Zábavná talk show Karla Šípa (2012). Režie V. Polesný
Obsah dílu
Do dnešního dílu přijala pozvání tenistka, stříbrná olympionička Andrea Hlaváčková, zpěvačka Monika Bagárová a baletní hvězdy Otto a Jiří Bubeníčkovi.
Andrea Hlaváčková — Monika Bagárová — Otto a Jiří Bubeníčkovi
Středa 18. 12. 2013 na ČT1
Přehrát
00:00:30 Děkuju, dobrý večer.
00:00:31 Dobrý večer, milí diváci divadelní,
00:00:34 dobrý večer přeju i vám, milí diváci televizní!
00:00:38 Já se hned na začátku přiznám,
00:00:40 že chovám obdiv k mnoha uměleckým disciplínám,
00:00:44 dokonce i k těm, kterejm moc nerozumím.
00:00:47 K takovejm počítám balet. Obdivuju, ale nerozumím.
00:00:52 Já vím, že to je moje chyba. Ne chyba toho baletu.
00:00:54 Ale já prostě, vidím
00:00:56 primabalerina se roztočí do nějaký piruety
00:00:58 a já prostě nevím, co ona tím vyjadřuje.
00:01:00 Jestli radost nebo žal.
00:01:03 Já prostě nevím,
00:01:05 když pobíhají baletky kolem jezera, já nevím, co mají za problém.
00:01:10 Jestli málo vody, nebo je voda kalná?
00:01:15 Tam se nemluví, já ani nevím, jak se ty figury jmenujou!
00:01:17 Já se prostě v tom dění neorientuju!
00:01:20 A mrzí mě to! Mrzí mě to!
00:01:22 Dokonce jsem o tom tak přemejšlel, že si myslím, že by nebylo špatný,
00:01:25 kdyby se třeba před baletem
00:01:27 v divadle do programu vkládal takovej leták, takovej manuál!
00:01:32 S vysvětlivkama! Abych věděl,
00:01:34 když někdo udělá takhle na špičkách pár krůčků jako doleva,
00:01:41 že vyjadřuje radost nad novou láskou!
00:01:44 Já bych to tam chtěl mít napsaný.
00:01:45 Anebo, když naopak zase takhle, že smutek nad ztracenou láskou.
00:01:51 Takhle, kdyby to tam bylo napsaný,
00:01:53 tak je to jasný a já vím, orientuju se v ději.
00:01:56 Tím chci říct, že k tanci vůbec a k baletu mám takovejhle vztah.
00:02:03 I když na 2. stranu musím říct,
00:02:04 že nejsem zase takovej úplnej trotl,
00:02:07 kterej vůbec tomu neholduje, protože jsou horší případy.
00:02:12 Já jsem dokonce, to považuju za nejhorší,
00:02:15 to vám řeknu, co se stalo.
00:02:16 Někde probíhala nějaká taneční soutěž,
00:02:20 lidi se prej dobře bavili
00:02:21 a najednou začne v tom sálu praskat zeď.
00:02:25 Oni mysleli, že zemětřesení, nebo co.
00:02:27 Tou zdí do toho sálu projel a přijel tank.
00:02:32 Z toho tanku vyskočil chlap a řek:
00:02:34 Jsem tady dobře na soutěži v tancích?
00:02:47 Trošku slovní hříčka, ale větší idiot, než já.
00:02:53 Já jsem tenhleten kratičký úvod o baletu řekl záměrně,
00:02:59 protože si myslím,
00:03:01 že jsem tím připravil takovou dobrou půdu
00:03:03 pro své první hosty, není to 1 host,
00:03:06 jsou to hned 2 hosté, protože jsou to sourozenci
00:03:09 a v tuto chvíli je od sebe oddělovat
00:03:11 by bylo jistě nepěkné.
00:03:13 Jsou to skuteční mistři baletního umění,
00:03:16 bratři Bubeníčkové!
00:03:31 Já jsem řek, že jste bratři, ale možná bych měl říct,
00:03:33 i když teďka nemusím, že jste dvojčata.
00:03:38 I když vidím, že už moc nelpíte na tom, abyste byli k nerozeznání.
00:03:42 My žijeme teď v jiných městech.
00:03:44 Brácha žije v Hamburku, já v Drážďanech,
00:03:45 takže už se tak nevidíme.
00:03:47 Teď brácha přijel a má ostříhanou hlavu.
00:03:49 A neřek to dopředu.
00:03:52 Takže jsme se nedohodli a každej jsme úplně jinej.
00:03:55 Jak, jste každej? Nejste každej jinej!
00:03:58 Už pomalu jo.
00:03:59 Když jsme byli mladší, tak jsme byli podobný
00:04:00 a teď jsme každej jinej.
00:04:02 A myslíte, že tím, že jste daleko od sebe,
00:04:03 že ty podoby se měněj?
00:04:06 -Čím jste dál, tak jo.
-Fakt?
00:04:09 A dřív jste byli rádi, když jste byli k nerozeznání?
00:04:14 Těžili jste z toho?
00:04:16 Víte co? Jsou příběhy, kdy dvojčata záměrně jsou si k nerozeznání.
00:04:22 Aby pak si pomáhli ve škole. Jeden zaskočí za 2.
00:04:26 -Dělali jste to?
-My moc ne, no.
00:04:28 My jsme toho moc nevyužívali.
00:04:31 Nemyslím třeba jen ve škole na učení,
00:04:34 slyšel jsem takový případy,
00:04:35 že třeba i na rande zaskočí jeden za 2.
00:04:39 Já jsem vždycky spíš bráchovi, nám se líbila stejná holka
00:04:42 a pak, když brácha ji dostal, tak jsem měl z toho taky radost.
00:04:55 To si dost dobře neumím představit.
00:04:58 Mně to nevadilo!
00:04:59 Mně to připadalo, že z nás 1 vyhrál!
00:05:04 To jsem ani nevěděl.
00:05:08 Tak vkus třeba na ty holky musíte mít stejnej, že jo?
00:05:10 Ze začátku jsme měli.
00:05:12 Líběj se vám stejný typy asi, ne? Jako dvojčatům určitě. Co?
00:05:15 -Každej máme jinej vkus.
-To není možný!
00:05:18 Jinej vkus máte? Ani jste na sebe nikdy nežárlili?
00:05:23 -Nepřebrali jste si?
-Spíš takový ty holky ne napořád.
00:05:28 Cože? Holky ne napořád! Co to je?
00:05:35 To se vystřihne.
00:05:38 Jediná věc, která tam zůstane! Ale, ale to mně vysvětlete.
00:05:44 Budu chytřejší.
00:05:45 My jsme dokonce chodili s vaší ženou,
00:05:56 já jsem to tak nemyslel, já jsem chtěl dodat, do třídy!
00:05:59 Ve mně hrklo, že je zvyklá všecko 2 x!
00:06:05 Protože vaše žena, Iva, chodila taky na konzervatoř.
00:06:10 -Má baletní konzervatoř.
-A my jsme spolu chodili do třídy.
00:06:13 Byla nějaká řevnivost
00:06:14 v těhletěch záležitostech mezi váma někdy?
00:06:17 -Nemyslím teďka!
-Ani ne.
00:06:19 Já jsem se dostal do Hamburku v 18,
00:06:24 v 17 jsme tam přišli s bráchou
00:06:26 a já jsem se hned strašně zamiloval,
00:06:28 takže už od 18 let jsem měl holku a byl jsem s ní 6 let.
00:06:32 -Takže já nevím, tak jako...
-A já měl radost z toho.
00:06:46 6 let a furt radost, že brácha...
00:06:51 Já vím, že vy jste z rodiny cirkusové, by se dalo říct.
00:06:56 Já bych nerad, aby to znělo nějak pejorativně. Ale je to tak.
00:06:59 Čili to se asi předpokládalo, tam to tak chodí,
00:07:02 že když se narodíte do cirkusový rodiny,
00:07:05 že budete v manéži a budete pokračovat.
00:07:08 Jak u vás došlo k tomu, k tý přesmyčce, k tomu baletu?
00:07:15 Když jsme byli malí,
00:07:16 tak jsme trénovali s tátou a s mámou,
00:07:17 taky v učilišti, tady v Praze.
00:07:21 Tam nás viděl jedna paní profesorka z konzervatoře,
00:07:23 prostě řekla tátovi, že máme talent, že musíme tancovat,
00:07:26 že musíme jít na konzervatoř.
00:07:27 Ona vás viděla v cirkuse?
00:07:29 Ne, ona nás viděla, jak jsme trénovali v tom učilišti.
00:07:32 A účinkovali jste třeba, jako děti, v cirkuse?
00:07:34 Jako klauni třeba.
00:07:37 Jenže se to nesmělo, protože byl komunizmus.
00:07:39 -Co se nesmělo?
-Nesměly pracovat děti.
00:07:43 My jsme nemohli bejt v cirkuse.
00:07:45 Na brigádě jste tam mohli bejt, jo? Neplaceně!
00:07:49 -Přesně tak.
-Nějak oficielně.
00:07:51 Spíš jsme vždycky jezdili za rodičema na prázdniny.
00:07:54 Naši hodně cestovali,
00:07:55 takže jsme žili v Praze, s babičkou většinou.
00:07:57 Takže vy jste Pražáci. Vy jste se narodili v Praze.
00:08:00 Ne, my jsme se narodili v Polsku. Protože naši hodně cestovali.
00:08:03 A zrovna byli s tím cirkusem,
00:08:08 já nevím s kterým, jestli cirkus Humberto,
00:08:09 nebo s některým cirkusem byli v Polsku
00:08:12 a my jsme se zrovna tam narodili.
00:08:13 S Polskem nemáme vůbec nic společnýho, jsme Češi.
00:08:16 Jsme z Prahy 1.
00:08:20 Narodili jste se,
00:08:21 takže to byl nějakej kvaltovní porod teda!
00:08:24 A ještě tuplovanej!
00:08:26 Tuplovanej. A dokonce ten doktor nebo doktorka,
00:08:30 furt říkali, že to bude 1 a najednou jsme byli 2.
00:08:33 Protože jsme vážili dohromady jako 1 dítě.
00:08:37 My jsme byli strašně malinký.
00:08:38 Naši cestovali hodně, v Rusku taky byli s cirkusem.
00:08:41 Tam se nikdo nenarodil.
00:08:43 Tam dokonce jsme byli strašně nemocný, mi táta říkal.
00:08:46 A tak táta doopravdy se oblík jako doktor
00:08:50 a ukrad nás z tý nemocnice a utekli.
00:08:54 Přijeli jsme do Prahy a snad ze tejden
00:08:55 už jsme byli v pořádku.
00:08:58 -Co vám bylo?
-To už si nepamatuju.
00:09:00 To se musíte zeptat rodičů.
00:09:02 My jsme měli nějakou otravu z vody, myslím.
00:09:05 A v nemocnici byly tak příšerný podmínky?
00:09:08 Všechno bylo nějak prej pohromadě, všechny nemoce.
00:09:11 Vzal si bílej plášť, aby vás ukrad!
00:09:14 Bez problémů se to povedlo! Nikdo ho nezastavil!
00:09:17 -2 děti ukradený.
-2 děti, běžel.
00:09:20 A pamatujete si na nějaký svoje, v cirkuse, co jste dělali?
00:09:24 Že vás to třeba nechytlo! Proto se na to ptám!
00:09:26 Jestli třeba jste nezačali plakat doma,
00:09:29 že nechcete dělat balet?
00:09:30 My jsme ze začátku plakali, jsme nechtěli dělat balet.
00:09:35 Pardon. Protože jsme fakt u toho cirkusu,
00:09:37 hlavně v létě, jako děti, jsme měli, to bylo jak prázdniny!
00:09:42 Se nám to strašně líbilo.
00:09:43 A chtěli jsme zůstat s rodičema. A věnovat se tý samý práci.
00:09:47 Ale pak si nás našla ta profesorka
00:09:50 a jak brácha říkal, že jsme brečeli, tak to dodej.
00:09:53 Táta s mámou říkali, tak to zkuste jen na rok.
00:09:55 Třeba vám to pomůže i v tom cirkusu.
00:09:58 -Ten balet?
-Ten balet.
00:10:00 Abyste se mohli lépe hejbat na tom jevišti, v té manéži.
00:10:04 A my hned ze začátku, my jsme byli super parta,
00:10:06 měli jsme perfektní profesory.
00:10:08 Nám se to začalo strašně líbit
00:10:10 a vůbec jsme nepřemýšleli o tom, dělat něco jinýho.
00:10:14 Jsme to taky nebrali vážně ze začátku,
00:10:15 když máme takový kroky u tý tyče, ty cviky, tak jsme se taky kopali.
00:10:21 Takovýhle věci. Hráli jsme fotbal.
00:10:22 Jak, kopali? Z legrace?
00:10:24 Občas, když ta profesorka se nekoukala,
00:10:25 tak jsem ho kopl do zadku.
00:10:27 A pak, když jsme se otočili, já ho kopl zpátky.
00:10:30 Protože z pravý a z levý strany se to mění a 1 noha,
00:10:33 pak ta 2. noha.
00:10:34 Nevím. Teď už mluvíte čínsky. Co se mění?
00:10:41 -Každej den začínáme tréninkem.
-I dneska. Nejenom tenkrát.
00:10:46 -Dneska zrovna ne.
-Já nemyslím dneska! I teď, myslím!
00:10:49 -Musíme furt.
-Furt musíte!
00:10:51 Furt se musí udržovat.
00:10:52 -Ta rozcvička baletní je stejná?
-To trvá hodinu a půl.
00:10:55 Je jakoby podobná, ty cviky se všelijak měněj,
00:10:57 jsou různý kombinace.
00:10:59 Začínáme u tyče 1/2 hodiny, pak 1/2 hod. na volnosti.
00:11:04 Ale u týhletý!
00:11:10 -Plié, to jsou takový ty kroky...
-Co jste to řek za slovo?
00:11:16 Všechny ty kroky, ty cviky mají francouzský název,
00:11:19 protože balet vznikl ve Francii.
00:11:22 Co blije jste říkal?
00:11:23 Plié je vlastně jen pokrčený kolena.
00:11:30 To je plié tohleto?
00:11:33 Jak se projevili jako dvojčata! Okamžitě!
00:11:38 Některý věci máte sesynchronizovaný asi, ne?
00:11:40 To jde automaticky.
00:11:43 A vy jste při tom blbli a kopali jste se do zadku.
00:11:45 Ty první 4 roky na tý konzervatoři jo.
00:11:48 Potom jsme vlastně přešli do tý 2. budovy Na rejdiště.
00:11:53 Nesměj se, mami.
00:11:57 A tam jsme měli profesora, který nám to začal vysvětlovat
00:12:01 a začli jsme to brát vážně a začli jsme přemýšlet,
00:12:04 že by to vlastně mohla být i naše budoucnost, což se povedlo.
00:12:08 A teď jsme venku a hodně, už jsme vlastně 20 let v zahraničí.
00:12:13 Ale v tom divadelním světě
00:12:15 asi tam moc pro dvojčata žádný role nejsou.
00:12:18 Tam se to těžko dá využít?
00:12:20 Hráli jste někdy spolu v nějakým baletu?
00:12:22 V nějakým divadelním představení?
00:12:23 My jsme měli štěstí, že v Hamburku
00:12:25 náš šéf, že nás nikdy nebral jako dvojčata.
00:12:28 Že nás bral jako 2 různý lidi.
00:12:31 My jsme byli pořád, když bylo to představení nějaký,
00:12:34 tak jsme byli pořád spolu na jevišti,
00:12:36 prostě to tak bylo.
00:12:37 Hráli jsme třeba Romeo a Julie, já jsem byl Tibault,
00:12:39 brácha byl Mercucio.
00:12:41 Třeba když jsme dělali Labutí jezero,
00:12:43 ten příběh v Hamburku je trochu jinej,
00:12:46 tam je hlavní postava král Ludvík II.
00:12:51 -Bavorský král.
-Bavorský král.
00:12:52 A on se jakoby zblázní v tom příběhu.
00:12:55 -To se dá měnit v baletu, ten děj?
-Samozřejmě.
00:12:57 Jsou furt nový a nový verze.
00:13:00 Novej choreograf si to vymyslel úplně jinak.
00:13:02 A ta 2. role, která za ním pořád byla,
00:13:04 byl jeho stín.
00:13:05 Takže buď Jirka byl ten král, nebo já jsem byl král
00:13:07 a ten 2. byl ten stín.
00:13:10 -To bylo fakt jako...
-Tím se to použilo!
00:13:12 K nerozeznání od sebe! Stín a král. Jo, jo.
00:13:16 S tím jsme jezdili všude,
00:13:18 v pařížský opeře třeba to mělo veliký úspěch.
00:13:20 Tam se nám zrovna stalo, to jsem asi někde říkal,
00:13:22 tam se nám stalo, že...
00:13:24 -Kde?
-V Paříži.
00:13:26 Byli jsme na zájezdě s hamburským baletem.
00:13:28 Já jsem tancoval 1 den krále a Ota ten stín
00:13:31 a 2. den jsme se střídali.
00:13:33 Já byl 2. obsazení, Ota 1.
00:13:35 A tak jsme toho měli 5, 6 představení.
00:13:37 A v posledním představení, my tam takhle běžíme spolu
00:13:40 a to už jsme doopravdy nevěděli, kterej je kterej,
00:13:44 tak jsme doopravdy takhle běželi, až jsme se srazili.
00:13:54 Já jsem se tady pozastavoval nad tím,
00:13:57 že opravdu tomu baletu nerozumím.
00:13:59 Myslíte si, že se dá, takovýmu laikovi, jako jsem já,
00:14:02 třeba nějaký základy vysvětlit?
00:14:04 Aby byl už při dalším shlédnutí baletu, poučenější?
00:14:08 Ty kroky mají, každej ten krok má název.
00:14:12 Já nevím, třeba changement. Changement, to je výměna, česky.
00:14:19 To se vyskočí a ty nohy se vyměněj a zase dopadnete.
00:14:22 A tomu se říká changement?
00:14:24 Nebo potom je, složitější co je, 2 x výměna,
00:14:28 unquatre, chequatre, že to je 4výměna,
00:14:31 protože se počítá každá noha zvlášť.
00:14:35 I když se to vymění jen dozadu, dopředu a dopadne se,
00:14:37 tak ta pravá se vymění 2 x, levá se vymění taky 2 x.
00:14:40 Čili, kdo umí víckrát prokmitnout, tak je lepší tanečník!
00:14:43 -Přesně tak!
-I když vytočí třeba víc.
00:14:47 Samozřejmě, kdo točí nejvíc, tak je nejlepší.
00:14:49 Čili Baryšnikov, ten točil, já nevím kolik.
00:14:52 Baryšnikov je pořád jako legenda. Ten byl 1 z nejlepších.
00:14:56 Vy kmitnete teda?
00:14:57 Já dokážu kmitnout 8 x. 8 x jsem udělal.
00:15:07 Tady tak 6x, možná. Tady uklouznu a zabiju se.
00:15:14 Ale to by byl krásnej zážitek! V kterým pořadu se to stane?
00:15:20 Třeba jenom tak, jako.
00:15:29 To je 1 jenom!
00:15:30 Já v těch botech nepropnu nárty.
00:15:32 Vy jste si šlápnul na tuhletu 2. nohu.
00:15:37 Já to teď dělám bez těch rukou.
00:15:40 To je vždycky nějaká ta pozice. Musí bejt 3., 1., 2.
00:15:43 Aby to vypadalo vždycky hezky.
00:15:44 -To jste kmitnul jen 1?
-Dopředu, dozadu.
00:15:47 Tak 4 x ještě.
00:15:53 A teď 3x, jsem dopad levou,
00:15:58 měl jsem předtím pravou nohu vepředu.
00:16:00 A pak to pokračuje.
00:16:02 To jsem vysvětloval spíš tu techniku.
00:16:04 Samozřejmě, naše kroky jsou vlastně naše slova
00:16:09 a my těma krokama vyjadřujeme ten děj.
00:16:11 Takže my jsme vlastně taky herci, což je v baletu,
00:16:15 hlavně v klasickým baletu strašně důležitý,
00:16:16 aby ten divák přišel a zapomněl, že vůbec tancujeme,
00:16:19 ale že vlastně vyjadřujeme nějakou tu roli.
00:16:22 My vlastně venku hodně, člověk musí bejt tím hercem,
00:16:25 vyjadřovat všechno tím obličejem.
00:16:28 Hlavně s těma pocitama,
00:16:29 z těch vlastních pocitů, z toho srdce to jde ven.
00:16:32 Že nejen nohama, obličejem taky.
00:16:33 -To je opravdu naopak.
-Co?
00:16:35 Právě spíš to začíná od toho srdce, od tý duše, ty kroky jsou...
00:16:40 On vlastně, normální člověk, když si pustí nějakou hudbu,
00:16:43 většinou ta hudba jde dovnitř a potom to jde z vás ven
00:16:45 a začnete tancovat, že máte z něčeho radost.
00:16:48 A vy hned slyšíte nějakou hudbu a ta představivost vám naskakuje?
00:16:51 To většinou brácha.
00:16:52 Protože brácha taky hodně choreografuje.
00:16:54 Brácha je víc známější.
00:16:56 Choreografuje v New Yorku, v Paříži, v Hamburku taky.
00:17:00 Spolu děláme všelijaký projekty, já dělám kostýmy,
00:17:03 nebo skládám hudbu, nebo připravuju taky to jeviště.
00:17:06 My jsme měli v Drážďanech premiéru, to jsme dělali spolu.
00:17:09 Takže my si tak navzájem perfektně pomáháme.
00:17:12 Aktivně tancujete oba ještě?
00:17:13 Pořád tancujem,
00:17:14 takže to začíná bejt fakt těžký, že toho máme moc.
00:17:18 Ono se ví všeobecně, že přece jenom, zvlášť balet,
00:17:21 tam je to věkově trošičku limitovaný!
00:17:24 Tělo se opotřebuje.
00:17:26 -Vaše taky?
-No taky.
00:17:28 -Už jste taky jetý.
-Už jsme docela dost jetý.
00:17:34 Protože mám toho víc a víc a furt cestuju.
00:17:38 A teď, jak jsem začal s tou choreografií,
00:17:41 tak někde dělám, v nějakým divadle tu choreografii,
00:17:43 pak se vrátím, mám nějaký představení,
00:17:45 to se musím zase soustředit na sebe.
00:17:47 Pak zase někam jedu,
00:17:48 tam zase se soustředím na ty druhý a furt se to mixuje.
00:17:50 Takže nevím co dřív.
00:17:52 Takže práce je hodně, ale toho tancování ubejvá.
00:17:55 Zatím ještě to neubejvá, ale síly ubejvaj.
00:17:59 Sil ubejvá.
00:18:02 -Ale tak jako přece jenom...
-Mně ne.
00:18:05 Tak já jsem starší, tak co chceš!
00:18:08 -O kolik jste starší?
-O 10 minut.
00:18:12 Vy jste přišel až 10 minut po bráchovi?
00:18:15 To už to Poláci balili, odcházeli!
00:18:18 -Já byl 1. venku, 10 minut.
-Šli na vodečku.
00:18:20 A najednou se někdo ozval.
00:18:23 A to jste ty, jak se tomu říká? Jedno...
00:18:26 Jednovaječný dvojčata.
00:18:27 Jednovaječný a o 10 min. pozdějc jste z vajíčka vylez!
00:18:33 Já jsem ještě odpočíval. On byl dřív.
00:18:37 Jo takhle, vy jste starší, vy jste byl dřív.
00:18:39 A vy jste tam chviličku se ještě vometal.
00:18:42 V Japonsku se to říká opačně.
00:18:44 Ten, kdo je dýl vevnitř, tak je starší.
00:18:47 -Ale logiku to nemá!
-Má! Já jsem vlastně jakoby...
00:18:51 -Co jste?
-Uvařenej dýl.
00:19:05 -10 minut tam je prostě rozdíl.
-To se může stát.
00:19:09 -Vám je nějakejch?
-38.
00:19:12 38! No, to je pro balet... Nechci malovat čerta na zeď.
00:19:18 Tak 2, 3 roky.
00:19:19 Ale potom, já nevím, v tom životě je taková, nic není stálý,
00:19:23 furt se něco mění.
00:19:25 Takže ono to člověka přestane už bavit, si myslím.
00:19:30 Jako, že už člověk potřebuje něco jinýho zase.
00:19:32 -Je to přirozený.
-Přirozený to není.
00:19:34 Já když na to myslím, je mi fakt smutno.
00:19:37 Já se těším na tu budoucnost, my spolu chceme mít soubor
00:19:40 a chceme pokračovat dál.
00:19:41 A to všechno, co jsme se naučili, tak nějak...
00:19:43 -Předat zkušenosti.
-Doopravdy.
00:19:45 Nějaký soubor si vytvořit. Díky!
00:19:47 Bratři Bubeníčkové!
00:20:01 Naším dalším hostem je mladá, talentovaná, nadějná zpěvačka
00:20:06 Monika Bagárová!
00:20:21 Moniko, vy jste, to myslím, široká veřejnost u nás ví,
00:20:26 že jste prošla jednou z těch talentových soutěží pěveckých.
00:20:32 Já ani nevím, kolikátá jste skončila,
00:20:34 ale já vám řeknu, co mně utkvělo.
00:20:36 Vám se jednou povedlo dojmout k slzám Karla Gotta. Že?
00:20:40 Ano.
00:20:41 Já už si nepamatuju čím to bylo? Čím jste ho tak dostala?
00:20:44 Přibližte mi to nějak.
00:20:45 Já jsem měla tu čest zpívat píseň Už z hor zní zvon,
00:20:49 kde vlastně pan Karel Gott byl hostem.
00:20:52 -Čeho? Tý soutěže?
-Ano.
00:20:54 A přišel se na nás všechny podívat
00:20:57 a seděl tam takhle v křesle a koukal na nás.
00:21:00 A mně se to tak nějak povedlo, strašně se mu to líbilo.
00:21:04 Takže to byl samozřejmě krásný zážitek, no.
00:21:06 Vy jste poměrně mladá.
00:21:07 Vy jste i v tý soutěži, to už je 2 roky zpátky,
00:21:10 tam jste byla ještě mladší.
00:21:12 Tam vám bylo kolik? 16? Když jste prošla tou soutěží?
00:21:14 -Mně bylo 15.
-Dokonce 15!
00:21:16 Vy jste byla na hranici vůbec jako zpívatelnosti. Že jo?
00:21:21 Nebo, jak bych to řek? Připuštěnosti do tý soutěže.
00:21:25 Já, když jsem byla na tom 1. castingu,
00:21:27 tak já jsem ještě neměla 15.
00:21:30 A bylo to nějak důležitý pro tu soutěž?
00:21:32 No ne, ono muselo být do nějakých těch finálních kol,
00:21:35 aby dotyčnýmu bylo 15.
00:21:38 -Ano, 15!
-Od 15 už se to mohlo.
00:21:43 Tím pádem, dneska vám je, já nevím...
00:21:46 -18.
-18?
00:21:47 Vy už jste profesionální zpěvačka? Nebo chodíte někam do školy?
00:21:52 Já nejsem. Já ještě tak na sobě pracuji.
00:21:56 Já studuji pedagogickou školu v Brně.
00:21:59 Vy studujete pedagogickou školu? Takže vy chete bejt učitelka?
00:22:02 Ano, já bych chtěla mít svou vlastní školku.
00:22:04 -Jo vlastní!
-No, nějakou, jakože super!
00:22:07 Kde budou děti hrát na klavír a budou mít skvělou učitelku zpěvu,
00:22:11 budou se učit angličtinu, jako, že fakt jako luxusní školku.
00:22:15 Vy chcete mít svoji rovnou, jako! Koupit si školku!
00:22:19 -Postavit si školku.
-Postavit si dokonce školku!
00:22:21 -A kdo vám ji postaví?
-Nějaká firma.
00:22:25 -Co?
-Nějaká firma.
00:22:27 A kolik vám zbejvá ještě do dokončení školy?
00:22:30 No, mám ještě 3 roky střední školy.
00:22:33 Čili vy nespoléháte na to, že se budete živit zpíváním.
00:22:37 -No, takhle.
-Zadní vrátka?
00:22:38 Přesně tak. Já chci být zpěvačkou, já chci dělat muziku,
00:22:41 ale přece jenom je dobré mít to vzdělání
00:22:44 a mít ty zadní vrátka.
00:22:48 Vy jste ale z muzikantský rodiny, že jo?
00:22:52 Kdo všecko ve vaší rodině dělá muziku?
00:22:54 Já vím, že tatínek.
00:22:56 Taťka je bubeník,
00:22:57 který se mnou hraje RMB kapele a v jazzovým kvartetu,
00:23:00 děda má cimbálovou kapelu.
00:23:03 Takže vy nehrajete jako rodina, jako hráli třeba Gondoláni?
00:23:07 -Ne, ne.
-To vy ne.
00:23:09 -Bagárovi, Bagár band třeba?
-Ne.
00:23:13 My jsme tak nějak poskládaní, ale to je tak rozšířený,
00:23:17 že taťkova ségra taky hraje na bicí,
00:23:20 skládá texty, zpívá.
00:23:21 My jsme jako šílená rodinka.
00:23:24 Čili tatínek vás tlačí do toho jazzu?
00:23:28 On ani nemusel. Já jsem tak v 9 začala sama.
00:23:31 Když jsem jakoby viděla jak taťka funguje,
00:23:33 jak cestuje a koncertuje,
00:23:35 tak nějak jsem si začala pouštět jazzový standardy
00:23:38 a nějak to šlo samo.
00:23:39 Ale vy jste taky nedávno byla, mimochodem, v New Yorku.
00:23:42 To mělo nějakej konkrétní smysl? Ta vaše návštěva New Yorku?
00:23:45 Já jsem hlavně chtěla poznat New York.
00:23:47 Všichni to strašně obdivují a hlavně holky, nákupy a shoping.
00:23:52 Takže jsem musela tam. A hlavně angličtinu.
00:23:54 Já jsem chtěla zdokonalit a poslechnout si,
00:23:57 jak to tam funguje i muzika, jak se to tam všechno vyvíjí.
00:24:01 -Zpívala jste tam taky někde?
-Ano.
00:24:03 Zpívala jsem v newyorským klubu,
00:24:05 kterej se jmenuje Groove club New York.
00:24:09 Takže tam jsem normálně přišla, hrála kapela, basista, bubeník.
00:24:14 Tak pojď si zazpívat. Tak jsme hodili Stevie Wondera.
00:24:17 Oni na vás poznali, že jste zpěvačka?
00:24:18 No ne, já jsem tak jakoby si zpívala, komunikovala,
00:24:21 pak jsme se nějak začli bavit a oni tak jako, pojď si zazpívat.
00:24:25 A nějaký angažmá, nějaký nabídky tam třeba přišly?
00:24:28 No uvidíme.
00:24:30 Tak vám je 18 let, ale přece jen jako, vím že,
00:24:34 váš tatínek, vedle vás někde jsem ho viděl
00:24:38 a vypadal jako váš starší bratr.
00:24:40 -Kolik je tatínkovi?
-37.
00:24:42 -37 je tatínkovi!
-Nebo 36.
00:24:44 -To vás měl hodně teda!
-No.
00:24:48 Ještě, že nejsem jeho následovnice.
00:24:50 Někdo začal v 18, další v rodině taky začne v 18.
00:24:53 -Ne, ne, ne. To ne.
-To zatím...
00:24:56 To by mi rodiče nikdy nepovolili. A já sama ne.
00:25:00 Už jste někdy chodila s někým z dvojčat?
00:25:03 To by bylo nějaký divný, kdybysem byl starší, než táta.
00:25:17 -Táta měl v 18 dítě, to je frajer.
-Táta ji měl v 18.
00:25:22 -Táta je.
-Je frajer, že jo?
00:25:25 Ježíš, vy jste starý!
00:25:31 -Co říkala?
-Jí to došlo teď.
00:25:38 -To se vám zdají starý tyhle 2?
-Ne, ne, právě vůbec.
00:25:43 Normální kluci, že jo? A dohromady jim je 76.
00:25:49 Si představte!
00:25:52 Vy teďka co? Máte nějakej plán hezkej, kde vaši fanoušci se sejdou
00:25:56 a nějakej koncert?
00:25:58 Já koncertuji často, ale většinou jsou to soukromé akce.
00:26:04 A když už to jsou akce pro veřejnost,
00:26:08 tak je to na mé webové stránce, nebo na facebooku.
00:26:11 A já teď v nejbližší době dělám nový singl
00:26:15 a natáčím videoklip
00:26:17 a natočila jsem nový singl a videoklip s Robem Opatovským,
00:26:19 s kterým už mám duet Prší.
00:26:22 Takže teď jsme udělali na Vánoce Biela noc. Takže sněží.
00:26:25 -To zpíváte slovensky?
-Ne, já česky a Robo slovensky.
00:26:30 Vy zpíváte několika jazyky, to je třeba říct ještě k vašim +.
00:26:35 -Tak můžem to asi říct, ne, kolika.
-V kolika jazycích zpíváte?
00:26:39 Takže je to angličtina, čeština, slovenština a romština.
00:26:44 Romština. Váš rodný jazyk! Můžeme to říct, ne?
00:26:47 -Ano.
-Váš rodný jazyk.
00:26:49 A zpíváte s tou cimbálovkou toho strejdy taky?
00:26:51 -To je děda.
-Teda děda!
00:26:53 -Já jsem se k tomu nedostala.
-Tam byste zpívala romsky!
00:26:57 Ale už jsem zpívala s cimbálovkou.
00:26:59 -Cigánski diabli na Slovensku.
-To je slavná kapela.
00:27:04 Výborný muzikanti.
00:27:05 A to jsme zpívali romskou hymnu. Gejlom, gejlom.
00:27:09 Romskou hymnu? To je jiná, než Kde domov můj?
00:27:12 Ano. Ale ta romská hymna...
00:27:26 Ta romská hymna má více textových verzí.
00:27:29 Takže Romové mají svoji hymnu.
00:27:31 Takže při Kde domov můj ani nevstávaj?
00:27:34 Ale určitě vstávaj. V ČR.
00:27:37 Jak začíná ta hymna?
00:27:38 Jen ťukněte, abysme si užili cizí jazyk od vás.
00:27:42 Gejlom, gejlom, Lungone dromenca
00:27:47 Maladilom bachtale Romenca.
00:27:52 Monika Bagárová!
00:28:06 Přátelé, naším dalším dnešním hostem
00:28:09 je velice nadaná, perspektivní, talentovaná česká tenistka
00:28:15 Andrea Hlaváčková!
00:28:28 Andreo, dobrý večer, vidím, že jste nám...
00:28:33 To jsem zapomněl, ano. Vidím, že jste něco přinesla.
00:28:38 Řekněte, co to je?
00:28:39 To je takovej suvenýr,
00:28:41 oni to rozdávali v Londýně, letos v létě.
00:28:46 -Každýmu asi ne.
-No, ne všem.
00:28:50 Čili, to je ta vaše olympijská medaile.
00:28:52 -To je naše olympijská medaile.
-Krásná.
00:28:55 Andreo, řekněte mi takovou věc. Já jsem vás viděl hrát mockrát.
00:28:59 Musím říct, že jste mě nadchla už tím stylem.
00:29:02 Ale vy se specializujete furt na ty debly. Že jo?
00:29:05 -Ne, tak to není.
-Mluvěj tak o vás.
00:29:08 To je specialistka na ty čtyřhry.
00:29:10 Těch úspěchů v tom deblu je tolik,
00:29:11 že ten singl trochu pokulhává ještě.
00:29:14 Ale už se fakt snažím. Teď se to trošku přiblížilo.
00:29:19 Nechcete u toho jenom zůstat, u těch deblů?
00:29:20 -Ne, to nechci.
-To jsem chtěl slyšet.
00:29:22 Protože i letos už jste se v nějakým singlu, kde to bylo?
00:29:25 Na US Open jsem se dostala do 4. kola, do 16.
00:29:29 To je přeci úžasný, 4. kolo.
00:29:31 Ale máte pravdu, že letos, 3 x ve finále jste byly?
00:29:36 My jsme byly ve 2 semifinále grandslamu na začátku,
00:29:39 pak ve 2 finále grandslamu a ve finále na olympiádě
00:29:43 a teď ve finále.
00:29:45 Takže 3 finále jste absolvovaly.
00:29:47 To je samozřejmě velkej úspěch. Teď na těch Masters, se tomu říká.
00:29:50 -4. finále.
-Turnaj mistryň.
00:29:52 Tam byly ty nejlepší, který jsou.
00:29:54 Ale řekněte mně 1 věc, já samozřejmě to sleduju.
00:29:57 A já, než jsem viděl váš zápas s těma Ruskama,
00:30:02 tak jsem nevěděl, že rozhodčí může ten zápas ovlivnit!
00:30:07 Co to bylo za babu, tam na tom žebříku?
00:30:10 Co to bylo? Ta vám hnula žlučí, že jo?
00:30:13 No, trochu jo.
00:30:14 Řekněte, kdo to neviděl, co vám provedla!
00:30:16 Ona už mi hnula žlučí,
00:30:17 protože my jsme proti stejnýmu páru hrály semifinále na Roland Garros.
00:30:22 A měly jsme rozjetej zápas, vedly jsme už ve 2. setu
00:30:26 a ona nám tam zahlásila, úplně zase nesmyslně,
00:30:30 nepotřebně se tam do toho vložila, do toho zápasu
00:30:35 a zase to otočila a oni vyhrály.
00:30:37 Úplně ty samý hráčky.
00:30:38 Já jsem jí ještě před zápasem říkala, když jsem ji tam viděla,
00:30:40 říkám jí, no doufám, že to nebude podobný jak na Roland Garros.
00:30:43 Ona se tak usmála, říká, no, tak to už je na vás.
00:30:48 Trvalo to asi 10 min., než mi hnula žlučí.
00:30:52 Vy přeci můžete požádat tam o to jestřábí.
00:30:57 No, to právě ona mi zakázala z nějakýho,
00:31:00 ne úplně přesně dobrýho důvodu.
00:31:03 Oni vedli 3:0, místo 2:1
00:31:05 a to už se pak jinak servíruje a jinak hraje.
00:31:07 Ten zápas se hraje ve formátu no ace, což je bez výhod.
00:31:13 Takže tam je prostor pro nějaký chyby hrozně malej.
00:31:17 A takováhle rozhodnutí,
00:31:19 kdy ten game měl bejt náš a byl jejich, je...
00:31:21 To je špatný.
00:31:23 Hůř se to pak dohání, než... Kór na takovýhle úrovni!
00:31:28 Zvlášť ve finále.
00:31:29 Vy tvoříte stabilní dvojici se svojí kolegyní Hradeckou.
00:31:34 Hrála jste i s někým jiným předtím? Nebo od začátku hrajete...
00:31:37 Já jsem hrála hodněkrát, stejně jako Lucka,
00:31:40 jsme předtím partnerky měnily a teď už jsme si věrný asi 5 let.
00:31:47 -5 let hrajete jenom spolu.
-Ne, asi 4.
00:31:50 Vyčtete si třeba po zápase,
00:31:52 protože samozřejmě se stane v zápase,
00:31:54 já to vím moc dobře,
00:31:55 že někdo hraje z tý dvojice líp a někdo hraje hůř!
00:31:58 Vyčtete si třeba něco po zápase?
00:32:01 U nás to zatím je tak, že většinou přímo, jak ten zápas skončí,
00:32:05 tak my většinou se obejmem, ať je to tak nebo tak.
00:32:08 To já vím.
00:32:09 V tu chvíli si třeba řekneme, promiň, Lucy,
00:32:12 nebo Lucka řekne, super, dneska jsi to vytáhla.
00:32:17 Jenom tam tu chvilku, ty emoce, že si to řeknem.
00:32:20 Pak už ne?
00:32:21 Pak už je to s náma ženskejma trochu těžký,
00:32:23 tak si to úplně říkat jako.
00:32:25 Jdete do šatny, tam jste spolu samy.
00:32:27 Mluvíme spíš s těma trenérama,
00:32:28 necháme ty trenéry, aby nám to řekli.
00:32:30 V ženským tenise se zahnízdil takovej nešvar, to je to hekání.
00:32:36 Řekněte mi, já mám pocit, že vy teda moc nehekáte, že ne.
00:32:41 Jenom když jde fakt už do úzkejch a už nemůžu.
00:32:44 -To se dá regulovat?
-To je takovej pocit, no!
00:32:47 Já mám pocit, že ty Rusky hekaj bez pocitu, furt!
00:32:51 Bohužel... Oni nevypadaj úplně citlivě, co?
00:32:56 No ne! To není ani hekání! To já bych toleroval hekání!
00:33:00 Tak dává se do toho nějaká energie. Ale oni doslova řvou!
00:33:03 Při každým úderu! (zařvání) Dokonce ta Italka!
00:33:10 -Schiavone!
-Schiavone! Víte jak ta heká?
00:33:12 -No, vím!
-Hahi! Ona má 2 slabiky na 1 úder!
00:33:18 -Hahi!
-Ona dohekává!
00:33:21 Dá se to na 2. straně vůbec vydržet, takový hahi!
00:33:26 To zrovna úplně nemám ve svým, to jako oblíbeným seznamu.
00:33:33 Ta heká jako až když hrajete vy, tak ještě furt heká.
00:33:38 -Říkám, dej mi taky prostor.
-To už je míček u vás!
00:33:40 A ona furt heká? A co ona tím sleduje?
00:33:43 -Rozhodit vás!
-Rozhazuje, no.
00:33:45 -Rozhazuje!
-Podle mě jo.
00:33:47 Třeba na Wimbledonu jsme s ní šly hrát semifinále,
00:33:52 já jsem ji v životě na kurtě neviděla,
00:33:55 že bych proti ní hrála a měly jsem za sebou Fed Cup,
00:33:59 tady v Česku, proti Italkám, který jsme vyhrály.
00:34:02 A myslela jsem, že mě má docela ráda,
00:34:04 vždycky se na mě usmívala, v pohodě a na kurtě.
00:34:07 Poprvý v životě se mi stalo, že po losu,
00:34:09 ještě zastavila nás všechny na tom kurtě a říká, ještě 1 věc!
00:34:13 My úplně všechny! Co? A ona, ty! Takhle na mě ukázala!
00:34:17 Říká, ty neříkej forza do mýho obličeje!
00:34:22 A já úplně na ni koukám! Říkám, pane bože, co to bylo?
00:34:27 Úplně jsem byla v šoku!
00:34:28 Chvilku mi to trvalo, než jsem se...
00:34:29 -Takhle vás okřikla?
-No, takhle mě sprdla hrozně.
00:34:32 Aniž bych něco jí udělala. Jsem byla úplně...
00:34:35 -Forza. Co to je italsky forza?
-Pojď.
00:34:38 A to ona nechce slyšet od vás.
00:34:39 Ona asi jí to vadí, že to je její jazyk.
00:34:42 Že ho nemám používat. Což jako jo. Já jsem jí to nikdy neudělala.
00:34:44 Že snad byly takový tendence, že se to zakáže.
00:34:47 Že snad ty Rusky, ta Azarenka, no to není Ruska.
00:34:50 -Běloruska.
-Cože?
00:34:51 -Běloruska.
-Já rozuměl Poloruska. Běloruska!
00:34:55 Že jako řekly ne, my odmalička jsme tak zvyklý
00:34:58 a my bysme nebyly schopný vůbec hrát, kdybysme neřvaly!
00:35:01 Oni teďka to jednaj, že by to chtěli omezit,
00:35:04 protože vyloženě lidem se to nelíbí a televizním divákům se to nelíbí,
00:35:08 takže na tom se pracuje,
00:35:09 takže oni jim nemůžou zakázat hekat,
00:35:12 protože už to jsou dospělý hráčky, který teď už hekaj
00:35:15 a změnilo by jim to třeba jejich tenis.
00:35:17 Takže se to zakazuje na juniorský úrovni.
00:35:21 Děti nesmějí hekat. Takhle nahlas.
00:35:22 -A jak se to trestá?
-Jenže je to těžký.
00:35:25 Oni viděj ty svoje vzory a ty hekaj!
00:35:30 Takže je to těžký jim to zakázat, ale nesměj.
00:35:32 Bude se to limitovat nějakejma měřákama decibelů.
00:35:38 Že u chlapů to není nějak rozšířený?
00:35:39 Není, no, není.
00:35:41 Oni jsou trochu míň herečky, ty chlapi.
00:35:43 Azarenka, Šarapovová! Ty řvou, bych řek, nejvíc.
00:35:46 Ty řvou nejvíc.
00:35:48 A když do toho zápasu jdete, myslíte na to, že to je problém?
00:35:52 Já jsem se Šarapovovou nikdy nehrála.
00:35:54 S Azarenko už hodněkrát a vůbec to nevnímám, když hraju.
00:35:56 Nevnímáte to! To je důležitý! Že vás to nijak nerozhazuje.
00:36:00 Ale taky jste hrály na tý olympiádě proti těm Williamsovým.
00:36:04 Neměl by jim někdo ty debly zakázat hrát?
00:36:06 Ono to vypadalo slibně,
00:36:09 my jsme s nimi prohrály 3 x po sobě,
00:36:11 v roce než jsme vyhrály Roland Garros.
00:36:14 A pak tam poprvý nebyly a my jsme si z toho dělaly srandu,
00:36:17 říkaly jsem, teď tady nejsou, tak teď!
00:36:19 A my jsme to fakt vyhrály! Říkám, tak to je super!
00:36:21 A teď najednou na olympiádě se zase objevily
00:36:24 a zkazily nám 2 finále.
00:36:27 -Ty se normálně nedaj porazit.
-No v tom finále ne.
00:36:30 A teďka vy s nima jste v šatně!
00:36:32 Jak to v tý šatně po takovým zápase vypadá?
00:36:34 -No moc dobře ne!
-Bavíte se o tom zápase třeba?
00:36:38 -Ne, to ne.
-Vůbec se spolu nebavíte?
00:36:40 Ten zápas začíná úplně někde jinde, než na tom kurtě.
00:36:44 On začíná třeba už na hotelu, při snídani.
00:36:47 Na vás kouká, co jíte, jestli jíte zdravě nebo ne.
00:36:52 Pak na vás kouká, co máte na sobě,
00:36:55 pak na vás kouká, jak dlouho jste trénoval,
00:36:57 jestli 35 neo 36 minut.
00:36:59 Jestli jste házel tou raketou, jestli vás trenér opravoval.
00:37:05 Pak jdete z toho kurtu, jestli jdete sebevědomě, nebo ne.
00:37:10 -Takhle oni vás pozorujou?
-Pak jdete do šatny.
00:37:13 Jdete třeba k fyzio,
00:37:14 jestli jste zraněnej, už to ví, už to sonduje.
00:37:19 To je celý hra a v tý šatně se to bohužel vidí.
00:37:25 Ale nejsou tam žádný konflikty. Jenom na sebe furt koukáme.
00:37:28 -Jestli vůbec spolu komunikujete?
-Komunikujeme.
00:37:31 Ale jenom mezi určitejma holkama. Který si rozuměj mimo kurt.
00:37:36 S Williams třeba si neřeknete po zápase nic.
00:37:39 No tak ta mi jednou řekla, to spíš říkala asi tý druhý,
00:37:43 říkala, ježíš, ta malá blondýnka, ta byla taková roztomilá.
00:37:46 Ale hrozně nás porazily.
00:37:47 Takže nevím, jestli to je zrovna dobrý.
00:37:51 -To jediný padlo v šatně? Tohle?
-To jsem slyšela.
00:37:53 Ona mě neviděla, já jsem byla za rohem.
00:37:55 A ona to říkla tý svojí ségře. A vidělas to? To byly rány, viď?
00:37:59 Bum, bum, viď? To bylo hustý.
00:38:01 A ona, no. A vidělas tu malou blondýnku?
00:38:03 Ta byla roztomilá.
00:38:07 Tak jsem rychle vyšla, aby mě viděla. Ona úplně...
00:38:11 Už dál nemluv, prosím tě.
00:38:13 Taky jsem si všim, protože jsem vás viděl na tom,
00:38:16 i když prohraným finále s těma Ruskama, v tom Turecku,
00:38:19 v tom Istanbulu, jak jste tam měla potom perfektní řeč.
00:38:23 To jsem ocenil vaši angličtinu.
00:38:24 A taky jste se tam zmínila a to já jsem slyšel od vás poprvé,
00:38:27 že jako děkujete svému příteli, který byl přítomen.
00:38:30 -Ten tam byl?
-Byl, no.
00:38:32 -To je kdo?
-To je Ital, shodou okolností.
00:38:37 Tenista?
00:38:38 Hrál tenis a umí hrát tenis, takže si spolu zhrajem.
00:38:41 Ale nehraje teďka tenis.
00:38:43 Pracuje pro ATP mužskou tenisovou federaci.
00:38:48 -Funkcionář je to teda.
-Manažer.
00:38:50 Vy jste z Plzně, že jo?
00:38:52 A to vy po těch turnajích už jezdíte od kolika?
00:38:56 Odmalička, od 15. Jezdím furt. Vlastně celej rok.
00:39:00 Ze začátku asi rodiče s váma jezdili, ne?
00:39:02 No, moc ne. Já jsem vlastně,
00:39:04 moje ségra je starší a s tou jezdil táta.
00:39:07 A potom už vlastně musel hodně pracovat
00:39:10 a měla jsem to štěstí, že jsem měla
00:39:13 v těch juniorských letech osobní trenéry.
00:39:16 Takže jsem měla vždycky doprovod, třeba do těch 18.
00:39:19 Pak jsem chvilku jezdila sama.
00:39:21 A takovej ten tým, kterej vždycky vidíme,
00:39:23 jak tam je ten fyzioterapeut a trenér, zhruba 3 lidi.
00:39:28 U těch špičkovejch, dejme tomu toho Djokoviče a tak.
00:39:31 I Tomáš Berdych má.
00:39:33 Vy máte taky takovejhle nějakej tým, kterej s váma jezdí?
00:39:36 -Anebo to je trošku chudší?
-Je trošku chudší.
00:39:39 Jakoby se těším, že třeba,
00:39:41 kdybych se dostala v tom singlu vejš,
00:39:43 že bych mohla ten tým trochu obohatit.
00:39:45 Zatím teda mi musí stačit trenér,
00:39:48 kterej se mnou jezdí na většinu akcí.
00:39:51 Takovejhle tým, to si ti tenisti platěj sami, ze svýho?
00:39:53 Proto si to nemůžete dovolit?
00:39:55 No, můžete si to dovolit, když už jste fakt Top hráč.
00:39:59 A zároveň si to dovolit musíte, protože to fakt potřebujete.
00:40:03 Prostě mít ten perfektní servis.
00:40:07 Jak říkám, v těch deblech vy už jste dosáhla mnoha úspěchů.
00:40:11 V těch singlech, kolikátá jste teď v singlu na žebříčku?
00:40:14 65.
00:40:16 Dáváte si taky takový nějaký postupný cíle?
00:40:19 Třeba, že si řeknete se svým trenérem,
00:40:21 tak a příští rok, pojďme to dotáhnout
00:40:23 a teďka nevím kam.
00:40:24 Máte takovejhle nějakej postupnej cíl?
00:40:26 Já jsem si x let říkala, že bych se chtěla dostat do 50.
00:40:30 A vůbec tam jsem se ani nepřiblížila.
00:40:33 Pak jsem teda se dostala do 100, což byl obrovskej úspěch.
00:40:37 A letos jsem začala spolupráci s novým trenérem
00:40:40 a on mi říkal, máš nějaký cíle,
00:40:43 říkám, no, všichni říkají 50, tak třeba 70 nebo 80.
00:40:48 Uvidíme, kam to půjde.
00:40:49 Takže jsem hrozně spokojená s letošní sezónou,
00:40:51 která skončila takhle v 70.
00:40:54 A myslím si,
00:40:56 že když budeme pracovat, jak pracujem
00:40:58 a já už si ty cíle radši dávat nebudu.
00:41:00 Takhle to nějak funguje líp.
00:41:02 Takže budeme říkat, že čím vejš, tím líp.
00:41:05 A uvidíme, kde je ten limit.
00:41:08 Já, jak jsem na vás koukal, můžu říct svůj tip?
00:41:12 -Já vás příští rok vidím na 30.
-Teda!
00:41:16 -Byla byste ráda?
-No to bych byla ráda.
00:41:18 -Myslím místo na 30.
-Já jsem, taky mi to hned...
00:41:22 -Že budete do 30. místa. Jo?
-To by bylo fajn.
00:41:26 To by bylo krásný, kdyby 31. byla ta Italka, co?
00:41:28 Jo! No!
00:41:31 Andrea Hlaváčková!
00:41:40 Přátelé, to je pro dnešek všechno, já vám děkuju za pozornost,
00:41:43 děkuju samozřejmě hostům.
00:41:45 A už teď vám mohu prozradit, že přesně za týden jsme tady opět!
00:41:49 Na shledanou!
00:41:50 Skryté titulky Eva Svobodová