Zábavná talk show Karla Šípa. Režie V. Polesný
Obsah dílu
Do dnešního dílu naše pozvání přijal herec a recitátor Alfréd Strejček, skladatel a klavírista Zdeněk Merta a experimentální archeolog Ing. Pavel Pavel.
Alfréd Strejček — Zdeněk Merta — Pavel Pavel
Premiéra: Pátek 11. 4. 2014 na ČT1
Přehrát
00:00:33 Dobrý večer, milí diváci tady,
00:00:35 v hledišti pražského divadla Semafor,
00:00:37 samozřejmě zdravím i vás, milí diváci televizní.
00:00:41 Přátelé, já mám dojem,
00:00:42 že se opravdu málokdy umíme pochlubit,
00:00:45 když některý náš krajan dosáhne mimořádného úspěchu v zahraničí.
00:00:50 Pokud to není sportovec, nebo třeba zpěvák.
00:00:53 A přitom je řada vědců, inženýrů, kteří skutečně mají úspěchy,
00:00:59 ale u nás, když tak, malá, zasutá zprávička, jinak nic.
00:01:03 Myslím si, že především čeští inženýři
00:01:06 jsou v zahraničí mimořádně ceněni
00:01:09 pro svoje racionální a striktně logické uvažování.
00:01:13 Nevím, jestli uvedu správnej
00:01:15 a typickej příklad takového logického uvažování,
00:01:19 ale pokusím se o to na příkladu takového jednoho staršího vtipu.
00:01:25 Farář, doktor a inženýr jsou na golfu
00:01:29 a nějak už dýl čekaj,
00:01:31 až tu jamku uvolní nějaká skupina pomalejších hráčů.
00:01:35 A už jsou takoví nervózní
00:01:36 a jde kolem správce toho hřiště a oni mu říkají:
00:01:38 Co je to před náma za skupinu? Jsou nějaký pomalý.
00:01:42 A on říká, pozor.
00:01:43 To jsou slepí hasiči,
00:01:45 který nám tady pomáhali loni hasit klubovnu, když hořela
00:01:50 a oni přitom oslepli.
00:01:51 No tak my je tady za to necháváme zadarmo hrát, kdy chtěj.
00:01:57 A ten farář říká, pozor, tak to je něco jinýho.
00:01:59 Tak to já ještě večer si za ně dám 1 zvláštní modlitbu.
00:02:03 A doktor říká, to je dobrej nápad.
00:02:05 Já zejtra promluvím se svým kolegou očařem
00:02:08 a třeba na něco přijde, jak by se jim dalo pomoct.
00:02:11 A inženýr říká: A proč teda nehrajou v noci?
00:02:23 Nebyl jsem si jistej,
00:02:24 jestli to je správnej příklad pro uvedení dalšího hosta.
00:02:29 Nicméně, naším dnešním 1. hostem je český inženýr,
00:02:33 ing. Pavel Pavel.
00:02:45 Pane ing., prozradili vám rodiče,
00:02:46 proč vám dali stejný křestní jméno, jako příjmení?
00:02:50 Pravda je, že tatínek,
00:02:52 na něj vždycky ve škole volali, Pavle.
00:02:56 On se jmenoval Ladislav.
00:02:57 A tak si to nes jako trauma, tak mi to dal...
00:03:01 A na vás si ten mindrák vyléčil!
00:03:06 Dokonce jsem to možná někde i čet, že vy jste dostal takový přízvisko,
00:03:11 že jste muž, kterej dokázal naučit sochy chodit.
00:03:17 Nevím, jestli to všichni víte, specialita pana ing. je,
00:03:21 jak bych to řek, přemísťování těžkých břemen z místa na místo,
00:03:25 ale proslavil jste se tím, že jste někde,
00:03:27 na nějakým ostrově...
00:03:29 -Na Velikonočním ostrově.
-Na jednom Velikonočním ostrově...
00:03:34 Ono se někde říká na Velikonočních ostrovech.
00:03:37 -On je to 1!
-Fakt je 1?
00:03:39 1 malej ostrov.
00:03:42 A tam jste přemísťoval nějaký sochy.
00:03:45 Mě by zajímalo, ta myšlenka! Kdy vás prvně napadlo jako...
00:03:50 Jako doma jste nemohli hnout s almarou
00:03:53 a vás napadl nějakej systém?
00:03:55 Nebo jak jste na to přišel?
00:03:57 No tak, když jsem byl malej kluk,
00:04:00 tak jsem chodil do vodáckého kroužku.
00:04:03 Učili jsme se stavět stany, stožáry,
00:04:07 brány táborový a rozhledny stavět.
00:04:10 Tak jsem se naučil vázat lana
00:04:13 a trochu pracovat s těma těžkejma věcma.
00:04:16 A pak, když jsem čet,
00:04:17 když jsem vystudoval strojařinu a byl jsem ten novej ing.
00:04:22 a byl jsem hrdej na to, že jsem ing.,
00:04:24 nic jsem ještě neuměl, samozřejmě,
00:04:26 tak když jsem četl vzpomínky našeho úžasného spisovatele
00:04:32 Miloslava Stingla, jeho pobyt na Velikonočním ostrově,
00:04:36 nebo pana Heyerdahla, který letos by slavil 100. výročí narození,
00:04:41 tak oni tam říkali,
00:04:42 že na Velikonočním ostrově jsou ohromné sochy Moai,
00:04:45 s kterými by měli i dnešní technici velkou práci stěhovat.
00:04:50 A to byla výzva.
00:04:51 Ale copak je běžná věc, stěhovat sochy?
00:04:55 Socha prostě stojí a hotovo! Oni vás pozvali?
00:04:58 Oni potřebovali na Velikonočním ostrově
00:05:00 přemístit sochu odněkud někam?
00:05:03 To je běžná věc? Přestěhovat sochu?
00:05:05 Ten údiv je na místě, protože...
00:05:08 To bych prosil, že je údiv na místě, pane ing.!
00:05:11 Obyčejně se kameníkovi, sochařovi, doveze kámen do dílny
00:05:16 a on si tam tesá.
00:05:17 A pak tu sochu hotovou přemístí tam, kde má stát.
00:05:21 To je standardní tady u nás.
00:05:24 Na Velikonočním ostrově je zajímavost ta,
00:05:26 že domorodci vytesali všechny sochy v kamenolomu
00:05:31 a potom, bez jediného poškození,
00:05:33 dostali ty sochy na vzdálenost 10, 20 km.
00:05:38 -Bez poškození.
-A bez vás.
00:05:40 Tehdy ještě beze mě.
00:05:42 A vysvětlení je, že to museli dělat buď mimozemšťani,
00:05:47 to se říká, že tam přiletělo UFO,
00:05:50 na celém světě se jim zželelo domorodců, tak jim s tím pomohli.
00:05:55 Sami domorodci říkají, že tam byla kouzelnice,
00:05:58 která telepatií, telekinezí, prostě čáry máry fuk
00:06:03 a ty sochy se přemístily.
00:06:05 Ale pane ing., když už to bylo přemístěný,
00:06:08 proč vy jste to zase stěhoval zpátky do kamenolomu, nebo co?
00:06:13 Ono se to zapomnělo, jak to vlastně, kdysi dávno...
00:06:17 Proč s tím potřebovali hejbat? Ta otázka zůstává.
00:06:20 Ono se tomu říká experimentální archeologie.
00:06:22 Vysvětlit, jak to ti staří filutové dělali,
00:06:25 protože my už jsme to zapomněli.
00:06:27 My jsme zlenivěli v přemýšlení.
00:06:30 Už máme autojeřáby, podvozky, těžká auta.
00:06:33 -Těžká technika.
-Těžkou techniku.
00:06:35 A vy, ta metoda je bez použití toho všeho.
00:06:39 Já obdivuju u těch starých kultur a civilizací to,
00:06:42 jak si poradily s mozkem a téměř s holýma rukama.
00:06:47 A vy jste na to přišel, jak oni to dělali
00:06:49 a udělal jste to na tom ostrově taky.
00:06:51 Já jsem si myslel, že jsem na to přišel,
00:06:53 jsem o tom přesvědčen a zatím mi to nikdo nevyvrátil.
00:06:56 Počkejte, tak v čem je ten fígl? Nám to můžete říct!
00:06:59 My to nerozkecáme.
00:07:01 To jako se to nadzvedne a kolečka pod to šoupnete?
00:07:06 Domorodci ve svých legendách říkali,
00:07:08 že ty sochy chodily vestoje.
00:07:11 Vestoje! Sochy!
00:07:13 5, 10, 15 m vysoký sochy, že chodily vestoje!
00:07:16 Všichni říkali, že to je blbost, že by musely padnout.
00:07:18 Domorodci říkali, že chodily v přívratných kroužcích.
00:07:23 Ony se nakláněly a pootáčely.
00:07:26 Jako popelnice, nebo sud, abych o vysvětlil.
00:07:29 Takhle oni posouvali ti domorodci...
00:07:31 Já jsem tomu uvěřil, protože badatelé říkali,
00:07:33 ta socha by musela spadnout, nebo se obrousit.
00:07:36 A když jsem ve Strakonicích s kamarády
00:07:39 sochu z betonu udělal, vybetonoval, socha kráčela.
00:07:44 A když jsem poslal fotky Thoru Heyerdahlovi,
00:07:47 to už je hodně dávno, v 82. roce,
00:07:50 tak on mě pozval na svoji expedici na Velikonoční ostrov.
00:07:54 Čili to je váš patent, přemisťování soch?
00:07:58 Tak patent. Říká se tomu kantování. Že bych popelářům ukrad...
00:08:03 Vy jste musel bejt v něčem 1.!
00:08:05 Já si pamatuju, v těch 80. letech, kolem toho byla velikánská sláva!
00:08:09 Já žiju v tom, že jste byl 1. na světě, kdo posunul sochu!
00:08:14 Po těch domorodcích jsem byl po dlouhejch staletích první.
00:08:17 Protože nikdo tomu nevěřil,
00:08:19 že ta socha bude skutečně vestoje chodit, a že nepadne.
00:08:24 A stane se to občas, takový fiasko, že se prostě akce nepovede?
00:08:28 To jsou exper...
00:08:29 A výsledek je co? Že se socha rozseká na kusy?
00:08:32 Tak každej experiment, i neúspěšnej,
00:08:35 je přínosnej tím, že zjistíte, že je něco špatně.
00:08:38 Na Velikonočním ostrově jsem žádnou sochu nerozsekal,
00:08:41 i když to napsali v National Geographic,
00:08:43 že jsem rozsekal, to není pravda, pak se mně omlouvali.
00:08:47 Já jsem pouze, 2 x nebo 3 x mně spadla moje betonová socha,
00:08:51 v které je armatura takže ta něco vydrží.
00:08:55 A to vy jste si na ty svoje pokusy nechával dělat někde sochy,
00:08:58 abyste je posouval?
00:09:00 Říkáte moje vlastní socha.
00:09:02 Já jsem chtěl být malířem a sochařem, to se mi nepodařilo.
00:09:05 Snad možná na důchod. Jako strojař jsem se naučil slévárenství,
00:09:10 tzn. výrobu modelů.
00:09:12 Takže já jsem si udělal svoji vlastní
00:09:15 betonovou 4,5 m velkou sochu,
00:09:17 až budete někdá ve Strakonicích, tak se přijďte podívat,
00:09:20 stojí tam, kouká se tam na řeku Otavu.
00:09:23 Čeho to je socha?
00:09:25 Je to kopie soch z Velikonočního ostrova.
00:09:29 Ono to v té době nebylo tak známé, tak lidi říkali,
00:09:32 dělá nějakýho baziliška, nebo co to je.
00:09:35 Kde je Velikonoční ostrov také nikdo nevěděl,
00:09:37 tak nechápal, proč si tam tak kluci hrajou,
00:09:40 z hlíny vyráběj formu.
00:09:42 Tak vy jste to doma udělal
00:09:44 a teď jste to posunul, takže trošku špeditér,
00:09:47 takže jste tu sochu posunul k řece?
00:09:50 My jsme si našli místo ve Strakonicích, cirkusplatz,
00:09:55 normálně jsou tam kolotoče, cirkusy,
00:09:57 tak jsme si to místo pronajali
00:09:58 a tu sochu jsme tam s ní popošli asi 6 m.
00:10:01 A vědí strakonický, že to je vaše věc,
00:10:05 že to je vaše dílo?
00:10:06 Vědí. Už jsem se dostal i do učebnic.
00:10:11 Škoda, že tahle vaše metoda nebyla známá v době,
00:10:14 kdy stál na Letný ten Stalin.
00:10:18 Kdyby to věděli, nemuseli ho odprásknout,
00:10:21 ale moh odejít.
00:10:24 -Ta největší socha má skoro 21 m.
-Největší socha kde?
00:10:30 Největší socha na Velikonočním ostrově.
00:10:33 Ti domorodci kamenými klíny je tesali,
00:10:35 tak tu největší si udělali 21 m.
00:10:38 To je jako šestipodlaží dům.
00:10:40 A to opravdu i mně,
00:10:41 i když jsme udělali ten pokus a byl z toho úspěch,
00:10:44 tak jsem říkal, ještě, že mi neukázali támhletu.
00:10:48 Počkejte, tak kolik vás to dělá? Vy máte nějakou četu stěhováků?
00:10:54 Furt jste mně neprozradil ten fígl. Co tam šoupnete pod tu sochu?
00:10:59 Tak musí to klouzat samozřejmě. Tření se snižuje.
00:11:03 -Čili vy musíte namazat.
-Namazat, ano.
00:11:06 Na 10 t sochu použil Thor Heyerdahl 180 lidí
00:11:10 a táhli ji po písku.
00:11:12 -Čím jako? Lanama?
-Naležato.
00:11:14 -Položili sošku a táhli. A vy?
-A já nastojato, jen s 18 lidmi.
00:11:21 Tzn. 10 x efektivnější.
00:11:23 A to ho tak zaujalo, že mě tam pozval.
00:11:26 -Přivázali jsme jí takhle provazy.
-Komu? Soše.
00:11:30 Soše k hlavě, tak jsme ji rozkývali do stran.
00:11:33 A když byla pěkně v tom kyvu, tak jsme jí zatáhli v tečně,
00:11:37 jako když se točí vlček a ona se pootočila.
00:11:40 -Co jako, když se točí?
-Dětskej vlček.
00:11:42 Když jste byl malej, tak jste... Káča!
00:11:46 No řekněte káča! A pak se pootočí. A celá procedura trvá jak dlouho?
00:11:53 Za hod. jsme ušli 6 m s amatérama.
00:11:57 Ve Strakonicích a potom,
00:11:59 když jsem dostal od Heyerdahla domorodce na Velikonočním ostrově,
00:12:02 oni mluví španělsky,
00:12:03 já jsem se špatně s nima domlouval anglicky.
00:12:07 Takže jsme také za hod. ušli 6 m.
00:12:10 On to platil, tak jemu to stačilo, jeho filmaři to zaznamenali,
00:12:15 takže řek, pokus je hotový.
00:12:16 Pane ing., já pořád hledám praktičnost toho počínání.
00:12:19 Jestli to je jen taková show,
00:12:21 že vy prostě ukážete domorodcům, jak socha popojde o 6 m.
00:12:26 Bez použití techniky.
00:12:28 Když jsme skončili pokusy,
00:12:29 tak domorodci, oni mi dali jméno Tu Koihu.
00:12:33 -Co vám dali za jméno?
-Tu Koihu.
00:12:36 To byl náčelník, který tam přivezl ten zvyk tesat a stěhovat sochy.
00:12:42 -Ten se jmenoval Tu Koihu?
-Tu Koihu.
00:12:44 Oni mi říkali, hele, to je dobrý, žes nás to naučil.
00:12:46 My to budeme dělat za peníze pro turisty.
00:12:49 Říkali tam domorodci.
00:12:50 Takže tam mají z betonu udělaný sochy.
00:12:54 Ale vy jste jejich guru. Vy jste jejich Tu Koihu?
00:12:59 Tu Koihu, ale nic z toho nemám, oni rychle zapomněli.
00:13:05 Autorská práva, já to nemám patentovaný.
00:13:07 Je vám to k něčemu, tahle dovednost? Tady v tuzemsku?
00:13:12 -Stěhujete něco tady?
-Bankovní trezory apod.
00:13:16 Před lety jsem odstěhoval asi 2000 treozorů
00:13:19 po celé republice.
00:13:20 A teď vy musíte bejt na tom Velikonočním ostrově,
00:13:23 vy pro ně musíte bejt takovej polobůh.
00:13:25 Vracíte se tam a užíváte si tu slávu,
00:13:27 kterou jste si, někdy v těch 80. letech, vydobyl?
00:13:31 Vracím se tam, byl jsem tam loni poosmé.
00:13:36 Příští rok bych se tam chtěl dostat podeváté,
00:13:40 protože by mně měla vyjít kniha ve španělštině,
00:13:44 kterou jsem napsal v češtině, jmenuje se Rapa Nui,
00:13:47 což je název Velikonočního ostrova, Rapa Nui.
00:13:50 Tak tam od nás pozdravujte! Ing. Pavel Pavel!
00:13:59 Přátelé, naším dalším hostem je herec Alfred Strejček!
00:14:13 U vás asi, jako u herce, od začátku bylo daný,
00:14:15 že vaším hlavním nástrojem hereckým, je hlas.
00:14:18 -To si asi uvědomujete od začátku.
-No, ono to tak úplně není.
00:14:22 Já jsem studoval na průmyslové škole
00:14:26 obor parní lokomotivy.
00:14:29 To je těžký břemeno, pane inženýre!
00:14:32 Jenom, abych taky předeslal, v jaké věkové kategorii jsem.
00:14:36 A během toho jsem se zamiloval do divadla, jako takového
00:14:42 a utek jsem k divadlu a utek jsem k operetě.
00:14:44 -Od těch lokomotiv.
-Od lokomotiv.
00:14:47 -Vy jste zpíval s tímhle hlasem?
-No ne, ten hlas jsme ještě neměl!
00:14:51 Ale oni měli pouze místo v operetě
00:14:54 v divadle Oldřicha Stibora v Olomouci
00:14:57 a měli místo ve sboru, jako 2. bas.
00:15:02 Mně bylo 17 let, já jsem měl hlas samozřejmě vyšší...
00:15:05 -Před pubertou!
-No ne, tak to už bylo...
00:15:08 Nějak tam to kulminovalo.
00:15:11 To jste lítal od 2. basu do 1. tenora! Zrovna v 17.
00:15:15 Každopádně jsem byl nucen s tím hlasem,
00:15:19 abych zvládal ty party, jít dolů,
00:15:22 tak já jsem si v té operetě jsem si posadil hlas.
00:15:26 -Takže tak to začalo...
-Sám jste si?
00:15:28 No ne sám! Já byl nucen mluvit a zpívat hluboko!
00:15:34 Podle toho, co vyžadoval ten sborový part.
00:15:38 -Potom jste šel na nějakou DAMU?
-Pak jsem byl na JAMU v Brně.
00:15:45 V Brně jste studoval.
00:15:47 Tam už s tím hlasem, měl jsem skvělé kantory,
00:15:52 mě učila ještě paní Jarmila Kurandová,
00:15:55 paní Vlasta Fialová, pan Rudolf Krátký.
00:15:59 A tam už s tím hlasem,
00:16:01 v Brně je věnována velká pozornost hudební výchově,
00:16:05 tam jsme dělali melodramy, zpívali jsme
00:16:08 a o ty hlasy se pečovalo.
00:16:09 Vy třeba namlouváte ty komentáře k těm přírodopisnejm,
00:16:14 váš hlas, pane Strejčku,
00:16:16 že jo, pane inženýre, se neoposlouchá!
00:16:19 Vy mluvíte o životě velryb tak sugestivně,
00:16:22 já mám dojem, že jste odkojenej velrybama!
00:16:25 Protože já vám tam věřím každý slovo!
00:16:27 To není jen čtení komentáře, ta macha profesionální.
00:16:32 Ale vaší doménou, nevím, jestli dodneška,
00:16:35 ale co já pamatuju, byla recitace.
00:16:38 Pamětníci si vzpomenou.
00:16:40 Bejvaly ty slavný televizní Nedělní chvilky poezie.
00:16:43 Tam jste byl štamgast!
00:16:46 Takřka. Ne na všechno rád vzpomínám.
00:16:58 Chcete říct, že ne vždycky se tam recitovaly věci,
00:17:01 která vám šly snadno přes sametové hrdlo.
00:17:04 Kdybych měl říct a kdybyste se mě zeptal,
00:17:08 což vy byste ve své laskavosti se nezeptal,
00:17:12 za co se v životě stydím,
00:17:14 tak bych právě jmenoval několik Nedělních chvilek poezie.
00:17:19 To já už si tak detailně nepamatuju.
00:17:22 Helejte se, ale to bylo živě! To nebyly žádný...
00:17:25 No, některé byly živě, některé se předtáčely.
00:17:28 Ale zpaměti!
00:17:30 Já vůbec od té doby, když se věnuju literatuře,
00:17:32 nebo básničkám, tak rád říkám zpaměti.
00:17:36 Já se rád koukám na lidi. Já se rád koukám lidem do očí.
00:17:39 Jak má člověk text a takhle sděluje, tak to není ono.
00:17:44 Ovšem říkání zpaměti má své velké záludnosti.
00:17:48 Vy se tomu věnujete neustále!
00:17:51 Já vím, že se Štěpánem Rakem, kterej hraje na kytaru...
00:17:54 Převážně.
00:17:54 To jsou všecko vážný, dramatický věci.
00:17:57 Tam asi humor nemá místo, pane Strejčku.
00:18:01 Neměl by mít. Ale má.
00:18:05 Dějí se někdy věci,
00:18:06 které jsou legrací pouze, když se vyprávějí.
00:18:11 Nikoliv v tu chvíli, kdy se dějí.
00:18:14 Kdybych si vzpomněl na jednu situaci,
00:18:17 bylo to město Tábor, hotel Jordán, sálek.
00:18:21 My tam dělali Komenského. Byla prudká bouřka.
00:18:25 A uhodil hrom a já v tý hlavě neměl v tu chvíli vůbec nic.
00:18:32 -Takhle reagujete na počasí?
-Velice intenzivně.
00:18:36 Na bouřlivé počasí.
00:18:38 A bylo to zrovna v místě, kde říkám
00:18:41 úžasnou Komenského myšlenku, která zní:
00:18:44 Je vlastností rozumnosti člověka neříkat vždy pravdu,
00:18:49 ale pouze to, co prospívá.
00:18:51 Což ovšem neznamená, že by bylo dovoleno lhát,
00:18:54 protože vedle mluvit pravdu a mluvit nepravdu,
00:18:57 máme 3. možnost, totiž o pravdě nemluvit.
00:19:00 Před touto sentencí jsem měl tu vymetenou hlavu.
00:19:05 -Tím, že zahřmělo.
-Zahřmělo.
00:19:08 A já jsem věděl, že se jedná o nějaký protimluv.
00:19:12 A hrom přišel ve chvíli, kdy jsem já řek:
00:19:15 Je vlastností rozumnosti každého člověka,
00:19:17 neříkat vždy pravdu.
00:19:19 Hrom, prázdná hlava.
00:19:22 A já, jako už otřelý přednašeč vím,
00:19:26 že člověk nesmí zmlknout, musí pokračovat.
00:19:30 A já jsem začal říkat. Protože, říkal jsem si, protimluv,
00:19:35 kdo mluví pravdu, ten lže a kdo lže, ten mluví pravdu.
00:19:47 Já jsem věděl, to není na potlesk! Není!
00:19:51 To byla tragická situace.
00:19:53 Já jsem věděl, že ze mě jdou naprosté nesmysly,
00:19:57 ale já se nemoh zastavit.
00:20:00 Protože těžko po půlhodině Komenského úžasných myšlenek,
00:20:04 říct lidem, já se vám omlouvám, ale já blábolím.
00:20:09 -To jste řek?
-To jsem právě neřek!
00:20:11 Tak jsem stále opakoval, že kdo mluví pravdu, ten lže.
00:20:18 Já jsem říkal, to snad není pravda, musí mi to naskočit.
00:20:21 A teď si představte, že v 1. řadě,
00:20:22 která tam byla tak blízko, jako tady, seděli 2 manželé,
00:20:27 kteří úpěnlivě na mě hleděli.
00:20:31 A ta žena, když už jsem po několikáté řek tu hrůzu,
00:20:36 tak se otočila na manžela a nahlas řekla:
00:20:39 To jsou myšlenky!
00:20:49 Jestli můžu ještě přidat? Přidám. Přidám jednu...
00:20:54 -Takovouhle podobně srandovní?
-Podobně tragickou.
00:21:00 Jeli jsme se Štěpánem Rakem na zájezd
00:21:03 a Štěpán se vrátil z Austrálie.
00:21:05 A říkal mi, Frede, vezu si
00:21:08 nejslavnější a nejlepší kytaru světa.
00:21:12 A lidé uslyší něco, i ty, co ještě neslyšeli.
00:21:16 Vez to v obrovském pouzdru,
00:21:18 byla na silnici nějaká dopravní nehoda,
00:21:20 v té době ješě nebyly mobily,
00:21:22 prostě přijeli jsme na místo konání o půl hod. pozdě.
00:21:27 Lidé čekali a Štěpán v té době trpěl hypoglykémií,
00:21:32 což znamená, že on se potřeboval každou chvíli najíst.
00:21:35 A já jsem šel za pořadatelkou
00:21:37 a řek jsem, paní, prosím vás, neměla byste něco k jídlu?
00:21:43 A ona mi řekla: Pane Strejčku,
00:21:45 vy přijedete půlhod. pozdě a chcete...
00:21:48 Já jsem říkal, ne, to opravdu,
00:21:50 můj kamarád přijel ze zhraničí, má trošku problém, tak ona říkala:
00:21:55 Musíte jít před lidi a něco povídejte.
00:21:57 To jistě znáte tu situaci.
00:22:00 Tak jsem šel před lidi a říkám to, co mi Štěpán říkal v autě.
00:22:03 Dámy a pánové, omlouváme se za pozdní příchod,
00:22:07 ale kamarád přijel z Austrálie, veze nejdražší kytaru světa,
00:22:11 uslyšíte poprvé v Čechách něco, co tady ještě nezaznělo.
00:22:17 Mezitím se Štěpán najed, já jsem šel do zákulisí
00:22:20 a říkal jsem, musíme začít...
00:22:22 My Komenského začínáme tak,
00:22:24 že Štěpán jde na pódium sám s kytarou
00:22:26 a já pak po chvíli vcházím se zobcovou flétnou.
00:22:30 Šli jsme tam, chtěli jsme si naladit,
00:22:33 Štěpán otevřel pouzdro, abychom si naladili
00:22:35 a tam ta kytara nebyla, tam nebylo nic!
00:22:38 On přivez prázdné těžké pouzdro, ve kterém nebylo nic.
00:22:43 Takže viděli to, co nikdy předtím nemohli vidět.
00:22:46 To viděla pouze ta pořadatelka.
00:22:50 A tak jsem šel za ní a řek jsem,
00:22:53 prosím vás, paní, nenašla by se tady nějaká kytara?
00:23:01 A ona řekla, pane Strejčku,
00:23:06 přijedete pozdě, chcete najíst, neříkejte, že nemáte kytaru!
00:23:11 Já jsem říkal, nemáme kytaru.
00:23:14 Viděla, že je zle, už bylo 3/4 hod. po plánovaném začátku
00:23:18 a tak říkala, no, na konci města
00:23:21 se tady v hospodě scházejí trampové,
00:23:25 tak já tam pošlu manžela,
00:23:27 ale vy musíte jít před lidi a něco jim povídejte.
00:23:30 A teď, Štěpán je numerolog. On čte z čísel.
00:23:35 A on skutečně, jak jsme jeli autem, mi říkal,
00:23:37 Frede, dneska je součtová sedma, dnes se mohou dít roztodivné věci.
00:23:46 Tak já jsem šel před lidi, já jsem řek, dámy a pánové,
00:23:51 můj kamarád je numerolog, dnes je součtová sedma,
00:23:56 ale už jsem neříkal, že uslyší nejdražší kytaru světa.
00:24:00 Něco jsem prostě povídal, až jsem kytaru,
00:24:03 periferním pohledem jsem zjistil, že je kytara,
00:24:07 jsem říkal, ale za chvíli už začne náš koncert
00:24:09 k poctě Jana Ámose Komenského.
00:24:11 Šel jsem do portálu, tam byl ještě bledší Štěpán Rak
00:24:17 a držel v ruce něco,
00:24:19 co jsem naposled viděl v hračkářském obchodě.
00:24:24 Oni mu přinesli takovou dětskou kytárku,
00:24:29 která nemá struny, ale dráty.
00:24:33 A na té kytaře,
00:24:34 o které já jsem říkal, že to je nejvzácnější kytara světa,
00:24:39 byly vyřezaný palmy a pod tím napsáno Tahiti.
00:24:47 Tak vešel s touhle dětskou atrapou za 100 Kč.
00:24:51 Ale jelikož nikdo z publika nevěděl,
00:24:54 co je nejdražší kytara na světě,
00:24:57 tak se moh domnívat, že je to právě v té miniaturní podobě všecko.
00:25:01 Štěpán udělal akord na tu kytaru na jevišti,
00:25:05 co se ozvalo se nedá popsat.
00:25:08 -Tak na tu kytaru začal bušit.
-Tahiti.
00:25:12 Tahiti a různé zvuky,
00:25:15 já s tou zobcovou flétnou jsem nečekal na nic,
00:25:17 tak jsem pomalu přicházel, Štěpán bubnoval.
00:25:21 No, odehráli jsme představení.
00:25:25 A já mám pocit, že si krom té pořadatelky,
00:25:29 jestli to nevynesla, nikdo neuvědomil,
00:25:32 že neslyšeli nejdražší kytaru světa.
00:25:44 Kolik, ještě mi řekněte, to jsem se vás chtěl zeptat,
00:25:46 kolik tak zpaměti byste byl schopnej vysypat básniček?
00:25:50 Já bych byl schopen recitovat 15 hodin.
00:25:57 -Z koule?
-Mám začít?
00:25:59 Promiňte! Zpaměti!
00:26:09 Víte, ale to zase se netvařte, že to je normální!
00:26:12 -To normální není!
-Není to normální.
00:26:15 A nesouvisí to s tou praktickou lidskou pamětí.
00:26:19 S čím to souvisí?
00:26:20 Já nevím, souvisí to,
00:26:23 ty texty, které se učím, jednak, jak jsem říkal,
00:26:25 já je chci říkat lidem z očí do očí, to mě baví
00:26:29 a pak jsou to texty, které mám rád.
00:26:32 Takže já se učím celoživotně, já na to mám takový systém.
00:26:36 Mě se ptají, jak se učíš? Já se učím zásadně ráno, v posteli.
00:26:41 Já se budím denně kolem 6:30
00:26:43 a tak do 8 hod. ráno se každej den učím.
00:26:47 Protože ráno ta hlava nejlépe nasává.
00:26:49 -Večer už to nejde.
-Ale co večer?
00:26:53 -Co dělám večer?
-Ne! Že se to tam do večera udrží!
00:26:59 Musím si to zopakovat, ale ne, dá se naučit.
00:27:04 Je to moje posedlost a radost a jaksi vůbec,
00:27:10 já mám rád to koukání z očí do očí.
00:27:13 To jsem doteďka nevěděl.
00:27:14 A jestli opravdu dokážete zpaměti 15 hod. recitovat,
00:27:18 tak máte moji velikou úctu!
00:27:20 Alfred Strejček!
00:27:30 Přátelé naším dalším, tedy 3. hostem,
00:27:33 je hudební skladatel, ale musím říct,
00:27:35 v poslední době i nečekaně spisovatel,
00:27:38 Zdeněk Merta!
00:27:51 Samozřejmě, my se známe se Zdenkem mnoho let,
00:27:54 celou dobu vím, že jseš muzikant, skládáš a najednou bum!
00:27:59 Ty jsi napsal povídkovou knížku, ještě ke všemu, přátelé,
00:28:03 jsou to povídky erotické.
00:28:05 Tak jsem si doma říkal, co ho to napadlo?
00:28:08 Bojí se, že na to všecko zapomene? Tak jsou to trošku memoáry?
00:28:13 U nás doma si taky říkaj, co mě to napadlo.
00:28:17 Co tě to teda napadlo? To není jen tak!
00:28:20 Skládáš muzikály a písničky a najednou erotický povídky?
00:28:25 Tak já jsem vždycky něco psal přece.
00:28:29 Já jsem psal třeba zápis... Za 1. pár dopisů hodnotných.
00:28:33 To ještě nejsi spisovatel.
00:28:35 To ne! Já jsem neměl žádnou ambici to vydávat. To mě nenapadlo.
00:28:40 -Ale...
-Do počítače sis psal?
00:28:43 Nebo ještě před počítačem, na stroji?
00:28:45 Já jsem třeba napsal takový cestopis z Ruska, někdy v 80. roce.
00:28:51 -A byls tam vůbec?
-Tys ho nečetl jak vidím.
00:28:54 Ne, ne!
00:28:56 On se totiž šířil tak jako mezi kamarádama.
00:28:59 To byly zápisky z Ruska, já jsem byl v Rusku asi 6 x.
00:29:03 V Sovětským svaze. Hrát.
00:29:05 A protože se mi to zdálo tak neuvěřitelný
00:29:08 a nechtěl jsem to a) zapomenout,
00:29:09 za b) jsem to chtěl sdělit svým bližním.
00:29:11 Tak jsem to napsal a teď to kolovalo,
00:29:14 to četlo hodně lidí,
00:29:16 proto se tě na to ptám, jako z branže,
00:29:18 a pak se to ztratilo.
00:29:21 Což jsem z toho neměl moc dobrej pocit,
00:29:23 protože to nebylo určeno všem.
00:29:26 Čili tam už byly nějaký erotický?
00:29:29 Tam nebylo erotickýho ani, prostě nic! V Rusku...
00:29:39 Dobře, ale teď jsi vydal knížku erotickejch povídek!
00:29:42 A ty mně z toho tak uhýbáš! Rusko sem netahej!
00:29:46 Já jsem četl jednou blog na internetu
00:29:51 a tam byla výzva, resp. oznámení o soutěži o letní povídku.
00:29:59 A já jsem měl takovou myšlenku na letní příběh,
00:30:04 to byla taková motivace, tak jsem to napsal
00:30:07 a poslal jsem to do tý soutěže.
00:30:08 Hele, mám tu knížku doma! Tak do půlky jsem se dostal!
00:30:14 Je to velmi erotický teda. To se nedá zkousnout za večer.
00:30:21 To je tak různě. Mně třeba psala jedna holka,
00:30:23 že si dává každou povídku před spaním.
00:30:27 Každý den, že si jednou před spaním, jednu dá před spaním.
00:30:30 -Kolik jich tam je, těch povídek?
-11.
00:30:32 A pak psala jedna paní, že to dává tak 1 x tejdně.
00:30:38 -Že to jako stačí.
-Já jednou měsíčně!
00:30:44 Právě chci říct, že to je otázka přístupu!
00:30:48 Ale to, co jsem si přečet, mi stačilo!
00:30:50 Určitě se na to každej ptá!
00:30:54 A co jsem tak slyšel, nebo čet, tvoje odpovědi jsou velmi vyhýbavé.
00:30:59 Co z toho, co tam čtu jsou autentický tvoje zážitky?
00:31:04 Protože jsou tam věci, který sis nemoh vymyslet.
00:31:08 Přemýšlím, jestli je tam vůbec něco neautentickýho.
00:31:21 Ale je, Karle, samozřejmě.
00:31:23 Tam je třeba jedna povídka, kterou vypráví žena,
00:31:26 to nemůže být o mně.
00:31:28 Podívej se, já jsem se snažil...
00:31:31 Za 1., já mám jednu kamarádku spisovatelku
00:31:33 a ta mi dala jednu dobrou radu.
00:31:35 Říkala, nepodceňuj čtenáře, čtenář není idiot,
00:31:39 piš to tak, aby se to líbilo tobě.
00:31:42 Takže to bylo moje krédo, tím jsem začal a tím pádem jsem,
00:31:47 když jsem se nesmál sám, tak jsem to škrtnul.
00:31:49 Jakmile mě to bavilo, tak jsem to tam napsal.
00:31:52 Já se nedomnívám, že ty povídky jsou primárně erotický.
00:31:56 -Oni jsou spíš legrační, ne?
-Tak to bych...
00:32:01 -Vy jste to nečet, pane inženýre!
-Ne, ale přečtu.
00:32:03 Už jsem slyšel, jak tady říkal pan ing., to si přečtěte!
00:32:06 To ty sochy budou lítat! Druhá energie!
00:32:12 Když si představíte,
00:32:13 že byste někdy zažil, to, co zažil Merta!
00:32:17 Já jsem to psal, ne, že se to stalo,
00:32:21 ale aby se to mohlo stát!
00:32:23 Přesněji řečeno, aby se to mohlo stát mně!
00:32:29 A v tom je jako princip toho.
00:32:31 A ty jsi definitivně muziku pověsil na hřebík?
00:32:34 Nebo už inspirace hudební už jako se nedostavuje?
00:32:37 A teď se dostavuje literární?
00:32:40 Já se vrátím k tý soutěži,
00:32:42 protože ta povídka tu soutěž vyhrála!
00:32:45 -Vyhrál soutěž!
-Copak, já se nechci chlubit!
00:32:51 Ale vyhrála u čtenářů a vyhrála u nějaký odborný poroty.
00:32:53 Což mě tolik zase nevzalo.
00:32:55 Ale že to baví čtenáře, tak se mi zdálo,
00:32:59 že se vrátím k tomu,
00:33:01 že si můžu dovolit psát to, co já chci
00:33:04 a ne, co chtějí čtenáři.
00:33:06 Já jsem se ptal na tu muziku.
00:33:07 Tzn., že momentálně klávesy máš doma zaprášený?
00:33:12 Já jsem měl minulý týden premiéru Kupce benátskýho v Brně,
00:33:17 kde jsem dělal hudbu velkou poměrně,
00:33:19 takže není tomu tak.
00:33:22 -Muziku pořád děláš!
-Samozřejmě!
00:33:24 To jsem chtěl vědět! To mně spad kámen ze srdce.
00:33:26 Byla by škoda, kdybys jen kvůli...
00:33:29 -No to nevím!
-Nebuď skromnej!
00:33:33 Ale já si myslím, že málo diváci,
00:33:35 třeba vědí, že píšeš muzikály, to se možná ví!
00:33:38 Že píšeš i symfonický kusy!
00:33:40 Ale já jsem tady mluvil,
00:33:41 v souvislosti s panem ing., jak se blejsknul v cizině!
00:33:45 O tobě se málo ví, že třeba,
00:33:47 když, tak mně to vysvětli, já přesně ty okolnosti nevím,
00:33:50 že třeba si u tebe město Petrohrad, když, tak mě oprav,
00:33:54 objednalo nějakou symfonickou skladbu,
00:33:57 jako ódu na svoje vlastní město!
00:34:03 To se stalo.
00:34:05 Já jsem byl jednou v Petrohradě na takovým výletě a hrál jsem...
00:34:11 V místnosti, kde je klavír, se já cítím dobře.
00:34:14 To já vím! Hned sedá a hned hraje!
00:34:18 -Byv vyzván!
-Jak to mluvíš? Byv vyzván!
00:34:24 Jseš zmagořelej z toho spisování!
00:34:27 Snad řeknu, když mi někdo řekne, ty vole, tak zahraju, ne?
00:34:32 A právě, ty vole, voni mi řekli, hraj!
00:34:41 A když jsem dohrál, tak oni říkali, co to bylo?
00:34:44 A já říkám, přátelé, to mě teď napadlo,
00:34:46 když vás tady vidím.
00:34:48 To byla taková moje vzpomínka na Petrohrad,
00:34:50 kde jsem několikrát byl předtím
00:34:52 a byl to takový dárek vám přítomným.
00:34:56 A přišel ke mně jeden dirigent a říká,
00:34:58 jestli je to všechno pravda, napište nám skladbu.
00:35:03 -Tak jsi ji napsal.
-Napsal jsem dokonce 2.
00:35:06 Jedna byla pro sbor a orchestr, ta se hrála ve Smolným,
00:35:12 ve Smolný katedrále.
00:35:13 Já myslel ve smolným čase! Součtová sedma jsem si myslel!
00:35:20 -Tam právě bylo to dobrý?
-Tam právě byla pozitivní...
00:35:24 Co ten koncert? Rusové, jak to přijali?
00:35:27 Člověk z Prahy, resp. z Moravy, ty jseš původem Moravák,
00:35:31 pro ně napíše ódu na Petrohrad?
00:35:34 Poprvé v tý katedrále, to byla výhoda,
00:35:37 protože to byly premiéry, to byly samý novinky.
00:35:42 A to víte, vážná hudba, premiéry, já jsem tam seděl v tom sále
00:35:47 a poslouchal jsem tu hudbu, co byla přede mnou
00:35:49 a říkal jsem si, to je senzační!
00:35:52 To je sen každého skladatele,
00:35:54 aby před ním byly takovýhle hovadiny!
00:35:59 Takže po skončení byly ovace, oni vstali...
00:36:04 -Standing.
-Standing...
00:36:06 -Jak se řekne rusky standing?
-Stajaščij apladisment.
00:36:15 Ruky vjerch! Slyšel jste to někdy?
00:36:20 To bylo ještě jinak. vedle tý katedrály je Smolný palác.
00:36:23 Tamodsaď řídil Lenin tu revoluci.
00:36:26 A tam se odehrával mejdan, raut po tý premiéře.
00:36:31 A tam ty gratulace!
00:36:33 A tam, prosím tě, přišel takovej ten ministr kultury,
00:36:36 nebo gubernátor Petrohradu.
00:36:40 A když já jsem vcházel, tak on se na mě podíval a říká:
00:36:43 Ja vižu žijuščevo artista,
00:36:49 tzn.: Vidím stále ještě žijícího umělce.
00:36:51 Artistu. Ne, artistu!
00:36:55 I predlagaju paétomu tri razy urá, urá, urá!
00:37:10 Já byl vyděšenej, ale ty lidi taky!
00:37:12 Tam žrali krevety a pelmeně a on, tri razy urá!
00:37:16 Oni ho neposlouchali!
00:37:17 Tak on si stoupnul na židli a říká: Povídám, 3 x urá!
00:37:22 A teď ty lidi mi provolali urá. To bylo krásný.
00:37:27 A těsně potom za mnou přišli,
00:37:28 možná spíš pod vlivem tohohle, než z tý hudby, zástupci,
00:37:33 jak se to jmenuje?
00:37:34 Petrohradská filharmonická společnost
00:37:36 a objednali u mě tu symfonii pro oslavy města Petrohradu.
00:37:41 Zúročilo se to nějak? To musím ještě říct!
00:37:44 Škoda, že máme málo času.
00:37:46 Jsme se někde potkali na tenise, on je výbornej tenista, mimochodem.
00:37:51 A tak jako jsi říkal, člověče,
00:37:52 tak jsem zrovna byl nedávno v Číně a hrál jsem tam ve filmu Mozarta.
00:37:57 Mně upadla raketa.
00:37:59 Ne, ne, já jsem nehrál Mozarta, já jsem hrál rakouskýho turistu,
00:38:10 který toho Mozarta do Číny přiveze a Mozart byl dřevěná loutka.
00:38:16 Mozart byl dřevěná loutka ze salcburskýho muzea loutek.
00:38:21 Já jsem hrál rakouskýho turistu.
00:38:22 Ty nejsi herec! Jak na tebe přijdou?
00:38:25 Tak v tom Petrohradě taky na to nějak přišli.
00:38:30 To točili Číňani? Nebo kdo to točil?
00:38:32 Točili Číňani.
00:38:34 Počkej, já jsem napsal hudbu k tomu filmu.
00:38:37 Což bylo důležitější! Já jsem napsal hudbu.
00:38:41 Jako mozartovskou hudbu.
00:38:43 Protože ten Mozart jakoby se zamiloval do čínské princezny,
00:38:47 z toho papírkovýho divadla.
00:38:49 Takže tam byl střet světů, ten Mozart, Evropa,
00:38:52 trojrozměrná loutka,
00:38:54 ta princezna, Čína, ten papírek je ikona, že má 2 rozměry.
00:38:59 A já jsem psal hudbu, která byla trošku mozartovská a trošku čínská.
00:39:05 Ten film vyhrál třeba festival dětských filmů,
00:39:08 největší festival dětských filmů v Chicagu např.
00:39:12 -Vyhrál.
-Vyhrál.
00:39:14 -A viděl tys ho vůbec?
-Já jsem ho viděl mockrát.
00:39:17 A viděl jsem ho na premiéře ve Vídni,
00:39:21 to jsem viděl, tam jsem byl.
00:39:23 A v tý Číně, ono zase je to příležitost pro výlet
00:39:28 a byl jsem rád, že jsem to...
00:39:30 To já chápu! Chápu! Světoběžník v mejch očích!
00:39:34 To smekám! Víte co!
00:39:35 To je úspěch Zdenka Merty, stejně, jako pana ing., v cizině!
00:39:39 Když si to spojíte s tím,
00:39:41 že tenhle člověk se u nás prvně proslavil písničkou
00:39:44 Hastrmane, tatrmane, melou!
00:39:48 Je to pravda? Aby to neypadalo jako pomluva, Zdenku!
00:39:52 -Já se k tomu hrdě hlásím!
-A píše ódy na Petrohrad!
00:39:57 Navíc je to moje první písnička, kterou jsem složil!
00:40:00 Umělců se tady často ptám, co teď mají rozpracováno.
00:40:04 Teďka nemyslím nějakou povídku, nebo nějakou knížku,
00:40:07 ale třeba nějaká muzika v dohledný době, na co se těšíš,
00:40:11 na nějakou premiéru, co?
00:40:14 Já musím říct ještě k těm povídkám, já jsem napsal totiž o 1 víc,
00:40:18 ta se do tý knížky nevešla.
00:40:20 A mně to přišlo potom jako líto.
00:40:22 Oni ji tam nechtěli, protože ona byla trošku jiná.
00:40:25 Takže já jsem z ní udělal román.
00:40:29 Já mám dnes 250 stran románu, kterej nevydávám jen proto,
00:40:34 aby si ty lidi ode mě odpočinuli.
00:40:37 Takže to je 1 věc, je to taková radost!
00:40:40 Román, ne povídka! Z 1 povídky jsi udělal román!
00:40:46 Ona měla takový charkter, byla taková delší,
00:40:50 resp. větší čas obsahovala, takže to udělám určitě.
00:40:55 A potom taky máme tu trilogii s Mošou, kterou musíme dokončit.
00:40:59 Peklo, Ráj, v brněnským divadle, Peklo, Očistec a bude Ráj!
00:41:05 Takže já teď jen čekám, až potkám ty anděly,
00:41:09 až nasaju něco takovýho a složím takový symfonický Ráj.
00:41:16 Máme se na co těšit! Zdeněk Merta!
00:41:29 Přátelé, pro dnešek je to všechno!
00:41:32 Ani mě předem nenapadlo,
00:41:33 že víceméně se takhle vydáme za hranice naší vlasti
00:41:38 a budeme mluvit o úspěších nejen pana ing. i Zdeňka,
00:41:41 vlastně i pana Strejčka.
00:41:43 Já vám děkuju za pozornost
00:41:44 a snad ani nemusím zdůrazňovat, že přesně za týden jsme tady opět!
00:41:47 Na shledanou!
00:41:49 Skryté titulky Eva Svobodová