00:00:33 Dobrý večer. No, přátelé, s příchodem jara,
00:00:37 zároveň milovníkům zimních sportů,
00:00:40 milovníkům lyžování vlastně končí sezóna.
00:00:43 Musím se přiznat, že tahleta věc mě netrápí,
00:00:45 protože nepatřím k vyznavačům lyžařského sportu,
00:00:48 takže tyhlety věci jsou mně jedno.
00:00:50 Důvod je samozřejmě prostej.
00:00:52 A to především mladým divákům bych rád řekl, co možná ani nevědí.
00:00:56 Že v době, kdy já jsem si prvně stoupnul na lyže,
00:00:59 tak na žádným českým kopci nebyl ještě ani 1 vlek!
00:01:05 Vidím, že vy starší si to pamatujete!
00:01:08 Ale, rozumíte, to se muselo, to jste sjeli kopec, během 2 minut
00:01:13 a teď jste museli stromečkem, takhle se muselo.
00:01:17 A ten kopec 3/4 hod. vyšlápnout
00:01:20 a pak naprosto zrychtovanej se člověk zase spustil dolů!
00:01:25 Čili to je ten důvod! A taky další věci, samozřejmě!
00:01:29 Hůlky byly bambusový tenkrát! Se prodávaly hůlky z bambusu!
00:01:33 Lyže, ještě než se třeba jelo na hory,
00:01:36 tak večer, předtím než se vyrazilo,
00:01:37 tak se mazaly horkou žehličkou voskem!
00:01:41 Celou noc to smrdělo po bytě! To se člověk ani nevyspal!
00:01:44 Čili já mám s lyžováním jen takový negativní zážitky.
00:01:48 Samozřejmě jsem velice rád,
00:01:49 že naším dnešním 1. hostem je jednoznačně
00:01:54 nejzářivější hvězda českého lyžování uplynulé sezóny!
00:01:58 Biatlonistka Gabriela Soukalová!
00:02:12 Já vám musím dodatečně pogratulovat,
00:02:14 protože vy jste poslední 3 závody vyhrála!
00:02:17 Poslední 3! To bylo překvapení i pro vás asi?
00:02:19 Děkuji, no určitě to pro mě bylo víc, než překvapení, přímo šok.
00:02:25 A pro ty Rusky asi taky, že jo?
00:02:29 -Že jo? Co?
-Jo.
00:02:31 Já nevím, jestli jste spolu nějak kamarádky, ale asi soupeříte.
00:02:34 Nekamarádite se moc mezi sebou? S těma Ruskama, Ukrajinkama?
00:02:38 S tou Němkou.
00:02:40 Tak máme takové přátelské vztahy,
00:02:42 ale dá se říct, že my se úplně neznáme.
00:02:46 Protože přece jen se potkáváme víceméně třeba na jídlech,
00:02:49 nebo na startu a to už člověk je takový nervóznější, takže...
00:02:55 -Vy se jdete najíst před závodem?
-No, někdy, třeba já jo.
00:03:04 Kdo ne?
00:03:05 No, asi záleží na tom, jak komu to vyhovuje.
00:03:10 Já musím říct,
00:03:12 nemusí taky všichni diváci, který se na nás dívaj vědět,
00:03:16 co ten biatlon je, možná, že to ani nikdy neviděli.
00:03:19 Jen tak obecně řeknu, že vy zároveň lyžujete
00:03:24 a ještě mezi tím se někde zastavíte,
00:03:26 nebo si lehnete a střílíte!
00:03:28 Já ani nevím, jak tenhle sport vzniknul!
00:03:32 On to není zas až tak starej sport.
00:03:34 Já mám pocit, že někdy v 50. letech!
00:03:36 Možná horský myslivci si dali mezi sebou závody! Že jo?
00:03:39 Ty střílej a lyžujou! Víte, jak to vznikl, ten sport?
00:03:43 Já myslím, že asi nejste daleko od pravdy.
00:03:46 Že skutečně to vzniklo tak,
00:03:47 že asi nějaký myslivec, nebo dříve,
00:03:52 někdo když šel na nějaký hon, třeba na lyžích,
00:03:55 tak asi, se domnívám, že to mohlo být právě tak.
00:03:59 Potkali se 2 myslivci.
00:04:02 A jak se ve vaší hlavě zrodilo, že budete dělat biatlon?
00:04:06 To jste do tý doby s oblibou střílela, nebo lyžovala,
00:04:09 nebo obojí, nebo co?
00:04:10 Ne, já jsem začínala právě jako běžkařka
00:04:14 a protože můj tatínek s maminkou jsou právě trenéři biatlonu,
00:04:20 tak já jsem docela často
00:04:22 chodila na tréninky právě s jejich svěřenci.
00:04:25 A říkala jsem si jednou,
00:04:27 proč já tady mám na ně pořád čekat,
00:04:29 když oni zrovna si můžou lehnout na tu střelnici, odpočinou si!
00:04:34 A vy furt jenom jste běžela.
00:04:37 Tak jsem si říkala,
00:04:38 že možná bych to mohla zkusit také a zkusila jsem to jednou,
00:04:42 sice jsem vůbec nic asi netrefila.
00:04:45 A tak jsem si říkala, že to není špatný nápad.
00:04:48 A už jsem se od toho neodtrhla.
00:04:50 V kolika letech jste tu flintu držela prvně v ruce?
00:04:52 -To mně bylo asi tak 15 let.
-15 let! Čili poměrně nedávno!
00:05:00 Co je na tom pravdy,
00:05:01 vy se jako jediná závodnice před závodem líčíte?
00:05:06 -Někde to psali!
-Já nevím, jestli jsem jediná.
00:05:10 To vidíte! Kouknete na tu babu a vidíte, jestli je nalíčená!
00:05:13 Já si myslím, že teď už jich je víc.
00:05:16 Že čím dál víc se začalo líčit. A docela jako se mi to líbí.
00:05:22 Vy jte možná s tím začala, ne?
00:05:26 Tak jako, že jste zvyklá se ráno přišmrncnout, ne?
00:05:29 Přesně tak.
00:05:30 Anebo ještě před závodem to přikrmíte?
00:05:34 Jak kdy. Jak kdy. Někdy to právě odkrmím.
00:05:38 Když třeba hodně chumelí, tak aby mi to pak takhle neteklo.
00:05:42 Aby mě poznali potom.
00:05:45 Dělají se nějaký soutěže Miss v rámci biatlonu?
00:05:48 Jako třeba, když máte volno po závodě?
00:05:50 Dělá se něco takovýho? V některejch sportech se to dělá.
00:05:53 Spíš to jsou ankety na internetu.
00:05:56 A byla jste někdy jiná, než 1.?
00:06:03 A ještě je skromná, holka!
00:06:12 Ale abychom vás nepřechválili, přece jen jste 3 x teď vyhrála,
00:06:18 ale víme oba, kde jsou ty rezervy.
00:06:20 To je ta střelba.
00:06:22 -Ale oni na to ještě nepřišli.
-Já jo, já jo.
00:06:25 Počkejte. Já jsem totiž podplatila časomíru.
00:06:29 -Vy jste podplatila časomíru?
-No jo.
00:06:31 -Jak to?
-Že jsem byla 3 x první.
00:06:35 Jo takhle! Na to, jak... To musíme vysvětlit!
00:06:38 Na to, jak pomalu střílíte, tak o to rychlejc pak běžíte.
00:06:43 -By se dalo říct.
-To je pravda.
00:06:45 Není to vždycky,
00:06:47 ale vždycky si tam radši poležím dýl.
00:06:53 -Ne, že poležíte, rozumíte!
-I postojím.
00:06:57 I postojíte! Ale hlavně ta vaše poslední rána,
00:07:00 to já když vidím, že máte před sebou,
00:07:03 já jsem teď na vás koukal,
00:07:04 když vidím, že máte poslední ránu před sebou,
00:07:06 to já si jdu udělat kafe, vrátím se a vy tam furt ležíte!
00:07:12 Ta poslední je osudová, že jo? 5. je Osudová!
00:07:15 Přesně tak! Ono totiž náš trenér říká vždycky,
00:07:18 že poslední ránu nedává jenom pitomec!
00:07:22 A já jsem totiž v mnoha závodech předtím nedala vždycky poslední.
00:07:27 Tak já jsem si říkala, tak teď teda ne!
00:07:29 Teďka teda ne! Teď už to musím dát, i kdybych měla stát tady minutu!
00:07:33 Tak jsem si tam chvíli postála radši.
00:07:36 Protože vy pak máte nějaký ty trestný kolečka!
00:07:39 To je lepší si chvilku postát, než si pojezdit. Že jo?
00:07:44 Ono vlastně, musím říct divákům, že vy střílíte jednak vleže.
00:07:49 Ono pro ženskou, to ležíte na nějaký kožešince?
00:07:52 Na čem to ležíte? To přeci zdravotně to není 2 x moc.
00:07:56 A kór vy, která tam ležíte nejdýl ze všech!
00:08:00 Máte přezdívku Poslední rána!
00:08:13 Není to zdravotně trošku nebezpečný?
00:08:16 Pro ženskou zvlášť?
00:08:18 Já si myslím, že vzhledem k mému somatotypu,
00:08:21 já jsem na to dlouhé ležení docela vybavená.
00:08:23 Jak, čím?
00:08:24 Protože já jsem tam asi suverénně nejtěžší z těch holek.
00:08:27 -Vy jste nejtěžší?
-Asi jo.
00:08:30 Ony jsou všechny takový hubený.
00:08:31 Tak ony se třesou, tak to chtěj mít rychle.
00:08:38 Kdežto já si řeknu, á, tak se tady natáhnu.
00:08:43 Taky si odfrknete trošku, že jo?
00:08:46 Ale řeknu vám, teďka vážně, víte co já obdivuju?
00:08:48 Vy přece jenom tam doběhnete, čili jste nějaká udejchaná.
00:08:52 A teďka vy,
00:08:54 já, kdybych byl zadejchanej, já bych netrefil nic.
00:08:57 A to vy při každý ráně zatajíte dech?
00:09:00 Musíte asi! Jinak byste se třásla tím dejcháním.
00:09:03 To určitě. My to máme nacvičené z těch tréninků,
00:09:07 že člověk snižuje tu tepovou frekvenci,
00:09:10 postupně, jak se blíží ke střelnici.
00:09:12 -Že zpomalujete?
-Že trošku se člověk zpomalí.
00:09:14 A potom ještě i to dýchání přizpůsobí té střelbě.
00:09:17 Že to máte nacvičený, takový to... Rána!
00:09:25 To, co jste teď dělala, to vy si třeba doma zkoušíte?
00:09:32 Před zrcadlem?
00:09:35 Já si to zkouším spíš na střelnici.
00:09:38 Ještě taky pronikla na veřejnost informace, to mi nějak vysvětlete.
00:09:43 Že jste tam teď točili nějakej film, nebo co? Po závodě.
00:09:47 A co to bylo? Já jsem to nepochopil.
00:09:49 Nějakej James Bond! A vy jste tam zpívala?
00:09:52 To byla taková zkrácená verze bondovky!
00:09:56 Aktéři byli závodníci biatlonu ze světového poháru.
00:10:02 Takže jsem dostala nabídku,
00:10:05 že bych mohla hrát barovou zpěvačku,
00:10:07 jestli bych chtěla.
00:10:08 To vzniklo už někdy před světovým pohárem v Oslu.
00:10:11 Až skončí sezóna?
00:10:13 Ono to bylo na tom 7. kole světového poháru,
00:10:17 takže nás čekaly ještě další 2 potom.
00:10:20 Takže se to natáčelo vlastně na Holmenkollenu v Oslu
00:10:23 a potom ještě v Soči.
00:10:25 A jak přišli na to, že byste dělala barovou zpěvačku?
00:10:27 -O vás tam je známý, že zpíváte?
-No asi jo.
00:10:31 Vy jste už někdy zpívala na mejdanu biatlonistickým?
00:10:34 -Ne, to jsem nezpívala.
-A jak na to přišli?
00:10:37 No, protože jednou jsme natáčeli s kamarádem takový videoklip úplně.
00:10:44 Jen tak z nudy, prostě jsme se nudili
00:10:47 a bylo to ještě navíc do školy, takže jsme se domluvili,
00:10:51 že natočíme na foťák jenom takový videoklip,
00:10:54 že si to zkusíme, tak já jsem tam zpívala.
00:10:58 A on to pak nějak někdo našel na internetu.
00:11:02 Jo, vy jste to pověsili na internetu?
00:11:04 On to právě tam dal, já jsem s tím úplně nebyla svolná,
00:11:07 protože jsem si říkala, že to není moc dobrý nápad.
00:11:10 Ale potom to tam někdo našel
00:11:12 a postupně to nějak našlo více a více lidí.
00:11:16 Třeba nemáte nějakej tajnej sen, s nějakou kapelou?
00:11:19 Občas se to objeví! Bára Špotáková, taky 3 sestry a už to bylo
00:11:24 a už si s nima zazpívala a oni pro ni udělali písničku.
00:11:27 Máte třeba takovou, nebo s někým duet si zazpívat,
00:11:30 s nějakým zpěvákem, kterej se vám třeba líbí?
00:11:33 To mám. Já bych se, no já vím, že to asi nikdy nebude možný.
00:11:38 Když to teď řeknete, tak už je to,
00:11:40 tak už je to zejtra splněný.
00:11:42 Tak co?
00:11:43 Vždycky jsem si chtěla zazpívat s Lucií Bílou.
00:11:46 Duetů pro 2 zpěvačky zase tak moc není, ale jsou!
00:11:49 Čili je docela možný, že se vám tohle může splnit.
00:11:55 Vy jste taková múzická, mně přijde. Vy taky malujete!
00:11:58 Takže vy zpíváte a taky jste malířka?
00:12:01 Já jsem právě,
00:12:02 ještě než jsem se rozhodla, že budu sportovat,
00:12:05 protože to jsem nikdy nechtěla,
00:12:07 to jsem si říkala, to jsou blázni, takhle se honit a tak.
00:12:10 Strašně se mi to nelíbilo.
00:12:12 Ale vždycky jsem spíš inklinovala k tomu umění.
00:12:16 Právě jsem začínala chodit jako malá do "lidušky",
00:12:20 rodiče mě vedli hodně tímto směrem.
00:12:22 Takže jsem chodila potom
00:12:23 na střední uměleckoprůmyslovou školu
00:12:26 v Jablonci n. Nisou, na obor propagační grafika.
00:12:30 To máte vystudovaný! Čili to jednou můžete dělat!
00:12:34 -Doufám, že to nezapomenu.
-Až pověsíte flintu...
00:12:39 Na hřebík.
00:12:42 A vy si vozíte sebou i nádobíčko nějaký malířský třeba?
00:12:46 Když jedete na nějakej pohár? Vozíte?
00:12:48 No občas. Spíše ne. Ale občas si vozím akrylové barvy.
00:12:54 Protože já odlévám doma svíčky, domácí prostě výroba.
00:13:00 A pak tam maluju ornamenty třeba, nebo zvířátka.
00:13:07 Fakt, jo? A kolik už jste jich takhle odlila?
00:13:10 -Jo, hodně. Tak já nevím, 40, 50.
-40, 50!
00:13:15 Ještě mi řekněte takovou věc.
00:13:18 A to čerpám z toho, co prosáklo na veřejnost.
00:13:21 Vy jste se po tom posledním vítězství,
00:13:23 to myslím byl konec sezóny...
00:13:26 -Už víte, na co se budu ptát?
-Ne, ale tuším.
00:13:28 Tušíte! No tak? Ne, vy jste se nechala slyšet,
00:13:36 že jestli na vás váš přítel čeká doma, takže...
00:13:43 Ptám se asi blbě! Vy jste čekala, lepší otázku jste čekala!
00:13:48 -Ne, ne.
-Nebo horší.
00:13:49 Já jsem se bála,
00:13:49 že se mě zeptáte, jak jsme se upravili.
00:14:03 Ne, ptám se, jak jste se trošku obávala,
00:14:07 jestli váš přítel na vás bude čekat,
00:14:10 jestli poté, co jste se tam ožrali,
00:14:12 jestli na vás opravdu čekal a v jakým stavu jste se mu vrátila?
00:14:23 To jsem se chtěl zeptat původně!
00:14:26 -Tak přítel čekal.
-Čekal.
00:14:30 -Oslava byla dlouhá.
-Oslava byla dlouhá. Vyčerpávající.
00:14:36 Čili závěr sezóny jste mohutně oslavili.
00:14:38 -Dohromady všichni.
-Dohromady všichni.
00:14:42 Teď, když vy jste, jak bych to řek, útočila z těch zadnějších pozic,
00:14:47 tak jste mohla jen překvapit.
00:14:49 Teď jste jednoznačně
00:14:51 hvězdou ženskýho biatlonu a olympiáda na krku!
00:14:54 Teď od vás všichni budou čekat minimálně zlatou medaili.
00:14:58 Myslíte už na to?
00:15:02 Já pořád tajně doufám,
00:15:03 že oni na to přes tu letní přípravu zapomenou.
00:15:09 A že potom zas si najedu do toho svýho. A že to půjde.
00:15:15 Ale je pravdou,
00:15:16 že já jsem ještě nebyla nikdy ve stejné situaci, jako teď.
00:15:19 A jak na to budu reagovat, to se uvidí.
00:15:22 Doufám, že to bude v pohodě všechno.
00:15:24 Jenom bych vám chtěl vyvrátit,
00:15:26 nevěřte tomu, že se na to do tý olympiády zapomene.
00:15:31 Kdyby náhodou, tak já to těm lidem připomenu.
00:15:34 Gabriela Soukalová!
00:15:44 Naším dalším hostem je mladý, no řekl bych, relativně mladý,
00:15:49 český herec Matěj Hádek!
00:15:58 Pojďte dál, nebojte se!
00:16:07 -Můžu teda, jo!
-Ne, to je moje!
00:16:11 Promiňte.
00:16:14 Zase, než abyste se furt přese mě nakláněl,
00:16:19 já bych vás výjimečně pustil do svýho.
00:16:22 Já aspoň takhle, abyste viděl.
00:16:25 -To jste hodnej.
-Abyste se kochal.
00:16:28 Ale přece jenom se vás chci, takhle...
00:16:35 Pardon.
00:16:36 Máte asi problémy s takovejma chlápkama. Že jo?
00:16:40 -Se všema ne, jenom s tímhletím.
-Jenom s tímhletím!
00:16:46 Můžeme k věci? Teď jste se rozcuchal.
00:16:55 Chtěl jsem říct neomaleně, ztopořily se vám vlasy.
00:16:59 Ale pak jsem viděl...
00:17:06 Ale vy jste takovej typ rozčepejřka.
00:17:11 Spíš je pro mě těžký si tu hlavu česat.
00:17:16 Ale je to, jak se tomu říká, rozcuch takovej!
00:17:18 To je moderní prej.
00:17:21 A Rusové si prej i otíraj ruce o vlasy.
00:17:24 Že to má i praktický hledisko.
00:17:29 Říkal mi to 1 můj kolega,
00:17:30 když právě viděl, jak se furt hrabu v tý hlavě.
00:17:34 Tak říkal, že Rus je horší.
00:17:38 Dobře, ale to všecko je tak jako mimo!
00:17:41 Měl bych říct asi, co většina diváků ví,
00:17:44 že na hereckém nebi jsou v podstatě
00:17:48 2 herci stejného příjmení, tedy 2 Hádkové.
00:17:51 -Vy a váš bratr Kryštof. Je to tak?
-Kryštůfek.
00:17:54 Kryštůfek. Vy mu říkáte, protože je mladší.
00:17:56 Je to banjo! Tak logicky je to Kryštůfek.
00:17:59 -Jak, banjo?
-Protože je mladší, benjamin.
00:18:00 -Takže banjo.
-Jo, to se říká banjo!
00:18:02 Říká se, to je banjo, tomu projde leccos!
00:18:04 Takhle se to říká.
00:18:05 Ono to tak většinou funguje.
00:18:06 Protože my jsme 3 bratři, já jsem prostřední
00:18:08 a vždycky jsme museli,
00:18:09 pochopitelně, jak to v rodinách bývá,
00:18:11 my 2 starší jsme museli všechno
00:18:14 a pak se jim na starý kolena narodilo banjo
00:18:16 a to už nemuselo nic!
00:18:20 Mazánek! Jak se taky říká!
00:18:23 Máte s tím trošku jako problémy? Jste 2 herci.
00:18:26 Já si tak zase nevybavuju
00:18:28 příliš mnoho bratrských hereckých dvojic u nás.
00:18:31 Bratři Dlouzí, pravda, možná ještě Hrušínští,
00:18:34 ale mám pocit, že kromě těch, co jsem jmenoval,
00:18:37 už tady jiní nejsou.
00:18:38 Pletou si vás?
00:18:39 Jako, že nabídnou roli jednomu a myslej přitom druhýho.
00:18:42 Zaplať pánbů, už jo.
00:18:46 -Už si vás pletou.
-No, no.
00:18:48 Dřív to bylo jen Kryštof, Kryštof
00:18:50 a teď už se i Kryštofovi stane, že mu někdo řekne Matěji.
00:18:54 Takže se mi ulevilo.
00:18:56 To bylo v době, kdy brácha byl známější.
00:18:59 On taky začal dřív! I když jste starší.
00:19:02 On natočil v 19 Tmavomodrý svět.
00:19:06 Tmavomodrý svět, tím hodně vešel v široký povědomí.
00:19:10 -To vy jste ještě... Hrál jste už!
-Tak hrál.
00:19:13 Ale nebyl jsem ve správnej čas...
00:19:16 Asi jsem nebyl vyzrálej na to ještě!
00:19:25 To nejste doteďka! Jak na vás koukám!
00:19:29 A jak se vám to urodilo v rodině? To je nějak genetická záležitost?
00:19:34 Rodiče inklinujou k divadlu? Nebo hrajou divadlo?
00:19:38 Jak to, že ze 3 bratrů, mimochodem, co dělá ten 3.?
00:19:41 To je lékař. To je slušnej člověk.
00:19:44 A jak se to teda přihodilo, že vy 2?
00:19:46 To jste se s bráchou nějak domluvili?
00:19:47 Já jsem se na to taky ptal.
00:19:49 Ale v předcích z otcovy strany je to rodina učitelská
00:19:54 a z matčiny jsou to lidé z Vysočiny, nevím.
00:20:00 Vlastně vím jen, že prababička,
00:20:02 naše prababička utekla s ochotníkama.
00:20:05 Naše prababička. Ale její tatínek ji dostihnul už na kraji vesnice.
00:20:13 To se doma traduje. Takže tam je ta stopa těch múz.
00:20:18 Dobře, ale minimálně jste,
00:20:21 třeba už jako kluci s bráchou o tom mluvili,
00:20:24 že byste chtěli oba dělat to herectví?
00:20:26 Já jsem to chtěl dělat odmala, což je náhoda, to je štěstí,
00:20:32 spousta lidí musí
00:20:35 z různejch důvodů dělat práci, která ho nebaví,
00:20:37 nebo která je nebaví.
00:20:39 Já jsem to chtěl dělat, přesně to vím,
00:20:41 to začalo velice obyčejně, jako u každýho.
00:20:43 V 1. třídě kosmonaut,
00:20:45 ve 2. třídě jsem slevil na nadzvukovýho pilota
00:20:48 a ve 3. třídě jsem chtěl být šašek v cirkusu.
00:20:51 Od 4. třídy už jsem věděl, že konzervatoř
00:20:53 a hned po základce se na to dá jít.
00:20:56 Takovouhle škálu jste měl? Popelář? To je obvyklý taky.
00:21:00 Ne, ne! Já jsem měl kosmonaut, pilot, šašek a šašek.
00:21:06 A furt se snažím vystopovat s tím bráchou!
00:21:09 Jestli to byla nějaká vaše bratrská dohoda?
00:21:11 Že oba 2 se budete tomu... Nebo on až po vás?
00:21:14 No ne, Kryštůfek viděl, že jsem vystudoval tu konzervatoř,
00:21:17 tak jsou kolem bráchy ty herečky a tak.
00:21:22 Protože on třeba chodil za náma na konzervatoř.
00:21:25 Tenkrát mu učarovala moje spolužačka Linda Rybová.
00:21:28 -Tak z tý byl úplně hotovej
-Fakt, jo?
00:21:32 A kvůli tomu šel dělat herectví?
00:21:34 Tak si říkal, co budu v životě dělat?
00:21:37 Abych nemluvil úplně za něj.
00:21:38 Na gympl se mu nechtělo a na knihovníka taky nechtěl.
00:21:42 Tak šel tam, kde brácha byl.
00:21:45 Kolik vy jste od sebe? O kolik vy jste starší?
00:21:47 7 a něco. Kryštof je 82. ročník a já jsem 75.
00:21:53 To je dost velkej rozdíl.
00:21:55 Je třeba říct, že dejme tomu i jako herci,
00:21:59 nevím, jestli v soukromí,
00:22:00 jako herci, jste podle mě dost rozdílný typy.
00:22:03 Zatímco on je takovej typickej představitel kladnejch figur,
00:22:07 tak pří vší úctě mám dojem,
00:22:12 že si vás vybavuju jenom jak hrajete různý hajzly!
00:22:19 A teď nevím, proč to tak je?
00:22:27 Ksichtem!
00:22:29 V tom seriálu poměrně dlouhým, Zdivočelá země, tam jste hrál.
00:22:34 A tam se z vás vyklubal pěknej šmejd nakonec!
00:22:37 -Jestli si to dobře pamatuju!
-To jo.
00:22:38 Já to nemám vymyšlený nějak! To neberu jako urážku.
00:22:42 Tak vás asi maj ti režiséři
00:22:44 už trošku zařazenýho, jako ty hajzly!
00:22:48 Tak asi, jak říkám, mám takovej ksicht.
00:22:52 Hrál jste vůbec kladnýho hrdinu? Hrál jste něco takovýho?
00:22:56 Teď zrovna jsem vstoupil do seriálu Vyprávěj,
00:22:59 do tý poslední série a hraju tam ajťáka Honzíka.
00:23:03 A to prej je hodnej kluk.
00:23:07 -To ještě tak jako... To teprve bude!
-Už nějakej díl, myslím šel.
00:23:12 A teď to tak točíme. Ještě poslední sérii.
00:23:16 Posledních pár dílů.
00:23:16 Vy prý jste poměrně nadanej na sport.
00:23:18 Nevím, co je na tom pravdy. A co je vaším sportem?
00:23:25 -Fotbal?
-Ne, ne, to ne!
00:23:28 Fotbal samozřejmě sleduju svůj klub a repre, ale...
00:23:34 Nikdy jste netoužil bejt fotbalista?
00:23:36 -Ani jste to nehrál?
-Já jsem na to levej.
00:23:37 Na kolektivní sporty. Já mám radši běžky.
00:23:41 -Co máte radši?
-Běžky. To tak prostě...
00:23:53 Zejtra si jde koupit vzduchovku! To vám garantuju!
00:23:59 Bude dělat biatlon! Počkejte!
00:24:03 -A kolo.
-A kolo!
00:24:05 Takhle mě to vlastně napadlo!
00:24:07 Že k tomu sportu musíte mít nějaký předpoklady.
00:24:09 Protože v posledním filmu,
00:24:11 nevím, jestli to byl ten nejposlednější,
00:24:14 jste hrál messengera.
00:24:15 Film se jmenuje Posel, režiséra Michálka.
00:24:18 Byl tady nedávno.
00:24:19 To muselo být docela náročný fyzicky.
00:24:22 To zas ani ne. Je pravda, že na to kolo jsem zvyklej.
00:24:27 Jezdím od jara do podzimu,
00:24:28 že to používám jako dopravní prostředek po městě,
00:24:32 což je úplná paráda.
00:24:34 Takže to zas tak fyzicky náročný nebylo.
00:24:37 Spíš ten, my jsme to natočili za 25 dní
00:24:39 a ten program byl tak našlapanej, že se člověk málo vyspal.
00:24:44 Tak v tom to bylo "náročný".
00:24:46 Ale jinak na tom kole to byla zábava.
00:24:49 To jste za provozu nějak, že jo? To se těžko ve městě dalo zastavit.
00:24:53 No, no, bylo to za provozu a to mě bavilo,
00:24:55 že se to domluvilo třeba s Dopravním podnikem města Brno.
00:24:59 A tam byli tak ochotní a vstřícní, že dali echo...
00:25:04 Komu?
00:25:05 Chci říct tramvajákům,
00:25:06 ale hledal jsem ten brněnskej ekvivalent, když je to šalina.
00:25:10 -Tak šaliňákům.
-Asi šaliňákům.
00:25:13 Takže dali echo šaliňákům.
00:25:18 Jsou tu 2 autobusy z Brna, nebo co?
00:25:24 Šaliňákům dali echo.
00:25:26 A oni potom, když viděli,
00:25:28 ještě tam byl koordinátor za Dopravní podnik
00:25:30 a oni věděli,
00:25:32 že tam budeme blbnout na kolech s Jirkou Vyorálkem,
00:25:36 takže třeba sice zvonili, jako blázen,
00:25:39 ale tu tramvaj rozjížděli mnohem, mnohem pomalejc.
00:25:43 A pak si to v postprodukci zrychlili pohyb tý tramvaje.
00:25:46 Tak nějak se to dělalo.
00:25:49 Vy říkáte, že jste se skoro nevyspal.
00:25:51 To to bylo takhle našlapaný? To ten Michálek vás takhle hnal?
00:25:54 No ne, protože ten program byl postaven tak,
00:26:00 aby nebyly žádný zbytečný prodlevy a prostoje.
00:26:03 A protože jsem tam byl hodně,
00:26:07 tak jsem byl skoro furt před tou kamerou.
00:26:10 Hlavní figura, ten posel! Messenger!
00:26:13 Právě. A večer jsme samozřejmě ještě ty věci potřebovali probrat.
00:26:17 Pracovní! A to se to pak natáhne.
00:26:23 Že má člověk co dělat, aby nespad z kola potom.
00:26:25 No, no, no.
00:26:27 Tak stručně řečeno, náročný to bylo.
00:26:30 Kdy vy jste prvně stál před kamerou?
00:26:33 Už jako student? Student tý konzervatoře?
00:26:36 Nebo jste třeba už jako dítě šel na nějakej ten konkurz.
00:26:40 -Jo, to jsem párkrát na něčem byl.
-Jako dítě jste byl?
00:26:43 Ale nikdy to moc nedopadlo.
00:26:46 Protože jsem byl buď tak frustrovanej,
00:26:48 že ze mě nic nevypadlo anebo jsem se furt koukal,
00:26:52 jak to všem jde a jak jsou všichni tak rozjívený.
00:26:54 -Na těch konkurzech?
-No, no.
00:26:56 Čili vás nevybrali nikdy.
00:26:57 No a jestli jo, tak někde jsem se asi mihnul.
00:27:00 Ale vlastně poprvý jsem byl až v 15 letech
00:27:02 v televizní inscenaci Sokratův podzim.
00:27:05 Režíroval to Pavel Háša a hlavní roli hrál Petr Čepek.
00:27:10 -To jste byl prvně.
-No, no.
00:27:12 A ještě s panem Čepkem a on byl fakt úplně zlatej.
00:27:15 Takže zážitek hned z 1. natáčení.
00:27:18 Často i tady slyším od relativně mladejch herců,
00:27:22 že jsou tak vytížený,
00:27:24 že jim vlastně nezbývá čas na jejich soukromí.
00:27:26 -Jak to máte vy?
-No, já jsem...
00:27:33 Tak jak to máte?
00:27:34 Tak já jsem měl 3 roky tý práce míň.
00:27:37 A teď, jak to bejvá s tím čertem,
00:27:39 jak vždycky se mu to povede na tu 1 hromadu,
00:27:41 tak je toho prostě víc.
00:27:43 Tak jsou takový období.
00:27:45 Takže to souktromí nějak trpí tím? Nebo co?
00:27:49 -Stihnete se seznámit s někým?
-Za rodičema to stíhám občas.
00:27:54 To jsem nemyslel zrovna.
00:27:57 A když potřebuju si třeba
00:28:00 před někým blízkým formulovat svoje myšlenky,
00:28:03 tzn., se vykecat,
00:28:05 tak zavolám bráchům anebo kámošovi.
00:28:12 Takže to emoční zázemí mám zabezpečený.
00:28:16 A jestli se ptáte na sex, tak to já...
00:28:18 Ne!
00:28:28 No vy jste mladej, vy nikam nespěcháte. Že jo.
00:28:31 Nespěchám. Protože i tak je život krátkej.
00:28:34 Na divadle jste poměrně taky aktivní.
00:28:36 Tak jak to bejvá, hned v několika kusech hrajete.
00:28:39 -To už ani ne.
-To už ani ne?
00:28:42 A takový to představení jenom s panem Zindulkou?
00:28:43 -To hrajeme! To hrajeme!
-Jenom ve 2, že jo?
00:28:46 Jo, jo, Návštěvy pana Greena se to jmenuje.
00:28:48 A to je teda pro mě, skvělej zážitek je to pro mě,
00:28:52 vždycky každý představení,
00:28:53 protože Standa má v sobě neskutečnou energii,
00:28:55 ve svých bezmála 81 letech.
00:28:58 Takže vždycky když tam probleskne ta jeho,
00:29:02 v nejlepším slova smyslu, chlapecká duše,
00:29:04 když trávíme spolu ty večery,
00:29:06 tak to já se tetelím blahem vždycky.
00:29:09 Matěj Hádek!
00:29:27 Přátelé, naším dalším, tedy 3. hostem je, řekl bych,
00:29:32 taková legenda české populární hudby, zpěvačka.
00:29:37 Když vám řeknu její jméno,
00:29:38 ne všichni možná budete vědět, o koho jde.
00:29:40 Ale když vám řeknu její zavedenou přezdívku,
00:29:43 tak určitě budete vědět.
00:29:45 Ono se jí totiž řadu let říká Kočka ze Záběhlic.
00:29:48 Věra Nerušilová!
00:30:04 Řek jsem něco, co není úplně pravda?
00:30:06 Že je vaše takový životní ta Kočka ze Záběhlic?
00:30:10 -No je to tak!
-Vysvětlete podle čeho ono to je.
00:30:13 To je z toho filmu Smrt černýho krále.
00:30:16 -To je Hříšní lidé...
-Ano, Hříšní lidé.
00:30:19 Nejprve byl ten seriál a tam jsem nebyla na obraze,
00:30:22 protože mě ještě neznali.
00:30:25 Tam byla jenom slyšet ta písnička?
00:30:26 Ano, ano. To bylo to, tam byl Skopeček,
00:30:33 který potom ležel v té skříni.
00:30:36 -Třeba se vám to vybaví.
-Ne.
00:30:40 2 zlodějíci, Standa Fišer a Landovský,
00:30:43 myslej si, že on je mrtvej.
00:30:45 No a já jsem přišla do studia do Smeček a dali mi do rukou noty
00:30:50 a já jsem zpívala písničku.
00:30:52 Netušila jsem vůbec k čemu to je. Možná si to uvědomíte.
00:30:57 A oni, jak jedou s tou károu, tak tam zní ta píseň.
00:31:01 Nádherná melodie od Zdeňka Lišky.
00:31:04 Šáhla jsem mu na zoubek, polekal se holoubek.
00:31:09 Ty máš ňáký černý divný voči. Atd.
00:31:14 -To zpíváte vy?
-No ano! To nebyl žádnej chlap!
00:31:17 To jsem já!
00:31:22 A potom už mi napsali na tělo
00:31:24 tu Kočku ze Záběhlic, do toho filmu.
00:31:26 Musím teda říct, že vím o vás, že nejste nějak háklivá na věk.
00:31:33 Ne! Víte, jak dlouho nejsem háklivá?
00:31:37 Před 4 lety, když mě pan Horáček oslovil
00:31:42 a nazpívala jsem,
00:31:43 poněvadž to byl song vyloženě pro starší ženskou.
00:31:47 -Michal Horáček, myslíte?
-Ano, Michal Horáček.
00:31:49 To se jmenovalo Doktore, souží mě starost.
00:31:51 A chtěl, abych mu tu písničku nazpívala na CD.
00:31:55 No a jak on má ve zvyku, tak se o tom hodně psalo.
00:32:00 A já jsem pořád tutlala kolik je mně.
00:32:03 Dcera říkala, mami, neblbni.
00:32:05 Podívej se na internet, tam to všechno je.
00:32:07 Já říkám, ne, já zpívám pro mladý lidi ještě,
00:32:10 to pak by měli oni z toho blbý pocit.
00:32:13 Takže on napsal do novin 74letá dáma Věra Nerušilová.
00:32:19 A bylo to venku!
00:32:22 Víte, že jsme se ale potkávali?
00:32:25 -No, ptejte se, Věruško! Ptejte se!
-No právě!
00:32:28 Když jste byl velmi mlád a když bylo, hned to napravím,
00:32:33 když jste měli to duo Šíp ― Uhlíř a my jsme byly Inkognito kvartet,
00:32:38 tak jsme se na mnoha takových těch programech setkávali.
00:32:42 Protože, když někdo začínal v kvartetu,
00:32:44 já jsem teda zpívala sólově od svých 18 let.
00:32:48 Ale to bylo to hlavní tenkrát,
00:32:51 poněvadž my jsme byly v každém zábavném pořadu.
00:32:54 A nikdo neřek, že tam je Věra Nerušilová,
00:32:58 Indra Vostrá, Sára Salivarová a takový tohlecto!
00:33:01 Každý říkal, jo, to je ta vysoká, černovlasá, s tím hlubokým hlasem!
00:33:09 A nikdo nevěděl, že jsem Nerušilová!
00:33:12 A jméno se dělá v mládí! A mně to nevadí!
00:33:15 Inkognito kvartet!
00:33:16 Jak dlouho ono to existovalo, tohle těleso?
00:33:20 Já do r. 73. Potom mně manžel napsal písničky
00:33:24 a zpívala jsem sama.
00:33:25 Já jsem myslel, jak dlouho. Ne, do kdy.
00:33:27 My jsme začínaly v Souboru písní a tanců,
00:33:31 odešly jsme do divadla Paraván...
00:33:33 -Furt nevím ty roky!
-Moment! 62...
00:33:37 -Tak bajoko.
-Tak asi 8 let.
00:33:39 8 let!
00:33:40 Na to, aby se udrželo pohromadě ženské těleso!
00:33:44 Mezi těma ženskejma to někdy, já nevím, jak jste to řešily?
00:33:47 -Byly nějaký třenice?
-Kupodivu ne.
00:33:50 Poněvadž my jsme začínaly jako 4 kamarádky.
00:33:52 Ale prošlo poměrně hodně zpěvaček Inkognitem. Že jo? Hodně!
00:33:55 -V 2. hlasu 12.
-Co v 2. hlasu?
00:33:59 Ano, ano. Soprán byl pořád stejný
00:34:01 a pak ten 2. soprán, tam se střídaly.
00:34:06 -Pak je alt. To jste byla vy.
-Potom 1. alt. Já jsem byla 2. alt.
00:34:11 Také proto, vy jste muzikant,
00:34:12 my jsme měly obrovskou šíři té harmonie.
00:34:17 Poněvadž tam mužskej nemusel být.
00:34:19 Takže ono to bylo jako takový smíšený kvartet. Díky mně.
00:34:25 Tomu vašemu se snad říká kontraalt. Kontraalt.
00:34:30 Jako je kontrabas, tak je kontraalt.
00:34:33 Tzn., vy už zpíváte ty pedálový tóny.
00:34:35 -Říká vám něco e?
-Jako myslíte tón e.
00:34:39 -Od e do e nahoru. Tak ty 3 oktávy.
-Vy máte 3 oktávy!
00:34:44 Dřív jsem měla od g do g a tak, jak ta léta jdou,
00:34:50 vždycky se to kousek sníží, ale pořád tam jsou ty 3 oktávy.
00:34:55 To je úžasný.
00:34:56 Ale musely jste zažít s Inkognitem kvartetem,
00:34:58 po zájezdech jste jezdily řekněte mně, nevím,
00:35:01 jestli to je nějakej drb, nebo něco,
00:35:02 že prej v Inkognitu si našel svoji manželku i Vladimír Menšík.
00:35:07 -To je pravda?
-No ano! Olinku!
00:35:09 Ona zpívala s Inkognitem?
00:35:11 Ne, my jsme byly v tom Souboru písní a tanců,
00:35:14 ona tam byla a nejprve jsme jezdily,
00:35:17 5 holek, jsme jezdily,
00:35:19 když rozhlas třeba něco točil v Košicích a takhle!
00:35:22 A tam právě ten Láďa byl a my jsme tam přiletěly večer
00:35:26 a my už jsme se Láďou znaly.
00:35:29 A Olinka, ona byla proti nám taková jemná, nekouřila, nepila,
00:35:34 tak ona říkala, tak já jdu spát.
00:35:38 A vy jste šly někam do vinárny.
00:35:40 My jsme říkaly, Láďo, vezmi nás do nějaký tý koliby,
00:35:43 ať to tady poznáme.
00:35:45 A on takhle, jak ona tak šla po těch schodech nahoru,
00:35:49 on tak koukal, říkal,
00:35:50 když půjde ona, tak já vás, holky, vemu.
00:35:54 -To ukazoval na tu Olinku.
-Ona měla moc hezký nohy.
00:36:00 Takže jsme ji ukecaly, Olinka šla a tam se seznámili,
00:36:07 byli jsme v tý kolibě a najednou tady bylo dítě.
00:36:13 2. den? Ne!
00:36:17 Ne, ne, no právě, zkratka. Pak z toho bylo dítě.
00:36:21 Jo takhle! Rovnou z tohohle zájezdu?
00:36:23 Tak potom se viděli v Praze.
00:36:26 A my jsme v tu dobu přecházely do divadla Paravan.
00:36:28 Tak Olinka tam už s náma nepřešla,
00:36:30 tam s náma přešla Zdena Salivarová, budoucí Škvorecká.
00:36:35 Takže to byl potom ten kvartet,
00:36:37 který býval v té televizi ve všech zábavných pořadech.
00:36:43 Vy už jste to naznačila, že samozřejmě jste pořád aktivní,
00:36:46 zpíváte, natočila jste Horáčkovi nějaký šansony.
00:36:50 Ještě 1 moc pěknej a podle toho se jmenuje ta deska, Ohrožený druh.
00:36:55 Jako, že jsem Ohrožená druh,jako.
00:37:00 To je o vás přímo takhle míněný? Ne.
00:37:02 Tak já to zpívám, aby mně to lidi věřili.
00:37:06 Šansony se totiž takhle zpívají, víte?
00:37:09 Já jsem, já jsem v mládí...
00:37:21 Já jsem v mládí nechtěla zpívat šansony.
00:37:25 Můj muž, Zdeněk Nerušil, ten překládal,
00:37:28 on dělal titulky k filmům.
00:37:30 A on tam třeba celou Edith Piaf, tam byly ty titulky.
00:37:35 A on tak překládal, že se to dalo zpívat.
00:37:38 Veršovaný to bylo, mělo to tu metráž.
00:37:41 Já jsem nemohla! Já jsem totiž nikdy nebyla nešťastně zamilovaná!
00:37:46 A ona ta Edith Piaf,
00:37:47 tam je právě to srdcervoucí, kvůli tý lásce a tohle!
00:37:52 Já jsem vždycky chtěla na tom jevišti,
00:37:54 aby spíš lidi se smáli, aby měli dobrý pocit se mnou
00:37:59 a ne, abych já tam lkala.
00:38:01 -Ale čím jsem starší...
-Tak co?
00:38:04 Jo, teď už ráda dojímám, no.
00:38:16 Vy jste teda šťastná žena,
00:38:18 jestli jste, nikdy, jak říkáte, nebyla nešťastně...
00:38:20 Já jsem zkrátka,
00:38:21 když nevzešel impulz z té 2. strany, tak jsem,
00:38:25 já jsem měla v Třebíči, rozená ve Zlíně,
00:38:29 potom, coby dítě, převezená do Třebíče,
00:38:31 odkud byla maminka
00:38:33 a tam jsem prožila i tu 1. lásku.
00:38:36 Jmenoval se František. Moc hezkej kluk to byl.
00:38:40 Tak jsme spolu začali chodit. A on pořád mlčel.
00:38:47 A jako, když, když... On na mě jen tak koukal hezky.
00:38:54 A já už jsem toho měla dost,
00:38:55 já jsem z něho pořád tahala, aby něco!
00:38:58 Aby mě opěvoval, aby něco řek, nebo vyznal tu lásku,
00:39:02 on nikoli, tak koukal.
00:39:04 A tam my, kde zkrátka jsme bydleli,
00:39:07 tak pod tím byl takovej hájek a tam jsme se procházeli
00:39:11 a teď takhle sedíme na tý lavičce a já pořád do něho a pořád nic.
00:39:16 Já říkám, víš co, tohle nemá smysl. Tak se rozejdem.
00:39:20 A on teda, no tak jo. A šel.
00:39:28 A já tak za ním koukám a najednou mi to přišlo tak,
00:39:33 říkám si, to měl trochu odporovat!
00:39:37 -To přece není, takhle se to nedá!
-Bojovat!
00:39:39 Bojovat! To se nedá takhle ukončit! A tak jsem začala zpívat.
00:39:43 On teda miloval můj hlas. Můj timbre.
00:39:47 Tak jsem začala zpívat:
00:39:49 Neodcházej, když víš, jak pláču. Neodcházej, když znáš můj žal.
00:40:00 Nevidíš slz... A už se vracel! Slzy mé!
00:40:08 A vy jste osudového muže, jako, že jste byla vdaná,
00:40:09 to jste byla jenom 1 x ale.
00:40:11 -Jen 1 x. Ano.
-Tak osudový.
00:40:14 No jo, ale já nechci bejt smutná, ale já to musím říct,
00:40:18 že teď to bude v srpnu 30 let,
00:40:21 co už nemám toho svého milovaného muže,
00:40:24 který byl tanečník, psal mně písničky...
00:40:26 Vy už jste pak nikoho nehledala? Ne.
00:40:29 Pro mě namísto mužskýho bylo jeviště a publikum.
00:40:35 Ještě 1 věc a možná
00:40:37 i některejm divákům teď vrtá hlavou.
00:40:39 Vy jste o tom mluvila, že teda máte pořád ty 3 oktávy,
00:40:44 což je dohromady 24 tónů,
00:40:47 akorát se vám to celý posunulo až k tomu e, z toho g.
00:40:51 Kolik byste tak z voleje dokázala tady od toho e vyšplhat?
00:40:58 Aha, počkat.
00:40:59 Že byste odněkad nešla nahoru, ale že byste šla dolů.
00:41:03 Ty pedálový tóny...
00:41:06 (Věra Nerušilová zpívá stupnici dolů)
00:41:20 Věra Nerušilová!
00:41:27 Děkuju! Věra Nerušilová!
00:41:36 Přátelé, to je pro dnešek všechno, já vám děkuju za pozornost,
00:41:44 přeju vám, abyste si užívali toho jara,
00:41:46 protože nějak se k nám to jaro nemůže prokousat!
00:41:51 Ale myslím, minimálně,
00:41:53 po těch pedálovejch tónech Věry Nerušilové,
00:41:58 se vám aspoň srdíčko určitě zahřálo.
00:42:00 Děkuju vám za pozornost a na shledanou za týden!
00:42:03 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnešními hosty K. Šípa jsou herec Matěj Hádek a biatlonistka Gabriela Soukalová. Třetím hostem je šansoniérka s mimořádně temným kontraaltem Věra Nerušilová, která včera oslavila 85. narozeniny (2013). Režie V. Polesný
Do křesla dnes usedne herec Matěj Hádek, šansoniérka, herečka a zpěvačka s nejhlubším hlasem Věra Nerušilová a biatlonistka Gabriela Soukalová.
