květinářky a dával učitelce dárek.
00:01:11 Ona říkala, můžu hádat co v tom je?
00:01:12 Zatřepe s tím a řekne, tam jsou květiny.
00:01:14 Ano. No, takže děkuju.
00:01:16 Pak jde synek cukráře, ona na ten balíček kouká,
00:01:20 říká, můžu hádat?
00:01:21 To je bonboniéra. Říká, ano, bonboniéra.
00:01:24 Pak šel synek majitele vinárny.
00:01:27 A ona si všimla, že z toho balíčku ukapává,
00:01:31 tak si lízne a říká, víno?
00:01:33 Říká, ne. Ještě jednou ochutná, říká, šampaňský? Říká, ne.
00:01:39 Tak to se dám poddat. Co je v tom balíčku?
00:01:42 On říká, štěňátko.
00:01:54 Přátelé, říkám, je konec školního roku,
00:01:56 tak abychom začali nějak stylově, byli styloví,
00:02:02 tak naším 1. dnešním hostem je regulérní školák, ovšem pozor,
00:02:08 zároveň je to talentovaný herec!
00:02:11 Matěj Převrátil.
00:02:22 Matěji, já vlastně nevím, kolik ti je let?
00:02:24 -Mně je 12.
-12 ti je!
00:02:26 Čili jsi teď skončil jakou třídu? Já už to neumím spočítat.
00:02:31 Já jsem měl odklad, takže teď končím 6. třídu,
00:02:34 ale jsem na gymnáziu, takže končím primu.
00:02:37 Tys měl odklad kvůli nějakýmu filmování.
00:02:41 -Ne, já jsem byl takovej malej.
-Ty jsi byl malej?
00:02:46 -Já jsem byl...
-Čili teď už jseš velkej.
00:02:50 Já jsem byl ještě menší, než teď.
00:02:52 A co se s takovejma malejma dělá?
00:02:54 Asi jsem nebyl ještě připravnej na tu školu, že jsem dost zlobil.
00:02:58 A tak mě tam radši ještě neposlali.
00:03:00 Počkej, tzn. vůbec do 1. třídy tě neposlali?
00:03:03 -Ne, já jsem tam šel o rok později.
-Jo, že jsi šel o rok později!
00:03:06 To tak někdy bejvá.
00:03:08 A oni tě nepustili do školy, že jsi zlobil?
00:03:11 No já jsem teď jakoby slušnější,
00:03:17 ale na školce jsem byl jakoby hroznej výrostek.
00:03:22 A úplně ze začátku, když mi byly třeba 4,
00:03:25 tak jsem byl úplně nejzlobivější.
00:03:27 Třeba jsem bezdůvodně kousal děti.
00:03:28 Já už vůbec nevím, proč jsem to dělal.
00:03:31 Ty jsi bezdůvodně kousal děti?
00:03:33 Čili z tý školky řekli rodičům,
00:03:35 že by bylo dobrý, aby tě do školy nepouštěli?
00:03:38 Já jsem myslím, šel k nějaký psycholožce, nebo něčemu takovýmu.
00:03:43 A tam mi řekli, že by bylo lepší počkat ještě rok.
00:03:47 Jo? Tys byl u cvokařky?
00:03:52 Ne, to ne, byla to nějaká paní, která s těmahle dětma pracovala.
00:03:56 To jsou cvokařky. To je jasný. Psychouška.
00:04:01 A tam s tebou dělali nějaký testy a zjistili, že jseš nezvladatelnej?
00:04:05 Ne, spíš mi dali nějakej písemnej test a tam jsem psal...
00:04:10 Tys byl ze školky a už jsi psal písemnej test?
00:04:12 Ty jsi kousal děti, ale psát jsi uměl, viď?
00:04:17 -Asi jo.
-Asi jo. Dobře.
00:04:21 Já jsem tě uved, že jsi herec. To by ses možná moh pochlubit.
00:04:25 Já ani nevím, máš spočítáno, kolik už jsi třeba filmů natočil?
00:04:30 No, tak začalo to filmem v Peřině, potom Šťasný smolař...
00:04:35 Já myslel, že to máš spočítaný. Že mi řekneš... Co máš z matiky?
00:04:40 -Zatím 1.
-Zatím 1. Čili kolik filmů?
00:04:43 Já myslel, že to víš.
00:04:44 Rovnou řekneš 3 filmy, nebo 5 filmů, 7.
00:04:48 V peřině! To je tvoje hlavní takový.
00:04:51 -Nejznámější. To je muzikál.
-No.
00:04:56 -Potom je pohádka jedna.
-Pohádka se asi nějak jmenuje.
00:05:00 -Šťastný smolař.
-Šťastný smolař.
00:05:02 Ano. Potom je krátkej film.
00:05:06 Ježíš, teď si nejsem jistej, jak se jmenuje ten projekt.
00:05:08 Ale je to takovej projekt krátkejch filmů, mezinárodní,
00:05:12 kde se vlastně sejdou ty země, je tam asi, tuším, 30 zemí.
00:05:15 A každá představí krátkej snímek
00:05:17 a potom si na ně můžou koupit práva a vysílat je.
00:05:20 A co jsi tam hrál v tom krátkým filmu?
00:05:22 Já jsem tam hrál takovýho zlobivýho kluka.
00:05:26 Ale děti jsem tam nekousal.
00:05:28 Jasně, jasně. A ty hodný děti hrál někdo jinej.
00:05:31 Jo.
00:05:32 Dobře a v tom, já vím, to byl muzikál V peřině.
00:05:35 To byl tvůj první film? Tam jsi byl prvně před kamerou?
00:05:39 Prvně před kamerou úplně ne.
00:05:41 Já jsem těsně předtím dělal Fotbalistu roku
00:05:45 a tam jsem jakoby tančil.
00:05:47 -Prosím tě, ty jseš tanečník?
-Ne, nejsem.
00:05:51 Jak na tebe přišli, abys fotbalistům tančil zrovna ty?
00:05:55 Já chodím do Dismanova rozhlasového dětského souboru.
00:05:58 Jo, ty jseš z Dismaňáku! Aha!
00:06:01 A odtamtaď si mě,
00:06:02 tam byl takovej výběr dětí, který tam měly jít.
00:06:05 A vybrali nás asi 6, tuším. A ty tam potom tančily.
00:06:10 Takže ty jsi už tancoval před těma fotbalistama.
00:06:12 -A zvoral jsem to.
-Někdo si tě všimnul. Cože?
00:06:15 -Zvoral jsem to tam.
-Co? Že jsi špatně ty kroky?
00:06:20 Nebo co?
00:06:21 Tam byl takovej taneček a já jsem jeden přeskočil
00:06:24 a už jsem šel dál, takže to vypadalo...
00:06:26 Já jsem naštěstí tančil vepředu,
00:06:27 takže to vypadalo, jako krátký sólo, ale...
00:06:37 Co to bylo? Nějaký rokenroly, nebo co to bylo za tanečky?
00:06:40 -Bylo to na Michala Davida.
-Na Michala Davida nějaká písnička?
00:06:45 Nebyla to ta Spartakiáda nakonec?
00:06:47 Ty vlastně nevíš, co je Spartakiáda, viď?
00:06:50 -Ale jo.
-Víš? Jo?
00:06:52 -Říkali ti to doma?
-Jo, jo.
00:06:54 Možná maminka cvičila. Se stuhou, ne?
00:06:59 -K tomu se mi nepřiznala.
-Nepřiznala se!
00:07:03 No dobře. A k tomu filmu došlo jak? To jsi šel na nějakej casting?
00:07:08 Maminka tě přivedla na nějakej konkurz?
00:07:11 Já si úplně nejsem jistej.
00:07:12 Já myslím, že právě ten Dismaňák mě...
00:07:15 -Vyslal.
-Vyslal na casting.
00:07:17 Ale tehdy byl film Ve stínu koně.
00:07:18 Dneska se to jmenuje,
00:07:20 nebo už to bylo vydaný jako film, Ve stínu jenom.
00:07:22 A to bylo propojený právě s tím V peřině.
00:07:26 A v tom Ve stínu koně jsem neuspěl v nějakým užším kole
00:07:29 a rovnou jsem šel do stejnýho vyššího kola v tý Peřině
00:07:33 a tam už jsem to nakonec potom vyhrál.
00:07:34 -Jak se ti líbilo to natáčení?
-V peřině? Mně se to líbilo moc.
00:07:40 Zpíval a tančil jsi tam taky? To je muzikál.
00:07:42 -No, zpíval jsem tam.
-Zpíval jsi tam?
00:07:45 Jako opravdu, nebo jsi jen otvíral pusu na něčí hlas?
00:07:50 Zpíval jsem tam, ale když si to teď pouštím,
00:07:54 tak zjišťuju, že jsem byl falešnej.
00:07:58 Opravdu? A to tam nikdo nepoznal? Až ty teď?
00:08:01 Já nevím! Asi jim to nevadilo! Nevím.
00:08:06 A ty nějak učíš se na nějakej hudební nástroj?
00:08:08 Máš nějakou muzikantskou průpravu? Že poznáš, že jseš falešnej?
00:08:13 No nevím, tak ono to bylo dost slyšet podle mě.
00:08:18 Ale taky jsem 3 nebo 4 roky hrál na housle,
00:08:22 ale za tu dobu jsem se nenaučil držet ani smyčec,
00:08:27 takže to k ničemu nevedlo.
00:08:28 A teď hraju 4. rokem na klavír. Nebo 3.
00:08:33 Jak to ty máš? Některý herci si vybíraj.
00:08:36 Nechaj si poslat scénář, přečtou si to a pak řeknou buď jo,
00:08:39 takový ty hvězdy to tak dělaj, že v tom chtěj hrát anebo ne.
00:08:42 -Bereš všecko, nebo si vybíráš?
-No tak, jak co.
00:08:48 Ale většinou to je tak,
00:08:49 že tátovi přijde nějaká zpráva, že by mě chtěli na castingu,
00:08:54 tak on mi to nechá přečíst, co by to bylo
00:08:56 a kdy by se to natáčelo,
00:08:57 jestli my v tu chvíli nemáme dovolenou,
00:08:59 nebo něco takovýho, nad tím se jakoby zamyslíme
00:09:03 a když je to v pohodě, tak potom jdu na casting.
00:09:06 Tak do toho jdeš.
00:09:07 A už se ti taky stalo, že sis přečet,
00:09:09 že se ti to nelíbilo?
00:09:12 Jednou se mi to stalo.
00:09:14 Některý scénáře jsou i blbý. Říkám ti to na rovinu.
00:09:17 Jednou se mi to stalo,
00:09:18 já si teď nepamatuju co to bylo za film.
00:09:19 To nemusíš jmenovat. To zase jsem nechtěl!
00:09:22 Jestli se ti to vůbec někdy stalo, jsem myslel!
00:09:24 Jednou se mi to stalo
00:09:25 a to jsem fakt koukal, co je to za scénář,
00:09:27 to mi fakt přišlo šílený.
00:09:30 Že jsem se až divil, jak tohle může někdo napsat.
00:09:40 -Takže jsi do toho nešel.
-Nakonec jsme do toho šli.
00:09:46 Šli jste do toho!
00:09:47 Nakonec do toho zbejval snad už jen 1 den,
00:09:49 takže jsem to nechtěli nějak odkládat.
00:09:53 Ale jestli mám dobrý informace, ty nejseš jen filmovej herec,
00:09:57 už víme, že jseš z Dismaňáku, tam ta herecká průprava, že jo?
00:10:02 Tam ty základy dostáváte.
00:10:03 Ale ty jako i v divadle hraješ, dokonce snad i dabuješ.
00:10:08 Je to pravda, nebo jsou to jen takový...
00:10:10 -Je to pravda.
-A co hraješ na divadle?
00:10:12 V divadle, tam jsem možná úplně začal,
00:10:16 to bylo v Divadle v Dlouhé
00:10:18 a tam jsem hrál v představení Dáváme děťátku klystýr.
00:10:24 Tam jsem hrál snad od 7 let, tam mě to hrozně bavilo.
00:10:27 To je nádherný divadlo. Tak se mi to tam moc líbilo.
00:10:30 Cos v tom hrál? Neříkej, že to děťátko.
00:10:34 -Hrál jsem to děťátko.
-Fakt jsi hrál děťátko?
00:10:37 Ale klystýr do mě nedostali.
00:10:41 -Zkoušeli to?
-No v tom představení ne.
00:10:46 -Víš ty vůbec na co je klystýr?
-No vím.
00:10:50 No schválně.
00:11:02 Já jsem tě zkoušel, to je takový cizí slovo.
00:11:04 Jestli víš na co to je.
00:11:06 To bylo jediný tvoje divadelní?
00:11:09 Potom jsem přišel do Divadla pod Palmovkou.
00:11:12 Ty jsi přešel z tý Dlouhý.
00:11:13 Ne přešel. Tam si mě taky vybrali na casting,
00:11:17 ve kterém jsem taky uspěl a tam hraju doteď.
00:11:21 A tam hraju v představení Kdyby 1000 klarinetů.
00:11:24 A hraju tam toho malýho chlapečka.
00:11:28 Potom jsem na Letní shakespearovský slavnosti,
00:11:32 tam hraju v Richardovi III.
00:11:34 Teď v létě, jak se bude hrát Shakespeare?
00:11:36 -No už 3. rokem to teď budem hrát.
-3. rokem?
00:11:38 A co hraješ v Richardovi?
00:11:40 Hraju vévodu z Yorku, kterýho zavražděj.
00:11:43 -To je krásná role.
-Já hraju jen krásný role.
00:11:49 -To snad je lepší ten klystýr, co?
-Možná jo.
00:11:54 A potom jsem se ještě dostal do Divadla na Vinohraddech.
00:11:57 Tam bylo 5 kluků z Dismaňáku, z toho si vybrali 3,
00:12:00 mezi nima jsem byl i já. A to představení se jmenuje
00:12:04 Dvojitý agent.
00:12:05 A vlastně nikdo to moc nechápe v zákulisí.
00:12:09 -Nechápe, o čem ta hra je.
-Já třeba vůbec...
00:12:11 Tam to je takový špionážní drama, ale nikdo moc,
00:12:16 já třeba vůbec nechápu, o co tam jde.
00:12:18 Úplně první scéna se skříňkama a s ručníkama. A to je ve stylu:
00:12:24 Vejde 1. agent, přehodí ručník přes 2. kabinku.
00:12:28 Vejde Ridley, přehodí ručník přes 1. kabinku,
00:12:32 vezme si ručník z 2. kabinky a sám zaleze do 3.
00:12:37 Já už jsem z toho blebj teďka!
00:12:39 -Takhle to pokračuje A4 jednu.
-Takhle to pokračuje A4.
00:12:44 A potom se tam třeba dozvídáme, že Ridley tam prochází skříňkama
00:12:47 a v závorce je: Mimochodem,
00:12:48 tento Ridely není ten, kterého jsem viděli přicházet.
00:12:51 -A takovýhle věci.
-Tam hraješ co?
00:12:57 -Tam hraju, Ježíš, jak se jmenuje?
-Jako jméno.
00:13:01 Jo, jmenuju se Joe.
00:13:03 A hraju takovýho kluka, kterej hraje rugby.
00:13:07 Jo, takhle.
00:13:09 A za mnou přijede maminka a vlastně je to o tom,
00:13:12 že mě chtějí vyměnit za takovej disk.
00:13:15 Jo, jasně.
00:13:16 Ale jestli to je detektivka, tak to zase neprozrazuj celý.
00:13:20 Rozumíš! To by lidi na to nechodili.
00:13:21 -Zatím choděj, ne?
-No zatím jo.
00:13:24 Zatím choděj. Ale to jsou večerní představení!
00:13:26 Normálně pro dospělý! To nejsou žádný pohádky.
00:13:29 Ale není to trošku problém,
00:13:31 že se třeba dostaneš pozdě do postele a ráno do školy!
00:13:35 Nemáš s tím problém?
00:13:37 Dřív jsem měl, že jsem chodil třeba od 2. hodiny do školy.
00:13:40 Ale teď už to přežívám, já se zas tak pozdě do postele nedostanu.
00:13:44 Já v 11 už spím třeba. Takže to není tak hrozný.
00:13:47 Ty se dostaneš až v 11 do postele
00:13:49 a ráno vstáváš do školy, já nevím, v 7?
00:13:52 -V půl sedmý.
-V půl sedmý!
00:13:54 Čili, já jsem se tě zrovna chtěl zeptat,
00:13:56 jestli sladit tvoje herectví se školou, jestli se to daří.
00:14:00 -Zatím asi jo, ne?
-Je to složitější.
00:14:03 Zatím se to daří a zatím ve škole nemají problém.
00:14:14 Já myslím, že je asi zbytečný se tě ptát,
00:14:17 jestli chceš bejt jednou herec.
00:14:19 Anebo bys chtěl bejt i něco jinýho? Tohleto bereš jen jako zábavu?
00:14:23 -Já právě nevím.
-Nevíš ještě?
00:14:26 -I něco jinýho by tě lákalo?
-Vůbec o tom nemám představu.
00:14:30 Nemáš představu. Matěj Převrátil!
00:14:42 Naším dalším hostem je, řekl bych, jeden ze 2 českých filmařů,
00:14:49 který je držitelem Oscara,
00:14:52 což je cena Americké filmové akademie.
00:14:55 Za film Kolja obdržel režisér Jan Svěrák.
00:15:11 Vlastně ten potlesk byl dodatečně trošku i za toho Oscara.
00:15:14 Máš doma sošku na viditelným místě?
00:15:19 Já jsem ji měl schovanou několik let. Aby mě nedráždila.
00:15:23 -Někde ve skříni?
-V šuplíku, v ručníku.
00:15:25 My jsme tehdy ho vezli z Ameriky, že jsme ukradli na hotelu ručník.
00:15:28 Protože oni k tomu nedají žádnej futrál.
00:15:31 Tak jsme si vzali ručník, zabalili jsme ho do ručníku.
00:15:34 A pak jsem, když jsem si říkal,
00:15:35 že bych potřeboval to sebevědomí trošku zvednout zase,
00:15:38 tak jsem ho vyndal, tím ručníkem jsem ho vypucoval.
00:15:41 Postavil jsem ho na skříň. A pak se stala zvláštní věc.
00:15:47 Já jsem tam měl fotografii Federica Felliniho.
00:15:51 -Kde?
-Na tý skříni.
00:15:54 Tam byl Oscar a Fellini se mračil. A šel kolem kocour náš.
00:16:00 A jak tam zavadil o toho Felliniho,
00:16:04 ten Fellini se naklonil, spadnul na tu sochu.
00:16:07 A já jsem teda, Felliniho jsem chytnul,
00:16:09 ale toho Oscara jsem nezachytil,
00:16:11 ten mě praštil jen do kolena a spad na zem.
00:16:13 A udeřil se do hlavy a do hrudi, má tam takovou placku.
00:16:17 Ale horší je, že on je nakloněnej. Na tom podstavci se naklonil.
00:16:22 Protože on spad pak ještě jednou.
00:16:25 -Zase kocour.
-Úplně stejná situace.
00:16:28 Já jsem ho tam postavil
00:16:29 a zase jsem tam dal toho Felliniho.
00:16:31 Takže se bojím, že to bude symbol,
00:16:33 že mi něco ten Fellini chtěl sdělit.
00:16:36 Že si ho nezasloužím, nebo že bych měl o něj víc pečovat.
00:16:39 Každopádně je nahnutej, stojí tam,
00:16:42 ne jako lyžař, když skáče z můstku dopředu, naopak!
00:16:46 Je takhle! To je divný.
00:16:49 Tak jsem ho dal teď do chodby k záchodu, tam jsou takový.
00:16:53 Tak tam na polici je, Aby nedělal vostudu.
00:16:57 -Tam takhle je.
-Vypadá trošku, jako když čurá.
00:17:03 U záchodu se to snese.
00:17:06 Ale řekni mi, celej ten ceremoniál,
00:17:10 to udílení toho Oscara, to musí bejt...
00:17:13 Neříkej mi, že to nemáš v hlavě minutu po minutě, jak to probíhalo.
00:17:18 Samozřejmě, můžeš ještě nějakýho dostat,
00:17:20 ale nestává se to.
00:17:22 Ale já jsem si tehdy myslel, že to tak je normální.
00:17:25 Že to takhle půjde.
00:17:26 Já jsem tam nejdřív byl s těma Ropákama,
00:17:28 pak s Obecnou školou, pak jsme tam byli s Koljou.
00:17:31 Tak jsem si říkal, no tak za pár let znova.
00:17:34 To člověka nenapadne, že to je naposled.
00:17:36 Že by se měl rozloučit, třeba.
00:17:38 Ten ceremoniál, nosíš to v hlavě, ne?
00:17:40 Spíš ta velikost toho.
00:17:43 Jak to mají zařízený, jak to všechno funguje.
00:17:45 Že tam přijížděj,
00:17:46 tam jsou asi 4 proudy toho bulváru zavřený
00:17:50 a tam najížděj limuzíny.
00:17:53 4 najednou a u každý jsou livrejové,
00:17:55 který otvírají ty dveře a vystupujou ty dámy a pánové.
00:18:00 A ty limuzíny, ten čtyřstup těch limuzín stojí v koloně,
00:18:04 která je třeba 5 km dlouhá.
00:18:07 A tam 2 hodiny čekáte v tom autě,
00:18:10 pomaloučku se sunete, aby otevřeli ty dveře a:
00:18:13 Vystupuje právě Melanie... A všichni ti fotografové fotěj.
00:18:16 A nás tam, tam je pak takovej červenej koberec,
00:18:19 kolem jsou tribuny s fotografama
00:18:22 a nás tam samozřejmě nikdo neznal, nebyl na nás zvědavej!
00:18:27 A my jsme přijeli, vystoupili jsme
00:18:30 a oni řekli nějakýho černošskýho herce
00:18:34 z televizního seriálu,
00:18:35 kterej vystupoval z toho taxíku za náma,
00:18:37 nebo z tý limuzíny.
00:18:38 My jsme šli po tom červeným koberci,
00:18:39 tak jsme si to užívali a oni je tam fotili.
00:18:42 A najednou támhle z tý tribuny vzadu,
00:18:45 ty fotografové na nás:
00:18:46 Hej, hej! A my: Na nás? Jo, vy, hej! Tak my to...
00:18:52 A oni dělali: Uhni! Uhni!
00:19:04 Už vás vidím, jak si ty motýlky upravujete!
00:19:08 Uhni! Tak vidím, že to nosíš v hlavě.
00:19:11 -Jo, je to živý!
-Ty vedlejší efekty.
00:19:15 Já, samozřejmě, protože tě znám snad od 15 let,
00:19:20 s tatínkem se znám, já nevím, asi 40 let,
00:19:23 tak třeba ty postupný tvoje kroky jsem zpovzdálí sledoval.
00:19:27 Kolja, to nebyl tvůj 1. film.
00:19:29 Ale vím třeba, že tvůj 1. hranej film, což je Obecná škola,
00:19:33 žes k tomu trošku přišel tak náhodou.
00:19:35 Jako slepej k houslím.
00:19:36 Že to měl dělat původně jinej režisér
00:19:39 a táta, kterej napsal scénář, jeho nápad to byl?
00:19:42 Že to kluk umí,
00:19:43 i když jsi nenatočil nic do tý doby?
00:19:44 To bylo psaný pro Víta Olmera a on, to bylo těsně po revoluci
00:19:50 a on se rozhod, že udělá blockbuster,
00:19:52 Tankový prapor to byl, myslím.
00:19:54 A tenhle scénář, kterej byl o dětství, to znáte,
00:19:57 zůstal opuštěnej na Barrandově.
00:19:59 A tehdy barrandovskej dramaturg přišel na to,
00:20:03 co kdyby to udělal tvůj syn.
00:20:04 Protože já jsem ten rok nějak, nebo těsně kolem toho,
00:20:07 přišel s tím Oscarem studentským za Ropáky.
00:20:11 Že jako jsem byl zajímavej.
00:20:13 Já myslel, že táta! Jako, že protekčně. Ne!
00:20:16 -On se bál naopak.
-Na tom by nic nebylo.
00:20:19 Táta se mě bál a mně se ten scénář moc nelíbil.
00:20:22 Mně se tam líbila ta tanková bitva na začátku.
00:20:24 Jak ti kluci jedou v tom... Mně bylo 23 nebo 24!
00:20:28 Mně se líbilo, jak jedou v tom obrněným transportéru,
00:20:30 kluci, že to říděj!
00:20:33 Já jsem si tam taky nejvíc rozuměl s těma dětma v tý třídě!
00:20:38 Zase na 2. stranu, bylo ti kolik? 23? Jako začínající režisér!
00:20:45 Když si vemeš, jaký rovnou jsi tam měl herce!
00:20:47 Tříska, Rudolf Hrušínský!
00:20:49 Tos musel mít trochu, malinko, si myslím, ostych!
00:20:53 Vysvětlovat jim svoje režijní záměry.
00:20:56 Nebyl to trošku problém těmhle bardům něco vysvětlovat?
00:20:59 Ten Tříska byl v pohodě. Akorát, já tak jako předehrávám hercům.
00:21:07 Říkám, tady, takhle odsaď to...
00:21:08 A on byl vždycky z toho nesvůj hrozně.
00:21:10 -A pak jednou...
-Tříska?
00:21:11 No, v tý třídě, jednou, když jsem to předehrával,
00:21:15 do mě takhle šťouch a říkal, to je moje místo!
00:21:19 On si to tam...
00:21:21 A pak jsem, když měl na plac přijet pan Rudolf Hrušínský,
00:21:25 tak jsem si říkal, že bych jako,
00:21:26 já jsem nevystudoval režii,
00:21:28 já jsem vystudoval dokumentární film,
00:21:30 takže jsem o tom nic nevěděl.
00:21:31 Tak jsem si říkal, režisér musí těm hercům k tomu jako vyprávět!
00:21:35 -O pojetí tý role.
-O tý figuře.
00:21:37 A tak jsem říkal, pojedu s ním tou volhou ráno, nechám se nasadit,
00:21:41 abych tu cestu z Nuslí na Bohdalec trávil s ním, těch 10 minut.
00:21:46 -A tak jsem do něho hučel.
-Cestou.
00:21:48 No, jako, že ten ředitel školy, co to je za roli? To je pidi role!
00:21:52 Že co dělal asi za války, jestli se účastnil odboje,
00:21:55 nebo jestli se bál trošku, jestli má rodinu, děti, jo?
00:21:59 Kdy půjde do důchodu a tak. Tak jsem se strašně snažil.
00:22:02 On celou dobu mlčel, kouřil.
00:22:04 A na konci se na mě otočil a říkal: Nějak to uděláme, rejžo.
00:22:07 A vystoupil.
00:22:17 -Nakonec to opravdu nějak udělal.
-Udělal to krásně.
00:22:21 Taky jsem se tě chtěl zeptat, nikdy jsem se tě na to neptal.
00:22:25 Mám takovej optickej dojem, bude ti skoro pade, že jo, brzo.
00:22:31 -Je mi 49.
-Říkám, brzo ti bude 50.
00:22:34 Bude mi 60 brzo taky.
00:22:37 Že mám dojem, že jsi těch filmů zas tolik nenatočil! Kolik?
00:22:41 -Matěj to má spočítaný.
-Nevím.
00:22:45 -Bajoko.
-7 ― 9.
00:22:47 Tzn., asi 11, nebo 12 scénářů. Že jo?
00:22:51 Protože Vratný lahve jsi nechal tátu 4 x přepsat.
00:22:55 -A tmavomodrej svět asi 10 x.
-Neblázni! Jak je to možný?
00:23:00 -Takovej scénárista!
-On byl na mrtvici, chudák.
00:23:03 To sis moh dovolit opravdu jen ty, jako syn?
00:23:05 Ne tam došlo k tomu, že já jsem...
00:23:08 On mě asi přechválil. My tam fungujem na chválení.
00:23:11 -Kde fungujete na chválení?
-V tom týmu. S tátou!
00:23:15 On když něco píše,
00:23:17 tak já vyzdvihuju to, co je na tom dobrý,
00:23:19 o tom, co se mi nelíbí, nemluvím, abych mu nebral chuť do práce.
00:23:24 A říkám si, že když slyšel, že tohle se mi líbí
00:23:26 a tam o tom jsem nemluvil, že z toho pochopí, že tudyma!
00:23:30 A teprv, když to dokončí, tak já to rozsekám.
00:23:33 Když už to nemůže zkazit.
00:23:36 On třeba má tu vlastnost, že nemá rád konflikt.
00:23:41 Ani v životě a nedává ho ani do těch scénářů.
00:23:45 Když si všimnete, tam v podstatě nejsou záporný postavy
00:23:47 a prakticky se tam neumírá.
00:23:50 V těch jeho filmech. Což je pěkný. Je to pěkný, ale je to lyrika.
00:23:54 Není to dramatickej tvar.
00:23:58 Takže proto to takhle předělává často.
00:24:01 A došlo k tomu, že jsem nejdřív
00:24:03 poctivě a s úctou natáčel jeho scénáře,
00:24:06 aniž bych se do toho prosazoval.
00:24:09 A tím, že takhle mladý jsem měl tu Obecnou školu,
00:24:13 za kterou on mě pochválil, říkal,
00:24:15 člověče, takhle je to lepší, než jsem si to představoval,
00:24:18 tak mně narost hřebínek.
00:24:20 U toho Kolji už jsme byli jako vyrovnaný partneři.
00:24:24 A ještě s tím Oscarem, to mě zase pochválil určitě,
00:24:30 takže u toho Tmavomodrýho světa už jsem si troufal víc.
00:24:33 Už jsi ho nechal přepisovat, chudáka. Tatínka nebohýho.
00:24:38 Ale tak třeba ty Vratný lahve,
00:24:40 zrovna to se, myslím, povedlo to přepsat.
00:24:42 Ale na pokolikátý?
00:24:45 Kolik bylo verzí scénáře Vratný lahve?
00:24:48 -Já mám pocit, že 5.
-Myslím, že 5.
00:24:50 Ale to není, že se to píše celý znova!
00:24:52 On tam změní, tu vyhodí scénu,
00:24:54 tu zmizí postava, tady vznikne nová scéna.
00:24:57 Takhle se to jenom přearanžuje.
00:25:00 Ale otázka je, jestli to stojí za to!
00:25:05 Co mě kluk má co!
00:25:10 Já to obdivuju. Vlastně to je ta jeho nekonfliktnost,
00:25:13 který já zneužívám!
00:25:15 To byl ale tvůj poslední film, když nepočítám ten,
00:25:18 který jsi před pár dny, nebo týdny dotočil.
00:25:23 To byl vlastně po Vratných lahvích až teď tohle?
00:25:26 Ne, ještě jsem natočil mezitím Kuky se vrací.
00:25:29 To je taková loutková věc pro děti.
00:25:31 To je vlastně můj 1. film pro děti a tohle je další.
00:25:35 -Mně se to zalíbilo.
-Pohádka.
00:25:36 To je pohádka.
00:25:38 Zase podle scénáře tatínka,
00:25:39 přesto, že mám pocit, že Zdeněk říkal,
00:25:41 že už nikdy spolu dělat nebudete!
00:25:43 -To jsem ho slyšel říkat!
-On to říkal smutně!
00:25:47 -Co?
-On to říkal smutně!
00:25:50 Jako, že to je škoda, že teď je to naposled.
00:25:54 -No a?
-A zázrak se stal.
00:25:57 -A synáček zase přišel s prosíkem.
-Co se stalo? S prosíkem?
00:26:02 -To je hezký!
-No, já se umím i ponížit!
00:26:09 Co jsi tak škemral u něj?
00:26:11 Já jsem totiž připravoval takovej projekt v angličtině
00:26:15 a tušil jsem, že to bude složitý a že se to povleče léta.
00:26:19 A kameraman můj říká,
00:26:20 že režisér musí, kameraman taky musí pořád točit,
00:26:24 protože jinak ztratí, jako malíř, lehkost štětce.
00:26:27 Takovej ten lehkej dotek. Že to je pak úporný.
00:26:31 Tak jsem chtěl něco,
00:26:32 kdyby to nevyšlo, ten anglickej projekt,
00:26:34 něco, tak jako jednoduššího si natočil.
00:26:37 A protože jsem slyšel ty jejich minioperky,
00:26:39 co dělal s Jardou Uhlířem,
00:26:41 to jsou vlastně pohádky,
00:26:42 který oni udělaj do takovejch do 10 ― 15 minutovejch operek.
00:26:48 Spousta muziky, spousta melodií, vtipný texty tátovy.
00:26:52 Tak jsem si říkal, sakra,
00:26:53 existuje to je v televizní verzi s dětma.
00:26:56 Sakra, tohle, kdyby se předělalo pro velkej film, to je hotový!
00:27:01 Tam jsou melodie, který se nesměj ztratit
00:27:03 a je to vtipný, tati, pojď to zkusit udělat!
00:27:08 A to bylo na chalupě, léto, tak on hned se chytil.
00:27:12 Říkal, no to by bylo zajímavý! Protože je ješitnej.
00:27:16 Ty jeho písničky by se ještě zpívaly znova!
00:27:19 A oni se jim fakt povedly!
00:27:21 Tak jsme to tam poslouchali pořád dokola, až jsme zjistili,
00:27:24 že když z toho vyřadíme jednu O Budulínkovi,
00:27:27 že nám zbydou 3.
00:27:28 To jsou známý pohádky!
00:27:30 On říkal, zvolil jsem schválně ty nejznámější,
00:27:32 protože ty se dají stručně vyprávět.
00:27:34 -Co všechno dělali? Budulínka...
-Budulínka pomiňme!
00:27:38 12 měsíčků, Karkulka červená a Šípková Růženka.
00:27:42 A tam všude holky vystupujou a je tam 1 písnička,
00:27:47 ve které se zpívá: Žili, byli bratři 3.
00:27:51 Já jsem říkal, co kdyby tam byli ti 3 bratři, že by je to spojovalo,
00:27:55 že by každej z nich jednu tu dívku získal.
00:27:59 Tak táta napsal 4. pohádku o těch 3 bratrech,
00:28:03 který to celý pospojujou.
00:28:05 Takže je to na základě těch jejich minioperek, ale je to vlastně jiný.
00:28:10 Čili nový postavy vznikly.
00:28:13 To ti hrajou jsem někde čet, nějaký velký hvězdy.
00:28:15 Já jsem tohohle mladíka měl na castingu, protože jsem hledal,
00:28:18 tam oni vystupujou nejdřív jako děti.
00:28:21 Pak vyrostou a je z něj Tomáš Klus.
00:28:23 -On Matěj byl u tebe na castingu?
-Ano!
00:28:25 Ale on nevypadá ani jako Tomáš Klus,
00:28:27 ani jako Vojta Dyk!
00:28:33 Protože Tomáš má tu bradičku takhle a oči takhle dolů...
00:28:37 -Čili, ty v tom nehraješ?
-Ne.
00:28:40 -No nehraje, no! Jsem to...
-Počkej!
00:28:44 -On tě opravdu vyhodil?
-Jo.
00:28:47 -Ale to bylo asi poprvé!
-No.
00:28:50 To bylo poprvé, co tě někdo vyrazil od castingu?
00:28:52 No to ne.
00:28:53 Musím ti říct takovej mezizážitek.
00:28:55 Potkal jsem, je to asi půl roku, potkal jsem Bolka Polívku.
00:28:58 Koukám, fialovej nos. Říkám, co se stalo?
00:29:02 A on říkal, točil jsem na Ještědu pohádku s Honzou Svěrákem.
00:29:07 Já jsem říkal, jakou pohádku? On říkal, 12 měsíčků.
00:29:09 Já jsem říkal, kterej měsíc hraješ?
00:29:11 On říkal, debile, kterej asi! Leden, ne?
00:29:21 No ale ten tam strašně vymrz. Ještě měl fialovej nos.
00:29:25 Tím Ještědem se to vysvětlilo. Ten nos. Tam byla sibérie nějaká?
00:29:31 To bylo zrovna ten víkend, kdy byl orkán!
00:29:33 Takže tam byl 140 km/hod. vítr.
00:29:37 A kupodivu, ten zvuk je z toho docela přijatelnej. Je to dobrý!
00:29:41 Ale je to hezký, protože všem takhle stojej vlasy.
00:29:45 A vždycky před tím záběrem
00:29:46 všichni měli čepice, rukavice a teď točíme! -20.
00:29:51 Já nevím, kolik mohlo bejt v tom větru.
00:29:52 Točíme! Rukavice dolů! Tak čepičky taky. Sedli si teda.
00:29:57 A teďka dělali, jako, že jsou to měsíce,
00:29:59 že jim to nevadí.
00:30:02 -Ale film je hotovej.
-Film je hotovej.
00:30:04 -A kdy to tak jako...
-Ještě děláme triky.
00:30:08 Zámek musí obrůstat houštím, je tam vlk v Karkulce,
00:30:12 takže ještě se dělají triky.
00:30:13 Zvuk se musí ještě domíchat. Bude to hotový v půlce července.
00:30:18 A v půlce srpna to jde do kina.
00:30:20 -Jmenuje se to 3 bratři.
-3 bratři.
00:30:22 Jsou 3 bratři jen pro děti anebo můžou bez obav i dospělí?
00:30:25 My to děláme pro sebe. Takže my jsme taky trošku děti.
00:30:30 Ale ten úmysl byl takovej,
00:30:32 aby to nebylo jen pro děti, aby to bylo i pro dospělý.
00:30:35 -Tak ať ti to vyjde!
-Děkuju.
00:30:36 Honza Svěrák!
00:30:49 Naším dalším hostem je,
00:30:51 vám nepochybně dobře známá zpěvačka,
00:30:54 Yvonne Přenosilová!
00:31:09 Já, protože jsem samozřejmě pamětník, musím říct,
00:31:12 že si velmi dobře pamatuju,
00:31:14 kdy já jsem vás prvně viděl na jevišti.
00:31:16 Bylo to na jevišti divadla Semafor, ne tady, ale v pasáži Alfa.
00:31:22 Ale já jsem slyšel, to už je spíš zákulisní věc,
00:31:25 že vy jste tam začínala jako poměrně mladé děvče.
00:31:29 -S tím Olympikem zpívat.
-15.
00:31:31 15 vám bylo.
00:31:32 A já jsem slyšel, že snad maminka, nebo rodiče
00:31:34 dali úkol někomu z tý party, aby vás hlídali.
00:31:38 Abyste jaksi nezačala dřív,
00:31:39 než si maminka myslela, že je záhodno.
00:31:42 No, ona za tím byla ne moje maminka, ale můj otec.
00:31:47 -Otec byl přísnej takovej.
-Jo.
00:31:50 Otec se mnou chodil i do tanečních.
00:31:53 Což bylo teda krušný pro ty chlapce hlavně.
00:31:56 Za tou vší akcí, kde moje matka, chudák, musela jezdit s sebou,
00:32:01 byl můj otec!
00:32:03 Žárlivej otec!
00:32:07 Zákeřná, tak se jmenovala maminka, původně Ropča, posléze Zákeřná...
00:32:11 Maminka se jmenovala dívčím jménem Zákeřná?
00:32:15 Ne, ne. Já jsem jí říkala, ještě zde, než jsem emigrovala,
00:32:19 jsem jí říkala Ropča.
00:32:21 To bylo odvozeno z ropuchy. Protože měla zelený oči.
00:32:23 Mně se to moc líbilo.
00:32:28 A ona s tou češtinou byla naštíru, jak už jsem několikrát říkala,
00:32:32 poněvadž pocházela z Rakous.
00:32:34 Tak ona ani nevěděla o jaké zvíře se jedná.
00:32:37 Vůbec jí to nevadilo.
00:32:42 A pak jsme emigrovali,
00:32:43 já jsem emigrovala jako první a rodiče po 14 dnech přijeli.
00:32:47 A ta matka, která zápolila celej život s ten hrozny žeč,
00:32:52 nebude ze učila, nebude mluvit ten žeč,
00:32:55 tam skončila po 25 letech.
00:32:59 Přijeli jsme do Němec a ta matka začala mluvit česky.
00:33:07 Úplně to popletla celý!
00:33:09 A v každý větě, kam se to naprosto nehodilo,
00:33:12 bylo slovo zákeřná.
00:33:15 Nebo zákeřný! My máme 7 pádů, to jí nestačilo,
00:33:17 ona jich měla asi 25.
00:33:20 Takže ona tam vždycky zabudovala to slovo zákeřná.
00:33:23 Já jsem říkala, mámo, prosím tě, dyť se to tam nehodí!
00:33:26 Víš ty vůbec o čem to je, to slovo?
00:33:28 To mi nevadý, ale je to takový hezgy čezgy.
00:33:32 Bylo vymalováno.
00:33:35 Mě by zajímalo, kdo vás v tom Semaforu na těch zájezdech
00:33:37 dostal za úkol hlídat?
00:33:39 No ne, Zákeřná, tehdy Ropča,
00:33:44 opětně se mnou stála před autokarem.
00:33:47 -Když se někam jelo na zájezd.
-Když se někam jelo.
00:33:49 Před Redutou vždycky se stálo. A už se tam sunula do toho autobusu
00:33:54 a přišel pan Mareš a říkal,
00:33:57 paní Přenosilová, holce už je 18!
00:34:01 A zo, pan Marež? On říkal, no jo! Takže je plnoletá!
00:34:10 To věděla kulový, co to je. A říkala, zo to je? Já jedem.
00:34:15 On říkal, nejedete, paní Přenosilová. Je plnoletá.
00:34:19 -Leda, že byste si to zaplatila.
-Ten zájezd.
00:34:22 Jo. A teď to tam začlo šrotit v tý hlavě.
00:34:27 Mám tu holku neohlídaou pustit, nebo zaplatit?
00:34:30 Zvítězila škudlivost a matka šla domů!
00:34:36 Ale hlídat mě nemusela de facto.
00:34:38 Ona měla, víte, kdo ji v tom podporoval?
00:34:40 Tomu nebudete věřit! Ringo Čech!
00:34:45 -Největší prase ze všech!
-To byl Koniáš! To byl jezuita!
00:34:56 Ten strašil, aby vás hlídala!
00:34:58 Říkal, paní Přenosilová, musíte jezdit!
00:35:00 Tohle je Sodoma a Gomora!
00:35:03 Všichni čekají jen na ten pel nevinné dcery! Ten to hecoval!
00:35:11 A já se vrátím po tolika letech, přes 20 let a najednou Ringo!
00:35:16 Ty vado! To není tentýž! A byl! A je. A nemá chybu.
00:35:24 -On takhle popichoval maminku?
-On ji popichoval.
00:35:27 Heleďte se, když jste měla takhle přísný rodiče,
00:35:31 nakonec jste se, myslím, vdala!
00:35:33 -Ve 30.
-Ale to muselo dát práci, teda ne?
00:35:40 Myslím, s tímhle zázemím.
00:35:45 Myslím s tímhle pevným držením, s tím zázemím!
00:35:48 Jak jste se vůbec vyškubla, že jste si někoho našla!
00:35:51 To bylo jménem toho mýho manžela!
00:35:54 -Jak se jmenoval?
-Schuckmann.
00:36:05 Do 30 nepolíbená a rovnou Schuckmann, jo?
00:36:10 Já jsem to pochopila až v r. 89, v prosinci,
00:36:13 když jsem sem přijela po 21 letech.
00:36:16 -Co jste pochopila?
-To jméno!
00:36:19 Mně to nedocvaklo, když jsem si ho brala.
00:36:23 V tom Semaforu bylo stávkový, se tam povídalo, diskuse s diváky
00:36:28 a Datel Novotný přišel, já už byla v zákulisí,
00:36:32 vylez na jeviště, říkal,
00:36:33 teď přijde dáma, která se provdala,
00:36:36 má tak strašně sprostý jméno.
00:36:38 -Já jsem se otáčela, která dáma!
-Která to je!
00:36:43 Která to je! Mně to v ten moment teprve došlo!
00:36:47 Až po návratu! A v tom Německu? V tom německým prostředí...
00:36:53 Takže můj syn, poučen mnou, že jsem mu vysvětlila o čem jsme,
00:36:57 tak říká, já jsem Přenosil, když se tady seznámí.
00:37:02 -To byl nějakej šlechtic. Nebyl to?
-Jo, to na mě práskla Pilarka.
00:37:08 -Taky ji za to ještě zabiju.
-Že jo? Někdo to říkal!
00:37:11 Že jste se vdala do šlechtickýho rodu.
00:37:13 Ale chudá venkovská šlechta! Ještě dneska na území Polska.
00:37:23 Takže, když můj milovaný choť se šel podívat na zámek,
00:37:25 tak z toho udělali prasečinec.
00:37:28 Vy samozřejmě, to musí říct, vy, když jste se po tý emigraci,
00:37:33 po tý revoluci vrátila, vy jste měla velkou výhodu.
00:37:37 Protože před emigrací, co jste tady měla písničky,
00:37:40 to byl jeden šlágr vedle druhýho.
00:37:42 Čili vy jste ani nic novýho nemusela hledat
00:37:45 a rovnou všecky ty fláky jste mohla začít zpívat,
00:37:48 což jste začala.
00:37:49 Pravda je, ale to asi člověk by musel bejt puntičkář,
00:37:53 aby koukal na to, že když jste zpívala,
00:37:56 že čekáte až dole cvakne klika dveří.
00:38:01 To byste asi už dneska nečekala.
00:38:03 Ne, ale zajímavý je, že po té revoluci
00:38:07 přijelo spoustu kumštýřů do Mnichova.
00:38:10 A Pilarka říkala, to musíš teď oprášit ten repertoár!
00:38:15 Ty budeš krákorat!
00:38:18 Já jsem říkala, chápeš to, Evčo? Ty jsi se pomátla!
00:38:20 Jak já můžu zpívat, že tam stojím na tom balkoně
00:38:23 a štkám nad tím frajerem nějakým urvaným dole, až zavře dveře!
00:38:31 Krásný bylo, že se otočila paní Simonová,
00:38:34 tehdy jsme si ještě vykaly a říkala:
00:38:35 Děvenko. Já už 50 let zpívám o své první lásce.
00:38:48 Jasně, ty texty člověk nemůže brát doslova.
00:38:50 Jsou to opravdu krásný věci a jistě furt to od vás chtěj!
00:38:54 Ale jako, ještě bych rád letmo zmínil,
00:38:57 vy jste tady trošku přičichla k muzikálům, že jo?
00:39:00 Já nevím v kolika jste hrála., Řek bych, 1 ― 2 to byly.
00:39:03 No 2, de facto, ještě než jsem emigrovala,
00:39:08 s panem Šmídem jsme dělali s Apollem divadlem,
00:39:11 to můžu říct, že?
00:39:16 Jsme dělali Sněhurku a 11 trpaslíků, mj.
00:39:20 -To byl muzikálek, jo?
-No takový jako...
00:39:23 Já jsem tam hrála ježibabu a všecko možný, koně a královnu.
00:39:29 To bylo velice dadaistický.
00:39:30 -Více rolí?
-Ano, každý z nás.
00:39:33 Nikdy jsme nevěděli, jak to skončí.
00:39:35 Stačí, že říkám, že s náma hrál Karel Hála
00:39:39 a dle toho, v jakém byl rozmaru,
00:39:43 někdy tu hru skončil hned zkraje, protože ho to přestalo bavit.
00:39:48 -Tak to bylo tenkrát.
-Tenkrát.
00:39:50 A pak jsem navázala ježibabou zase.
00:39:53 Jak ježibabou? Teď jsme zase po revoluci.
00:39:55 Teď jsme po revoluci.
00:39:56 -Jakou ježibabu jste dělala?
-Rusalka muzikál.
00:39:59 A tam mě Prostějovský oslovil a říkal: Budu dělat Rusalku.
00:40:05 Říkám, budiž ti přáno, chlapče. On říkal, měl bych pro tebe roli.
00:40:09 No tak Rusalku, to zapomeň, viď. Měl bych tam ježibabu!
00:40:16 -To byla nejlepší role!
-Jo? Tak jste se v tom vyvztekala.
00:40:21 -Teď hraju starou štětku.
-Cože?
00:40:26 -Teď hraju...
-Co hrajete?
00:40:29 -Starou opilou prostitutku.
-A kde? V čem?
00:40:31 V Hallo Dolly.
00:40:32 Takže si užíváte muzikálu! To já jsem ani nevěděl!
00:40:35 Nemám zas takovej přehled!
00:40:36 Takže když vás budou chtít diváci vidět v muzikálu...
00:40:38 Od září.
00:40:40 Od září opět se na vás můžou přijít podívat na Hallo Dolly.
00:40:44 Ale kromě toho, to musíme říct,
00:40:45 pořád, jak jsem řekl, ten váš repertoár, to je trvalka.
00:40:48 -Čili, jistě zpíváte, koncertujete.
-To taktéž.
00:40:52 Ale že říkáte ty starý...
00:40:55 To už jsem mluvila s Martou Kubišovou,
00:40:57 se všema svejma kamarádkama, s Evčou Pilarovou,
00:40:59 všechny říkaj, já přijdu,
00:41:01 zaplatím si, natočím novou desku, to nikdo nechce!
00:41:05 Já přijdu, prostě ty pecky z těch 60. let chtějí slyšet!
00:41:11 Takže já jsem se rozhodla,
00:41:13 jako moje matka tehdy u autobusu, ze škudlivosti, nenatočím!
00:41:18 -Nenatočím nic novýho!
-Nic novýho?
00:41:21 Nebude!
00:41:22 Proč byste o dělala,
00:41:23 když lidi furt chtěj tyhlety vaše starý pecky, protože jsou krásný!
00:41:28 Je to tak?
00:41:29 A uměj ty texty líp než já, lidi! To je zrada!
00:41:34 Yvonne Přenosilová!
00:41:44 Přátelé, děkujeme vám za pozornost.
00:41:53 Rád bych v této souvislosti řek, abyste si užili léto
00:41:57 a já věřím, že se opět,
00:42:01 tímto způsobem potkáme po těch prázdninách.
00:42:03 Mějte se hezky a na shledanou!
00:42:05 Skryté titulky Eva Svobodová